Zdroj: Unsplash.com
Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz
Milování je důležitá věc v partnerském vztahu. Jarka by si přála s přítelem trávit více času v posteli, ale jemu to vyhovuje tak, jak to je. Těžko říct, jestli hraje roli, že je mezi nimi desetiletý věkový rozdíl.
Vždycky, když jsem se s někým seznámila, měla jsem pravidlo tří schůzek. Chtěla jsem dotyčného lépe poznat a na případné milování došlo až na schůzce čtvrté. Některé jsem už po prvním rande nekontaktovala, protože bylo vidět, že jim jde jen o to jedno. Takže když jsem potkala Milana, pravidla jsem neměnila. Ale ani jsem mu o nich neřekla.
Mohlo by Vás zajímat:
Martina (29): Přítel si oholil hlavu a mě to strašně odpuzuje. On už ale vlasy nechce
Choval se naprosto úžasně
Milan byl senzační, choval se ke mně galantně, přišla jsem si jak ve starém černobílém filmu. Možná to bylo i tím, že je o deset let starší. Povídali jsme si pokaždé o životě a našich životních snech. Skoro jsem si myslela, že své pravidlo poruším, ale odolala jsem.
Na čtvrtém rande jsem byla připravena, že dojde na věc, pozvala jsem ho k sobě a moc se těšila. Ale on mi donesl knihu, o které jsme mluvili předtím, a četl mi z ní. Chvíli jsem ho nechala a pak mu naznačila, o co mi jde.
Jenže Milan mě zabrzdil, že nemusíme přeci nikam pospíchat. Nakonec to ani on nevydržel, bylo sice po půlnoci, ale pomilovali jsme se. Moc se mi to s ním líbilo, byl skvělý v posteli a líbilo se mi, že nemyslel jen na sebe.
Mohlo by Vás zajímat:
Naďa (52): Syn se chová hrozně. Zásadně se rozchází se ženami před jejich narozeninami
On to nepotřebuje
Byla jsem s ním moc spokojená a seznámila ho i se svými přáteli. Po půl roce mi nabídl, abych bydlela u něj, a já neváhala. Tenkrát jsme spolu spali častěji, ale jak jsem k němu nastěhovala, hodně to polevilo. Přitom jsme spolu trávili mnohem více času, ale Milan vymýšlel jednu aktivitu za druhou a na sex už mu nezbývala energie.
Kolikrát jsem ho doslova prosila, ale on se chtěl jen přitulit a spát. Začíná mě to frustrovat. Milujeme se spolu jen jednou za měsíc, a to mi vážně přijde málo.
Říkala jsem mu, že mi to nestačí, ale odvětil, že když vezme v potaz „mé dny“, tak to jsou jen tři týdny, a to není taková hrůza.
Nechci si na to hledat někoho jiného, Milana miluji a sex je s ním přímo fantastický, vážně je v něm dobrý, proto nechápu, co má za problém. Nejsme spolu ani rok, jaké by to bylo, kdybychom se vzali a měli spolu strávit celý život?
Mohlo by Vás zajímat:
Olga (29): Rozešla jsem se s přítelem kvůli chrápání a hořce toho lituji. Druhou šanci už jsem nedostala
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz
Když prasácká síla nestačí. Český gigant se vrhl na judo. Chtěl by zápas s Krpálkem
Jeden pokus, maximálně pár sekund maximálního výkonu a poté pauza. Dlouhá pauza. Tohle jsou strongmani, siláci, kteří mnohdy udivují nadlidskými výkony, když zvedají, tahají, přenáší různá břemena.
Do české špičky patří Jiří Tkadlčík, který si v době koronavirové odskočil k judu a nestačí se divit. „Nestává se ze mě judista, stále jsem strongman, ale chtěl jsem si vyzkoušet co nejvíce sportů a k judu mám citový vztah. Asi v deseti, jedenácti jsem ho rok dělal na základce.
Z bojových umění se mi líbí nejvíce,“ vrací se Tkadlčík částečně do dětství.
To je překvapení. Strongman Jiří Tkadlčík judistou. Co všechno už umí?
Sport.cz
Původně šlo o zkoušku na měsíc, tento limit už několikanásobně překročil. „Hodně tomu napomohl covid, nemáme závody, tak jsem si judo protáhl už na pět měsíců.
Judo mi přirostlo k srdci, mám skvělého trenéra Dana Pochopa. On mi ukázal cestu juda, kterou jsem neznal.
Tohle na mě hodně zapůsobilo, navíc to je sport, který můžete dělat třeba do osmdesáti let,“ je spokojený Tkadlčík s tréninky po boku českého reprezentanta.
Silák má i světový rekord, jenže tahání železa není judo. Tohle je krok do jiného světa, kde vše naučené, natrénované bere za své. Navíc judo jde proti hrubé síle, kterou strongmani potřebují. Ale když vás to baví a nejsou závody? Proč neskočit na žíněnku.
Jiří Tkadlčík a historický zápis, pokořil 406 kilo!
Archiv: Jiří Tkadlčík
„Negativní je, že mi judo bere sílu. Tu prasáckou sílu, extrémní sílu, kterou já potřebuju jako strongman. Tyhle sporty se tlučou, ale judo mi dává zase mobilitu, poznal jsem nové lidi, začal jsem se více zajímat o Japonsko. K tomu mám silnější prsty, protože ty dostávají v kimonu opravdu zabrat,“ porovnává Tkadlčík dva světy.
| Daniel Pochop, český reprezentant |
| Jirka měl na začátku na judistu velkou ztuhlost, ale musím říct, že se to o dost zlepšilo. Ze začátku se nebyl schopen ani otočit do chvatu, ale zase má třeba výhodu, že má široká záda. Když se pereme na zemi, já ho neobejmu. Možná jsem nečekal, že se mu judo tak zalíbí, povídáme si, on o judu hodně přemýšlí, tohle mě docela překvapilo. První zápas? Trochu se to zkomplikovalo. Jirkův vysněný soupeř je Lukáš Krpálek, teď nedokážu říct, kdy by mohl mít zápas. Věřím, že až utne strongmanskou kariéru v tom nejlepším, tak se přesune do kimona, i když trochu hudruje, že se v něm potí. Když se vrátím ještě na začátek, tak mu dělala největší problém fyzička, tu neměl. Neříkám, že teď to je slavný, ale o dost se zlepšil. Já jsem asi o 35 kilo lehčí, ale už to s ním není tak jednoduchý, nabral judistickou sílu, přesto jsem furt ten panovačný trenér, pořád ho přeperu. |
Judo je obrovská dřina, musíte být všestranní, musíte být i chytří, myslet na strategii boje. Strongman je spíše o hrubé síle a o vydržení nelidské dávky tlaku a bolesti.
Tohle jde nyní trochu na vedlejší koleji, český silák je i judista. „Momentálně jsem hrdým nositelem čtvrtého kyu oranžového pásku,“ prsí se Tkadlčík, který nevylučuje, že by si dal i zápas v judu.
Už má vyhlédnutého soupeře. Chce olympijského vítěze.
„O zápasu jsem moc nepřemýšlel, asi by šel nějaký okresní přebor, uvidíme. Kvůli covidu se vše zkomplikovalo, ale rád bych si s Lukášem dal cvičný zápas. Vím, že by to bylo jako David s Goliášem, byl bych snadná kořist, ale určitě bych to chtěl zkusit,“ nebojí se porážky judistický novic.
Silák a judo. A také MMA. Oboje má svoje, svůj pohled na tyto sporty má i Tkadlčík.
„MMA se mi také líbí, mám hodně kamarádů, kteří to dělají, ale judo má pro mě etičtější nádech, judo je jako styl života, morální kodex.
MMA je super, ale hodně se mi zprotivilo trashtalkem, jak na sebe pořvávají,“ říká silák, který už zase pomalu dává více strongmanským tréninkům, v květnu by měl Tkadlčík bojovat na Ukrajině.
A pak Krpálek?
Máme sex jednou za měsíc: Pro mě je to málo, pro ni moc | Žena.cz
Moje partnerka se mnou odmítá spát častěji než jednou za měsíc. Říká, že je to naprosto normální a že nezná nikoho, kdo by to měl jinak. I kdyby to bylo sebenormálnější, mně to nestačí! Jenže nutit ji nemůžu. Mám si hledat milenky? Nebo se s ní rozejít?
V debatě s mým single kamarádem jsme nedávno dospěli k „zajímavému“ tématu. Říkal mi: „Já se koukám na porno každý ráno. Nemám tolik času, abych si mohl pořád něco představovat, a takhle mám za dvě minuty hotovo,“ smál se. Jenže mně úsměv ztuhl na rtech.
Mám to totiž úplně stejně, jenže s tím rozdílem, že žiju s přítelkyní, zatímco on je už nějaký pátek single a náhodné známosti už ho přestaly bavit, a tak si teď musí vystačit sám.
„K čemu teda tu holku mám?!“ chtělo se mi křičet, ale včas jsem si uvědomil, že ji mám, proto že mě s ní baví trávit čas.
Je s ní zábava, i po třech letech si pořád máme co říct, pořád mě přitahuje, fyzicky i psychicky.
Jen ten sex je špatně
Na začátku to samozřejmě byla jízda, ale tak je to vždycky. Vždycky tomu musíte dát aspoň půl roku, než se vztah po intimní stránce trochu ustálí. A já pak poznal, že když se mě nabažila, bohatě jí to stačí jednou za měsíc. Když už přijde, je to sice naprosto geniální, ale proč na to mám vždycky třicet dní čekat?
A to už jsem na ni zkoušel všechno možné. Šel jsem na ni romanticky, pomalu, jak ve filmu, protože ona to má ráda, ale vždycky má sice strašnou radost, když jsem na ni milý a pozorný a dělám první poslední a můžu se přetrhnout, ale evidentně si myslí, že to dělám jen kvůli mazlení. Abych si ji jako mohl jen tak pohladit.
Samozřejmě jsem se s ní o tom už párkrát bavil. A samozřejmě jsme se kvůli tomu i párkrát pohádali. Říká, že lidská sexualita přece nemusí být jen o sexu jako takovém.
Že ve vztahu je mnohem důležitější fyzická blízkost než to, jak často to spolu děláme.
A pak to samozřejmě završí tím, že jsem sobec, který myslí jenom na sebe, že nerespektuju, že je z práce unavená, že se taky chce věnovat svým koníčkům a ne jen trávit všechen volný čas v posteli.
Já se vždycky pak chvíli kaju, říkám si, že má jistě pravdu, jenže jednou za měsíc?! Přece to po ní nechci dvakrát denně! Co takhle jednou za týden? Neříkejte mi, že se mezi vámi nenajde nikdo, kdo to dělá pravidelně alespoň jednou za týden.
Umíte poradit?
A vůbec, už se vám někdy stalo, že jste to měli tak jako já teď? Existuje nějaký způsob, jak ji přesvědčit, aby se mnou spala, aniž bych ji nutil, což samozřejmě dělat nechci? Může se vůbec člověk v těchto potřebách nějak změnit? A pokud ano, můžu se nějak změnit já, abych to tolik nechtěl? Pokud ano, klidně to udělám. Ostatně je mi třiatřicet let, tak si říkám, že bych se možná vážně mohl trochu zklidnit…
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
- Pálím mosty: Po rozchodu mě žádná bývalá už nezajímá
- Rozešel jsem se s přítelkyní. Na každého se smála
- 10 jídel pro sexuální zdraví mužů
Vstoupit do galerie | 10 Vařte jako profík: 10 nejlepších kuchařských knih
Video Mohlo by Vás také zajímat: Husité budili hrůzu, jako teroristé si ale počínali i jejich protivníci, říká Čornej | Video: Martin Veselovský
Sexuolog Jaroslav Zvěřina: Jak často by se partneři měli milovat
Ten, kdo vyžaduje častější sexuální styk, bývá většinou muž.
Foto: Profimedia.cz
Vzpomínám si třeba na příklad jedné mé klientky. Žádala mě, abych jí vystavil potvrzení, že jí sexuální kondice nedovoluje souložit častěji než dvakrát denně. Stěžovala si na to, že má s manželem sex každou noc. To mu ale nestačí. Muž, úspěšný podnikatel, za ní přijíždí ještě několikrát denně domů, aby si s ní zasouložil. Potvrzení jsem jí vystavil. Bohužel jsem se už nikdy nedozvěděl, jestli manžel zareagoval na lékařskou zprávu tak, jak si představovala.
Názory na to, jaká frekvence styků je normální, jaká nízká a jaká přílišná, se velice různí. Ani sexuologové vám nedají jasnou odpověď. Je to logické. Co člověk, to jiný názor.
Když má pár pohlavní styk jednou týdně, může to jednomu z partnerů připadat jako málo a druhému jako moc.
Záleží na věku, temperamentu, zdraví, hladinách estrogenu a testosteronu, na pohodě, nebo naopak napětí ve vztahu, ale i na spoustě dalších věcí.
Když někdo nechce, je to mnohem horší, než když nemůže.
Ten, kdo vyžaduje častější sexuální styk, bývá většinou muž, což je dané biologicky. Ale není to tak vždycky.
Někdy touží po sexu víc žena. A muž jí z různých důvodů nechce vyhovět. Nebo nemůže. Pro ženu bývá právě v tomhle velký rozdíl. Přesně to vystihuje lidová moudrost: „Když někdo nechce, je to mnohem horší, než když nemůže.“
Navíc ženy snáz prominou menší zájem o sex muži, který je nemocný nebo trpí sexuální poruchou.
Pokud mají partneři rozdílné názory na četnost styků, bývá pravidlem, že snáz sleví ze svých požadavků ten, kdo má podstatně vyšší nároky na častost styků.
Je to pro něj přece jenom jednodušší než pro jeho protějšek, který projevuje nízkou sexuální iniciativu, a měl by v četnosti styků přidat. Z toho totiž mohou vzniknout větší problémy. Třeba proto, že si sex zprotiví.
V naší sexuologické praxi jsou kuriózním jevem takzvaní sexuální účetní. Obvykle jde o muže, kteří si vedou podrobné výkazy o počtu pohlavních styků. Vzpomínám si hned na několik mužů zdatných ve statistice. Přinesli mi do ordinace třeba matematicky zpracovaná data o svém partnerském sexu. Někdy je doprovázelo i grafické zpracování sezónních proměn.
Z grafů, které jsem na toto téma kdy viděl, jsem měl dojem, že četnost styků ovlivňuje i teplota. Na jaře a v létě bývala jejich frekvence přece jenom o něco vyšší. Zádrhel byl ovšem v tom, aby vůbec bylo co měřit. Podobné matematické modely se těžko uplatní, když má dvojice pohlavní styk jednou za měsíc nebo ještě méně často.
Na internetu koloval svého času příběh muže, který se snažil mít sex se svou ženou každý večer. Ta ho však většinou odmítla. Dotčený muž si proto vyrobil jednoduchou tabulku v počítačovém programu Excel.
Zapisoval do ní, jestli sex proběhl, nebo ne. Ale také tam zanesl zdůvodnění manželky: „Dívám se na film. Jsem unavená. Zítra brzo vstávám. Jsem zpocená. Jsem na to moc opilá a najezená.
“ Spousta kolonek zůstala nevyplněných, protože odmítnutí proběhlo beze slov.
Za zlatý standard lze označit sex 1-3krát týdně.
Z tabulky vyplývalo, že muž měl s manželkou pohlavní styk v průměru třikrát měsíčně. Když jeho rozhořčení nad tak chabou frekvencí souloží vyvrcholilo, rozhodl se, že tabulku zveřejní na sociální síti.
Udělal to ve chvíli, kdy žena odjížděla na desetidenní cestu. Ještě jí stihl napsat, že ji následujících deset dní rozhodně nebude postrádat. Žena se mu snažila dovolat zpět, ale on nezvedal telefon.
Jak příběh dopadl, bohužel nevíme. V každém případě mu lidé radili, že by mu k lepšímu výsledku pomohlo spíš to, kdyby manželce spolu s tabulkou poslal také kytici květin. Jiní mu zase doporučovali, že pro podobné prezentace bývá mnohem výhodnější počítačový program Powerpoint.
Pokud jde o statistiku, která je založená na seriózních výzkumech, sexuologové mají docela slušnou představu o tom, co lze označit za jakýsi zlatý standard. Je to četnost pohlavních styků, která se pohybuje mezi jedním až třemi týdně. Má to vcelku rozumný důvod.
Naše dlouhodobá sexuologická zkušenost říká, že u páru, který se miluje méně často než jednou za týden až deset dnů, trpí intimní souhra partnerů. Snadno se pak stane to, že u nich časem dojde k výraznému tělesnému i psychickému odcizení.
Tento stav pak mohou překonat jenom s pomocí sexuologa, tedy díky systematickému sexuálnímu nácviku párových aktivit. Nejde to však snadno a bývá to dost pracné. Proto párům vřele doporučuji, aby takovým koncům předcházely. Samozřejmě ne příliš častým, ale zato pravidelným sexuálním životem, při kterém nebudou přestávky mezi jednotlivými pohlavními styky delší než jeden týden.
Samozřejmě, existují také dvojice, které spolu mají sex jen vzácně, přesto spolu úspěšně žijí. Obvykle je drží pohromadě nějaké ne zcela sexuální faktory.
Třeba společné koníčky, potomci, příbuzní, podnikání, ekonomické zájmy a podobně. Žijí spolu ve shodě, navzdory kousavým poznámkám a vtipům, jako je třeba tento: K sexuálnímu vzrušení žen přispívá řada mechanických hraček.
Jednou z těch, které se velmi dobře osvědčily, je například Porsche 911 Carrera…
Hlavní zprávy
Diskuze Odlišná chuť na sex, příteli stačí jednou za týden
Ahoj holky, prosím o radu a zkušenosti. S přítelem jsme spolu skoro rok
a půl. Jemu je 34, mně 21. Klape nám to skoro ve všem, kromě sexu. Já
bych mohla skoro pořád, nebo aspoň dvakrát – třikrát týdně. Příteli to
stačí jednou za týden a ještě mnohdy začínám já.
Určitě je to
i tím, že studuju, mám víc volnýho času a tím pádem jsem i víc
odpočatá. Přítel naproti tomu pracuje a pak je unavený z práce a už na
to nemá chuť. Už několikrát byla situace, kdy mě odmítl. Z toho jsem
vždycky tak špatná, že i pomýšlím na rozchod.
Já vím, že sex není to
nejdůležitější, ale to neustálé odmítání mě ubíjí. A nedokážu
o tom nemluvit. Už delší dobu se tím hodně trápím. Samozřejmě jsme
o tom mluvili, mockrát, ale k ničemu to nevede. Říkám si, že jsem mladá
a tohle jsem čekala nejdřív tak za dvacet let.
Co byste na mém místě
dělaly vy a kdo máte stejný problém, jak to řešíte? Dá se to dlouhodobě
vydržet?
Velikost písma:
Ahoj, není to nic neobvyklého. Já kolikrát když přijdu z práce, tak
jsem zralá jen na spánek a sex absolutně ne. Chápu, že to není
příjemné, ale co bys dělala, když by to bylo naopak – ty na jeho pozici?
Že by ti přítel naznačil, že kvůli tomu pomýšlí na rozchod?
Na druhou stranu, pokud se to opakuje pořád a tím myslím pořád,
i o víkendu…tak to klidně může být i něčím jiným, třeba něco
zdravotního co maskuje prací a únavou.
Pokud máte i při samotném sexu
nějaký druh problému, mohlo by to být ono.
Pokud nedělá horníka nebo
jinou velmi zátěžovou práci (i psychicky) a třeba od tebe odmítne
i orální sex (pokud s ním nemáš problém), tak bych asi začala
přemýšlet i o jiných důvodech než jen únavě.
@Andyss Ten smajlík nepatří tobě, ale mým
vzpomínkám na 21 let To co jsem ve 21 letech vnímala jako
katastrofu beru ve 35 jako požehnání… jinak nevím, co napsat, pač tuhle
frustraci znám, taky jsem ve 20 letech měla staršího partnera…a nakonec
to nedopadlo. Do dneška si myslím, že jsme se potkali moc brzo… možná
pomůže se zamyslet, co by se dělo, kdyby chtěl pořád to je taky frustrující, pač máš pocit, že
se s tebou začne za chvíli nudit a bude koukat jinam… v každém
případě je rozhodnutí jen na tobě… já bych to ve 20 nepokousala a ve
30 už bych ho nikomu nedala
Yogistka: Já to právě úplně chápu a nechci ho do ničeho nutit.
Jenomže já se trápím a nevím, jak to jinak řešit. Proto bych si k sobě
ideálně představovala někoho, kdo bude mít stejnou potřebu.. Zdravotní
problémy nemá, jen má prostě nižší potřebu a je líný. Orální sex by
asi neodmítnul , jenže to neřeší náš problém. Už jsem mu
to několikrát udělala, když byl na ostatní věci unavený, jenže pak jsem
zase neuspokojená já. A naopak to právě nefunguje, že on by mě aspoň
uspokojil, když je unavený jinak, to se mu prý nechce nic. Už několikrát
jsme se bavili, že by se ta chuť dala vyřešit třeba sportem nebo zdravěji
jíst, ale na to je opět líný.. Spíš mě teda štve, že je moc pohodlný, aby
to nějak aktivně řešil nebo sám vyvinul iniciativu.
@Bebuše V ostatních
věcech nám to klape a já bych s ním chtěla zůstat, ale bojím se, že
tahle věc mě bude neustále trápit. A je mi jasné, že za 10 let už budu
řešit úplně něco jiného. Ale ještě se říká, že ženská kolem 30 je
sexuálně nejaktivnější, ne? A pokud u něj bude ta chuť stále klesat,
tak se nikdy nesejdeme. A můžu se zeptat, proč jste se s tím partnerem
rozešli? A jestli tě to třeba zpětně trápí, nebo jsi za to ráda..
@Andyss Myslela jsem to
právě jen jako na zkoušku, zdali by si dal říct. Ale pokud i ty sama
spatřuješ určitý nezájem nebo lenost s tím něco dělat… to je pak
jiná věc.
Podle mě by se měl alespoň snažit, sport by mu samozřejmě jen
prospěl, ale pokud mu na tobě záleží, tak by jistě měl brát v úvahu
tvoje potřeby – ne jen ty svoje. Ve chvíli, kdy prostě nemá on náladu by se
měl zamyslet nad tím, že tam není jen on… ruce mu snad slouží, a jazyk
taky, ne? I když to není úplně totéž jako penis.
Ano sex není
nejdůležitější sám o sobě, ale určitě je to jedna
z nejdůležitějších věcí…jestli jej nechat být je samozřejmě
rozhodnutí pouze na tobě. Bohužel s leností se toho moc dělat nedá a
trochu se obávám toho nevcítění se do tebe.
A projevuje se mu ta „lenost“ i jinak? Špatnou náladou, nechutí
k jídlu, nezájmem i o jiné věci, kritikou kde čeho…apod? Je více
věcí, co by to mohlo být. Pokud by tam byly i tyto věci, tak by to mohly
být známky deprese nebo jiného stavu.
@Andyss Bohužel můj
druhý přítel byl něco obdobného, já jsem vždycky začínala a taky nebyl
zrovna dvakrát ochotný se nějak snažit. Udělal se a pak už se mu moc
nechtělo :-/ A celkově ani neměl moc zájem…nakonec jsem ho nechala
z jiných důvodů, ale tohle byl prostě jen další důvod. Ať si říká
kdo chce, co chce…sex je důležitá součást života!
Teď jsem ráda, že mám, co mám.
@Andyss Rozchod byl
jednoznačně kvůli nesouladu v sexu, on si našel partnerku, která byla
podobného věku a mají spolu dvě krásné děti… dlouho mě to mrzelo, ale
takový je život, prostě jsme se minuli v tom ideálním… já si užívala
života a ve 28 potkala současného partnera, který je vlastně úplně
stejný… chuť na sex, když je odpočinutý, takže důchodci jsou proti nám
frajeři… ale teď už mi to nevadí, naopak, teď už mi to vyhovuje mnohem radši se jenom přitulím
A pokud jde o tu aktivitu okolo 30… spíš bych řekla, že si to ženská
umí krásně užít, že nejde o kvantitu, ale o kvalitu
@yogistka Orální sex
jako zkouška, jestli by si dal říct by probíhal asi tak, že kdybych
přestala, tak by se dál nic nedělo, pokud bych to nedotáhla do konce..
A pak je vždycky tak odrovnaný, že už nemá smysl se o něco dalšího
pokoušet.
Jazyk a ruce by mi úplně stačily, ale on říká, že když už na
to nemá chuť, tak nemá chuť na nic s tím spojeného. A co můžu dělat,
nutit ho nemůžu. Špatnou náladu, ani nechuť k jídlu nemá, jinak je
strašně veselý, pořád se něčemu smějeme.. Takže je to podle mě jen a
prostě lenost.
Hm, to pro mě nezní moc pozitivně , ale moc díky za reakce, potřebovala jsem
slyšet nezúčastněný názor.
@Bebuše Já se právě
snažím najít tu kvalitu, o které mluvíš. Dlouho jsem měla problém, že
mě přítel neuměl uspokojit , pak jsem změnila antikoncepci a teď je
samotný ten zážitek mnohem lepší. A o to víc mě pak mrzí, že mi ho
přítel nedopřává tak, jak bych potřebovala..
@Andyss Bohužel jak sama
píšeš, moc pozitivně to nezní.
Co jsem zmínila já…ano, odlišná chuť
se dá tolerovat a pochopit, ale čemu nerozumím je ten nezájem se alespoň
snažit tě uspokojit To, že máš hlad a nechce se ti vařit přece
neznamená, že nebudeš týden jíst…ale dáš si nějakou alternativu,
jednodušší a rychlejší.
Tohle je podobné, ta lenost a nezájem je pro mě
mnohem důležitější faktor než jiná biologická potřeba. Pokud ani po
domluvě jak jsi naznačovala, že jste to řešili neprojevil zájem
o nějakou snahu…tak potom bych asi začala uvažovat o nějakých jiných
scénářích. I když je to jen můj názor.
@Andyss Jak psala @yogistka pokud ho chceš
k něčemu v posteli dokopat, bude jediná cesta ho rozhýbat přes den…
opravdu to pomáhá… my chodili každé ráno běhat a člověk měl mnohem
více energie, než když se vykoulel z postele rovnou do práce…
@Bebuše píše:
@Andyss Jak psala @yogistka pokud ho chceš
k něčemu v posteli dokopat, bude jediná cesta ho rozhýbat přes den…
opravdu to pomáhá… my chodili každé ráno běhat a člověk měl mnohem
více energie, než když se vykoulel z postele rovnou do
práce…
Ano a další věc, co mi Bebuše připomněla… Co sex ráno? Na to se
dívá jak? Vyspaný a odpočatý (ranní erekce k tomu)?
@yogistka No jo, když
on zase říká, že to není o lenosti, ale že fakt v tu chvíli nemůže
nic… vůbec na to nemá náladu, atd..
@Bebuše Jo tak to u nás
nehrozí. Ranní cvičení. Když už, tak možná odpoledne, nebo k večeru.
Ale to musím přemlouvat a přemlouvat a to mě taky pořád nebaví..
A k sexu ráno.. To si zase tak moc neužiju já.
Ale když už je
příležitost (i ráno), tak po ní skočím (to přeháním, ale víte jak) Takže se
snažím to zaonačit spíš na večer, ale stejně to poslední dobou máme
většinou právě ráno.
@Andyss v 21 bych
zdrhala… sex je v podstate zakladem vztahu, at si kazda dela damu jak chce..
Mas vek na to si uzit, po porodu se ti muze zmenit apetence a jemu tuplem… a
pak si budes jen s povzdechem vzpominat na ta krasna mlada leta, kdy jsi mohla
ojet vse, co se hyblo.
Promin, ze muj post postrada diplomacii, neni to mym zvykem, ale nejak jsem
dnes vycerpala vsechna slova, do kterych bych to mohla zaobalit pro prijemnejsi
servirovani
Jeden svět nestačí / The World Is Not Enough (1999)
„Jeden svet nestačí” je ozaj veľmi príjemne prekvapenie, čo sa týka ďalšieho, moderného, filmového spracovania Jamesa Bonda podľa námetu Iana Fleminga.
Za ten čas sa tento hrdina stihol vyprofilovať nielen, ako extra zdatný lyžiar, že také Malinô Brdo by bolo pre neho sotva malým kopčekom, totiž, on sa len zameriava presne na také svahy, z ktorých máva jednak maximálny úžitok, kedy má v pätách odhodlaných lyžiarov-protivníkov so samými ručnými zbraňami, no zároveň, čím je v podstate toto kopčisko strmejšie a spádovejšie, tým je celkovo akčnejšie, dynamickejšie a lepšie, ale aj, ako skúsený šofér, čo najideálnejšie úplne vidieť v úvodnej a pred titulkovej, dlhšej a vskutku majstrovskej, brilantnej sekvencii s daným teroristickým útokom, (na)smerovaným na londýnsku centrálu MI6, z čoho sa následne vykryštalizovala i pozoruhodná naháňačka na člnoch po rieke Temži, ktorá je tak strhujúco zrežírovaná, až mi doslova pravidelne vyrážala dych, pričom som si asi najviac obľúbil scény vrtuľníkov Eurocopter AS-355F1 Ecureuil II, vybavené piatimi, pod sebou zavesenými obrími pílami, určenými k odstraňovaniu stromov na trase budúceho ropovodu, keď tentokrát nebudú zarezávať v robote, ale budú chcieť rezať, čiže vážne ublížiť niektorým postavám, medzi ktorými už skrátka nesmie chýbať ani náš (ne)ohrozený agent 007. A z tohto všetkého sa dá ináč extrémne veľa vyťažiť, čoho si je režisér Michael Apted aj značne a dobre vedomý, kedy sa stihol aj „adaptovať“ do pocitov divákov, ktorí musia byť z hotového výsledku priam nadšení !? Síce je to patrične hollywoodsky-prehnané, ale zase sa nedá povedať-nereálne. Realistickosť neuveriteľne každým záberom iba prekvitala, čomu tiež dopomáhala aj výborná, panoramatická kamera Adriana Biddlea. Obsadenie bolo naprosto kľúčové, ktoré prinieslo nejeden milý úžas a povestný zvrat, keď do Sophie Marceau som sa asi platonicky zamiloval, že väčšieho, hereckého priestoru sa dočkali i Judi Dench a Denise Richards, ktorá vôbec nie je až tak zlá, ako avizovala „zlatá malina” ! Možno Robert Carlyle nebol dostatočne využitý, akoby si de-facto zaslúžil, ale i na tej malej ploche, sa vyznamenal. Budúci „Hagrid“ z Harryho Pottera, pozoruhodná, vedľajšia postava, a to ani nehovoriac o „Q“ , kedy Desmond Llewelyn definitívne končí… Minule som Pierceho trochu (s)kritizoval, a to viac sa teraz pochlapil, pričom pôsobil dosť chladnokrvne. Nadštandardné uchopenie, ktoré si ma získalo.(3.10.2020)
Najlepšia Bondovka s brosnenom. Od prvej minúty do poslednú sa jedná o kolotoč charakterov, emócií, podrazov a výbuchom v guláši alá Michael Apted, ktorý spravil s Bondom 90. rokoch 20 storočia, TO, čo sa nepodarilo nikomu predtým. Sofistikovaný elegán, ktorého ženú emócie.
Judi Denchova ako naozaj dôležitá osôbka v celej tej mašinérií. Zvodna Sophie Marceau, prvotriedny zločinec v podaní excentrického Carlyleho – jeden z najlepších Bondových protivníkov by the way. Neskutočne krásna Richards, návrat Robbie Coltranea a posledné zbohom Desmonda Llewelyna.
Nemám absolútne žiadnu výhradu. Neskutočne som sa pri tom bavil. Rozhode si to berie len to krásne s toho špionážného sveta.
To prečo máme Bondovky radi je krásne ukázané v tomto filme, a keď už nemáme Conneryho ani Live and let die, tak jeden svet nestačí predstavuje krásny pohľad na dobrodružstvo ako sme ho mali radi.(3.10.2009)
Jeden svět nestačí? Myslím, že 18 předcházejících bondovek stačilo. Jediné, co si z této bondovky jsem vždycky schopen vybavit jsou Sophie Marceau (kterou kdybych již dříve neznal z mnoha filmů, by byla nejlepší bondgirl) a Denise Richards, herečka, která nemusí umět hrát (a taky nehraje!!!) a každému je to fuk.
Ono jako dívat se na to v pohodě dá, jako na každou bondovku (vyjma teda Quantum of Solace), ale po skončení to nezanechává takový ten lahodný pocit, jako po každé předcházející bondovce. Mohlo se to taky jmenovat U konce s dechem, protože tímhle začala jít bondovská série tam, kam slunce nikdy nesvítí.
Resuscitační otřes jménem Casino Royale by se v tomto případě dal považovat za malý zázrak.(30.10.2010)
Rok 1999, 19. bondovka. Režisér Michael Apted se tehdy chopil předposlední bondovky s Piercem Brosnanem a dodal bondovku, která má výtečné akční scény, v rámci série jednu z nejlepších zápletek, dvě výtečné Bond girl a především uzavírá jednu kapitolu celé série. A je to dojemné.
Ve své třetí bondovce Brosnan opět dokázal, že mu tahle role neskutečně sedne.
Jeho Bond je nadále elegantní, zároveň přesvědčivý v akčních sekvencích a opět se přitom všem daří Brosnanova Bonda tak trochu polidštit. Brosnan ve své třetí štaci nadále platí za ideálního Bonda, který výtečně balancuje mezi vážnou a odlehčenou notou a člověk mu snadno věří výborného agenta i svůdníka žen. Brosnan byl v téhle roli prostě výtečný.
Michael Apted se u Jeden svět nestačí drží stylu, který téhle nové éře Jamese Bonda nastavil Martin Campbell u Zlatého oka a následně ho dodržel i Roger Spottiswoode u Zítřek nikdy neumírá. Apted výtečně zvládá akci, přičemž se nadále dokazuje, že nástup digitálních efektů dopomáhá Jamesi Bondovi k velkolepějším akčním sekvencím.
A přitom ty velkolepé scény pořád působí v rámci možností uvěřitelně (minimálně na bondovky s Rogerem Moorem se to opravdu nechytá), ať už se zrovna James Bond v lodi prohání Londýnem nebo lyžuje za těch nejhorších podmínkách.
Apted prostě akční stránku opravdu zvládl a přitom všem zvládl dodat tu nejideálnější bondovku, která krom výtečné akce potřebuje i skvělého protagonistu, přitažlivé scény, půvabný vizuál a především to pravé elegantní akční dobrodružství. A to vše Jeden svět nestačí splňuje.
Robert Carlyle je jako terorista Renard výtečný antagonista, který funguje jako skutečná hrozba i díky tomu, že si skutečně rád hraje se svými terči a sadismus mu rozhodně není cizí. Z tohohle záporáka už od prvního nástupu vyzařuje velmi nepříjemná aura, kterou Carlyle dokáže naprosto výtečně prodat. A i proto je Renard jedním z nejvýraznějších záporáků v historii série.
Judi Dench je nadále naprosto výtečná jako M, přičemž scénář jí ve scenáři dává výraznější úlohu než pouhé nadřízené. Robbie Coltrane se po Zlatém oku opět vrací jako Valentin Zukovsky a opět je neskutečně zábavný. Především má ale tato bondovka dvě výtečné Bond girl, přičemž obě jsou výtečné z různých důvodů.
Elektra King v podání Sophie Marceau má zajímavou úlohu, přičemž se opět díky této postavě daří Bonda trochu polidštit. Denise Richards zase jako Christmas Jones opět dokazuje, že Bond girl může být krásná, zároveň ale být Bondovi skutečně důstojným spoluhráčem. A v součtu tak ani nesejde na tom, že James Bond opět Bond girl svede. Pořád se totiž tak trochu boří ty bariéry.
Tedy skutečně pouze do jisté míry.
Jeden svět nestačí je především rozlučkou pro Desmonda Llewelyna. Tento herec ztvárňoval roli Q pravidelně již od Srdečných pozdravů z Ruska až do tohoto snímku a zemřel přesně měsíc po vydání filmu. 85-letý Llewelyn tak v Jeden svět nestačí definitivně zakončuje svojí dlouhou kariéru a přitom zaučuje svého učedníka R v podání Johna Cleese.
Cleese zde dostává možnost předvést svůj komediální talent (předtím než se z něj v nadcházející bondovce Dnes neumírej stal definitivně nový Q) a prokázat, že Monty Pythonové byli výteční i po letech. Především je ale skutečně snadné dojmout se nad tím, že Llewelyn po 36 letech definitivně skončil v roli Q.
Po všech těch výborných gadgetech a výtečné chemii s různými představiteli Bonda tenhle výstrojní důstojník definitivně po více než 3 dekádách končí a je to škoda. John Cleese i Ben Whishaw se totiž v následujících bondovkách mohli snažit sebevíc, nahradit Llewelyna je ale skutečně těžké.
Dalo by se snadno nadávat na to, že se Jeden svět nestačí v rámci série nikam neposouvá a Apted skutečně pouze jen velmi bravurně navazuje na předchozí bondovky Campbella a Spottiswoodea. Jenže Jeden svět nestačí je ve finiši skutečně opět ideální bondovkou, která navíc svého předchůdce přece jen o ždibec strká do kapsy a především má skutečně jeden z nejlepších scénářů v rámci série- trojice Neal Purvis, Robert Wade a Bruce Feirstein přišli s ideálním příběhem, kde každá postava dostává svůj moment slávy a výtečně funguje akce, humor i vážnější momenty. A do toho je tam Apted, který to celé výtečně převádí do audiovizuální podoby. Takže v součtu jasná pecka, především právě i díky tomu, že se tu Llewelyn skutečně stylově rozloučil…..(25.2.2021)
Akciou nabitá Bondovka, ktorá vám nedá vydýchnuť. Niektoré akčné scény vyzerali dosť čudne, no niektoré ma doslova prikovali do kresla. Prvá Bondovka, keď sa do deja a akcie priamo zapojil M, čo v predchádzajúcich bolo nemysliteľné. Tiež, že atentát na vplyvného človeka bol spáchaný priamo v centrále MI6.
Tiež inovácia, ktorej som ako divák tlieskal bola, keď Bond zastrelil asi najnepríjemnejšiu ženu/ záporáka, s akou mal kedy agent 007 románik. Už kvôli tomu, aký pocit vo mne vyvolala postava Sophie Marceau si zaslúži film vysoké hodnotenie.
Druhý záporák (Robert Carlyle) konečne vyzeral, ako skutočný záporák. Z neho tá charizma sršala, už len keď sa objavil na obrazovke. Denise Richards je na zožranie, dokonca vie počas čistenia potrubia odistiť atómovku, čo sa môže niekedy hodiť.
Niektoré nelogické momenty sa dostali do zapomenutia slušnou výpravou a kvalitnými trikmi. In memory Desmond Llewelyn.(17.6.2010)
Uvodna nahanacka na clnoch v Londyne bola natolko uchvatna az som sa zarazil, ze som dal tejto Bondovke len 3*. Aj samotna zapletka, ktora je tentokrat osobnejsia ponukala moznost pre temnejsie a drsnejsie vyznenie. Ale po skvelom uvode to zacalo drhnut a cele to patranie po pachatelovi atentatu bolo dost nudne. A nezachranili to ani dalsie akcne sceny.
Su sice napadite, ale ich prevedenie je tuctove a zaujala ma uz len ta scena s vrtulnikom s rezackou stromov. Finale v ponorke mi pripada ako jedno z najhorsich v celej serii. Postavy su tiez rozpacite. Sophie Marceau je dost otravna. Denise Richards je neskutocne sexy, ale hrat vôbec nevie a ze jej postava ma nejaky titul jej nikto neuveri. Takze pôsobi neraz trapne.
Velka skoda, ze Maria Grazia Cucinotta nedostala part Sophie Marceau, pretoze aj v tych par minutach zatieni vsetky ostatne zenske postavy. Najväcsim sklamanim je zaporak Robert Carlyle. Je to sice môj oblubenec, ale jeho postava je hrozne napisana. Vôbec nevzbudzuje respekt a vyzera ako mongoloid.
Naposledy sa v serii objavi Desmond Llewelyn a rozluci sa s nou dôstojne. Predstavi nam aj svojho nastupcu Johna Cleesa, ktory pôsobi dost potrhlo. Arnoldova hudba mi tentoraz pripadala standardna. Pochvalit musim ale titulkovu pesnicku od mojej oblubenej kapely Garbage. Jednoznacne najlepsia pesnicka v celej serii.
Takze od famozneho uvodu je film cim dalej tym slabsi az sa doplazi k mizernemu finale. Celkovo teda mierny nadpriemer. 6/10.(22.8.2016)