Dětský autismus řadíme mezi pervazivní vývojové poruchy, což je skupina poruch charakterizováná kvalitativním porušením reciproční sociální interakce na úrovni komunikace a omezeným, stereotypním a opakujícím se souborem zájmů a činností.
2. Autismus příznaky – jak se projevuje autismus:
- V komunikaci: dítě nereaguje na své jméno, neříká, co chce, opožděný vývoj jazyka, nereaguje na pokyny, někdy působí dojmem, že je neslyšící, nemává na rozloučenou, říkal/a několik slov, ale přestal/a. Výskyt dětského autismu se odhaduje 5-10/10 000 dětí, častěji bývají postiženi chlapci.
- V sociální interakci: chybí sociální úsměv, nejraději si hraje o samotě, dítě je velmi samostatné, špatný oční kontakt, nezajímá se o ostatní děti, působí, že žije ve vlastním světě.
- V chování: záchvaty vzteku, negativizmus, neschopnost spolupracovat, zabývá se určitými věcmi stále dokola, chodí po špičkách, neví jak si hrát s hračkami, řadí věci do řad, reaguje přehnaně na určité materiály nebo zvuky, dělá zvláštní pohyby.
3. Indikátory autismu podle věku dítěte:
- do 12 měsíců nežvatlá, negestikuluje, neukazuje, nemává na rozloučenou;
- do 16 měsíců nepoužívá slov;
- do 24 měsíců spontánně neužívá věty
- ztráta jakýchkoli jazykových nebo sociálních schopností v jakémkoli věku.
4. Intelekt autistických dětí
Jen velice malé procento autistických dětí má nějaké významné schopnosti, které by se daly definovat jako „geniální“. S autismem se většinou pojí spíše mentální handicap.
5. Děti s autismem ve školním kolektivu
Děti s autismem působí ve školním kolektivu jako návštěvníci z cizí planety, vykazují problémy s chováním, vykřikují, ničí věci, mají problémy s přizpůsobením.
6. Výchovné zacházení s dětmi s autismem
U autistických dětí je důležité pomáhat dítěti pochopit okolí a kontakt s ním co nejvíc usnadnit, dítě potřebuje určitý řád, aby se dokázalo orientovat v pro něj chaotickém světě.
7. Kde hledat pomoc při autismu
Dětská psychiatrie, dětská neurologie, speciálně pedagogické centrum pro poruchy autistického spektra.
Literatura
RICHMAN, Shira a Miroslava JELÍNKOVÁ. Výchova dětí s autismem: aplikovaná behaviorální analýza. Vyd. 1. Praha: Portál, 2006, 127 s. ISBN 8073671026
BEYER, Jannik, Lone GAMMELTOFT a Miroslava JELÍNKOVÁ. Autismus a hra: příprava herních aktivit pro děti s autismem. Vyd. 1. Praha: Portál, 2006, 98s. ISBN 8073671573
MOOR, Julia. Hry a zábavné činnosti pro děti s autismem: praktické nápady pro každý den. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010, 202 s. ISBN 9788073677879
Inzerce
Inzerce
„Říkačky jsou zcela nové a neotřelé. S Kartami si hrají 3 i 5letý syn a 7letá dcera skládá slova. Čekáme mimčo a klukům kniha názorně ukazuje, jak miminko vznikne. Týdeníčky: komplexní rozvoj všech dovedností. Mohu všem jen doporučit.“ Tyto a další reakce si můžete přečíst u jednotlivých knížek na www.prochytrehlavicky.cz nebo na Heureka.cz.
Autor: Mgr. Michaela Matoušková
Diskuze » Poradna »
Dobrý den paní doktorko, znovu se na Vás obracím s radou,již před nějakou dobou jsem vám psala ohledně vývoje řeči u mého syna,který v 1,5 roce téměř nemluvil,pouze žvatlání,ukazoval a jen základní máma,táta.Radila jste počkat cca půl roku a pak kdyžtak konzultovat se svým pediatrem.
Nyní má syn 25 měsíců a je to pořád stejné,žádná nová slova,věty vůbec..Jediný posun je v tom, že přidal zvuky-houkání aut,pár zvuků zvířat,jinak pořád jenom ukazuje.Nyní zkoušíme znakování,ale zatím to úspěch nemá.
Své doktorce jsem o tom říkala a ona mi na to řekla,že počkáme do 3leté prohlídky,že kluci jsou v mluvení pomalejší. Zajímalo by mě, jestli jste se s takovými dětmi setkala a jestli do budoucna nebude mít nějaký problém nebo poruchu.
Trochu se bojím,mám známou, které syn ve 2 letech také vůbec nemluvil a teď musí chodit na nějakou speciální základní školu,protože je pomalejší i s učením (nevím jakou má přesně poruchu). Děkuji Vám za odpověď a snad mě trochu uklidníte..
Dobrý den. Ano, jsou děti, které se rozmluví až ve 3 letech, ale pokud máte strach, požádejte o neurologické vyšetření.
Položit dotazVšechny dotazy a odpovědi
Autismus – Příručka pro rychlý start
Níže najdete souvislý přehled toho, jaké informace o autismu jsou dostupné, jaké jsou projevy autismu a příznaky autismu, jak lze poznat, že je někdo autista a co to znamená být autista.
Dozvíte se, jak autisté vnímají a prožívají svět a najdete tu veškeré potřebné informace k tomu, abyste mohli být dobrým rodičem, kamarádem, prarodičem nebo odborníkem.
Informace budeme průběžně doplňovat a příručka se tak bude neustále rozrůstat, až pokryje všechna témata a oblasti, které s autismem souvisí.
Tento dokument vznikl díky dárcům a partnerům a na jeho podobě a obsažených informacích se podíleli autisté z celého světa. Autisté z české republiky dostali za práci na obsahu honorář, který odpovídá standardním tržním podmínkám. Děkujeme dárcům a partnerům za jejich podporu.
- Konzultace:
- Pro rady v konkrétních situacích jsou pro rodiče a organizace k dispozici konzultace.
- Partneři příručky:
- Hlavními partnery dokumentu jsou Nadační fond Avast, program „Spolu do života“ a Jan Barta.
1. krok – Zjisti, co je autismus
Krátce z historie autismu
Kromě článků na internetu je bohatým zdrojem informací kniha Neurotribes (např. na eshopu Megaknihy). Její přečtení Vám umožní pochopit historii autismu a zejména to, kde se bere řada mýtů a omylů, kterým je dobré se vyhnout.
Prostřednictvím knihy se setkáte nejen s informacemi o autismu, ale také s příběhy rodičů a samotných autistů. Pokud si knihu přečtete, zjistíte, že historie se opravdu opakuje a mnoho z toho, co kniha popisuje se dnes odehrává i v ČR.
Kniha je dostupná pouze v angličtině.
Moderní věda zná autismus až od roku 1943, kdy jej ve své práci Autistické poruchy afektivního kontaktu (anglicky) popsal Leo Kanner.
Ačkoliv je toto Kannerovo dílo považováno za zásadní a přelomové, pro rodiny, rodiče a samotné autisty je podstatnější jeho druhý díl Následná studie jedenácti autistických dětí z původní zprávy roku 1943 (anglicky).
Ukazuje se v něm totiž, že autistické zvláštnosti nebo zájmy nejsou škodlivé (patologické) a že důvěra a laskavá podpora svědčí těmto dětem více, než ústavní péče, která naopak většinou vede ke zhoršení, nebo i tragickým koncům.
Ve stejné době se autismem v jiné části světa zabýval také Hans Asperger, podle něhož je pojmenován Aspergerův syndrom. Jeho výzkum však ustoupil do pozadí a objevil se až později.
Autismus nebyl na začátku příliš populární a některé zdroje mluví o tom, že Kanner připustil souvislost s dětskou schizofrenií, aby si tak autismus (nebo Kanner) získal větší pozornost.
Je dost možné, že právě zde byly položeny základy konceptu „nízkofunkčního“ autismu, tedy přesvědčení, že existují různě závažné formy autismu.
Toto přesvědčení na dlouhou dobu znemožnilo správné porozumění autismu a komplikuje ho dodnes.
Britská psychiatrička Lorna Wing v 70. letech 20. století realizovala velkou studií autistických dětí a dospělých v jižním Londýně. Velká část jejích poznatků přesahovala omezenou definici, která se vyvinula z Kannerovy práce – chování autistů neodpovídalo tomu, o čem hovořil Kanner.
Bylo ovšem velice blízké tomu, co popisoval nyní znovuobjevený Hans Asperger. Lorna Wing spolu s Dr. Judith Gould tak popsaly autistické spektrum – tedy skutečnost, že autismus není jen jeden, ale jde o široké spektrum podob a projevů. Je dost možné, že následně vzniklo zjednodušující dělení na „nízkofunkční“ a „vysokofunkční“ autismus.
Takové binární dělení však popírá právě to, co Lorna Wing odhalila.
Souběžně s těmito vědeckými milníky se ke slovu dostávaly rodičovské komunity a samotní autisté. A došlo k rozdělení na několik výrazných skupin nebo proudů, které platí dodnes:
Na jedné straně zde vznikaly skupiny silně hájící zájmy rodičů, jako ta, vedená Bernardem Rimlandem.
Na druhé se začala formovat autistická komunita (např. Jim Sinclair, Donna Williams, Emma Van der Klift, Nick Walker, Lydia Brown a další).
Uprostřed pak iniciativy, v nichž se autisté snaží sloužit rodinám jako most k pochopení jejich dětí (např. Temple Grandin, Kirsten Lindsmith)
Autismus však nezačal Kannerem a nejde ani o nějakou formu moderní epidemie, jak to někdy popisují média. Americký neurolog Oliver Sacks ukázal, že autismus je možné prokázat i u mnoha osobností, které žily v době před rokem 1943 a jeho výzkum validuje domněnku o tom, že autismus je pravděpodobně od počátku součástí lidské existence.
Stručně – co je tedy autismus?
Autismus je vrozená celoživotní neurologická variace, která se projevuje odlišným viděním a chápáním světa. Existují tři možné náhledy na autismus – medicínský, neurovývojový a sociální.
Autismus je velmi široké spektrum, na kterém se jedinci pohybují různě během svého života, mnohdy i v rámci jednoho dne. To znamená, že někdo, kdo může normálně chodit do práce první půlku dne, pak může potřebovat celou druhou půlku dne na zotavení. Mimo jiné to souvisí i s tzv.
maskováním – jevem, kdy autisté musí vynakládat obrovské množství energie, aby působili obyčejně. Proto je kontroverzní rozdělení na nízkofunkční a vysokofunkční autismus považováno autisty za mylné. V ČR se s ním však setkáváme velmi často. Ve skutečnosti to není tak, že by někteří autisté byli chytřejší nebo schopnější samostatného fungování, než jiní.
Autismus je jen jeden, ale protože jsme každý jiný, projevuje se u různých lidí rozlišně.
Často se funkční dělení – tedy kategorizace na nízkofunkční a vysocefunkční odvíjí od toho, zda jsou autisté schopni komunikovat verbálně, tedy mluvenou řečí, nebo nikoliv. Tento rozdíl je však už zachycen v rozlišení autismu a Aspergerova syndromu.
Aspergerův syndrom je podskupinou autismu, jehož rozlišovacím znakem je, že na rozdíl od autismu u něj nedochází k opoždění ve vývoji řeči (naopak, tzv. Aspergeři často mluví, čtou, počítají a získávají akademické dovednosti rychleji a snáze, než neautisté – proto jsme se s nimi také dříve mohli setkat pod termínem „nadané děti“).
Diagnosticko statistický manuál, DSM, ve své poslední verzi už nerozlišuje mezi autismem a Aspergerovým syndromem.
Druhý bod, o který se dělení na nízkofunkční a vysocefunkční autismus často opírá je, zda je u daného autisty přítomná mentální retardace, či nikoliv.
Mentální retardace u dětí a lidí s autismem je však přežitým mýtem, na jehož pozadí stojí skutečnost, že nemáme k dispozici způsoby, jak dobře testovat mentální schopnost a kapacitu u lidí, kteří jsou neverbální Jiným důvodem může být, že testovaný o test a jeho obsah a související komunikaci nejeví zájem.
Ve výsledku tak zůstávají otázky v testech bez odpovědi, nebo se odpovědi a reakce týkají toho, co zajímá autistu, ne toho, co zajímá autora dotazníkového šetření.
Intelekt a jeho funkce jsou u autistů často nedotčeny. Samotná diagnóza autismu s nimi ni nedělá. Může však existovat řada překážek či přidružených poruch, která autistům brání používat intelektuální kapacitu způsobem, který očekávají neautisté.
Častým důvodem je smyslové přetížení, tedy stav, kdy je nervový systém vystaven takovému množství smyslových podnětů, že mozek není schopen normálně fungovat.
Ve své knize Jak to vidím já Temple Grandin dokumentuje příběh Tito Mukhopadhyaye, autistického chlapce, který dokázal jasně a zřetelně odpovídat na její pečlivě vybrané otázky a řešit složité problémy, ale pouze ve chvílích, kdy jeho mozek nebyl zahlcen smyslovým přetížením. V případě Tita je to jen několik chvil během dne.
Chybné rozlišení na nízkofunkční a vysokofunkční autismus vede k poskytování nesprávné podpory. Namísto, abychom porozuměli tomu, co daný člověk prožívá a s čím potřebuje pomoci, věříme, že problém je v autismu, který je třeba léčit. Tím vznikají kontroverzní terapeutické systémy, jako třeba ABA terapie, které autistům ubližují a způsobují trauma.
Autismus: příznaky, léčba
Autismus je závažné postižení dětského mentálníhovývoje. Název autismus pochází z řeckého „autos“, cožznamená sám nebo já.
Toto onemocnění se ve většině případůdiagnostikuje již v dětství.
Dítě má problémy s vývojem řeči,nedokáže správně reagovat na přijímané informace, není schopnovytvářet normální lidské vztahy a projevuje se stereotypnímivzorci chování.
Autismus je bohužel nevyléčitelný, ale terapie a pomocrodiny opravdu pomáhá učit se novým věcem. Mnoho lidí s autismem takžije spokojený a šťastný život.V České republice se uvádí 15-25 případů autismu na 10 000 narozenýchdětí, což přibližně znamená narození 200 dětís autismem ročně.
Příčina a rizikové faktory autismu
Příčina vzniku této závažné poruchy je neznámá anikomu se jí nepodařilo zatím odhalit. Předpokládají se genetickéfaktory, mozková poškození, infekční onemocnění, chemické procesyv mozku nebo nedostatečné propojení mozkových center.
Většina odborníku se však domnívá, že jde o kombinaci několikafaktorů.
Autismus se vyskytuje u chlapců čtyřikrát častěji než u dívek.
Příznaky autismu
Autistické děti nemají zájem o druhé osoby.Nenavazují oční kontakt, reagují pasivně na citové projevy, dávajípřednost předmětům před obličeji, komunikují jen minimálně a nehledajíútěchu u svých rodičů.
Všeobecně dávají přednost samotěpřed společností. Pro mnoho rodičů je tento fakt velmi náročný,protože se těšili na společné hraní, výlety do přírody s přáteli amazlení během dne.
Rozhodně to neznamená, že autistické děti své rodičenemají rádi, to rozhodně ne, jen svoje city dávají najevo jinak.
Zdravé děti už okolo prvního roku života žvatlají svá první slůvka,ukazují na hračky, jasně umějí říkat ne, snaží se pojmenovávatpředměty. Některé autistické děti mohou také zpočátku žvatlat a potése zarazit, jiné mají řeč opožděnou nebo dokoncezůstanou němí.
Může se objevit i tzv. echolálie, kdyjedinec opakuje vše, co slyší. Mluvící jedinci vedou často monology.Většina se raději domlouvá posunky, malováním obrázků nebo psanímvzkazů.
Autistická gesta a mimika jsou jen těžko pochopitelná pro jinéosoby a není snadné pochopit, co nám chce autista říct. To pro něho můžebýt velmi frustrující a vést k depresím a sebepoškozování. Přisociálním odcizení si často vytváří imaginární přátele.
Mnozí autisté nedokáží ovládat svoje chování. Takže bývají náchylníke slovním výbuchům a sebezraňujícímu chování.
Autisté se vyznačují neměnnými rutinami. Vyhovuje jimstále prostředí a stálí lidé okolo, na změny reagují většinounegativně.
Ve většině případů používají stále se opakující pohyby,které jsou označovány jako sebestimulace.
Mohou senapříklad kývat, neustále pohybovat rukama nebo nohama, dokola zapínat avypínat světla nebo strávit hodiny seřazováním autíček. Běda pokud byjim někdo na systém autíček šáhnul a chtěl si s nimi hrát.
- Pro rodiče mohou být varovné signály například tyto:
- Dítě nepoužívá oční kontakt, neukazuje nadšeně na předměty,neslyší na svoje jméno, nerado užívá řeč, nepoužívá sociálníúsměv, nezajímá se o ostatní děti a nechce si s nimi hrát, žádákřikem a afektem, nespolupracuje, nepředvádí se, fascinují ho hračky anosí je neustále při sobě, užívá zvláštní pohyby jako chůze pošpičkách, dokola otevírá/zavírá hračky a u ničeho nevydrží.
- U zdravých dětí je běžné (samozřejmě každé dítě jeindividuální):
- žvatlání do 12. měsíce
- gestikulace do 12. měsíce (natahování ručičky)
- napodobování do 15.měsíce
- užívání slov do 16. měsíce
- používání slovních spojení do 24.měsíce
Vyšetření autismu
Autismus se diagnostikuje na základě projevů chování bez ohledu napříčinu vzniku.
Nejdříve se provede psychologické apsychiatrické vyšetření, které objasní, zda se jednáo poruchu autistického spektra (PAS). Dále se zjišťují souvislosti meziautismem a jinou somatickou nebo genetickou nemocí. Dále se zjišťujepostižení centrálního nervového systému.
Léčba autismu
Vědci zkoumají pozitivní vliv dekompresních (přetlakových)komor na stav postižených autismem. U dětí, které byly zavřeny40 hodin v přetlakové komoře, vědci objevili zlepšení ve vnímání,očním kontaktu a komunikaci s okolím. Nejsou si však jistí, zda-li nejdejen o přechodný efekt.
Mnoho rodičů využívá alternativních terapií jako je napříkladhyperbarická terapie nebo son-rise program. Často se také cvičíVojtova metoda, ale spekuluje se o velkém zatížení proautistického jedince.
Prokazatelně úspěšné je poskytování pravidelné pedagogicképéče. Dítě musí pochopit svět kolem něho, aby ho nepohlcoval.Pokud se to alespoň trochu podaří, je zde velká naděje na zlepšení.
Autismus není vyléčitelný, ale speciální péče pomáhás problematickým chováním, s nárůstem IQ a zvýšením samostatnosti.Autistické děti si často potrpí na systém odměn. Proto je vhodné jeodměňovat knihami, žetonky, televizí, obrázky, penězi, hračkami apod.
Někteří souhlasí i s odměňováním pomocí mlsot.
Světová zdravotnická organizace WHO rozděluje autistické poruchy to3 kategorií
- Autismus
- Atypický autismus – některé oblasti vývoje nejsou tolik narušeny jakou dětí s klasickým autismem, může to být lepší sociální čikomunikační dovednosti nebo absence stereotypních zájmů
- Aspergův syndrom – má hodně společných znaků s autismem jako jsouproblémy ve společenských vztazích a komunikaci, ale tyto jedinci majíobvykle méně potíží s řečí a nemívají mentální opoždění
Jak si mohu pomoci sám
Existuje mnoho odborných poraden, zdravotnických zařízení a pro nemocnéautismem.Organizace zabývající se autismem: The World Autism Organisation (WAO), APLA,Autistik a mnoho dalších, kde Vám poskytnou cenné rady.
Diskuse o autismu
- Dětskýautismus
- Autismusu dětí
Autismus u dětí. Jak se projevuje a mění v průběhu věku
Co je autismus neboli porucha autistického spektra (PAS)? Nehledejte vyčerpávající definici, vyčerpávající definice neexistuje, a proto ji nenajdete ani v odborné literatuře. Autismus u dětí i dospělých se skládá z velkého množství jednotlivých příznaků.
Někdy je charakterizován jako uzavření, zahledění se do sebe, bez spojení s tím co je reálné a skutečné. O autistech se někdy mluví jako o lidech, kteří si žijí ve svém světě a o společnost ostatních nestojí. Těžko navazují a prožívají mezilidské vztahy, nevyznají se v nich a jejich komplikovanosti nerozumí.
Jde o poruchu v oblasti sociálních vztahů, komunikaci a v chování. Příčina vzniku autismu není dosud známa.
Příznaky autismu:
- neschopnost vzájemné společenské interakce,
- neschopnost komunikace,
- omezeným, stereotypně se opakujícím repertoárem zájmů a aktivit.
Projevy autismu u dvouletého dítěte
Projevy každého dítěte jsou jiné. S věkem se mohou měnit. Některé se objevují, přetrvávají po určitou dobu a dříve či později mizí. Přesto už u dvouletého dítěte s autismem můžeme pozorovat jeho jinakost. Většinou si hraje více samo, nedruží se a nestojí o společnost ostatních.
Dokáže si hodiny hrát pouze se sebou a jeho hry jsou zvláštní, mnohdy se opakují, lpí na detailech, preferuje pouze určité hračky, jídlo, cestu a předem známý postup. Upřednostňuje rituály. Pokud se na vás dívá, zajímají ho více vaše řasy, rty, brýle než pohled do očí. A pokud se dívá, máte pocit, že se dívá jakoby „SKRZ“.
Je uchváceno detaily více než celkem.
Jeho slovník je velmi chudý nebo žádný, má velký odpor k jakékoli změně v průběhu dne, jí pouze některá jídla, chce pouze určité tričko, boty, čepici. Když nevyhovíte, přijde pláč, afekt, agrese někdy i sebepoškozování. Často ho přistihnete u stejného pohybu. Nereaguje na své jméno.
Působí dojmem, že neslyší. Reaguje přehnaně na určité podněty, jako je hluk, zvuky nebo změny. To všechno jsou příznaky autismu u dětí, které se skutečně dají pozorovat už okolo druhého roku věku.
Pokud jsou projevy obdobné i ve vaší rodině, potom je pravděpodobné, že i vy, máte doma autistu.
Autismus u dětí a jeho příznaky
Autismus je pervazivní (vše pronikající, prostupující) vývojová porucha organické povahy, která více postihuje chlapce.
V řeči běžného člověka to znamená, že jde o poruchu, kdy je vývoj dítěte narušen v mnoha směrech. Předpokládá se, že jde o vrozenou poruchu některých mozkových funkcí. Určitou roli mohou hrát i genetické faktory.
V úvahu připadají i některá infekční onemocnění nebo porucha chemických procesů v mozku.
Jednoznačně jde o nejvážnější poruchu v lidských vztazích. Nemá však žádný sociální původ. Důvodem proto není špatná matka, otec ani žádní jiní příbuzní. Neznamená to, že jste rodina, která selhala ve výchově a vy se nesmíte obviňovat.
Nic tím nezískáte, kromě toho, že budete ubližovat sami sobě a svému dítěti v ničem nepomůžete.
Přijměte raději autismus v rodině jako holý fakt! Jinak se ani přijmout nedá, vždyť jde o poruchu vrozenou a nalezněte způsob jak porozumět světu vašeho dítěte a přiblížit se mu.
Očkování způsobuje autismus: pravda nebo pověra?
Formy autismu
Autismus zahrnuje širokou řadu poruch a spadá pod jednu diagnózu. Jeho projevů je celá řada a u každého autisty jiná.
Odborná literatura dělí jednotlivé formy autismu na:
- Dětský autismus: zahrnuje potíže v tom, co slyší, vidí, prožívají, v komunikaci a představivosti, jde o vrozenou poruchu některých mozkových funkcí, spojena s poruchou mentálního vývoje
- Atypický autismus: jak napovídá ze samotného názvu, dítě může jen částečně splňovat podmínky pro dětský autismus (atypické znaky). U jedinců nalezneme spoustu shodných znaků a potíží s jinými formami PAS. Systém diagnostiky termín atypický autismus nezná, užívá se proto: Pervazivní porucha nespecifikovaná.
- Aspergerův syndrom: vyznačuje se především potížemi v komunikaci, představivosti a sociálním chováním, které odporuje vyššímu intelektu. U některých může být v jednotlivých oblastech inteligence nadprůměrná. Řeč je plně vyvinuta a pasivní slovní zásoba je bohatá. Někdy jsou v hovoru patrné určité zvláštnosti.
- Jiná dezintegrační porucha (Hellerův syndrom): U těchto jedinců jde nejprve o normální vývoj, který trvá zhruba dva roky a potom dochází, z dosud nezjištěných příčin, k rychlému opožďování a postupné ztráty, do té doby získaných dovedností a schopností.
- Jiná pervazivní porucha: i zde jsou narušeny všechny oblasti, ale ne v takové míře, aby byla stanovena jiná diagnóza. V Evropě se tohoto termínu příliš neužívá.
- Rettův syndrom: vyskytuje se pouze u dívek. Doprovázen je těžkým mentálním postižením.
Pokud se chcete dozvědět více, pusťte si dokumentární film o autismu : www.detiuplnku.cz
Autismus u dětí předškolního věku
U autismu jde o nápadnosti v chování u dětí předškolního věku, které mohou na nás i na okolí působit zvláštně. Dítě jinak myslí a jinak si hraje, jinak mluví. Vykazuje stereotypy ve hře, v jídle i jednání.
Leckdy může být nápadná i jeho chůze. Většinou chybí tvořivost, kreativita a fantazie. Selhává ve vztahu s ostatními dětmi, neumí a ani nejeví zájem o aktivní spolupráci.
Při vyrušení reaguje nepřiměřeně, výbušně, afektivně, kope, kouše nebo bije ostatní.
Takové dítě nerozumí a neumí se vyjádřit. Pokud mluví, mohou být patrné echolálie (opakování bez porozumění), má potíže s orientací v prostoru a dělení času. Nedokáže udržet konverzaci. Zřídka klade otázky, a pokud je klade, potom je často opakuje. V komunikaci se obrací více na dospělé než na vrstevníky.
Znaková řeč pro samouky. Co musíte vědět, než začnete znakovat?
Je ale nezbytné uvědomit si, že je mnoho podob autismu a velmi mnoho jednotlivých projevů. To co je typické chování jednoho, může být atypické pro druhého.
Obecně platí, že v předškolním věku by mělo dítě tvořit a posilovat sociální vazby, mělo by se učit od ostatních, spolupracovat a rozvíjet svou řeč. Děti, které mají PAS, se ovšem, vyvíjejí zcela jinak.
Proto včasné rozpoznání příznaků může pomoci rodičům i jejich dětem hledat cestu pochopení a vzdělávání. Dnes už existuje spousta rozvinutých metodických příruček a pomůcek, které pomáhají těmto dětem v běžném životě.
Základem je autistu co nejvíce osamostatnit, pokusit se ho zapojit do běžného života a více neprohlubovat sociální propast. Rodiče mohou využívat pomoc odborných poraden či speciálních předškolních nebo školních zařízení, včetně pomoci psychologické.
Autismus u dospělých
Ať už se jedná o dítě nebo dospělého člověka s autismem, vždy jde o jedince s postižením v oblasti komunikace, sociální interakce a omezenými zájmy a aktivitami. Autismus má širokou škálu projevů.
Dá se říci, že nelze najít dva stejné jedince s autismem a se stejnými projevy. Tito lidé, ale i v dospělosti, reagují povětšinou, na různé podněty nezvykle, nečekaně a nepřiměřeně, oproti ostatním.
U dospělých lidí pak jsou všechny projevy lépe viditelné a okolí má tendenci rychleji posuzovat a hlavně, v neznalosti, obtížně tolerovat. To co zůstane skryto nebo trpěno u dětí, to je příliš výrazné u dospělých. Vždy samozřejmě záleží na tom, o jakou formu autismu se jedná. Dospělí mohou být pouze neobratnější v komunikaci a sociálních vztazích.
U vysokofunkčních autistů s Aspergerovým syndromem, jde na příklad o projevy nepatřičného slovního hodnocení či nevhodných komentářů, které pramení z jejich neschopnosti porozumět sarkasmu, ironii nebo vtipu. Takoví lidé věcem rozumí a chápou je doslovně. Chybí jim komunikační cit. Jindy mohou působit znuděně či zcela bez zájmu o osoby okolo sebe.
To je zaviněno tím, že nedovedou číst z mimiky, gest a řeči těla jiných lidí. Jindy mohou vykazovat přehnaný zájem pouze o jednu konkrétní osobu nebo konkrétní téma. V diskusi mohou jejich projevy působit neurvale, sebestředně, hovor postrádat myšlenky, pocity či nápady.
Někteří velmi rádi objímají, jiným je dotyk nepříjemný a mají mnoho dalších, zcela individuálních projevů.
Jak naučit dítě mluvit. Vyvíjí se vaše dítě v pořádku nebo je nutná pomoc?
Odborníci se domnívají, že je mnoho takových autistů ve vedoucích postaveních a ani o tom neví. Jejich pozitiva spočívají v tom, že pokud pracují v oboru, o který se zajímají, nevidí a neslyší, jsou plně zaujati a prakticky nepotřebují odpočinek. Jsou ve své profesi vysoce výkonnými a ceněnými.
Až se příště budete podivovat nad projevy některých dětí či dospělých, jejich chování, reakce, řeč nebo pohyby se vám budou zdát nápadné nebo přehnané, zkuste si vzpomenout, jak je i pro ně kontakt s vámi obtížný a proto nekomentujte, nehodnoťte, neposuzujte a nedivte se. I oni jsou lidé jako my ostatní a zaslouží si naše pochopení a úctu.