Ne, letos se na Vánoce nepřejím

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.Děkujeme za pochopení.

Napadlo paní doktorku že od Ježíška by dárky bral, ale protože již chápe, že dárky něco stojí, nechce rodiče zatěžovat zbytným přáním na věc, kterou opravdu nepotřebuje?

Celá tahle lživá taškařice s Ježíškem nosí akorát problémy.

Nepřeje si nic, nebo si přeje nic?

vis synacku, driv bylo na svete mnohem mene lidi a tak jezisek vse zvladal sam, jenze dnes je na svete takove strasne mnozstvi lidi, ze jezisek holt potrebuje pomoc nas rodicu, proto si bereme tvuj dopis jeziskovi k sobe… vsichni rodice po svete mu pomahaji…

Nevidim duvod k tomu, proc obelhavat deti nejakym jeziskem.

Moc se to řeší, nechce, tak nechce, jeho volba, ať se učí, že svět a život není sranda…Jo dítě, nevím no , se mnou se nikdo nepáral a bylo mi to k dobru…

V 8 letech? Třetí třída? Tak to je podle mě jasné. Nechce, nedostane. Ne jako „trest“ nebo škodolibost, ale jako úctu k samostatnému rozhodnutí „velkého chlapa“.

Ale to předpokládáte, že vlastně nechce žádné dárky. To je u osmiletého záhadou. Podle mě jen řekl, že od JEŽÍŠKA nic nechce, když přece neexistuje, tak žádné dárky ani nechce. Tenhle dopis do poradny je pěkně postavenej na hlavu, normální rodiče by se hned dítěte zeptali, co a jak. A popovídali by si s ním i o dalších významech Vánoc.A až pak (po velmi dlouhé rozmluvě), kdyby stále nic nechtěl, tak bych jeho přání nedostat žádný dárek podpořila.

Možná má pocit, že by stejně nedostal to co chce. Mě by spíš zajímalo vysvětlování těm dvou mladším, proč oni dárky od Ježíška mají a brácha ne.

Podle mě jste synovi řekli, že Ježíšek neexistuje, moc brzo a on na to ještě nebyl připraven.Pamatuju si, kdy jsem se to dozvěděla já – bylo to v první třídě, kdy už spousta dětí chodila s tím, že přece Ježíšek neexistuje. Jen jsem se chtela ujistit o tom, že děti kecají a šla jsem za mamkou a ta místo aby mě uchlácholila řekla, že je fakt nenosíPodle mě by na to každé dítě mělo časem přijít samo a ne jim to říkat, abychom jim náhodou “nelhali”. Ve skutecňosti je pak jen okrádáme o krásné zážitky. Já tehdy brečela jak želva a Vánoce už nikdy neměly to nepopsatelné kouzlo

Taky si myslím. On tak napůl ještě věří, aspoň si to myslím. Děti prostě přeskakujou tam a zpátky, věží i nevěří zaráz, a trvá to delší dobu, než přijmou, že neexistuje. Vzpomínám si podobnou příhodu. Synova učitelka v první třídě měla loutku, které říkala Pepíček, a s její pomocí vysvětlovala dětem látku. Syn už v první třídě ani na Ježíška nevěřil, byl to už „velký kluk“, rozumný, chytrý, žádné mimino. Na konci školního roku děti psaly písemku – opravovaly úmyslně udělané chyby v textu. S někým jsem o tom mluvila, a říkám něco jako: Paní učitelka jim tam schválně udělala chyby…A v tom mě syn důrazně opravil: Ne, to udělal Pepíček! A když jsem viděla jeho obličej, došlo mi,že tomu opravdu věří…pro mě to byl skoro šok, vůbec mě nenapadlo že to i on takto bere, takový velký kluk, ale prostě paní učitelce věřil, a bral to jako fakt. Ten klučík v příběhu to má asi podobně, není snadné uvěřit naráz, prostě co kdyby….jestli to není zkouška jestli tentokrát to už ten Ježíšek bude vědět i bez dopisu…

To vypadá, že jste rodiče kteří roupama neví, co by dítěti dali a tak má všechno a ničeho si neváží, parchant jeden.Já bych takovýmu frackovi věnoval dárkový poukaz na pobyt na nejméně na půl roku do nějaký sociálně slabý rodiny ve vyloučené lokalitě např. někde v severních Čechách….a věřte, že za pár dní by se mu ty jeho hovadiny z hlavy vykouřily.

kdyby byl bůh a měl o lidi zájem, tak vy budete na tuty sterilní…

Možná si kluk řekl, že dá přednost duchovnímu rozměru vánoc, než konzumu.

Tak už toho nechte. Vánoce jsou svátkem návratu Slunce (na severní polokouli), a to se slavilo od dob, kdy si lidi začali uvědomovat, střídání ročních období. Ale protože bylo potřeba nějak pohany udobřit, tak ze svátků Slunovratu udělali oslavu narozenin. Nicméně kouzlo Ježíška je velké, zejména pro děti, tak jim ho neberme – časem samy si realitu uvědomí. A těm co si ji uvědomí, to zas jen upravte, jak píší jinde, že dárky se dávají, že se máme rádi. Někteří lidi potřebují věřit, že za ně někdo rozhoduje, jiní, jsou zas silně pragmatičtí, ale radost z dárku mají prakticky všichni.

Ježkovy voči, někteří lidi by měli mít zakázáno se množit. Tak mu kupte Lego, počítačovou hru, kolo, lyže. Cokoliv co ho baví. Nikdy v životě jsem nevěřil na Ježíška a nějak mi to nevadilo – Vánoce jsou prostě čas, kdy si blízcí lidi dávají dárky, protože jim na sobě záleží.

Mne také rodiče nikdy nebulíkovali tvrzením, že mi hračky kupuje a nosí nadpřirozená bytost a rozhodně mě to o radost z dárků a vánoc nepřipravilo. Naopak mi to ušetřilo zklamání a ztrátu důvěry v rodičovská vysvětlení.Se synem jsem to udělala stejně. Svět a lidský život je složitá záležitost, nemá smysl plést malému dítěti hlavičku tvrzením, že pohádkové bytosti jsou reálné a za pár let zas ten nesmysl brát zpět s vysvětlrním, že ta lež měla dítěti zajistit kouzlo šťastného dětství…

Souhlas. Odjakživa si „dáváme dárky sami, protože se máme rádi“.(Samozřejmě s dodatkem, aby to děti neříkaly ostatním, které na Ježíška věří, aby jim nezkazily představy, Funguje to.)

letos by měl Ježich přání splnit!

Mili diskutujuci, ako na Jeziska? Ja som sa citila strasne oklamana, ked mi babka ako patrocnej prezradila pravdu. A nevedela som si to nechat pre seba, skazila som iluziu aj dalsim detom. Pamatam si este aj to, ako ma hrozne vytacalo, ze je moja kamaratka naivna, ked verila na Jeziska este ako devatrocna.Preto neviem- jednak to ma kuzlo a jednak by sa moje dieta citilo osamele, keby v kolektive verili vsetci okrem neho, ale na druhej strane mi to pride ako klamstvo a hazard s doverou.

jak se psalo niz… darky nosi Jezisek a az bude dite tam stare, aby neverilo na „Jeziska“, tak vysvetlit, ze si darky davame protoze se tradici bere, ze se ten den narodil a protoze deti maji rady pohadky, tak i tohle je jedna z tech Vanocnich… stejne jako nam tata casem upravil verzi o zlatem prasatku, ze jsme se zasmaly a nejake zklamani se nekonalo…

a pritom vanoce maji byt o pohode, a casu stravenem spolu a ne davani trapnych darku

pohodu mame celorocne, ne jen par dni v roce… pro 2-3 lete dite jsou darky samozrejme trapne a zbytecne, a s ohledem na to, ze jsme spolu stravily minimalne pohodovych 85% casu rodicaku, porad jsou pro ni darky jednou za rok vetsi zpestreni 

trapné a zbytečné? ve 2-3 letech se děcko na Ježíška těšilo nejvíc.

moje jo, pisu, ze pohodu a teplo rodinnyho krbu ma celorocne…

Na veganství nebo homosexualitu je ještě mladej. Tak se snaží upoutat pozornost takto.

Máte chytrýho kluka, tak to neřešte.

prostě mu řekněte, že ty dárky má od vás a ne od Ježíška.

Zdá se, že nebyla pochopena správně cesta a účel dopisu. Také na pozadí vidím náboženský konflikt.Řešení je však jednoduché, od Ježíška dárky nedostane, všechny, co budou pod stromečkem jsou od lidí, co ho mají rádi.

Dárky mu dejte, třeba když už ví, že dárky nenosí Ježíšek, začal štrachat a objevil jich již dost. Ježíška tedy ještě (co kdyby náhodou) ujistil, že už mu nic nosit nemusí.

Kdyz jsem tenkrat zacal chapat (ne)existenci Jeziska, tak jsem za svoje okno dal dopis, ze to je spatne okno a dopis jeziskovi je v okne v kuchyni, aby me jezisek zbytecne nebudil 🙂 Tenkrat mi Jezisek rekl, ze jsem malej hajzlik.

Neporovnatelne lepsi nez prani syna me byv. kolegyne. Ten si totiz k Vanocum pral, at matka opusti sveho manzela a jeho otce!!!! Bylo mu v te dobe asi 10 let.

🙁 a jak to dopadlo, nevite?

pokud je otec alkoholik a synovi s ním není dobře, proč by měl mít jiné přání?

Jak to uz v pohadkach byva, ziji stastne a zrejme az do smrti spolu!!! Neni to zadny alkoholik a na syna nikdy ruku nevztahl (aspon si myslim), ale je to sebestredny debil, ktery sve deti (a zenu) dusil a dusi….. Syn se odstehoval rel. zahy po dosazeni dospelosti.

Milý Ježíšku, přeji si, abys mi nic nenosil.Není nic jednoduššího, než mu splanit přání a nic mus nedát. Jak jednoduché, Watsone.

mne ten dotaz fascinuje, v život by mne nenapadlo, že by kvůli něčemu takovému někdo mohl psát do poradny. Taky si říkám jak klukovi vysvtlili psaní dopisu ježíškovi když ví že neexistuje. Jestli to kluch chápal jako tradici a návod pro rodiče a nebo jesti to vnímal jako nesmysnou věc kteoru dělá jen kvli sourozencům aby jim nebylo divné že on mu nepíše. A nápad že mu nic nedají aby respektovali jeho přání je tedy úchvatné…………..ano to prosím udělejte, jistě kluk bude doslova nadšený a letos si ty vánoce fakt užije………..marja pano…….

Uživatel požádal o vymazání

To je ale problém, ještě s tím chodit do poradny. Prostě mu nějaký dárek dejte, nejde dát ostatním a jemu ne. Myslím, že si ho otevře. Když si dárek neotevře, tak Vánoce zrušte a příští rok jeďte celá rodina třeba na hory a dejte si ty hory jako dárek.

Taky o tom ty Vanoce jsou. Nejsou o darkach, ale o tom, ze jste spolu a mate nejaky zazitek. Jedte na hory a uzijte si to ve zdravi. Nepatlete se v blbostech.

K Vánocům jsme vždycky psali „Ježíškovi“, i když jsme dávno věděli, jak to je. Nemyslím, že by dopis „mámě a tátovi“ problém nějak řešil.

Místo aby byla ráda jak má inteligentního syna, tak si ještě stěžuje..

To by se k němu tak ale musela chovat. Třeba tak, že by si vysvětlili, že to je vlastně oslava narozenin – a k narozeninám se dárky dávají. Jenže Ježíškových, a tak si blízcí dávají dárky navzájem. A taky s ním jít třeba na vánoční trh a koupit nějaký maličký dárek od něj tátovi (a pak zase táta a koupit dáreček mámě).

Když to berete takhle… Já si myslím, že dárek můžu dát kdykoliv, protože chci a ne proto, že se to má..

Vidím, že duchovní a altruistický rozměr Vánoc některým naprosto uniká… JÁ si budu dělat co chci, tradice jsou mi ukradené.

Ale vždyť Vánoce původně s Ježíšem vůbec nesouvisely a pro spoustu lidí jsou věci okolo Ježíše o Vánocích jen okrajová kulisa. Což vůbec neznamená, že psychicky neprožívají.

fuj uplne se mi udellao zle, duchovni rozmer vanoc, jsem koreny barbar a ne uznavac nejakeho pomatence z bohnic ktery si rika Kristus a oblbuje lidi

ŽIVOT V DUBAJI: VÁNOCE VÁNOCE PŘICHÁZEJÍ

Hurá! Konečně je dneska zamračeno!!! Ne, nebojte, nezbláznila jsem se. Od začátku září, kdy jsem se sem po létě stráveném doma v Čechách vrátila, jsem neviděla jiný počasí než slunečno, občas sem tam mráček. Ale tím to končí, o dešti ani nemluvě.

Matně si vybavuju, že naposledy tu pršelo snad někdy v březnu. Jo, je to super ráno vyjít ven jen tak v letních šatech a nemuset děti balit do vrstev oblečení.

Jenže s příchodem Vánoc mě tahle jednotvárnost začíná tak trochu štvát a říkám si, že trocha toho pošmournýho počasí by neškodila. Jsou tu totiž Vánoce a k nim mi to teplý počasí, sluníčko a palmy moc nesedí.

Za těch šest let jsem si na to pořád nezvykla, ale to je tím, že mám Vánoce spojený se zimou. Ale zase na druhou stranu jsem ráda, že ač žiju v muslimský zemi, Vánoce tu nejsou úplně tabu.

Dubaj, to je město konzumu a co si budem povídat, Vánoce, to je sakra dobrej byznys. Takže v nákupních centrech nechybí vánoční dekorace, Santové, stromečky, umělí sněhuláci a všechen ten cirkus okolo.

V kavárnách Costa Coffee nosí filipínská obsluha na hlavě santovské čepičky a kavárnou se nesou známé americké koledy. Z rádia se na vás valí vánoční reklamy a pozvání na různé vánoční trhy.

Člověk by ani neřekl, že je v Dubaji.

Má to ale jeden háček. Vánoční svátky tu totiž oficiálně nejsou. To znamená, že během Vánoc se tu chodí normálně do práce. Nicméně děti prázdniny přes Vánoce mají a letos jim začínají dokonce už docela brzo – od 15. prosince až do 7. ledna. Háček je v tom, že prázdniny se nejmenují vánoční, ale “zimní”.

Můj šestiletý syn chodí tady v Dubaji do mezinárodní školy. Před koncem prázdnin to tu Vánocemi žije, nechybí besídka, koledy a stromky. Ale pozor! Slovo Vánoce tu za celou dobu nezazní.

Takže děti nezpívají “Christmas songs”, ale “winter songs” , nezdobí “Christmas tree”, ale “winter tree”, do školy mají přijít oblečeni ne ve vánočním svetru, ale v zimním svetru a paní učitelka nám před koncem školy nepřeje krásné Vánoce, ale krásné “zimní prázdniny”.

Stejně tak každoročně pořádaný dubajský vánoční festival už se nejmenuje “Christmas festival”, ale “Winter festival”, ač je na první pohled jasný, že jde o čistě vánoční záležitost.

I v naší rodině se snažím každý rok navodit jakous takous vánoční atmosféru, která spočívá v tom, že hodím na stůl vánoční ubrus a pouštím dětem koledy. Letos jsme jim dokonce poprvé pustili Mrazíka. Prostě se snažíme, aby všechno bylo tak, jako u nás doma v Čechách, včetně Ježíška.

Santa k nám domů nechodí a syn tak chudák musí čelit komplikovanýmu vysvětlování kamarádům, že dárky dostáváme od “malého Ježíše” a ne od Santy, což tady nikdo vůbec nechápe. A aby toho nebylo málo, tak Vánoce většinou ani neslavíme čtyřiadvacátého, protože manžel bývá dost často v tu dobu v práci.

I letos jsme museli Štědrý den “stanovit” už na devatenáctého prosince. Naštěstí děti stejně zatím vědí prd, kolikátýho přesně má chodit Ježíšek a navíc pokud to znamená, že dárky dostanou dřív, vůbec jim to vadit nebude. A hlavně, čtyřiadvacátého se přesouváme do Čech, kde na nás čekají ty pravé české Vánoce.

Když nebude sníh, nevadí. Důležitý je, že budeme zase zpátky doma s celou naší rodinou.

Na fotkách jsou vánoční dekorace z Mirdiff City Center, Wafi Mall a Festival City Mall

Pokud si chcete přečíst něco o Vánocích mých kolegyň blogerek žijících ve Švýcarsku a USA, mrkněte na jejich články:

Naše české Vánoce ve Švýcarsku

http://www.domavnola.com/2019/12/co-na-vanoce-v-usa-nezazijete-co-naopak.html

Řekněte NE nakupování nesmyslů. A odhalte 7 typů odmítačů dárků

Už se to blíží. Nejprve akce – dlouhodobá masáž reklamami, které nám servírují, co všechno v životě “nutně potřebujeme”. A o svátcích reakce – dárky z kategorie těsně vedle.

Nevhodné voňavky, kosmetické sady, které znovu najdete v červenci pod umyvadlem, svetr se sobem, nejnovější robot do kuchyně, i když vy zrovna nevaříte (ale mohli byste začít!) a sportovní hodinky, které jste si fakt nepřáli.

Jak se vyhnout tomu být obdarováni nevhodnými dárky? A jak je sami nerozdávat?

Letošní Vánoce mohou být jiné, když stávajícím zvykům a zaběhnutým dárkovým kolečkům řeknete NE. Jak na to? Způsobů je spousta, v tomto článku se s vámi podělíme o některé tipy, jak to provést, abyste měli letos o svátcích rozzářené oči vy i vaši blízcí.

Ptejte se & odpovídejte

„Líná huba, holý neštěstí,” říká trefně jedno české přísloví. Chcete letos udělat vašim blízkým radost? Zeptejte se jich, co si přejí. Buďte zvídaví a NEdejte se odbýt.

Pokud řeknou NIC, povídejte si s nimi dál. Pokud z nich nic nevypáčíte, vzpomeňte si, kdy jim zářily oči a z čeho měli radost. Možná to nebude nejnovější technologie, ale společný čas, vytoužená knížka nebo něco jiného, co má pro ně speciální hodnotu a význam.

„Ten kdo řekne, že chce k Vánocům NIC, se nemůže divit, že mu pod stromečkem přistane nevhodný dárek.” Martin, spoluzakladatel Econea.cz

Jak už někteří ze zkušenosti dobře víte, ptát se někdy nestačí. Proto jsme pro vás připravili praktický seznam 7 druhů odmítačů dárků, které v Econea.cz známe.

Výskyt: Často je vystopujete mezi bratry, tatínky, strýci a dědečky. Najdou se ale i mezi ženami.

2. Dobře vychovaní odmítači

• Čeleď: Slušní
• Poznávací výroky:
  „Co bych si přál/a, jsem zdravý/á a to stačí.”
• „Děkuji, nic si nepřeji.”

Výskyt: Mezi lidmi vychovanými ke slušnosti a velké skromnosti. Často myslí více na ostatní než na sebe.

Sklon k dobře vychovanému odmítači mají lidé typu “hodná holka”/“hodný kluk”. Může jim být 15 i 85, věk nehraje roli.

3. Odmítači minimalisté (fandové Marie Kondo & spol.)

Čeleď: Zenoví

Poznávací výroky:
„Právě jsme udělali doma velkou čistku přebytečných věcí. To je úleva!”
„Chci jen užitečné věci každodenní potřeby.”
„Bojím se dárků jako čert kříže.”

„Kam ty letošní vánoční dárky dám/udám?”

Výskyt: Především mezi mladšími ročníky, jejich šlápoty ale najdete napříč generacemi. Každému se totiž může v životě stát, že se zamiluje do minimalismu. Pozor, je to návykové!

4. Odmítači překvapení

Čeleď: Bojácní

Poznávací výroky:
„Já tak nesnáším překvapení!”
„Překvapení mě děsí.”

„Já si něco vyberu a vy to pořídíte, jo?”

Výskyt: Objevují se napříč generacemi a gendry. Může se vyvinout z šoku nevhodným dárkem nebo ze zvyku mít vše pod kontrolou (nebo alespoň mít ten pocit).

5. Odmítači nejedlých dárků

Čeleď: Mlsní

Poznávací výroky:
„Co se nedá jíst, není pro mě.”
„Mám rád jedlé a pitné dárky.”

„Tak si ty dárky spolu pěkně vychutnáme, co?”

Výskyt: Často se objevuje mezi muži, kteří si libují v kvalitních lahvinkách a lahůdkách, které se chuťově doplňují. Dále je najdete mezi vášnivými kuchaři, kuchařkami a šéfkuchaři a také mezi příznivci minimalismu, protože co se sní a vypije, nepřekáží doma.

6. Odmítači věcných dárků

1. Čeleď: Zážitkoví
2. Poznávací výroky:
   „Věci jsou nezajímavé, chci jen zážitky”
   „Nové zážitky a místa, to je moje””
3. „Miluju společně strávený čas.”

Výskyt: Napříč generacemi, častěji se objevuje mezi mladšími ročníky. Zážitkové dárky ale ocení i senioři, kteří si na ně sami už sami netroufají.

7. Odmítači dopisů Ježíškovi (alias Nechtěný Ježíšek)

Čeleď: Tvrdohlaví

Poznávací výroky:
„Tohle se mi líbí, to je hezká věc, viď?”
„Tohle jsem viděla u Boženky, ta to používá!”

„Upletla jsem ti novou šálu/svetr/rukavice, aby ti nebyla zima.”

Výskyt: Najdete je na více lokalitách. Často v místech, kde se hodně myslí na ostatní, ale málo ptá, co by si přáli (babičky, tetičky,…). Nebo v místech, kde jsou vztahy na bodu mrazu – právě proto asi ty svetry, kulichy a rukavice…

Pište dopisy Ježíškovi & čtěte je

Vzkaz Ježíškovi můžete poslat třeba:

• dopisem za okno,
• vzkazem v lahvi (pozor, není jisté, že do Vánoc dotyčnému dorazí),
• SMSkou,
• e-mailem,
• hlasovou zprávou,
• video vzkazem,
• chytrým online formulářem, kde se dárky postupně odškrtají.

Když se s vašimi blízkými domluvíte na dopisech Ježíškovi, ušetří vám to spoustu času, nervů a peněz utracených za zbytečnosti.

Asi většina z nás si letošní rok uvědomila, jak drahocenný je osobní kontakt a společně strávený čas. Přát si můžete klidně společně čas ve formě návštěv, výletů nebo dovolených.

Buďte minimalisty

7 NE aneb jak nastavit nová pravidla

Boření starých zvyků a sundavání železných košil je někdy fuška. Aby to šlo hladce, připravili jsme si pro vás několik NE pro inspiraci, jak jdou “nové vánoční pořádky” nastavit.

1. NE spoustě dárků pro každého

Každý si vylosuje jednoho člena rodiny a toho obdaruje jedním opravdu smysluplným dárkem. A ano, losovat jde i online ;-), když jste od sebe kilometry daleko.

2. NE hmotným dárkům

Na řadu přichází zážitky, příspěvky na charitu a poukázky typu “něco pro tebe udělám” (masáž, večeře, snídaně do postele, vyluxuju, umyju okna, vezmu tě na koncert,…).

3. NE nechtěným dárkům

Každý sepíše seznam věcí, které dostat nechce a které by mu naopak udělaly radost. Ostatní ze seznamu odškrtávají (opět jde vyřešit online způsobem).

4. NE desítkám dárků

Každý daruje jenom jednu věc a to takovou, kterou bude moci SPOLEČNĚ využívat celá rodina. Třeba deskovou hru, víkendový pobyt, poukaz do oblíbené restaurace, nový stan, houpací síť na zahradu,…

5. NE novým věcem

Nikomu se nesmí dávat nové věci – jen vlastnoručně vyrobené, zážitky, upcyklované nebo z druhé ruky.

6. NE dárkům mezi dospělými

Dárky jenom dětem do XY let, dospělí si užijí společný čas a pohodu.

7. NE přehnaně drahým dárkům

Nastavte si částku, kterou nesmí cena jednoho dárku překročit.

Jak přistupujeme k Vánocům v Econea.cz?

Nechci kazit Vánoce ostatním, ale za sebe bych je vymazal z kalendáře

Z předloňského průzkumu agentury Median pro Český rozhlas nepříliš překvapivě vyplývá, že většina lidí stále vnímá jako symbol Vánoc ozdobený stromeček, hned potom Ježíška, koledy, dárky a kapra, ale také klasický film Tři oříšky pro Popelku. To všechno na druhou stranu často znamená i přeplněné obchody, shon a stres, který může převážit nad radostí z vánočních svátků.

Někteří lidé se proto pokoušejí tradici pozměnit nebo volí alternativní cesty. Přinášíme tři nevšední pohledy na oslavu Štědrého večera.

Jaké to je ozdobit si místo stromečku palmu, nevyměnit si s příbuznými žádný dárek, nebo dokonce „ujet“ Vánocům na dovolenou? Jaké to je slavit pravoslavné Vánoce v zemi ateistů? A jak české Vánoce u televize s cukrovím vypadají z odlišného kulturního pohledu?

Zůstalo nám jen to hezké

Bez stromečku, dárků, kapra a cukroví často tisíce kilometrů od rodinného domku stojícího nedaleko rybníka. Většinou v teplém podnebí, kde sváteční atmosféru evokuje jen nazdobené exotické rostlinstvo nebo výzdoba nejrůznějších podniků.

Daleko od dohánění svátečních restů a přetopených nákupních center. Tak už po šesté (ne)slaví spolu s rodinou Vánoce dvaadvacetiletá Simona Chlupová.

Letošní rok ovšem kvůli pandemii museli vybočit z nové tradice a spokojit se s domácími kulisami, nicméně atmosféru dovolené místo Vánoc evokuje aspoň ozdobená palma v obýváku.

Palma v obýváku • Autor: archiv SCh

„Snad po mě nebudete chtít ty klasické Vánoce,“ znělo prý rodinou, když už bylo jasné, že se letošní Štědrý den uskuteční doma.

Simonina matka se totiž obávala, že se zbytek rodiny nechá strhnout vánočním mumrajem a poklidné společné období se zase promění v tradiční vyměňovaní dárků a večeři u slavnostní tabule. Nakonec se letos mantinely přece jen trochu zmírnily a došlo i na pečení cukroví.

„Musím říct, že jsem za to letos ráda,“ poznamenává s povděkem Simona, ale zbytek vánočních tradic se jich pravděpodobně týkat nebude.

Fakt že doma neslaví jeden z nejméně přehlédnutelných svátků, už vnímá jako běžnou součást svého života, s níž obvykle konfrontuje překvapené přátele.

„Většina lidí to úplně nechápe – asi si myslí, že se připravujeme o rodinnou atmosféru,“ popisuje Simona reakce okolí.

Sama má ale pocit, že na dovolené a s ní spojenými výlety nakonec s blízkými stráví více času než v domácím prostředí, protože „si pak každý dělá svoje“.

Když maminka a starší sestra poprvé přistoupily k naplnění představy prožít vánoční svátky jinak a nanovo, bylo Simoně coby nejmladšímu členu rodiny šestnáct.

Do popředí se prý pomalu začal vkrádat pocit, že ze Štědrého večera už dávno odplula kýžená atmosféra spojená s dychtivým očekáváním a dětskou radostí.

„Nebylo ji pro koho udržovat, všichni jsme vyrostli a taky jsme už pořádně nevěděli, co si máme dávat,“ popisuje vývoj, díky němuž došlo na dlouholetý sen její matky a započala se nová rodinná tradice: v době svátků rodina odletěla na Kanárské ostrovy.

Z Vánoc si tak Chlupovi ponechali jen to „příjemné“ – což je pro ně období adventu nebo návštěvy vánočních trhů. Najednou se jich už netýkalo shánění dárků, namísto toho si společně nadělili jen jeden, zážitkový.

„Bylo to poprvé trochu zvláštní, ale i na dovolené byla vánoční atmosféra, takže nám zůstalo to hezké a přišli jsme jen o šílení po nákupech,“ říká Simona.

Sama si užívá spíše výběr narozeninových dárků, vánoční nakupování jí už v tomto směru připadá tak trochu „na sílu“.

Typický „Štědrý den“ prožitý třeba na jednom ze španělských ostrovů se obvykle nese v normálním duchu a ženy většinou vyrážejí na společný výlet.

Pro Španěly navíc hlavní svátky začínají o den později, což pocitu „normálna“ hraje do karet. „Ani nevnímám, že je Štědrý den,“ doplňuje pobaveně Simona.

Zřejmě jediné, co z části přece jen evokuje touhu po vánoční náladě, je sledování populární romantické komedie Láska nebeská.

Vzdát se dne, který většina Čechů slaví v rodinném kruhu, rozděluje si množství dárků a k tomu televize jako kulisu chrlí pohádky, bylo prý nakonec uvolňující. Jednak se smazaly starosti, navíc – jak zpětně říká – pro nevěřící domácnost neměl křesťanský svátek narození Ježíše Krista jiný než komerční význam. Což ostatně v ateistické zemi nepředstavuje výjimku.

České Vánoce se neberou tak vážně

7.

 leden je pro většinu lidí obyčejný pracovní den, ale pro česko-srbskou rodinu šestnáctileté Any Rudić ctící tradice pravoslavných Vánoc je to čas, kdy se na dvorku spaluje dříví nasbírané v nejbližším lese, a vrcholí tak druhý den oslav. Svátky pravoslavných věřících se řídí podle juliánského kalendáře a na rozdíl od většinové představy českých Vánoc se tu klade větší důraz na duchovní prožitek, takže dárky hrají až druhotnou roli.

„Jejich“ Vánoce začínají 6. ledna, což je pro Anu, nyní studentku gymnázia, zpravidla běžný školní den. Po příchodu domů se však musí převléct ke slavnostní tabuli, která tradičně bývá co do počtu chodů velmi bohatá, ale zároveň se jedná o postní, téměř vegetariánská jídla. Prim hrají ryby a luštěniny, jedinou sladkostí je kaše s medem a ořechy, která prý ale „nikomu moc nechutná“.

Autor: archiv AR

„Pouští se různé náboženské skladby, většinou se u stolu sedí hodně dlouho a rozmlouvá se o Ježíšovi,“ vykresluje Ana, ovšem sama sebe identifikuje jako ateistku.

Byť se rodinné hodnoty snaží respektovat, s jejich vírou se už neztotožňuje. Otci, rodilému Srbovi, na dodržování pravoslavných tradic velmi záleží.

Dětem se tak vždy snažil zdůrazňovat, že svátky nejsou o přijímání dárků, které si Ana a její dva sourozenci rozbalují ráno, den po slavnostní večeři.

Zároveň jim rodiče nezastírali, že věci pod stromkem mají děti od nich. V Srbsku s více než osmdesáti procenty věřících obyvatel jsou vánoční svátky mnohem méně komercionalizované a je zvykem nadělovat pouze dětem. „Slavím Vánoce v hluboce věřící domácnosti v zemi, která není vůbec věřící.

České Vánoce jsou o tom, že se sejde rodina a dívá se na filmy,“ říká Ana, ale zároveň jako by jí tahle varianta byla příjemnější. Má pocit, že se české Vánoce neberou tak vážně; skutečně je vnímá jako rodinnou sešlost spojenou pojídáním bramborového salátu, vyměňováním dárků a – bůhví proč – s filmem Pretty Woman. Lidé nestíhají, hádají se a mají puštěnou televizi.

„Ale pořád je to dobré, i když se něco pokazí. Když se něco pokazí o srbských Vánocích je to katastrofa,“ míní.

Pro Aninu rodinu je naopak takovým obyčejným dnem 24. prosinec, což jí bývalo jako mladší líto. Spolužáci oslavovali s rodinami, zatímco její rodiče na Štědrý večer většinou do noci pracovali nebo vládnul běžný provoz.

„My jsme prostě seděli doma a nudili se, všechno bylo zavřené a ostatní slavili,“ přibližuje, proč den Vánoc vnímala jako pochmurný. Ve dvanácti si pak prosadila, že může jít trávit Štědrý večer k české babičce. Otec to ovšem nesl s nelibostí.

Situaci vnímal tak, že jde slavit katolický svátek s ateisty. Přesto od té doby Vánoce s babičkou občas trávila.

Letos si však kvůli obavě o její zdraví pouze předali cukroví. Na letošní české Vánoce – z pohledu její rodiny „nepravé“ – má v plánu usmažit si doma rybu, udělat bramborový salát a podívat se na vánoční film. „Na Vánoce u babičky jsem si už docela zvykla, takže bych si je chtěla aspoň ve vlastní minimalistické verzi zopakovat.“

Nejradši bych je vymazal

Šestadvacetiletý Lukáš Lukeš Vánoce s příbuznými a kamarády slaví a v tomto směru se výrazně nevymyká běžnému standardu. Zároveň by je ale ve svém kalendáři nejraději úplně zrušil.

„Pro mě by bylo ideální je vymazat, celkově si je nijak zvlášť neužívám a slavím je spíše z donucení, abych je nekazil ostatním,“ pojmenovává vlastní pocity.

Jednak mu na vánočních svátcích vadí kýčovitost a povrchnost – a také vnímá, jak přípravy a nakupování dárků mají v jeho okolí vesměs stresující dopady.

Jako dítě přitom Štědrý večer miloval, což se ovšem v období puberty zásadně změnilo. „Přestal jsem si to užívat a začalo mě to spíš stresovat,“ doplňuje. Jednak se mu nelíbí hromady použitých živých stromků a coby vegetariánovi se mu příčí i v kádích plovoucí kapři.

Zároveň cítí rozpaky, když mu příbuzní musí připravovat extra porci svátečního jídla. Při otázce, zda si dovede představit, že by zbytku rodiny řekl, že si svátky slavit nepřeje, ale váhá.

Jednoduše by jim prý nerad kazil radost, a tak se zatím několikadenní sváteční kolečko nechystá přerušit.

Lukáš Lukeš

O změnu se opakovaně snaží aspoň na poli shánění dárků, přesto se u něj v rodině i mezi přáteli již několik let opakuje stejný scénář. „Každý rok se snažím se všemi domluvit, že si už žádné dárky dávat nebudeme, ale málokdy to tak dopadne,“ říká – a ve většině případů to nevyšlo ani letos.

Kdysi se snažil prosadit nápad, že by s přáteli místo vzájemného obdarovávání mohli přispět na charitu, ale ani tuhle dohodu stejně nikdo nedodržel a každý pro jistotu nakoupil dárky pro ostatní.

Ostatně rozpolcen je i sám Lukáš: „Rád lidem dárky dávám – i když se domluvíme, že si je nedáme, raději je koupím.“

Letos už za dárky – a jsou mezi nimi i ty „pro jistotu“ – utratil více než sedmnáct tisíc, byť se jejich počet smrskl. S bratrem a s maminkou se dohodli na jednom a s různými skupinami přátel se třeba rozhodli vsadit na náhodu: los určí jednu osobu, které vymýšlejí a pořizují dárek.

S jinými přáteli nadílku zrušili úplně a stejně se dohodl i s přítelkyní. Ovšem i pro ni má nakonec přichystané záložní dárky. Sám sebe vidí jako minimalistu, takže je pro něj obtížné dárky přijímat.

„Spousta lidí Vánoce vnímá jako stresující záležitost, ale málokdo to promítne do svého chování,“ myslí si.

Letos nepeču / On Strike for Christmas (TV film) (2010)

• Tak to dopadá, když se americká žena obětuje pro vánoční večírky svého manžela a dvou frackovitých synků… Protože jinak přece Vánoce pro naše blízké připravujeme s láskou. Milujeme pobíhání po obchodech, vybíráme s nadšením ty nejlepší dárečky, abychom pak tu ohromnou záplavu nesmyslů naštvaně balili do pozdních hodin. Tak rádi vymýšlíme sváteční tabuli a připravujeme nesmyslné množství cukroví, o které vlastně nikdo nestojí. S úsměvem na tváři se vrháme na mytí oken, vysávání koberců a stírání podlah. No zkrátka Letos nepeču se snaží tomuhle všemu feministicky (ehm, ehm) vzdorovat a výsledek je směšný, neuvěřitelný, ale uschován pod vánoční červeno-bílou čepicí, takže vlastně v pořádku. A Chris z Gilmorek je pořád fešák :-)(8.12.2014)
• Jsem vááážně divná, když tomuhle dám plný počet hvězdiček? Já tenhle film miluju, a přitom se řadí mezi béčkové tuctové snímky, jakých je už milion. Já ale Letoš nepeču pouštím pravidelně, a někdy dokonce i 2x ročně :O 😀 dokonale mě naladí na vánoční vlnu, a i když herecké výkony nejsou nijak zvlášť strhující, celé to na mě působí velmi rodinně a vlídně. Miluju ten film!!(5.10.2020)
• Mozna budu vypadat jako blazen, ale mne se to silene libilo! 😀 Nejenom, ze jsem se strasne nasmala, ale jeste tam byly super napady. Takovedle zachvaty smichu uz jsem u filmu dlouho nemela. Nemluve o tom, ze ti herci byli trefne zvoleni, az na babicku, ktera vypadala pomalu mladsi nez dcera. Kdyz se na to clovek kouka jako na film, kterej je tocenej primo ze zivota matek, co se na Vanoce drou a nikdo jim nepomuze, je to ohromna legrace…zvlast kdyz to synove a otec vezmou nakonec do vlasnich rukou…neni to zadny intelektualni film a neda se v tom hledat logika…ja se u toho nasmala jako u filmu dlouho ne…naposledy u serialu Pratele…:) Napad s galanterii, do ktere muzou zeny chodit plest a klabosit u toho byl super! :)(22.12.2016)
• Vánoční film bez Santy a vánočních zázraků. Je to o tom, co všichni víme, ale stejně na to pořád zapomínáme. Svátky jsou o tom, být spolu, podporovat se a nehroutit se, že vše není perfektní a vždycky nemusí být po vašem. K obsazení bych měla menší výhrady (např. starší syn měl doopravdy zvláštní vizáž), ale já se celkem bavila. /// 2.12.2019 Viděno znovu a je to fakt koukatelné.(8.12.2014)
• Když rodina nepomáhá a přípravy Vánoc leží pouze na bedrech jedné ženy, která kromě toho, že chodí do práce ještě vykonává roli matky a manželky, tak není divu, že tato žena si řekne jednoho dne dost a rozhodne se začít stávkovat a přípravu Vánoc tak nechá na svém manželovi a svých dvou synech. Pro mě osobně bylo chování zbytku rodiny, kteří své matce a manželce ani jedinkrát při přípravě Vánoc v tomto filmu nepomohli, naprosto nepochopitelné, protože já, ač jsem muž, tak Vánoce velice miluju, a většinu příprav na Vánoce u nás doma zajišťuji právě já. A musím uznat, že všichni tři mužští členové domácnosti byli opravdu neuvěřitelně laxní a nespolehliví, takže jsem hlavní hrdince v jejím konání fandil, aby dala pánům za vyučenou. Film nabídl i několik opravdu vtipných scének, jako například když se mužská část rodiny snažila péct cukroví nebo když se město, v němž hlavní hrdinka bydlí, zaplnilo nakupujícími muži, protože většina tamních žen se k vánoční stávce neváhala připojit. Celkově tenhle film vnímám jako příjemný a oddechový vánoční film, který nabídl jistou snahu o originalitu, a to se rozhodně cení. Nakonec jsem se rozhodl udělit filmu tři hvězdičky.(18.12.2012)

• Victor Zinck Jr., David Sutcliffe