Sluch je smysl, který nikdy nevypíná. Mluvené slovo, ruchy nebo hudba působí na lidský organismus takřka neustále. Můžou zvuky zlepšovat vaši produktivitu, případně sloužit jako forma pomoci či relaxace? Přečtěte si, jak vás může inspirovat muzikoterapie.
Muzikoterapie vznikla spojením hudby a medicíny, a to už ve starověkých civilizacích.
Význam hudby v tehdejší egyptské kultuře se otiskl do hieroglyfů s hudebníky hrajícími na harfy, loutny, bubny, flétny, zvony nebo tamburíny.
Tanec a zpěv byly součástí rituálů sloužících k vymítání zlých duchů – ať už tito duchové symbolizovali strach, přírodní síly, náboženské postavy nebo deformace lidských těl.
Podle zdrojů mezinárodního fóra pro muzikoterapii Voices existují zmínky o kněžích z chrámu Abydos, kteří léčili nemoci zpěvem, i o káhirských nemocnicích s jednolůžkovými pokoji, ve kterých pacienti poslouchali hudbu z prostého důvodu – aby se zbavili melancholie. Muzikoterapeutka Markéta Gerlichová ve své knize Muzikoterapie v praxi: Příběhy muzikoterapeutických cest dokonce píše o Egypťanech, kteří naložili své nemocné do lodí a plavili je po Nilu za doprovodu uklidňujících tónů jednoduchých nástrojů.
Jako intuitivní forma terapie pronikla hudba do Asýrie, Babylonu, Říma, Řecka i Izraele – ve středověku ale upadla do zapomnění. Znovu se objevila až v 17. století, kdy anglický lékař Richard Brocklesby přišel s novou koncepcí zvanou iatromusica. Ta stála na víře v léčebné působení hudebních vibrací a rytmu. Dokonce se mělo za to, že vibrace dokážou z nemocného těla vypudit jedovaté látky.
Brocklesby pochopil, že existuje souvislost mezi psychosomatikou a vnímáním hudby, a tato teze je dodnes předmětem mnoha výzkumů.
I když už víme, že hudba ovlivňuje srdeční rytmus, krevní tlak, dýchání nebo motoriku a že při vytváření i poslechu hudby dochází k silnému zapojení mozku a centra emocí v limbickém systému, mnohé podle výše zmiňované muzikoterapeutky Markéty Gerlichové „zůstává nadále neprobádané”.
Muzikoterapeut a ředitel Centra sociálních služeb Tloskov Matěj Lipský vysvětluje, že v muzikoterapii záleží především na vztahu mezi klientem a terapeutem. V takovém vztahu se oba snaží dosáhnout cíle, který s hudbou nemusí přímo souviset. Tímto cílem přitom může být jak větší zklidnění nebo schopnost komunikovat, tak léčba alkoholismu či toxikomanie.
Nejde tedy jen o poslech hudby nebo tradiční hru na nástroje. Muzikoterapii dnes tvoří řada škol a směrů, které přinášejí širokou škálu programů, jež pomáhají jedincům, skupinám, rodinám i celým komunitám. A to nejen v otázkách duševního zdraví.
Muzikoterapie může sloužit k rehabilitaci po fyzických úrazech nebo po infarktech. V pedagogice zase pomáhá s procesem učení nebo poruchami vývoje a řeči.
Vše by ale mělo probíhat pod vedením profesionálního muzikoterapeuta, který sestavuje programy podle potřeb klientů a v závislosti na typu muzikoterapie.
Profesorka Suzanne Hanserová z Berklee College of Music dále vysvětluje, že účinnost muzikoterapie spočívá ve schopnosti nasměrovat pozornost člověka z problémů na jejich řešení, vytvořit podmínky pro hluboký odpočinek a vědomé dýchání, evokovat obrazy vedoucí k příjemným pocitům a schopnost změnit člověku náladu.
Takové účinky hudby řada lidí zná. Méně jich už ví, jak s hudbou pracovat dál a využít ji k posílení duševní pohody či produktivity. Někteří dokonce zažívají přehlcenost hudbou, která je zvláště ve městech společně s rostoucím akustickým smogem všudypřítomná. K přesycenosti zvuky a hudbou přispívá navíc i skutečnost, že na světě ubývá míst, kde je opravdu ticho.
O to více se pro dnešní dobu zdá být důležitý rozdíl mezi reprodukovanou a živou hudbou, které se lidé přímo účastní. V muzikoterapii se využívají různé hry – například hra, kdy se člen skupiny snaží s pomocí nástrojů napodobit různé živly – vodu, oheň, zemi nebo vzduch.
Ostatní pak podle rytmu, výšky, barvy nebo důrazu zkoušejí odhadnout, o jaký živel se jedná. Poté se k prvnímu hráči přidají a společně ztvárňují živel, o kterém si myslí, že ho první hráč od začátku napodobuje. Na konci improvizace první hráč prozradí, který živel opravdu hrál.
Tato metoda může i lidem, kteří s muzikoterapií nikdy nepřišli do kontaktu, evokovat důležité otázky: jak hudbu vnímám já? Dokážu se na ni soustředit? Může to pro mě být nástroj k uvolnění nebo k sebevyjádření? Kdy mi hudba pomáhá a kdy potřebuji ticho?
Velmi zajímavou otázkou ve vztahu k hudbě je také poslech hudby při práci. Výzkumy na ni mají často rozdílné odpovědi.
V roce 2010 otiskl časopis Applied Cognitive Psychology článek, ve kterém upozorňoval, že při poslechu hudby hůře vstřebáváme nové informace.
Zkoumal přitom skupinu lidí ve věku mezi 18 a 30 lety, u kterých se ukázalo, že plnili nové úkoly lépe, když byla hudba vypnutá.
Vědkyně v oblasti hudební výchovy a muzikoterapie Teresa Leksiuková z University of Miami však vidí v poslechu hudby při práci výhody.
Její výzkum sledoval chování 56 zaměstnanců kanadských softwarových společností a prokázal, že zaměstnanci s hudbou plnili úkoly rychleji, byli spokojenější a kreativnější.
Leksiuková však souhlasila s tím, že se úspěch odvíjí od toho, jak moc si je člověk v dané činnosti jistý.
Muzikoterapeut Matěj Lipský zase zmiňuje výzkumy z oblasti ambientních muzikoterapeutických programů, které ukázaly, že hudba může mít při učení pozitivní efekt. Šlo ale o klidnou, konzistentní hudbu, která trvala déle než 20 minut. Taková hudba dokázala „pohltit ruchy” a přispět ke zklidnění a celkové koncentraci. Naopak časté střídání krátkých skladeb pozornost spíše rozbíjelo.
„Z vlastní praxe ale vím, že tomu tak není vždy,” dodává Lipský, „někomu se zkrátka pracuje lépe při hudbě – a může to být i metal. Jeden automechanik bez metalové hlasité hudby v podstatě nebyl schopen pracovat, zatímco někoho jiného by taková hudba spíše rozptylovala.”
Co nám tedy může muzikoterapie dát? Pro začátek se můžeme v klidu a soustředěně zaposlouchat do hudby a zjistit, jaký žánr nás oslovuje v různých situacích. Nebo co v nás některé skladby vyvolávají.
A pokud chcete prozkoumat další cesty, které principy muzikoterapie nabízejí, ale máte pocit, že vám s to hudebními nástroji moc nejde nebo nemáte hudební sluch, můžete vyzkoušet různé mobilní aplikace. Například Drum Kit, Magic Piano nebo Garage-Band.
Nejde totiž o to, složit hudební hit nebo sofistikovanou kompozici – jde spíše o to, „slyšet sám sebe” a zjistit, kam nás možnost vyjádřit se zvukem a rytmem může zavést.
Muzikoterapie: Hudba budí vzpomínky
Na mě hudba působí silně. Když do sebe všechno přirozeně zaklapne a cítím, že to z autora a interpreta vyrašilo jako silná potřeba sebevyjádření, a ne jako kalkul, jak se dostat na vrchol nebo do rádia, běhá mi mráz po zádech a dostávám se do euforických stavů. Cítím, jak se mi v těle tetelí každá jednotlivá buňka.
Hudba, emoce a vzpomínky
Hudba mě provází celý život tak úzce, že i když nemám podnět zvenčí, v hlavě mi pořád nějaká melodie zní. Můžete se mě kdykoliv zeptat, co si hraju. Něco vždy. Když píšu, když jsem na poradě, když nakupuji nebo řídím. Mám svůj vlastní jukebox a ten jede, troufám si tvrdit, nonstop.
Někdy je to oblíbená věc nebo něco zaslechnutého, jindy vlezlá melodie, kterou chci přehlušit cíleně reprodukovaným výběrem, ne vždy úspěšně. Mé okolí už také pozná, kdy jsem nervózní nebo nespokojená – začnu si totiž broukat. Čím hlasitější moje brumendo je, tím rychleji mizí z mého dosahu.
Připomínám tak trochu papiňák, pracujeme asi na stejném principu, upouštíme páru.
Hudbu máme také spojenou se vzpomínkami. Hodně lidí má „tu svou písničku“, která je v paměti zaryta společně s určitou životní etapou a tu si při jejím poslechu vybaví i s emocemi, které ji provázely.
Autor: Depositphotos.com
„Alzheimerova choroba je velmi specifické onemocnění. Je zajímavé a zároveň povzbuzující vidět i u imobilních klientů pozitivní vliv celostní muzikoterapie, jejich celkové zklidnění, spokojený výraz v obličeji, často i snahu zapojit se aktivně mimikou, drobnými pohyby či posunky, a zejména navozený oční kontakt,“ říká Helena Nováková, ředitelka Alzheimercentra Zlín.
O příznivých účincích hudby se přesvědčují už nastávající rodiče, když svému dítěti pouštějí určitou melodii ještě v prenatálním věku a ono na ni pak reaguje důvěrou a zklidněním i po narození. Je to první reakce na první kontakt a snahu o komunikaci.
Více k tématu: Dítě v břiše slyší, vezměte ho na koncert
A co teprve lidé, kteří s okolím už komunikovat přestali a žijí ve svém vlastním uzavřeném světě?
Ideální je například Mozart
Nemocní Alzheimerovou chorobou nebo senioři s nějakým typem demence, mentálně postižení nebo jedinci s poruchami chování, emocí či smyslového vnímaní, autisté, osoby s ADHD i trpící epilepsií. Nemusíte znát jejich oblíbenou písničku, abyste je „probudili“.
V těchto případech se pracuje s hudbou v přirozeném ladění, při použití výšky a1 = 432 Hz. Tomu se říká harmonická alikvotní frekvence nebo také základní frekvence Vesmíru. Vycházeli z ní při svém komponování Mozart nebo Verdi. Ukázky takto laděné hudby najdete na YouTube, můžete si její účinky vyzkoušet.
Já ji mám u psaní těchto řádků v uších, a i když sedím v open space s dalšími třiceti kolegy, blikají na mě svým nezdravě modravým světlem monitory, na hlavu mi fouká splašená ventilace a z Outlooku na mě vyskakují další úkoly a schůzky, cítím se příjemně, vyrovnaně, jako na relaxační masáži.
Terapie hudbou
Pokud je tato hudba hrána na ručně vyrobené nástroje z přírodních materiálů, dokáže jít ještě dál a přinést hlubší a účinnější terapeutické účinky.
Muzikoterapeutka Magda Blahová ji jako dobrovolník poskytuje jednou týdně klientům Alzheimerova centra ve Zlíně.
„Celostní muzikoterapii aplikuji v pasivní formě, kdy ležícím klientům zpívám a hraji na nástroje s přirozeným laděním, jako např.
dešťovou hůl, kalimbu, tibetské mísy, zvonky a kartálky, gong, didgeridoo, djembe, šamanský – rámový buben – nebo ústní harfu. Druhou možností je pak kombinovaná forma, při které se snažím klienty také aktivně zapojovat,“ popisuje.
Alzheimercentru Zlín se pomocí projektu Českého rozhlasu Ježíškova vnoučata podařilo získat pro klienty dva bubny djembe, hudební žabku, přírodní perkuse a chřestítka. „Při hře na djembe, balafon, kalimbu, maracas, shakery nebo na chřestítka dochází k pravidelnému střídání levé a pravé ruky, a tím ke stimulaci pravé a levé mozkové hemisféry a následně k jejich propojování.
Jednotlivé bloky pak prokládám vlastní hrou a zpěvem k relaxaci klientů,“ vysvětluje Magda Blahová princip terapie a potvrzuje, že výsledky je možné pozorovat bezprostředně: „Klient s do té doby bezemočním výrazem ve tváři se mnou naváže oční kontakt či mne slovně pozdraví, jiní třeba začnou tančit s rukama nad hlavou, bubnovat si nebo pobrukovat.
Při relaxaci zase vnímáme, jak se klienti celkově uvolňují, mohou si odkašlat, volně dýchat, zklidňují se.“ Klinická měření prokázala, že u nich dochází k postupnému odeznění emočních, psychických i tělesných tenzí, ke zpomalení a zklidnění tepu, ustaluje se krevní tlak, aktivita mozku přechází do relaxační hladiny alfa.
Celostní muzikoterapie se uplatňuje jako specializovaný prostředek neverbální komunikace.
„Alzheimerova choroba je velmi specifické onemocnění a my se snažíme naše klienty doprovázet na jejich cestě, být jim nablízku a zajistit maximálně možnou kvalitu jejich života i při již tak náročném onemocnění.
Je zajímavé a zároveň povzbuzující vidět i u imobilních klientů pozitivní vliv celostní muzikoterapie, jejich celkové zklidnění, spokojený výraz v obličeji, často i snahu zapojit se aktivně mimikou, drobnými pohyby či posunky, a zejména navozený oční kontakt,“ doplňuje ředitelka zlínského centra Helena Nováková. A my aspoň obrazně smekáme.
Muzikoterapie pomáhá proti demenci i jako rehabilitace po mrtvici, prokazuje praxe
Hudba, ať už ji posloucháme, sami hrajeme nebo zpíváme, je terapeutickým nástrojem proti demenci. Tato její přednost však ještě není příliš využívána.
Britská studie, kterou realizovalo Mezinárodní centrum pro dlouhověkost a dobročinná organizace Utley Foundation, ukázala, jak terapie hudbou, ať už jde o pasivní poslech nebo o hudbu provozovanou s nějakou formou účasti pacienta, není využívána ve všech možnostech, které skýtá.
Podle této studie jen pět procent domovů s pacienty postiženými demencí umožňuje odpovídající přístup k hudbě a umění.
Podle experta na muzikoterapii a neurofyziologii Marka Iosy z italské Nadace svaté Lucie je tomu podobně i v Itálii.
Rostoucí počet výzkumů a projektů nicméně ukazuje, jak je terapie hudbou a uměním významná, pokud jde o podporu paměti a snižování agitovanosti spojené s demencí.
Věda dostane příští rok o 3,75 miliardy korun více než letos
Podle výzkumu trpí části mozku spojené s hudební pamětí menším poškozením než jiné zóny spojené s pamětí. Proto se i pacienti s těžkým poškozením mozku většinou dokážou radovat z melodií, ať už na kognitivní nebo psychické úrovni.
Paměť na hudbu je jiná
„Prostřednictvím muzikoterapie se u pacienta s demencí, který ztratil značnou část svých vzpomínek, posiluje paměť tak, že jsou v mozku využívány alternativní cesty místo tradičních,“ říká Marco Iosa. Tyto cesty vedou do oblastí mozku spojených s hudební pamětí, které jsou například u Alzheimerovy choroby většinou zachovány.
Prostřednictvím stejného mechanismu může mít z hudby užitek i jazyková a vyjadřovací schopnost, neboť poslech písní, které měl pacient rád a které obsahují slova a výrazy, jež mu jsou blízké, mu pomůže opakovat tato slova snadněji.
„U osob, které netrpí žádnou chorobou, je zřejmě schopnost hrát na nějaký nástroj pozitivním faktorem, přispívajícím k nižšímu riziku vzniku těchto chorob,“ uvádí Iosa.
Hra na hudební nástroj se tak stává zbraní proti zhoršováním kognitivních schopností v pokročilém věku.
Z muzikoterapie nemá prospěch jen kognitivní zóna. „Hudba působí i na psychopatologické aspekty spojené s demencí tím, že snižuje deprese a úzkost i agitovanost pacienta,“ zdůrazňuje Iosa.
Demence je totiž často doprovázena symptomy, jako je silná agitovanost, agresivita, poruchy nálady a spánku.
V tomto případě má hudba funkci, stejně jako lék, stabilizátoru nálady a přispívá k lepším sociálním interakcím pacienta.
Hudba léčí víc, než se čekalo
„Muzikoterapie je účinná u různých nemocí, chybějí však další strukturální studie o jejím vlivu na různé choroby,“ uvádí Iosa. Využívání této terapie dosud brání administrativní překážky, dodává.
Jsou však některé projekty, které využívají muzikoterapii u jiných nemocí než u demence. „U pacientů, kteří měli mrtvici, navrhujeme poslech hudby,“ říká Iosa.
Jde o projekt, který koordinuje profesor Alfredo Raglio a realizuje jej nadace Maugeri v Pavii spolu s Nadací svaté Lucie. Například když pacient otevře ruku, slyší melodii, která postupně sílí tak, jak se pohybují jeho prsty.
Tak se posilují kognitivně motorické schopnosti pacienta, který za každý pohyb ruky dostává pozitivní odezvu. Pacient je sám zapojen do své rehabilitace. Využívání muzikoterapie tak pomáhá jak pacientovi, tak jeho terapeutovi.
Muzikoterapie
Muzikoterapie je terapeutický obor, který využívá hudební prvky (zvuk, rytmus, harmonie a melodie) k hudebním i nehudebním cílům. Muzikoterapie může být cílena jako léčba, osobní rozvíjení člověka, podpora komunikace a vzdělávání či zlepšení mezilidských vztahů.
Rozdělení[upravit | editovat zdroj]
Muzikoterapii rozdělujeme na aktivní a pasivní. Při aktivní muzikoterapii se pacient podílí na tvorbě hudby, ale při pasivní muzikoterapii relaxuje a poslouchá hudbu muzikoterapeuta. Dále se muzikoterapie dělí podle počtu klientů na skupinovou, párovou nebo individuální.
Využití[upravit | editovat zdroj]
Muzikoterapie je využívaná v medicíně (psychiatrie, onkologie, kardiologie, neurologie, fyzioterapie, rehabilitace, neonatologie), psychologii (transpersonální psychologie, psychoterapie), pedagogice (vzdělávání a výchova), sociologii. Používá se ke zlepšení psychického, sociálního, komunikačního a duševního zdraví člověka.
Působení hudby na člověka[upravit | editovat zdroj]
Hudba má všestranný účinek, působí na člověka bez ohledu na rasu, národnost, řeč a náboženství. Pomocí hudby vyjadřujeme svůj emocionální, mentální i fyzický stav. Důležité také je, že hudba nepůsobí jen na lidské ucho, ale i na celé tělo.
Působení hudby je subjektivní, závisí na zkušenostech, prostředí, temperamentu a aktuální náladě. U dětí je dopad hudby mnohem znatelnější. Zpíváním malým dětem přispíváme k jejich zdravému psychickému a fyzickému vývoji, rozvoji komunikace.
Složky hudby[upravit | editovat zdroj]
Hudba má tři složky – rytmickou, harmonickou a melodickou. Rytmus je důležitý pro vývoj pohybu, psaní a řeči. U novorozenců navozuje pocit bezpečí a je důležitou součástí vývoje mozku.
Harmonickou složku vnímáme naprosto přirozeně, protože pod ni spadají běžné zvuky přírody, například zpěv ptáků, šumění stromů, šumění moře, bzukot hmyzu, dokonce i řeč člověka.
Poslední složkou je melodie, jež se skládá z jednotlivých tónů, a tak tvoří pomyslný příběh hudby.
Biologické účinky[upravit | editovat zdroj]
Mezi biologické účinky hudby patří například zrychlení nebo zpomalení srdeční frekvence, dechu a proudění krve, otevírání kapilár a rozšiřování či zúžení zornic. Vše však závisí na jejím tempu, dynamice, harmonii, melodii i barvě tónů.
Fyzikální podstata hudby[upravit | editovat zdroj]
Naše ucho dokáže rozeznat zvukové vlny v rozmezí od 16 Hz do 20 000 Hz, ale přesto na náš organismus působí i pro nás neslyšitelné zvukové vlnění. Vlny alfa (7 – 12 Hz) mají na naše tělo zklidňující účinek, protože zvyšují produkci endorfinů. Vlny beta (13 – 30 Hz) navozují bdělý stav vědomí.
Pravým opakem jsou vlny delta (0 – 4 Hz) a vlny théta (4 – 7 Hz), které způsobují stav hlubokého uvolnění a meditace. Tyto zvukové vlny působí stejně na slyšící i neslyšící, protože i neslyšící vnímají jejich mechanickou sílu.
Čím více je zvuk nižší a má menší frekvenci, tím více jej vnímáme svým tělem, protože zvuk s menší frekvenci má delší zvukové vlny, což znamená větší mechanickou sílu zvuku.
Zpracování zvuku nervovým systémem[upravit | editovat zdroj]
O zpracovávání zvukových informací se stará spánkový lalok mozku. Pravá a levá hemisféra lidského mozku vnímá jiné složky zvuku. Pravá hemisféra se soustředí na melodii, ale levá hemisféra na rytmus a vnímání lidské řeči. Takto rozdělené vnímání má 90 % lidí.
Využití muzikoterapie v medicíně[upravit | editovat zdroj]
V lékařství se hudba využívá proto, že pomáhá urychlit nebo zefektivnit léčbu člověka, zlepšuje jeho psychický i fyzický stav.
Obory, ve kterých se muzikoterapie využívá, jsou třeba rehabilitace, neurologie, psychiatrie, interní lékařství, neonatologie, pediatrie a geriatrie.
Své využití má například u lidí s autismem, poruchami nálady, některými neurologickými a psychiatrickými onemocněními.
Autismus[upravit | editovat zdroj]
Muzikoterapie pomáhá lidem, zejména dětem, s autismem navázat sociální kontakt. Tím, že zaměří svoji pozornost na hudební nástroj nebo zpěv, snižuje se u nich úzkost z komunikace s jinými lidmi.
K navázání kontaktu s autistou je nejlepší společná hra na klavír nebo brnkání akordů jeho oblíbené písně. Improvizovaná hra na hudební nástroj motivuje autistu k pozitivnímu společenskému chování a rozvíjí schopnost komunikovat s okolím. Vhodné nástroje jsou kytara, klavír, xylofon, bubny, prstové činely a píšťalky.
Děti s autismem jsou mnohem náchylnější k pocitům úzkosti, ale stačí jen čtvrthodinová muzikoterapie, aby byly opět v klidu. Je však důležité, aby rytmus hudby byl stále stejný. U autistů, jež trpí agresivitou, se v muzikoterapii používají klidné melodie a pomalé rytmy.
Poruchy nálady[upravit | editovat zdroj]
Podle výzkumu americké Kliniky Mayo 2 – 3 tisíce z 100 000 dospívajících trpí poruchami nálad. 8 až 10 pak kvůli této poruše spáchá sebevraždu. Průměrný americký dospívající stráví 4,5 hodiny poslechem hudby.
Hudba jim pomáhá utvářet jejich identitu, vyjádřit emoční a sociální stav. Hudba působí preventivně proti depresi a zároveň snižuje hladinu úzkosti, díky tomu mají dospívající lepší náladu a větší emoční stabilitu.
Neurologická onemocnění[upravit | editovat zdroj]
Mezi neurologická onemocnění, kde se muzikoterapie používá, patří demence, amnézie, porucha řečí nebo paměti, Alzheimerova choroba, deprese a Parkinsonova choroba.
Při léčení těchto poruch muzikoterapie zvyšuje pozornost, zlepšuje kognitivní funkce, komunikaci, sociální interakci a snižuje negativní symptomy neurologických onemocnění.
Člověk, který byl postižen amnézii, je schopen zpívat a hrát na nástroje, na které se naučil hrát ještě před amnézií i přesto, že vzpomínky z minulosti zapomněl.
Psychiatrická onemocnění[upravit | editovat zdroj]
Muzikoterapie pomáhá lidem se schizofrenií snížit sociální izolaci, zvyšuje zájem o vnější události a zvyšuje schopnost konverzovat. Vše závisí na kvalitě a množství sezení s muzikoterapeutem. Pacientům s depresí zlepšuje hudba náladu, a tak pomáhá v léčbě.
Lékařské výkony[upravit | editovat zdroj]
Muzikoterapie se používá ke snížení úzkosti či strachu dospělých z lékařských zákroků, jako jsou chirurgické a stomatologické zákroky, diagnostická vyšetření – například endoskopie. Poslech uklidňující hudby 20-30 minut před lékařským zákrokem vede ke snížení tepové frekvence, a tak i ke snížení úzkosti a strachu.
Neonatologie[upravit | editovat zdroj]
Aplikace muzikoterapie u novorozenců
Novorozenci narození předčasně, nejsou z neurologického hlediska zcela vyvinuti. Neurologické dozrávání mimo dělohu matky může být pro ně stresující. Muzikoterapie jim pomáhá redukovat stres, stabilizuje jejich fyziologické funkce a zároveň díky hudbě poznávají lépe svůj mateřský jazyk i své blízké. Rytmus hudby napomáhá pravidelnému dýchání. Muzikoterapie také snižuje vnímání bolesti (plod vnímá bolet od 25. týdne těhotenství).
V posledních letech se zvyšuje narostl počet novorozenců narozených s velmi nízkou porodní hmotností.
Muzikoterapie napomáhá zvýšení jejich váhového přírůstku tím, že uklidňuje, a tak snižuje fyzickou aktivitu spojenou se spotřebou kalorií.
Některé studie s použitím muzikoterapie u nedonošených novorozenců na novorozenecké JIP ukázaly, že tito novorozenci jsou propuštěni domů o 3-5 dnů dříve.
Seznam zdrojů[upravit | editovat zdroj]
Knihy a odborné články[upravit | editovat zdroj]
- GERLICHOVÁ, Markéta. Muzikoterapie v praxi: příběhy muzikoterapeutických cest. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-247-4581-7.
- JANOTA, Jan a Zbyněk STRAŇÁK. Neonatologie. Praha: Mladá fronta, 2013. Aeskulap. ISBN 978‑80-204-2994-0.
- STANDLEY, Jayne M.
A meta-analysis of the efficacy of music therapy for premature infants. Journal of pediatric nursing, 2002, 17.2: 107-113.
- STANDLEY, Jayne M. Music therapy for the neonate. Newborn and Infant Nursing Reviews, 2001, 1.4: 211-216.
- STANDLEY, Jayne M.; SWEDBERG, Olivia.
NICU music therapy: Post hoc analysis of an early intervention clinical program. The Arts in Psychotherapy, 2011, 38.1: 36-40.
- STANDLEY, Jayne M. The effect of contingent music to increase non-nutritive sucking of premature infants. Pediatric Nursing, 2000, 26.5: 493.
- KEMPER, Kathi J., et al.
Attitudes and expectations about music therapy for premature infants among staff in a neonatal intensive care unit. Alternative therapies in health and medicine, 2004, 10.2: 50.
- WILSON, Lynda Law, et al. Effects of music therapy on preterm infants in the neonatal intensive care unit.
Alternative therapies in health and medicine, 2010, 16.5: 72.
- PÖLKKI, Tarja; KORHONEN, Anne; LAUKKALA, Helena. Nurses' expectations of using music for premature infants in neonatal intensive care unit. Journal of pediatric nursing, 2012, 27.4: e29‑e37.
- ARNON, Shmuel, et al.
Live music is beneficial to preterm infants in the neonatal intensive care unit environment. Birth, 2006, 33.2: 131-136.
- LOEWY, Joanne, et al. The effects of music therapy on vital signs, feeding, and sleep in premature infants. Pediatrics, 2013, 131.5: 902-918.
- SCHWARTZ, Fred J.; RITCHIE, Ruthan.
Music listening in neonatal intensive care units. Music therapy and medicine: Theoretical and clinical applications, 1999, 13‑22.
- PEYCHL, Ivan. Nedonošené dítě v péči praktického a nemocničního pediatra. Praha: Galén, 2005. ISBN 80-7262-283-8.
- VACEK, Zdeněk. Embryologie pro pediatry: učebnice pro lékařské fakulty. Vyd.
2., dopl. Praha: Karolinum, 1992. ISBN 80-7066-562-9.
- KATTWINKEL, John, et al. Part 15: neonatal resuscitation 2010 american heart association guidelines for cardiopulmonary resuscitation and emergency cardiovascular care. Circulation, 2010, 122.18 suppl 3: S909-S919. Music therapy.
- GERETSEGGER, Monika, et al.
Music therapy for people with autism spectrum disorder. The Cochrane Library, 2014.
- BRADT, Joke; DILEO, Cheryl; GROCKE, Denise. Music interventions for mechanically ventilated patients. The Cochrane Library, 2010.
- CHOY, Y. Treatment of acute procedure anxiety in adults. 2014.
Internetové články a webové stránky[upravit | editovat zdroj]
- BRHLOVÁ, J. a ČECHOVÁ, P.. Muzikoterapie u novorozenců. In: Lékařská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci [online]. [cit. 2016-11-14]. Dostupné z: http://www.lf.upol.cz/fileadmin/user_upload/LF-kliniky/hippokrat/Obory/Por_Gyn_Neonat/Muzikoterapie_u_novorozencu.pdf