Mentální anorexie: nemoc blahobytné společnosti

Desetiletý výzkum anorexie v rodinách, který probíhá zároveň v osmi amerických a dvou evropských městech (Londýn, Mnichov), začíná zveřejňovat první dílčí výsledky.

A ty jsou jednoznačné: pro dívky, v jejichž příbuzenstvu se anorexie vyskytla, je riziko stejné poruchy až dvanáctkrát vyšší.

O vzniku anorexie však v žádném případě nerozhoduje jen dědičnost, shodují se vědci. „Geny jsou jako náboj do pušky, ale až prostředí stiskne spoušť,“ přirovnává Craig Johnson, který vede oddělení poruch příjmu potravy na psychiatrické klinice v oklahomské Tulse a podílí se na mezinárodní studii Dědičnost anorexie.

  • Jinými slovy, nemoc se projeví, když se sejdou dědičné dispozice a „to pravé“ prostředí: okolní svět orientovaný na hubenost, diety a přehnané cvičení.
  • V jiných časech a dobách se tato nemoc nevyskytuje – „řada genů je aktivní jen v určitém prostředí,“ vysvětluje doktor Martin Anders z Psychiatrické kliniky VFN.
  • Mentální anorexie: nemoc blahobytné společnosti Pro dívky s mentální anorexií je typický zkreslený pohled na vlastní tělo

Anorexií jsou ohrožené především mladé dívky, podle Johnsona ve věku 11 až 14 let. Dospívají, přirozeně přibývají na váze, zakulacují se.

Je-li dívka v této době „zmanipulovaná“ módními vzory, nepřijímá-li lehce své tělesné změny, stačí poznámka rodičů, kamarádek či přítele na adresu tělesných proporcí, aby se vrhla na diety, cvičení, hladovění.

Ty zranitelnější, případně ty, u nichž existují genetické dispozice, pak mohou sklouznout až k anorexii. A ta až v deseti případech ze sta končí smrtí.

Rodina není vinna Není tomu tak dávno, kdy odborníci označovali jako největší problém u anorexie rodiče. V roce 1978 v knize Zlatá klec psychoanalytička Hilde Bruchová označila narcistické, chladné a nemilující rodiče (či naopak hyperkritické, příliš ctižádostivé a svazující) jako původ zla: to oni jsou vinni tím, že potlačují přirozený vývoj a dospívání svých dětí.

Vědci z University of Pittsburgh School of Medicine, kteří se rovněž podílejí na výzkumu dědičnosti anorexie, však dnes s veškerou rozhodností tvrdí, že je to stejně nesmyslné jako obviňovat rodiče z cukrovky, astmatu či rakoviny, jimiž trpí jejich děti.

Rodina však přece hraje roli: skrz geny. Studium rodin, kde se anorexie vyskytuje, dokazuje silný faktor dědičnosti. Proto se některá propadne do bludného kruhu hladovění a nezřídka zemře, u jiné stejně škodlivé prostředí nemocí nekončí.

„Anorexie vypukne u jedné ženy ze sta – to dokazuje, že sociální a kulturní tlak pro rozvoj anorexie prostě nestačí,“ konstatuje ve své zprávě psychiatr Walter H. Kaye. „My se snažíme zjistit, které geny to jsou.“

Pátrání po genech Před šesti lety publikovali vědci z Virginia Commonwealth University studii, ve které sledovali 2163 dvojčat ženského pohlaví. U 77 z nich zjistili příznaky anorexie, v naprosté většině případů šlo o dvojčata jednovaječná. Několik dalších studií potvrdilo četnější výskyt anorexie v některých rodinách.

Vědci již našli významné rozdíly v chemii mozku anorektiček. Například abnormálně vysokou hladinu hormonu serotoninu. To může podle nich souviset s pocity úzkosti, nutkavého chování a dalších typických projevů u anorexie.

První stopy dědičnosti nalezli vědci na chromozomu 1, „odpovědném“ i za další psychiatrické poruchy. U 37 rodin, kde dva a více členů trpí nebo trpělo anorexií, zjistili shodné odchylky.

„Jdeme stejnou cestou, jakou vědci kráčeli před dvaceti lety, když odhalovali kořeny autismu nebo schizofrenie,“ dodává Walter H. Kaye. Nyní tým hledá další rodiny zasažené anorexií, aby mohl zopakovat studii na větším vzorku.

Odborníci vědí, že u anorexie bude ve hře více genů, které fungují jen v určité konstelaci.

„Anorexie i bulimie a jejich atypické formy jsou komplexní onemocnění, kde hraje roli více faktorů a jejich vzájemná interakce, v biologické, psychologické i společenské oblasti.

Genetické vlivy jsou popisovány až ve 20–80 procentech případů, ale neznamená to, že za vznik anorexie či bulimie je odpovědný jen jeden konkrétní gen.

Je to spíše vloha, která se může, ale nemusí projevit,“ vysvětluje doktorka Hana Papežová z Psychiatrické kliniky 1. LF UK, která je naší přední odbornicí na poruchy příjmu potravy.

„My vídáme dívky z rodin, kde se anorexie či bulimie vyskytuje ve druhé či třetí generaci. Není-li to přímo anorexie, jde o výrazné zaujetí a zaměření na postavu a váhu.

Tyto dívky jsou ve větším riziku, že u nich anorexie či jiná porucha příjmu potravy vznikne,“ dodává.

  Umožní však poznání „genů pro anorexii“ jiný přístup k léčbě? „To samozřejmě ne,“ zdůrazňuje Martin Anders z Psychiatrické kliniky, „neumíme manipulovat s geny, jediný způsob, jak poznání genetických příčin využít, je pro prevenci.“  

„Když má někdo větší genetické předpoklady k onemocnění, je nutné hledat způsob, jak jedince ochránit, aby onemocnění přes existující dispozici nevzniklo.

Neměl by pracovat v rizikových povoláních (baletky, vrcholové sportovkyně, modelky), být v rodině vystaven neúměrným poznámkám o dietách a nucen k udržení neadekvátní štíhlosti, k extrémním sportovním výkonům,“ vysvětluje doktorka Papežová.

Právě kvalitní rodinné zázemí, které chápe problémy mladých lidí a dokáže nabídnout jiné lidské hodnoty, než je zevnějšek a štíhlost, je podle doktorky Papežové nejlepší ochranou.

Měly by však zároveň existovat i kvalitní preventivní programy, které by alespoň částečně zmírnily současný tlak na nereálný (počítačově upravený) zevnějšek. „Na ty ale naše společnost v dostatečném měřítku zatím ekonomické prostředky nenašla,“ podotýká MUDr. Papežová.

První rizikový faktor u anorexie je: Být ženou. Devadesát až pětadevadesát procent pacientů s poruchou příjmu potravy jsou dívky. Nejčastěji ve věku 16–25 let, ale start choroby se posouvá do stále nižšího věku. Výjimkou nejsou už ani desetileté dívky. Rizikem je i rodinná historie. Výzkumy ukázaly, že pravděpodobnost vzniku anorexie je dvanáctkrát vyšší u dívek, v jejichž příbuzenstvu se tato porucha vyskytla u sestry, matky, tety… K anorexii přispívají i určité vlastnosti a temperament (a i ty se dědí). Perfekcionismus, úzkostnost, ostýchavost, nižší sebevědomí, strach z dospívání, nespokojenost se sebou samým a zejména s vlastním tělem, impulzivnost – spojení více těchto vlastností znamená větší riziko vzniku choroby. Rizikové aktivity  Modeling, svět módy vůbec, balet, gymnastika, běh na velké vzdálenosti, plavání a další. „To je průmysl a druhy sportů, které vyznávají a podporují štíhlost, diety a přehnané cvičení,“ vysvětluje Craig Johnson z Tulsa Univerzity, jehož tým se účastní mezinárodního výzkumu genetických faktorů vzniku anorexie. „To vše poškozuje chemii mozku jednotlivce.“ U dívek s dědičnými předpoklady ke vzniku choroby takovéto prostředí a okolnosti mohou vznik nemoci odstartovat. Západní styl života Zatímco dříve byly poruchy příjmu potravy považovány za nemoc středních a vyšších sociálních vrstev, nyní už se šíří i do ostatních sociálních skupin, kultur i ras. Psycholog František David Krch v článku pro Vesmír již v roce 1998 konstatuje, že „vzrostl výskyt poruch příjmu potravy v izraelských kibucech, v Japonsku a mezi přistěhovalci v západní Evropě a USA. Ze 36 000 středoškoláků různého etnika ze státu Minnesota byly nejvýraznější známky popruch příjmu potravy zjištěny u hispánek a nejméně spokojeny se sým tělem byly indiánky a černošky.“ Psychiatr Martin Anders dodává: „Souvisí to s přijetím a napodobováním západního stylu života. A to je případ hispánců ve Spojených státech. U nás se mentální anorexie vůbec nevyskytuje mezi romskou menšinou. Jejich pojetí světa a sebe v něm je v tomto případě chrání.“ Anorexie v číslech: • Anorexií trpí půl až jedno procento mladých Američek, ale mnohem víc je „na půl cesty“. • Anorexie se zařadila mezi jednu z nejčastějších psychiatrických poruch u mladých dívek a žen.• Pět až deset procent lidí s anorexií umírá – je tedy nejsmrtelnější ze všech psychiatrických nemocí 

Mentální anorexie – Mojezdraví.cz

Anorexie ve většině případů postihuje ženy, přičemž nejohroženější skupinou jsou ženy ve věku 15–25 let. Onemocnět mohou však i dospělé ženy, muži i chlapci.

Budete mít zájem:  Alergie Na Potraviny Vysetreni?

Příznaky mentální anorexie

Pro anorexii jsou typické nesprávné vnímání proporcí svého těla a chorobný strach z tloušťky. Pacientky si hlídají, aby nepřibíraly na váze, a touží po extrémní štíhlosti. V důsledku toho drží drastické diety nebo téměř odmítají jíst, hubnou za pomoci intenzívního cvičení, používání projímadel, diuretik nebo zvracení.

Za ideální váhu považují takovou, která je hodně pod dolní hranicí vzhledem k jejich výšce.

Podle Světové zdravotnické organizace se BMI (Body Mass Index, tedy poměr výšky ku hmotnosti jedince – spočítejte si ho zde) zdravého člověka pohybuje v rozmezí od 19 do 25, u pacientek s anorexií tato hodnota klesá pod 17,5.

Příznakem anorexie je zkresleně kritické vnímání vlastního těla – pacienti se často považují za „tlusté“, ačkoliv je okolí ubezpečuje o opaku.

Velkým problémem právě může být, že pacientka trpící anorexií stále posunuje svoji ideální váhu směrem dolů a snaží se stále více a více zhubnout.

Často mohou mít nemocní pocit, že jim okolí závidí a nepřeje jejich úspěch v hubnutí, nebo považují za problémové partie i běžné záhyby kůže na břiše a podobně. Jejich chování způsobené nemocí vede k podvýživě a řadě psychických obtíží a může skončit i smrtí.

Riziko smrti je třikrát vyšší než u jiných psychických onemocnění, jako jsou deprese, schizofrenie nebo alkoholismus.

Podvýživa se může projevovat různě: únavou a celkovou slabostí, snížením imunity, poruchou krvetvorby (anémie), poruchou ukládání vápníku do kostí (hrozí osteoporóza). Pacientům se zhorší pleť (je suchá, zažloutlá), vlasy (jsou nekvalitní a vypadávají) i zuby (více se kazí a vypadávají).

Zhoršují se i funkce mozku (pacient se hůře soustředí a horší se paměť), v důsledku zvracení a užívání projímadel a léků na odvodnění vzniká nerovnováha tělesných tekutin a solí. Jedním z kritérií onemocnění je u žen ve fertilním věku i ztráta menstruace, případně její opožděný nástup. Odborně se takové poruše říká amenorhea.

U mužů se může jednat o snížení potence či libida. 

Příčiny anorexie jsou u každého pacienta různé, většinou jde o kombinaci více faktorů.

K rozvoji onemocnění mohou přispět genetické faktory (v nejvyšším riziku jsou příbuzné ženského pohlaví), psychologické (trauma, nízké sebevědomí, emoční labilita, povahové rysy jako perfekcionismus a vysoká sebekritičnost) i sociálně-kulturní faktory (kult štíhlosti ve společnosti, se kterým se spojuje úspěch a sláva a podobně). Riziko rozvoje onemocnění zvyšuje například držení diet (pokud člověk zhubne, většinou ho okolí oceňuje a chválí, což člověka motivuje k tomu, aby hubl dál), riziková období jsou dospívání (které je přirozeně spojené se změnami postavy – více o rizikách diet v dospívání čtěte zde), stresové situace v životě a změny a také určité sociální skupiny (gymnasté, tanečníci, modelky a podobně).

Jak poznat anorexii

Rozpoznat mentální anorexii u blízkých v začátcích není jednoduché. Mohou se projevit změny ve vztahu k jídlu:

  • pacient nemá často hlad nebo tvrdí, že už jedl a nechce jíst například s rodinou
  • zmenšuje si porce nebo si zakazuje čím dál tím více potravin
  • jídlo může schovávat, vyhazovat, může chodit po jídle ihned na toaletu
  • často také nosí volnější oblečení, aby zakryl váhové výkyvy
  • změny se mohou týkat i chování, nemocný člověk často přeruší styky s dosavadními přáteli, začne se věnovat jen těm aktivitám, které se týkají váhy (cvičení, běhání) nebo jídla
  • pacient může být podrážděný a nesoustředěný, s čímž často souvisí zhoršení školních výsledků
  • u nemocného můžete pozorovat zhoršení pleti, padání vlasů
  • může se vyskytnout zimomřivost (tělo se v důsledku ztráty tuku nedokáže zahřát)
  • závažným příznakem je ztráta menstruace.

Více o příznacích čtěte zde. Jak již bylo řečeno, jedná se o velmi nebezpečné onemocnění, které může mít tragické důsledky. Pokud tedy máte pocit, že je někdo ve vašem okolí mentální anorexií ohrožen, domluvte si co nejdříve schůzku s praktickým lékařem, který vám poradí, kde vyhledat odbornou pomoc.

Léčba anorexie

Léčba poruch příjmu potravy může probíhat ambulantně, u některých případů je ale nutná i hospitalizace. Při ambulantním léčení jde především o pomoc psychologickou – ta je zaměřená na změnu vztahu k vlastnímu tělu, vztahu k jídlu, změnu priorit a návyků.

Součástí léčby je také podrobnější zjištění, co dotyčného k onemocnění vedlo. Zde se uplatňují zejména psychoterapie, rodinná i skupinová terapie, kognitivně-behaviorální terapie, případně psychofarmaka.

Vhodné se jeví také využití dalších terapeutických metod, například akupunktury, relaxačních technik a meditace, muzikoterapie a podobně.

Hospitalizace je nutná vždy v případě, že hmotnost nemocného klesla pod kritickou hranici a hrozí metabolický rozvrat organismu, nebo při opakovaném selhání ambulantní léčby. I zde se jedná jednak o pomoc psychologickou, jednak o odstranění potíží tělesného charakteru (poruchy metabolismu, důsledky podvýživy, někdy je nutná i nitrožilní výživa). Součástí léčby jsou často i antidepresiva.

Léky

Léky na anorexii neexistují, používají se pouze léky léčící doprovodné jevy (například antidepresiva, léky podporující chuť k jídlu a podobně).

Homeopatika

Léčbu může podpořit i homeopatie. Je vždy ale důležité věnovat se důkladné analýze celého problému. Návštěva homeopata může pacientovi pomoci zvládat problémy s příliš kritickým hodnocením vlastního těla a s perfekcionismem, problémy s výkyvy nálad, situace, kdy pacient odmítáním potravy trestá rodiče a okolí, kdy je posedlý zdravou výživou a počítáním kalorií a podobně.

Víte, co přesně vás čeká na vyšetření, které vám lékař předepsal? Zjistěte, co které znamená.

Jak si pomoci sám

Léčba anorexie patří do rukou odborníka, pro samotného člověka je to těžko zvladatelné.

Vyšetření

Lékař provede vyšetření (hmotnost, výšku, tělesnou teplotu, krevní tlak). Provede laboratorní vyšetření krve a moči. Dále může doporučit sonografické vyšetření břicha, denzitometrii (hustotu kostní tkáně) a EKG.

Je třeba provést psychologické případně psychiatrické vyšetření, neurologické, gastroenterologické a gynekologické vyšetření, aby se vyloučily případné jiné diagnózy (například celiakie, Crohnova nemoc, nádorové onemocnění, psychiatrická onemocnění a další).

V těhotenství

Pro mnoho pacientek s anorexií bývá samotné početí velmi komplikované. Dochází k většímu počtu rizikových těhotenství, předčasným nebo rizikovým porodům, u matek v šestinedělí se více vyskytuje poporodní deprese.

Komplikace

Po vyléčení nemoci nastává až v 50 % případů návrat onemocnění (relaps). Součástí léčby tedy musí být i prevence.

Trvalé následky: V extrémních případech hrozí nemocnému smrt. Příčinou úmrtí bývají sebevražda, náhlé srdeční selhání (často v důsledku poruchy metabolismu draslíku) či podvýživa.

Prevence

Kromě snahy o dodržování zdravého životního stylu (vyvážená strava, dostatek pohybu) a snahy o celkovou vyrovnanost a zdravou sebedůvěru je potřeba myslet zejména u dětí na vytvoření zdravého vztahu k jídlu.

Jídlo by nemělo být spojováno ani s negativními, ani s pozitivními emocemi. Děti by neměly dostávat sladkosti za odměnu, stejně problematické je i nutit dítě jíst rychle nebo dojídat.

Dítě by se mělo naučit důvěřovat svým pocitům hladu a sytosti.

Jídlo by nemělo sloužit jako nástroj manipulace, tedy prosazení vůle rodiče. (Více o tom, jak s dítětem hovořit o jídle, si můžete přečíst zde.) Může se pak stát, že později dítě bude jídlo (resp. odpírání jídla) považovat za prostředek k dosažení svého.

U stravy je nezbytné si navyknout na pravidelnost, ale zároveň nejíst ihned, jak jídlo vidíme (nevrhat se na něj), a hlavně být schopen si umět vybrat kvalitní, zdravou stravu.

Je zapotřebí vnímat ho jako zdroj energie i radosti (vychutnávat si), ale zároveň neřešit jídlem emoční problémy, kdy dochází k tolik neblahému přejídání.

Kam se obrátit?

www.prevence-praha.cz/index.php/poruchy-prijmu-potravy

Mentální anorexie – jak jí poznat a vyléčit?

  • Anorexie se projevuje drastickým odmítáním potravy.
  • Anorektici mívají pocit osamělosti a smutku. Nevyhýbají se jim ani deprese.
  • Lidé, kteří mentální anorexií onemocněli, jsou nezdravě posedlí svou váhou.
  • Jedinci trpící anorexií mají zkreslené představy o svém těle. Zpravidla si přijdou silnější, než ve skutečnosti jsou.
  • Ačkoli je nemoc typická hlavně pro dívky v dospívajícím věku, může se vyskytnout i u mužů.
  • Anorexie velmi často souvisí s bulimií, pro kterou je typické zvracení po jídle.
Budete mít zájem:  Barrettův Jícen Alternativní Léčba?

Mentální anorexie je duševní onemocnění, které se projevuje soustavným odmítáním potravy a velmi zkresleným vnímáním vlastního těla. Nejčastěji jím trpí dívky ve věku mezi 14 a 18 lety, známé jsou ale také případy, kdy onemocněli muži.

Kvůli nedostatečnému příjmu živin se pacienti potýkají se zdravotními problémy, polovina těžkých případů končí dokonce smrtí. Časté jsou také deprese doprovázené sebevražednými myšlenkami.

Nezájem ze strany rodičů, šikana ve škole anebo rozchod s partnerem. Mentální anorexie, která se společně s bulimií řadí mezi duševní poruchy, může mít mnoho příčin. Všechny ale mívají psychický základ.

Tato nemoc totiž nejčastěji vzniká jako reakce na nějakou životní událost, s kterou se daný jedinec nedokáže vypořádat. Problémy si následně vylévá na své postavě, a to tím, že odmítá potravu.

Závažnému duševnímu onemocnění můře předcházet také:

  • Perfekcionismus ve výchově
  • Sexuální zneužívání
  • Posmívání ze strany vrstevníků
  • Nedostatek pozornosti, lásky či pochopení
  • Úmrtí v rodině
  • Ztráta bezpečného zázemí (stěhování, přechod na jinou školu…)
  • Důraz rodiče na diety a štíhlou postavu, kdy rodič působí jako vzor
  • Tyranické nucení jídla

Ke vzniku onemocnění navíc přispívá i tlak ze strany společnosti, jejíž symbol krásy představují velmi hubené modelky.

Dívky v pubertálním věku, které na svůj vzhled mnohdy kladou až přehnaný důraz, se vlivem toho cítí méněcenné a upínají se k drastickým dietám.

Paradoxně se tak mnohem častěji děje u dívek s normální váhou než u těch, které trpí nadváhou či obezitou.

Mentální anorexie se nejčastěji vyskytuje u dívek v pubertálním věku, konkrétně mezi 14. a 18. rokem, může se však objevit i později. A stejně tak jí mohou onemocnět i muži.

S takto nemocnými lidmi bývá poměrně často spojována některá z poruch osobnosti, zpravidla se jedná o narcismus či takzvanou narcistní nerovnováhu, kdy se u pacientů střídá pocit dokonalosti s méněcenností.

Příznaky

Hlavním příznakem mentální anorexie je přísné odpírání jídla, které může ale nemusí být doprovázeno extrémním cvičením.

Aby však mohla být nemoc diagnostikována, musí být u jedince zjištěn rychlý úbytek váhy na takovou hmotnost, která je minimálně o 15 % nižší, než je pro daný věk a výšku normální.

Orientovat se lékaři mohou i podle BMI indexu. Nemocní mentální anorexií mívají hodnoty nižší než 17,5.

Důležitý je i způsob, jakým nemocný hubne.

Zatímco snížení váhy nezávisle na vůli by mohlo signalizovat vážné onemocnění, pro mentální anorexii je typické hubnutí z vlastní vůle, a to pomocí hladovění, léků na hubnutí a drastických diet, někdy v kombinaci s projímadly a zvracením těsně po jídle (pak mluvíme o kombinaci s mentální bulimií). Hubnutí je pro pacienty jako droga. Proto přehnaně počítají kalorie a studují složení jednotlivých jídel, která odmítají konzumovat na veřejnosti. Pokud musí, typicky ho rozpitvávají na malé kousky nebo se ho snaží skrývat.

Jak už zaznělo výše, nemocní mívají zkreslené představy o vlastním těle. To vnímají podstatně tlustší, než doopravdy je. Mají navíc přetrvávající strach z tloušťky a zpravidla se řídí heslem: raději mrtvá než tlustá.

Ačkoli se jídlu snaží vyhýbat, paradoxně na něj myslí častěji než zdravý člověk. Za tyto prohřešky se následně trestají opakovaným cvičením. Někteří zacházejí do takových extrémů, že aby zahnali pocit hladu, polykají mokrou vatu.

Další příznaky anorexie jsou:

  • Ztráta vlasů či zhoršení jejich kvality
  • Bolesti hlavy
  • Bledá pleť
  • Pytle pod očima
  • Prudké změny nálad
  • Perfekcionismus, obsedantní rituály
  • Ztráta libida či naopak promiskuita
  • Nošení volného oblečení, které zakrývá postavu

Nemocní se často potýkají s pocitem osamocení a smutku. Cítí se zoufalí a bezmocní, někteří mají i sebevražedné sklony.

Zdravotní komplikace

Vzhledem k tomu, že se nemocným dlouhodobě nedostává potřebných živin, potýká se velká část z nich s různými zdravotními komplikacemi. Typický je pro anorektiky narušený metabolismus, zácpa, suchá kůže a zvýšená kazivost zubů. U žen zpravidla dochází ke ztrátě menstruace, a tedy i plodnosti. Mezi vážnější důsledky pak patří:

  • Poruchy srdeční činnosti – arytmie, bradykardie, hypotenze
  • Problémy s krví – anémie, trombocytopetie
  • Záněty plic v důsledku vdechnutí zvratků
  • Atrofie mozku, poruchy paměti
  • Křeče a svalová slabost

Je potřeba si uvědomit, že mentální anorexie je život ohrožující onemocnění, které se nesmí podceňovat. V extrémních případech navíc může vést až ke smrti. Těžká anorexie tak končí zhruba v polovině případů.

Léčba

Léčit se dá anorexie hospitalizací i ambulantně. Záleží vždy na stupni závažnosti.

V první fázi se léčba zaměřuje na důsledky hladovění, je tedy třeba spravit vnitřní prostředí (popřípadě přidružené zdravotní problémy), obnovit metabolismus a postupně zvýšit tělesnou hmotnost. Vážné případy tak zpravidla končí na jednotce intenzivní péče, kde dostávají intravenózní výživu.

Co se týče psychiky, jejíž léčba následuje vzápětí, je důležité odhalit hlavně příčinu problému. Velmi pozitivní je v tomto ohledu důležitá psychoterapie (individuální, skupinová, kognitivně-behaviorální…). Některým pacientům jsou během léčby nasazena antidepresiva. V některých případech je nutná i hospitalizace v psychiatrické léčebně.

Důležitou roli během léčby hraje bezpochyby podpora přátel a rodiny. Dramatické výčitky nejsou na místě, stejně tak ani přehnané či příliš nízké nároky na dítě. Na druhé straně není v pořádku ani předstírat, že žádný problém neexistuje.

Rodiče by si měli uvědomit, že jsou pro své dítě vzorem. Sami by proto neměli držet drastickou dietu, upozorňovat na své nedostatky nebo rozebírat vzhled svého dítěte. Naopak se doporučuje v dítěti podporovat pocit vlastní důležitosti a důstojnosti.

Obrovskou roli hraje také trpělivost.

Léčba může trvat různě dlouho. Záleží vždy na závažnosti onemocnění a přístupu pacienta. Existují i případy, kdy se nemocní s nějakou formou anorexie léčili většinu svého života. Nemoc má navíc tendenci se vracet.

Anorexie u dětí

Ačkoli je tato nemoc spojována převážně s dospívajícími dívkami, může v některých případech ohrozit i děti předškolního věku.

U těch na rozdíl od první skupiny nebývá anorexie důsledkem touhy po dokonalé postavě, ale příčinou emočních poruch. Nemocné dítě tímto způsobem zrcadlí nesoulad v rodině či problémové vztahy se spolužáky.

Jídlo neodmítá proto, že se bojí tloustnutí, ale z důvodu, že mu je po něm fyzicky špatně, bolí ho břicho či zvrací.

Existuje však malé procento dětí (typicky holčiček), které jsou posedlé vzhledem už v předškolním věku. Toto chování zpravidla přejímají od svých rodičů, často matek, které samy drží diety a s kamarádkami často mluví o svém vzhledu.

Dětem nepomáhají ani rádoby „lichotky“ ze strany rodičů a prarodičů (Ty seš ale kus ženský. Krev a mlíko, žádná vychrtlina!), které mají v případě citlivějších jedinců přesně opačný efekt. Podobně na některé děti působí i časté poučování (Jeden rohlík ti stačí.

Nejez tu čokoládu, budeš tlustá!).

Jak poznat anorexii?

Ať už si nejste jistí tím, zda anorexií trpíte vy nebo někdo ve vašem okolí, tady je pár tipů, jak nemocného poznat:

  • Došlo k velkému úbytku váhy za krátký čas
  • Jedinec často mluví o dietách a jídle
  • Odmítá jíst na veřejnosti
  • Používání výmluv jako: „Už jsem jedla.“
  • Izoluje se od ostatních
  • Má výkyvy nálad
  • Nadměrně cvičí
  • Přehnaně kontroluje složení veškerých potravin
  • Často se váží
  • Má slabou imunitu
  • Nosí volné oblečení
  • Má strach z tloušťky
  • Zajímá se přehnané o svůj vzhled
Budete mít zájem:  Astma: Nemoc, o které možná nevíte

Rozdíl mezi anorexií a bulimií

Stejně jako pacienti trpící anorexií, i v případě mentální bulimie mají nemocní jedinci strach z tloušťky. Vzhledu svého těla věnují nadměrnou pozornost a jsou k němu až přehnaně kritičtí.

Na rozdíl od anorexie, vlivem které si pacienti odpírají potravu, trpí bulimici záchvaty přejídání, po kterých obvykle následují výčitky svědomí z toho, že opět podlehli jídlu. Aby netloustli, vyvolávají zvracení nebo užívají projímadla či přípravky na hubnutí.

Jedna nemoc navíc ovlivňuje druhou, a tak může docházet k tomu, že se z bulimie rozvine anorexie a naopak. Výjimečná není ani kombinace obojího.

Prevence

Kromě dostatečné informovanosti spočívá prevence mentální anorexie také ve zvyšování sebedůvěry a pocitu důstojnosti každého jedince.

Jak už zaznělo výše, velkou roli hrají také rodiče, kteří by svým dětem měli být správným vzorem a neměli by jídlo používat jako formu odměny či trestu.

Důležitá je i správná životospráva, která spočívá mimo jiné ve vyvážené a pravidelné stravě.

Mentální anorexie

Mentální anorexie je poměrně časté psychiatrické onemocnění týkající se zejména dospívajících dívek, vyskytnout se nicméně může i u chlapců.

Mentální anorexie má na dospívající organismus devastující účinky a může vést k závažnému narušení tělesného i psychického vývoje.

Ve svém důsledku může extrémní vyhladovění vést až k smrti postižené a smrt jako důsledek anorexie není nijak výjimečná.

Mentální anorexie je psychické onemocnění, které se závažným způsobem promítá do tělesného stavu.[1]

Diagnostická kritéria anorexia nervosa (MKN-10: F50):

  1. Tělesná váha udržovaná nejméně 15 % pod předpokládanou váhou (ať již byla snížena nebo jí nikdy nebylo dosaženo) nebo Queteletův index hmoty těla (Body Mass Index, BMI): váha (kg) / výška (m2) je 17,5 nebo méně. Prepubertální pacienti nesplňují během růstu očekávaný váhový přírůstek.
  2. Pacientka si snižuje váhu sama svými aktivitami, omezováním příjmu potravy, nadměrným cvičením apod.
  3. Specifickou psychopatologii představuje především strach z obezity přetrvávající i při výrazné podváze, zkreslené vnímání vlastního těla a vtíravé, ovládavé myšlenky na udržení podváhy, někdy jídelní rituály.
  4. Rozsáhlá endokrinní porucha, hypothalamo-hypofyzární-gonádové osy, u žen amenorea, (kterou často zakrývá HRT), u mužů ztráta sexuálního zájmu.
  5. Opoždění puberty. Začátek před pubertou, zpozdí nebo zastaví další vývoj (vzrůst, vývoj prsou, primární amenorea, dětské genitály u chlapců). Po uzdravení dojde k dokončení puberty, ale menarché může být opožděna.[1]

Poruchy příjmu potravy (PPP)[upravit | editovat zdroj]

PPP jsou psychická onemocnění, která významně ovlivňují somatický stav nemocných. Patří mezi tzv. civilizační onemocnění, jejichž rozšíření souvisí s moderní představou, jak má vypadat zdravý úspěšný člověk, s propagací štíhlosti, zdravé výživy a s nadbytkem potravy.

Dalšími spouštěcími faktory jsou: reakce na trauma, rozvod či konflikt v rodině. Podle biologické hypotézy se uplatňuje primární hypotalamická dysfunkce ovlivňující osu hpotalamus-hypofýza-gonády. Předpokládá se také vliv genetických dispozic.

Rizikovým faktorem je též nadváha a obezita.[1]

Dívky a mladé ženy jsou postiženy 10× častěji než chlapci a muži. PPP začinají typicky v pubertě a adolescenci (mezi 14. a 15. rokem a mezi 17. a 18. rokem).[1]

 Podrobnější informace naleznete na stránce Poruchy příjmu potravy.

Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]

  • incidence v poslední době stoupá, 0,5–1 % žen mezi 15 a 30 lety
  • onemocnění bývá často spojeno s obsedantně-kompulzivní a anxiózní poruchou
  • z interních nemocí bývá častější komorbidita spolu s: DM, onemocněními GIT a nervovými poruchami (epilepsie, Tourettův syndrom, roztroušená skleróza)

Příčiny[upravit | editovat zdroj]

Příčiny mentální anorexie nejsou zcela jasné. Předpokládá se význam genetické predispozice.

Zpravidla mladá dívka získá chorobný (a velmi často zcela nesprávný) pocit tloušťky, které se chce za každou cenu zbavit, a zkreslenou představu o vlastním těle; dále pak vtíravé, nutkavé myšlenky na udržení nízké hmotnosti.

Příčinou vzestupu onemocnění v poslední době je trend štíhlosti jako známky krásy. Podobný efekt může mít i jakákoliv negativní poznámka o dívčině postavě pronesená někým z kolektivu. Postižená začne hubnout drastickým omezením přijímané potravy a usilovným cvičením.

Projevy mentální anorexie jsou ohroženy spíše inteligentní dívky se sklony k pečlivosti, které mívají dobré výsledky ve škole. Manifestuje-li se onemocnění před pubertou, puberta je opožděna či nezačne (vývoj prsů, primární amenorea, dětské genitály chlapců), po uzdravení dojde k pubertě.

Skupiny příčin:

  • nízká odolnost jedince vůči stresu;
  • strach z dospělosti – bojí se, že nebudou schopni zvládat „dospělácké“ úkoly, raději chtějí zůstat malí, hubení, aby připomínali dítě;
  • snaha být ve všem perfektní a nezklamat rodiče nebo okolí – nemocí často trpí velmi inteligentní osoby;
  • silná závislost na matce či přehnaná péče ze strany rodičů;
  • touha po samostatnosti, pocitu nezávislosti a získání sebevědomí, rozhodování o tom, co a v jakém množství jíst;
  • tlak společnosti, kde je upřednostňována štíhlost jako symbol krásy a úspěchu;
  • tlak médií – televize, internetu, módních časopisů.

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

Habitus u mentální anorexie

  • kachexie
  • amenorea
  • nápadně suchá kůže, kryta nápadným jemným ochlupením (lanugem)
  • vypadávání vlasů, zvýšená lomivost nehtů
  • bolesti břicha a zácpa (resp. snížená frekvence stolic při silně omezeném příjmu potravy[2])
  • bradykardie a arytmie
  • metabolické změny (abúzus laxativ, zvracení): hypokalemická alkalóza, hypochloremie, hypokalemie, dehydratace
  • anemie
  • psychické změny: snaha zhubnout (drastické diety, excesivní cvičení, zneužívání laxativ, vyvolávání zvracení), porucha vnímání vlastního těla, depresivní ladění, sociální stačení, zvýšená dráždivost, nárůst konfliktů s rodiči zejm. kvůli příjmu potravy, sebepoškozování, suicidální jednání, obsedantně-kompulzivní porucha, strach z jídla.[1]

Hladina cholesterolu, se paradoxně zvýší – je to dáno metabolickým rozvratem, který v organismu panuje. Největším nebezpečím je však výskyt poruch srdečního rytmu, které mohou způsobit náhlou smrt nemocné.

Komplikace a systémové následky onemocnění[upravit | editovat zdroj]

  • Ledviny – hypokalémie, metabolická alkalóza, edémy;
  • GIT – hypertrofie parotis, zpomalené vyprazdňování žaludku, zácpa;
  • kardiovaskulární systém – bradykardie, hypotenze;
  • krev – hypercholesterolémie (nejasná);
  • dermatologie – suchá kůže, periorální dermatitis, lanugo;
  • stomatologie – kazivost zubů;
  • endokrinologie – zvýšen STH, snížen inzulin, zvýšen kortisol a CRH;
  • psychologické – omezení zájmů na diety, poruchy koncentrace, černobílé myšlení, nedůvěra, stud, afektivní labilita;
  • sociální – izolace, ztráta zaměstnání, ztráta rodinného zázemí, ekonomické problémy.

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Diagnostická kritéria – viz výše.
Somatické vyšetření

  • kompletní laboratorní vyšetření, včetně endokrinních parametrů;
  • EEG, MRI CNS, neurologické vyšetření;
  • EKG, oční vyšetření, endokrinologické vyšetření.[1]

Diferenciální diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Léčba[upravit | editovat zdroj]

  • zlepšení stavu výživy a normalizace vnitřního prostředí (důraz na co nejčasnější obnovu normální perorální výživy, výživa nazogastrickou sondou, parenterální výživa výjimečně – riziko elektrolytového rozvratu a dalších závažných komplikací[2]);
  • substituční hormonální terapie ke korekci amenorey (riziko osteoporózy a ireverzibilních změn v oblasti pohlavních orgánů);
  • psychiatrická péče, psychoterapie, rodinná terapie.[1]

Léčba vyžaduje spolupráci lékařů z několika oborů. Intenzivní psychiatrická léčba spojená s dlouhodobou hospitalizací, důslednou kontrolou přijímání potravy a rodinnou podporou může být jedinou možností, jak mentální anorexii zvládnout. Cílem je hlavně nutriční rehabilitace, tedy navození normálního jídelního režimu.

Prognóza[upravit | editovat zdroj]

Mentální anorexie má chronický průběh. Jen 10 % pacientek se uzdraví v průběhu 2 let. I u vyléčených pacientek přetrvávají nápadné jídelní návyky. Mortalita je 5–15 %, tj. nejvyšší ze všech psychiatrických onemocnění.[2]

Prognóza: 44 % dobrá, 14 % nepříznivá, u 5 % smrt – nejčastější příčinou je srdeční zástava či sebevražda.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g KOUTEK, Jiří a Jana KOCOURKOVÁ. Poruchy příjmu potravy – spolupráce psychiatra s pediatrem a gynekologem. Pediatrie pro praxi. 2014, roč. 15, vol. 4, s. 213-215, ISSN 1213-0494. 
  2. ↑ a b c MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 548. ISBN 978-80-247-2525-3.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector