Nejhorší věci, které můžete udělat při první pomoci

27.2.2020

Náhodou nebo bohužel někdy i záměrně se může stát, že váš pes či kočka pozře toxickou látku a vy budete muset rychle jednat, aby se jim dostalo včasné první pomoci a nedošlo v nejhorším případě až k úhynu. Připomeňte si a zopakujte, co lze dělat, když máte podezření, že se váš mazlíček otrávil neznámou látkou.

Nejhorší věci, které můžete udělat při první pomoci Zopakujte si zásady první pomoci u zvířat v případě otravy, můžete jim tím zachránit život (Zdroj: Depositphotos)

Potenciální nebezpečí pro psy, při kterých bude třeba poskytnout první pomoc

Psům bude potřeba poskytnout první pomoc v případech, kdy sežerou léky, chemikálie nebo potraviny vypsané níže. Mnoho z nich se běžně ve vaší domácnosti vyskytuje, umístěte je proto tam, kde nebudou psovi přístupné. Ovšem na nebezpečné látky můžou narazit i venku, kde je někdo omylem nebo i schválně odložil.

  • Čokoláda – obsažený kofein a teobromin je ve větším množství toxický.
  • Jedy na krysy, slimáky.
  • Jedovaté rostliny – rododendron, konvalinka, zlatý déšť, difenbachie i další, které může pes okusovat.
  • Různé druhy chemikálií – hnojiva, barvy, laky, fridex – nikdy nevíte, kdy vašeho miláčka napadne něco z toho ochutnat.
  • Léky – vzhledem k sladké chuti potahové látky mohou být pro psy atraktivní.

Nejhorší věci, které můžete udělat při první pomoci Nikdy nevíte, kdy psíka napadne ochutnat nevhodné věci a budete muset první pomoc poskytnout (Zdroj: Depositphotos)

Potenciální nebezpečí pro kočky

Stejně jako u psů je i při chovu koček třeba dát pozor na látky, které by mohly zkonzumovat a po jejich požití je třeba poskytnout první pomoc. Případně mohou na otrávenou návnadu narazit kdekoli venku.

  • Přípravky proti blechám a klíšťatům – pokud žijí ve společné domácnosti psi i kočky, dávejte pozor, jaké  přípravky na parazity používáte. Kočky jsou citlivé na permetrin a pyretrin, které jsou v některých antiparazitikách, určených pro psy.
  • Léky – ty s obsahem paracetamolu, acetaminophenu, jako je třeba Panadol či Paralen, jsou velmi toxické.
  • Jedovaté rostliny – pokud chováte kočky doma, vyhněte se rostlinám, které jsou nebezpečné a kočky by je mohly okusovat.

Nejhorší věci, které můžete udělat při první pomoci Součástí první pomoci je zajištění tepelného komfortu – použijte deku, ručník a podobně (Zdroj: Depositphotos)

Příznaky otravy

Zvíře se může otrávit několika cestami – látku pozřít, vdechnout ji, někdy stačí pouhý kontakt s kůží. Ať už jste možnou cestu otravy zaznamenali, nebo se projeví některé příznaky, neváhejte začít s první pomocí. Příznaky mohou být:

  • nechutenství, zvracení, průjem
  • apatie, křeče, poruchy koordinace pohybů
  • neobvyklé rozšíření či zúžení zornic
  • nadměrná tvorba slin, dušnost, krvácení z tělních otvorů

Co udělat nejdříve

Při podezření na otravu je před poskytnutím první pomoci vhodné zavolat na veterinu – lékař vám poradí, jaké kroky můžete provést sami doma, a s čím bude lepší přijet rovnou na kliniku.

Pokud je to možné, zajistěte vzorek toxické látky, kterou zvíře pozřelo – obal od léků, chemikálií, kousek rostliny, vzorek zvratků či stolice – to vše pomůže veterináři lépe zjistit, jak zvířeti co nejlépe a nejrychleji pomoci.

Nejhorší věci, které můžete udělat při první pomoci Při otravě bude třeba v rámci první pomoci nejspíše vyvolat zvracení (Zdroj: Depositphotos)

První pomoc při pozření

Pokud víte, že zvíře toxickou látku sežralo, neváhejte ihned poskytnout první pomoc – zavolejte veterináře a postupujte dle jeho pokynů, možná bude třeba vyvolat zvracení. To ovšem neplatí při pozření žíravin, lepidla či pěnivých látek – tam zvracení v žádném případě nevyvolávejte!

  • Vypláchněte tlamu množstvím neperlivé vody.
  • Použijte roztok peroxidu vodíku (max. 3 %, dávkujte 1 až 2 ml na jeden kilogram váhy zvířete), použít můžete také slanou vodu nebo hořčici rozmíchanou ve vodě, vše budete muset zřejmě za použití mírného násilí dostat do zvířete, vhodné je použít injekční stříkačku bez jehly. Mělo by jít o 0,5 až 2 deci vody maximálně.
  • Podejte zvířeti černé uhlí v množství 0,5 až 3 gramy na kilogram zvířete. To také můžete podat pomocí stříkačky, pokud ho rozdrtíte a rozmícháte ve vodě.
  • Pokud se vám dávení nepodaří vyvolat, vyhledejte veterináře, který udělá výplach žaludku nebo podá léky na dávení.

Nejhorší věci, které můžete udělat při první pomoci Kočky mohou velmi snadno pozřít myš nebo hraboše, kteří byli otráveni jedovatou návnadou (Zdroj: Depositphotos)

První pomoc při nadýchání zplodin

Nadýchá-li se zvíře jedovatých zplodin, je třeba první pomoc poskytnout stejně jako u člověka – odneste zvíře na čerstvý vzduch, nebo zajistěte dostatečné větrání. Pokuste se mu zabránit ve zbytečném pohybu a odvezte ho k veterináři. Vždy ale dbejte na svou bezpečnost a nevstupujte do prostoru, kde byste se sami látky mohli nadýchat!

První pomoc při kontaktu kůže s jedem

Toxickou látku, která se dostane zvířeti na kůži či srst, je také třeba co nejrychleji odstranit – první pomoc spočívá v její neutralizaci a omytí. Při tom chraňte oči, aby nedošlo k jejich zasažení.

  • Opakovaně omyjte zvířeti celé tělo mýdlem, které spláchněte velkým množstvím vody.
  • Nerozpustné látky, jako jsou ropa a různé barvy a laky, odstraňte pomocí ředidla, pokud jsou chlupy slepené a nejde z nich látka odstranit, ostříhejte je, k omytí opět použijte velké množství vody.
  • Kyselé látky můžete neutralizovat alkalickým či mazlavým mýdlem, zásadité naopak slabými kyselinami – naředěným kuchyňským octem nebo kyselinou citronovou.

Nejhorší věci, které můžete udělat při první pomoci I zvířata je potřeba někdy resuscitovat (Zdroj: Depositphotos)

Otravy hlaste

Při podezření na záměrnou otravu zvířete se po poskytnutí první pomoci neváhejte obrátit na policii, která by měla kontaktovat krajskou veterinární správu. Záměrná otrava je trestným činem – týrání zvířete a pachateli hrozí až tři roky odnětí svobody.

  • Místo, kde k otravě došlo, se snažte zajistit a s ničím zde nehýbat.
  • Vše můžete sami vyfotit, natočit či jinak zdokumentovat.

Zvíře se může otrávit i z domácí stravy:

Jak zatočit se zdravotními následky covidu?

„Celá naše rodina prodělala COVID-19, ostatním bylo brzy dobře, ale já měl vysokou horečku, byl jsem extrémně unavený, letargický, ztratil jsem chuť a čich. Návrat k jakž takž normálu mi trval 8 týdnů a i nyní se stále cítím unavený až tak, že si musím jít přes den lehnout.

Nejhorší byla přetrvávající dušnost, pořádně jsem se nemohl nadechnout, a to i při běžném pohybu po bytě, neustále mě bolela hlava a ani čich a chuť se nevrátily. Trpěl jsem velkou únavou, přidaly se i záchvaty úzkosti a deprese.

Nyní, po 12 týdnech, už trochu cvičím, zvládnu procházku venku a celkově se cítím mnohem lépe,“ popsal svoji zkušenost s covidem čtyřicetiletý pacient, který v minulosti netrpěl žádnými zdravotními obtížemi.

Přestože se většina pacientů uzdraví spontánně, podle některých studií se ke stavu před covidem za 14 až 21 dní od provedeného testu vrátí pouze 65 % nemocných. Přibližně 10 % pacientů potrápí nemoc COVID-19 i déle než tři týdny, u menšího procenta pacientů pak uzdravení trvá v řádu měsíců.

Velmi častým příznakem je přetrvávající únava a slabost, jež můžeme přičíst jak plicním, tak srdečním následkům, ale také chronickému únavovému syndromu. Mezi další dlouhodobé příznaky patří kašel, zvýšená teplota, ztráta čichu a chuti – mohou mizet a zase se objevovat.

Další problémy zahrnují dušnost, bolest na hrudi, bolesti svalů a svalovou slabost, neurokognitivní obtíže jako bolesti hlavy, závratě, poruchy rovnováhy, zmatenost, neschopnost se soustředit, gastrointestinální potíže, vyrážky, takzvané covidové prsty, poruchy metabolismu, např.

zhoršení diabetu, tromboembolické onemocnění, deprese, úzkosti a další psychické obtíže.

Příznaky se navíc mohou vracet ve vlnách, některé dny je člověku lépe, jindy hůře. Určitě je vhodné celou situaci konzultovat se svým praktickým lékařem, který vás může odeslat na specializované vyšetření. Ke specialistovi se se svými problémy ale můžete objednat i sami.

K vyšetření specialistou by měli být vždy odesláni pacienti, kteří vykazují plicní, kardiologické, neurologické či psychiatrické symptomy, jež jsou nové, přetrvávající nebo se zhoršují. Mnoho lidí však nebylo na covid testováno, a tudíž není jasné, zda jde o následky covidu, či nikoli.

I proto je důležité se daným příznakům věnovat a pacienta případně odeslat na další vyšetření.

Stále samozřejmě bohužel platí, že řada lidí návštěvu u lékaře odsouvá. To přitom může být zcela kontraproduktivní.

„Hodně pacientů odkládá návštěvu z důvodu strachu z nákazy, většinou se jejich zdravotní obtíže ale zhorší natolik, že následná léčba trvá podstatně déle, než by bylo nutné, kdyby přišli včas.

Naše ordinace jsou přitom pravidelně dezinfikovány a při objednání na konkrétní čas je riziko nákazy minimální,“ komentuje kožní specialista Polikliniky Prahy 7 MUDr. Ondřej Šeda.

Dobrá zpráva je, že ačkoli následky covidu mohou přetrvávat i měsíce, většinou postupně odezní.

U pacientů, kteří sice nebyli hospitalizováni, ale měli těžší průběh, se doporučuje delší sledování praktickým lékařem, rentgen plic po 12 týdnech od propuknutí nemoci, pravidelné měření saturace kyslíkem (pomocí pulzního oxymetru) a v případě vážnějších či déletrvajících příznaků léčba v plicní ambulanci. Specializovaná plicní rehabilitace není většinou nutná, ale cílená dechová cvičení doprovázená postupným zvyšováním zátěže a aktivity mohou pomoci rychlejšímu uzdravení. Důležitý je samozřejmě i pohyb, ale rozhodně není dobré mít na sebe příliš vysoké nároky a naložit si spoustu cvičení – to totiž může vést k ještě větší únavě a zhoršení problémů s dýcháním. Pokud se vracíte do práce, možná se budete potřebovat se zaměstnavatelem dohodnout na postupném návratu.

U starších osob může mít onemocnění i vážnější následky. Může to být způsobeno přidruženými chronickými onemocněními, která bývají spojena s vyšším věkem, větší křehkostí a mnohdy také sociální izolací. Senioři jsou rovněž ve větší míře ohroženi úbytkem svalové hmoty a pohyblivosti tzv. sarkopenií, dále podvýživou, depresí, chronickou bolestí či deliriem.

Níže jsme pro vás připravili několik rad a tipů, jak následky covidu zvládnout. Podrobnější informace od jednotlivých specialistů a návody ke cvičení naleznete v lednu na www.poliklinikaprahy7.cz v sekci informace pro pacienty.

  • Kdy byste měli vyhledat radu lékaře?
  • • přetrvávající či horšící se dušnost či kašel
  • • saturace kyslíkem v krvi nižší než 96 % (pulzní oxymetr pro domácí použití je možné zakoupit za cca 350 Kč, ale měl by ho mít i váš praktický lékař)
  • • bolesti na hrudi neznámého původu
  • • přetrvávající svalová slabost, bolesti svalů, brnění končetin
  • • nově vzniklá zmatenost, závratě, poruchy rovnováhy
  • • záchvaty paniky či přetrvávající úzkost, strach či deprese
Budete mít zájem:  Kam zmizelo lékařské konopí

Výše uvedené příznaky nejsou specifické pro COVID–19. Pokud některé z nich vzniknou náhle (zvláště bolest na hrudi, bolesti hlavy, porucha vědomí, řeči, zraku či hybnosti končetin), je nutné ihned volat tel.: 155 pro podezření na infarkt či cévní mozkovou příhodu. Rozhodně tedy nečekat, až se obtíže zhorší nebo odezní.

Co pro vás může udělat váš praktický lékař? Volejte svého praktického lékaře hned, jakmile onemocníte respiračním onemocněním, lékař vás odešle na testy a navrhne symptomatickou léčbu, dále může sledovat vývoj vašeho zdravotního stavu.

Pokud příznaky přetrvávají delší dobu, lékař vás opět vyšetří a navrhne individuální léčebný postup, změří vám krevní tlak nebo míru dušnosti pomocí pulzního oxymetru či vás odešle na krevní testy, RTG, EKG anebo k jinému specialistovi dle individuálních obtíží a nasadí symptomatickou léčbu.

Může také vypsat žádanku na fyzioterapii či ošetřovatelskou péči poskytovanou agenturou domácí zdravotní péče.

Techniky pro zlepšení dechových funkcí Častým dlouhodobějším příznakem covidu může být přetrvávající kašel a dechová nedostatečnost – dušnost.

Pro kontrolu, kolik kyslíku je obsaženo v krvi (ukazatel dušnosti), je možné využít domácí oxymetr, který je možné zakoupit za cca 350 Kč.

Pokud množství kyslíku opakovaně klesne pod 96 % nebo pokud trpíte neustupujícím kašlem, měli byste konzultovat svého praktického lékaře, který vás taktéž může změřit pomocí pulzního oxymetru, či se objednat na plicní ambulanci.

Vyzkoušet můžete i následující cvičení na podporu dechových funkcí: posaďte se do polohy s oporou a pomalu provádějte nádech nosem a výdech ústy, přičemž uvolněte hrudník a ramena, což vám umožní dýchání až do břicha. Výdech by měl být 2x delší než nádech.

Toto cvičení lze provádět opakovaně v průběhu dne, v 5–10minutových dávkách nebo i déle, je-li to užitečné. Další praktické cvičení na podporu dechových funkcí a posílení svalů najdete od ledna na webu Polikliniky Prahy 7.

Jiné dýchací techniky jako brániční dýchání, pomalé hluboké dýchání, dýchání našpulenými rty nebo techniky jógy vyžadují odbornou radu.

Praktický lékař či jiný specialista vám může také předepsat fyzioterapii na posílení dechových funkcí nebo obnovu svalové síly, které vám rádi poskytnou pracovníci Oddělení rehabilitace Polikliniky Prahy 7.

Únava a postupný návrat k aktivitě Pokud trpíte zvýšenou únavou anebo ochablými svaly a svalovou slabostí, je vhodné si aktivitu dávkovat a zvyšovat zátěž velmi pomalu, což vám pomůže šetřit energii a postupně zvyšovat výkonnost.

Pro udržení svalových funkcí je důležité zařazovat pohybové aktivity, ty by ale měly opět začínat pomalu, třeba jen protažením svalů a chůzí po bytě. Zátěž i rozsah zvyšujte jen postupně, jinak se totiž vaše únava může ještě zhoršit a uzdravení bude trvat déle.

Obecně vám pomůže pravidlo 3P (Pozvolné tempo, Plánování, Priority).

Pozvolné tempo Provádějte úkon pouze do doby, kdy se začnete cítit unavení, a nikoli až do vyčerpání. Například vyjděte 5 schodů a pak si 30 sekund odpočiňte. Pokud totiž vyjdete najednou celé patro, budete muset nahoře odpočívat 10 minut a druhý den budete o to víc unavení.

Tipy

  • Rozdělte činnosti na menší úkony po celý den
  • Během aktivity si odpočiňte, je to klíč k dobití energie
  • Mezi náročnějšími aktivitami si naplánujte alespoň 30 minut odpočinku

Plánujte

Úkony, které potřebujete udělat, si zkuste rozdělit do menších částí a naplánovat do více dní v týdnu, zvláště pokud vám dané činnosti zhoršují dušnost nebo vás unavují. Náročnější aktivity, jako nakupování, pochůzky, praní prádla, si rozplánujte na různé dny a vždy je prokládejte dnem volna.

Tipy

Požádejte o pomoc rodinu či přátele. Osamělí lidé mohou využít i pečovatelskou službu či se spojit s dobrovolníky ze sousedských spolků Prahy 7. 

Pokud trpíte svalovou slabostí, můžete využít celou řadu pomůcek, které vám usnadní běžné činnosti (speciálně upravené nádobí, mycí potřeby apod.). Více vám poradí váš rehabilitační pracovník nebo se můžete obrátit na poradnu ergoterapie či půjčovnu kompenzačních pomůcek na Poliklinice Prahy 7.

Senioři, kteří nejsou schopni docházet na rehabilitaci ambulantně, mohou využít základní rehabilitační cvičení se sestrou z agentury domácí péče. Poukaz na tuto službu vám předepíše váš praktický lékař či jiný specialista.

Stanovte si priority

Některé každodenní činnosti jsou nutné, ale jiné nikoli. Položte si následující otázky a zjistěte, které z vašich úkolů jsou nezbytné:

Co musím udělat dnes? Co chci dnes dělat? Co lze odložit na další den? Čím mohu pověřit někoho jiného?

Tipy

  • V průběhu provádění úkonu plynule dýchejte, nezadržujte dech.
  • Snažte se pokud možno vyhnout tahání, zvedání, ohýbání, natahování a kroucení.
  • Těžší věci namísto zvedání posouvejte.
  • Ohýbejte se pokrčením kolen, ne až od pasu.

Obtíže v oblasti duševního zdraví Někteří z pacientů si stěžují na dlouhodobější obtíže, jako jsou úzkosti, záchvaty paniky, osamělost či ztráta životního smyslu, beznaděj až deprese. Hůře se mohou cítit lidé, kteří o někoho pečují, a mají tak dvojí zátěž.

Dobré je o svých pocitech mluvit s přáteli či rodinou, vyhledávat sociální kontakty místo izolace, dobře o sebe pečovat a trochu se i rozmazlovat – třeba kvalitním jídlem či rituály, které vám dělají dobře.

Pokud máte potřebu sdílet svoji aktuální situaci nebo se vaše psychika nelepší, je vhodné vyhledat odbornou pomoc.

Navštivte odborníka V případě dalších přetrvávajících obtíží můžete kontaktovat specialisty z Polikliniky Prahy 7, Františka Křížka 22 (vstup z ulice Milady Horákové).

Obvykle je doporučována žádanka od praktického lékaře, ale ke specialistovi s výjimkou fyzioterapie a domácí zdravotní péče se můžete objednat i bez žádanky.

Na všechna vyšetření je ale nutné se objednat předem.

Psychické obtíže úzkost, záchvaty paniky, deprese, klinická psycholožka PhDr. Alexandra Machková, 270 005 566, [email protected], úterý 15.30–16.30 a středa 7–8 jsou hodiny vyhrazené pro telefonické konzultace či pacienty, kteří se cítí v krizi

  1. Neurologické obtíže nepřestávající bolesti hlavy a svalů, poruchy rovnováhy, soustředění, závratě či zmatenost: neurologie, MUDr. Helena Dvořáková, 270 005 640
  2. Problémy s dýcháním plicní oddělení, MUDr. Věra Pacovská, 270 005 639
  3. Ztráta čichu/chuti trvající déle než 1 měsíc oddělení ORL, 270 005 636
  4. Vyrážky, ekzémy, „covidové prsty“ kožní oddělení, MUDr. Ondřej Šeda, 270 005 648
  5. Bolesti na hrudi či jiné nespecifické kardiologické či interní obtíže, zejména pokud se již léčíte na kardiologii kardiologie/interna, MUDr. Hussam Sibai, 270 005 633
  6. Zhoršená kontrola diabetu či jiné nespecifické interní obtíže diabetologie/interna, MUDr. Martina Jakoubková, 270 005 631
  7. Problémy se svalovou slabostí, omezená pohyblivost v důsledku neaktivity, potíže s dýcháním (na fyzioterapii nutná žádanka od lékaře) oddělení rehabilitace, Dukelských hrdinů 1, 233 372 970
  8. Pomoc na dosah
  9. Pokud jste se v důsledku situace spojené s onemocněním COVID-19 dostali do obtíží, můžete využít poradny ve foyer Polikliniky Prahy 7.
  10. Poradna pro seniory, půjčovna kompenzačních pomůcek po a st 8–12, 777 482 466
  11. Poradna pro pečující po 13–15, po–pá 9–17 dostupné
  12. na 730 195 346

Jak přežít 1. rok studia na VŠ? Máme rady a tipy z první ruky KamPoMaturitě.cz

Možná je to překvapivé, ale studenti vysokých škol radí nepodcenit přípravu o prázdninách před prvním semestrem.

Týká se to jak zopakování středoškolského učiva, které vám při učení se nové látce přijde vhod, ale také seznámení s prostředím školy.

„Nejdůležitější je o prázdninách nelenošit a zopakovat si učivo matematiky z gymplu nebo z jiné SŠ,“ říká student Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT.

Studentka Pedagogické fakulty UHK zase vzkazuje: „Určitě to chce řádně prozkoumat informační systém, ještě před začátkem semestru. Najděte si také, kde je jaká budova, a koukněte se, kudy budete mezi nimi chodit.“

Jestliže bude studium vašeho oboru založené z velké části na četbě literatury, není od věci si udělat náskok. Studentka Anglické a francouzské filologie na Univerzitě Palackého doporučuje budoucím prvákům, „aby se snažili ještě před začátkem semestru načíst povinnou literaturu. V průběhu semestru toho bývá hodně a pak mnoho lidi nestíhá.“

Před prvním semestrem je třeba myslet také na praktickou stránku studia – od bydlení po případné pořizování notebooku.

Spojte síly

Poznávání nové školy byste také měli podle rad studentů zasvětit první týdny semestru. Většinově radí spojit síly s dalšími spolužáky.

„Jednoznačně se vyplatí udělat si partu spolupracujících studentů hned na začátku,“ zdůrazňuje studentka Obchodně podnikatelské fakulty OU.

Společně můžete prozkoumávat taje studijních informačních systémů, zjišťovat studijní povinnosti, docházku a aktuality nebo si radit se zápisem předmětů.

Velkou pomoc můžou poskytnout i informace od starších studentů.

„Nejlépe si najděte někoho na stejném oboru a ve vyšším ročníku, kdo vám poradí, co a jak, co vás čeká a co je třeba si ohlídat,“ doporučuje studentka Pedagogické fakulty UK.

Svoji informovanost o poměrech na škole a studijních povinnostech rozhodně nepodceňte a využívejte všechny dostupné zdroje informací, ať už jsou to další studenti, studijní oddělení nebo informační a diskusní portály pro studující.

Neváhejte také využívat nabídky studentských organizací, studentka Právnické fakulty UK například radí: „Jít s ELSOU (studentská organizace) na prohlídku knihovny – hodí se to a je to zdarma.

“ Studentka religionistiky na Masarykově univerzitě shrnuje všechna tato doporučení:  „Ptát se, ptát se a ptát se.

Jak se říká, líná huba… Občas stačí opomenout nějakou maličkost v zápisu, a pokud se neřeší, může to mít za následek ukončení celého studia.“

Budete mít zájem:  Kauza metanol nekončí, objevily se další lihoviny s etiketou likérky Drak

Z nových podmínek není třeba být příliš nervózní, ať už je to množství učiva nebo nový režim. Uvědomte si, že ostatní prváci se cítí podobně a zvykat si musely i starší ročníky.

„Hlavně zachovat klid.

Než se člověk zorientuje, dá to čas,“ uklidňuje studentka Pedagogické fakulty UHK a studentka Právnické fakulty UK se k ní přidává: „Hlavně neklesat na duchu po tom prvotním vyděšení z vysoké školy!“

Jakmile najedete do vysokoškolských kolejí, je čas myslet na rozvržení studia. Na mnoha školách je kreditní systém, kde není striktně předepsáno, v jakém ročníku je třeba jednotlivé předměty plnit. Některé předměty si tak můžete přeložit na další roky, ale studenti zároveň upozorňují, abyste při tom byli opatrní.

Některé kurzy jsou podmínkou zápisu do dalších, v jiných se učí základy, jejichž zvládnutí je potřeba pro další studium. Takové rozhodně není radno odkládat. „Věnujte velkou pozornost úvodním předmětům, které jsou obvykle neoblíbené a považované za příliš teoretické.

Znalosti z nich jsou ale v budoucnu potřeba,“ vzkazuje studentka Fakulty sociálních studií MU.

Není od věci ani zapřemýšlet, zda odchodit některé kurzy s předstihem: „Je lepší nahnat kredity co nejdříve v prvních dvou letech, ať je pak dost času na bakalářku,“ radí student Andragogiky na Univerzitě Karlově.

Zároveň si uvědomte, kolik jste toho schopni v jednom semestru zvládnout a zda opravdu chcete dosáhnout více kreditů, než je za celé studium požadováno.

Studentka Historie na Univerzitě Karlově k tomu dodává: „Nesnažte se za každou cenu splnit co nejvíce předmětů, protože pak se z toho člověk také může zbláznit.“

Obvykle je nutné v jednotlivých ročnících dosáhnout minimálního počtu kreditů, je proto dobré pojistit se, že neúspěch u některé zkoušky vám to neznemožní: „Určitě se vyplatí si zapsat volitelné předměty, aby člověk měl rezervní kredity, kdyby se mu v prváku něco nepovedlo,“ doporučuje studentka Právnické fakulty UK.

U volitelných předmětů, kde máte možnost výběru, se vyplatí poptat se na zkušenosti starších studentů a sledovat výsledky studentského hodnocení kurzů.

„Sledujte evaluaci předmětů studenty a hodnocení úspěšnosti předmětů, kde se můžete dočíst náročnost ukončení předmětu a spokojenost studentů.

Podle tohoto doporučuji vybírat volitelné předměty,“ vzkazuje studentka Fakulty managementu VŠE.

I u povinných předmětů, které absolvovat musíte, můžete udělat hodně proto, aby vám výuka více vyhovovala: „Pokud vám nesedí učitel na nějaký předmět a probíranou látku od něj nechápete, tak si dojděte za jiným učitelem vyučujícím daný předmět a domluvte se s ním na tom, že byste docházeli i na jeho blok, jen kvůli poslechu,“ radí studentka Podnikové ekonomiky Technické univerzity v Liberci.

Docházku na kurzy sice studenti radí nebrat na lehkou váhu, na druhou stranu se shodují v tom, že není nutné za každou cenu chodit na nepovinné přednášky, které pro vás nemají žádný přínos.

Pravidelná docházka se ale vyplatí u zkoušek – jednak budete u vyučujících lépe zapsaní, jednak vám to pomůže k lepší přípravě. „Jsou pedagogové, co přednáší věci, které v knihách nejsou, a pak je dají do otázek,“ popisuje svoji zkušenost studentka Pedagogické fakulty MU.

Současně doporučuje obrátit se na starší ročníky: „Rozhodně stojí za to, poptat se starších, co bylo u testů loni. Mnohdy totiž bývají docela podobné.“

U zkoušek buďte připravení i na to, že často záleží na tom, kdo vás bude zkoušet, a také na variantě testů, varuje studentka Technické univerzity v Liberci. S dobrou přípravou a odhodlaností vás to ale nemůže příliš překvapit. Pamatujte také, že „není dobré usnout na vavřínech hned po první úspěšné zkoušce,“ jak nám řekl student Ekonomiky a managementu na BIBS.

U zkoušek neváhejte využívat předtermíny a zkouškovou zátěž si tak více rozložit, vzkazuje studentka Fakulty ekonomické ZČU. Rozhodně nic nenechávejte na poslední chvíli, dovává.

Pokud ke zkoušce něčemu nerozumíte, nebojte zajít na konzultace. „Přiznání nepochopení látky neznamená hloupost, ale zájem o studium,“ připomíná studentka Diskrétní matematiky na Univerzitě Palackého.

Ke studiu a přípravě na zkoušky si vždy nevystačíte se zápisky z přednášek a musíte sáhnout po učebnicích, skriptech nebo další literatuře. Současní studenti radí nevrhat se po hlavě do nákupu nových studijních materiálů – přece jen ještě přesně nevíte, co je skutečně potřeba, co se vyplatí mít doma a u čeho stačí jen výpůjčka z knihovny.

Pokud se rozhodnete knihy pořizovat, stojí za to prohlížet nástěnky, podat si inzerát nebo se poptat starších kolegů, zda nejsou k mání již využité, které bývají i podstatně levnější. „Prvákům radím, aby nakoupili učebnice od starších kolegů, protože nové stojí celé jmění,“ potvrzuje studentka Práva a právní vědy na Univerzitě Karlově.

Materiály můžete sehnat také na internetu: kromě prezentací a přednáškových materiálů od vyučujících najdete velké množství kvalitně zpracovaných materiálů na www.Seminarky.cz – své zápisky z přednášek, vypracované zkouškové otázky a další podklady zde můžete také vložit a přivydělat si.

Samostatnou kapitolou jsou vyučující. Potíže vám může dělat i taková maličkost, jako je správné oslovování.

Zatímco na střední škole se často pro všechny vyučující používá titul profesor, na vysokých školách se jim mohou chlubit jen ti nejzasloužilejší.

Nezapomeňte proto ani na použití odpovídajících titulů při zdravení a oslovování, připomíná studentka Filozofické fakulty OU.

O svých vyučujících byste ale určitě měli znát více než jen tituly. „Zjistěte si, jaký je každý učitel. Usnadní to přípravu na zkoušky,“ doporučuje studentka téže školy.

Rozhodně tu neuškodí znát odborné zájmy vyučujícího nebo jeho povahu. Nakonec si dávejte pozor i na to, co naopak vyučující ví o vás.

„Také hodně záleží na tom, jak se před vyučujícími zapíšete, protože vaše pověst se s vámi ponese celé studium,“ uzavírá studentka Filozofické fakulty UK.

A jakými vlastnostmi a přístupem byste se měli ke studiu vybavit? Ačkoli studium není radno podceňovat, není podle studentů ani dobré brát ho příliš vážně a neustále se stresovat. Rozhodně se nevzdávejte, pokud se setkáte s nějakým neúspěchem, ten potká téměř každého.

„Nenechte se odradit počátečními neúspěchy. To, že se vaše první překlady budou po opravě vyučujícím červenat, neznamená, že zde nemáte co dělat.

Buďte vnímaví a otevření novým podnětům, uvidíte, že se brzy dostaví pocit, že se kontinuálně zlepšujete!“ povzbuzuje prváky svého oboru studentka Angličtiny pro mezikulturní komunikaci na Univerzitě Karlově.

„Radila bych hlavně vytrvalost a odhodlanost a pak se dá zvládnout úplně všechno, i když někdy je potřeba trochu sebezapření,“ popisuje svoji strategii studentka Ekonomické fakulty TUL. Připravte se také na to, že vysoká škola na rozdíl od střední vyžaduje o něco více vaší samostatnosti.

  • Závěrečná rada studentky Farmacie na Univerzitě Karlově je asi ta nejpříjemnější: ačkoli jste na vysoké škole především kvůli studiu, nezapomeňte si svůj pobyt na ní také užít!
  • Jak zvládnout přijímačky
  • Hodnocení studentů

1.4.2013

Oblíbené mýty a omyly v první pomoci

KDYBY TO BYLO NĚCO VÁŽNÉHO, TAK BY UŽ URČITĚ NĚKDO NĚCO UDĚLAL

„On už někdo určitě zavolal…“, „Kdyby bylo potřeba ho vytáhnout, tak by ho už určitě vyndali.“, „On je asi jenom… (doplň podle potřeby – opilý, zfetovaný, odřený, pozvracený, unavený…), kdyby nebyl, tak mu přece už někdo pomohl…“. Přesně tohle si myslí všichni ti, kteří stojí okolo a nic neudělají…

Nebojte se začít! Když se ukáže, že „to“ nic není, tak zase můžete přestat. Ale pokud o něco jde, je každá minuta bez pomoci nenávratně ztracená!

NEPOZNÁM, JESTLI DÝCHÁ NEBO NEDÝCHÁ, NEJSEM DOKTOR!

Stav dýchání je v kritických stavech nejdůležitější „okno do těla“ pacienta, které může použít každý bez jakýchkoliv pomůcek.

Pokud je stav dýchání kritický (a je celkem jedno, zda pacient nedýchá vůbec, „sotva znatelně“ nebo „tu a tam“), je nutné jednat.

Z hlediska laického hodnocení stavu dýchání u postiženého v bezvědomí tedy existují pouze dva stavy: buď zřetelně vidím, jak postižený pravidelně DÝCHÁ s normální frekvencí (jako já) – nebo NEDÝCHÁ.

Při jakékoliv nejistotě platí stejný postup, jako ve variantě NEDÝCHÁ – tj. ihned zahájíme neodkladnou resuscitaci!

STABILIZOVANÁ POLOHA PO KOLAPSU

Roky jsme se učili, že pokud postižený upadne do bezvědomí, ale dýchá, měl by být otočen do „stabilizované“ polohy na boku. Důvodem byly obavy, aby postižený nezačal zvracet a neudusil zvratky.

Problém je ovšem v tom, že ve „stabilizované poloze“ se velmi špatně sleduje stav dýchání, který se může v případě náhlého kolaspu velmi rychle změnit z normálního dýchání na nějakou formu „lapavých dechů“, nebo ustat úplně.

Stabilizovaná poloha je v těchto situacích doslova „zabiják“ – pokud postiženého otočíte na bok, již si zpravidla nikdo nevšimne, že za pár desítek vteřin „dodýchal“. Desítky lidí ročně by o tom mohly vyprávět, pokud by to „tam shora“ šlo!!!

Postiženého po kolapsu, který nereaguje, ale dýchá, je nutné ponechat NA ZÁDECH, PEČLIVĚ SLEDOVAT a pokud by byly intervaly mezi nádechy nápadně dlouhé nebo by dokonce jen občas „lapl po dechu“, okamžitě zahájit nepřímou masáž srdce!!! „Stabilizovaná“ – nebo lépe „zotavovací“ poloha je vhodná pro pacienty, kteří jsou při vědomí nebo alespoň s jistotou dostatečně dýchají, a hrozí u nich reálné riziko zvracení – např. pro osoby intoxikované alkoholem.

„PROTIŠOKOVÁ“ POLOHA

Jako „protišoková“ nebo také „autotransfuzní“ se označuje poloha, při níž postižený leží na zádech s nohama zdviženýma nad podložku (podloženýma např. židlí či jiným vhodným předmětem).

Její podstata by měla být v tom, že krev z výše položených končetin prostě „steče“ do těla, které ji v tu chvíli více potřebuje.

To je logika na první pohled správná, ale jen dokud si neuvědomíme, že a) nejobvyklejší příčinou závažného šoku v terénu je úrazové krvácení, způsobené zlomeninami velkých kostí, pánve, atd…, kdy je každý další pohyb s pacientem zcela nežádoucí, b) dokud není vyřešena příčina krvácení, nemá smysl mobilizovat rezervy v těle – jen se tím zhorší celková krevní ztráta, a konečněc) poloha se zvýšenou dolní částí těla zásadně zvyšuje dechovou námahu a jen zhorší stav pacienta.

Protišoková poloha“ patří mezi nebezpečné mýty první pomoci. U pacienta ve skutečném šoku je jednoznačně škodlivá. Poznámka: Uložení postiženého „s nohama nahoru“ má snad smysl například při kolapsu jinak zdravé osoby v souvislosti s odběrem krve, po zvednutí z postele, při poklesu atmosférického tlaku apod.

Budete mít zájem:  Čtenáři si knihy vybírají podle sociálních sítí

HMATÁNÍ TEPU U PACIENTA V BEZVĚDOMÍ

Pokus o nahmatání pulsu laiky končí v případě, že postižený puls nemá, v 50 % CHYBNÝM závěrem! Laik ve stresové situaci cítí vlastní tep v konečcích prstů a mylně se domnívá, že cítí tep postiženého.

Důsledkem toho nedojde k zahájení neodkladné resuscitace, ačkoliv právě ta by byla bývala mohla zachránit život oběti.

Místo toho je často prováděno sice obětavé, ale naprosto zbytečné dýchání z plic do plic, protože přece „nedýchá, ale má tep!“ Nenechte se tedy zmást tím, že instrukce k hmatání tepu jsou dodnes obsahem většiny příruček první pomoci, o televizních seriálech a jiných „dílech“ nemluvě.

Hmatání tepu při podezření na zástavu oběhu je nebezpečná chyba, která vede velmi často k falešným výsledkům. Pokud jsme svědky kolapsu postiženého, který nereaguje a nevyvíjí žádnou jinou spontánní aktivitu (s výjimkou „lapavých“ dechů – viz výše), ihned zahájíme neodkladnou resuscitaci.

ZAPADÁ MU JAZYK! PODEJTE MI KAPESNÍK, MUSÍME HO VYTÁHNOUT!

Pokusy „vytáhnout jazyk“ rukou jsou poměrně časté, ale předem odsouzené k nezdaru – jazyk klouže a hlavně reálně hrozí jeho poranění o zuby s následným velkým krvácením a vdechnutím krve. Celé úsilí je přitom zcela zbytečné – záklon hlavy je daleko jednodušší, elegantnější a zejména fungující řešení.

Pro zprůchodnění dýchacích cest je rozhodující uložení postiženého na záda, vyčištění úst a uvedení hlavy do přirozené polohy, nebo mírného záklonu. Funguje to!

KŘEČE? MUSÍME MU VYPÁČIT ČELIST A VYTÁHNOUT JAZYK, VŽDYŤ SE JINAK UDUSÍ!

Pokus o násilné otevření úst se nám v lepším případě nezdaří, v horším dojde ke zbytečnému poraněním nebo vylomení zubů postiženého, krvácení, a může dojít až k udušení vlastní krví a úlomky zubů!

V situaci, kdy má postižený křeče celého těla, nepoužíváme žádné násilí, přestože stav skutečně může vypadat dramaticky.

V klidu vyčkáme, až křeče pominou (hlídáme pouze, aby se postižený někam nesvalil, nespadl apod.).

Jakmile křeče skončí, položíme postiženého na záda, zakloníme hlavu, vyhodnotíme stav vědomí a dýchání a dále postupujeme zcela standardně podle výsledku tohoto vyhodnocení.

NEHÝBEJTE S NÍM, POŠKODÍTE MU PÁTEŘ!

Absolutní dodržování této „poučky“ již stála život mnoho zraněných… Myšlenka je to určitě správná, ale nesmí jít o člověka v bezvědomí, který nedýchá!!! Prosté uvolnění dýchacích cest (mírným záklonem, „trojitým hmatem“) je v řadě případů bezprostředně život zachraňujícím úkonem, který má přednost před teoretickou (a při šetrném zacházení zcela nepravděpodobnou) obavou z dalšího poškození poraněného.

Absolutní přednost při poskytování pomoci má obnovení životních funkcí (dýchání, oběh)! Pokud je to nutné, je možné šetrně ale důsledně s postiženým hýbat!

V NEJHORŠÍM JE POTŘEBA APLIKOVAT ELEKTRICKÉ ŠOKY

„Elektrický šok“ – správně „defibrilace“ – se používá pro léčbu jedné z nejzávažnějších srdečních arytmií – fibrilace (kmitání) srdečních komor (viz slovníček). Zdaleka ne každý pacient v kritickém stavu trpí touto poruchou srdečního rytmu.

U těchto pacientů nemá provedení defibrilace žádný praktický význam, a naopak zdržuje zachránce od provádění nepřímé masáže srdce a dalších výkonů. V poslední době, se vzrůstající dostupností laicky obsluhovatelných automatických defibrilátorů (AED), je někdy defibrilace prezentovaná jako univerzální metoda „nahození“ srdce.

Toto pojetí je však zatíženo komerčními zájmy prodejců přístrojů – bohužel zdaleka ne vždy defibrilátor takto zafunguje, a to dokonce ani tehdy, když srdce doopravdy „fibriluje“.

Pokud je AED k dispozici, je vhodné jej použít, ale jen pod podmínkou, že nedojde k prodlení nebo k přerušení provádění standardní resuscitace.

ZIMA – NEVIDITELNÝ ZABIJÁK

Udržování stálé teploty je pro tělo energeticky velmi náročné. Jedna z nejjednodušších, a přitom nejvýznamnějších věcí, které můžeme udělat pro postiženého se závažným úrazem, je proto zabránit zbytečným ztrátám tepla. Zajištění tepla pro postiženého se dnes považuje za stejně důležité, jako zastavení krvácení!

Zajištění tepla je prioritou. Použijte bundu, deku, protišokovou fólii. Pokud je odborná pomoc dosažitelná s velkým časovým odstupem, dostaňte postiženého do sucha a tepla.

„PROTIŠOKOVÁ FÓLIE“ – STŘÍBRNÁ HŘEJE, ZLATÁ CHLADÍ – NEBO NAOPAK?

Plastová fólie samozřejmě ani nehřeje, ani nechladí. Princip její činnosti spočívá jednak v tom, že brání odpařování (a tudíž ochlazování těla), a jednak v tom, že jedna strana fólie je pokovená a funguje jako „reflektor“, odrážející infračervené (teplotní) vyzařování těla.

Je přirozeně úplně jedno, kterou stranou infračervené paprsky na fólii dopadají – odráží se od oné pokovené vrstvičky (je to vlastně takový tenoučký „alobal“). Někteří výrobci nanáší na druhou stranu fólie efektní žlutou (zlatou) barvu. Ani ta ovšem nic zásadního nemění na odrazivosti pokovené vrstvy fólie.

Správně použitá (tj. kolem celého pacienta těsně utažená) fólie zabrání i velmi významným ztrátám tepla vznikajícím odpařováním vody z povrchu těla. Tohoto efektu lze ovšem dosáhnout třeba i použitím igelitového pytle. Nedílnou součástí zabránění ztrát tepla je také izolace (eliminace ztrát tepla přímým vedením).

Těmto ztrátám tenounká fólie nijak nebrání.

Jaká strana fólie je směrem k pacientovi a jaká od pacienta je naprosto lhostejné. Pro zajištění maximálního efektu musí být pacient oblečený, důkladně zabalený do fólie „kolem dokola, od hlavy až k patě“, a izolovaný od studené země (položený na dece, karimatce apod.)

CIZÍ TĚLESO SE Z RÁNY NIKDY NESMÍ VYNDÁVAT

Teoretické poučky první pomoci většinou uvádí, že cizí těleso se z rány nesmí vyndávat, protože samo těleso může „ucpat“ případně porušenou cévu a vyjmutím by mohlo dojít ke krvácení.

Výsledkem jsou zcela absurdní návody na „obmotávání“ nožů a střepů vražených do dlaně, přičemž i laikovi musí být zřejmé, že „drncání“ do ostrého předmětu v průběhu takového fačování nutně způsobí v ráně další devastaci.

Pokud je „cizí těleso“ ostré (střep, nůž) a jde volně vyndat, vyndáme je. Případné krvácení řešíme tlakovým obvazem. Naopak pokud jde o tupé těleso vězící v ráně (např. větev), ponecháme je na místě.

NENÍ ŠKRCENÍ JAKO ŠKRCENÍ – ANEB VÝJIMKA POTVRZUJÍCÍ PRAVIDLO

K zástavě krvácení v naprosté většině případů postačí „tlakový obvaz“ – tady v zásadě „omotání a utažení obvazu“ přímo v prostoru rány. Zaškrcení má praktický význam pouze u rozsáhlejších poranění končetin s velkým krvácením (např. amputace).

Ovšem pozor – tam, kde jsou dvě kosti vedle sebe (předloktí, bérec) vede pokus o zaškrcení naopak k zesílení krvácení (blokuje se odtok povrchovými žilami, přítok tepnami zůstává). Zaškrcení tak představuje určitou výjimku z pravidel první pomoci – neplatí zde, že je lepší udělat „aspoň něco, než nic“.

Nedostatečné zaškrcení nebo zaškrcení na špatném místě pouze omezí žilní návrat a tím zhorší krvácení. Škrtidlo je proto přiložit na správné místo a utahovat tak dlouho, až se krvácení doopravdy zastaví!

Když už se zaškrcení použije, musí být udělané na správném místě – tj. výhradně na stehně, nebo paži, a to důkladně (tak, aby se krvácení opravdu zastavilo). Špatný nebo nedůsledný postup situaci ještě zhorší!

RYCHLE DO NEMOCNICE, SANITKA BY PŘIJELA BŮHVÍ KDY!

Transport pacienta se závažným onemocněním nebo úrazem „za každou cenu“ naprosto zbytečně ohrožuje všechny zúčastněné – od řidiče přes pacienta až po celé okolí.

Cesta z místa X do nemocnice bude nejspíš stejně dlouhá jako cesta sanitky z nemocnice do místa X, postižený dostane hned na místě kvalifikovanou pomoc a už se může rozjet celé „mašinérie“ záchrany.

Pokud „hodíte“ postiženého do auta, bude vás v nemocnici čekat překvapený vrátný, nebo v lepším případě rozespalá sestra příjmové ambulance (pokud vůbec trefíte „ty správné dveře“, což v našich nemocnicích není někdy tak úplně snadné).

Pokud dojde k vážnému úrazu nebo onemocnění, zavolejte záchranku a poskytněte na místě první pomoc!

NA TO DÝCHÁNÍ ZKUSTE TOHLE, MAMINCE TO TAKY ZABÍRÁ!

To, že sousedka bere nějaké léky „na dýchání“ nebo „na žlučník“ neznamená, že budou fungovat i na vás! Řada velmi různých nemocí má podobné příznaky. Z pohledu pacienta se sice léčí podobné „vnější příznaky“ (například ztížené dýchání), ale léčba může být ve skutečnosti diametrálně rozdílná a účinky léků i „zcela opačné“.

Použití cizích léků v nevhodné situaci může vést k závažným komplikacím včetně úmrtí!

POKUD DOJDE K ZÁSTAVĚ OBĚHU V POSTELI, JE PŘED RESUSCITACÍ POTŘEBA POSTIŽENÉHO STÁHNOUT NA ZEM

Toto doporučení, jakkoliv často slýchané i z úst profesionálů, nemá žádné odborné opodstatnění.

Studie prokázaly, že moderní postele jsou dostatečně tvrdé, aby na nich šlo resuscitovat bez snížení kvality kompresí.

Naopak, snaha stáhnout postiženého může oddálit zahájení resuscitace a dokonce, pokud se „podaří“ stáhnout jej do úzké uličky mezi postelí a zdí, resuscitaci významně zkomplikovat až znemožnit.

Stahování postiženého z postele před zahájením resuscitace je zbytečná a riziková činnost. Pokud není pro manipulaci s postiženým nějaký opravdu pádný důvod, jen jej přetočte na záda a zahajte resuscitaci tam, kde je. Klidně i v posteli.

ICE – IN CASE OF EMERGENCY (samostatný článek)

SAMOZÁCHRANA KAŠLÁNÍM při infarktu myokardu (samostatný článek)

(c) MUDr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *