Na podzim rostou jedlé fialové houby

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

Vytisknout Odeslat emailem

Dnes se seznámíme s čirůvkami, které vyrůstají v podzimních měsících. Rod čirůvka (Tricholoma, Lepista, Calocybe, Porpoloma) zahrnuje početnou skupinu hub, kolem 80 druhů, které se vyskytují na našem území. Samostatný popis a výčet druhů by vydal na samostatnou knihu.

Jde o velké i menší lupenaté houby s okrajem klobouku v mládí často podvinutým, později rozprostřeným. Lupeny jsou většinou u třeně vykrojené a zoubkem sbíhavé, třeň bývá válcovitý, obyčejně stejně silný.

Mají svojí specifickou vůni a jsou mezi nimi jak jedlé, nejedlé i jedovaté druhy vyrůstající na jaře, v létě a také na podzim. K nejznámějším patří čirůvka májovka – Tricholoma gambosa se kterou jsme se seznámili na jaře.

Z podzimních druhů je hojně sbíraná čirůvka fialová – Lepista nuda.

Klobouk až 15 mm, dlouho sklenutý s podvinutým okrajem, později plochý, v mládí sytě ametystově fialový, později vybledlý, hnědofialový až okrový. Lupeny husté, nízké, zoubkem vykrojené, dlouho fialové, ve stáří hnědofialové. Třeň válcovitý, na bázi ztloustlý, na fialovém podkladě často bělavě ojíněný, na bázi fialově plstnatý.

Dužnina fialová, později světlejší, má lahodnou chuť a příjemnou vůni. Roste hojně od září do listopadu, při mírné zimě i v prosinci, v listnatých i jehličnatých lesích, ale i mimo les v parcích, zahradách na půdách bohatých na humus.

Je to jedna z nejoblíbenějších podzimních hub, hodí se do polévek, omáček, směsí. Lze i nakládat do octa. Tato houba musí být však tepelně zpracována, za syrova nebo při nedostatečném tepelném zpracování může způsobit hemolýzu – rozklad červených krvinek.

Dostatečně tepelně upravené plodnice jsou neškodné a mají léčivé účinky, snižují hladinu cukru v krvi, průvodní potíže při cukrovce.

Velmi podobná je čirůvka špinavá – Lepista sordida. Je menší a křehčí, klobouk až 70 mm, bělavě narůžovělý, růžově fialový. Lupeny růžově fialové, třeň výrazně šedofialový až špinavě hnědý. Dužnina je bělavá až šedofialová, má mírnou chuť a zemitou vůni.

Roste ve stejný čas a mimo les na loukách, pastvinách, parcích zahradách, opět na půdách bohatých na humus. Je rovněž jedlá, ale ne tak chutná, jako čirůvka fialová.

Na stejných stanovištích mimo les roste další podobná a velmi chutná čirůvka dvoubarvá – Lepista personata. Klobouk až 150 mm, je bělavý, plavý nebo béžový. Lupeny bělavé, později krémové, třeň vláknitě fialový. Dužnina je masitá, vodnatě bělavá, má lahodnou chuť a příjemnou vůni.

Roste od října do prosince, velmi chutný, jedlý druh do polévek, omáček a směsí, vhodný též k nakládání do octa.

Šedý, šedohnědý, špinavě bělavě ojíněný klobouk má čirůvka zamlžená – Lepista panaeolus. Lupeny jsou v mládí bělavé, později šedorůžové až šedookrové, dužnina je bělavá až našedlá, má moučnou vůni a nasládlou chuť.

Roste na pastvinách, loukách, travnatých okrajích lesů. Na rozdíl od předešlých druhů, které mají rádi stanoviště bohatá na humus, tento druh roste na chudších půdách. Jedlý druh houby rostoucí od září do listopadu.

Čirůvka zelánka – Tricholoma equestre, roste v písčitých borech. Klobouk až 120 mm, žlutozelený, žlutohnědý, hnědoolivový, paprsčitě vrostle vláknitý, za vlhka slizský, lesklý. Lupeny středně husté, sírově žluté, třeň válcovitý, žlutý, žlutozelený, na bázi hnědě šupinkatý, často hluboce ponořený v substrátu. Dužnina bílá až žlutá s moučnou vůní a nasládlou chutí.

Donedávna byla tato houba považována za jedlou a byla na kodexu tržních hub. Objevilo se však několik otrav po požití v Polsku a Francii. Zatím není její jedovatost a účinky 100 % vyřešeny.

První možnost je interakce nějaké látky obsažené v houbě s určitým lékem, které postižení užívali, druhá možnost je alergická reakce citlivého organismu u některých osob na netoxickou látku obsaženou v houbě (podobná látka byla objevena u čechratky podvinuté ještě v 50.

letech v atlasech udávána jako jedlá houba, také si jí říkalo gulášová houba).

Nechci houbaře článkem děsit, ale než bude 100 % její jedlost či jedovatost vyřešena, tak zelánky nesbírejte. Roste od září do listopadu.

Podobná je nejedlá čirůvka sírožlutá – Tricholoma sulphureus. Roste však pod listnáči. Dužnina je sírově žlutá a má odporný zápach po svítiplynu. Podobné jsou ještě další druhy, třeba jedovatá čirůvka odlišná – Tricholoma sejunctum.

Foto nahoře: Čirůvka sírožlutá – Tricholoma sulphureum, foto dole: Čirůvka odlišná – Tricholoma sejunctum

Kdysi hojná a tržní čirůvka havelka – Tricholoma portentosum, se dnes vyskytuje už zřídka. Klobouk až 100 mm, v mládí zvoncově kuželovitý se zvlněným okrajem, později až ploše rozložený, paprsčitě vrostle vláknitý, šedý, hnědošedý až černošedý. Lupeny bílé s citronovým nádechem. Třeň válcovitý, bělavý, později nažloutlý. Dužnina je bělavá a má lahodnou nasládlou chuť a moučnou vůni.

Roste nehojně v písčitých borech, v podhorských oblastech pod smrky a jedlemi, od září do listopad. Výborný jedlý druh houby v kuchyni všestranně použitelný.

Podobná a velmi hojná je jedlá čirůvka zemní – Tricholoma terreum, je podstatně menší a křehčí. Klobouk nejprve plstnatý, později vláknitě šupinkatý, šedý, hnědošedý, šedočerný, ve stáří paprsčitě rozpraskaný. Lupeny jsou nejprve bělavé, později našedlé. Třeň válcovitý, křehký, bělavý až našedlý. Dužnina je křehká, v klobouku našedlá, ve třeni bělavá a má zatuchlou vůni a nevýraznou chuť.

Je jedlá, ale ne tak kvalitní jako čirůvka havelka, hodí se nejlépe do směsí. Roste velmi hojně nejčastěji v písčitých borech od září do listopadu, při teplé zimě se dají plodnice nalézt i v prosinci.

Dva další jedlé druhy jsou si také velmi podobné, čirůvka šedožemlová – Tricholoma scalpturatum. Dužnina má slabě moučnou vůni, lupeny bílé, ve stáří žloutnoucí, šupinkatý klobouk, roste pod listnáči i jehličnany a čirůvka stříbrošedá – Tricholoma argyacerum, kde také ve stáří žloutnou lupeny, ale klobouk je stříbřitě našedlý, není šupinkatý, ale jemně vláknitý.

Oba druhy rostou od září do listopadu. Jsou jedlé, ale málo vydatné, křehké plodnice, bez výrazné chuti a vůně, nejlépe využijeme pár plodnic do směsí.

• Foto nahoře: Čirůvka šedožemlová – Tricholoma scalpturatum, foto dole: Čirůvka stříbrošedá – Tricholoma argyraceu
• Jak napovídá název, čirůvka topolová – Tricholoma populinum, roste v mykorhize s různými druhy topolů, v parcích, alejích, většinou mimo les.

Klobouk až 150 mm, šedohnědý až masově červenohnědý, na středu tmavší. Lupeny bělavé, ve stáří rezavějící. Třeň bílý, od spodu hnědnoucí. Dužnina je masitá, bílá, má moučně nahořklou chuť a okurkově moučnou vůni.

1. Roste od srpna do října, jedná se o jedlý druh všestranně použitelný.
2. Musíme ji však na 100 % sbírat pod topoly, dva barevně stejné jedovaté druhy rostou pod borovicemi, jedná se o čirůvku masitou – Tricholoma pessundatum a čirůvku bělohnědou – Tricholoma albobrunneum.

I mezi čirůvkami jsou druhy, které jsou uvedeny v Červeném seznamu. Patří sem například čirůvka kroužkatá – Tricholoma cingulatum,jediný druh čirůvky, který má na třeni prstenec a tvoří mykorhizu s vrbami.

Roste od srpna do listopadu pouze pod vrbami. V Červeném seznamu je uvedena jako téměř ohrožený druh.

• Text a foto: Dalibor Marounek
• Použité literatura – Encyklopedie hub a lišejníků V. Antonín – 2006, Velký atlas hub – Pavol Škubla – Priroda 2007
• Další články z naší školy začínajícího houbaře:
• Jarní houby Letní houby Podzimní houby Zimní houby
• Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

DalšíPodzimní houby – hlívy a pařezníky

Nebojte se mne

Jmenuji se Lepista saeva – houbaři mne znají jako Čirůvku dvoubarevnou. Klobouček mám béžovo hnědý a nožku pěkně do fialova. Jsem velice chutná! Zkušení houbaři mne rádi vidí a někteří neznalí jedinci do mne kopou…

Čirůvka dvoubarevná zjevem, velikostí a částečně i zbarvením nezapře svůj blízký příbuzenský vztah k čirůvce fialové. Můžeme ji však na první pohled docela dobře rozlišit podle barevné kombinace klobouku a třeně.

Klobouk i lupeny jsou zbarveny v nevýrazných tónech špinavě žlutých nebo šedavě okrových, bez jakýchkoliv odstínů fialové barvy.

Daleko nápadnější je krátce válcovitý, silný, dolů většinou rozšířený třeň, který je světlounce bílofialový a potažený hrubými podélnými, pěkně modrofialově zbarvenými vlákny. Dužina je bělavá, příjemně voňavá.

Čirůvka dvoubarevná se vyskytuje mimo les, v trávě luk a pastvin, na stepních stráních, ale i na trávnících pod ovocnými stromy a ve starých sadech.

Rostě vždy až na podzim, nejdříve v září, a pak za příznivého počasí až do prosince nebo do zámrazu. Často se vyskytuje pospolně a tvořívá tzv. čarodějné kruhy.

Její přítomnost na těchto místech se projevuje i v době mimo růst pásy sytě zelené vegetace (většinou trav), nápadně se lišící od svého okolí. Podobně se projevuje i špička obecná.

Čirůvka dvoubarevná je jedlá a chutná s příjemnou houbovou vůní. Podle poznatků posledních let rozšiřuje svůj areál a šíří se i do oblastí, kde dříve nerostla. Proto ji najdeme i ve velkých městských parcích, kde převládají jehličnany, kde se jí začíná líbit pod borovicemi tak dobře, že se zde pak vyskytuje každý podzim.

Čirůvka fialová je také velice sympatická houba. Čirůvka fialová, Lepista nuda, je dvojník čirůvky dvoubarevné. Na rozdíl od ní roste vždy pod stromy. Celá plodnice je v mládí krásně ametystově fialová.

Toto zbarvení však časem ztrácí a mění v kalně fialovou až pleťově hnědavou jak na klobouku, tak i na lupenech. Také dužina je později bělavá nebo našedlá. Fialovou barvu si nejdéle uchovává třeň.

Klobouk čirůvky fialové je 6 až 15 cm široký, masitý, nízce klenutý, fialový až hnědofialový, na středu zahnědlý, s tenkým podvinutým okrajem. Třeň je 5 až 10 cm vysoký, 1 až 2,5 cm tlustý, pevný, dole napuchlý, nemá prsten.

Lupeny jsou modrofialové nebo šedomodré, husté, poměrně nízké. Dužina příjemně voní i chutná. Proto pozor, můžete v ní najít i dosti velké bílé červíky, jak si na ní pochutnávají!

Oba druhy čirůvek nalezneme od září do prosince v listnatých i jehličnatých lesech, sadech, parcích a v alejích. Roste převážně na místech s vysokou vrstvou humusu, kterým její podhoubí prorůstá, takže při vytržení plodnice ulpívá naspodu třeně shluk trouchnivějícího jehličí, listí a podobně.

Obvykle roste pohromadě ve velkých početných skupinách, což je pro houbaře zvláště přitažlivé v době, kdy jiné jedlé houby málo rostou. Zvláštností čirůvky fialové je , že se výjimečně objeví již během jara, ovšem jen jednotlivě.

Tento jev známe i u některých dalších hub normálně rostoucích pozdě na podzim.

Jak čirůvka dvoubarevná, tak čirůvka fialová obsahují v čerstvých plodnicích látku toxin způsobující rozpad červených krvinek. Je proto důležité tepelné zpracování těchto výtečný hub – kdo by také jedl houby syrové? Varem se toxin ničí, takže dobře uvařené čirůvky jsou neškodné.

Čirůvka fialová i dvoubarevná jsou výborné jedlé houby a daly by se svou konzistencí i chutí přirovnat k všeobecně známému klouzku.

Kladem čirůvek je, že nemají slizký klobouk, nejsou křehké a proto při převozu odolávají nárazům a nedrobí se.

Faktem je, že jejich fialové zbarvení od sběru odrazuje; ale vždyť žlutý klouzek nebo oranžový klobouk křemenáče či dokonce červenofialový hřib kovář sbíráme bez podivu nad jejich zbarvením.

Čirůvku fialovou lze těžko zaměnit, nanejvýše tak za některý fialově zbarvený pavučinec. Avšak všechny pavučince se liší přítomností nápadného pavučinového závoje a většinou nepříjemným pachem. Převážná většina pavučinců je jedovatá, nejedlá a navíc je jejich výskyt v přírodě dosti řídký…

Zkušení houbaři sbírají fialově zbarvený Pavučinec náramkovcový (klobouk i třeň velice slizký, pokrytý pavučinkou). Ten je jedlý a do houbové polévky výborný! Naproti tomu Pavučinec modrý je už napohled nehezká houba s bledě fialovou pavučinkou; je také jedlý avšak chuti dosti nevalné.

Oba pavučince rostou na vápencovém podkladu v listnatých lesích a to hlavně v létě.

Že jsou oba druhy fialových čirůvek zdraví neškodné je patrné i z toho, že je sbírám a vařím na všechny způsoby už tři roky a stále ještě jsem mezi živými… A co by vám doporučil mykolog? Nejchutnější nakládané houby v sladkokyselém nálevu jsou čirůvky a ty fialové v kombinaci se strakošem zvlášť!

Nebojte se fialových krasavic!

PS Zde vyobrazené Čirůvky dvoubarevné jsem sesbírala ve středu 28. října na louce v jihočeských Sochovicích a v neděli 2. listopadu ráno v parku u Kobyliské střelnice (Praha 8). Polévka z nich uvařená byla výborná! (Převážná část čirůvek však byla uložena do mrazáku a několik jich dostala hodná paní sousedka.)

• zpět na Stránky bylinkové
• VEZA

Houby rostoucí v Listopadu

anthina ohnivá

anthina ohnivá

(Anthina flammea)

anýzovník vonný

anýzovník vonný

(Gloeophyllum odoratum)

bedla blíže neurčená

bedla blíže neurčená

(Macrolepiota sp.)

bedla červenající

bedla červenající

(Chlorophyllum rachodes)

bedla Konradova

bedla Konradova

(Macrolepiota konradii)

bedla nažloutlá

bedla nažloutlá

(Lepiota magnispora)

bedla šedohnědá

bedla šedohnědá

(Chlorophyllum olivieri)

bedla vyniklá

bedla vyniklá

(Macrolepiota prominens)

bedla vysoká

bedla vysoká

(Macrolepiota procera)

bedla zahradní

bedla zahradní

(Chlorophyllum brunneum)

bedla zardělá

bedla zardělá

(Leucoagaricus leucothites)

bělochoroš hořký

bělochoroš hořký

(Postia stiptica)

bělochoroš modravý

bělochoroš modravý

(Postia caesia)

bělochoroš pýchavkovitý

bělochoroš pýchavkovitý

(Postia ptychogaster)

boltcovitka mozkovitá

boltcovitka mozkovitá

(Auricularia mesenterica)

bránovitec jedlový

bránovitec jedlový

(Trichaptum abietinum)

čechratice černohuňatá

čechratice černohuňatá

(Tapinella atrotomentosa)

čechratka podvinutá

čechratka podvinutá

(Paxillus involutus)

čepičatka jehličnanová

čepičatka jehličnanová

(Galerina marginata)

černorosol bukový

černorosol bukový

(Exidia nigricans)

černorosol terčovitý

černorosol terčovitý

(Exidia recisa)

černorosol uťatý

černorosol uťatý

(Exidia glandulosa)

čirůvka běložlutavá

čirůvka běložlutavá

(Tricholoma stiparophyllum)

čirůvka dvoubarvá

čirůvka dvoubarvá

(Lepista personata)

čirůvka fialová

čirůvka fialová

(Lepista nuda)

čirůvka havelka

čirůvka havelka

(Tricholoma portentosum)

čirůvka kosatcová

čirůvka kosatcová

(Lepista irina)

čirůvka kravská

čirůvka kravská

(Tricholoma vaccinum)

čirůvka mýdlová

čirůvka mýdlová

(Tricholoma saponaceum)

čirůvka oranžová

čirůvka oranžová

(Tricholoma aurantium)

čirůvka osmahlá

čirůvka osmahlá

(Tricholoma ustale)

čirůvka střechovitá

čirůvka střechovitá

(Tricholoma imbricatum)

čirůvka stříbrošedá

čirůvka stříbrošedá

(Tricholoma argyraceum)

čirůvka světlá

čirůvka světlá

(Tricholoma sudum)

čirůvka špinavá

čirůvka špinavá

(Lepista sordida)

čirůvka topolová

čirůvka topolová

(Tricholoma populinum)

čirůvka zamlžená

čirůvka zamlžená

(Lepista luscina)

čirůvka zemní

čirůvka zemní

(Tricholoma terreum)

dřevnatka číškomilná

dřevnatka číškomilná

(Xylaria carpophila)

dřevnatka dlouhonohá

dřevnatka dlouhonohá

(Xylaria longipes)

dřevnatka mnohotvárná

dřevnatka mnohotvárná

(Xylaria polymorpha)

dřevnatka parohatá

dřevnatka parohatá

(Xylaria hypoxylon)

dřevokaz rosolovitý

dřevokaz rosolovitý

(Merulius tremellosus)

• Stáhněte si fotografie pro posouzení kvalitya vhodnosti k předpokládanému použití. Online fotografie jsou k dispozici pro tisk do velikosti cca A4/300dpi. Větší velikost Vám zašleme na vyžádání.
• Fotografie, které jsou označené jako online, můžete použít k soukromým (neveřejným) účelům. Sami stanovte cenu, jakou jste ochotni zaplatit.
  Peníze zašlete na účet č. 1059450/0300 nebo zaplaťte kartou. Děkuji. Jiří Bohdal

čirůvka dvoubarvá

NaturAtlas.cz

Charakteristické znaky:
Snadno poznatelný druh podle fialově zbarveného, vláknitého až vláknitě plstnatého třeně a bělavě smetanových až světle krémových, ke třeni zoubkem přirostlých lupenů.

Poznámka: Fialové zbarvení třeně bývá obvykle méně výrazné.

Období růstu: Září – Prosinec

Biotop a rozšíření:

Vyrůstá hojně, obvykle ve skupinách nebo čarodějných kruzích, na pastvinách, loukách, v parcích a sadech, ale i v prosvětlených listnatých lesích. Objevuje se zejména pozdě na podzim a v nížinách ji můžeme nacházet i v prosinci. Vyskytuje se od nižších poloh až po horský stupeň.

Popis:

Klobouk: 50-150 mm široký, zprvu nízce sklenutý, později plochý, v dospělosti různě zprohýbaný nebo na středu nepatrně vmáčklý, tlustě masitý, hygrofánní, hladký, lysý, na okraji dlouho podvinutý s tenkým a ostrým okrajem, krémově nebo béžově nahnědlý. Lupeny: 5-10 mm vysoké, vykrojené a zoubkem sbíhavé, husté, tenké, zprvu bělavě smetanové, později světle krémové, ve stáří až krémově nahnědlé. Třeň: 35-80 x 12-30 mm velký, válcovitý, na bázi často kyjovitě rozšířený, plný, na povrchu vláknitě žíhaný, světle fialový, ve spodní části bělavě plstnatý. Dužnina: Bělavá až bělavě béžová, na řezu neměnná, pevně masitá, s mírnou chutí a příjemnou houbovou vůní.
Výtrusný prach: Bělavě narůžovělý.

• Kuchyňské využití:
• Vliv na zdraví:
• Možnost záměny za jinou houbu:

Výborná všestranně využitelná houba, vhodná především k nakládání do sladkokyselých nálevů. Vyznačuje se antibakteriálními, antifungálními a antioxidačními účinky. Obsahuje některé flavonoidy, mastné kyseliny, ale také poměrně vysoký obsah proteinů a některých minerálních látek, zejména draslík. Mimo to v ní byla zjištěna i přítomnost kyseliny listové, jejíž nedostatek způsobuje megaloblastickou anémii, poruchy růstu a neplodnost. Název kyseliny je odvozený od jejího vysokého obsahu v listové zelenině. Je známá také pod názvy vitamin B9, folát či folacin.

čirůvka fialová (Lepista nuda): – čirůvka dvoubarvá vyrůstá zejména na loukách a poznáme ji podle fialového třeně a běžově hnědého klobouku, zatímco plodnice čirůvky fialové bývají víceméně jednotně fialově zbarvené a vyrůstají nejčastěji v lese.

Další možnost záměny: – čirůvka bledá (Lepista glaucocana) lišící se vybledlým, světle šedofialovým zbarvením, růstem v horských jehličnatých lesích a moučnou vůní dužniny.

Na všechny texty a fotografie na webu NaturAtlas.cz se vztahuje autorský zákon.
Bez souhlasu příslušného autora nelze texty ani fotografie jinde použít.

Zásady Cookies

Podzimní houby: naučte se je poznávat a zjistěte, kde je hledat

Mykologové tvrdí, že dobrý houbař přinese z lesa houby v každou roční dobu, i v zimě. Konkrétně ale podzim, je co se týče druhů hub, které lze v našich českých lesích najít, poměrně bohatý.

Pokud máte rádi i podzimní přírodu, tak neváhejte, a vyrazte za pěkného počasí do nejbližšího lesa a pořádně se dívejte kolem sebe. Už tam nerostou hřiby ani kozáky nebo křemenáče, zato je les plný zajímavých, a dokonce jedlých hub.

Jen se je musíte naučit poznávat.

Čirůvka fialová

Jednobarevná, zcela fialová a příjemně nasládle vonící houba, která se objevuje od září do listopadu, ale při obstojném počasí roste i déle, prakticky až do zámrazu.

Najdete ji v listnatých i jehličnatých lesích, ale i mimo les v místech s nahromaděným hrubým humusem a zbytky listí či jehličí nebo také na tlející slámě, okolo krmelců a podobně.

Jedná se o jednu z nejchutnějších podzimních hub, která ale vyžaduje delší tepelnou úpravu, alespoň 15 minut, jelikož zasyrova obsahuje látky způsobující rozklad červeného barviva v červených krvinkách. Je chutná ve všech úpravách, s oblibou se ale používá k nakládaní do sladkokyselého kořeněného nálevu.

Léčivé účinky čirůvky fialové

Více informací o čirůvkách najdete zde

Václavka smrková

Jedna z velmi oblíbených podzimních hub, jejíž využití je opravdu široké. Je ovšem potřeba myslet na to, že je hůře stravitelná a vyžaduje dostatečnou tepelnou úpravu, jinak nám může způsobit zažívací obtíže. Roste v početných trsech na živém i odumřelém dřevě jehličnanů, především smrku, jehož je významným parazitem.

Hlavní období masového růstu začíná s příchodem chladnějšího podzimního počasí kolem sv. Václava, od čehož mají odvozený svůj název. Když rostou, nechodí se do lesa je hledat, ale sbírat po koších. Sbírejte ale jen klobouky, neboť třeně jsou příliš houževnaté, a staré plodnice raději celé nechte v lese.

Václavkám velmi sluší naložení do octu.

Stroček trubkovitý

Nelupenatá houba, která sama o sobě vypadá dost odpudivě, přesto je jedlá a výtečná. Stroček je šedě až černě zbarvený a roste hojně ve skupinách v listnatých především pod buky.

Je nezaměnitelně strašidelný a děsí kuchařky, protože polévku barví do černa.

 Jeho tmavá barva jej předurčuje zejména k přípravě některých specialit, například tradičního houbového kuby, a výrazné aroma této houby ještě více vynikne při sušení.

Jak poznám nejedlé houby a co se stane, když je sním

Co dělat při podezření na otravu z hub

Poznáte houby českých lesů a hájů? Máme pro Vás připravený atlas hub

Které houby sbírat v říjnu? Jedlé podzimní čirůvky. A strmělku mlženku

Čirůvka fialová

Čirůvka fialová bývá doporučována diabetikům, protože snižuje hladinu cukru v krvi. Bez tepelné úpravy má však i negativní účinky. „Rozkládá hemoglobin, to znamená, že narušuje červené krvinky. Ale už mírným povařením se příslušné jedy ničí, takže se jí nemusíme obávat,“ vysvětluje Zdeněk Hájek, předseda Mykologického klubu Plzeň.

Fialová barva je jasným znakem čirůvky fialové, takže ji lehce poznáme. Houba je fialová ve všech svých částech – na klobouku, na třeni, i na řezu, později trochu mění barvu do hněda. Roste především v listnatých a jehličnatých lesích.

„Musíme dávat pozor, abychom si ji nespletli s nějakým pavučincem, např. s pavučincem fialovým,“ říká plzeňský mykolog, „ovšem pavučince mají výtrusný prach tmavě hnědý, kdežto čirůvky bílý.“ Pavučinec fialový sice bývá uváděn jako jedlá houba, ale je velmi vzácný a proto by se neměl konzumovat, navíc mezi pavučinci je řada silně jedovatých druhů.Čirůvka dvoubarvá

O něco později než čirůvka fialová roste čirůvka dvoubarvá. Najdeme ji spíš na lukách nebo na okrajích cest. Má světle až středně hnědý klobouk. Třeň i lupeny jsou zbarveny do fialova podobně jako u čirůvky fialové.

Čirůvka havelka

Hlavně pod borovicemi nebo pod smrky můžeme objevit čirůvku havelku. Vyznačuje se kloboukem do zelenkava, může být šedý, někdy nabíhá až do černé barvy, je hedvábně lesklý a vláknitý. Lupeny záhy nabíhají do citronově žluté barvy. „Havelka je velmi dobrá čirůvka, ale poslední dobou nám, bohužel, v lesích ubývá,“ potřásá hlavou Zdeněk Hájek.

Čirůvka zemní

Čirůvce havelce je podobná čirůvka zemní, ale na rozdíl od ní má spíš jemně šupinkatý povrch klobouku, lupeny jsou bílé, později našedlé a nikdy nemají zelený odstín. Je to jedlý druh, o poznání méně kvalitní než čirůvka havelka. Na trzích dřív čirůvku zemní často nabízeli právě jako havelku.

Čirůvka zelánka a čirůvka osiková

Po případech otrav údajně čirůvkou zelánkou ve Francii ji i novější české atlasy hub řadí mezi mírně jedovaté houby. Roste hlavně v sušších borových lesích. Zdeněk Hájek radí sbírat téměř dvojnici čirůvky zelánky: „Velmi podobná jí je čirůvka osiková, která roste pod osikami nebo duby na vlhčích místech. A ta je vedena jako dobrá jedlá.“

Temné čirůvky nebrat

Vyhnout bychom se měli čirůvkám, které mají tmavě hnědý klobouk nebo černé šupiny. Jsou to jedovatá čirůvka tygrovaná a nejedlá čirůvka černošupinná. Podle plzeňského odborníka tyhle čirůvky už na pohled nijak nevábí ke sběru.

Strmělka mlženka

Do sladkokyselého nálevu s čirůvkou fialovou se skvěle hodí strmělka mlženka. Je to výrazně aromatická houba, proto se obvykle nedává do klasické smaženice, ve které ostatní houby svou chutí přebíjí.

„Mívá světle šedý klobouk, v mládí na okrajích ojíněný,“ popisuje mlženku předseda Mykologického klubu Plzeň, „lupeny jsou poměrně husté, světlé, maličko jakoby sbíhavé, třeň se dolů rozšiřuje. Výtrusný prach je bílý.“ Strmělka mlženka roste v kruzích nebo v pruzích, vždy ve větším množství a to jak v listnatých, tak v jehličnatých lesích ve vysoké vrstvě opadu, tedy v listí nebo v jehličí.

Houby rostou i na podzim. Připomeňte si ty jedlé i ty jedovaté

V letním období začínají růst houby, proto si připomeneme, na které můžeme v českých lesích narazit. Ne každá je jedlá, a proto při sběru hub musíme být velice opatrní.

Houby jsou ústrojenci, kteří bývají řazeni do říše rostlin jako nezelené, stélkaté rostliny výtrusné.

Od rostlin se liší tak značně, že vedle bakterií je považujeme dnes za zvláštní skupiny organismů, která je stejně stará jako rostliny a živočichové.

V Čechách roste více než 2000 druhů hub stopkovýtrusných a několikanásobné množství hub vřeckatých. Sbírat bychom měli pouze ty druhy hub, které bezpečně známe, abychom předešli možným potížím, či dokonce otravě.

Příznaky otravy se objevují zpravidla 1 až 3 hodiny po jídle, vyznačují se prudkými bolestmi břicha, křečovitým pálením či škrábáním v hrdle, velkou žízní, zvracením (občas i s krví) nebo krvavým průjmem.

Při otravě nejjedovatější houbou, Muchomůrkou hlízovitou, se však dostavují příznaky po 7 až 40 hodinách po požití. Při podezření z otravy houbami okamžitě vyhledáme lékařskou pomoc.

Jako první pomoc než se dostaví lékař, zásobujeme tělo velkým množstvím tekutin, aby tělo jed co nejdříve vyloučilo. Jako tekutiny volíme nejlépe teplou vodu či mléko.

Houby, jejich význam i úskalí 

Nejjedovatější houby

Jak už bylo zmíněno, naší nejjedovatější houbou je Muchomůrka hlízovitá, která působí každoročně smrtelné otravy jak u nás v Čechách, tak i všude tam, kde roste. A jak ji poznáme? Má zelený klobouk, její příbuzné druhy muchomůrka jarní a jízlivá mají klobouky bílé. Oba tyto příbuzné druhy se vyskytují jen zřídka.

Muchomůrka hlízovitá je bez zápachu, její klobouk je hladký, bez bílých strupů, které jsou příznačné pro jiné muchomůrky. Mezi méně jedovaté druhu patří muchomůrka červená. Z příbuzných druhů je muchomůrce hlízovité nejvíce podobná muchomůrka citronová.

Ta je menší, klobouk má v průměru 5 – 8 cm a je citronově žlutý, barva však často vybledne doběla. Povrch klobouku nebývá hladký, ale je většinou posázen nízkými, nepravidelně rozloženými, rozpraskanými bílými, nahnědlými nebo našedlými strupy. Její výskyt je velice častý.

Patří do skupiny hub nejedlých nikoli jedovatých.

Houby jedlé

Teď si stručně popíšeme nejvíce se vyskytující houby jedlé.

Kožák neboli poddoubník

Průměr klobouku je 3 – 10 cm, zbarvený v různých odstínech hnědé od světlé po tmavou, je sametový, suchý a matný s pokožkou k dužině pevně přirostlou, za sucha někdy trochu rozpuknou, avšak ne tolik jako třeba babky. Rourky mají zlatožluté s póry dost velkými. Vyskytuje se nejvíce v listnatých lesích od léta do podzimu.

Suchohřib hnědý

Klobouk má průměr 4 – 15 cm, je kaštanově hnědý, za vlhka je slizký a lesklý. Rourky má bledožluté až žluto-zelenavé a při dotyku modrající nebo modro-zelené. Vyskytuje se od léta do podzimu hlavně v jehličnatých lesích, vzácně také v listnatých lesích.

Vepřové soté na suchohřibech

Klobouk má v průměru 5 – 15 cm hnědošedého až černohnědého zbarvení (vzácně také bílý), hladký nebo jen nepatrně vrásčitý. Rourky má bělavé až našedlé. Vyskytuje se hlavně na podzim a nejčastěji pod břízami.

Foto: Profimedia

FOTO: Houby pořád rostou, fajnšmekři si pochutnají třeba na čirůvce fialové

Podívejte se na miminka v okrese Helena Zelená Křížová

Letošní rok je pro houbaře obzvláště příznivý. I na sklonku podzimu nosí domů z lesů plné košíky. „Chodím do lesa s dětmi.

Sbíráme hříbky, hlavně okolo Studnic. A pak chodíme taky na „barevné“ houby – kuřátka a čirůvky fialové, těch je teď nejvíce okolo Žďáru. Bydlím v Brně, ale teď bývám převážně u přítelkyně ve Žďáře.

Tak objevuji jeho okolí,“ usmál se Filip Doležal.

Lesy houbaře pořád zásobují. Prim teď hraje čirůvka fialová. | Foto: Filip Doležal

V lesích se toho dá nyní najít opravdu hodně. „Roste také třepenitka maková. Tu bych ovšem houbařům moc nedoporučoval, protože se dá zaměnit s třepenitkou svazčitou. A rostou také opěnky, hřiby žlutomasé nebo slizáky mazlavé. Stále se objevují i václavky, smrkové i dubové. A hodně teď rostou čirůvky fialové,“ vyjmenoval jednotlivé druhy hub vášnivý houbař ze Žďáru nad Sázavou Luboš Švanda.

Přečíst článek ›

Čirůvky fialové se staly hitem letošního podzimu. Jde o velmi nápadnou houbu s charakteristickým zabarvením. „Kdysi se z ní dělaly saláty za syrova. Zjistilo se ale, že rozkládá červené krvinky. Proto se musí delší dobu vařit,“ připomenul houbař.

Dobře upravená čirůvka fialová ovšem patří mezi delikatesy a fajnšmekři na ni nedají dopustit. Hodí se pod maso, do omáček i k nakládání do sladkokyselého nálevu.

Přečíst článek ›

Kromě již zmíněných druhů hub se v lesích stále hojně vyskytují také holubinky. Rozpoznání holubinek jedlých od těch nepoživatelných je prý velmi jednoduché. „Platí jedno pravidlo. Pokud je holubinka hořká nebo palčivá, je nejedlá. Když je sladká, pak je jedlá. To ale platí opravdu pouze u holubinek. Lidé je málo sbírají, ale jsou to jedny z nejlepších hub,“ vysvětlil Luboš Švanda.

Stále lze ještě najít i bedly. Vysoké i červenající. „Hlavně bedla červenající ještě roste hojně. Rostou také žampiony. A vzácně lze najít i kotrče kadeřavé. To je velice ceněná houba,“ dodal houbařský nadšenec.

Investujte do svého zdraví. Předplaťte si Deník.cz a získejte neomezený přístup k seriálu Předsevzetí 2021. Více zde.

• les,
• houby,
• Žďár nad Sázavou,
• čirůvka,
• Brno,
• Studnice

*Všeobecná sestra – zástup za MD, RD, 31 800 Kč *Svářeč/svářečka CO2, 22 000 Kč *technik – technická příprava výroby, 25 000 Kč Pomocní pracovníci obchodního provozu, 18 500 Kč *provozní elektrikář – Svratka, 28 000 Kč *Zootechnik, 25 000 Kč Montážní dělník, 20 000 Kč *Kvalitář, QM, 30 000 Kč + PODAT INZERÁT Škoda Octavia servisní knížka, koupeno v CZ, vyrobeno v EU, garážované, nehavarované Škoda Fabia servisní knížka, koupeno v CZ, nehavarované Mercedes-Benz B 180 servisní knížka, koupeno v CZ Volkswagen Transporter první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Volkswagen Golf servisní knížka Škoda Superb první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ, nehavarované, v záruce Hyundai Tucson první majitel Hyundai i30 koupeno v A, dovezeno, garážované, nehavarované + PRODAT AUTO