Není radno pít víc, než je doporučováno

Hlavní strana > Zdraví

Není radno pít víc, než je doporučováno

18.03.2013 12:30 Původní zpráva

Životní styl zásadně ovlivňuje vznik a rozvoj některých závažných chorob. Japonští lékaři se proto rozhodli zjistit, zda má každodenní pití zeleného čaje a kávy vliv na kardiovaskulární zdraví jejich milovníků. A došli k závěru, že efekt těchto nápojů není radno podceňovat.

Několik předních japonských univerzit spojilo síly a za podpory ministerstva zdravotnictví se podívaly na zoubek téměř sta tisíc Japonců. Lékaři po třináct let sledovali jejich životní návyky a vývoj zdravotního stavu se zapojením padesáti nemocnic, aby zjistili, jak pití kávy a čaje ovlivňuje riziko vzniku mrtvice a srdečních chorob.

Ukázalo se, že milovníci zeleného čaje, kteří si dopřejí dva až tři šálky denně, čelí riziku vzniku mrtvice o zhruba 14 procent menšímu než jejich kolegové, kteří se čaji vyhýbají.

Zároveň se údajně potvrdilo, že více než čtyři hrníčky zeleného čaje denně mohou riziko cévních problémů snížit až o pětinu.

K obdobnému poznání přitom lékaři došli také u kávy – jen s tím rozdílem, že stejný efekt jako čtyři hrníčky zeleného čaje vyvolává prý jediný šálek kávy denně.

Tvrdit však, že holdování těmto nápojům může ochránit před mrtvicí, je zkreslující. Přestože lze podle editorů odborného časopisu Stroke, ve kterém byly výsledky publikovány, považovat studii za velmi kvalitní, má řadu limitů. Použitá metoda totiž nikdy nedokazuje přímou spojitost mezi konkrétním chováním a zdravotními problémy. 

Hrají zde totiž roli také další faktory jako kouření, konzumace alkoholu či věk, z nichž sice část autoři do výsledků započítali, ale řada dalších unikla jejich pozornosti. Navíc studie probíhala pouze v Japonsku, kde má veřejnost k pití čaje a kávy odlišný postoj než v Evropě.

Lékaři proto obecně doporučují, aby se lidé pití uvedených nápojů zbytečně nevyhýbali, ale zároveň to s jejich užíváním nepřeháněli. Víc než čtyři hrníčky nápojů s kofeinem denně mohou totiž vyvolat podrážděnost, úzkosti či problémy se spánkem.

Cévní mozková příhoda
Mrtvice je druhá nejčastější příčina úmrtí v Česku, ročně kvůli této diagnóze zemře 10 tisíc pacientů. Přestože úmrtnost v posledních letech klesá, podle odborníků je stále vysoká. Pozitivní vliv zeleného čaje a kávy byl pozorován u tří typů cévní mozkové příhody:

  • * mozkový infarkt (stav, kdy je céva ucpána krevní sraženinou, tvoří většinu případů)
  • * intracerebrální krvácení (po prasknutí cévy dojde ke krvácení do mozku)
  • * subarachnoidální krvácení (po prasknutí cévy dojde ke krvácení do oblasti mezi pavučnicí a tuhou plenou v mozku, kde je mozkomíšní mok)
  • Zdroj: NHS a ÚZIS

Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.

1

Ranní vyprošťovák kocovinu nespraví, říká primář od Apolináře

Pokud tyhle řádky čtete ve chvíli, kdy se zrovna chystáte začít oslavovat příchod nového roku, tak ještě nejste ztraceni a zítra ráno nám možná v duchu poděkujete. Jestliže se jimi však namáhavě prokousáváte 1.

 ledna 2020, hlava vám třeští, chce se vám zvracet a hledáte zázračný lék, jak se z toho dostat, pak vás musíme zklamat – pomůžeme vám jen málo. Přinejmenším se ale dozvíte, co příště udělat jinak.

Řeč je samozřejmě o fyzickém stavu, který přichází po prohýřené noci plné alkoholu, pro který se v češtině vžil název kocovina nebo také opice.

Kocovině lze nejlépe předejít tím, že budete pít s mírou. Pomáhá také jednotlivé alkoholické nápoje prokládat sklenicemi vody. Ranní bolesti hlavy je možné předejít tím, že spolknete prášek na bolest – raději ale ibuprofen, než kyselý acylpyrin, který by dráždil váš žaludek.

Když už  pak kocovina přijde, je dobré odpočívat a pít minerálku a čaj. Oproti všeobecně rozšířenému receptu, který radí jíst česněčku, je lepší hovězí vývar. V kocovině byste ale rozhodně neměli pít další alkohol ve formě tzv. vyprošťováka. Tak zní aspoň doporučení Petra Popova, primáře pražské protialkoholní kliniky U Apolináře.

Text o tom, proč ještě nebyl vynalezen lék na kocovinu, najdete v Respektu 1/2020.

Co vlastně způsobuje stav, kterému říkáme kocovina?

To je jednoduché – pití alkoholu. Takže asi ta nejdůležitější rada pro lidi, kteří se chtějí kocovině vyhnout, je alkohol nepít. Když už ale lidé alkohol pijí, tak hraje důležitou roli jejich individuální dispozice. Každý lidský organismus se s alkoholem vypořádává jinak, někdo kocovinu téměř nezná, ačkoli pije hodně, někdo ji má silnou, i když téměř nepije…

Mě spíše zajímalo, co se v našem těle vlastně děje, že máme ty nepříjemné pocity, bolení hlavy, úzkost, nevolnost, které označujeme jako kocovina?

Při kocovině v těle fungují dva základní mechanismy. Tím prvním je  třístupňový metabolismus alkoholu. Ten funguje následovně: při konzumaci alkoholu se do těla dostává etylalkohol, jehož štěpením vzniká meziprodukt zvaný acetaldehyd.

Ten je pro tělo toxičtější než samotný etylalkohol. Acetaldehyd se pak v těle mění na acetát, který už je pro tělo neškodný.

Akutní účinky den poté, kterým říkáme kocovina, kdy člověka bolí hlava, je mu špatně, je vyprahlý, kováříčkové mu buší v hlavě, tak ty způsobuje právě toxický acetaldehyd.

Zmínil jste dva základní mechanismy. Co je ten druhý?

Ten druhý je dehydratace. Vypitý alkohol v lidském organismu blokuje enzymy, které v těle regulují množství vody.

Když dojde k blokaci těch enzymů, tak člověk začne hodně vylučovat vodu, což se projevuje tím, že chodí často na záchod. Dehydratace organismu pak po ránu způsobuje bolest hlavy a celého těla.

Dehydratace v kombinaci s acetaldehydem přítomným v našem těle pak dohromady dává ty příznaky, kterým říkáme kocovina.

Z čeho pramení ta strašlivá bolest hlavy?

Zejména z dehydratace celého těla včetně mozku. Nejdříve se působením alkoholu zvětšuje objem buněk v hlavě, pak se zase zmenšuje, což nám způsobuje bolest.

Proč se stále ještě nenašel uspokojivý lék na kocovinu

Proč jsme v kocovině citlivější na světlo a zvuky?

Alkohol působí na nervovou soustavu a zvyšuje citlivost smyslů. Jsme po něm hypersenzitivní, vybuzení a po ránu pak podráždění. I normální zvuk nám zní hlasitě a může působit až bolestivě.

Proč má člověk v kocovině pocity úzkosti, deprese, prázdnoty?

Alkohol sám o sobě je depresogen. Je to látka schopná navodit depresi i u člověka, který k ní nemá dispozice. Alkohol způsobuje něco, čemu se říká rebound effect.

V první fázi působí protiúzkostně, proto si alkoholem často pomáhají lidé, kteří mají k úzkosti a depresi sklony. Nakrátko si v něm tu úzkost rozpustí. Potom se však dostaví opačný efekt, kdy alkohol naopak zvýrazní ten původní pocit úzkosti nebo deprese.

U někoho, kdo se s depresí nebo úzkostí běžně nepotýká, se proto může tenhle pocit v kocovině objevit.

Jak dlouho kocovina trvá?

To je těžké odhadnout. Někdy se člověk probudí ještě opilý a kocovina nastoupí teprve později. Trénovaní lidé potom mají průběh kocoviny rychlejší, příležitostní pijáci mívají kocovinu delší. Pohybuje se to v řádu hodin. Můžou to být čyři hodiny, anebo taky celý den.

Dá se kocovině nějak předejít?

Jak už jsem řekl na začátku – když člověk nepije. A když už pije, tak velmi málo.

Co znamená málo?

Dnes je to tak, že lékař by neměl lidem doporučovat alkohol vůbec. Když už ale člověk pije, tak existuje něco, čemu se říká doporučení pro nízkorizikovou konzumaci. Podrobnosti byste našel na stránkách Státního zdravotního ústavu.

Tam říkají, že zdravý dospělý muž by neměl denně překročit dávku 20 gramů alkoholu , žena trochu méně, což odpovídá zhruba jednomu a půl dvanáctistupňovému pivu, jednomu velkému panáku čtyřicetiprocentního destilátu, nebo dvojce vína.

Takovou dávku by pak člověk neměl konzumovat každý den, minimálně dva dni v týdnu by měly být úplně bez alkoholu. Pokud nastane výjimečná událost, kdy člověk něco slaví, třeba teď silvestra, tak se dávka může výjimečně zvýšit na dvojnásobek.

Takže doporučení Státního zdravotního ústavu radí zkonzumovat maximálně dvě až tři skleničky za večer. Ani ty by se ale neměly pít najednou, měly by mezi nimi být pauzy. Pití alkoholu by se mělo prokládat pitím vody, aby se člověk udržoval zavodněný.

A co když si člověk prostě nepomůže a pije víc? Jak předejít kocovině?

Když už se člověk rozhodne, že bude pít trochu víc, tak je vždy lepší pít nápoje s nižším obsahem alkoholu a vyšším množstvím vody. Lepší je pivo než víno, víno než destilát. Destiláty pokud možno raději vůbec nepít. A když už, tak pokud možno kvalitní. Také je lepší různé alkoholické nápoje nemíchat.

Když se přesto rozhodnu pít a dám si řekněme pět piv a pět panáků, tak…

…tak potěš pánbůh. Pokud se bavíme o nějakém silvestrovském pití, tak je lepší to rozložit do nějaké delší doby. Předtím se napít, pít vodu při tom i potom. Dobrá je minerálka, protože dehydratace není jen ztráta vody, ale také minerálů jako je hořčík a sodík. Doporučuje se také před pitím alkoholu najíst tučného jídla, aby se alkohol do organismu nevstřebával tak rychle.

Budete mít zájem:  Příznaky Alzheimerovy choroby přehlížíme a léčba začíná pozdě

Různé knihy, které radí jak na kocovinu, pracují s radou, že je dobré vzít si ještě před usnutím v opilosti třeba acylpyrin nebo ibuprofen a tím předejít bolestivému probuzení. 

S acylpyrinem před spaním bych nesouhlasil. Žaludek je při pití už tak překyselený a iritovaný acetaldehydem a když přidáte ještě další kyselinu, tak mu neprospějete.

Ibuprofen na bolest hlavy funguje, ale je tam riziko, že dojde k dalšímu uvolnění svalů, které už uvolnil alkohol.

Můžete se dočkat toho, že se ráno probudíte zkroucení v nějaké nepřirozené poloze, která bude později hodně bolet.

Co si myslíte o různých protikocovinových výrobcích, které se prodávají v obchodech a na internetu? Většinou obsahují ostropestřec mariánský, varianty vitamínu B, bývá v nich také opuncie.

Ostropestřec mariánský je protektivum, které ale půsoobí spíš dlouhodobě a pomáhá regenerovat játra. To je prokázané. Jinak se uvádí řada rostlin, ale nejsou s nimi ověřené výsledky, aby se to dalo všem doporučit.

Co vitamíny B?

Ty lze doporučit. Nejjednodušší forma je koupit si v lékárně B komplex.

Když už se člověk probudí a kocovinu má, tak v populárních knihách se většinou doporučuje nějaká forma „vyprošťováka“. Dát si zkrátka trochu alkoholu.

To je taková ta lidová medicína, která říká, že čím ses otrávil, tím se spravíš. Funguje to možná u zkušených pijáků, kteří kromě kocoviny mají také po ránu už příznaky abstinence a už potřebují doplnit hladinu. Chuť na alkohol po ránu je tedy spíše projev alkoholismu.

Jinak u běžného člověka je to samozřejmě úplně špatně, pít na kocovinu další alkohol. Když do těla, které se pořád ještě vypořádává s acetaldehydem, přidáte další etylalkohol, tak je to toxická směs non plus ultra. Energeticky tím vyčerpáváte už tak unavený organismus a navíc ho dál dehydrujete.

Ze stejného důvodu se nedoporučuje pít v kocovině kávu, která taky organismus odvodňuje.

Jenže člověk se po vyprošťováku často cítí lépe a má tak pocit, že kocovinu odsunul.

Tělo ještě nezpracovalo jeden alkohol a vy mu dáváte další. Tím se to celé protáhne. Navíc opakujete to, co už se stalo, tedy dehydrataci, blokádu antidiuretického hormonu, bolest.

Proč to tedy lidé dělají?

Protože jim to někdo poradí. Krátkodobý efekt alkoholu je, že člověk cítí energii, takže vypití trochy alkoholu v kocovině může krátkodobě navodit příjemný pocit.

Co tedy radíte? 

Pít co nejvíce tekutin, abyste je tělu vrátil zpátky. Kromě vody bych doporučil čaj s medem. Po dobu, kdy pijete alkohol, se vaše játra soustředí na přeměnu etylalkoholu na acetaldehyd a nemají čas vytvářet glykogen, což je cukr, který játra běžně produkují. Proto jste taky unavení.

Dá se kocovina zahnat pohybem?

Někteří lidé mají pocit, že kocovinu vypotí běháním, já ale doporučuji spíše klidový režim. Je to individuální. Běhání je koordinovnaý pohyb. Vždy se ptám těch lidí: kde budou běhat? Na silnici, kde je běžný provoz? Nebo v lese? A co když vám bude špatně, bude o vás někdo vědět? Vydat se po těžké silvestrovské noci někam na horách na tůru, to bych neradil.

Jedno z doporučení, které jsem našel ve více zdrojích, bylo dát si studenou sprchu. Pomůže?

Jsou lidé, které to nakopne, ale i lidé, kterým se ve sprše udělá strašně špatně. Nedá se to tedy doporučit všem.

Kanadský novinář Shaughnessy Bishop-Stall, který napsal dlouhou a podrobnou knihu o kocovině, v ní popisuje okamžik, kdy skočil na laně z nejvyššího mrakodrapu v Las Vegas. Říká, že strach, jeho překonání a následná euforie ho úplně zbavily poticu kocoviny. Je to možné?

Když je bungee jumping dobře naaranžovaný, tak se lidem nic nestane, ale jít skákat ve stavu kocoviny je zhovadilost. Člověk není moc schopný koordinovaat pohyb. Dělat něco, při čemž se musíte soustředit na to, jak s vámi pád škubne, to si koleduje o nějaké poranění.

Co by měl člověk v kocovině jíst? V Česku se doporučuje česněčka…

To bych nedoporučil, česnek je dráždivý a žaludek je už tak alkoholem dost podrážděný. Já radím hovězí vývar. Je to vlastně takový iontový nápoj – obsahuje živiny i minerály, tedy to, co tělo potřebuje, přitom je to mírný pokrm, který žaludek nedráždí.

V Británii nebo teba v USA jsou v kocovině populární tučná nebo pálivá jídla…

To je taková ta metoda, že když tě bolí prst, tak tě někdo udeří do ruky a ty pak zapomeneš, že tě bolel prst. Nedoporučuji nic, co by organismus dál dráždilo. Samozřejmě potkáte člověka, kterému to vždycky zaručeně pomůže, stejně jako třeba studená sprcha. Ale nedá se to poradit všem.

Co kyselé okurky?

Organismus je sám o sobě překyselený. Přidávat další kyselé věci nepomáhá.

Jak je na tom člověk v kocovině se schopností běžně fungovat?

V ten den by si měli dát lidé oraz. Je určitě problém, když někde lidé bouřlivě slaví silvestra a další den se pak hned někam vrací. To je úplně špatně. Jestli je někomu fakt zle a chce v tom stavu přepravit v autě celou rodinu domů z Krkonoš do Prahy, tak těžce riskuje.

Proč?

V kocovině je člověk unavený, jako by třeba několik nocí nespal. Má zhoršenou reakční dobu, horší pozornost, zhoršené vnímání prostoru, času, vzdáleností, i rychlosti.

Německý soud letos na podzim označil kocovinu za nemoc. Je to nemoc?

Z hlediska toho, že se jedná o intoxikaci a metabolický rozvrat organismu, tak ano. Když je člověk třeba pilot nebo mašinfíra, tak by v tom stavu určitě neměl pilotovat letadlo nebo řídit lokomotivu. Měl by se hodit marod.

Jak to, že na kocovinu ještě neexistuje lék? Vždyť je s lidstvem už od nepaměti.

Na spoustu potíží nemáme lék. Když vás bolí hlava, tak někdy nezabere nic. Na migrénu taky nemáme stoprocentně účinný lék.

Je možné takový lék vymyslet?

Podle mě ne. Alkohol je na jednu stranu jedna z nejprimitivnějších molekul, jaké existují, na druhou stranu má velmi komplexní působení na lidský organismus. Funguje v podstatě všude. Najít lék na všechny jeho projevy je podle mě nemožné.

Pomohlo by nám najít lék na kocovinu?

Bude lepší, když se ještě dlouho nenajde. Kocovina lidi odrazuje od pití alkoholu, což je dobře. Jsou ve výzkumu látky, které mají mít stejné účinky jako alkohol, s tím rozdílem, že efekt půjde ukončit a nebude po něm následovat kocovina. V Británii na té látce pracuje profesor David Nutt.

Myslíte, že podobná látka jako alkohol, ale bez fyzických následků, někdy vznikne?

Asi ano, pokrok se nedá zastavit. Prognózy ale říkají, že alkohol jen tak nezmizí a jeho konzumace ve světě bude spíše vzrůstat bez ohledu na zákony, náboženství, nové látky.

Čas na očistu

Table Of Content

Jedním z tradičních způsobů, jak vkročit do nové sezóny s lehkostí a pozitivní myslí, je půst. Prozradíme vám, jak na něj.

Před příchodem jara mnozí z nás cítí potřebu setřepat ze sebe zbytky starého roku, vkročit do nové sezóny v dobré kondici fyzické i duševní, zkrátka se tak nějak osvobodit.

Jedním ze starodávných způsobů je očista těla, kterou jedni nazývají půst, jiní detox. Tak či ona jde o proces, do kterého není radno se vrhnout po hlavě. Je potřeba jej naplánovat, připravit se na něj.

Někteří dokonce preferují půsty ve skupinkách, ve kterých se mohou vzájemně podpořit a motivovat.

Půst podle Hildegardy z Bingenu

Jedním ze zajímavých konceptů nabízí Hildegarda z Bingenu. Středověká abatyše a ceněná bylinkářka, která je známá v celé Evropě, doporučuje mírný, ale účinný půst založený na několika krocích.

ODLEHČENÍ. Než začnete se samotným půstem, je na něj potřeba tělo připravit. Na talíři by se měly objevovat lehce stravitelné potraviny. Proto dejte přednost dušené zelenině a čistým vývarům před mléčnými výrobky a masem. Během půstu i jeho přípravy byste si měli odpustit také alkohol či kávu.

VYPRÁZDNĚNÍ. Na začátku půstu je potřeba „vyčistit“ trávicí ústrojí. Můžete pít vlažnou vodu se solí nebo vyzkoušet bylinky: pampeliškový, březový, kopřivový nebo fenyklový čaj budou jistě vítanými společníky. Především poslední zmiňovaný si Hildegarda cenila a doporučovala ho pít během celého postního období.

PŮST. Samotný půst by měl trvat minimálně tři, každopádně ale ne více než sedm dní. V podstatě během této doby nebudete přijímat tuhou stravu. Den začněte lžící rozdrcených lněných semínek ve sklence vody a bylinným čajem.

Budete mít zájem:  Zoonotická onemocnění (zoonózy)

Během dne si můžete pochutnávat na čistých zeleninových vývarech, ti méně odvážní mohou zkusit jemnější půst a zařadit také prohřívající špaldovou kaši dochucenougalgánem, bertrámem, mateřídouškou či pelyňkem.

Důležitou součástí očisty je pro Hildegardu také očista duše. Naučte se meditovat, odpočívat, zhluboka dýchat, procházet se v přírodě, cvičit jógu nebo třeba kreslit mandaly.

Důležité je vypustit alespoň na chvíli stres a starosti běžných dní a odplout myšlenkami do klidu. Během půstu také naslouchejte svému tělu: pokud se cítíte unaveni, jděte spát nebo se naložte do vany. Pokud jste plní energie, zvolte raději vycházku.

Nezapomeňte se však dobře obléct, pročišťující se organismus se pomaleji zahřívá.

ZAKONČENÍ. S koncem půstu vás čeká pozvolný návrat „do normálu“. K polévkám postupně přidávejte ovoce a zeleninu, špaldové kaše či vločky, po zhruba třech dnech byste se měli dostat na normální stravu.

Pokud zařadíte bylinné čaje či vhodné koření do svého stálého jídelníčku, uvidíte, že se budete v průběhu celého roku cítit lépe.

Sáhnout můžete nejen po jednodruhových bylinkách, jakými jsou kopřiva nebo zmiňovaný fenykl, ale také po směsích těchto i jiných blahodárných bylinek a vyzkoušet můžete i svěží zelenou kávu.

Při vaření se vám budou hodit bylinky jako rozmarýn, bazalka, mateřídouška, ale také kurkumanebo skořice. Vhodné kombinace nabízí řada kořenících směsí s trefným názvem Zase dobře.

Rázný půst jistě není pro všechny, každý by si měl najít svou cestu, zjistit, co mu vyhovuje a jak svému tělu dopřát to nejlepší. Vyzkoušet můžete také polévkový půst, detox pomocí oblíbených smoothies nebo spoustu dalších směrů.

Ať už zvolíte jakýkoliv způsob, přejeme vám,
abyste do jara vkročili tou správnou nohou

a s úsměvem!

V postním období vás doprovodí:

Čína: Na studiích: "Pij víc horké vody!"

www.infoglobe.cz » Čína: Na studiích: „Pij víc horké vody!“

Publikováno: 11.10.2014

Už v několika článcích jsem se dostala k tomu a samému tématu – k pití horké vody. Odmala mě děsila představa, že když jsem nemocná, musím pít horké nápoje. Daleko jednodušší a chutnější je přece namíchat si šťávu, tvrdila jsem vždycky. A potom jsem odjela do Číny.

Asi každý cestovatel i necestovatel ví, že jsou na světě země, v nichž není radno pít vodu z kohoutku jen tak, nepřevařenou. Byl to samozřejmě fakt, na který jsem ihned po svém prvním příjezdu do Číny zapomněla a vypila jsem naráz asi litr vody, která nám tekla z kohoutku v koupelně. Když máte ve čtyřiceti stupních žízeň a odmítají vám prodat láhev vody, protože nemáte drobné, nepřemýšlíte (alespoň já) tak, jak byste mohli, kdyby se vám mozek pomalu nevypařoval z hlavy. Díky tomu, že mívám někdy víc štěstí  než rozumu, neutrpěla jsem žádné vážnější škody. Na další studium už jsem ale jela vybavená důkladnými znalostmi o pití horké vody.

Především – horká voda je k dostání všude. Horkou vodu najdete na letišti, na nádraží, ve vlacích, v učebnách, zkrátka všude. Pokud ji – jako například čínští studenti na mé univerzitě – nemáte dostupnou přímo v budově, chodíte si s obrovskou termoskou do budky přímo pro tento účel určené. Málokdy pijete něco jiného než horkou vodu. Samozřejmě si můžete koupit vodu balenou, ale na ulici i ve třídách budete stále potkávat Číňany s nejrůznějšími lahvemi na horké nápoje, ať už se jedná jen o samotnou vodu nebo o čaj. Horkou vodu totiž pijí všichni. Pít studené nápoje přece není zdravé. Všechno mi bylo několikrát důkladně vysvětleno učiteli i čínskými kamarády a pochopila jsem, že nemá smysl protestovat. Zakoupila jsem svou první lahev se sítkem na čaj a začala si zvykat na pravidelné pití horké vody.

Brzy si všimnete, že horká voda je všelék. Při každém nachlazení i vážnější nemoci se dozvíte celkem spolehlivě, že máte víc pít horkou vodu. A úplně nejhorší je, že si člověk rychle zvykne. Zvykne si, že na vodu z kohoutku si má nechat zajít chuť.

Zvykne si, že s sebou pořád nosí svou lahev. Zvykne si, že kdekoliv si zadarmo natočí horkou vodu a nemusí se starat o to, co bude pít.

A po návratu do Evropy zjistí, že mu vlastně všudypřítomné zdroje horké vody chybí (ale zase radostně natočí obyčejnou vodu z kohoutku).

Protože už se blíží období nejrůznějších nachlazení a chřipek, neměli bychom ani my zapomínat na prevenci, a proto – pijme horkou vodu :-)…

Text/foto: Hana Bašová

Vložit nový příspěvek

Publikováno: 24.1.2015

V Pekingu nebylo špatně, ale jednou za čas se člověku zkrátka zachtělo pryč. Kamkoliv. Blížily se prázdniny kolem prvního máje a my už dávno zapomněli, jak šílené je cestovat, když mají volno i ostatní. Dlužno ale také říct, že jsme byli zase o něco chytřejší – naučili jsme se kupovat vlakové jízdenky na internetu.

Publikováno:

Kult árijského zdraví aneb Proč nacisté milovali kávu bez kofeinu

Káva se poprvé objevila v 15. století. Připravovala se různými způsoby a různě silná. Kdo se ale chtěl vyhnout kofeinu úplně, ten musel sáhnout po nějaké náhražce, například po hořké pražené čekance.

Až v roce 1905 v německých Brémách objevil Ludwig Roselius způsob, jak vyrobit chutnou verzi opravdové kávy, která přitom žádný kofein neobsahuje, píše o tom americký internetový magazín Atlas Obscura.

  

Roseliův vynález má ve světě dobrého jídla a pití podivné postavení – jen zřídka se najde někdo, kdo by ho měl rád, lidé ho častěji spíš jen trpí a kávoví puristé jím pohrdají.

Na začátku své existence si ale káva bez kofeinu našla zvláštní skupinu příznivců a podporovatelů – německé nacisty. Když se NSDAP dostala k moci, její vůdci doporučovali pít kávu bez kofeinu, protože ten považovali za jed. Pití takové kávy bylo součástí státní politiky, která měla uchovat zdraví árijské populace.

Štastná náhoda 

Podobně jako je tomu s mnoha jinými vynálezy, je i historie kávy bez kofeinu trochu zašmodrchaná. Podle knihy 100 let Kaffe HAG Roselius věřil, že smrt jeho otce způsobilo nadměrné pití kávy, a proto vynalezl její verzi bez kofeinu, aby tak zachránil ostatní závislé. 

Jiná teorie ale tvrdí, že k objevu došlo náhodou – Roselius prý dostal zásilku kávových zrn, kterou cestou v podpalubí zalila slaná mořská voda. Místo toho, aby nasolenou kávu prostě vyhodili, Roselius a jeho kolegové se vydali cestou objevitelů: když kávu uvařili, prozkoumali její chemické vlastnosti a ochutnali zrna. Zjistili, že kromě lehkého slaného nádechu se chuť kávy nezměnila. 

Mořská voda navíc kávu nějakým způsobem zbavila kofeinu. V každém případě si Roselius nechal v roce 1905 svůj postup patentovat.

O rok později založil společnost Kaffee HAG, která v Německu začala prodávat kávu bez kofeinu jako luxusní zboží.

Brzy ji pod obchodním jménem Sanka – od francouzského Sans caféine – začal dodávat i do ostatních evropských zemí a po první světové válce i do Spojených států. 

Příliš mnoho kofeinu? Americký středoškolák zemřel po rychlém požití tří nápojů

Číst článek

Během dvacátých a třicátých let Roselius svůj marketing přizpůsobil tomu, že ve Výmarské republice byl v oblibě zdravý životní styl.  

„Výjimečná zrnková káva Kafee HAG chrání srdce a nervy,“ čteme v jedné reklamě, zobrazující muže v jezdeckém obleku. Lidé, například přívrženci hnutí Lebensreform, tedy „Reformy života“, tehdy toužili po životním stylu, který by byl „přirozený“ a „bližší přírodě“. 

Boj proti tabáku, alkoholu a kávě 

Kromě propagace nudismu a biozemědělství podporovatelé hnutí Lebensreform navíc dodržovali dietu neobsahující stimulanty, jako jsou rafinovaný cukr, tvrdý alkohol, tabák, maso a kofein. Tato filozofie ovlivnila zdravotnickou politiku nacistického režimu. 

„Ve třicátých letech bylo tohle všechno součástí nacistického hnutí pro zdraví, které se v podstatě stalo součástí oficiální politiky,“ říká Uwe Spiekermann, historik z univerzity v Göttingenu. Dodává také, že nacističtí vědci jako Hans Schreiber a Leonardo Conti tažení proti alkoholu, tabáku a kávě podporovali. 

Tři šálky kávy denně zaručí zdravější život. A rozhodně neškodí, objevili vědci

Číst článek

Pod vládou nacistické strany mělo pití bezkofeinové kávy pomoci uchránit vychvalovanou árijskou rasu.

Geoffrey Cocks, autor knihy s názvem Stát zdraví: Nemoc v nacistickém Německu, říká, že nacisté „věřili, že jejich úkolem a odpovědností je nejenom ochránit zdraví jednotlivých Němců, ale také zdraví celého německého národa jako biologického a rasového celku.“ To samozřejmě vylučovalo Židy, ostatní neárijce a také homosexuály a nemocné.

Kofein jako jed

V příručce z roku 1941 určené pro členy Hitlerjugend se psalo, že přinejmenším pro mladé lidi je kofein jedem „v jakékoliv podobě a v jakékoliv koncentraci“. Podle Roberta Proctora, historika ze Stanfordu, byla na konci třicátých let káva bez kofeinu „široce dostupná, nicméně přísně regulovaná“. 

Budete mít zájem:  Co do hygieny jsme papežštější než papež

Neznamená to samozřejmě, že by úspěch bezkofeinové kávy byl bez nacismu nemožný. Historik Spiekermann poznamenává, že řada vládních kampaní proti kouření a za střízlivost skončila neúspěchem, a německá káva bez kofeinu se stále profilovala především jako luxusní zboží. V zahraničí se po první světové válce prodej výrobků Kaffee HAG také zvyšoval. 

Byznys s kávou láká stále víc českých podnikatelů. Kromě kaváren se rozrůstají také malé pražírny

Číst článek

Nedá se ani s jistotou říct, že by Kaffee HAG podporoval nacistickou stranickou linii. Historik Gideon Reuveni poznamenává, že tento výrobce svou kávu propagoval jako košer výrobek. A také, že Roselius v roce 1932 prohlásil: „Kdokoliv, kdo pije Kaffee HAG, je pro nás drahý a důležitý. Jeho politická příslušnost přitom nemá nejmenší význam.“ 

Další z historiků Jonathan Wiesen se přesto pokusil symbiotický vztah mezi Kaffee HAG a nacistickým režimem zmapovat. Mimo jiné proto prostudoval řadu článků v interním firemním tisku. Zjistil, že Kaffee HAG zásobovalo svou kávou a také čokoládovým nápojem Kaba některé velké nacistické akce, například setkání členů Hitlerjugend v Norimberku v roce 1936. Roselius sám pak podporoval Hitlera. 

„Podobné spojení zisku a veřejného zájmu bylo běžné před i po roce 1933,“ píše Wiesen. „Ale pozornost, kterou Roselius a jeho firma věnovali zdraví, tělesné kráse a nordické filozofii, ve spojení se zájmem o veřejné blaho, zvlášť silně rezonovala ve státě, jehož cílem bylo dosažení ekonomické a především rasové čistoty.“ 

Pervitin nevadil 

Ironií osudu je, že pití kávy bez kofeinu tehdy ve skutečnosti představovalo pomalý způsob otravy. V nápoji, vyráběném podle Roseliova patentu, zůstávaly stopy benzenu, což je potenciálně jedovatý uhlovodík. Dnes už se káva bez kofeinu samozřejmě vyrábí jinak. 

Navíc nacisté sice považovali lehké podráždění, způsobené šálkem kávy s kofeinem, za ideologicky nežádoucí, s klidem ale Němcům zároveň doporučovali, aby se posilňovali čokoládou s pervitinem, jak o tom píše Norman Ohler v knize Totální rauš – Drogy ve třetí říši. 

Pervitin pomáhal zvýšit produktivitu, ale nikdo ho nepovažoval za škodlivý. „Doporučovalo se konzumovat tři až devět kousků této čokolády denně. Uvádělo se, že na rozdíl od kofeinu jsou podobné přípravky zcela bezpečné,“ cituje z Ohlerovy knihy článek v magazínu Atlas Obscura. 

Veronica

Kupujeme si balenou vodu? Ve většině případů tím jen zbytečně zatěžujeme životní prostředí dopravou a odpadem, obtěžujeme se nošením těžkého nákupu a plýtváme penězi. Voda z obchodu totiž není zdravější ani bezpečnější než voda z kohoutku.

Vysoká kvalita kohoutkové vody

Zástupci Státního zdravotního ústavu zdůrazňují, že u nás má pitná voda z kohoutků velmi dobrou kvalitu a vyhovuje i v důležitých ukazatelích, jako jsou dusičnany, chlor, těžké kovy nebo pesticidy.

Potvrzuje to i výzkum srovnávající bezpečnost pitných vod v mezinárodním měřítku, ve kterém získala česká voda nejvyšší možný počet bodů.

Neplatí to však o mnoha soukromých nebo obecních studnách nevyhovujících z mikrobiologického hlediska.

Železo, olovo a chlor

Kvalitu vody z kohoutku může ovlivnit stav vodovodního potrubí. Podle Brněnských vodáren a kanalizací je vodovodní síť města Brna udržovaná a spolehlivá. Situace je podobná i v drtivé většině měst a obcí České republiky. Pokud je ale potrubí v některých starších domech zanedbané, může z kohoutku téct voda s příměsí olova a železa.

Nadměrné množství železa má vliv pouze na chuť vody, ale ne na kvalitu. Naopak olovo škodí, a to zejména dětskému zdraví. V případě, že máme podezření na vyšší koncentraci olova, je dobré si nechat udělat rozbor. Na případnou výměnu potrubí lze dostat i dotaci od Ministerstva pro místní rozvoj.

Větší výskyt olova ale není pravidlem u každé vody vytékající z olověných trubek. V některých trubkách se usazuje vodní kámen a úniku olova tak zabraňuje. Tyto problémy jsou však jen okrajovou záležitostí.

Vodovodní síť je kontrolovaná, převážná část potrubí vyhovuje hygienickým standardům, a olova se proto nemusíme bát.

Častou námitkou proti vodě z kohoutku je chlor. Ve skutečnosti ho voda obsahuje jen zdraví neškodné množství. Pokud nám voda s chlorem nechutná, můžeme ji napustit a nechat odstát v lednici. Chlor se odpaří.

Pramenitá, kojenecká, minerální, pitná

S takovými označeními se můžeme setkat na etiketách balených vod. Jde o vyhláškou vymezené kategorie. Zatímco pitná voda může být stáčena do lahví i z vodovodu, pramenité a minerální vody musejí pocházet jen z chráněného stabilního podzemního zdroje.

Vody kojenecké smějí mít maximálně 10 mg dusičnanů na 1 l vody (u pitné vody je hranice 50 mg) a mohou být upravovány jen UV zářením. Např. brněnská voda obsahuje 35 g/l dusičnanů, je upravena chlorem, a proto není pro kojence vhodná.

V případě, že máme malé dítě a kupujeme mu vodu balenou, pokusme se ji koupit ve vratných skleněných obalech nebo použít vodu z místa blízkého našemu bydlišti. Natočená voda vydrží v ledničce bez ztráty kvality i tři týdny.

Z minerálních vod se k častějšímu pití doporučují jen slabě mineralizované (do 500 mg/l). Silnější minerálky by se měly naopak pít jen výjimečně, případně na lékařský předpis. Neplatí, že čím více minerálů, tím lépe.

Naopak jejich nadbytek nám může i uškodit. Minerály však obsahuje i voda z kohoutku a ty jsou v kombinaci se stravou naprosto dostačující. Pitná voda by také měla být oproti vodě na praní tvrdší.

Tento požadavek voda z brněnského vodovodu rovněž splňuje.

Jinou vodu než z kohoutku tedy potřebují jen kojenci. Proč ale balenou vodu pijí i ostatní? Mnozí se jen nechali zlákat reklamou. Jiní jako důvod uvádějí, že jim balená voda chutná lépe. Mnohdy působí jen psychologický tzv. placebo efekt. Zkuste poprosit někoho jiného, aby vám do sklenic nalil různé druhy vod, a pak je zkuste podle chuti rozlišit.

Pitná voda by měla být uchovávána v chladu a chráněna před sluncem. Balené vody často tyto požadavky nesplňují ani v prodejnách a rozhodně ne při převozu. Taková voda se může kazit a obsahovat mikrobiologické organismy, které se množí i v otevřené lahvi mimo lednici. Oproti tomu je voda z kohoutku vždy čerstvá, uchovávaná v temnu a chladu s vyhovující teplotou 9–10 °C.

Voda z kohoutku se vyplatí i finančně. Je totiž přibližně 125krát levnější než voda balená.

  • Doporučený obsah minerálů podle Státního zdravotního ústavu v mg/l:
  • Ca > 40–80, Mg > 20, K > 1,
  • Na < 20, Cl < 25, SO42- < 240, NO3 < 10.

Mnohé z balených vod (zejména minerální vody) těmto doporučením nevyhovují. Výrobci minerálních a pramenitých vod jsou povinni uvádět na etiketách lahví složení vody, které můžete s doporučenými hodnotami porovnat. Voda z kohoutku by měla uvedené limity splňovat.

Dopady balených vod na přírodu

Balené vody představují pro přírodu mnohem větší zátěž než voda z kohoutku. Je totiž nutné je přepravit a zabalit. Dopravují se převážně nákladními automobily, které spotřebovávají fosilní neobnovitelné zdroje. Produkcí CO2 přispívají ke globálním klimatickým změnám.

Plastové lahve zatěžují přírodu nejen jako odpad, ale škodí i jejich výroba, náročná na spotřebu vody, elektrické energie a ropy. Pokud už PET lahve máme, je samozřejmě vhodné je vytřídit do plastu. Ne všichni se však tímto doporučením řídí. V České republice se vytřídí přibližně jen polovina PET lahví. Nejlepším řešením vzhledem k životnímu prostředí je plastové lahve nekupovat vůbec.

Čerpáním pramenitých a minerálních vod z útrob země vyčerpáváme cenné zásoby, jež se tvořily po tisíciletí. Z tohoto pohledu je voda z hlubinných zdrojů rovněž neobnovitelným zdrojem, kterým není radno plýtvat. Dříve byly minerální vody doporučovány jen k léčebným kúrám lázeňských hostů, a i ti přijímali pouze vodu z pramenů vytékajících na povrch, ne z umělých hlubinných vrtů.

Na co dávat u kohoutkové vody pozor

  • na konzumaci a úpravu potravin ji používat jen studenou
  • nedávat ji kojencům
  • v případě podezření na přítomnost olova (hrozí jen u některých starších domů) si nechat udělat hygienický test a případně vyměnit vodovodní potrubí

Pitné rady

  • pokud s sebou nosíte lahev s vodou, můžete místo opětovného kupování balené vody lahev průběžně doplňovat vodou z kohoutku
  • žádejte v restauracích k jídlu nebo ke kávě vodu z kohoutku, je to běžný, leč trochu zapomenutý zvyk

Shrňme, proč pít vodu z kohoutku

  • je kvalitní, čerstvá, lehce mineralizovaná, a proto ideální pro každodenní pití
  • nezatěžuje přírodu odpadem a dopravou
  • je přibližně 125krát levnější než voda balená
  • je jednou z nejkontrolovanějších potravin
  • je okamžitě dostupná v jakémkoliv množství
  • nemusíme se zatěžovat jejím nošením
  • nepodílíme se na zbytečném vyčerpávání hlubinných zdrojů vody

Více o pitné vodě

Brněnské vodárny a kanalizace: www.bvk.cz

Státní zdravotní ústav: www.szu.cz

Ekologický institut Veronica: www.veronica.cz/voda

Monika Vokálová

Veronica č. 1/2009, s. 30 

Autor/ka: Monika Vokálová Z časopisu Veronica č. 1/2009, rubrika „ekologická poradna“

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *