13. 11. 2020 Autor pf Téma Tiskové zprávy
„Lidí s cukrovkou přibývá, v naší ambulanci máme odhadem dva až tři nové pacienty za týden,“ upozorňuje lékařka Alice Dundrová z diabetologické ordinace Nemocnice Blansko u příležitosti Světového dne diabetiků, který si připomínáme v sobotu 14. listopadu.
Podobně jako ostatní nemocniční ambulance, také ta diabetologická v současné době funguje zejména distančně. Osobně do ordinace přicházejí v těchto dnech především noví pacienti, které je potřeba naučit aplikovat inzulin nebo zacvičit v používání glukometru. „Ostatní pacienty kontaktujeme telefonicky.
Valná většina našich pacientů je vybavena glukometry, takže si měří hodnoty cukru v krvi doma, po telefonu pak výsledky konzultujeme, probíráme jejich současný zdravotní stav, stravovací zvyklosti, pohybový režim a na základě toho upravuji léčbu.
Recepty pak pacientům odesíláme formou SMS zpráv do telefonu,“ vysvětluje Alice Dundrová.
Stejně jako u většiny onemocnění, také v léčbě cukrovky se objevují nové trendy a terapii lze tzv. ušít pacientovi na míru. Základem léčby sice stále zůstává dieta a pohyb, nicméně v posledních letech se objevilo několik nových moderních antidiabetik, která jsou velmi účinná a kromě vlivu na snižování cukru mají také ochranné účinky na srdce a ledviny. „Velké oblibě se u nás diabetologů i pacientů těší také nové léky, které kromě snižování cukru vedou svým účinkem i k hubnutí. A pro uvědomělejší pacienty bývá váhový úbytek krásný motivační faktor k tomu, aby se snažili zhubnout a tím zlepšit svoji kompenzaci cukrovky i dále. Je jen škoda, že podávání těchto léků je omezeno úhradovými podmínkami pojišťoven a nemůžeme je tak nabídnout většímu počtu pacientů,“ říká diabetoložka.
U diabetiků s 1. typem cukrovky jsou velkým pokrokem glukózové senzory. Ty umožňují monitorování hladiny cukru kontinuálně, pacienti zjistí svoji glykémii pouhým přiložením čtečky k senzoru, který je zaveden podkožně do paže.
Odpadá tedy píchání do prstu a měření glukometrem. U diabetiků s cukrovkou 1. typu jsou tyto senzory důležité především k předcházení hypoglykémiím, tj.
snížení hladiny cukru, které může někdy vést až poruše vědomí a ohrožení na životě.
Cukrovka je chronické metabolické onemocnění charakterizované vysokou hladinou cukru krvi. Podle příčiny se diabetes dělí do několika skupin. Jednou z nich je diabetes mellitus 1. typu, který je podmíněný autoimunitně, tzn. že se v organismu vytvářejí autoprotilátky, které ničí beta-buňky slinivky vyrábějící inzulin.
Tito pacienti jsou celoživotně závislí na podkožně podávaném inzulinu. Dále se personál diabetologické ambulance stará o pacientky s těhotenskou cukrovkou, která je vázaná na hormony placenty a vyskytuje se jen v těhotenství. Valnou většinu diabetiků pak tvoří lidé s cukrovkou 2. typu, nesprávně označovanou také jako „stařecká cukrovka“.
„Bohužel se setkáváme i s pacienty ve věku kolem 30 let, kteří touto chorobou trpí,“ zmiňuje Dundrová.
Příčinou tohoto typu cukrovky je inzulinová rezistence, tj. necitlivost buněk organismu na inzulin. To vede k tomu, že inzulin nemůže cukr dostatečně přenést do buněk (kde slouží jako zdroj energie), ale zvyšuje se jeho hladina v krvi. Dlouhodobě zvýšená hladina cukru pak vede k rozvoji pozdních komplikací cukrovky – poškození krevních cév, čímž dochází k urychlené ateroskleróze (ukládání tuků do stěny cév), jejímž důsledkem může být cévní mozková příhoda (mrtvice) nebo infarkt myokardu. Velkým strašákem diabetiků je amputace dolních končetin při špatně se hojících defektech na nohách v důsledku špatného prokrvení. Dále pak zvýšená hladina cukru v krvi vede k poškození cévek na sítnici oka, z čehož plyne zhoršování zraku, zhoršuje se funkce ledvin až nutností očišťovat krev umělou ledvinou (dialýzou), poškozují se nervy – vzniká diabetická polyneuropatie vedoucí k necitlivosti především dolních končetin, různému mravenčení, brnění, křečím v nohou, poruchám chůze.
Lidem by měli jejich praktičtí lékaři měřit hladinu cukru v krvi v rámci preventivních prohlídek. „Je ovšem otázkou, jak moc pacienti na tyto prohlídky chodí.
Bohužel jsou i lidé, kteří svého praktického lékaře roky neviděli a k nám přichází s plně rozvinutými příznaky cukrovky.
U těchto pacientů je pak v budoucnu vyšší riziko rozvoje pozdních komplikací,“ podotýká Dundrová s tím, že čím dříve se diabetes odhalí, tím je jeho kompenzace snazší.
V případě cukrovky 1. typu a těhotenské cukrovky prevence v podstatě neexistuje. Co lze ale do jisté míry ovlivnit, je rozvoj cukrovky 2. typu.
K výše zmiňované inzulinové rezistenci totiž přispívá několik faktorů spojených s životním stylem – nedostatek pohybu, nadváha a obezita, strava s nadbytkem živočišných tuků, strava s velkým podílem vysoce průmyslově zpracovaných potravin, nedostatek vlákniny ve stravě atd. „Máme málo pohybu a jíme víc, než potřebujeme,“ shrnuje lékařka.
Pacienti by se měli vzdát jídel s obsahem jednoduchých cukrů (moučníky, čokoládové tyčinky, oplatky, buchty, slazené nápoje), jídel s vysokým obsahem živočišných tuků, omezit alkohol, především pivo pro jeho vysoký obsah sacharidů. Měli by se dostatečně hýbat, což ovšem platí pro všechny, nejenom diabetiky.
Žádné sportovní výkony na vrcholové úrovni nejsou potřeba; zpravidla stačí, když člověk začne chodit. „Chůze je nepřirozenější pohybová aktivita, při které se nejenom spaluje cukr, ale zlepšuje se i fyzická kondice. Chůze pomáhá s hubnutím, snižováním krevního tlaku atd. Svoje pacienty nabádám, aby si (pokud mají tu možnost) pořídili psa.
Pes je skvělý parťák na procházky a většinou člověka donutí jít ven, i když se mu třeba nechce,“ uzavírá Alice Dundrová.
Související tisková zpráva ke stažení:
Diabetici často přijdou o nohu zbytečně. Co se dá dělat? | Zdraví
Cukrovkou u nás trpí více než osm set tisíc pacientů. Nemoc provázejí i další zdravotní komplikace. Patří k nim onemocnění zvané diabetická noha, kvůli němuž přišlo jen loni o dolní končetinu více než deset tisíc lidí. Mnozí z nich možná zbytečně.
Pacienti s cukrovkou mívají zvýšenou hladinu cukru v krvi. Tato porucha bývá u diabetu 1. typu způsobena nedostatečnou tvorbou inzulinu. Udiabetiků 2. typu, kteří se k tomuto onemocnění obvykle propracují nesprávnou životosprávou, pak jeho nedostatečnou účinností v buňkách.
„V obou případech však cukrovka postihuje pacienty doslova od hlavy až k patě,“ říká Klaudie Hálová z diabetologické ambulance v Praze 4.
„Diabetikům například hrozí zvýšené riziko infarktu myokardu i cévních mozkových příhod,“ varuje lékařka.
Cukrovka mívá často na svědomí také chronické selhání ledvin či onemocnění oční sítnice, které může způsobit vážné poškození zraku či slepotu. Mezi obávané strašáky patří i diabetická noha, která vzniká plíživě a nenápadně.
Z malé oděrky hluboká rána
O záludnosti této nemoci se před dvěma roky přesvědčil i Rudolf Anděl z České Lípy. Když si kolem Vánoc povšiml otevřené ranky na spodní straně prstu u nohy, nevěnoval jí zpočátku velkou pozornost.
„Trpímdiabetickou neuropatií, proto mám sníženou citlivost nohou,“ vysvětluje, proč ranku zpozoroval až se zpožděním. Zpočátku ji zkoušel léčit mastmi a do ordinace se vypravil, teprve když se rána nehojila. Ale ani lékař, který mu předepsal různé přípravky, nebyl o nic úspěšnější.
Po měsíci mu museli lékaři prst amputovat a naznačili, že s největší pravděpodobností přijde brzy o celou nohu.
Pan Anděl se nechtěl vzdát bez boje, tak zkusil problém konzultovat ještě v jiné nemocnici. Přes veškerou snahu mu tady nakonec museli amputovat další prst a po operaci doporučili ambulantní návštěvu podiatrického pracoviště, kde se věnují komplexní péči o dolní končetiny.
Na internetu ho na první pohled zaujala nabídka zlínského pracoviště, které kromě běžných léčebných postupů nabízelo i některé nové metody, o nichž do té doby nic neslyšel.
Zdejší lékař Emil Záhumenský se s lidmi trpícími diabetickou nohou setkává často a dobře ví, jak snadno se z malé oděrky nebo otlaku může stát hluboká rána, která často dosahuje až ke kosti.
„U zdravého člověka s dobrým imunitním systémem, jehož organismus je dobře prokrvený a krev správně okysličená, se drobné poranění obvykle zahojí celkem snadno,“ říká.
„Diabetikovi se rány hojí hůř, obzvlášť pokud trpí diabetickou neuropatií, kdy dochází k postižení nervů i cév.“ Zmíněné onemocnění se podle jeho slov někdy podaří odhalit zcela náhodně, v době, kdy člověk ani netuší, že má cukrovku.
Lékaře navštíví se špatně hojící se ránou a při pátrání po příčinách problému se dostane i k diabetologovi.
Hledání nových metod
Pokud se podaří odhalit původ obtíží včas a lehčí formu cukrovky správně zkompenzovat, mívá často vyhráno. Horší situace nastává u pacientů, kteří trpí těžší formou diabetické neuropatie a postupně ztrácejí cit v nohách.
Drobný defekt pak snadno přehlédnou a k lékaři dorazí až ve chvíli, kdy jim hrozí amputace. Lidé s amputovanou nohou často končí v invalidním důchodu, ztrácejí radost ze života a mívají i řadu psychických problémů.
Právě to přimělo doktora Záhumenského k tomu, hledat nové způsoby, jak pacientům pomoci.
Před sedmnácti léty začal ve své ordinaci využívat ozonoterapii, která je v zahraničí celkem běžně používanou metodou.
„Pacienti s těžko hojitelnými defekty mívají už dost často cévní zásobení natolik poškozené, že se nedá obnovit,“ říká Emil Záhumenský. „Napadlo mě, že bych mohl alespoň ovlivnit kvalitu krve, když už nemůžu na cévy.
“ Vycházel z toho, že správná dávka ozonu dokáže zahubit nejen viry a bakterie v ráně, ale i parazity v těle.
Touto metodou léčil například mladou diabetičku, která podstoupila amputaci nohy pod kolenem a v pooperační ráně se jí usadil zlatý stafylokok. S pomocí ozonoterapie se jí noha úspěšně zahojila. Dalším nadějným směrem léčby, které některá česká pracoviště zkoušejí, je tzv. regenerativní medicína. Ve Fakultní nemocnici Ostrava už několik let testují metodu, která léčí přímo buňkami pacienta.
„Touto metodou se v Ostravě zabýváme několik let a je ještě pár dalších nemocnic v zemi, které se jí věnují,“ uvedl nedávno pro ČTK Václav Procházka, náměstek pro vědu a výzkum ostravské nemocnice. Léčba spočívá v odebrání koncentrátu kostní dřeně dárce a implantaci do těla pacienta, který ji potřebuje. Odebrání koncentrátu trvá necelou hodinu.
„Aplikujeme ho do těla lidem, kterým hrozí amputace končetiny a už nemají jinou možnost operace nebo zprůchodnění cév,“ uvedl Václav Procházka s tím, že metodu absolvovalo už několik stovek pacientů.
Léčba pomocí regenerativní medicíny je podle jeho slov úspěšná. Přibližně 45 klinických studií z celého světa u 1200 pacientů ukázalo, že šance na záchranu nohy se pohybují mezi 70 a 75 procenty.
Pomůže tedy ve třech čtvrtinách případů.
Otazníky kolem elektrických impulzů
Emila Záhumenského zaujala při hledání nových možností také tzv. metoda mezodiencefalické modulace neboli MDM. Poprvé ji využil ruský lékař profesor V. A. Pavlov začátkem 90.
let minulého století při léčbě pacientů po akutním infarktu myokardu.
Pomocí speciálního přístroje působil prostřednictvím elektrických impulzů na oblast mezimozku, kde se nacházejí centra ovlivňující regulaci prokrvení a hojení.
Postupně začali tuto metodu používat i jeho kolegové z jiných medicínských oborů. Před několika lety ji pomocí klinické zkoušky u diabetiků ověřovali i naši lékaři z Fakultní nemocnice v Hradci Králové a z Fakultní nemocnice v Praze-Motole.
Zjistili přitom, že metoda MDM má u pacientů s diabetickou neuropatií příznivé účinky, které se projevují již po několika výkonech a jejich výsledný efekt je dlouhodobý.
Nadějné výsledky přinesla loni navazující klinická studie, která ověřovala účinky této terapie při hojení chronických ran, léčbě chronických bolestí a erektilních dysfunkcí.
První zmíněná byla provedena ve zlínské podiatrické ambulanci.
„Do studie jsem vybral 15 nejtěžších pacientů, u nichž nebylo možné obnovit cévní zásobení. Rána se standardními metodami měsíce či roky nehojila a nebo již pacienti měli amputační termín,“ říká doktor Záhumenský.
Jednímzvíce než tisícovky pacientů, kteří se do tohoto výzkumu zapojili, byl i Rudolf Anděl. „Ve Zlíně jsem absolvoval dvakrát desetidenní kúru, mezitím ozonoterapii a každodenní péči o nohy,“ říká.
Po roce má ránu téměř zahojenou a amputace už mu nehrozí.
„Po absolvování terapie jsme zaznamenali celkovou úlevu asi u 80 procent diabetiků trpících diabetickou neuropatií, kromě lepšího hojení ran se podstatně zlepšila také kvalita spánku,“ hodnotí výsledky doktorka Klaudie Hálová z diabetologické ambulance v Praze 4, která se rovněž na výzkumu podílela. „Tito lidé totiž trpí nejen bolestmi nohou, ale i brněním a pálením, zejména v klidu a nočních hodinách, a často se proto vůbec nevyspí.“
Lékaři, nebo šarlatáni?
Na první pohled by se tedy zdálo, že diabetikům, kterým hrozí amputace, svitla nová naděje. Ve skutečnosti má tato metoda nadšené zastánce i odpůrce. K největším odpůrcům patří Český klub skeptiků Sisyfos, který nedávno udělil propagátorům této metody zlatý Bludný balvan za „originální humánní přínos pro společnost při prosazování šarlatánské metody do medicíny“.
V České republice je registrováno více než 43 tisíc pacientů s diabetickou nohou. Více než 10 tisíc z nich ročně podstoupí amputaci, z toho čtyři tisíce nad kotníkem.
Evropští lékaři spočítali, že průměrná léčba pacienta s diabetickou nohou, který dospěl k vysoké amputaci, stojí 500 600 korun. Léčba pacientů, kteří měli ránu do roka zhojenou, stojí přitom „pouhých“ 193 050 korun.Co je diabetes mellitus neboli „cukrová úplavice“, lidově zvaná cukrovka Cukrovka 1. a 2. typu mají podobné příznaky, ale vznikají odlišně. Obě souvisejí s nedostatkem inzulinu v těle. Při cukrovce 1. typu ničí imunitní systém buňky slinivky břišní, které produkují inzulin. Cukrovka 2. typu je způsobena sníženou citlivostí těla k inzulinu. Sekundární cukrovka vzniká v důsledku jiných onemocnění, například nemocí slinivky, při nadprodukci kortikoidních hormonů apod.Počet léčených diabetiků v ČR 800 000 Z grafu je patrné, že přibývá především pacientů s cukrovkou 2. typu – je jich téměř dvakrát více než před 20 lety |
Kromě firmy MDM Centrum, která pomocí celostátní sítě poboček šíří novou technologii v medicíně, balvan obdržel i výrobce přístroje používaného při této terapii firma ZAT. Proti metodě se ohradila Česká neurologická společnost ČLS JEP a záporné stanovisko zaujala také Česká diabetologická společnost ČLS JEP prostřednictvím své předsedkyně profesorky Terezy Pelikánové z pražského IKEM.
Na druhé straně alemístopředseda téže společnosti, přednosta Interní kliniky 2.
LF UK a FN Motol v Praze profesor Milan Kvapil, který je spoluautorem motolské studie, tuto metodu rozhodně nezavrhuje, naopak ji zavedl do své ambulantní praxe.
„Česká diabetologická společnost je celkem demokratická instituce, o názorech se hlasuje, pak jsou prezentovány navenek, toto nevylučuje, že vlastní členové výboru mohou mít odlišná stanoviska,“ vysvětluje profesor Kvapil.
„Naše vlastní zkušenosti říkají, že metoda MDM přináší velkou úlevu asi 60 procentům pacientů s diabetickou neuropatií, 20 procent cítí znatelné zlepšení, což je větší úspěch, než obvykle zaznamenáváme po placebu.
“ Dodává, že ve vědě častokrát existují situace, kdy mohou být důkazy nejednoznačné a někdy dokonce i rozporuplné.
A je si také vědom toho, že někteří jeho kolegové, kteří ověřovali účinky této metody, měli zcela jiné výsledky, než k jakým dospěli na jeho pracovišti.
Skeptici ovšem za jediný spolehlivý zdroj informací považují intervenční, placebem kontrolovanou dvojitě zaslepenou studii, která před třemi roky probíhala v plzeňské fakultní nemocnici. Docentka Silvie Lacigová z I.
Interní kliniky FN Plzeň, která na ní pracovala spolu s profesorem Richardem Rokytou z pražské 3.
LF UK, při svém výzkumu zjistila, že vliv metody MDM na snížení bolesti a zlepšení psychického stavu u pacientů s diabetickou neuropatií je zhruba srovnatelný s působením placeba.
Nakolik může ovlivnit hojení ran, ovšem zmínění autoři nezkoumali. „Známe principy hojení rány, a proto bychom nemocné takovému pokusu nevystavovali,“ vysvětluje docentka Lacigová. Jenže právě absenci kontrolní skupiny odpůrci této metody autorům předchozích studií nejčastěji vyčítají.
Nejvíc pomáhá komplexní léčba
„Nejdůležitější roli hrála při hojení rány komplexní léčba, kterou ve Zlíně během MDM aplikovali denně,“ říká docentka Lacigová, která má dlouholetou podiatrickou praxi.
Připouští, že svoji úlohu mohl sehrát také placebo efekt, ale o žádné studii, jež by její domněnku potvrzovala, neví.
Prezidentka České podiatrické společnosti Marie Součková, která pracuje v oboru 35 let, však podobnou možnost nepřipouští.
„MetodaMDM není žádným zázračným všelékem, nejdůležitější je komplexní přístup k diabetickému pacientovi,“ říká doktorka Hálová. „Pokud se nám totiž nepodaří zlepšit kompenzaci cukru v krvi, pak nemůžeme úspěšně vyléčit ani diabetickou nohu.“
Hodně přitom záleží také na tom, do jakémíry je diabetik ochotný dodržovat nejen léčbu, ale i správnou životosprávu. Velmi důležité je také to, jaké boty nosí.
Doktorka Lacigová konstatuje, že má v ambulanci stovky nemocných, kterým díky komplexní, klasické léčbě zahojili defekt a zachránili nohu před malou i velkou amputací, a to i bez metody MDM.
„Říznout se dá jen jednou,“ dodává na adresu diabetiků, kterým tento zákrok hrozí, doktorka Marie Součková. „Když v takto bezvýchodné situaci existuje nějaká možnost, jak končetinu zachránit, určitě se vyplatí ji alespoň zkusit.“
Těžko říct, zda panu Andělovi pomohla nohu zachránit hlavně metoda MDM, ozonoterapie či každodenní intenzivní léčba. Podstatnější je, že díky komplexnímu přístupu zlínských lékařů o téměř už ztracenou končetinu nakonec nepřišel.
Už proto by bez zbytečných emocí stálo za to, aby příslušní odborníci podobné případy důkladně prozkoumali a z této analýzy dokázali vyvodit i východiska pro další pacienty.
Představa, že by někdo musel podstoupit amputaci třeba „jen“ kvůli zanedbání komplexní péče, je pro to dost pádným důvodem.
Naděje pro diabetiky? Touto léčbou je chtějí lékaři zachránit
Moderní léčba může pomoci tisícům lidí, jen málokdo na ni ale dosáhne.
Slepota, syndrom diabetické nohy nebo selhání ledvin. Cukrovka II. typu si na pacientech často vybírá krutou daň. Komplikace může oddálit moderní léčba – ta ale není samozřejmostí.
Stejně jako je tomu u mnoha jiných problémů v českém zdravotnictví, i tenhle se točí kolem peněz. Pojišťovny diabetikům moderní léčbu proplácí – ale až poté, co se jejich stav dostatečně zhorší. V praxi to znamená, že jim musí hladina průměrné hladiny cukru v krvi stoupnout alespoň na hodnotu 60 mmol/mol a více.
Léky přitom podle odborníků nejlépe fungují, když se k pacientům dostanou co nejdříve. Tomu odpovídá i mezinárodní doporučení, které mluví o nutnosti nasazení moderní léčby už při naměřených hodnotách 53 mmol/mol. Kdyby byla kvóta pro proplacení nastavena níž i v Česku, dostalo by se k ní o 20 tisíc pacientů více, než je tomu nyní.
„Postupnému zhoršování stavu pacientů s cukrovkou se bohužel nevyhneme, protože se jedná o trvale progredující onemocnění. U pacientů, kterým zvládneme nasadit moderní léky včas, dokážeme oddálit možné komplikace o 10 i více let.
Pokud léky nasadíme až ve chvíli, kdy už hůř funguje slinivka, jejímž úkolem je vylučovat inzulin a snižovat hladinu cukru v krvi, nejsou tak efektivní,” vysvětluje Jitka Homolová, lékařka Diabetologického centra Městské nemocnice Ostrava.
„Čekání na to, až se pacientovi dostatečně zhorší hodnoty glykovaného hemoglobinu, proto nepovažuji za šťastné,“ dodává lékařka.
Průměrnou hladinu cukru v krvi měří diabetologové pacientům přibližně dvakrát až čtyřikrát do roka. Do výsledku se přitom promítá životospráva i užívání léků. Nedá se ale ošálit tak, že nemocní lidé jen dočasně zlepší stravu pár dní před odběrem. Hodnota odráží průměrné množství cukru v krvi po dobu asi tří měsíců.
Jen pokud lékař naměří 60 mmol/mol, má pacient nárok na moderní léky, které nejen pozitivně ovlivňují hladinu cukru v krvi a šetří slinivku, ale také mají minimum nežádoucích účinků.
„Důvodem, proč existuje toto omezení, je především vysoká cena nových léků a dalšího vybavení,“ dodává doktorka Homolová. Lékaři odhadují, že ročně stojí léčba pacienta využívajícího moderní přípravky a pomůcky pro domácí kontroly glykemie kolem 20 000 korun.
V Česku se nyní s diabetem léčí asi milion lidí. Necelých sedm procent trpí onemocněním I. typu, jehož příčinou bývá selhání imunitního systému. Ten reaguje proti buňkám, ve kterých se tvoří inzulin. Postupně tak dochází k úplnému zničení buněk slinivky břišní, která inzulin vytváří. Léčba proto vyžaduje nejen pravidelnou kontrolu glykemií, ale i doživotní dietu a podávání inzulinu.
Za cukrovkou II. typu je buď genetická predispozice nebo nezdravý životní styl. Nemoc se projevuje nedostatečnou citlivostí tkání k účinkům inzulinu, který produkuje slinivka břišní. Inzulin má přitom za úkol redukovat množství cukru v krvi, a pokud se tak neděje, cukr, který zůstává v krvi a koluje organismem, poškozuje stěny cév, vede k jejich ucpávání a špatnému prokrvení tkání.
To všechno může vyústit v poruchy zraku, selhání ledvin, mozkovou mrtvici, srdeční infarkt či poškození nervů.
Ve vyspělých zemích je cukrovka dokonce nejčastější příčinou, kvůli které končí pacienti na dialýze. Zároveň je i nejčastějším důvodem slepoty. K amputaci kvůli syndromu diabetické nohy potom ročně dochází u 1,3 procenta pacientů.
„Léčba pacientů s komplikacemi je pak pro zdravotní systém mnohem dražší než při včasném podávání moderních přípravků,“ vysvětluje lékař Jan Škrha, předseda České diabetologické společnosti ČLS JEP. Kromě léků je základem léčby i zvýšení pohybové aktivity, dieta a snížení hmotnosti.
„Moderní léky přizpůsobujeme na míru pacientovi. Na rozdíl od inzulinu se nemusí obávat, že u nich dojde ke kritickému snížení množství cukru v krvi – hypoglykemii. Kvůli ní mohou pacienti až ztrácet vědomí a v nejtěžších případech mohou být i v ohrožení života. Dlouhodobě proto usilujeme o to, aby pojišťovna hradila moderní léky pacientům už od hodnoty 53 mmol/mol,“ doplňuje Škrha.
Ačkoliv současné nastavení pravidel pro proplácení léčby není podle odborníků ideální, podle Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) by se poměry přece jen mohly trochu zlepšit.
„Vzhledem k tomu, že se VZP podařilo uzavřít s jednou z farmaceutických firem smlouvu o úhradě, která snižuje cenu Gliptinu o 30 procent, budou moci v průběhu příštího roku tyto moderní léčiva předepisovat našim pojištěncům rovněž praktičtí lékaři. Pro naše klienty to bude znamenat vyšší dostupnost a větší pohodlí,” říká mluvčí pojišťovny Vlastimil Sršeň.
Pokud jde o změnu preskripčních pravidel, VZP podle něj intenzivně jedná s Českou odbornou diabetologickou společností ČLS JEP. „Samozřejmě, že by případné změně velmi pomohlo, kdyby farmaceutické firmy v této oblasti zvážily snížení cen léčivých přípravků,” dodává.
Zatímco dříve byl diabetes II. typu považován za nemoc starších lidí, dnes se běžně objevuje už u náctiletých. Příčiny se dají najít v genech i špatném životním stylu. Narůstá také počet lidí, kteří trpí obezitou a jejich pohybové aktivity jsou téměř na nule.
Pro boj s cukrovkou je přitom pohyb velmi důležitý. „Pacienti, kterým to dovolí zdravotní stav, by měli ujít alespoň tři kilometry denně,“ uzavírá lékař Škrha.