Kde jsem dneska zaparkoval auto? Otázka, která se mihne hlavou, když vyjedeme s plným nákupním vozíkem z obchodního centra k přeplněnému parkovišti. Obvykle si bez problémů vzpomeneme a nákup si v pořádku odvezeme domů.
Kdybychom si však měli vzpomenout, kde jsme nechali stát své auto při nákupu před měsícem, asi bychom paměť trápili marně. Zapomněli jsme. Avšak některé jiné události z minulého měsíce si vybavíme přesně a bez nejmenšího zaváhání.
Neboli informace o místě, kde jsme před měsícem zaparkovali, se nám „nevykouřila“ z paměti sama od sebe se všemi ostatními s tím, jak běžel čas. Aktivně jsme ji „vymazali“. A významně jsme tomu napomohli, když jsme si vybavili pozici auta na parkovišti při každém následujícím nákupu.
Vědci označují fenomén zapomínání vybraných informací jako selektivní amnézii.
„Zjednodušeně si můžeme říct, že každá vzpomínka s sebou nese i velmi silný podnět k zapomínání. Tím, jak svou paměť používáme, ji zároveň neustále měníme,“ vysvětluje neurobiolog Michael Anderson z Cambridgeské univerzity.
„Lidi si většinou představují zapomínání jako pasivní proces. Náš výzkum ale dokazuje, že sehráváme velmi aktivní roli v tom, co si ze svého života zapamatujeme. Je to pro nás překvapivé zjištění.“ Selektivní amnézie poskytuje člověku důležité služby.
V mozku máme kolem 86 miliard neuronů a každý z nich je v průměru napojen na 7000 jiných neuronů zvláštními mezibuněčnými spoji – synapsemi. Díky synapsím vytvářejí neurony lidského mozku komplikovanou síť schopnou úžasných výkonů.
Kapacita ale není neomezená a nepotřebnými informacemi by se beznadějně zahltila. Proto informační balast cíleně vymazáváme.
Zvířata nevládnou takovým intelektem jako lidé. A tak se nabízí otázka, zda si čistí paměť od nepotřebných informací podobně jako člověk. Tým pod vedením Michaela Andersona nyní zjistil, že laboratorní potkani nakládají s informačním balastem úplně stejně jako my. Výsledky experimentu zveřejnil vědecký časopis Nature Communications.
Potkani zapomněli na tenisák
Michael Anderson a jeho spolupracovníci dávali potkanům do klece předměty, jaké zvířata nikdy předtím neviděla. Potkani se tak poprvé v životě seznámili například s hrnečkem a tenisovým míčkem. Od přírody zvídavá zvířata nový objekt důkladně prozkoumala a přitom si ukládala získané informace do paměti.
Po půlhodinovém odpočinku byli tito potkani umístěni do klece, kde na ně čekala jedna z věcí, s nimiž se zevrubně seznámili při předchozím „sezení“, avšak doprovázená zcela novým předmětem. Vedle hrnečku tu stála například konzerva. Potkani se samozřejmě věnovali novince, a vědcům tak potvrdili, že si na hrneček dobře pamatují.
Ovlivnila tahle nová zkušenost nějak informace, které měla zvířata uložená v paměti o tenisovém míčku? Na to odpověděl další experiment. V něm čekal na potkana tenisák spolu s malou dětskou hračkou, tedy s dalším novým předmětem. Potkan kupodivu věnoval stejnou pozornost jak hračce, tak míčku. Obě věci pro něj byly nové, a to znamená, že na tenisák zapomněl.
Když ale potkani neabsolvovali pokus, při kterém si při představení konzervy připomněli i hrneček, informace o tenisáku se jim z hlav nevykouřila. Byla to tedy právě vzpomínka na hrneček, co aktivně vytlačilo z mozku vzpomínku na tenisák, protože ten přestal být důležitý.
Stejný proces zajistí, že když si vybavíme, kde jsme dneska zaparkovali vůz u obchodního centra, zapomínáme, kde jsme parkovali minule.
Michaelu Andersonovi se podařilo zjistit, že centrum pro aktivní vymazávání nedůležitých vzpomínek sídlí v potkaním mozku v oblasti takzvané prefrontální mozkové kůry. Když vědci potkanům dočasně vyřadili tuto část mozku z činnosti, nedokázala si zvířata odstraňovat nepotřebné informace z paměti. Velmi podobná aktivita stejných mozkových center vyhání podružná fakta také z lidské mysli.
Problém se svědkem
Anderson upozorňuje na fakt, že i když je hlavním úkolem selektivní amnézie vyšší efektivita práce mozku, někdy bývá tento proces zdrojem problémů.
Když například vyšetřující policista opakovaně žádá svědka, aby si vzpomněl na nějaký důležitý detail, dochází s každou nově vybavenou vzpomínkou k vymazání detailů, na které se policista neptá a které v tu chvíli mozek vyhodnocuje jako nepotřebné.
Přitom v průběhu vyšetřování se mohou ukázat jako klíčové. To už je ale pozdě, protože svědek si je ze své paměti sám odstranil.
„Potkani mají vyvinutý stejný mechanismus pro aktivní zapomínání nepotřebných informací, jakým obdařila příroda člověka. Z našeho objevu vyplývá, že schopnost vymazávat z paměti méně důležité informace se vyvinula v dávné historii evoluce pozemského života, přinejmenším v době, kdy žil společný předek potkanů a lidí, tedy před nějakými sto miliony let,“ říká Michael Anderson.
Podobnost obou systémů odstraňování podružných informací z paměti u člověka a potkana otevírá vědcům zcela nové možnosti. Na potkanech je možné provádět experimenty, které u člověka nepřicházejí do úvahy.
Michael Anderson tak chce proniknout do tajů buněčných a molekulárních procesů, které se na vymazávání nedůležitých vzpomínek podílejí. Pokud by neurobiologové dokázali tento proces ovládnout, mohli by pak lékaři zbavit traumatizujících vzpomínek třeba oběti násilných trestných činů.
Výzkum s sebou ale nese i určitá rizika zneužití, například k vymazávání paměti nepohodlným svědkům.
Tíží vás zlé vzpomínky? Vymažte je! Máte na to šest hodin
Vyhýbají se místu, kde se odehrála, špatně spí, všeho se lekají a nedokážou se na nic pořádně soustředit. To může trvat tři měsíce (stres) nebo i déle (posttraumatická stresová porucha, PTSD).
Ale ještě dřív, než problém zahladí milosrdný čas, může ho člověk vygumovat z paměti. Člověk na to má šest hodin od chvíle, kdy si traumatický zážitek připomene, tvrdí na základě výzkumů Elizabeth Phelpsová z Newyorské univerzity.
„Než se naše vzpomínky trvale uloží, existuje vymezený časový úsek, kdy je možné je přeměnit,“ napsala Phelpsová v listopadovém čísle časopisu Nature.
Její experimenty s dobrovolníky navázaly na dřívější pokusy s myšmi, kdy zjistila, že vyvoláním situace či předvedením objektu, spjatého s nepříjemným zážitkem, otvírá krátké okno, během něhož je možné vzpomínky před opětovným uložením do paměti vhodným způsobem přepsat. U myší se příznivé okno otevíralo přibližně v desáté minutě poté, co došlo k reaktivaci vzpomínky, a zavíralo se o šest hodin později, kdy mozek vzpomínku opět zapisuje.
Vědci pokus zopakovali na lidech. Skupině dobrovolníků uměle vyvolali záporný zážitek: ukazovali jim různě barevné krychle a pokaždé, když přišla na řadu výrazná barva – modrá, dostali nepříjemnou elektrickou ránu.
Následující den se experiment opakoval, ale s tím rozdílem, že po objevení se modré krychle už elektrický šok nenásledoval. Většina dobrovolníků (asi 40 procent) ale reagovala stejně, jako by ránu dostala nebo dostat měla. Experimentátoři to ověřovali jednak senzory na pokožce, jednak měřením jedné z typických reakcí – pocením dlaní.
Pak přišlo na řadu vymazávání stresových vzpomínek.
S desetiminutovým až šestihodinovým zpožděním (ukázalo se, že i v tomto ohledu jsme stejní jako myši) experimentátoři dobrovolníkům vysvětlovali, že modrá krychle už napříště nebude spojena s ránou elektrickým proudem.
Když po uplynutí oněch šesti hodin, do nichž si naše paměť ukládá vybavené vzpomínky, opět pokusným osobám předvedli různé krychle včetně modrých, stresové reakce se již nedostavily.
Vygumování nepříjemných vzpomínek fungovalo. Kontrolní skupina, které se nedostalo vysvětlování, ani desetiminutové až šestihodinové pauzy, při ukázání modré krychle reagovala beze změny, tedy stresovou reakcí a pocením dlaní.
Výzkumníci povolali tutéž skupinu dobrovolníků ještě s odstupem jednoho roku. Při opakování experimentu se ukázalo, že první skupina si ukázání modré barvy již nespojovala s traumatickým zážitkem, zatímco u významné části osob z kontrolní skupiny, která neprošla „gumovací“ terapií, mozek na objevení modré krychle opět reagoval stresem.
„Pracovali jsme s minimální úrovní stresové situace, vystavovali jsme dobrovolníky jen zcela neškodné elektrické ráně,“ upřesnila Phelpsová. „Typické stres vyvolávající události jsou mnohem drastičtější,“ dodala.
Přesto výsledky považuje za významné, především proto, že otevírají šance pro léčbu posttraumatických stavů bez nutnosti podávání léků, čistě přírodní cestou.
Látky, které se v takových situa -cích ukázaly účinnými, byť ne ve všech případech a ne vždy s trvalým výsledkem, totiž jsou pro lidský organismus toxické.
„Co pokládáme za nejvýznamnější zjištění je existence onoho časového okna, vhodného pro změnu vzpomínek,“ vysvětlila Phelpsová. „Našli jsme ten správný časový úsek, kdy si paměť přepíše starší vzpomínku, v tomto případě nepříjemnou, novější informací, která tutéž situaci už prezentuje jako neškodnou, bez záporného aspektu.“
„Lidé obecně nacházejí úlevu v tom, když se o svém nepříjemném zážitku mohou vypovídat, když se jim dostane ujištění, že jejich stres je vázán do minulosti, zatímco současná realita je jiná,“ poznamenala ke studii londýnská specialistka na léčbu posttraumatických stavů Anke Ehlersová. „To psychiatrická praxe dobře zná, ale zjištění, že tato metoda vymazávání vzpomínek má svoje časové determinace, je významný posun.“
Ne všichni odborníci ale studii považují za převratnou. „Je přece obrovský rozdíl mezi uměle vyvolaným strachem v laboratoři a reálným posttraumatickým stresem,“ připustil i jeden ze spolupracovníků Phelpsové Joseph LeDoux.
„Nicméně je možné stavět na tom, že jde o možnou cestu: dokázali jsme, že mozkové zápisy je možné přepsat.“ „Vymazávání vzpomínek mů -že fungovat v laboratoři, ale je to složitý proces,“ poznamenal Lynn Nadel z Arizonské univerzity v Tusconu.
„Budete-li touto metodou léčit veterána z Iráku, může v laboratoři zaznamenávat pokroky, ale venku v běžném životě to bude horší.“
Psycholožka z Amsterodamské univerzity Merel Kindtová se zase pozastavila nad tím, že experimentátoři se spokojili s měřením stresových reakcí jen na základě senzorických údajů z pokožky a dlaní.
„Stejné reakce jako strach tu budí například i vzrušení,“ poznamenala. „Jsme teprve na začátku,“ bránila se Phelpsová na stránkách BBC. „Netvrdíme, že je možné naše poznatky hned využít v praxi.
Ještě tomu celému moc nerozumíme.“
Poněkud jednoduchá výtka Kindtové má své vysvětlení: nizozemská expertka je totiž průkopnicí léčby posttraumatického šoku jedním z běžných léků. Tou látkou je betablokátor propranolol, farmakum předepisované při hypertenzi, srdeční arytmii a poinfarktových stavech. Své výsledky představila v časopise Nature Neuroscience už počátkem roku, tedy ještě před zveřejněním studie Phelpsové.
Také Kindtová vystavila pokusné osoby stejné proceduře s obrázky a elektrickými šoky, v tomto případě ale šlo o snímky pavouků, které u většiny lidí vyvolávají pocit ne-li strachu, tedy alespoň odporu.
Následující den Kindtová podala dobrovolníkům buď propranolol, nebo neúčinné placebo, a opět jim promítala stejné obrázky pavouků. Reakce dobrovolníků se ale lišily: ti s léčivem projevovali méně strachu – výzkumníci hodnotili frekvenci mrkání a zděšených zvuků.
Zajímavé výsledky přinesla třetí fáze pokusu další den, kdy z těla „nadrogované“ skupiny již byl propranolol vyplaven: opět reagovali mírněji a klidněji než skupina, která byla po celou dobu bez aktivní medikace.
Podle Kindtlové jde o důkaz, že látka působí utlumujícím způsobem: i když stresová vzpomínka zůstává v mozku zapsána, emoční reakce při jejím vyvolání jsou slabší.
„Milióny lidí trpí emočními poruchami a posttraumatickými problémy i po absolvování klasické psychoterapeutické léčby,“ uvedla v následné diskusi na stránkách magazínu PNAS. „Náš postup se může ukázat jako šance na odstranění přetrvávajících potíží postižených osob,“ shrnula.
Čistě farmakologický přístup k psychickým poruchám ale nenašel u kolegů příznivou odezvu. „Tento postup může změnit i dobré vzpomínky,“ upozornil Pal Farmer z britské nadace Myšlení a odmítl podobnou medikaci lidí s fóbiemi a úzkostmi jako cestu k „urychlování nástupu Alzheimerovy choroby“.
Také Daniel Sokol, specialista na lékařskou etiku na univerzitě Svatého Jiří v Londýně soudí, že vědomí negativních vzpomínek má svůj význam mimo jiné pro poučení z chyb. „Odstranit špatné vzpomínky z paměti není jako zlikvidovat bradavici nebo mateřské znaménko,“ napsal v PNAS.
„Vzpomínky tvoří naši identitu, takže s jejich odstraňováním musíme být krajně obezřetní. Jistě to v některých případech může být pozitivní, ale vždy je třeba zvážit vedlejší důsledky,“ upozornil. Takže si vyberte.
Vymazat noční můry jejich vysvětlením a přepsáním v paměti příznivějším zápisem zřejmě ano, „vypálit“ je však drastickým lékem s tím, že se tak můžou ztratit i další zápisy v paměti, to už opatrně.
Hlavní zprávy
Jste ve stresu ze vzpomínek? Dají se vymazat
Každý v hlavě nosíme vzpomínky, kterých se nemůžeme zbavit, i když bychom hrozně rádi. Nejen různé futuristické filmy, ale i současná věda ukazuje, že mozek může fungovat jako harddisk a vzpomínky bude brzy možné vymazat.
Chcete zachovat vzpomínky? „Zálohování mozku“ už je tady
Podle studie, zveřejněné na vědeckém webu Science Daily a provedené výzkumnými pracovníky z Columbia University Irving Medical Center (CUMC) a McGillovy univerzity v Kanadě mohou být u mořského hlemýždě selektivně vymazány různé typy paměti uložené ve stejném typu neuronu. Šlo by něco podobného aplikovat i na člověka? Zřejmě je to jen otázka času.
Temná poštovní schránka
Výsledky dosavadních výzkumů a studií naznačují, že co se týče změny paměti, nepohybujeme jen na poli sci-fi. Vědci tvrdí, že není tak zcela nemožné vyvinout léky k vymazání takových vzpomínek, které vyvolávají úzkost a posttraumatickou stresovou poruchu (PTSD). A to aniž by medikamenty ovlivnily jiné důležité vazby na minulé události.
„Během emočně vypjatých nebo traumatických událostí může být aktivováno několik druhů pamětí, včetně vzpomínek na jakékoli vedlejší informace, které se vyskytly v dané příhodě. V případě duševního otřesu může náhodná informace, a to i dlouho po události, vyvolat úzkostný záchvat,“ konstatují v závěru studie vědci.
Poštovní schránka je v tomto případě náhodnou neasociativní pamětí. Vzpomínka na samotnou temnou uličku je pak vzpomínkou asociativní.
„Demonstrujme to na následujícím příkladu: Pohybujete se v oblasti s vysokou kriminalitou a cestu si zkrátíte tmavou uličkou, ve které budete přepadeni. A při tom si všimnete poštovní schránky.
V budoucnu pak můžete být nervózní, když budete otevírat jakoukoliv schránku,“ vysvětluje profesor neurověd Samuel Schacher z Psychiatrického oddělení v CUMC a spoluautor studie. Poštovní schránka je v tomto případě náhodnou neasociativní pamětí.
Vzpomínka na samotnou temnou uličku je pak vzpomínkou asociativní.
„Jedním z cílů našeho současného výzkumu je vyvinout postupy, které by odstranily problematické neasociativní vzpomínky, které vznikly v mozku v průběhu traumatického zážitku, a to bez poškození vzpomínek asociativních,“ dodává Schacher.
Vymazat lze všechno
Nová studie tuto hypotézu testovala stimulací dvou senzorických neuronů spojených s jedním motorickým neuronem mořského hlemýždě. Jeden senzorický neuron byl stimulován k indukci asociativní paměti a druhý k indukci neasociativní paměti. Bylo prokázáno, že každá z pamětí je udržována jinou formou molekuly.
Obratlovci mají podobné verze proteinů, které se podílejí na tvorbě dlouhodobých vzpomínek, jako lidé.
Výsledkem je zjištění, že každá z pamětí může být vymazána, aniž by byla ovlivněna ta druhá, a to blokováním jedné z molekul. Vědci navíc zjistili, že určité paměti mohou být také vymazány blokováním funkce odlišných variant jiných molekul.
Porozumíme paměti
Výzkumníci tvrdí, že jejich výsledky by mohly být užitečné při porozumění lidské paměti, protože obratlovci mají podobné verze proteinů, které se podílejí na tvorbě dlouhodobých vzpomínek, jako lidé. Navíc jeden z proteinů je přímo obsažen u lidí a mutace tohoto genu produkují intelektuální postižení.
Je to opravdu něco jako tlačítko delete na počítači. Zmáčknete a soubor – v tomto případě vzpomínka – bude vymazána.
„Vymazání paměti má potenciál zmírnit posttraumatický syndrom a úzkostné poruchy tím, že odstraní neasociativní paměť,“ říká Jiangyuan Hu, další vědecký pracovník výzkumu psychiatrie na CUMC a spoluautor studie. „Tím, že izolujeme molekuly, které udržují neasociativní paměť, můžeme být schopni vyvinout léky, které ji dokážou eliminovat, tedy zabrání jejímu udržení.“
Je to opravdu něco jako tlačítko delete na počítači. Zmáčknete a soubor – v tomto případě vzpomínka – bude vymazána. Podle vědců je tato futurologická vize na dosah.
foto: Shutterstock, zdroj: Science Daily
Špatné vzpomínky: Má smysl je rozebírat a vracet se k nim?
Zdroj: Photographee.eu / Shutterstock
Freudovu léčbu zvanou psychoanalýza vyzkoušel v tomto životopisném filmu na mladé pacientce, u níž byla diagnostikovaná tehdy tolik populární hysterie, poprvé jeho žák a obdivovatel Carl G. Jung. Keiru ve filmu (a před sto lety Sabinu Spielreinovou v reálu) pobízel, aby mu vyprávěla.
Nakonec se dostali až k jejímu otci, který ji ponižoval a bil. Z dětství si Sabina odnesla obrovské emoční trauma – i proto, že ji ono ponižování sexuálně vzrušovalo, za což se styděla. V dospělosti toto nahlas vyslovené přiznání Jungovu pacientku nakonec vyléčí.
Už nemusí nic „zapomínat“, vytěsňovat a dělat, že se to nestalo.
Na kanapi u Freuda
Že se do našeho nevědomí ukládá úplně všechno včetně našich nejtajnějších přání či obav, poprvé prohlásil Sigmund Freud na konci 19. století. A tvrdil, že se potlačování zneklidňujících a nepřiznaných myšlenek dříve nebo později projeví.
Nejčastěji neurotickými symptomy, protože „zapomínání“ nepříjemných věcí nás stojí příliš mnoho psychické energie. Od toho je tu pak psychoanalytik či psychoterapeut, který se trpělivě snaží, aby to, co bylo potlačeno, se znovu dostalo na světlo.
Databáze v hlavě
Ve vyspělých zemích světa je rok co rok u deseti procent obyvatel diagnostikována nějaká duševní choroba.
A psychický problém, se kterým si neví rady, postihne podle některých odhadů v průběhu života jednoho člověka ze čtyř.
Někdy je to „jen“ prosté: „Nevím, jak dál, tak se jdu poradit,“ jindy jsou to právě špatné vzpomínky, které v dospělosti člověka doběhnou. A dovedou k odborníkovi.
Nemilované dítě v nás
Už je objektivně dokázáno, že zanedbávání nebo tvrdá a nedůsledná výchova v útlém dětství fatálně zvyšují pozdější riziko depresí, úzkostlivosti, obezity, diabetu i srdečních chorob. Tato „nevýchova“ se podepisuje hlavně na ženách.
„Tělesné tresty se v rozhovorech s klientkami objevují až překvapivě často a mnohem více než u mužů. Podle mého je to i proto, že ženy jsou obecně na jakékoli násilí citlivější,“ píše ve své knize Vztah otce a dcery brněnský psycholog Tomáš Novák.
Leckteré oběti fyzického či psychického týrání a také sexuálního zneužívání pak samy se sebou v dospělosti hrají hry na ztrátu paměti nebo výběrovou hluchotu a slepotu. Někdy lžou samy sobě tak dobře, že pak už vlastně ani neví, zdali se „ta věc“ kdysi opravdu stala, nebo ne.
A tak jediný pocit, který jim zůstane, je pocit nemilovaného dítěte. A každý zkušený terapeut ví, že nemilované dítě je navíc vždycky přesvědčeno, že chyba je v něm. I když mu už táhne na čtyřicet!
Kdo přijde, je zdravý
Podle známého amerického psychiatra a psychoterapeuta M. Scotta Pecka není nic nepřirozenějšího než se podrobit psychoterapii. „Vystavujete se maximálnímu ohrožení ze strany jiného člověka a ještě mu platíte za to, jak vás prohlíží a rozebírá,“ říká Peck.
Když se položíte na pohovku, jako byste s otevřeným hledím přijímali riziko možného nesouhlasu.
„Podrobit se psychoterapii proto vyžaduje obrovskou odvahu, takže mnozí pacienti, kteří tuto odvahu mají, jsou už na začátku léčby – oproti vžitým představám – nadprůměrně silnými a zdravými jedinci,“ tvrdí psychoterapeut.
To se nestalo!
V případě špatných vzpomínek musí klient nejdřív přijmout fakt, že to, na co si raději vzpomenout nechce, se doopravdy stalo, ale že on za to nemůže. A že i přesto má jeho život a on sám svoji cenu. Vědomí vlastní ceny je pro duševní zdraví naprosto nezbytné.
Objektivně vychází přímo z rodičovské lásky, v dospělosti se pak už získává jen velmi obtížně. Na svou cenu v očích rodičů usuzují děti mimo jiné podle času, který jim věnují. Nemuselo se vám tedy stát v dětství nic děsivého, abyste dnes měli problémy.
„Jen“ vás nechávali často samotné a obvykle vás odbývali slovy: „Teď ne!“ Ve chvíli, kdy si trauma z dětství s pomocí terapeuta přiznáte, dostaví se úleva. Někdy je cesta k ní přímá a rychlá.
Může vás hypnóza přimět zapomenout na někoho, koho milujete? – Nejlepší Odpovědi
Hlavní > Nejlepší Odpovědi > Hypnóza, abyste se dostali nad nápor – Kompletní příručka
Takže zatímcomůžešnevymaže špatné vzpomínky nebozapomeň na někohoshypnoterapie,hypnoterapie můžePomocvyzměnit konkrétní myšlenkové, emoční a behaviorální asociace, které jsou spojeny s pamětí. Jinými slovy,hypnoterapie můžezměnit jakvypamatujte si paměť, ne samotnou surovou paměť.
Existuje něco jako hypnóza, která vám pomůže na někoho zapomenout? Může hypnóza úplně vymazat mou bývalou z paměti? Ano, lidé se ptají. Dokážete vymazat nešťastné vzpomínky hypnózou? Mohou vám hypnóza opravdu pomoci překonat zlomené srdce? Uznejme, že zlomené srdce je skutečná věc. Je to velký problém.
Když si myslíte, že jste potkali „JEDNOU“ osobu, budujte celý svůj život kolem TOHO člověka. Navzdory našim nejlepším úmyslům se věci nemusí vždy podařit. Ať už jsou důvody rozchodu jakékoli, bude tu záplava silných emocí.
Ten druhý už možná není, ale vaše srdce je zlomené. 1 Možná vás zaplaví zármutek. Tuto osobu nemůžete dostat z hlavy.
Chcete pokračovat, ale zdá se, že nejste schopni normálně fungovat. Faktem je, že zármutek je lékařsky uznávaným fenoménem. Hluboká emocionální bolest z romantického odmítnutí způsobuje měřitelné změny v mozku.
Rozchod je emocionálním šokem pro váš systém. Je to jako zažít trauma. Nyní vám vaši dobře mínění přátelé možná řeknou, abyste byli jen trpěliví a nechali se vaše rány zahojit v průběhu času.
Ale kdo ví, jak dlouho to může trvat. V tomto případě není čekání praktickou radou, když jste emocionálně ohromeni! Bolest narušeného vztahu je ohromující i oslabující. Realita je taková, že dnes k fungování potřebujete prostředky. Tuto úlevu nyní potřebujete.
Dobré zprávy! Není třeba ztrácet týdny, měsíce nebo dokonce roky čekáním, až tyto bolestivé pocity odezní samy. Protože s hypnózou můžete na někoho „zapomenout“, ale ne tak, jak si myslíte! Zde je spodní řádek. Může hypnóza vymazat vzpomínky? NE.
Může hypnóza změnit váš postoj k paměti? ANO. Nakonec vám může hypnóza pomoci zbavit se bolestivých pocitů a jít dál? ABSOLUTNĚ. Zde je pravda o hypnóze, která vám pomůže zapomenout na někoho.
Nebylo by skvělé vymazat špatné vzpomínky, stejně jako vymazat artikl? Váš mozek bohužel takto nefunguje. Vaše vzpomínky nejsou jen záznamy, které lze vymazat. Ale mohli bychom to udělat? I kdybychom mohli vytvořit nějakou „vztahovou amnézii“, i kdybyste si vzpomínky nemohli pamatovat, emoční spouštěče by byly stále aktivní a vázaly se na tyto vzpomínky.
Stále byste tedy měli emocionální bolest, ale nepamatovali byste si, PROČ jste se tak cítili! Už jen to by bylo frustrující a beznadějné. Obecně nemá smysl „ničit špatné vzpomínky“, jak si někteří zákazníci přejí. Traumatické vzpomínky jsou skutečně bolestivé, ale obsahují důležité životní lekce.
Neexistuje žádná technika, hypnóza ani žádná jiná technika, jak vymazat vzpomínky a trvale na někoho zapomenout. Nemůžete někoho vymazat z paměti, ale můžete uvolnit bolestivé emoce spojené s těmito vzpomínkami. Jak to uděláme? Jak překonáte zlomený srdce hypnózou? Techniky hypnózy oddělují bolestivé emoce od souvisejících vzpomínek.
To vyrovnává problematické emoce prostřednictvím procesu známého jako neuroplasticita. Toto tedy NENÍ hypnóza na „zapomenutí“. Místo toho jde o překonání rozchodu skutečným řešením skutečných emocí.
A nejde o jemné emocionální posuny, ke kterým musí docházet po dlouhou dobu. Protože se správnými technikami rychle dochází k velkým emocionálním transformacím. Hypnóza způsobuje fyzické změny v neurologii vašeho mozku.
Cílem je zmírnit emocionální bolest při zachování toho, co je užitečné pro učení a růst jako člověk. Protože pokud tyto bolestivé emoce nevyléčíte, způsobí to problémy v budoucích vztazích. Jinými slovy, můžete odpuzovat jiné lidi nebo na ně reagovat nespravedlivě.
Společně pracujeme na vyřešení všech vašich osobních emočních spouštěčů. Výsledkem je, že do svých budoucích vztahů nepřinášíte emocionální zavazadla. Ano, zveřejňujeme minulost a také udržujeme znalosti o tom, co v tomto starém vztahu funguje a co ne.
Takto postupujete a rostete jako člověk. Jste otevřeni uspokojování vztahů v budoucnosti, aniž byste opakovali minulé chyby. Tento přístup má mnoho výhod.
Hypnóza nabízí rychlou úlevu, která vám pomůže překonat zlomené srdce a pokračovat ve svém životě. Neutralizují obsedantní myšlenky. Překonejte smutek a zármutek.
Naučte se odpouštět sobě i ostatním. Těšte se na svou budoucnost a buďte sebevědomí a zmocněni. Pomysli na bolest, kterou v současné době zkoušíš překonat.
Nyní si představte, jaké by to bylo být na druhé straně tohoto problému. Co takhle být od nynějška neutrální, kdyby se tento vztah díval do budoucnosti? ..? Protože jakmile jsou bolestivé emoce zcela zpracovány hypnózou, již vás nespustí.
Obsedantní pocity, smutek, smutek. Jsou pryč. Představte si, že se někde setkáte se svým „ex“, jako je například obchod s potravinami, a jen se s ním příjemně bavíte.
A není to velký problém. Mrtvý snadný. Stejně jako setkání se starým přítelem ze školy.
Ano, vzpomínky tam stále budou, ale nyní jsou uloženy ve vašem mozku úplně jiným způsobem. Emocionální dopad je pryč a podíváte se zpět na věci, které vás dříve obtěžovaly, a uvědomíte si: „Cítím se silný. Jsem sebejistý.
Šel jsem dál! „Nyní si promluvme o tom, jak překonat rozchod. Jste v současné době zaplaveni emocemi, které se cítí mimo kontrolu? Protože rozpad opravdu může mít pocit, jako by vám byl koberec vytahován zpod nohou.
Proč neuvažovat o hypnóze, abyste někoho překonali a uzdravili zlomené srdce? Pojďme si promluvit osobně a uvidíme, jestli je pro nás dobré na tom společně pracovat? Naplánujte si se mnou osobně bezplatnou strategickou relaci na Zoom-Video.
Kliknutím na odkaz pod tímto článkem jej naplánujete do mého kalendáře. Toto je bezplatná konzultace. Naplánujte si to hned teď.
Jsem zde jako zdroj, který vás v tom trénuje a pomůže vám posunout se dál. Pojďme vytvořit prostor, kde můžete pustit minulost a změnit svůj život! Děkuji za sledování. Těším se, až s vámi osobně promluvíme během našeho strategického setkání.
Promluvíme si později!
Mohu být hypnotizován, abych někoho překonal?
Ve skutečnosti,hypnózaje tak silný, že se o něm víudělatuživatel drog už na drogy ani nepomyslí. Nyní, když víte, že váš mozek zachází s rozchodem přesně jako odvykání kokainu; tohle znamená tamtohypnózamůže být také odpovědí nastoppřemýšlet oněkdo.
Funguje hypnóza na rozchody?
Ačkoli neexistují žádné vědecké důkazyhypnóza můženapravit zlomené srdce, je to legální terapie souvisejících stavů, jako je bolest a úzkost.19.08.2018
Dokážete vymazat vzpomínky pomocí hypnózy?
Hypnóza můžezpůsobit dočasnou amnézii, aletonemůževymazat vzpomínkytrvale. Když se však předmět probudí zhypnózathePaměťse vrací. Amnézieuměttaké nastat pohypnóza, často v reakci na posthypnotické návrhy poskytnutéhypnoterapeut.
g ztráta hmotnosti paliva
Raději sleduji tento článek a vyzkouším tuto techniku na sobě. A jakmile to zažijete, můžete získat představu o tom, co si o tom myslíte.
Nepohodlné a nepohodlné emoce jsou jen součástí života. Nestretl jsem nikoho, kdo by je neviděl. Existuje široká škála různých typů emocí, které můžeme zažít jako nepohodlné nebo nepohodlné.
Mezi ty běžné, které by většina z nás měla, patří strach, smutek, hněv, hanba, pocit viny, strach, osamělost, nejistota, podráždění, a to jsou jen některé, někdy mohou být velké malé, někdy nesnesitelné.
Ale tyto pocity se nemusí zdržovat, technika, kterou vám ukážu, vás může velmi rychle zbavit nepohodlných nebo nepříjemných pocitů.
A za chvíli vás požádám, abyste přemýšleli o pocitu nebo emocích, které vám připadají nepohodlné, nepohodlné nebo které vás obtěžují, které jste zažili nebo jste nedávno zažili.
Ale než to uděláte, dám vám řadu instrukcí o technice, kterou použijeme, abychom vás zbavili pocitu, nad kterým budete přemýšlet. Požádám vás, abyste se zaměřili na pět různých bodů na těle, jeden bod po druhém. Když se soustředíte na jeden bod, řeknu nahlas určitou větu a budete ji opakovat ve své mysli.
První bod, na který se zaměříte, je vnitřní okraj obočí. Levá nebo pravá strana, přibližně o velikosti vašeho prstu. Takže právě tady! A když řeknu, zaměřte se na jeden bod, jen abyste získali představu o tom, co tím myslím, pomyslete na malou kamínku nebo oblázek na vaší botě a je vám to nepříjemné.
Sundáte si tedy botu a poté ji vyfouknete a poté vložíte nohu zpět a máte pocit úlevy. Ale víte, jak se zaměřit na tu malou oblast, kde byl ten malý kámen nebo oblázek dříve, se stejným druhem zaměření a uvědomění, vás dostane k bodům, na které se v tomto cvičení budete soustředit. A abyste si to teď vyzkoušeli, nejprve se zaměřte na Ukázání na vnitřní okraj obočí.
A možná budete chtít zavřít oči, když to uděláte. Jen abych vám dal trochu toho zvláštního zaměření a pak si ve své mysli zopakujte frázi, kterou říkám nahlas. Zaměřte se tedy na tento bod a ve své mysli opakujte: „Pečlivě dodržuji tyto pokyny.“
Nyní byste měli slyšet, jak říkáte: ‚Pečlivě dodržuji tyto pokyny. ' Druhý bod, na který se zaměříte, je na straně oka, v rohu oka, poblíž vašeho chrámu. kde můžete cítit kost zde na straně oka poblíž vašeho chrámu.
Opět to může být vaše pravá nebo levá strana, navrhuji držet se jedné strany u všech bodů, jen abyste si to trochu usnadnili, bod je pod vaším okem, přímo na okraji vně očního důlku. Takže právě tady, kde cítíte kost pod očima. Když se díváte rovně, je to svisle pod žákem.
Čtvrtý bod je na vnitřním okraji klíční kosti poblíž středu horní části hrudníku, právě tady. Kde můžete cítit kost na vnitřním okraji klíční kosti. A nebojte se, abyste tyto body získali přesně, pokud se budete snažit dodržovat mé pokyny, bude to pro vás fungovat.
Pátým a posledním bodem je vaše zápěstí. A to je celé vaše zápěstí pobíhající tam, kde byste normálně nosili hodinky. Asi tak na šířku prstů, kdybyste takto drželi zápěstí.
Tak jděte ven. Toto je váš pátý a poslední bod. A jak říkám tyto body, a abych jimi znovu projel, říkám jim vaše obočí, strana oka, pod oko, klíční kost a vaše zápěstí.
A nebojte se zapamatování těchto bodů, provedu vás celým procesem. Nyní k vašemu problému, vašemu problému.
Pomyslete na pocit nebo emoce, které vám připadají nepohodlné nebo znepokojující, které vás obtěžovaly nebo které jste nedávno zažili; nepříjemný nebo nepohodlný pocit; a pokud vás nic nového nenapadne, jděte zpět (do paměti), pokud o tom opravdu přemýšlíme, kdokoli může něco vymyslet.
Není nutné pojmenovat svůj pocit, pokud víte, že ho máte. A možná budete chtít zavřít oči až do konce tohoto cvičení, abyste se soustředili.
A když máte svůj pocit (nebo vaši paměť), jak je vám nepříjemné, že vás obtěžuje? Máte pocit, že máte někde v těle? Kde to je a jaký je to pocit? Nebo je to s připojením k paměti? Jako obrázek v hlavě nebo film, který se hraje v hlavě? Nebo slyšíte něco, jako byste si říkali něco pro sebe nebo někdo jiný pro vás? Toto vám je však předloženo, všimněte si toho a plně zakročte, můžete to udělat hned teď, protože to pocítíte naposledy.
Na stupnici od nuly do deseti si všimnete, jak je to silné. Podívejte se, jestli to můžete posílit, protože čím silněji to uděláte, tím rychleji to půjde. Všímejte si tedy všeho! Nyní si představte strom stojící před vámi.
Samozřejmě, kdybych vytáhl kořeny zpod tohoto stromu, viděl by tento strom padat. Nyní zaměřte veškerou svou pozornost na první bod obočí. Opakujte ve své mysli: „Nechám jít nebo odejít veškerý smutek, strach a emoční trauma.“ Přemístěte svou pozornost na stranu oka a řekněte: „Pustil jsem a pustil veškerý hněv, zášť, hanbu a vinu.
Pohybujte se pod očima. Ve své mysli říkáte: „Opustil jsem pocity opuštění, zrady, beznaděje a bezmocnosti.“ Zaměřte se na klíční kost a řekněte: „Pustím pocity bezvládnosti, odmítnutí a všeho jiného.“
Zaměřte se na zápěstí, zhluboka se nadechněte a řekněte „mír“. Nyní zkontrolujte pocit a všimněte si, jak se to pro vás změnilo. Vnímejte, co je jiné.
Ať už z pocitu zbylo cokoli, soustřeďte se na to. Znovu se soustřeďte na první bod obočí, v hlavě si opakujte: „Pustil jsem to hned a všechno pustil“. Přesuňte se do strany oka a ve své mysli říkáte: „Je v pořádku nechat to jít.
Můžu to pustit. „Jdi si pod oči a řekni:„ Odpouštím si, že jsem se toho držel, teď už vše nechávám. 'Zaměřte se na klíční kost a řekněte:' Nyní z toho budu žít.
Pustil jsem všechno. Zaměřte se na zápěstí, zhluboka se nadechněte a řekněte „mír“. Pokud v tomto okamžiku něco dovolíte, můžete provést variaci na tuto poslední sekvenci, kterou jsme udělali sami.
Zaměřte se na jeden bod najednou a řekněte: „Pustím to, nechám to jít“. Nakonec se zaměřte na své zápěstí, zhluboka se nadechněte a řekněte „mír“. Dokud pocit úplně nezmizí, bude-li to pro vás fungovat, bude těžké vrátit původní pocit (nebo paměť), na který jste mysleli.
A všimli jste si, jak rychle vám to pomohlo zbavit se tohoto pocitu. Takže si dokážete představit možnost, kdy byste měli s touto technikou pracovat po celou dobu sezení. Pracujte na částech a částech svého života, které vám ublížily a ve vaší minulosti zažily emocionální bolest.
zimní cyklistické kalhoty
Tím uvolníte napětí a emoce, myšlenky a přesvědčení, které vám již neslouží na velmi hluboké úrovni. Lidské životy jsou touto technikou zcela změněny a při jejím použití je možné obrovské vyléčení. Pokud jste toto cvičení provedli se mnou, sdílejte tento článek.
Většina lidí tuto techniku nezná, ale je jich tolik, kdo by z toho měl užitek, původní technika, které jste byli svědky v tomto článku, se jmenuje FasterEFT a vytvořil ji Robert Smith. Jmenuji se Joachim Eriksson, přeji vám šťastný život a volný život.
Mluvíte během hypnózy?
Když osoba spí, avynebo dokonce největší scénahypnotizéručinit návrh, osoba bude i nadále spát, nebude na návrh jednat. Ano, lidé mohoumluvitv transu. Ale nemusí se uvolnit, je možné jít do transu, aniž byste se museli uvolnit.
Může vám hypnóza pomoci zapomenout na svého bývalého?
Vztahhypnoterapie můžetakypomůže tiprolomit cyklus smutku a ztrátyumětčasto se cítí po rozchodu.Pomáháme vámpřetvářet negativní myšlenky a chování,hypnoterapie můžetakypomůže tividětvašerozpad nového, pozitivnějšího světla.6. 2020.
Můžete odstranit určité vzpomínky?
I když to není možné vymazatvzpomínkyz vaší mysli existují strategie, kterémůžešpoužít k vytvořeníPaměťméně prominentní. Pamatujte, že není vždy možné zapomenoutPaměť, takvymožná budete chtít zvážit rozhovor s terapeutem-linepříjemnývzpomínkyzasahují do vašeho života.
Je v pořádku usnout během hypnózy?
ODPOVĚĎ: Pokudusnout během hypnózy, podvědomí se skutečně stává méně vnímavým k návrhům na změnu. Ztratíte tedy některé potenciální výhody sezení. Možná však ve skutečnosti nejsteusínání!
Může být někdo ve spánku zhypnotizovaný?
UmětVyHypnotizovat někohovJejich spánek? Pravděpodobnější odpověďbychbýt ne. Prohypnózaaby se to stalo, musí být účastník dostatečně vzhůru, aby reagoval na vnější stimulant, musí mysl zpracovat slova, která jakohypnotizér, říkají.
Existuje pilulka na vymazání špatných vzpomínek?
Jedním z nejčastěji předepisovaných je pokorný beta-blokátor propranolol fix-what-ails-you. Beta blokátory můžete znát jakolékykteré regulují krevní tlak, úzkost z výkonu, dokonce i migrény. Pomáhají také destabilizovat strachvzpomínky, které jsou nejtěžšízapomenout.16. 4. 2019
Jak zastavit Crush úzkostnou upřímnou hypnózu?
Chlap, který je celý zkroucený ve svých útrobách a obává se, co si o něm myslí nebo co dělá nebo nedělá, nebo Chlap, který je v pohodě sám se sebou a věří, že pokud žena, o kterou má zájem, ne „nedostanete“ to, co nabízí, někdo ještě teplejší.
Jak přestat být rozdrcen Crush úzkostí?
Aby nás přestal rozdrtit Crush Anxiety, je třeba se zaměřit na 3 oblasti (je jich pravděpodobně více, ale toto je šílený blogový příspěvek, ne Válka a mír). Za prvé… 1. Proč pro vás děláte tuto zkušenost znamenat?
Jak se dostat k tomu, že se vám líbí na YouTube?
Videa, která sledujete, mohou být přidána do historie sledování televizoru a ovlivňovat doporučení TV. Chcete-li tomu zabránit, zrušte a přihlaste se ke službě YouTube ve svém počítači. 368 ZVUKŮ & amp; NOISES CO. Přední světová výzkumná laboratoř v oblasti biokineze. Změňte svůj život zvukem. Podívejte se na náš web! 368 ZVUKŮ & amp; NOISES CO.
Věčný svit neposkvrněné mysli (2004)
Prověřený komik Jim Carrey si občas odskočí k trochu vážnější roli, která mě ale mihne velmi velkým obloukem. Je až podivuhodné, jak moc se v tomto filmu dokáže proměňovat Kate Winslet, z krásné dívky na odpudivou babu. Celkově beru tento film jako jeden z těch romantických filmů, které mě minuly, a se kterými se už zřejmě nesetkáme, taky není proč.
Na poprvé to není úplně plný počet (a jak tak čtu kolem, tak nejsem sám) …. Vynikající Winslet a Carrey v příběhu, který se mohl narodit jenom v jednom scénáristickém (chorém ?)mozku 🙂 …… Na podruhé už neváhám s hodnocením ani vteřinu …
To je ale divnej film! Kaufman je prostě dobrej a Jim Carrey je pan herec. Po druhém zhlédnutí upravuju své hodnocení na plný počet hvězdiček. Jde o nejkrásnější film o osudové lásce.
Oscar 1 : Scénář + 1 nominace: Herečka HR – Kate Winslet
Parádně „divná“ story s parádně „divnými“ hereckými výkony v nejoriginálnější scénáristické omáčce za hooodně dlouho dobu. Skoro tak „mind-blowing“ jako v Kůži Johna Malkoviche a o třídu lépe natočené než Slez ze stromu. Kaufmanovi se nedá upřít, že má dnešní Hollywood těžce na háku.
Sice jeho filmy zhola nic nevydělávají, ale náročný divák-fajnšmekr si spokojeně pomlaskává ;). Dodatek: VŘELE doporučuji dát si týden oraz a vyrazit znovu.
Při druhém zhlédnutí se budete cítit jako na nekonečném tobogánu, všechno získá mnohem větší smysl, emoce budou silnější, myšlenky výraznější a celkový zážitek znásobený přesně 1.5x. Jděte do toho.
Všichni tady chválí (oprávněně) Kaufmana, ale stejně brilantní, jako jeho scenář, je i Gondryho režie, plná vizuálních nápadů a technických fines.
Především je to Gondryho zásluha, že se celá dějová skládačka nerozsypala jako dům z karet a že ten typicky „kaufmanovský“ zdánlivý chaos (může se tak zdát při prvním shlédnutí, s další reprízou už to dává perfektní smysl) lze v klidu vstřebat hned napoprvé. Zkrátka režisérská práce par excellence, což není nijak překvapivé.
Člověk, který natočil tak úžasné klipy pro Bjork, totiž nemůže být žádné béčko :o) S každým dalším shlédnutím mám tenhle film raději, pokaždé se dá v něm najít něco nového a vždycky dokáže krásně pohladit po duši. Pro mě jeden z nejlepších a nejoriginálnějších filmů posledních let.
Film briliantní jednak scénáristicky a pro mě nečekaně (u Jima Carreye – příště už se divit nebudu, slibuju) i herecky.
Příběh je krásně zamotaný, ale naprosto promyšleně a dá se v něm při pozorném sledování solidně zorientovat a navíc kromě té „matoucí a zamotané“ roviny obsahuje i lidský rozměr v podobě krásné love story, partnerského pochopení a porozumění.
Po dlouhé době zase jeden film, který mě nadchl jak pro svůj inteligentní scénář a příběh, tak pro svojí hloubku a na který se přitom krásně dívá.
Asi to není nejlepší film do životního období osamělých večerů, kdy jsou vám jedinými společníky skripta, zákony, alkohol a myšlenky na lásku, která je prostě pryč. I když..:) Kaufmanovsky řekněme asi netradiční vyprávění a rekvizity jsou tu jen živnou půdou, základem pro skvělé výkony úplně všech – ovšem např.
kvality Toma Wilkinsona se ukážou až skoro na konci filmu, zcela v souladu s pečlivě promyšleným scénáristickým útokem. Kate Winslet je od dob Titanicu čím dál krásnější…
a hlavně líp hraje;) Na což se ovšem dost těžko myslí, když vidíte to její nadšení z módy let šedesátých a najednou hrozně moc chcete, aby se vrátila (ta šedesátá léta). A Jim Carrey svými „dětskými“ scénkami jen dokazuje svoje herecké umění, stejně jako scénografové a trikaři zase to svoje.
Jediný film od Michela Gondryho, který jsem viděl, a už to tak asi i zůstane – ale pochybuju, že to není jeho nejlepší kus. Tuhle nereálnou story o druhé šanci a o tom, co skutečně chceme, beru se vším všudy a dávám 90%.
Ze tří hvězdiček na pět je po druhém zhlédnutí moc asi i na mě. Nicméně je to fakt. Skoro se stydím, že při prvním podívání ve mě tu širokou škálu emocí geniální scénář páně Kaufmana nevyvolal. Bravo. Teď můžu klidně umřít.
Proč si hrát na to, že partner musí být dokonalý? Vždyť jsme jenom lidi a není důležité žít v dokonalém světě, ale žít s někým v tom našem. Charlie Kaufman to moc dobře ví a jeho Věčný svit neposkvrněné mysli je krásnou ukázkou toho, jak moc stojí za to bojovat o tuhle skutečnou, nepřikrášlenou lásku
„It’s gonna be gone soon.“ Vyprávěcí strukturou nesmírně ambiciózní rozchodové drama, které stejně jako všechny ostatní filmy podle Kaufmanových scénářů dokáže intelektuálně oslovit, ale nikolik emocionálně zasáhnout. V jádru jde o ten nejtradičnější příběh rozpadu jednoho vztahu. Ona již zapomněla.
On by rád zapomněl také, ale při konfrontaci se šťastnými vzpomínkami si uvědomuje, že definitivní konec ještě nechce. Alespoň ve vlastní hlavě tak provádí revizi vztahu a snaží se poučit z dřívějších chyb.
Jenomže tento vnitřní proces zapomínání a rozpomínání je s neskutečnou tvůrčí invencí a s takovým množstvím vizuálních vtípků, že se napoprvé nedají pobrat, externalizován. Joelovi jeho vzpomínky doslova mizí před očima.
Ve snaze uniknout před zapomněním chaoticky bloudí bludištěm vlastní mysli a společně s myšlenkovým konstruktem své přítelkyně se snaží najít útočiště (neustálým sebereflexivním upozorňováním na skutečnost, že Clementine je dívkou snů, která svou nepolevující energií mění životy druhých, je zčásti relativizován stereotyp „manic pixie dream girl“). Zní to šíleně, ale přestože film začíná koncem a je vyprávěn v několika rovinách reality paralelně (jedna běží lineárně, druhá pozpátku), nemáte problém se v něm zorientovat právě díky tomu, že se po celou dobu zakládá na známých myšlenkových vzorcích a emocionálních stavech. Věčný svit neposkvrněné mysli vypráví velmi sofistikovaně o velmi jednoduchých věcech, čímž sice maskuje jednorozměrnost postav a banalitu nesených pravd, ale stejně tak je těžké nenechat se svést příjemným myšlenkovým cvičením, k němuž nás vyzývá. 90% Zajímavé komentáře: Melies, oli.G, RAiken, cross, LarryW, derryl, Fill16
K tomu se dá řít jen jedno – Kaufman je buď blázen, nebo génius. Každopádně Jim Carrey je VYNIKAJÍCÍ.
Čtyři věci k filmu. První, naprosto užásný herecký výkony Jima Carreyho a Kate Winslet. Druhá věc, děj, proboha nechat si mazat vzpomínky na nějakou holku — NIKDY, jen ať je v tý kebuli pořádnej bordel.
Poslední dvě věci jsou klučíčí poznatky, takže holky sorry – Kate Winslet má hezký nohy a Kirsten Dunst tam skáče po posteli jenom v kalhotkách.
Originální scény umím prostě ocenit, ještě navíc v originálním příběhu.
║Rozpočet $20miliónov║Tržby USA $34,400,301║Tržby Celosvetovo $72,258,126║ Originálne spracovanie od začiatku po koniec, k tomu dokonalé obsadenie v podobe hercov ako Carrey-Winslet-Dunst-Ruffalo-Wilkinson-Wood nám len potvrdzuje svoj talent a predvádza prvotriedne výkony pod režisérskou taktovkou u mňa nepoznaného Michela Gondryho. Film prináša nevšedný zážitok plný strhujúceho vizuálneho prevedenia vypointovaného v každom malom detaile. „Bravúrne dielo!“ Scenárista Charlie Kaufman je génius.
Úžasně scénáristicky vybroušený diamant, který je dokonale natočen.
Scény v kterých Joel (Jim Carrey) pomalu zapomíná jsou dokonale střiženy a kamera v nich nemá naprsoto žáadnou chybičku!! Herecké obsazení, hlavně božský Jim Carrey a skvělá Kate Winslet , je opravdu výborné a role skvěle trefené.
Některé scény jsou skvěle úsměvné a nechybí troška sarkasmu. Podle mě je to jeden z nejlepších filmů minimálně tohoto roku. Taková cesta do hlubin partnerského vztahu a příběh osudové lásky.
Chtě nechtě musím rýpat, vrtat, kritizovat. Formální stránka filmu zastiňuje určitou banalitu a nedokonalost obsahu…
Pod slupkou dokonalé vizuality (střih i kamera na výbornou!) a vypravěčského kouzlení se krčí ničím výjimečný a psychologicky pouze letmo načrtnutý milostný příběh, kterému k hvězdným výšinám schází právě hloubka a ta těžko pojmenovatelná magie, která „udělala“ Coppolové klenot Ztraceno v překladu.
Carrey exceluje a s naprostou suverenitou propojuje civilně niterné i exhibicionistické manýry svého herectví, Winslet je do excentrické Clementine taktéž zanořena až po konečky vlasů, ale plochost charakterů a jejich značnou proklamativnost a dvojrozměrnost zakrýt nedokáží.
Věčnému svitu tak jeho exkluzivitu dodává trochu prvoplánová zápletka s vymazáváním vzpomínek, která Gondrymu umožnila rozehrát audiovizuálně strhující drama útěku před nevyhnutelným zapomněním, který se takřka celý koná v hlavě hlavní postavy.
Drama konce vztahu dvou lidí, bolestné deziluze a nenávratného návratu na počátek, který zastíní vše zlé, co se odehrálo po něm. Nenudí to, zahřeje to na duši, ale po skončení filmu mi nezbylo nic víc nežli hrstka pozitivních impresí a na kostru všednosti ohlodaný milostný příběh v exkluzivním balení. Přesto mi není než pochválit lehkost s jakou Gondry a spol. pracují s emotivními odstíny… I tak ale – čekal jsem víc.
Scénář: Charlie Kaufman .. Úchvatně vymyšlené a excelentně zpracované.
Přiznávám, měla jsem strach. Na jednu stranu jsem se těšila na další nádhernou šílenost ve stylu „V kůži Johna Malkoviche“ na druhou stranu mě děsilo obsazení hlavní role-nesnáším „humorné“ škleby Jima Carreyho.
Nezbývá než konstatovat, že Jim Carrey mě velice mile překvapil a tímto se mu hluboce omlouvám. A poučení z filmu- radost ze života zřejmě spočívá v našich šťastných minulých časech, v naších vzpomínkách.
Nemazat!!!
Důvod toho, proč jsem se dal na prznění zvířat a semišových gaučů, je více než prostý.
Zaujmout druhé pohlaví natolik, aby si mého ptáka dobrovolně strčilo do úst, je pro mě disciplína prakticky nesplnitelná, anžto jsem objekt esteticky nevhodný k souloži, s mnoha charakterovými vadami a psychickými poruchami, co je agresivní, fetuje, kouří, pije, kouří pyje a každou ženu, která o něj zavadí pohledem, má chuť unést, znásilnit, případně unést a znásilnit. Nehledě na to, že moje genitálie dosahují velikosti buráku a v ústech by mohly spíše působit jako dentální nit. Proto mne udivuje, že filmy o lásce mezi mužem a ženou, ty já můžu a není vzácností, když u nich nabulím kýble slaný vody. Džim Kery, který zrovna nehraje vypaštěného průzkumníka kravých análů, mi sedl jako jehla do žíly a Kejtý a její kejty jsem si mimo roli buržoazní pračky na čuráky užíval taktéž skvěle. Láska je svině a ženský jakbysmet. Otevřete se jim, zamilujete se do nich, darujete jim všechny své city a ony vám pak na oplátku vypárají srdce z těla rezavým srpem a po fazolovým maratónu vám do něj naserou tak, že nepomůžou ani hektolitry osvěžovačů. A když už ležíte na zemi, krvácíte rudé slzy, utápíte se v dušidrásajícím zoufalství a čiré beznaději, ona přijde a sebere vám mikrovlnku a toustovač! Pak už asi nic jinýho, než výmaz mozku nezbývá, a to ať už moderní technikou, nebo revolverem. S chutí do toho, pánové.
„Lovestory“ a la Charlie Kaufman…