Máme se bát ozařovaných potravin?

Máme se bát ozařovaných potravin? Žena s nákupním vozíkem vybírá potraviny v supermarketu. Ilustrační foto. ČTK/A3397 Gero Breloer

Na přebalu jednotlivých potravin si můžeme přečíst, kolik obsahují cukrů, škrobů, kyselin, jakou mají energetickou hodnotu, v lepším případě i datum doporučené spotřeby. Co si ale nikde nepřečteme, to je obsah škodlivin. Tedy to, co by nás mělo především zajímat.

V zásadě bychom si měli uvědomit, že z hlediska škodlivých látek není nijak zvlášť rozhodující, jestli dáváme přednost konzumaci vegetariánské stravy, nebo jsme experty přes maso. Ublížit si můžeme tak či tak.

I jinak zdravá zelenina není už tak zajímavá, používají-li se při jejím pěstování chemické postřiky a umělá hnojiva. A ty se používají v zásadě vždy, není-li uvedeno jinak. Některé z těchto látek se samozřejmě vstřebávají a jejich stopy se potom objevují v potravinách.

V živočišné výrobě to bohužel není o mnoho lepší. Zvířatům pěstovaným na maso se často podávají různé preparáty pro prevenci nemocí a umělé hormony pro zvýšení hmotnosti. To všechno se samozřejmě v těle zvířete hromadí a mísí s chemikáliemi, kterými jsou ošetřeny krmné plodiny. Koloběh rostliny – zvířata a zvířata – rostliny začíná.

To, co třeba skot zkonzumuje prostřednictvím pícnin, je ještě to nejmenší zlo, které se mu do organismu dostane. Mnohem horší variantou je v poslední době tak oblíbené krmení masovými granulemi a dalšími rozemletými zbytky uhynulých zvířat.

Ty totiž často obsahují části nepříliš dobře sterilizované, tudíž se zárodky salmonelózy, listeriózy i spongiformní encefalopatie dobytka.

Salmonely a listerie vyvolávají otravu z jídla, o spondiformní encefalopatii, neboli nemoci šílených krav, se vedou sáhodlouhé diskuse, důkazy, že je přenosná na člověka zatím neexistují, podezření určitě ano.

Nepříjemné na tom všem výše řečeném je to, že svým původem více či méně kontaminovaná potravina má před sebou další dlouhý proces, který ji může poznamenat.

Poměrně oblíbené balení v plastech není rozhodně cestou, po které by měl náš potravinářský průmysl kráčet. Mnoho transparentních fólií k tomuto účelu používaných totiž obsahuje látky způsobující rakovinu, které mohou jídlo kontaminovat.

O těchto věcech se ovšem sáhodlouze mluví, viz kauza mléko v sáčcích, ovšem málo se proti tomu dělá. V konkrétním případě mléka se sice sáček nahradil, ovšem kartonem, který je téměř stejným zlem, neboť se z něj mohou uvolňovat dioxiny.

Ovšem co se týká obalu, máme ještě alespoň občas nějakou možnost volby. Jak a v čem je potravina zabalená je vidět na první pohled. Co vidět není a co mnohdy ani netušíme, je, zda byla či nebyla potravina ozářena.

Ozářením se sice zabíjejí bakterie, které působí kazivost potravin, což by se dalo považovat za určitých okolností za klad, ozařování ale slouží i k maskování špatné kvality nebo znečištění potravin.

Ozáření sice bakterie zabije, ovšem po nich zůstanou nebezpečné látky, které mohou způsobit otravu jídlem.

Jak z toho ven? Protože bohužel nelze spoléhat na to, že v každé prodejně najdete stánek ekopotravin, tím méně, že máte možnost vlastní zemědělské produkce, pokuste se alespoň nakupovat ovoce a zeleninu v době jejich přirozené zralosti, kdy není nutné používat tolik postřiků, potraviny uchovávejte zásadně v nádobách ze skla, porcelánu, glazované kameniny, případně nerezové oceli, a zaměřte se spíše na konzumaci ryb, drůbeže a zvěřiny, které jsou poněkud bezpečnější, než ostatní maso. A nemyslete si, že to je k ničemu. Ono i každodenní málo může v globálu znamenat hodně.

Máme se bát éček?

Do potravin se běžně přidávají látky, které např. prodlužují trvanlivost potravin, zvýrazňují nebo obnovují barvu potravin, zvyšují nebo regulují kyselost a zahušťovací vlastnosti, případně dodávají potravinám sladkou chuť bez použití řepného cukru. Všechny tyto látky se souhrnně nazývají přídatné látky (aditiva).

Přítomnost látek přídatných, které byly v potravině použity, musí být uvedena na obale, a to v sestupném pořadí podle toho, v jakém množství jsou v potravině obsaženy. Přítomnost látky přídatné se označuje uvedením názvu látky nebo číselného kódu E (číslo). Většina přísad je samozřejmě neškodná.

Na některé bychom si ale měli dát pozor.

Přísady do potravin – tzv. E.

  • 1. Neškodné přísady E
  • 100, 101, 103, 104, 105, 111, 121, 126, 130, 132, 140, 152, 160, 161, 162, 163, 170, 174, 180, 181, 200, 201, 202, 203, 237, 238, 260, 261, 262, 263, 270, 280, 281, 290, 300, 301, 303, 304, 305, 306, 307, 308, 309, 322, 325, 326, 327, 331, 332, 333, 334, 335, 336, 337, 382, 400, 401, 402, 403, 404, 405, 406, 408, 410, 411, 413, 414, 420, 421, 422, 440, 471, 472, 473, 474, 475, 480.
  • 2. Podezřelé přísady E
  • 125, 141, 150, 153, 171, 172, 175, 240, 241,
  • 3. Nebezpečné přísady E
  • 102, 110, 120, 122, 123, 124, 151.
  • 4. Přísady, které mohou za určitých okolností poškodit zdraví
  • poškození střeva: E 220, 221, 222, 223, 224
  • poškození trávení: E 338, 339, 340, 341, 450, 451, 463, 465, 466, 407
  • onemocnění pleti: E 230, 231, 232, 233
  • zničení vitaminu: B12: E 200
  • cévní onemocnění: E 250, 251, 252
  • (především v uzeninách)
  • cholesterin: E320, 321
  • citlivost nervů: E 311, 312
  • 5. Přísady, které mohou mít rakovinotvorné důsledky:
  • E123, 142, 210, 211, 213, 214, 215, 216, 217
  1. Autor: Grand Princ

Máme se bát ošetřených potravin?

Jak se ošetřují potraviny a je potřeba bát se následků? Přečtěte si náš článek, kde jsme shrnuli to podstatné.

„Ošetřeno ionizací“

Možná už jste podobný nápis někde viděli. Výrobci jsou totiž povinni potraviny a suroviny ošetřené ionizujícím zářením včetně ozářených složek potravin, které jsou určeny pro konečného spotřebitele a společné stravování, označit. A to právě buď pomocí „ošetřeno ionizací” nebo „ošetřeno ionizujícím zářením”.

Co je ionizace

Ozařování potravin je jedním ze způsobů ošetření potravin, pomocí kterých se snižuje přítomnost mikrobů nebo škůdců v potravinách. Omezuje se tak kažení nebo předčasné zrání a snižuje se nebezpečí šíření nákazy přenášené potravinami.

Proces ošetření ionizací probíhá tak, že potraviny procházejí radiačním polem. Rychlost je nastavená předem tak, aby se řídila dávka záření, kterou potraviny pohltí.
Pro ochranu spotřebitelů je stanoveno nejvyšší přípustné celkové průměrné množství absorbované dávky záření, a to pro jednotlivé druhy potravin.

Nicméně, komu by radioaktivita k jídlu zněla lákavě…

Okyselování

Máme se bát ozařovaných potravin?Okyselování neboli acidifikace je technologie, která se používá ke konzervaci potravin. Probíhá tak, že se k výrobku přidávají kyseliny. Ty ho mají chránit před škodlivými bakteriemi. Běžnými okyselovacími prostředky jsou kyselina vinná, kyselina citronová, kyselina fosforečná, kyselina propionová a kyselina mléčná. (1) Žádná hitparáda, třeba taková zubní sklovina z toho nadšená nebude. (2)

Ošetření teplotou

Ošetření pomocí teploty se provádí v různých podobách, nejčastější je ošetření vysokou teplotou po krátkou dobu nebo ošetření nízkou teplotou po dlouhou dobu a používá se například u mléka. Asi vás napadne, že ničením nežádoucích složek se ničí i ty prospěšné. Trefně to komentuje Eva Zborníková z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR:

„Je třeba ale mít na paměti, že tento proces slouží převážně k tomu, aby byly potraviny ‚bezpečnější‘, tj. aby neublížily lidskému zdraví, nikoli aby mu byly co nejvíce prospěšné.” (3)

Budete mít zájem:  Aloe vera: kosmetika z vašeho květináče

Bio potraviny a ošetření
Jak to chodí s ošetřením bio potravin, jsme zjišťovali přímo u zdroje. Přečtěte si náš článek s rozhovorem.

Mám se bát ošetřených potravin?

Účinnost a bezpečnost ionizace se zkoumá už víc než 50 let. „Naprostá většina důkazů získaných za toto období ukazuje na to, že ozařování potravin nepředstavuje pro spotřebitele zdravotní riziko a jeho používání vede ke zvýšení mikrobiální bezpečnosti potravin.“(4)

Určitá úskalí ale ionizace přece jen má: snižuje hladinu thiaminu, karotenu, vitaminu C a vitaminu E.

Kritici rovněž podotýkají, že ačkoliv se ionizace sleduje víc než 50 let, neexistují dlouhodobé studie o konzumaci takto ošetřených potravin lidmi.

Při ionizaci vznikají sloučeniny, kterým se říká radiolytické produkty. A o jejich dlouhodobých zdravotních účincích se toho mnoho neví.(5)

Vypadá to tedy, že ošetřování potravin, které má vést ke zvýšení jejich trvanlivosti, buď potravinu ochudí o něco prospěšného nebo ji naopak „obohatí“ o nepříliš žádané složky a v dalších následcích konzumace ošetřených potravin se spíš jenom tápe.

Určitě tedy nic nezkazíte, pokud před ošetřenými potravinami dáte přednost těm čerstvým (nebo v bio kvalitě, protože u biopotravin se ošetření ionizujícím zářením vůbec nesmí používat) a připravíte si přirozené jídlo plné vitaminů, minerálů a dalších prospěšných látek. Tělo vám poděkuje a dá vám svou vděčnost patřičně najevo – budete se jednoduše cítit lépe.

Ozařování potravin – podmínky pro schválení a náležitosti žádosti

V dokumentu naleznete podmínky pro získání schválení nutného k výkonu odborné činnosti Ozařování potravin a další informace o povolovacím řízení.



zpět na dokument „Ozařování potravin – schválení ozařovny krok za krokem“

Podmínky udělení povolení

Žádost o vydání rozhodnutí o schválení ozařovny musí obsahovat stanovené náležitosti. Inspektor Státní zemědělské a potravinářské inspekce prověří správnost údajů v žádosti, připojené dokumentaci a prověří, zda je ozařovna způsobilá splnit skutečnosti uvedené v předložených písemnostech.

Provede šetření hygienických podmínek výroby potravin a na základě provedeného šetření sepíše protokol o výsledku šetření, v jehož závěru uvede, zda zjištěné skutečnosti brání či nebrání vydání rozhodnutí o schválení ozařovny.

V případě, že je výsledek uvedený v tomto protokolu pro žadatele pozitivní, vydá ředitel místně příslušného inspektorátu Státní zemědělské a potravinářské inspekce rozhodnutí o schválení ozařovny.

Náležitosti žádosti

Žádost musí obsahovat:

  • identifikační údaje žadatele, adresu ozařovny,
  • předmět a rozsah činnosti, pro kterou je schválení žádáno, místo provozování činnosti, způsob jejího zabezpečení, dobu jejího trvání
  • úředně ověřený podpis fyzické osoby nebo statutárního orgánu právnické osoby (příp. jiného zástupce statutárního orgánu zmocněného na základě udělené plné moci), které žádají o povolení

Žádost musí být doložena:

  • povolením Státního úřadu pro jadernou bezpečnost k nakládání se zdroji ionizujícího záření
  • kolkem v hodnotě 1000,- Kč
  • typovým schválením zdroje ionizujícího záření
  • stanovením fyzické osoby odpovědné za dodržování podmínek pro ozařování,
  • zdůvodněním technologické potřeby ozařování potravin a surovin,
  • specifikací zdrojů záření,
  • dokumentací související s určením technologických úseků (kritických bodů), ve kterých je největší riziko porušení zdravotní nezávadnosti potravin
  • sanitačním řádem

Další informace o povolovacím řízení

  • Rozhodnutí o schválení ozařovny

Příslušný úřad

  • Státní zemědělská a potravinářská inspekce
  • Státní úřad pro jadernou bezpečnost – povoluje nakládání se zdroji ionizujícího záření
  • Státní zemědělská a potravinářská inspekce – vydává rozhodnutí o schválení ozařovny a informuje o tom příslušný orgán Evropské Komise; dále kontroluje ozařovny, pozastavuje nebo ruší rozhodnutí o schválení ozařovny, kontroluje označování potravin a surovin ozářených ionizujícím zářením a zasílá roční zprávy Evropské Komisi

Postup udělení povolení

Žadatel zašle Státní zemědělské a potravinářské inspekci písemnou žádost. Státní zemědělská a potravinářská inspekce žádost posoudí a vydá rozhodnutí o schválení ozařovny. Při posuzování žádosti probíhá místní šetření.

  • 30 dní od zahájení řízení

Poplatky

  • K žádosti o povolení musí být dle zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, přiložen kolek o hodnotě 1000 Kč – položka 92, písm. i) sazebníku správních poplatků
  • Časové období rozhodnutí o schválení ozařovny je shodné s dobou platnosti povolení Státního úřadu pro jadernou bezpečnost k nakládání se zdroji ionizujícího záření.

Právní úprava

  • Směrnice 1999/2/ES o sbližování právních předpisů členských států týkajících se potravin a složek potravin ošetřovaných ionizujícím zářením
  • Směrnice 1999/3/ES o stanovení seznamu Společenství potravin a složek potravin ošetřovaných ionizujícím zářením
  • Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů ( § 4)
  • Zákon č. 146/2002 Sb., o SZPI a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů – § 3 odst. 4 písm. r) (§ 6 odst. 4)
  • Vyhláška č. 133/2004 Sb., o podmínkách ozařování potravin a surovin, o nejvyšší přípustné dávce záření a o způsobu označení ozáření na obalu

Osoba žádající Státní úřad pro jadernou bezpečnost o povolení nakládání se zdrojem ionizujícího záření musí svou žádost doložit dokladem o pojištění odpovědnosti za jadernou škodu nebo dokladem o jiném finančním zajištění podle § 36 zákona č.

18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (atomový zákon).

Státní zemědělská a potravinářská inspekce pak již žádné další pojištění profesní odpovědnosti nevyžaduje.

Související právní předpisy

  • Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
  • Zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
  • Vyhláška č. 133/2004 Sb., o podmínkách ozařování potravin a surovin, o nejvyšší přípustné dávce záření a o způsobu označení ozáření na obalu
  • Směrnice 1999/2/ES o sbližování právních předpisů členských států týkajících se potravin a složek potravin ošetřovaných ionizujícím zářením
  • Směrnice 1999/3/ES o stanovení seznamu Společenství potravin a složek potravin ošetřovaných ionizujícím zářením

zpět na dokument „Ozařování potravin – schválení ozařovny krok za krokem“

ROZHOVOR: Za dva tři měsíce bude mít Evropa infekci pod kontrolou, říká imunoložka Zuzana Bílková

Už stovky lidí v Česku se nakazily nebezpečným koronavirem. Celá republika je v karanténě a nikdo nedokáže říct, jak tato situace bude dlouho trvat.  S infekcí bojuje celý svět. A lidé se ptají, kdy vir z Wuchanu porazíme.

„Jsem přesvědčená, že za dva až tři měsíce dostane Evropa infekci pod kontrolu. Množství lidí, kteří jí prošli, bude dostatečné na to, aby se virus již masivně nešířil,“ říká prof. Zuzana Bílková z Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice.

Jak dlouho se bude vir mezi lidmi šířit?

Domnívám se, že to bude do té doby, dokud nebude dostatečný počet osob, které už onemocnění prodělaly nebo měly to štěstí, že jejich imunitní systém infekci dokázal včas rozpoznat a eliminovat.

Jakmile bude takových jedinců v populaci více jak 70 – 80 %, tak se šíření infekce začne zpomalovat. K úplnému zastavení šíření infekce však dojde, až když bude „promořenost“ větší jak 95 – 98 %.

Ve stejném principu funguje v populaci i očkování.

A to?

Jakmile máte proočkovanost v populaci větší jak 95 – 98 %, jsou chráněné i osoby, které nebyly nebo nemohly být očkovány. Můžeme tedy tento model přenést i na tuto situaci. Jakmile bude k dispozici vakcína, zvýší se razantně počet tzv. imunizovaných jedinců a tím se šíření infekce zastaví.

Imunologická paměť, která po prodělání choroby nebo vakcinaci vzniká, se u různých infekčních agens liší, jiná je u opouzdřených bakterií, jiná u retrovirů, jiná u koronavirů, ale obecně lze říci, že prodělání choroby nebo vakcinace nás chrání před opětovnou infekcí.

  Toto platí i v případě infekce koronavirem SARS-CoV-2.

Budete mít zájem:  Tipy pro dobrou chuť ořechů

Může být vůči viru odolnější ten, kdo je očkovaný proti chřipce?

Určitě ne. Vakcína proti chřipce obsahuje pouze specifické antigenní struktury, které iniciují tvorbu specifických protilátek a paměťových buněk, které budou reagovat v případě infekce na přítomnost pouze virových částic chřipkového viru.  Proto se naděje upírají k nové vakcíně vyvíjené proti SARS-CoV-2.

Co už nyní víme o viru? V čem je specifický?

Jeho jedinečnost vidím ve schopnosti se šířit. Jak naznačují empirická data a první vědecké studie, virus šíří i jedinci bez klinických příznaků, tzn. ještě před propuknutím onemocnění.

Domnívám se, že je již dnes mezi námi mnoho jedinců, kteří šíří infekci nevědomky, nemají totiž žádné příznaky nákazy. Jejich imunitní systém je totiž schopen zareagovat včas a účinně a k propuknutí onemocnění u nich nedojde vůbec.

Proto je tak důležité, aby všichni lidé nosili na veřejnosti roušku nebo respirátor a chránili tak tím sebe i své okolí.

Jaká jsou podle vás skutečná čísla nakažených, když ne všichni se nechají testovat?

Čísla, která se průběžně dozvídáme, jsou čísla otestovaných osob s pozitivním výsledkem. Tzn., že tato čísla souvisí s testovací kapacitou v daném regionu, s dostupností testů pro všechny osoby, tedy i pro ty, kteří netrpí klinickými příznaky.

Občas se v médiích objeví informace, že reálná čísla infikovaných osob (nejen těch s příznaky) jsou určitě o jeden až dva řády vyšší. Já bych se dokonce vzhledem k povaze tohoto viru přikláněla k variantě o dva řády vyšší.

Což ale neznamená, že by byla vyšší smrtnost nebo závažnost klinických projevů, než je tomu doposud. 

Zmírní výskyt viru teplejší klima? 

Nedomnívám se, že by vyšší teploty s příchodem jara nějak zásadně ovlivnily šíření infekce v populaci. Pro růst viru je optimální teplota těla, tedy 37 °C. Na to se všechny viry během své evoluce adaptovaly. Co však viru vadí nejvíce, je sucho.

Jakmile se snižuje vzdušná vlhkost, jakmile dochází k rychlému vysychání kapének na površích, tak se výrazně snižuje doba přežití virových částic, a tedy i infekčnost prostředí, ve kterém se běžně pohybujeme. Svítí-li navíc na tyto povrchy přímé sluneční záření, doba přežití se pak také snižuje.

Není to až tak účinkem samotného UV zářením, ale spíše rychlejším vysycháním.

Jak dlouho vir přežije?

Doba přežití virových částic v jakémkoliv prostředí je od 2 hodin až do 15 – 20 hodin. Proto je důležitá důsledná hygiena a ošetření povrchů dezinfekčním prostředkem. Větrání uzavřených prostor k tomu patří také.

Dokážeme po nějaké době s virem normálně žít?

Ano, tak jako žijeme v „souladu“ s mnoha dalšími patogenními viry nebo bakteriemi. V tomto případě je však rozdíl v tom, že naše populace nový virus nezná a musí se nejprve na něj takzvaně adaptovat. Univerzálnost našeho imunitního systému je obdivuhodná.

Z pohledu populační biologie lze konstatovat, že imunitní systém člověka je schopen reagovat, rozpoznávat a účinně zasahovat proti všem infekčním agens, které vznikaly nebo vznikají v průběhu existence lidského rodu a dokonce vyvíjí účinnou imunitu proti všemu, co vznikne třeba i uměle, v molekulárně genetické laboratoři kdekoliv na světě.

Jen pozor, toto musíme vnímat z pohledu celé populace. Někteří jedinci jsou díky genetické variabilitě více odolní, někteří zase konkrétní infekci odolávají hůře, mají horší průběh onemocnění a v některých případech infekce může skončit smrtí. K tomu všemu se ještě přidávají u starších osob tzv.

komorbidity, další onemocnění, kterými infikovaný jedinec v tu chvíli trpí a pacientův imunitní systém oslabují. Je potřeba si uvědomit, že i některé terapeutické postupy (např. ozařování, cytostatika, dlouhodobé podávání imunosupresiv u transplantovaných osob) tzv.

„bojeschopnost“ imunitního systému výrazně oslabují.

Ráda bych v tomto kontextu ještě připomněla, že v době před antibiotiky a antivirotiky probíhala v populaci přirozená selekce.

Jedinci se slabým imunitním systémem se většinou nedožívali reprodukčního věku, již v dětství na infekce umírali a tuto „nevýhodu“ nemohli dalším generacím předat.

Tato přirozená selekce již dlouho po několik desetiletí nefunguje, proto je dnešní populace k infekcím vnímavější. 

Objevily se názory, že děti se virem neinfikují tak rychle. Můžete informaci potvrdit, nebo vyvrátit?

Zde nejde ani tak o rychlost, ale o tzv. susceptibilitu. Citlivost k infekčnímu agens. Virus jako buněčný parazit vstupuje do tzv. permisivních buněk, kde se pomnoží a nové částice uvolněné z první napadené buňky se šíří dál do okolních buněk. Vstupní branou pro koronaviry obecně je slizniční tkáň. Virus SARS-CoV-2 napadá hlavně sliznice horních a dolních cest dýchacích.

Do organismu se ale může dostat i přes sliznice očí nebo trávicího traktu. Aby mohl virus do buňky vůbec vstoupit, musí najít na jejím povrchu specifické receptory. Pomocí těchto receptorů se korona virové částice přimkne těsně k membráně buňky a vyleje obsah virové částice do buňky. Do buňky tak vstupuje mj.

i RNA molekula, která nese genetickou informaci pro tvorbu nových virových částic.

Co ze statistik vyplývá?

Čísla o věkovém rozložení infikovaných a nemocných jsou jasná. Děti jsou jednoznačně infekcí postiženy mnohem méně. U dětí i mladých je průběh onemocnění většinou mírný.

Víte, proč tomu tak je?

To ještě nevíme, proč počet dětí s prokázanou infekcí ve srovnání s dospělou populací je tak malý.  Je tu několik teorií.

Jedna z nich je, že jejich buňky slizničního epitelu u dětí nemají tolik těch specifických receptorů, a proto se virus nedokáže tak snadno do buňky dostat a pomnožit se.

  Další teorie je, že dětská populace je více promořena běžnými typy koronavirů, které se v dětském kolektivu snadno šíří, a proto jejich imunitní systém dokáže lépe a efektivněji na infekci reagovat.

Závažné průběhy u starších jedinců nad 70 let souvisí tedy zase s imunitou?

Ano. To může souviset s aktivitou imunitního systému, která ve stáří pomalu klesá a imunitní systém není schopen na přítomnost virových částic reagovat včas. K tomu musíme přičíst i další přidružená onemocnění, která jsou pro tuto věkovou kategorii typická a infikovaného jedince oslabují.

Lidé s jakými onemocněními jsou více ohrožení a proč?

Nejvíce ohroženi jsou staří lidé. Imunitní systém s věkem přirozeně slábne. U starších jedinců se také vyskytují další choroby, které daného jedince v boji s touto infekcí znevýhodňují. Jsou to tzv. komorbidity. Je-li někdo léčen ozařováním, cytostatiky, jeho imunitní systém je velice oslaben.

  Terapie nádorů je totiž cíleně zaměřená na rychle se dělící buňky (typická vlastnost nádorové buňky), ale těmi jsou i buňky imunitního systému a tyto jsou v rámci terapie nádorů decimovány také. Jakákoliv infekce, která u takto léčeného jedince propukne, může být smrtelná.

Další velkou skupinou pacientů jsou pacienti, kteří jsou léčeni tzv. imunosupresivy, tedy léky cíleně tlumícími aktivitu imunitního systému. Jsou to pacienti s transplantovanými orgány.

Jejich vlastní imunitní systém se snaží vypudit cizorodou tkáň a jen díky imunosupresivům transplantovaný orgán v těle příjemce přežívá a funguje. Samozřejmě tito jedinci jsou k infekcím náchylnější.

Budete mít zájem:  Sacharidy – základ příjmu energie – jaké jsou zdroje sacharidů ve výživě?

Pacienti s autoimunitními chorobami jsou také léčeni imunosuresivy. Autoimunita je stav, kdy vlastní imunitní systém napadá a ničí vlastní tkáň, např. ledviny, plíce, krevní buňky a jiné. Aby se těmto patologickým projevům zabránilo, je nutné hyperreaktivitu imunitního systému utlumit. Dnešní imunosupresiva však tlumí imunitní systém jako celek a takto léčený pacient infekcím hůře odolává.

Čím by mohli občané přispět kromě doporučených opatření k větší hygieně?

Opravdu zásadní je hygiena rukou, pravidelné a opakované mytí rukou, precizní dezinfekce povrchů, kde se lidé nejčastěji dotýkají rukama. Tam patří např. nákupní vozík v obchodu, vlastní peněženka, obal na karty, klíče od auta, držák v autobuse MHD, kliky dveří ve veřejných prostorech apod., tj. všechny povrchy, u kterých nemáme kontrolu nad tím, zda byl nebo je povrch kontaminován.

Proto se doporučuje vždy po návštěvě jakéhokoliv prostoru, kde se pohybují nebo již dříve pohybovali lidé, provést okamžité ošetření rukou a povrchů ve vašem okolí (např. platební karta, peněženka, klíče od auta, volant auta, kliky u dveří bytu, domu) desinfekčním prostředkem na bázi lihu.

Informace, které se k nám z médií dostávají o tom, jak a jaké roušky, respirátory nosit, jsou často matoucí. Čím se chránit?

Ještě před měsícem se na mne nevybíravým způsobem obořila paní magistra v lékárně, když jsem chtěla koupit roušky, že to je zbytečné a že mne to stejně neochrání.

No a nyní se, již zcela oprávněně dozvídáme, že když není respirátor FFP3, tak musíme vzít za vděk nižšími typy respirátorů nebo rouškami a kdo nemá, ať si doma vyrobí roušku provizorní. S tím naprosto souhlasím.

Jakákoliv mechanická překážka, která zabrání nebo omezí šíření kapének s virovými částicemi do vzduchu a na povrchy, je lepší než nic nedělat. Virus se šíří kapénkami, které uvolňujeme do prostředí, při kýchání, kašli, ale také při obyčejném rozhovoru.

Kdo by měl roušky nosit povinně?

Roušky by měli povinně nosit osoby, které pociťují příznaky choroby, ale i jedinci, kteří se cítí zdraví. Inkubační doba je u infikovaných jedinců i několik dní a v tu dobu nošením roušky lze významně zabránit šíření infekce v populaci.

Co bychom neměli naopak přehánět?

Je to jednoduché, dodržovat doporučená hygienická opatření, nestydět se nosit na veřejnosti roušku, i kdyby byla doma vyrobená tzv. na koleně a vyzývat ostatní k podobnému chování.

Já sama mám zkušenost, jak se mi rodina ještě před pár dny smála, že to s těmi opatřeními přeháním. Dnes máme doma hned v předsíni na skříňce dvě lahvičky s dezinfekcí na ruce, aby si každý při příchodu vydezinfikoval ruce.

Máme tam také balíček roušek, aby nikdo nezapomněl, až půjde ven, si roušku nasadit.

Více udělat nelze. Důležité je přijmout tuto pandemii jako realitu i se všemi následky, které to může přinést. Svojí důslednou ochranou ale můžeme snížit riziko i pro ty, kteří jsou jakýmkoliv způsobem oslabeni a hrozí jim závažný průběh onemocnění. Solidární chování je nyní na prvním místě.  

Nemůže sterilní prostředí naopak tělu uškodit?

Za těchto okolností ne. Vím, kam vaše otázka směřuje. Existuje tzv. hygienická teorie. Imunitní systém dětí a celé naší generace, která již od malička vyrůstala v prostředí s omezeným výskytem patogenů a za vyšších hygienických standardů, je méně odolný k infekcím.

Do této souvislosti se dává i vyšší výskyt patologických reakcí imunitního systému. Těmi jsou např. alergie nebo autoimunitní choroby.

  Jejich výskyt prokazatelně v populaci stoupá a souvislost může mít právě ta přílišná hygiena a malá míra „trénovanosti“ našeho imunitního systému v dětství a v dospívání.

Lékaři doporučují zvyšovat svou imunitu tak, že budeme jíst potraviny, které jsou bohaté na vitamíny. Ale zachrání nás, že najednou budeme zodpovědnější ke svému tělu?

Okamžitá změna ve způsobu stravování má sice efekt jen omezený a pozvolný, ale začneme-li nyní brát alespoň vitamín C, určitě tím nic nezkazíme. Předávkování nehrozí. Samozřejmě různorodá a hodnotná strava tento efekt podpoří.

Proč většina nebezpečných virů pochází právě z Číny?

Jistě to souvisí s hygienickými a stravovacími návyky místního obyvatelstva. Každodenní kontakt lidí s živočišnými tkáněmi, které mohou být promořeny viry, na něž se lidský organismus doposud neadaptoval, vede k zvýšenému riziku přenosu na lidi.

V populaci v tu chvíli neexistuje žádná sdílená ochrana a virus se šíří bez omezení.

Jako molekulární biolog se také zamýšlím, zda je náhoda, že první výskyt onemocnění COVID-19 byl zaznamenán v oblasti Wuchanu, kde byl před několika roky otevřen státní virologický ústav.

Poradí si lidstvo s virem z Wuchanu?

Tento dotaz přesahuje rámec mých znalostí, znalostí z oboru imunologie a molekulární biologie. Otázka spíše směřuje do oblasti filozofie a evoluční biologie. Přesto si ve zkratce troufám říci, že ano, poradí. Možná za cenu určitých ztrát, nejen počtem úmrtí, ale i ztrát ekonomických.

Na druhou stranu tato „zkouška“ může lidstvo posunout dál, pomůže nám si uvědomit, co je v životě důležité a co je již nadbytečné a dalo by se říci jen náš „rozmar“. A možná to přinese i nový pohled veřejnosti na význam západního zdravotnictví, na výdobytky vědy a konkrétně např. na prospěšnost vakcinace proti mnoha různým chorobám, jichž jsme si již přestali bát.

Je zřejmé, že jen osobní zkušenost a bezprostřední hrozba dokáže lidem otevřít oči. 

Co uklidňujícího byste řekla lidem v souvislosti s šířením koronaviru?

Jsem přesvědčená, že za 2 – 3 měsíce dostane Evropa infekci pod kontrolu. Množství jedinců, kteří infekcí prošli, bude dostatečné na to, aby se virus již tak masivně nešířil.

Věřím, že se do té doby budou dokončeny klinické zkoušky antivirotika Remdesiviru a že pacienti s těžkým průběhem budou tímto lékem již léčeni. Jeho netoxičnost již byla prokázána, což výrazně zkrátí dobu schvalování.

Zhruba do roka by mohla být vyvinuta i účinná vakcína.

Prof. RNDr. Zuzana Bílková, Ph.D. (*1965)

  • Působí na Katedře biologických a biochemických věd Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice
  • Vystudovala obor Molekulární biologie a genetika na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy
  • Věnuje se vývoji nových imunoanalytických a separačních metod mj. na principu mikrofluidních systémů či biosenzorů pro stanovení diagnosticky významných analytů.
  • 2002 roční studijní pobyt na Institutu Curie v Paříži (Francie).
  • V roce 2005 habilitovala v oboru Analytická chemie (FChT UPa) a v roce 2015 v oboru Lékařská imunologie (LF UK, Praha).
  • 2005 – 2015 vedla Katedru biologických a biochemických věd. V současné době působí jako garant 2 zdravotnicky zaměřených studijních programů a vede výzkumnou skupinu imunochemie a imunoanalýzy.
  •  Od roku 2007 se podílela na řešení celkem 5 mezinárodních projektů (FP6, FP7, Horizon 2020) na pozici koordinátor výzkumu za ČR.
  • Od roku 2015 působí jako externí člen Vědecké rady Lékařské fakulty Univerzity Karlovy se sídlem Hradci Králové.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *