V podvečer 14. listopadu 1960 se na trati z Pardubic do Hradce Králové srazil zhruba půldruhého kilometru před stanicí Stéblová čelně osobní vlak 608 tažený parní lokomotivou s „motorákem“ 653. Zahynulo 118 lidí, 110 bylo zraněných. Následky tragické srážky umocnil ještě požár, který vypukl poté, co žhavé uhlí vysypané z topeniště parní lokomotivy podpálilo naftu vytékající z motoráku.
Přečíst článek ›
Až do dnešního dne jde o nejtragičtější železniční nehodu v české historii. Navíc o nehodu, s níž se až dosud pojí jedna nikdy nevysvětlená záhada. Jak je možné, že se osobní vlak rozjel na obsazenou trať? Cestu na smrt mu ukázalo ve večerní mlze bliknutí zeleného světla, jehož původ se nikdy nepodařilo plně vysvětlit.
Smrtící zelený záblesk
Osobní vlak 608 s parní lokomotivou v čele vyjel na svou poslední cestu ze stanice Stéblová bez svolení výpravčího. Do stanice dorazil z Liberce krátce před tři čtvrtě na šest večer a zastavil na první koleji, kde měl čekat, až po jednokolejné trati od Pardubic projede šestivagonový motorák, s nímž se měl ve Stéblové míjet.
Stmívalo se a nádražní svítilny se choulily do chomáčů podzimní mlhy. Viditelnost nebyla valná. Po necelé minutě od zastavení dal náhle starší průvodčí na konci osobního vlaku bílým světlem znamení k odjezdu.
Signál převzal mladší průvodčí uprostřed vlaku a po něm i vlakvedoucí ve služebním voze a strojvůdce. Těžká lokomotiva táhnoucí 12 vagonů se zvolna rozjela na trať, po níž se v protisměru blížil jiný vlak.
Přečíst článek ›
Jak k tomuto záhadnému a nepochopitelnému lapsu došlo? To se dodnes nepodařilo plně vysvětlit. Pokyn k odjezdu měl dát staršímu průvodčímu výpravčí, ten však byl v tu chvíli prokazatelně v nádražní budově, kde se připravoval na příjezd motoráku.
Průvodčí, který následnou nehodu přežil, ale přesto tvrdil, že pokyn výpravčího viděl. „Dostal jsem signál zeleným světlem,“ prohlašoval. Jeho tvrzení potvrdili i dva svědci, jeden cyklista a jeden člověk, který stál v tu dobu na nástupišti. Oba dosvědčili, že si zelenavého záblesku v mlze také všimli.
Nikdy se nepřišlo na to, jaký zdroj toto tajemné zablikání vyvolal. V podezření byla lampička mladšího průvodčího, která měla tři barevné filtry, bílý, červený a zelený.
Mladší průvodčí však trval na tom, že měl nastaven bílý filtr, což později doložily i expertní posudky.
Mohlo jít o kolektivní optický klam? O něčí hloupý žert? Záhadná zelená bludička zůstala neodhalena, její následky však byly vražedné.
Cesta vstříc smrti
Vlak se rozjel na obsazenou kolej. Vyděšený výpravčí vyběhl z budovy, ale už ho nedokázal zastavit. Vlakvedoucí ve služebním voze si běžícího muže všiml, ale v mlze nerozeznal, že jde o výpravčího.
Myslel si, že je to nějaký cestující, který nestihl odjezd. Nespojil si běžící postavu ani s tím, že by měl čekat na křižování s protijedoucím vlakem.
Sice o něm věděl, ale pomyslel si, že křižování bylo zřejmě přeloženo až do Rosic nad Labem.
Přečíst článek ›
Zoufalý výpravčí začal svítilnou i pískáním na dvě píšťalky dávat příkaz „stůj, zastavte všemi prostředky“, ale nikdo ve vlaku mu nevěnoval pozornost – starší průvodčí, který měl podobné signály sledovat, už kontroloval lístky. Výpravčí tedy mávl na výhybkáře, který měl kolo, ten se v marném pokusu rozjel za vlakem, ale proti parní lokomotivě neměl samozřejmě žádnou šanci.
Vše mohl zachránit ještě topič, jehož povinností bylo sledovat odjezdové návěstidlo. To bylo v poloze „Stůj“, jenže topič právě přikládal do kotle a hlásil nedostatek vody, takže znamení přehlédl. Těžká parní lokomotiva bez problémů překonala výhybku nastavenou opačným směrem a vjela na obsazenou trať.
Výpravčí se vřítil zpátky do budovy a zalarmoval obsluhu hradla u Rosic nad Labem, aby zastavila alespoň motorák v protisměru. Selhal však i tento pokus. Muž na hradle zvedl sluchátko právě ve chvíli, kdy motorový vlak prosvištěl kolem něj. Už se nedalo dělat nic.
Přečíst článek ›
Oba vlaky se teď hnaly každý asi šedesátikilometrovou rychlostí přímo proti sobě. Když se jejich strojvůdci v houstnoucí mlze a tmě konečně uviděli, dělilo je od sebe ne více než 60 metrů. Srážka byla neodvratná.
K nárazu došlo v 17:43. Obsluhu parní lokomotivy ochránil dlouhý kotel z masivního železa, ten však současně znamenal katastrofu pro protijedoucí motorák.
Jeho čelní vůz doslova vyletěl na lokomotivu, první přípojný vůz narazil do jejího boku, další tři vozy byly úplně rozdrceny.
Naprosto zdemolován byl také první osobní vagón vlaku od Stéblové, v němž bylo nejvíce obětí. Těžce poškozený byl i vagón za ním.
„Jeli jsme vlakem s tátou ve třetím vagónu motoráku. Pamatuji si to jenom útržkovitě, jak mě vynášely z vlaku dvě osoby na nosítkách a potom pobyt v pardubické nemocnici, utrpěl jsem zlomeninu klíční kosti a otřes mozku,“ vzpomínal před pěti lety pamětník Petr Ulrych, který byl v době nehody tříletý (jeho vzpomínky zachytil Hradecký deník).
Strojová četa parní lokomotivy, jež ze srážky vyvázla víceméně bez úhony, vysypala v obavě z výbuchu parního kotle žhavé uhlí z topeniště, bohužel do míst, kam se roztékala nafta ze zdemolovaného motoráku. Ten se tak vzápětí ocitl ve čtyřmetrových plamenech. Více než stovka obětí udělala z této nehody nejhorší železniční katastrofu své doby v Evropě.
Přečíst článek ›
Za viníky katastrofy soud označil členy posádky vlaku 608, kteří byli odsouzeni k trestům vězení od půldruhého roku až k pěti a půl letům.
„Média o případu nesměla podrobně informovat, aby nebyla poškozena pověst socialistického zřízení,“ upozornil před časem ve vzpomínkovém materiálu věnovaném této katastrofě server Českých drah. O neštěstí proto vyšla jen krátká zpráva ČTK. Obětem byl nicméně uspořádán státní pohřeb.
Katastrofa zasáhla celou obec
Mezi lidmi se však zpráva o nehodě přece jenom rozkřikla, protože rozsah katastrofy zasáhl celé obce. „Všichni někoho oplakávali. Nebylo na koho se obrátit, všichni trpěli,“ uvedla před pěti lety pro Hradecký deník další pamětnice Jaruška Hlaváčková, kronikářka obce Čeperka, které bylo v době katastrofy 31 let a při srážce ztratila svého otce, strýce a sestřenici.
„Bylo mi úzko, že táta nejde, když věděl, že máme oslavu. Utíkala jsem tehdy na zastávku do Čeperky. Tam jsem se dozvěděla o srážce vlaků… Byla jsem přesvědčená, že táta je živý.
Byl to zdatný člověk, věřila jsem, že z vlaku včas vyskočil.
Bohužel, tatínka jsem našla až pátý den v budově Lékařské fakulty v Hradci Králové, kde bylo třicet mrtvých, kteří při nehodě hořeli a měli rozčleněná těla,“ vzpomínala Jaruška Hlaváčková.
Právě Čeperka patřila mezi vesnice, které byly tragickou nehodou zasaženy nejvíce, zahynulo při ní totiž 13 lidí z obce. „Přišli jsme o třináct lidí, na které jsme s láskou čekali, a kteří se nám již nikdy nevrátili,“ uzavřela pamětnice.
O 60 let zpět: Při srážce vlaků zemřelo 118 lidí
Hlídky na silnicích, kolabující nemocnice. Dozvíte se s námi více! Lada Součková
Datum 14. listopadu je v kalendáři zapsáno černou barvou.
Dnes je to přesně 60 let od nejtragičtější nehody na tuzemské železnici, ke které došlo v roce 1960 ve Stéblové na Pardubicku.
Na trati mezi Pardubicemi a Hradcem Králové se střetly dva osobní vlaky, v jejichž troskách zahynulo 118 lidí, dalších 110 cestujících bylo zraněno.
Škoda na vlacích se vyšplhala na 470 tisíc korun. | Foto: České dráhy
Každoročně se u pomníku ve Stéblové scházejí lidé, aby zavzpomínali na své blízké, i pamětníci tragické události. Letošní vzpomínkový akt musel být ale kvůli pandemii zrušen.
„Bohužel, vzhledem k opatřením, nemůžeme nic oficiálního uspořádat,“ oznámil starosta Stéblové Vladimír Exner. Na místo ale dnes vyrazí a společně se starostkou Čeperky Kristinou Vosáhlovou položí k pomníku věnce.
Právě z Čeperky totiž pocházelo hned 13 obětí, jednou z nich byl třeba i dědeček starostky.
A co se tehdy stalo? Nehodu zapříčilo mnoho faktorů, zpoždění, hustá mlha a zejména pak lidská chyba. „V podvečer toho dne rozprostřela krajem svá křídla nepřítelkyně veškeré dopravy – hustá mlha,“ píše se v obecní kronice Stéblové.
Přečíst článek ›
Krátce před tři čtvrtě na šest večer přijel do Stéblové osobní vlak číslo 608 tažený parní lokomotivou z Liberce. Ve stanici měl chvíli čekat a křižovat se s motorovým vlakem 653 jedoucím od Pardubic. Oba vlaky byly mírně zpožděné. „Tma – mlha – viditelnost sotva 50 metrů.
Výpravčí Bažant odchází do kanceláře, aby zde stavědlem postavil správně výhybku pro motorový vlak od Pardubic a vjezdovým návěstím mu povolil vjezd do stanice.
Při provádění této manipulace postřehne okem, že vlak 608 od Hradce Králové se dává do pohybu, aniž by mu byl povolen odjezd,“ vypráví kronika.
Výpravčí proto vbíhá na nástupiště a píšťalkou se snaží vlak zastavit, avšak marně. V té chvíli už ví, že dojde ke srážce. Vlaky do sebe v 60kilometrové rychlosti vráží v 17 hodin a 44 minut. „Smutný a žalostný byl pohled na místě srážky.
Rozbité zdemolované osobní vozy motorového vlaku, bolestný nářek raněných, hořící přední motorový vůz a při tom naprostý nedostatek světla pro záchranné práce,“ zachytili chvíli po nehodě kronikáři.
Následky srážky navíc umocnil požár, který vypukl poté, co žhavé uhlí vysypané z topeniště parního stroje zapálilo naftu unikající z motoráku.
Přečíst článek ›
Soud později rozhodl, že viníky nehody jsou členové posádky vlaku 608, kteří byli odsouzeni k několika letům vězení. „V nemístné snaze dohnat zpoždění nevyčkali tito zaměstnanci příkazu výpravčího a zavinili tak katastrofu, která zdaleka nemůže být odčiněna trestem, kterým byli potrestáni,“ vysvětluje kronika.
Záhadou zůstává zelené světlo, kvůli němuž se dal vlak do pohybu a které zahlédli i někteří cestující. Výpravčí nic takového ale udělat nemohl, jelikož nebyl na nástupišti.
Jarní seriál pro malé i velké zahradníky. Předplaťte si Deník.cz a získejte neomezený přístup k seriálu Předsevzetí 2021. Více zde.
Tento článek jste si mohli přečíst díky předplatnému Deník Klubu
Peugeot 308 první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Peugeot 2008 první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ, nehavarované Peugeot 108 nové vozidlo, servisní knížka, koupeno v CZ Peugeot 508 servisní knížka, koupeno v CZ Peugeot 308 první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Peugeot 206 první majitel, servisní knížka, koupeno v D, nehavarované, v záruce Peugeot 807 servisní knížka, koupeno v F, nehavarované Peugeot 508 servisní knížka, koupeno v B, nehavarované + PRODAT AUTO
Pandemie utlumila provoz, na českých silnicích loni zemřelo nejméně lidí od roku 1961
video
UDÁLOSTI: Při nehodách loni zahynulo 460 lidí, obětí bylo nejméně za 60 let
Vondrášek upozornil, že se loňské výsledky vymykají dosavadnímu trendu a je složité je porovnávat s předchozími roky.
Pandemie zejména během jarního a podzimního nouzového stavu snížila dopravní intenzitu na silnicích. Na jaře se počet dopravních nehod snížil zhruba o třetinu, stoupla však tehdy závažnost kolizí.
Na podzim počet nehod klesl asi o pětinu, následky kolizí proti jaru klesly.
„Co nás nejvíc těší, je pokles úmrtí při dopravních nehodách. V roce 2020 přišlo o život 460 lidí, nicméně je to o šestnáct procent méně než v roce 2019,“ konstatoval Vondrášek.
K nejčastějším příčinám nehod patří podle ředitele dopravní policie Jiřího Zlého chování řidičů i chodců. Nejčastěji šlo u řidičů o nevěnování se řízení, nedovolené couvání a otáčení či nedodržení bezpečné vzdálenosti.
Policie při kontrolách zjistila ve 5311 případech jízdu pod vlivem alkoholu a ve 2141 pod vlivem drog. U chodců Zlý apeloval na bezpečné chování v provozu a používání reflexních prvků. V úvodu loňského roku provoz výrazně komplikovalo počasí.
Vedle počtu obětí a těžce zraněných se snížil i celkový počet zraněných, a to o 3055 na 20 880, což je nejméně od roku 1990. S poklesem celkového počtu dopravních nehod se snížila i celková škoda, která loni dosáhla 6,01 miliardy korun, meziročně o zhruba osm set milionů korun méně.
Mezi oběťmi dopravních kolizí bylo 302 řidičů a 77 spolujezdců. Dalších jedenaosmdesát mrtvých byli chodci, což je meziročně o dvanáct méně. Klesl také počet obětí z řad motorkářů o šestnáct na 57. O čtyři více naopak bylo usmrcených cyklistů – na silnicích jich zahynulo čtyřicet.
Nejčastějším prohřeškem řidičů je telefonování za jízdy, policie se ale zaměří hlavně na rychlost
Policisté loni při kontrolách zjistili 355 tisíc dopravních přestupků. To je zhruba o sedmnáct procent méně než o rok dříve. Souvisí to i s omezením kontrol během jarního nouzového stavu. Nejčastějším přestupkem bylo telefonování za jízdy – policisté ho zaznamenali v 29 tisících případů.
Za největší nebezpečí ale policie považuje příliš rychlou jízdu, na kterou se chce letos zaměřit. Plánuje instalaci radarů do služebních aut, což znamená, že hlídky budou v provozu více měřit.
„Aby tato vozidla, když budou působit preventivně, měla i represivní nástroj,“ plánuje ředitel Zlý.
Kvůli tomu, že nepřizpůsobili rychlost stavu silnice, zemřelo loni podle policie 77 lidí, a kvůli tomu, že ji nepřizpůsobili počasí a rozjeli se příliš rychle na mokré či zasněžené vozovce, dalších 43 lidí.
Jízdu pod vlivem alkoholu zaevidovali v 5311 případech a ve 2141 zjistili, že řidiči jsou pod vlivem drog. Policie loni zorganizovala 519 velkých dopravně bezpečnostních akcí.
Nejtragičtějším měsícem minulého roku byl srpen, během něhož na silnicích v zemi zemřelo sedmapadesát lidí. Nejméně obětí si nehody vyžádaly v březnu, bylo jich dvaatřicet.
Loňské statistiky jsou tak co do počtu úmrtí nejpříznivější od začátku sestavování nehodových statistik od roku 1961. Dosud byly nejlepší výsledky z roku 2017, kdy na silnicích zemřelo 502 lidí. Naopak nejtragičtějším je stále rok 1969 s 1758 usmrcenými.
I přes utlumený provoz a pokles nehod se nepodařilo naplnit cíl Národní strategie bezpečnosti silničního provozu, co se obětí havárií týče. Strategie pro loňský rok předpokládala nejvýš 333 mrtvých. Naopak se splnil předpoklad u počtu těžce zraněných, kterých bylo loni o 315 méně, než se počítalo. Cíle strategie se nedaří plnit dlouhodobě.
Zelené světlo poslalo na smrt 118 lidí. Tátu jsem identifikovala podle bot, říká žena
Přesně před 60 lety, 14. listopadu 1960, se srazily dva vlaky u stanice Stéblová na Pardubicku. Dodnes tato událost zůstává nejhorší železniční nehodou v Česku, zemřelo při ní 118 lidí a dalších 110 se zranilo. Mnoho lidí vagony rozdrtily, někteří cestující uhořeli. Dodnes není jasné, proč vlak s parní lokomotivou vyjel ze stanice předčasně.
Aktuálně.cz k 60. výročí neštěstí znovu uveřejňuje reportáž z roku 2010.
Nádraží, jako je to ve Stéblové, jsou po Česku stovky. Malá staniční budova s místností výpravčího a čekárnou, zavřená pokladna, tři koleje, lavičky, vedle přejezd se závorami. Z jedné strany listnatý les, ze druhé louky. Rovina jako stůl.
V pozadí silnice spojující Pardubice a Hradec Králové. Dvě krajská města spojuje i místní trať, takže tady obvykle zastaví tak dva vlaky za hodinu.
Na budově malé stanice je ze strany od Pardubic stále viditelný starý nápis Stéblová, zbudovaný přímo ve fasádě.
Je tam už desítky let a byl i u toho, když se Stéblová v listopadu 1960 tragicky zapsala do dějin nejen české, ale i evropské železniční dopravy.
Když se přijíždí od Pardubic, těsně před cedulí Stéblová, která na silnici ukazuje začátek vesnice, stojí blízko trati nenápadný oplocený pomník s nápisem Pro vzpomínku na železniční neštěstí 14. 11. 1960.
Ten den se tady v 17:43 čelně střetly dva vlaky. Jeden tažený parní lokomotivou na trase z Liberce do Pardubic. Druhý motorák na cestě z Pardubic do Hradce Králové.
Oba jely rychlostí přibližně šedesát kilometrů za hodinu. V sešrotovaných vagonech obou souprav skončil život 118 lidí, někteří z nich zemřeli v nemocnicích. Desítky dalších přežily s těžkými zraněními, včetně amputací rukou či nohou.
V dějinách českých zemí to je dodnes nejtragičtější nehoda a od té doby v Evropě došlo co do počtu mrtvých jen k jediné havárii, kdy zemřelo více lidí (v roce 1974 na nádraží v Záhřebu zahynulo 153 osob).
Dnes jednaosmdesátiletá Jaroslava Hlaváčková žije ve vesnici Čeperka, která leží na trati hned za Stéblovou. Mezi třinácti lidmi z Čeperky, kteří ten večer zahynuli, byli tři její příbuzní. Otec, strýc a sestřenice. Její manžel a syn přežili díky tomu, že stihli předchozí vlak.
„Když se můj otec dlouho nevracel, šla jsem na nádraží, abych zjistila, co se děje. Cestou mi jeden soused řekl, že se srazily vlaky,“ vzpomíná na den, který změnil život mnoha rodinám mezi Pardubicemi a Hradcem Králové.
Mnoho obětí – hlavně těch z předních vagonů – srážka roztrhala. Desítky cestujících uhořely. Některé ostatky nebyly identifikovány, někteří lidé jsou dodnes vedeni jen jako pohřešovaní.
„Otce dlouho nemohli najít. Říkali mi, že asi nebudu mít do hrobu co pochovat, protože žádné ostatky nemají. Nakonec jsem ho identifikovala jen podle hnědých polobotek, které si krátce předtím koupil,“ vyprávěla Jaroslava Hlaváčková.
O nehodě se nesmělo příliš informovat
Ještě mnoho let poté špatně spala, brala prášky na uklidnění a vůbec se nemohla přiblížit ke stanici ve Stéblové. „Otec měl mít původně v tento den už dovolenou, ale po dohodě na pracovišti si ji odložil. Říkal, že ho nezabije, když na ní půjde o několik dní později. Bohužel ho to zabilo,“ vzpomínala Hlaváčková.
Na tragické události jsou pozoruhodné dvě věci. Tehdejší moc chtěla rozsah havárie pokud možno co nejvíce utajit s odůvodněním, že by ji mohli zneužít „nepřátelé socialismu“.
Tehdejší sdělovací prostředky včetně Rudého práva a agentury ČTK měly z Ústředního výboru KSČ (možná dokonce přímo od tehdejšího prezidenta Antonína Novotného) nařízeno, aby informovaly o nehodě jen velmi stručně. Soudní proces byl neveřejný, postižení v tichosti odškodněni, na vše se mělo co nejrychleji zapomenout.
Druhou pozoruhodností je fakt, že i přes poměrně rozsáhlé vyšetřování a výslechy desítek svědků se nepodařilo, a téměř jistě už nepodaří, zjistit, co přesně způsobilo, že vlak s parní lokomotivu, jedoucí z Liberce do Pardubic, opustil předčasně stanici ve Stéblové, a vydal se tak vstříc protijedoucímu motorovému vlaku.
Za tmy a husté mlhy někteří lidé viděli ve stanici nezřetelné zelené světlo, dávající povolení k odjezdu. Ale co to bylo za světlo a od koho pocházelo, na to se nikdy nepřišlo.
Klíč k rekonstrukci toho, co se onoho temného večera za zimy, mlhy a velmi slabého osvětlení ve stanici Stéblová stalo, leží ve Státním oblastním archivu v Zámrsku nedaleko Pardubic.
Sem přemístili hromadu policejních spisů a protokolů z Krajského soudu v Hradci Králové, kde se v roce 1961 konal proces s obviněnými. V tichu studovny archivu, v prostorách bývalého zámku, tak z dobových zápisů a poznámek vystupuje drama nejtragičtějšího podvečera v dlouhé historii české železnice.
Jediné fotografie nehody a hořících vagonů, pořízené ještě během večera a noci krátce po srážce, pocházejí právě z dokumentace k vyšetřovacímu spisu, uloženého v zámrském archivu.
Rekonstrukce tragédie
Co se tedy 14. listopadu 1960 krátce před šestou hodinou večer ve Stéblové stalo?
Za zimy kolem tří stupňů nad nulou, tmy a husté mlhy se na slabě osvětleném nádraží objevil ve směru z Hradce Králové v 17:40 vlak číslo 608 tažený parní lokomotivou. Zastavil na první koleji.
Ve Stéblové obvykle čeká na příjezd protijedoucího motoráku číslo 653, přijíždějícího z Pardubic. Obě soupravy se zde pravidelně křižují.
Několik lidí vystupuje, skupinka osob naopak k vlaku číslo 608 přichází a chystá se nastoupit. Výpravčí sleduje příjezd před nádražní budovou, ale pak jde dovnitř, aby připravil vše pro vjezd protijedoucího vlaku 653.
V mlze a slabém osvětlení je na nádraží velmi špatná viditelnost a všichni později uvádějí, že viděli jen nezřetelné siluety lidí.
Neuplynula ani celá minuta od zastavení, když starší průvodčí, stojící na konci vlaku 608, dává dopředu bílým světlem znamení k odjezdu. Přebírá ho i mladší průvodčí uprostřed vlaku a od něj pak strojvedoucí.
Tajemné zelené světlo
Tento moment zůstal záhadným a nevysvětleným. Starší průvodčí tvrdil, že viděl záblesk zeleného světla a domníval se, že výpravčí mává povolení k odjezdu.
Další dva svědci z nádraží – jeden z lidí stojících u vlaku a také muž, který poblíž staniční budovy sedal na kolo – údajně zelené světlo rovněž viděli.
Jenže výpravčí nic signalizovat nemohl, neboť v té chvíli nestál u kolejí, ale byl uvnitř budovy. Nikdy se nepřišlo na to, o jaké zelené světlo šlo. Zda se jednalo o optický klam, o nějaký odraz, či zda se vůbec nějaké světlo objevilo.
Podezření padlo na mladšího průvodčího, který měl u sebe baterku se třemi barevnými filtry, včetně zeleného. Ten ale tvrdil, že jeho světlo bylo ve stanici bílé, což potvrdil strojvedoucí a pak i posudky expertů.
Výpravčí a výhybkář katastrofu neodvrátili
Nikdo z vlakové čety soupravy číslo 608 se nepozastavil nad tím, že protijedoucí vlak ve Stéblové ještě nestál na druhé, vedlejší koleji. Podle výpovědí se všichni domnívali, že kvůli zpoždění dojde ke křížení obou vlaků v následující stanici Rosice nad Labem.
Vlak s parní lokomotivu se rozjel – ke zděšení výpravčího uvnitř staniční budovy. Vyřítil se ven a snažil se soupravu doběhnout.
Vlakvedoucí u soudu řekl, že běžící postavu z okna viděl, ale kvůli mlze a tmě nepoznal, že jde o výpravčího snažícího se za každou cenu zastavit vlak. Myslel si, že to je cestující, který nestihl včas nastoupit.
Parní lokomotiva pak projela výhybku, nastavenou na příjezd motoráku z Pardubic. Strojvedoucí na to nezareagoval. Na návěstidle svítila červená na znamení „stůj“, ale strojvedoucí, jeho pomocník na lokomotivě, vlakvedoucí ani průvodčí to nezaznamenali.
Vlak, řítící se vstříc tragédii, se ještě pokusil zastavit výhybkář na kole, ale rychlostí už nestačil. Výpravčí ze Stéblové učinil poslední pokus. Zavolal muži, obsluhujícímu závory na hradle u Rosic nad Labem, aby se on pokusil zastavit protijedoucí motorový vlak číslo 653.
Tento železničář zvedl drnčící telefon přesně ve chvíli, kdy motorák kolem něj prosvištěl. „Právě projel,“ řekl do sluchátka. Varovat strojvedoucího motorového vlaku už nestihl, chybělo možná několik sekund…
Pak už byla katastrofa neodvratná. Strojvedoucí páry a motoráku se uviděli navzájem ve vzdálenosti zhruba šedesáti metrů od sebe, srážce už zabránit nemohli.
V 17:43 se ozvala obrovská rána, údajně slyšitelná až do vzdálenosti dvou kilometrů. Výhybkář na kole, marně stíhající vlak číslo 608, spatřil z dálky jeho koncová světla stojící na místě. Bylo jasné, že je zle.
Oheň dokonal zkázu
„Zdravotníci a vojáci, kteří tam zachraňovali zraněné a vyprošťovali lidi zpod trosek, vyprávěli, že někteří lidé v šoku utíkali pryč od nehody, jiní zmateně bloudili po polích kolem tratě,“ vyprávěla Jaroslava Hlaváčková.
Všechny vozy motorového vlaku číslo 653 byly silnou parní lokomotivou totálně zdemolovány kromě posledního, který se utrhl.
Počet obětí by možná nebyl tak vysoký, kdyby pomocník strojvedoucího páry po srážce nevyklopil rozžhavené uhlí pod lokomotivu. Obával se výbuchu kotle.
Ovšem uhlí se smísilo s naftou unikající z motoráku. Vzplál obrovský oheň. Lidé, uvěznění v troskách vagonů motoráku, kvůli tomu uhořeli.
Při procesu, který se konal v únoru 1961, dostali strojvedoucí, vlakvedoucí, pomocník strojvedoucího a starší průvodčí vlaku číslo 608 s parní lokomotivou tresty od jednoho a půl do pěti a půl let vězení.
Pro těžce zraněné cestující a pro příbuzné těch, kteří u Stéblové zahynuli, ale martyrium pokračovalo mnoho dalších let.
„Můj syn měl zrovna ten den desáté narozeniny. Od té doby jsme je už žádný rok neslavili,“ vzpomínala paní Hlaváčková na den, kdy ztratila ve vlaku otce a další dva příbuzné.
Při pokusu kontaktovat další pamětnici – paní Kohoutovou ze Stéblové – řekl do telefonu její syn: „Matce už je přes osmdesát, a kdykoliv si na ten den vzpomene, strašně se rozruší a je jí pak zle. Raději se jí, prosím, na to neptejte.“
Pamětníci vzpomínají, že i přes snahu oficiálních míst tragédii ututlat se v Hradci Králové ujalo rčení „hrůza jak u Stéblové“ jako označení čehosi, z čeho jde strach a mráz po zádech.
O prázdninách zemřelo na silnicích 118 lidí, o tři víc než loni
10.9. – V červenci a srpnu letošního roku zemřelo na českých silnicích 118 lidí, o tři více než ve stejném období loni. Počet nehod klesl o 193 na 17.821. Méně bylo i zraněných lidí při nehodách. Na tiskové konferenci to včera řekl pověřený ředitel služby dopravní policie Jiří Zlý.
„S vývojem nehodovosti a zejména jejích následků spokojení nejsme,“ řekl. Policie podle něj dělá vše pro to, aby porušování předpisů na silnicích zabránila. „Nicméně chování účastníků silničního provozu je mnohdy nad rámec běžného chápání,“ dodal Jiří Zlý.
Počet usmrcených lidí na silnicích v prázdninových měsících je podle něj třetí nejnižší od roku 1990. Nejvíce osob, 291, zahynulo v roce 1993, nejméně v roce 2017. Tehdy při nehodách zemřelo 101 lidí.
Nejtragičtějším dnem letošních prázdnin se stalo pondělí 26. srpna, kdy nehody nepřežilo šest lidí. Pět lidí na silnicích zemřelo 29. července a 19. srpna. Nejvíce lidí zemřelo ve Středočeském a Jihomoravském kraji, nejméně naopak v Karlovarském kraji.
Nejčastěji, ve 38 případech, při dopravních kolizích umírali řidiči osobních vozidel, spolujezdců zemřelo 23. Následovali motocyklisté (21), chodci (12) a cyklisté (9). Čísla se výrazně neliší od loňských prázdnin.
Nejvíce lidí o prázdninách přišlo o život při nehodách, kdy řidič kvůli nezvládnutí vozidla přejel do protisměru. Nehody se nejčastěji staly proto, že se řidič plně nevěnoval řízení. Podle Jiřího Zlého nejde jen o situace, kdy se řidič věnuje telefonu, ale i případy, kdy se dívá do tašky nebo hledá trasu v mapě.
Za celé prázdniny, které letos začaly koncem června a končily první zářijový den, zahynulo 128 lidí. Tragický byl už první prázdninový víkend. Od 28. do 30. června zemřelo při nehodách devět lidí. O minulých prázdninách včetně prvního a posledního víkendu zahynulo 123 osob.
Při nehodách bylo o prázdninových měsících těžce zraněno 393 lidí, lehké zranění utrpělo 4927 lidí. Těžce zraněných bylo od začátku roku 1406, jde o nejnižší počet od roku 1961.
Ačkoli celkový počet nehod o prázdninách klesl, přibylo případů, kdy při nich hrál roli alkohol. Takových havárií se o letošních prázdninách stalo 936, loni jich bylo 912. Výrazně přibylo nehod, při nichž měl účastník v krvi přes 1,5 promile alkoholu – o 68 na 597.
Počet lidí, kteří při nehodách s vlivem alkoholu zemřeli, klesl o 11 na sedm obětí. Zlý ale upozornil na to, že zřejmě nejde o konečné číslo. „Jsme na začátku září, může se čekat na výsledky soudních pitev u jednotlivých případů,“ doplnil.
Česku se zatím nedaří naplňovat národní strategii, jejímž cílem bylo snížení počtu obětí dopravních nehod na úroveň EU. Od začátku letošního roku zemřelo na českých silnicích už 352 lidí, meziročně o devět více. Podle národní strategie přitom nemá být za celý letošní rok usmrceno víc než 362 osob. Nejméně lidí zemřelo v lednu, nejvíce v srpnu.
(čtk)
Foto: LAN
nehody | iROZHLAS – spolehlivé zprávy
Se stavbou třetích pruhů budou dělníci začínat postupně. První práce by měli zahájit do dvou let. Například rozšiřování D5 ale začne nejdřív v roce 2027. Na vině je komplikovaný povolovací proces.
Zařízení by mělo varovat dispečera v případě nehody. Dráhy nyní hledají dodavatele.
Analýza dat drážní inspekce ukazuje, že bezpečnostních incidentů letos není víc než v předchozích letech.
Nejhorší bilanci má pátek, který si připsal šest obětí na životech, letos nejvíc za jeden den. V sobotu podle denních policejních statistik zahynuli tři lidé a v neděli dalších pět.
Strážci přírody v národních parcích dostanou podle Lidových novin větší pravomoci. Stát láká cizince na práci, brání jim ale úřady, píše Právo. Deník se věnuje smrtelným nehodám o letních prázdninách.
Z policejních dat vyplývá, že se loni stalo na silnicích stalo přes čtyři tisíce nehod cyklistů. Polovinu z nich přitom zavinili sami lidi na kolech. Přibližně třetina z nich předtím pila alkohol.
Český rozhlas vytvořil mapu, kde si můžete najít počty mrtvých a zraněných na kolejích po celé republice. Za vstup do kolejiště mimo určená místa hrozí pokuta.
Mezi hlavní opatření patří legislativní změny jako úprava trestů za dopravní přestupky, včetně úpravy bodového systému. Další změnou by mohl být vznik rehabilitačního programu pro recidivní řidiče.
Nedaleko Břeclavi-Poštorné bylo střetů aut se zvěří od dubna do září nahlášeno osm. Podle Srna indexu na tomto asi 160metrovém úseku srazili řidiči vůbec nejvíc lesních zvířat na celé jižní Moravě.
Podle policejních statistik to vypadá, že Češi jsou jako chodci na silnicích opatrnější než dřív. Za prvních osm měsíců letošního roku jich při nehodách zemřelo 43, nejméně od roku 1964.
Loni bylo nahlášeno 91 nehod, což je meziročně o 19 víc. Žádná z nehod se netýkala velkých letadel obchodních společností. Vyplývá to ze zprávy Ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod.
To je o tři více než ve stejném období loni. Počet nehod klesl o 193 na 17 821. Méně bylo i zraněných lidí při nehodách.
Ani po dvou měsících od uzákonění stabilizačního příplatku není jasné, jak bude vysoký a kdo přesně ho bude dostávat.
Ruská asociace Vojenské památníky žaluje české ministerstvo obrany. Více se dozvíte v přehledu tisku, který sestavil Radiožurnál.
V případě dopravní nehody může pojišťovna majiteli upraveného elektrokola odmítnout vyplatit pojistné plnění.
Letos přibylo také střetů na železničních přejezdech, ať už s automobily, lidmi nebo jinými překážkami. Za prvních sed měsíců šlo o 116 případů. Zemřelo při nich 23 osob.
Letní prázdniny jsou podle statistik nejkrizovějším obdobím na silnicích. Vyšší počet smrtelných nehod totiž mohly ovlivnit vysoké teploty, které panovaly zejména na konci června.
„Slyšela jsem teď, že se to nemá, ale udělala jsem to,“ říká žena z Prahy. „Je to hrozná úleva,“ reaguje jiná na otázku, jestli ví, že to je nebezpečné.
Při dopravních nehodách v Česku zemřelo letos od začátku roku do konce dubna 22 chodců. Oproti stejnému období loni je to o 17 chodců méně.
Případ se stal letos v lednu na silnici B12 v Bavorsku v německo-českém pohraničí. Řidičův manévr, za který skončil v březnu ve vazbě, zachytila palubní kamera z kabiny předjížděného nákladního vozu.
Na českých silnicích se každý rok stane více než tisíc takzvaných sekundárních nehod. Znamená to, že jedna havárie nastane v důsledku jiné nehody v jejím bezprostředním okolí.
Při nehodě zemřel příslušník vězeňské služby a dalších 14 lidí bylo zraněno. Jedna žena utrpěla těžké zranění, jeden muž středně těžká, ostatní byli zraněni lehce. Vozy po srážce začaly hořet.
Poslední velikonoční obětí nehody byl devětačtyřicetiletý cyklista, který v pondělí spadl z kola v Branišovském lese u Českých Budějovic. Pravděpodobně nezvládl rychlou jízdu.
Pět lidí zemřelo od pátku do nedělní půlnoci. Nehod policie za první tři dny Velikonoc registruje 704, zranilo se při nich 230 lidí.
Silný provoz přetrvává na D1 ve směru od Prahy na Brno v úseku mezi Průhonicemi a sjezdem na Divišov, informuje Zelená vlna Radiožurnálu
Dopravní experti doporučují myslet hlavně na vlastní bezpečnost a v krizových situacích nezmatkovat.
Při nehodě se zranily dvě ženy, které záchranná služba převezla do nemocnice.
Na nebezpečné šoféry se Nejvyšší soud ještě podrobněji než dosud zaměří spolu s policií a Nejvyšším státním zastupitelstvím.