Mobilní hospic umožní dožít doma

Mobilní hospic umožní dožít doma

  • hospicová péče je poskytována dospělým osobám a jejich rodinám při závažném zdravotním onemocnění
  • zaměřuje se na specializovanou lékařskou, zdravotní, sociální, psychologickou i spirituální péči a podporu pacientů v terminálním stavu nemoci
  • cílem je komplexní péče a podpora v domácím prostředí
  • pomáháme lidem v nejtěžších chvílích být vedle svých blízkých
  • péči o pacienta doma, vizita lékaře, návštěvy sestry, individuální přístup a plán péče
  • nabídku služeb psychologa a duchovního
  • podpůrnou péči o celou rodinu

Mobilní hospic umožní dožít doma Mobilní hospic umožní dožít doma Mobilní hospic umožní dožít doma

  • přijetí je možné u nevyléčitelně nemocných pacientů v terminálním stavu onemocnění a po schválení žádosti lékařem domácího hospice
  • k vyplněné žádosti o přijetí je potřeba přiložit aktuální lékařskou zprávu. Aktuální lékařská zpráva je poslední propouštěcí zpráva z  nemocnice nebo od ošetřujícího lékaře, která umožňuje vyhodnotit stav pacienta
  • v případě, že pečující osoba je přítomna 24 hodin denně
  • dojezdová vzdálenost pro poskytnutí hospicové péče je max. 30 kilometrů od Kladna
  • pacient musí podepsat informovaný svobodný souhlas s principy a možnostmi služby a péče
  • přijetí je možné, pokud domácí hospicová péče má aktuálně volnou kapacitu

Činnost našeho hospice je v současné době závislá pouze na darech, spoluúčasti pacientů a případných dotacích. Proto jsme velmi vděční za každý dar a příspěvek. Za veškerou pomoc Vám upřímně děkujeme!

Mobilní hospic umožní dožít doma

Domácí hospic nemá lůžka, vychází z přesvědčení, že i těžce nemocný a umírající může být v domácím prostředí. Členové týmu chodí domů k pacientům. Lůžkový hospic nabízí péči  pro ty, kteří z nějakého důvodu doma být nemohou.

Domácí hospic je zdravotnické zařízení, jehož odborným garantem je lékař. Poskytuje specializovanou paliativní péči pacientům, jejichž odhadovaná délka dožití se pohybuje v týdnech až měsících. Většinou jsou to pacienti, kteří mají komplikované symptomy a bez této péče by museli být na akutních lůžkách nemocnic. Domácí hospic nabízí služby multidisciplinárního týmu vždy včetně lékaře-specialisty, který je k dispozici 24 hodin denně 7 dní v týdnu.
Agentura domácí péče (homecare) poskytuje služby sester na základě přesného rozpisu praktickým nebo jiným ošetřujícím lékařem. Lékař není k dispozici mimo svou ordinační dobu (noci, víkendy, svátky) . Ano, lékař patří do týmu domácího hospice. Navštíví Vás při první návštěvě v den přijetí. Další návštěvy lékaře jsou dle stavu pacienta, pravidelné jsou návštěvy zdravotní sestry. Ne, poplatek je 200 Kč na den a nezáleží, zda proběhla návštěva, nebo byl jen telefonický kontakt. Budeme se o to snažit, abyste péči o svého blízkého s naší pomoci zvládli jak nejdéle to bude možné. Podle toho, jak pacient potřebuje. Někdy jsme tam každý den, někdy jednou týdně, někdy i víckrát denně. Někdy ano, často pomáháme rodině také těsně po smrti jejich blízkého, kdy naše zkušenosti mohou napomoci k tomu, aby vše proběhlo v klidu a všichni se mohli rozloučit tak, jak potřebují. Není levná, protože je individuální. Pacient má k dispozici nepřetržitou pohotovost sestry a lékaře. Přesto je rozhodně levnější než péče v nemocnici. Náklady na zdravotní péči o jednoho pacienta na jeden den v roce 2018 byly 2 500 Kč. Pacient platí poplatek ve výši 200 Kč denně. O výši poplatku je pacient informován před poskytnutím služeb pracovníky domácího hospice. Terénní odlehčovací služba není úklidová firma, pomůžeme s osobní hygienou, součástí je možnost převlečení lůžka do čistého prádla. Mobilní hospic umožní dožít doma

    • Dobrý den touto cestou bych chtěla poděkovat hospici svaté Hedviky za laskavou a vstřícnou péči o mou maminku
      Libuši Plavcovou hlavně sestřičkám Daně a Evě, byli jste úžasní se srdíčkem na pravém místě .
    • Moc děkuji Jana Petrášová
    • Přeji krásný den s úsměvem
  • Velmi děkujeme paní Danušce za úžasnou péči, citlivý přístup, pomoc, ochotu, podporu a veškerý čas, který věnovala naší Gábince na její poslední cestě. Bez Vás bychom byli všichni ztraceni, jsme moc šťastní, že jsme Vás mohli poznat, děkujeme.

    Monika Kostečková

    1. Vážená paní Korseltová,
    2. chtěla bych Vám touto cestou poděkovat za úžasnou odbornou pomoc, ale hlavně za projev lidskosti a morální pomoc v posledních dnech mého manžela.
    3. Dana Šeberlová
  • Dobrý večer,

    chtěli bychom Vám poděkovat za to, co jste pro nás udělali. Jsme Vám moc vděčný, že jste nám pomohli a uskutečnili to, aby naše maminka mohla do posledního výdechu být doma a následně se i doma rodina rozloučit s maminkou. Ani nevím, jak Vám máme poděkovat. Jste úžasní, skvělí lidé. Lidé se srdíčkem na správném místě.

    Ještě jednou děkuje
    rodina Liškova 

  • Vážení,
    ráda bych touto cestou vyjádřila obrovské poděkování za Vaši pomoc, které se mě a celé naší rodině dostalo v tak těžké chvíli, kdy nám odcházela moje maminka. Jmenovitě děkuji paní doktorce Haně Turkové a paní Daně Korseltové, které o maminku pečovaly.

    Danuška byla pro mě obrovskou lidskou oporou a andělem, který mi dával sílu. Maminka mi dala život, a já jsem dnes moc ráda, že jsem díky Vám, mohla být s ní ve chvíli jejího odchodu. Dnes se smrti nebojím a vím, že je to přirozená součást života.

     Z celého srdce ještě jednou děkuji za sebe i celou naší rodinu.

    Jitka Kutilová

  • Dobrý den,
    nejsem si jistá, jestli vyjádření spokojenosti je dostačující, protože služby, které Vy poskytujete jsou pro lidi malým zázrakem a díky Vám mohou svým blízkým ostatní pomáhat ve chvíli, kdy už jiné pomoci není a mohou jim jen ulehčit odchod v blízkosti své rodiny, za to Vám ohromný dík, a když by to šlo, tak bych před Vámi smekla a vyjádřila hluboký obdiv Vám všem a přání toho, abyste tak dál mohli pomáhat všem potřebným.

    S pozdravem Miková Šárka

  • Dobrý den,
    určitě nám Vaše služba byla velkým přínosem v těžkém období. Děkujeme za Vaši pomoc při odchodu nejbližšího člověka, který tak mohl zůstat doma, kde byl obklopen svojí rodinou a nemusel být v nemocnici. Určitě Vás ráda doporučím a máte můj obdiv za velmi náročnou práci.

    Hezký den Hodanová

  • Přátelé,
    děkuji Vám za pomoc při péči o moji maminku v posledních chvílích jejího života. S takovou neuvěřitelnou empatií a profesionalitou jsem se ještě nesetkala. Zvláště děkuji Petře Sýkorové, která držela maminku společně se mnou za ruku při jejím posledním výdechu. Doufám, že Vaše práce brzy začne být konečně oceňována jak se patří, i když ani zlatem jí není možné vyvážit.

    Iveta Fialová

  • Vážené kolegyně,
    velmi děkuji za společnou péči o paní Krylovou! Jsem rád, že jste jí umožnily dožít doma. Děkuji i za flexibilitu a vstřícnost v komunikaci.

    Michal Kouba, ÚHKT, Praha

  • Mobilní hospice umožňují zemřít doma 95 procentům pacientů bez bolesti

    Dnes více než polovina lidí umírá na lůžkách akutní intenzívní péče; 47 procent z nich je přijato neodkladně. Celých 90 procent těchto hospitalizací jsou z důvodu komplikací a progrese závažných chronických onemocnění.

    Tři čtvrtiny pacientů byly v posledním čtvrtroce života hospitalizovány, z toho 14 procent lidí (tj. cca 15 tisíc) skončilo na lůžku v nemocnici minimálně třikrát. „Významné části těchto hospitalizací by se zřejmě dalo předejít, pokud bychom lépe plánovali a organizovali péči.

    Nejde jen o to jí předejít a zefektivnit péči ve smyslu ušetřit, ale také zlepšit kvalitu života těchto lidí – dát jim prostor rozhodovat o tom, kde a jak žijí s nemocí.

    To zdravotní systém v České republice neumí, ale myslím si, že to umí mobilní specializovaná paliativní péče,“ říká předseda České společnosti paliativní medicíny ČLS JEP Ladislav Kabelka.

    Od projektu mobilních hospiců si ovšem jeho tvůrci slibovali i něco dalšího – totiž zmapování toho, jaká je v oblasti umírání doma realita.

    Na toto téma sice byly provedeny průzkumy zaměřující se na to, co by lidé chtěli, ty ovšem podle Ladislava Kabelky nemusí být úplně vypovídající v tom, jak skutečně v závěru života budeme volit.

    „Lidé, kteří odpovídali, reagovali prvoplánově, rychle, možná ani řada z nich nepřemýšlela, na co odpovídají. Pokud totiž nemáme chronickou nemoc a neblížíme se k závěru života, vidíme problematiku trochu jinak.

    Na otázku tak zkratkovitě odpovídají, že by chtěli umřít mezi svými blízkými, v klidu, bezpečně, dostatečně ošetřeni, bez bolesti, a když to bude fungovat, tak důstojně – a pokud to fungovat nebude, eventuálně eutanázie. Pilotní projekt je důležitý z toho kontextu, že nám ukazuje, co lidé prožívají,“ vysvětluje doktor Kabelka.

    Předání pacienta do paliativní péče u nás má do ideálu daleko

    I když se první snahy o mobilní hospice objevovaly už před více než deseti lety, realizace projektu nebyla snadná. „Jedním ze základních předpokladů je rozpoznat, že pacient patří do paliativní péče.

    V českém prostředí jsme projekt roubovali na naprosto nepřipravený systém.

    Varianta, že nám někdo připraví pacienta, hovoří s ním a včas a kultivovaně ho předá do paliativní péče, je u nás zatím bohužel nereálná,“ načrtává Kabelka.

    Jak vlastně funguje mobilní specializovaná paliativní péče? Mobilní hospic by měl v podstatě zajistit domácí hospitalizaci, tedy nepřetržitou komplexní péči poskytovanou multidisciplinárním týmem.

    Ta se zaměřuje nejen na umírajícího pacienta, ale také na jeho rodinu.

    Cílem pilotu přitom bylo doprovození alespoň 80 procent pacientů v domácím prostředí, zabránění hospitalizacím a dosažení trvalé udržitelnosti služby, tedy zařazení do systému úhrad.

    Mobilní hospic umožní dožít domaZdroj: ČSPM

    Vstup do projektu měl pochopitelně i svá omezení (viz kritéria v boxu), z nichž podstatná byla přítomnost osoby, která se bude o pacienta starat. Obvykle šlo o člena rodiny, ve výjimečnějších případech i ošetřovatelku.

    Budete mít zájem:  Příznaky Těhotenství Paleni Zahy?

    Do pilotu se mohli dostat pacienti s aktivním onkologickým onemocněním po ukončení protinádorové léčby, lidé s pokročilou geriatrickou křehkostí a vysokým rizikem geriatrické deteriorace, s těžkou demencí, pacienti po traumatu mozku či různých formách mozkových příhod, s orgánovým selháním, pokročilým stadiem CHOPN či pokročilým neurodegenerativním onemocněním.

    Přes 88 procent pacientů zařazených do studie ovšem nakonec zemřelo na zhoubné novotvary, necelých osm procent na srdeční onemocnění, zbytek z jiných příčin.

    Osm zapojených poskytovatelů zároveň upravilo své týmy tak, aby odpovídaly všem požadavkům.

    Tým totiž musí čítat 1,2 úvazku lékaře, z čehož 0,2 úvazku je lékař se specializací v oboru paliativní medicína nebo paliativní medicína a léčba bolesti, dále pět sester a zajištěna je také psychologická, duchovní a sociální podpůrná péče.

    Tým spolu sdílí elektronickou dokumentaci pacienta a společně se podílí na rozhodování o péči. Z toho je patrné, že jde o mnohem komplexnější službu, než kterou poskytují agentury domácí péče v kombinaci s praktikem.

    Bez lékaře za zády totiž může sestra s odborností 925 jen obtížně reagovat na měnící se klinický stav pacienta, nemluvě o tom, že má omezené kompetence a i její návštěvy by měly být indikovány lékařem. Za těchto podmínek tak péče o terminálně nemocného, zejména pak nestabilního, nezřídka končí hospitalizací.

    Únava ano, bolest ne

    Pilot odstartoval v dubnu loňského roku. Nasbíraná data pak VZP na konci letošního února předala Ústavu zdravotnických informací a statistiky, který je nezávisle vyhodnotil.

    Podle náměstka pojišťovny Petra Hoňka bylo přitom vyjednávání s odbornou společností, které projektu předcházelo, dlouhé (konkrétně se konalo 16 zasedání), díky tomu se však podařilo jednotlivé body vydiskutovat a najít rozumný kompromis mezi poskytovateli péče a VZP.

    Zároveň byla nastavena jasná měřitelná kritéria udávající, kdy lze projekt považovat za úspěšný.

    VZP hradila péči v pilotu na základě dvou agregovaných výkonů – péče o nestabilního pacienta a péče o nestabilního pacienta se závažnými symptomy. K úhradě se již nepřipočítávají materiály, léky, doprava ani péče vyžádaná u jiných poskytovatelů, vše tak zajišťuje paliativní tým. Průměrná úhrada za ošetřovací den činila 1350 korun.

    Ze zkušeností z pilotu přitom vyplývá, že minimální počet pacientů tak, aby bylo možné tým mobilní specializované paliativní péče zaplatit, je 12. Připomeňme ovšem, že úhrada pojišťovny nepokrývá všechny náklady mobilního hospice, nýbrž zhruba tři čtvrtiny (psali jsme např.

    také zde) – reálné náklady se pohybují okolo 1900 korun za pacienta za den.

    Jak pilot dopadl? Jeho vyhodnocení provedl ÚZIS, který dospěl k tomu, že mobilní hospice ve studii dokázaly dochovat pacienta v domácím prostředí až do smrti v 92 až 97 procentech případů – byly tedy podstatně úspěšnější než minimální vstupní předpoklad.

    Z 327 pacientů v pilotu tak 310 zemřelo doma, šest bylo přeloženo do kamenného hospice, u šesti se stav zlepšil a byli předáni do péče praktického lékaře a pět jich bylo přeloženo do nemocnice.

    „Z mého pohledu jde o individuální případy, kde už rodina péči o umírajícího nezvládala a podobně,“ říká k tomu Jan Švancara z ÚZIS, který se na vyhodnocení podílel.

    Mobilní hospic umožní dožít domaSymptomy dle ESAS (Edmonton Symptom Assessment Scale) u pacientů v pilotním projektu mobilních hospiců. Zdroj: ÚZIS

    Dalším výstupem studie bylo, že mobilní hospice dokázaly v závěru života pacientů se zhoršujícími se symptomy účinně tlumit bolest a zachovat kvalitu života. Ukázalo se přitom, že zatímco ostatní symptomy s blížícím se úmrtím mírně rostou, bolest zůstává na stejné úrovni či dokonce mírně klesá.

    Oproti jiným pacientům žádné náklady navíc

    Posledním zjištěním bylo, že péče není nákladnější než u pacientů mimo pilot. Kontrolní vzorek VZP přitom čítal přes 66 tisíc pacientů, díky čemuž mohlo k pilotu vzniknout 300 kontrolních skupin.

    ÚZIS tak zanalyzoval vedle pacientů v pilotu také kontrolní vzorek, na němž se ukázalo, že v závěru života dochází k výraznému nárůstu vykázaných nákladů na zdravotní péči, což je dáno vysokým počtem akutních hospitalizací několik dní před smrtí.

    V posledních dnech života také silně narůstají vykázané náklady na záchrannou službu. „Je na místě uvažovat o tom, jaký přínos pro pacienta tato akutní hospitalizace může či nemůže mít,“ poukazuje Švancara.

    Mobilní hospic umožní dožít domaNáklady na péči u kontrolní skupiny pojištěnců VZP v posledních třech měsících života. Propad na konci linky ústavní péče ja daný způsobem vykazování, kdy se poslední den účtuje napůl s prvním a jde tedy o administrativní záležitost. Zdroj: ÚZIS
    Mobilní hospic umožní dožít domaNáklady na péči za poslední tři měsíce života u pacientů zařazených do pilotu mobilních hospiců. V tom setrvali maximálně posledních třicet dní života. Dva výkyvy křivky jsou způsobeny tím, že jeden ze tří stovek pacientů užíval v intervalu dvou týdnů přípravek ipilimumab, který stojí kolem 300 tisíc korun. Zdroj: ÚZIS

    Oproti tomu u pacientů v pilotu se náklady za péči v posledních třech měsících života držely na konstantní úrovni (pilot zahrnoval maximálně posledních 30 dní).

    Průměrné náklady vykázané za jeden den v posledním měsíci života pacientů v péči mobilního hospice tak činily 1316 korun, zatímco průměrné náklady na jeden den v závěru života v kontrolních skupinách byly 1632 korun.

    Bohužel to ovšem neznamená, že by VZP oněch víc jak 300 korun ušetřila a mohla jí dát na další péči. „Způsob úhrad v lůžkové zdravotnické péči je poměrně komplexní – vstupuje tam DRG a paušály, takže je to určitým způsobem zkresleno. Tím nechci zpochybňovat, že náklad jako takový je ve finále nižší,“ přibližuje Petr Honěk.

    Pro pojišťovnu je proto více vypovídající srovnání s kamennými hospici, kde se náklady za pacienta pohybují mezi 1100 až 1400 korunami za den – což je s úhradou mobilním hospicům srovnatelné a pro pojišťovnu tak jde o přínosné rozšíření spektra poskytované péče.

    Faktem zároveň je, že sama VZP si projekt velmi chválí. „Jde o jeden z nejúspěšnějších pilotů, co se týče organizace. Byť jsme v projektu zůstali jedinou zdravotní pojišťovnou, jsem za něj rád. Bezesporu tu je společenská poptávka po tom, že lidé chtějí umírat v domácím prostředí.

    Pojišťovna by jim to měla umožnit a péči rozvíjet,“ konstatuje Honěk. Dodává zároveň, že projekt i po předání dat ÚZIS pokračuje do konce letošního roku a následně bude rozšířen. Do 21.

    října přitom bylo nahlášeno už 583 pojištěnců, což je necelých 80 procent limitu, a průměrná délka péče se pohybuje kolem 16 dnů. Náklady VZP zatím činily 12 milionů korun.Mobilní hospic umožní dožít doma

    Mobilní hospic umožní dožít domaStruktura nákladů na péči v posledních 30 dnech života u pacientů v pilotu a u kontrolní skupiny (pacienti v pilotu nemuseli být celých 30 dnů, průměrná doba se pohybovala okolo 16 dnů). Zdroj: ÚZIS

    Pacienty ve zlepšeném stavu není kam přeložit

    „Dalším logickým krokem ze strany zdravotní pojišťovny je pokračování pilotu s rozšířením poskytovatelů.

    Z pozice analytika bych řekl, že by bylo dobré, aby došlo k rozšíření počtu poskytovatelů, aby se zamezilo, že budou selektovány určité skupiny pacientů nebo bude vzorek pilotního programu regionálně diferencovaný oproti běžné populaci. Mělo by se zamezit výběru, který by mohl výsledky zkreslit,“ myslí si Jan Švancara.

    Touto cestou chce jít i samotná VZP. Ta proto plánuje v příštím roce rozšířit jak počet poskytovatelů v projektu tak, aby bylo alespoň po jednom v každém kraji, tak i množství zařazených pacientů.

    „Předpokládáme diskusi o částečném zohlednění úhrady u pojištěnců, kteří přesahují 30 denní lhůtu, a to zejména u dětských pacientů, kde podle nás může potřebná intenzivní paliativní péče trvat i déle,“ dodává Honěk.

    Výše zmíněné 30 denní omezení setrvání v pilotu znamená, že tým musí na začátku odhadnout prognózu. „U neonkologických diagnóz je odhad složitý.

    Prognóza u těchto pacientů není jen biologická záležitost vývoje onemocnění, ale do značné míry záleží na léčebných rozhodnutích – plán paliativní péče tak má zásadní důležitost,“ uvádí Ondřej Sláma, vědecký sekretář odborné společnosti a lékař na Masarykově onkologickém ústavu.

    Poukazuje přitom na paradox, že jako nepříznivý důsledek bylo v pilotu hodnoceno nejen přeložení pacienta do nemocnice, ale i jeho zlepšení s tím, že byl stav špatně odhadnut.

    Měl by proto existovat nástroj, díky němuž by šlo po 30 dnech přehodnotit, zda pacient péči ještě potřebuje či ne – jinak se bude stávat, že budou do péče selektivně zařazováni jen někteří pacienti, u nichž je patrné, že jsou v posledních dnech života.

    V souvislosti s tím je podle Slámy na místě také odborná diskuse týkající se případného rozšíření diagnóz, které by z péče mohly profitovat.

    Marek Uhlíř, ředitel domácího hospice Cesta domů, k tomu dodává, že dnes mobilní hospice ani nemají pacienty, kteří se zlepší, komu předat – praktici je do péče nechtějí, ambulance paliativní medicíny obvykle nejsou dostupné a agentury domácí péče nestabilního pacienta vyžadujícího péči 24 hodin denně také zvládnou velmi obtížně.

    Hospice jsou jen malá část paliativní péče. Přidat musíme i ve zbytku

    Další plány jsou takové, že bude snaha péči zařadit od roku 2018 do standardních úhrad pojišťoven. „To, jak se vyvíjí projekt, je nejpřirozenější cesta, jak se dobrat úhrady.

    Po tomto testu může buď odborná společnost, nebo podle nové úpravy zákona 48 i pojišťovna, předložit návrh nového výkonu, případně ošetřovacího dne, na pracovní skupinu k seznamu zdravotních výkonů, která zasedá jednou měsíčně.

    Budete mít zájem:  Kolik spánku potřebují fanoušci olympiády?

    Máme na to tedy půl roku, sedm měsíců, kdy bychom na tom mohli společně pracovat. Když je to předjednáno a otestováno s pojišťovnou, je to ideální – nic totiž nebrání tomu, aby výkon skupinou prošel.

    Většina výkonů se zadrhne na rozdílných představách předkladatelů a těch, kdo to pak mají platit. Pokud skupina hlasuje konsenzuálně, je zařazen do další vyhlášky,“ nastiňuje ředitelka odboru dohledu nad zdravotním pojištěním na ministerstvu zdravotnictví Helena Rögnerová.

    Jak by ideálně měla péče vypadat do budoucna? Podle Ondřeje Slámy by bylo na místě, aby na sto tisíc obyvatel fungoval jeden mobilní paliativní tým.

    Zároveň by bylo vhodné, aby se paliativní péče nevztahovala jen na posledních pár týdnů života, ale probíhala souběžně s kurativní léčbou po delší dobu (o tomto moderním pojetí paliativní péče si můžete přečíst zde).

    K tomu by měly sloužit ambulance paliativní medicíny (odbornost 720), které by ideálně fungovaly pod poskytovatelem mobilní hospicové péče.

    „Ani lůžkové, ani mobilní hospice neřeší téma paliativní péče v Česku definitivně – řeší ho z deseti či patnácti procent. Pak je tady řada dalších oblastí, kde se musíme posunout dál.

    Ambulance nejsou jen otázka terénní péče, ale také konsiliární nemocniční paliativní péče.

    Pokud se v tom neposuneme, budou mobilní hospice na řadu let jen výkřikem v systému a my se k tomu budeme muset vracet znovu,“ uzavírá Ladislav Kabelka.

    Michaela Koubová

    Bárka – domácí hospic Jihlava

    Většina z nás by ráda konec života strávila doma. Rádi bychom až do konce žili pokud možno tak jako dříve, mezi věcmi, které nás životem provázely. Chceme pít svůj čaj, jíst na svém talíři, užít své ubývající síly k povídání si s těmi, které máme nejraději.

    Naším posláním je prostřednictvím zdravotní, sociální, psychologické a duchovní podpory umožnit těžce a nevyléčitelně nemocným prožít poslední období svého života doma, v kruhu svých blízkých.

    Pro koho je služba určena? 

    Nevyléčitelně nemocným lidem, kteří chtějí žít a dožít doma a

    • o které jejich blízcí mohou a chtějí pečovat v závěru života doma
    • u nichž byla ukončena léčba vedoucí k vyléčení a byla doporučena léčba paliativní
    • kteří souhlasí s péčí multidisciplinárního týmu 
    • kteří mají trvalé bydliště v okrese Jihlava

    Co nabízíme?

    • Tým odborníků, kteří jsou speciálně vzdělaní v oblasti práce s pacienty na konci života
    • Paliativní péči, která je zaměřená na zmírnění utrpení, na léčbu bolesti, na tlumení příznaků, které nemoc provázejí, a která respektuje přání pacienta a jeho blízkých.
    • Otevřenou, pravdivou a empatickou komunikaci, podporu a doprovázení
    • Péči o pozůstalé

    Kde péči poskytujeme?

    V okrese Jihlava

    Kontakty a kde nás najdete

    Provozní doba

    PO, ST         9 – 14 hod. ÚT, ČT, PÁ   9 – 11:30 hod.

    Intervence dle domluvy na čísle 736 523 676. 

    Naším posláním je prostřednictvím zdravotní, sociální, psychologické a duchovní podpory umožnit těžce a nevyléčitelně nemocným prožít poslední období svého života doma, v kruhu svých blízkých.

    Forma služby:

    terénní 

    Zásady

    Respektujeme přání pacienta a jeho blízkých, rozmanitost životních stylů a jedinečnost každého jednotlivce. Nabízíme otevřenou, pravdivou a empatickou komunikaci, podporu a doprovázení.

    Cíl

    Naším cílem je umožnit těžce nemocným, aby na konci života měli dostupnou zdravotní péči, neztratili důstojnost a mohli se rozloučit. To vše v jejich přirozeném prostředí.

    Bárka podporuje pečující

    Výchozím předpokladem pro poskytovánní domácí hospicové péče je ochota rodiny pečovat o umírajícího.Pro pozůstalé Bárka pořádá 2x do roka setkání s názvem Den vzpomínek.

    Kapacita terénní formy poskytování: 

    • počet klientů – 4okamžitá kapacita

    Naši donátoři

    Dotace z programu na podporu nestátních neziskových organizací, pečující o pacienty v terminálním stádiu onemocnění

    Dostupnost péče o vážně nemocné se v Česku zlepšuje, i díky dotacím z EU

    V Česku ročně umírá přes 100 tisíc lidí, více než polovina z nich zemře v nemocnicích, zatímco necelých 30 procent doma či v zařízení sociálních služeb. Podle průzkumů si však téměř 80 procent Čechů přeje zemřít doma. Paliativní péče by to pacientům mohla umožnit, její dostupnost se zvyšuje i díky evropským fondům.

    Praha se letos stala třetím českým regionem, který schválil speciální strategii pro péči o umírající pacienty.

    Cíl je jasný – do roku 2025 se Praha stane městem, v němž má alespoň třetina umírajících pacientů přístup k paliativní péči. Nyní je Praha od tohoto cíle vzdálená.

    Většina Pražanů podle autorů strategie umírá za okolností, které nejsou přiměřené úrovni poznatků současné medicíny a principů moderní zdravotní a sociální péče.

    Paliativní péči by podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky z roku 2019 potřebovalo 7 336 umírajících Pražanů, reálně se jí dostalo jen 659 z nich.

    S novou strategií by se to mohlo změnit, v Praze by se na jejích základech měla zvýšit kapacita hospiců a dalších poskytovatelů specializované péče. Praha by také měla mít svého koordinátora, který bude zodpovídat za to, že se strategie bude skutečně naplňovat.

    Obdobný dokument přijala také Vysočina a Jihočeský kraj a lze očekávat, že k podobnému kroku přikročí i zbytek Česka.

    V Česku ročně umírá přes 100 tisíc lidí, více než polovina z nich zemře v nemocnicích, zatímco necelých 30 procent doma či v zařízení sociálních služeb. Podle průzkumů si však téměř 80 procent Čechů přeje zemřít v domácím prostředí.

    Paliativní péče, která by to pacientům s nevyléčitelným životu ohrožujícím onemocněním umožnila, však není napříč českými regiony rovnoměrně zastoupena.

    V tuzemsku je nabízena především pacientům s kardiovaskulárními a onkologickými onemocněními.

    Téma paliativní péče se v posledních letech v českém prostředí dostává do popředí. Problémem, se kterým se péče v tuzemsku potýká, je především její nedostatečná dostupnost. Ačkoliv se republice daří kapacity postupně navyšovat, k ideálnímu pokrytí napříč zemí zbývá ještě dlouhá cesta.

    Specializovanými zařízeními, které u nás péči pacientům poskytují, jsou zejména hospice, a to jak lůžkové, tak domácí. V případě hospiců je problém především s kapacitami specializovaných domácích zařízení, tzv. mobilních hospiců, které umožňují nemocným dožít poslední dny a týdny života doma.

    „K ideálu máme daleko, asi na polovině území je domácí hospicová péče obyvatelům Česka stále nedostupná,“ uvádí ředitel Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče Robert Huneš.

    Podle Huneše tomu tak je kvůli nešikovnému legislativnímu ukotvení této péče, poddimenzovaným úhradám ze strany zdravotních pojišťoven, a tedy nedostatkem personálu, který nemůže být kvůli omezeným finančním zdrojům zařízení adekvátně ohodnocen.

    Odborná paliativní péče je kromě lůžkových a mobilních hospiců dostupná také ambulantně či na speciálních odděleních nemocnic skrze konziliární týmy. Obecnou péči by pak měl být schopen pacientům s život ohrožující nemocí poskytnout jakýkoliv lékař v rámci své odbornosti.

    Nerovnoměrné regiony

    Kromě celkové dostupnosti péče v zemi je také problémem její nerovnoměrné zastoupení v jednotlivých regionech. Například Kraj Vysočina jako jediný v Česku zatím stále nedisponuje lůžkovým hospicem.

    I přesto se kraj snaží dostupnost paliativní péče v regionu zlepšit.

    Vypracoval koncepci rozvoje péče o vážně nemocné lidi a buduje síť paliativy na celém území kraje, která má být primárně založená na domácí formě ošetřování a doplněna formou lůžkové péče.

    I v některých dalších krajích byla situace s dostupností lůžkových hospiců podobná. Například Liberecký kraj rozšířil své kapacity o nový lůžkový hospic v roce 2016. V krajském městě Liberec vznikl Hospic sv.

    Zdislavy s kapacitou 28 lůžek, jehož vznik částečně podpořila Evropská unie skrze svůj fond pro regionální rozvoj více než 82 miliony korun.

    Kromě služeb lůžkového hospice zařízení poskytuje také domácí péči či poradnu.

    „Jsem rád, že jsme v roce 2013 našli odvahu a myšlenku hospice pro Liberecký kraj dotáhli do zdárného konce, a to i přesto, že to někdy bylo dost dramatické,“ uvedl při příležitosti zahájení provozu hospice liberecký hejtman Martin Půta.

    Karlovarský kraj, který byl rovněž jedním z posledních, jež lůžkovým hospicem nedisponoval, se vzniku takového místa dočkal před dvěma lety.

    Zařízení následné rehabilitační a hospicové péče REHOS v Nejdku sice už několik let předtím paliativní péči poskytovalo v rámci samostatného oddělení, jeho lůžková kapacita ale byla malá.

    Proto kraj reagoval na zvyšující se potřebu nového lůžkového zařízení a jeho vznik zafinancoval. Přístavba nové budovy rozšířila dřívější kapacitu na celkem 35 lůžek.

    V současné době se připravuje rekonstrukce starší části zařízení, kraj na ni chce získat prostředky z Evropské unie. Kromě toho byla navíc loni v Karlových Varech otevřena první paliativní ambulance v kraji.

    Více mobilních hospiců

    Ředitel Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče Huneš však upozorňuje, že ne všechno, co se dnes označuje jako „paliativní péče“ má i takový dosah, proto byla část prostředků z evropských fondů z jeho pohledu využita „neefektivně či neúčelně“.

    Huneš zmínil případ Kraje Vysočina, kam evropské peníze na zřízení lůžkového hospice zatím nedoputovaly. „Některé domácí hospice však získaly prostředky například na obnovu půjčoven pomůcek či nákup automobilu,“ dodal s tím, že dosavadní parametry dotačních výzev nebyly pro hospice nastaveny vhodně. Podle ředitele je v Česku potřeba zavést cílenou podporu mobilním hospicům.

    Evropské peníze putovaly v současném programovém období 2014‑2020 podle webu ministerstva pro místní rozvoj dotaceeu.cz do devíti projektů, které podpořily pět zařízení mobilních hospiců ve čtyřech českých krajích.

    Například v Olomouckém kraji využívá mobilní hospic Nejste sami prostředky z Unie na podporu prevence a zmírnění sociálního vyloučení neformálních pečovatelů, kteří se doma starají o vážně nemocného nebo umírajícího blízkého. Za dobu tří let trvání projektu má být podpořeno díky bezmála 900 tisícům korun z Evropského sociálního fondu až 75 rodin a dojde tak k rozšíření služeb terénního paliativního týmu například o psychoterapii a poradenství.

    V tom Jihočeském zase dotace pomáhají zajistit udržitelnost služby domácí péče hospice Athelas. Téměř 3,5 milionu korun z Evropského sociálního fondu hospic využívá také ke zkvalitnění svých služeb či navýšení kapacit.

    Budete mít zájem:  Podívejte se: Z jakých brambor se stanou české chipsy

    Miliony korun pro specializované týmy

    Podpořit mobilní hospice, které pomáhají lidem zemřít ve svých domovech, má za cíl i projekt českého ministerstva zdravotnictví, které na jeho realizaci z Evropského sociálního fondu čerpá desítky milionů korun.

    Konkrétně 41 milionů korun podpořilo devět paliativních týmů poskytující domácí hospicovou péči v zařízeních v Jihočeském, Plzeňském, Karlovarském a Jihomoravském kraji a v Kraji Vysočina.

    „Tedy v oblastech, kde péče doposud nebyla saturována v dostatečné míře či kvalitě. Organizacím se díky dotaci podařilo naplnit a stabilizovat cílové personální obsazení a absolvovat výběrové řízení jakožto nutnou podmínku pro uzavření smlouvy se zdravotní pojišťovnou,“ doplňuje Thu Thuy Truongová z tiskového oddělení ministerstva zdravotnictví.

    Díky projektu bylo umožněno již více než 600 pacientům v terminálním stadiu nemoci dožít doma s adekvátním zdravotním ošetřováním. Mimo to mají v rámci projektu vzniknout metodiky, které napomohou k profesionalizaci péče všem poskytovatelům mobilní specializované paliativy.

    Posily v nemocnicích

    Další projekt, rovněž pod taktovkou ministerstva zdravotnictví, se soustředí na podporu paliativy poskytovanou v nemocnicích následné a akutní péče.

    V rámci projektu vznikly nové odborné týmy ve Fakultní nemocnici Motol v Praze a také ve Fakultní nemocnici v Olomouci. Iniciativa také podpořila již existující týmy v Nemocnici Jihlava, v Krajské zdravotní nemocnici v Ústí nad Labem a rovněž dětský paliativní tým motolské Fakultní nemocnice.

    Finanční podpora ve výši 34,5 milionu korun tak směřovala k celkem sedmi týmům, které již podpořily více než tři tisíce pacientů. „Každý takový tým je díky svému multiprofesnímu složení schopen poskytnout specializovanou paliativní péči pacientům, kteří to potřebují,“ vysvětluje ministerstvo zdravotnictví.

    I v rámci tohoto projektu mají vzniknout metodické materiály. Konkrétně Metodika implementace paliativní péče do nemocnic a Standardy paliativní péče, které pomohou v budoucím systémovém rozvoji této péče v Česku.

    Součástí obou podpůrných iniciativ ministerstva zdravotnictví je také vzdělávání v oblasti paliativní péče, a to jak vybraných specializovaných týmů, tak široké veřejnosti, pro kterou je na internetu k dispozici e‑learningový kurz.

    Článek původně vyšel v příloze Hospodářských novin v rámci projektu Proměny českých regionů, který společně realizují EURACTIV.cz a vydavatelství Economia s podporou Evropské komise.

    Mobilní specializovaná paliativní péče (MSPP)

    Více než tři čtvrtiny lidí si přejí zemřít doma. Vyplývá to z reprezentativních výzkumů společností Cesta domů a STEM/MARK. Mobilní specializovaná paliativní péče umožňuje s podporou moderní medicíny dožít důstojně v domácím prostředí.

    V mnoha zemích západní Evropy (Německo, Rakousko, země Beneluxu, Británie) je domácí paliativní péče všeobecně dostupná a hrazená z veřejných prostředků. Češi stále nejčastěji umírají na akutním lůžku v nemocnici, v léčebně dlouhodobě nemocných či v domovech pro seniory.

    Změnu by mohl přinést Pilotní program mobilních hospiců, VZP a Ministerstva zdravotnictví, který je nyní ve své další, již třetí fázi ověření. Ve své první i druhé etapě přinesl nadějné výsledky. Potvrdila se rovněž bezpečnost a kvalita zajištěné péče.

    Jednání se povedou také o rozšíření do dalších regionů ČR, o delším období péče a o širší typologii nemocných. Cílem programu je taktéž zapojit ostatní pojišťovny. Pilotní program by měl být již od roku 2018 zařazen do systému standardní úhrady z veřejného zdravotního pojištění.

    Zdá se totiž, že má podporu ministra zdravotnictví i napříč politickým spektrem.

    Program běží již od jara roku 2015 a měl za cíl ověřit, jestli je mobilní specializovaná paliativní péče (MSPP) bezpečnou formou zdravotní péče, která má klinický přínos pro pacienta a která není významně dražší než současné způsoby péče o umírající.

    Vyjednávacímu týmu České společnosti paliativní medicíny ČLS JEP a VZP ČR trvala příprava více než tři čtvrtě roku. Jednat se začalo již v létě 2014. Třístrannou dohodu o pilotním projektu podepsali poslední březnový den roku 2015 prof. MUDr. Josef Vymazal, DrSc., tehdejší náměstek ministra zdravotnictví, ředitel VZP Ing.

    Zdeněk Kabátek a předseda ČSPM, toho času primář Léčebny dlouhodobě nemocných, nemocnice Milosrdných bratří v Brně, MUDr. Ladislav Kabelka, Ph. D.

    Pilotní program analyzoval péči, kterou poskytlo osm hospicových organizací v ČR celkem 327 pacientům v období od dubna 2015 až do února 2016. Péče měla charakter „domácí hospitalizace“ pacienta v terminální fázi onemocnění, přičemž mobilní hospic zajišťoval veškerou zdravotní péči, kterou pacient v průběhu péče potřeboval, v režimu 24/7/365.

    Mobilní hospice, které dosud úhradu ze zdravotního pojištění nemají a pracují díky podpoře dárců asi ve dvaceti okresech ČR, se zavázaly garantovat, že nejméně 80 procent pacientů přijatých do péče skutečně dožije doma a VZP se zavázala hradit mobilnímu hospici po dobu maximálně 30 dnů života pacienta část nákladů na péči, odstupňovanou podle závažnosti stavu.

    Vyhodnocení projektu, které provedl Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS), otevírá prostor pro jednání, jak systematicky zlepšit péči o umírající v ČR. Sběr dat, jež mobilní hospice prováděly, byl podpořen grantem Nadačního fondu AVAST v rámci programu „Spolu až do konce“.

    • Výsledky programu?
    • Pilotní program mobilní specializované paliativní péče ve své první fázi prokázal, že mobilní hospice jsou schopné:
    • 1. bezpečně, kvalitně a při respektování všech zákonných norem pečovat o nevyléčitelně nemocné v domácím prostředí,
    • 2. dochovat pacienta, který si to přeje a má podporu své rodiny v domácím prostředí až do smrti v 92-97 procentech případů,
    • 3. v závěru života pacientů při zhoršujících se symptomech účinně tlumit bolest a zachovat kvalitu života,

    4. i když v péči mobilních hospiců dožívají pacienti se značnými potřebami zdravotní péče, nedochází u této skupiny k nárůstu vykázaných nákladů v posledních dnech života. Naopak průměrné náklady vykázané za jeden den v posledním měsíci života pacientů MSPP jsou 1316 Kč.

    Hodnota se pohybuje na spodní hranici vykázaných nákladů ve všech náhodně vytvořených kontrolních skupinách, jež ÚZIS modeloval na datech 70 tisíc pojištěnců VZP, kteří zemřeli ve stejném období. Průměrné náklady na jeden den v závěru života v těchto kontrolních skupinách byly 1632 Kč.

    Závěry jsou výsledkem nestranného zhodnocení pilotu Ústavem zdravotnických informací a statistiky a jsou odsouhlasené všemi zúčastněnými stranami.

    Palitativní péče je podfinancovaná

    Reálné náklady mobilních hospiců na zdravotnické služby za jeden ošetřovací den se pohybovaly v rozmezí 1700-1900 Kč, což je o 400 korun více, než činila úhrada ze strany VZP.

    Průměrná délka péče o pacienty v první fázi pilotním programu byla 15,2 dnů, medián osm dnů.

    Celkem bylo 12,5 procenta pacientů v péči déle než 30 dnů, kdy již VZP náklady nehradila, a mobilní hospice je tedy musely krýt z darů, veřejné sbírky či dotací.

    Rovněž všechny nezdravotnické služby umírajícím, tedy terénní sociální práce, psychoterapeutická nebo psychologická podpora, péče o pozůstalé a další, nejsou předmětem úhrady ze zdravotního pojištění a hospice na ně musejí peníze opět shánět jinde.

    Co je mobilní hospic?

    Mobilní hospic je komplexní formou poskytování ambulantní paliativní péče v domácím prostředí v kontinuálním režimu tzv. domácí hospitalizace (24/7). Multidisciplinární paliativní tým se věnuje zajištění zdravotní péče, ošetřovatelství, sociální a psychologické podpoře.

    Významná je oblast horizontální spirituality – podpora smyslu života v nemoci, hledání cesty k přijetí reality a smíření s dosavadním životem i s budoucností. Podporu poskytuje tým kontinuálně, nejen pro nemocného, ale také pro jeho blízké.

    Je to důležité i proto, že právě zajištěnost podpory v době, kdy je právě potřebná, rozhoduje o kvalitě života a také možnosti setrvání v původním sociálním prostředí. Za nejvhodnější formu se považuje zřízení Mobilního paliativního týmu souběžně s ambulancí paliativní medicíny, protože uvedený model umožní zásadně zlepšit kontinuitu péče nejen v samotném závěru života.

    Ambulance umožňuje podporu péče praktického lékaře a agentur home care v době, kdy nemocný sice ještě nepotřebuje trvalý dohled multidisciplinárního týmu, ale péče často probíhá bez kvalifikovaně nastaveného paliativního plánu.

    Mobilní specializovaná paliativní péče je indikovaná u pacientů v pokročilých a konečných stadiích nevyléčitelných chorob s velmi limitovanou prognózou délky života (týdny až několik měsíců), u nichž zdravotní stav neumožňuje pravidelné kontroly u praktického lékaře nebo ambulantního specialisty, což znamená, že je významně omezená jejich mobilita a celková funkční zdatnost. Dalšími předpoklady pak jsou přítomnost závažných symptomů a celková klinická nestabilita, jež vyžadují časté intervence a pravidelné přehodnocování nebo úpravu plánu péče (časté krize a dekompenzace).

    1. Úhrada péče ze strany VZP v roce 2017:
    2. Praha
      • Cesta domů
      • Most k domovu
      Středočeský kraj
      • Most k domovu – Mníšek pod Brdy
      • Kompletní péče – Beroun
      Královéhradecký kraj
      • Oblastní charita Červený Kostelec
      • Oblastní charita Hradec Králové
      Pardubický kraj
      • Oblastní charita Ústí nad Orlicí
      Jihočeský kraj
      • Domácí hospic Jordán – Tábor
      Karlovarský kraj
      • LADARA – Karlovy Vary
      Jihomoravský kraj
      • Diecézní charita Brno – Rajhrad
      • Hospic svaté Alžběty – Brno
      Zlínský kraj
      • Domácí hospic Společnou cestou – Valašské Meziříčí
    3. • Zdravotní ústav paliativní a hospicové péče

    Diskuze

    Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

    Adblock
    detector