Malá úvaha – zpověď ekologického života

Vedle už zmíněného Římského klubu, který si svými pracemi dobyl v posuzování ekologických problémů lidstva velkou autoritu, působí neméně proslulá a uznávaná instituce zabývající se převážně otázkami životního prostředí.

Je to Worldwatch Institute ve Washingtonu.

V jeho čele stojí Lester Brown, který se stal se svými spolupracovníky znám především pravidelnými ročními zprávami Stav světa vydávanými od roku 1984 a překládanými už do 23 jazyků (odnedávna i do češtiny).

Malá úvaha – zpověď ekologického života

L. Brown přišel jako první s výrazem ekologická revoluce.

Je to výraz, který mnohé leká (naše století zažilo revolucí už příliš) a často kvůli němu podezřívají zastánce životního prostředí ze snahy nastolit jakousi ekologickou diktaturu, nové poručníkování lidí, tentokrát ve jménu světlých „ekologických zítřků“, opětovné donucování lidí k životu podle jakýchsi ekologických představ. Co vlastně Brown svou ekologickou revolucí myslí? Podle něj došlo v posledních dvaceti letech přestože právě dvacet let se už lidé snaží koordinovaně něco pro zlepšování životní'ho prostředí dělat k nebezpečnému zhoršení zdravotního stavu

naší planety. Náš svět proto čekají prudké změny, pro které neexistuje žádný příklad.

Budování ekologicky trvale udržitelné budoucnosti závisí podle něj

  • na přeměně celosvětové ekonomiky
  • na zásadních změnách chování lidstva ve vztahu k porodnosti
  • na zásadních změnách uznávaných hodnot a životního stylu.
Malá úvaha – zpověď ekologického života

Provést všechny tyto změny je totéž co provést revoluci. Pokud by byla tato revoluce úspěšná, její význam bude srovnatelný se zemědělskou i průmyslovou revolucí, které představovaly zatím největší ekonomické a sociální předěly v historii lidstva, uvažuje Brown. Ve svých úvahách se dotýká i problémů energie a energetiky.

Říká, že na rozdíl od průmyslové revoluce, která byla založena na využívání fosilních paliv, bude nová převratná změna znamenat odklon od jejich využití. Hybnou silou ekologické revoluce budou nové technologie usměrňující světovou ekonomiku tak, aby neničila přírodní zdroje potřebné pro její další rozvoj.    L.

Brown napsal: „Ekologická revoluce bude posuzována podle toho, zda dokáže navést světovou ekonomiku na cestu trvale udržitelného rozvoje s ohledem na životní prostředí, tj. na takovou cestu, které povede k větší hospodářské jistotě, zdravějšímu způsobu života i k celosvětovému zlepšení životních podmínek člověka.

Je škoda, že mnozí ještě nevidí potřebu takových ekonomických a společenských přeměn a považují zhoršující se fyzický stav Země za okrajovou záležitost.“

SUMMIT ZEMĚ

Pokusem získat světovou veřejnost pro změny, o kterých uvažuje a píše L. Brown, byla konference o životním prostředí a rozvoji uspořádaná v červnu 1992 Organizací spojených národů v brazilském Rio de Janeiru.

Malá úvaha – zpověď ekologického života
Odznak ENCED.

Tato konference, nazývaná též Summit Země, pořádaná po uplynutí dvaceti let od stockholmské konference OSN, která se považuje za oficiální počátek mezinárodního hnutí za ochranu životního prostředí, zastínila svého stockholmského předchůdce.

Do Ria se sjelo přibližně 10 000 oficiálních delegátů a možná dvakrát tolik ekologických aktivistů na souběžně pořádané Světové fórum. Byla to největší akce, jakou kdy Organizace spojených národů uspořádala. Zúčastnil se jí také nejvyšší počet hlav států, jaký se kdy podařilo v dějinách světové politiky shromáždit – sto pět.

   Jedním z hlavních výsledků konference, připravované přes dva roky, bylo přijetí tzv. Agendy 21. Nejstručnější, jen heslovitý český překlad tohoto dokumentu zabírá na sedmdesát strojopisných stran, tak rozsáhlý je to soubor nejrůznějších opatření a akcí, k nimž se státy v Riu zavázaly a jejich časový přesah do příštího století dal dokumentu název.

Smyslem navržených opatření není nic jiného než dosažení trvale udržitelného rozvoje, rozvoje „v souladu s přírodou“, jak řekl šéf přípravného výboru konference T. Koh ze Singapuru.    Cesty k souladu s přírodou jsou však obtížné a navíc si je lidé představují různě a to se projevilo i na brazilském summitu.

Vyspělé země daly najevo ochotu nést největší část nákladů na uskutečnění záměrů Agendy 21 (přitom není dodnes jasné, kde seženou 125 miliard dolarů ročně, které jsou k tomu potřebné), rozvojové země však nejen nechtějí finančně přispět, protože prý veškeré znečištění planety je způsobeno vinou vyspělých států, ale nárokují pro sebe i mnoho výjimek z opatření vedoucích ke kontrolovanému a omezenému průmyslovému růstu. Chtějí se prostě ještě nějaký čas rozvíjet neomezeně, protože jen tak si dovedou představit odstranění ze svého hlediska největšího škůdce životního prostředí – chudoby.

Malá úvaha – zpověď ekologického života
Chceme-li projevit ohleduplný a šetrný vztah ke všemu živému, co nás obklopuje a ochránit tak své vlastní životní prostředí, měli bychom si uvědomit svou vlastní odpovědnost a přemýšlet o tom, jak změnit své chování a svůj žebříček hodnot ve prospěch větší ohleduplnosti k prostředí, které nás obklopuje.

PEČUJEME O ZEMI

Jako součást přípravy na Summit Země v Rio de Janeiru byl dne 21. října 1991 vyhlášen v šedesáti zemích světa současně program Pečujeme o Zemi – strategie trvale udržitelného žiti. Program byl připraven jako společný dokument Světového svazu ochránců přírody, Světového fondu pro přírodu a Programu OSN pro životní prostředí.

Kromě toho, že zevrubně analyzuje stav životního prostředí na naší planetě, navrhuje 130 konkrétních akcí v péči o Zemi od rozsáhlých celoplanetárních až po nejmenší místní rozvržených na všechna zbývající léta našeho tisíciletí, tedy až do roku 2000. Podobnost s Agendou 21 přijatou v Rio de Janeiru není náhodná.

   Tehdejší Československo bylo jednou z oněch šedesáti zemí. V Praze se v den vyhlášení sešli ekologičtí aktivisté, aby s programem seznámili veřejnost a předali dokument předsedovi vlády.

Podobně byli v jiných světových metropolích osloveni představitelé dalších devětapadesáti zemí, v sídle OSN převzal program její generální tajemník, program byl vyhlášen i v Bruselu, sídle Evropských společenství.

Jedna z nejdůležitějších částí programu Pečujeme o Zemi pojednává o energii. Od doby, v níž napsal svá slova z úvodu této brožurky Frederick Soddy, se hodně změnilo, závislost naší civilizace na dostatku energie však zůstala.

Měli bychom ovšem všichni vědět, že své energetické potřeby a způsoby, jakými je energetika uspokojuje,musíme ne v budoucnu, ale už dnes poměřovat ekologickou únosností, že už ode dneška musíme vědět, jak napravovat to, co přírodě při získávání energie bereme.

Je neodkladnou povinností nás všech, celé naší generace začít o svou planetu a její zdroje opravdu pečovat.

Malá úvaha – zpověď ekologického života

ENERGETIKA A PROGRAM „PEČUJEME O ZEMI“

Až donedávna byl růst spotřeby energie pokládán za míru ekonomického růstu, a to bez ohledu na účinnost, s jakou byla energie využívána, říká se v programu Pečujeme o Zemi.

Dnes musíme co nejrychleji ve svých úvahách činech oddělit hospodářský růst od nárůstu v produkci energie a uznat, že pokud máme dosáhnout trvale udržitelného života, musíme dosáhnout prvého bez růstu druhého.

Všichni, kdo investují do energetiky, musejí podporovat nikoli především konvenční, tradiční projekty, ale poskytovat výraznou pomoc rozvoji netradičních, obnovitelných zdrojů energie a investovat do opatření, která zlepší energetickou účinnost nebo která ochrání životní prostředí před znečišťujícími látkami.    Chceme zdůraznit, říkají autoři programu, že klíčem ke globálnímu trvale udržitelnému žití je v oblasti výroby energie zvýšená energetická účinnost.

   Program Pečujeme o Zemi doporučuje v energetice pět nejdůležitějších akcí.

Akce č. 1: Požadujeme jasné národní energetické strategie!    Každá vláda musí připravit národní strategii svého energetického průmyslu včetně těžby, konverze, dopravy a využití energie pro dalších třicet let.

Budete mít zájem:  Šedý zákal: příznaky varují, léčbou je operace

Strategie by měla ukázat, jakými cestami bude dosaženo snížení spotřeby energie na hlavu. Do tvorby národních strategií by měla být zapojena občanská sdružení, zejména nevládní organizace zabývající se životním prostředím.

Podílet by se měly i podnikatelské a průmyslové kruhy.

Akce č. 2: Zasaďme se o snížené využíváni fosilních paliv, o snížení ztrát při distribuci energie a nižší znečišťování při její výrobě!    Mnoho zemí dává přednost využívání domácích zdrojů fosilních paliv, zvláště uhlí, i když je to nepřiměřeně nákladné nebo to přináší nepřiměřené zatížení životního prostředí.

Snaha po hospodářské nezávislosti je sice pochopitelná, soběstačnost za každou cenu však někdy nedává v dnešním vzájemně propojeném světě žádný smysl ani z hlediska hospodářského, natož z hlediska ochrany životního prostředí.    V mnoha zemích stát dotuje energii dodávanou spotřebitelům a tím deformuje ekonomiku.

Snižuje tím také motivaci k šetrnějšímu využívání energie.

Akce č. 3: Podporujme rozvoj obnovitelných zdrojů energie!    Je důležité, aby pokračoval výzkum a vývoj účinného využití obnovitelných zdrojů energie. Vlády by měly rozvoj obnovitelných energetických zdrojů nejen podporovat, ale vyměňovat si vzájemně v této oblasti výsledky.

   Za klíčové oblasti považujme podle svých přírodních podmínek zvýšené využití vodní energie, podporu využití energie geotermální, větrné energie a energie mořských vln.

Žádejme podporu malých solárních energetických systémů, podporu vývoje paliv na bázi biomasy, požadujme využití metanu vyrobeného na skládkách odpadů a žádejme investice do výzkumu možných palivových systémů budoucnosti například založených na vodíku.

Malá úvaha – zpověď ekologického života
Větrnou energii lze získávat jen tam, kde jsou pro to příhodné přírodní podmínky. K takovým místům patří Kalifornie, kde pracuje 17 000 větrných elektrárenských turbín vyrábějících 75% elektřiny získané na celém světě pomocí větru.

Akce č. 4: Využívejme energii úsporněji!    Existují nesmírné možnosti úspor energie (a peněz) prostřednictvím zvýšené účinnosti při jejím využívání. To platí zvláště o domácnostech, úřadech a obchodních zařízeních, takže jde o něco, kde k úspěchu mohou přispět miliony lidí.

V mnoha zemích je přibližně polovina dodávané energie využita k vytápění prostor, v nichž pracují a žijí lidé.

Takové vytápění je často vysoce neefektivní, normy pro izolaci jsou špatné, chybí anebo je nekvalitní ovládací a regulační technika, která by zajistila, aby teplo a světlo byly dodávány jen tehdy, když je lidé skutečně potřebují. Zasaďme se každý o větší úspornost!

Akce č. 5: Zaměřme se na kampaně k podpoře úspor energie a podporujme prodej energeticky úsporných výrobků!    Snahy po úsporách energie a zvyšování energetické účinnosti musí podporovat vlády, průmysl i občanská sdružení.

Do informačních a vysvětlovacích kampaní by se měly zapojit všechny sdělovací prostředky, takové kampaně by se měly stát součástí vzdělávání na školách. Mělo by k nim patřit i předvádění úspěšných praktických výsledků.

A těch už lidé nedosáhli málo.

Moje sousedka

  1. znát základní principy ekologicky šetrné domácnosti
  2. přemýšlet nad vlastním (ne)ekologickým chováním
  3. znát možnosti úspory energií

Loutkově animovaný snímek představuje jeden den v životě dvou obyvatelek jednoho domu. Každá z nich má jiné každodenní rituály a návyky.

Sledujeme obě dvě od ranního vstávání – vidíme, jak si vaří kávu, zda se koupou, či sprchují, jak sledují televizi, i to, jak si doma topí. Jedna zachází s energiemi zodpovědně a druhá jimi plýtvá tak, že to sama pozná na svých účtech. Přitom šetřit nemusí být těžké. Stačí zhasínat po odchodu z místnosti světlo nebo utahovat vodovodní kohoutek.

Film na vtipném srovnání domácích zvyků dvou sousedek ukazuje, jak i drobná opatření šetří energii a peníze.

Aktivita / 15 min. / doporučený věk: 8+

Žáci:

  • si uvědomují problematiku environmentální výchovy  
  • přemýšlejí nad vlastním (ne)ekologickým chováním

Aktivita / 45 min. / doporučený věk: 8+

Žáci:

  • si uvědomují, jaké chování je z hlediska zacházení s energiemi neekologické
  • umějí najít možné úspory energií

Aktivita / 45 min. / doporučený věk: 8+

Žáci:

  • znají základními principy života v ekologicky šetrné domácnosti
  • dokážou uvést příklady plýtvání energiemi

Projekt / dle zadání učitele / doporučený věk: 8+

  • Žáci:
  • – si uvědomují, že s ochranou životního prostředí je třeba začít u sebe
  • – znají ekologicky šetrnější způsoby chování

Informační texty

  • zásady ekologicky šetrné domácnosti
  • energie
  • voda
  • odpady

Informační texty

  • proč je důležité pracovat s emocemi, které film v žácích vyvolal
  • základní metody reflexe: Jedno slovo, I.N.S.E.R.T., Pětilístek

Aktivita pro distanční výuku

  • zamyšlení nad (ne)ekologickým chováním
  • šetření energií v domácnosti
  • úvaha nad šetrným hospodařdním rodiny

Doprovodné a doporučené materiály

Náhled publikace s radami a tipy, jak ekologicky a šetrně vést domácnost.

Výukový program pro školy: Jak předcházet vzniku odpadu?

Praktické doporučení pro ekologické chování, které šetří životní prostředí i náklady.

Informační materiály pro školy, obce a domácnosti.

Výukový program pro školy s interaktivní hrou: Vyper sněhulákovi prádlo.

Vypočítejte si, kolik Vás stojí provoz spotřebičů v domácnosti i v době, kdy jsou v pohotovostním stand-by režimu.

Ukázka realizace doprovodné aktivity ze ZŠ Tanvald.

Projekt zrealizovaný na ŽŠ Jičínská, Příbor

Tato lekce vznikla v rámci projektu: Praktická podpora Environmentální výchovy s využitím audiovizuálních prostředků

Číslo projektu: CZ.1.07/1.1.00/08.0049

David Attenborough: Život na naší planetě (2020)

Attenboroughovo životní poselství v kostce. Podané trochu zjednodušeně, ale právě díky tomu snad již konečně pochopitelné i pro ty, kteří se nad ním musí zamyslet především.

David Attenborough na prahu svého života sesumíroval to, co všechno zažil a vzhledem ke svým zkušenostem a hodnotného života dobrodruha může říct, jak moc jsme v prdeli a co všechno by se mělo změnit, abychom se z toho vyhrabali. Naprosto s ním souzním a přeji si, aby se celý svět inspiroval těmi nejlepšími, kteří dělají co pro to, aby snížili uhlíkovou stopu.

Ano, začít bychom měli především u sebe, což je pravda, ale pořád si myslím, že Evropa dělá co může na rozdíl třeba od Ameriky nebo především Asie. Kéž by se lidstvo jednou semknulo v jeden celek a pracovalo na tom jednotně. Jinak jsme na dobro zatraceni…Dokument nádherný, nenucený, věcný s nadějí, kterou potřebuje každý z nás, aby na sobě mohl začít pracovat.

Nekrolog naší planety? Nebo blížící se nekrolog jednoho přemnoženého druhu? Trochu jednodušší, ale snad to konečně pochopí i jinak nezainteresovaný předplatitel Netflixu.

„Ak pomôžeme my prírode, ona pomôže nám.“ 94-ročný (!!!) David Attenborough je veľmi múdry muž. Ponúka strhujúce, úchvatné, desivé, obludné, tragické, ale v najnečakanejších okamihoch i dojemné veľdielo plné nádeje na miestach, na ktorých by ste to nečakali.

Neviem, či si ako ľudstvo takú nádej vôbec zaslúžime, na druhej strane dokument ukazuje miesta na tejto našej planéte, kde sa ľudia rozhodli robiť to inak a funguje im to. Ak by sme to dokázali v celosvetovom meradle, možno by sme sa ešte dokázali zachrániť.

Možno by sme dokázali zničenej prírode prinavrátiť jej divoký status. Lebo príroda prežije. V podstate všetko. O nás sa však nič také povedať s istotou nedá.

Silné sú nielen dobové archívne zábery mladého Davida Attenborougha (je neuveriteľné, čo všetko ten človek zažil). Nádhera.

Důležité svědectví, kde lepší než všechny impozantní záběry přírod, je sám dobrodruh Attenborough a jeho varovný stařecký projev z hloubi srdce.

Smutný a ještě smutnější, přesto v závěru povznese a končí s nadějí – pojďme doufat, se vší naší znalostí a suverenitou, že lidstvo vážně zmoudří, neodjebe si ekosystém a nepřivodí vlastní doom.

Budete mít zájem:  Vliv měsíce na naše zdraví – jaké na nás může mít měsíc účinky?

Ať už v kauze globálního oteplování panuje sebevětší-menší míra informačních zmatků, nesmyslů a korupce, nehledě na strany, kde kdo osobně stojíte, tak na optimalizaci hospodaření ve prospěch planety se snad všichni shodneme. Pátá hvězda jako povinnost.

Film nebo spíš výpověď o naší planetě, který bych zařadila do kolonky filmů, které má smysl vidět.

Celoživotní svědectví o přírodě Davida Attenborougha se může chlubit zejména svou naléhavostí. Pro zasvěceného diváka nepřinese mnoho nového, avšak i známé skutečnosti docela zdařile shrnuje. Emocionální tlak vypravěče je pro mě osobně na hranici toho, co považuju za (ne)příjemné, chápu však, že pro oslovení mainstreamu je toto asi nejlepší způsob. 8/10

V podstatě to nejsmysluplnější a nejdůležitější filmové dílo, jaké jsem kdy viděla. Být Davidem, jsem na sebe a své působení na této planetě hrdá. Nedokážu si vybavit jiný dokument, který bych doporučila ke zhlédnutí celému světu.

Prírodopisný film bez ekologickej agitky je ako auto bez kolies, nemôže fungovať, nedá sa s ním nikam dostať.

David Attenborough dokáže tie kolesá vždy tak trefne nasadiť, že to veľakrát nepohorší dokonca ani pomýlených klimaskeptických konšpirátorov, preto je taký jedinečný a dôležitý.

V poslednej časti tohto filmu hovorí o riešeniach, ktoré by ľudstvo malo podniknúť. Snáď jeho slová budú konečne vypočuté.

Kto iný môže presvečiť ľuďstvo o tom, že sme na nesprávnej ceste, než David Attenborough? Človek, ktorý svojou neuveriteľnou životnou cestou a pracovitosťou vytvoril samotný pojem prírodných dokumentov, ktoré sa úplne všetky odvýjajú a evolvujú vďaka jemu a jeho spolupracovníkom.

Predpokladám, že nie je medzi nami nik, kto by nevyrastal na jeho dokumentoch od detsva, vďaka ktorým sme začali chápať dôležitosť divočiny a biodiverzity. — Ako hovorí: príroda prežije aj bez nás, ale mi bez nej určite nie. Ide teda o to, či sa chceme zachrániť ako druh, alebo nie.

— Poznám veľa ľudí, ktorý chodia do práce na bicykly a jedia minimum mäsa ako ja, ale poznám ešte viac takých, ktorý tvrdia, že akákoľvek sebadisciplína je zbytočná, pretože jedinec nemôže zmeniť chod sveta: a to je podľa mňa ten najväčší omyl. Myslím si, že je plno veci, ktoré môže zmeniť práve len jedinec.

Na moju veľkú radosť vnímam pozitívne zmeny aj v mojom okolí: Ludia zisťujú, že cielom nie je separovať odpad, ale nevytvárať ho. Zisťujú, že môžeme konzumovať omnoho menej, pretože máme omnoho viac, než potrebujeme. A že cielom nie je vlastniť a neustále zažívať, ale nájsť rovnováhu skrze skromnosť a pokoru.

— Tento komentár nie je o moralizácií či poučovaní. Je to reflexia a hlboká poklona pred tým, za čo všetko vďačím medzi inýmy aj tejto dokumentárnej literatúre.

A ako mnoho z Vás tu píše, ajkeď je tento konkrétny počin trošku skratkovitý a náznakový, má dve atribúty, ktoré sú k nezaplateniu: Môže zasvätiť nezasväteních, a tím, čo už tušia, len pošepkáva, že nádej umiera posledná. Ďakujem, pán Attenborough.

Bolestivý a hrůzostrašný, ale ve finále přece jen trošku nadějný pohled na nerozlučný a neoddělitelný vztah lidské civilizace a přírody kolem ní. Dokáže se lidstvo probudit nebo zaspí vlastní konec, brzy asi uvidíme.

Zatím by se ale toto a další svědecké výpovědi o nezadržitelně se blížící zkáze měly pouštět nejen na školách a všem obyčejným lidem, ale zejména těm, kteří mají moc a schopnosti ještě něco změnit.

Naneštěstí jsem osobně na rozdíl od sira Attenborougha už jen při pohledu na to, jak žijí ti „obyčejní“ lidé (a o elitách ani nemluvě) docela skeptický. Pohodlí a žádná zodpovědnost, co je mi po tajících ledovcích někde v Arktidě nebo mizejících pralesích někde v zapadlé Amazonii.

Nakonec bych vyzdvihl jako obvykle parádní technickou stránku, většina záběrů byla opravdu nádherná (nebo děsivě nádherná) a vše dobře doplňoval krásně tklivý a ponurý soundtrack talentovaného Price, který se už i na tomto poli dříve osvědčil se svým ost k The Hunt.

Osobná výpoveď uznávaného anglického spolutvorcu množstva nádherných prírodopisných dokumentov, ktoré definovali tento žáner. Aktivistu a neúnavného ochrancu prírody. Osobná výpoveď, ktorá nielen presne opisuje neradostný stav a víziu samozničenia planéty ľudstvom, ale naznačuje a prináša riešenia a rady, ako tomu zabrániť.

Lenže s výnimkou jednej vety – „Je potrebné zastaviť neúnosný rast“ sa nijako nedotýka podstaty – a to nevyhnutnej potreby zmeny systému ako takého. Poznámka: Pretože existujúci a prevládajúci kapitalistický systém výroby, povyšujúci rast zisku a súčasnú stále rafinovanejšie dosahovanú efektivitu pri jeho dosahovaní, vylučuje environmentálne prijateľné riešenia.

Vždy totiž preváži hľadisko trhové nad ekologickým, vždy. Od v dokumente spomenutého prudkého nárastu spoločnosti a produkcie v 70. rokoch 20.

storočia, sa všetko ukázané postupné degradovanie srdca sveta – ubúdanie dažďových pralesov, topenie ľadovcov na oboch koncoch zemegule, či masívny lov rýb, ubúdanie živočíšnych druhov, dialo len a len vďaka dravej a nenásytne realizovanej, sústavnej politike konzumného obchodného kapitalizmu. Ten sa za tie roky nezmenil. Len nadobudol globalizované a nadnárodne korporátne formy.

Ak ukážu rozhodujúce banky, zbrojárske korporácie, farmaceutické firmy, automobilky, odevné korporácie ich konkrétne environmentálne riešenia, čo sa týka všetkých zložiek prírody a ich radikálne zlepšenia v porovnaní s predchádzajúcimi rokmi, potom by som azda uveril. Lenže nič také sa nedeje a ani neudeje.

Politici a mimovládni aktivisti budú na fórach naďalej mlátiť prázdnu slamu a tváriť sa nesmierne progresívne. Ďalší mladí Attenboroughovi nasledovníci nakrútia tisícky otrasných dokumentov o odumieraní prírody na Zemi. Prijmú sa hromady „zásadných“ deklarácií o klimatickej udržateľnosti, a o kadejakej inej potrebe ochrany prírody.

No firmy budú na podklade kapitalistických hesiel o absolútnej priorite zisku chŕliť do ovzdušia  exhaláty. Ak im tieto deklarácie dočasne privrznú gule, na tajnáša presunú tony toxických splodín do mora, či zakopú do zeme. To, mimochodom, robia už roky rokúce.

V najvyspelejších mestách sveta sa však tí istí majitelia korporácií budú samozrejme vystatovať najprogresívnejšími eko a enviro klimatickými riešeniami. Tak sa to deje už dnes, veď aby ich rodiny žili v čo najčistejšom prostredí. Korporáciami a progresívnymi vládami eko štátov  financované mimovládky budú nemilosrdne tepať do konkurencie, nenápadne však zachovávajúc a mlčiac o zasmradzovaní a nivočení krajiny nimi vlastnenými firmami. Kdesi v Bangladéši,  Indii, mamutích baniach v Afrike, Južnej Amerike či v Papui – Novej Guinei. Nič nové na svete – budeme tu mať „eko“ repete.

Epitaf lidstva s prostorem pro potenciálně zdařílý budoucí happyend, který je obestřený nejistotou a otazníky. Attenborough jej ovšem sděluje jednoduše, poutavě a srozumitelně. Myšlenka je jasná. Naprosto zásadní dokument, který by neměl uniknout nikomu.

Velká osobní výpověď zřejmě nejznámějšího popularizátora přírody, která je pochopitelně strašně důležitá pro současný svět a všichni bez výjimky by jej měli vidět a pokud možno si od Davida Attenborougha i něco vzít.

Budete mít zájem:  Prvňák by měl mluvit bezchybně, říká logopedka

Jakožto milovník těchto dokumentů jsem v tomto moc nového nenašel, je tedy určen i těm, pro něž půjde o první seznámení s touto problematikou. A díky Netflixu těch diváků bude pochopitelně násobek.

Pro mě osobně však nic extra zásadního a spíše doporučuji seriál Our Planet, ze kterého jsem si odnesl podstatně více…80%

David Attenborough má největší právo udělat dokument v podobném duchu, zároveň ale velkou morální povinnost. Před mnoha lety jsem se rozhodl, že ho nakoukám celého od jeho nejranějších věcí, což mě, doufám dočasně, přešlo během jeho série Živá planeta z roku 1984. A vidět jeho nejstarší věci je velmi zajímavé a v tomto dokumentu z nich nesmírně těží.

De facto je tento film jen střihák z jeho starých děl. Ovšem jestli má někdo máslo na hlavě, tak rozhodně David Attenborough.

Nejenže ve svých starých dokumentech začínal s tím, že v divočině lovil zvířata do londýnské Zoo, nebo zvesela jedl zahrabaná vajíčka mořských želv a stěžovali si s kámošem, že je moc osolili, i těmi pozdějšími dokumenty vlastně zkresloval vnímání běžných lidí, jak na tom planeta opravdu je.

Schválně si vždycky vybíral ta nejpanenštější místa na Zemi, aby ukazoval, jak je ta příroda nádherná a my si tak mohli říct, že je vlastně všechno ok, že všechno je, jak má být.

Navíc, jestli někdo má uhlíkovou stopu, tak je to rozhodně David, který musel proletět celý svět křížem krážem v řádu mnoha tisíců letů, aby to všechno zvládl natočit + nevyhnutelné zásahy štábu do vzácných biotopů i do dosud netknutých kmenů apod.

Oceňuji, že David vypadá, že mu je to samotnému líto, neoceňuji však, že tenhle dokument schválně stříhnul tak, aby například ze záběrů ze Zoo Questu nebylo poznat, co tam vlastně dělal. Nicméně, autorovi se nedá upřít jeho celoživotní ohromná práce v popularizaci přírody, otázek evoluce, problémů, a to celé zabalené v úžasném obalu.

Nevyhnul se však v rámci oné popularizace velkému zjednoduššování, někdy i chybám a těžkému hraní na efekt. Chci tím celým říct, že Davida Attenborougha není možné vnímat jako nějakého spasitele nebo vyloženě kladnou postavu vzhledem k otázkám k přírodě.

Tímto dokumentem však uhodil hřebíček na hlavičku zejména v tom faktu, že během jeho dlouhého biologického i profesního života se skutečně na tého planetě „všechno“ posralo a on je opravdu tím jedinečným svědkem.

Mám také ovšem velký problém s tím, co se v rámci ekologických otázek akcentuje, co se naopak upozaďuje, co se bere jako nezpochybnitelné dogma a jakým způsobem se používají účelově fakta. Například David zde často zmiňuje, že posledních 10 000 let je zde nesmírně stabilní klima a že to je teda strašně super, ale že teď se otepluje nejrychleji za tu dobu a můžeme za to my. Fajn.

Ale už nezmiňuje, že pár let před těmi desetitisíci lety se oteplovalo ještě rychleji za ještě kratší dobu, my jsme za to rozhodně nemohli a celé tohle období posledních 2 milionů let je naprosto nejturbulentnější a nejchladnější za posledních minimálně čtvrt miliardy let.

Zmiňovat posledních deset tisíc let je strašně lidské, protože my prostě nejsme schopni vnímat dlouhá časová období, ale je to prostě tak malé okénko v rámci celé historie Země, že mluvit o něm jako o super stabilním období, když se prostě nacházíme jen v jedné z mnoha dob meziledových, je hrozně krátkozraké a hloupé. A to mě na tom štve, něco se hodí, něco se nehodí.

Proč říká, že oteplování může za úhyn korálových útesů a nevysvětlí, jak je možné, že korálové útesy existovaly celé věky v mnohem teplejších a na CO2 několikanásobně bohatších obdobích planety? Proč předkládá svou vizi, že v tropech nebude k žití, když tropické oblasti reagují na globální změny zdaleka nejslaběji? Naopak mě potěšilo, že to nebylo jen o CO2, protože zdaleka větší problém než to je odlesňování (a palmy), výlov (a obecně maso), přelidněnost a způsob získávání energie a tomu všemu se tu věnoval podle mě perfektně, ačkoliv předkládaná jednoduchá řešení jsou v mnohém značně komplikovaná a nejspíš i neuskutečnitelná. Trochu mě ale překvapilo, že se David vůbec nezabýval dalšími dvěma velkými ekologickými problémy, a sice odpady a vodou, možná pro to, že jsou třeba přecijen snadněji řešitelné za použití technologií. Celkově si Davida Attenborougha ale vážím a tohle je dobrý odkaz, který je samozřejmě především agitkou a který bude nejspíš za pár desítek let zejména pro své vize budoucnosti k pousmání, zároveň je to prostě svědectví o naší době v tom špatném i v tom dobrém a jak jsem už psal v úvodu, není lepšího kandidáta pro něco takového, než David Attenborough.

David Attenborough bol vždy zárukou fantastických dokumentov o prírode. David sa tomu venoval od útlej mladosti, a preto niet divu, že sa vypracoval na pomyselný vrchol dokonalosti prírodopisných dokumentov. Tento tvorca tentoraz sumarizuje svoj život.

Má 93 rokov (!!!) a v tomto filme ukazuje priebeh svojho života spätého s prírodou a na číslach uvádza, ako sa iba počas jeho života príroda na našej planéte dramaticky zmenila.

Zmenila sa tak, že výhybka smeruje k ďalšiemu masívnemu vymieraniu živočíšnych druhov, ktoré bolo naposledy v čase dinosaurov. Len tentoraz to hrozí aj „pánovi tvorstva“, človeku.

David okrem vypočítavania toho, čo sme všetko spáchali, však na konci ponúka aj drobné riešenia, z ktorých môžem očakávať veľké výsledky. Veľmi zaujímavé názory, hodné zamyslenia. Film som si pozrel na základe odporúčania Peter Konecny na portáli kinema.sk ….4****

David Attenborough dělá vykřičník za úžasným seriálem Naše planeta, v jeho 94 letech je to velmi osobní zpověď někoho, kdo měl štěstí leccos nádherného vidět, a zároveň smůlu, že to také viděl mizet.

A vy si říkáte, kdo jiný by měl lidstvu vysvětlovat, jak moc velký blbec je člověk a co se s tím dá dělat, než tenhle obdivuhodný chlap.

Kdybyste si v životě měli pustit už jenom jeden dokument, tak ať je to tenhle.

Ako ohliadnutie uzasneho cloveka za svojou karierou a zivotnym posolstvom to funguje nadherne. V rovine reklamy na zachranu zivotneho prostredia ma to zas tak nebavilo, Ale pozriet to je spolocenska povinnost. Aj ked Avatar bol o dost lepsi???? 8/10

Tenhle film – vykreslující po zjednodušené, avšak o to zřetelněji do očí bijící zoufalé trajektorii křivku hroucení důvěřivého planetárního života v důsledku jeho bezohledného a svévolného vyčerpávání uštvanou lidskou civilizací – by měl povinně vidět každý současný obyvatel planety. Každý. Od snaživých pucfleků nejhorších autoritářů a oligarchů přes kabinetní ignorantské akademiky či vyhořelé terénní pečovatelky o „přestárlé“ a nesoběstačné až po posledního indického rybáře a afrického křováka. A to tak, abychom už v každé další vteřině, kdy se v různě absurdních situacích poslušni znásilněné intuice s ochromeným svědomím rozhodujeme, komu, k čemu a proč odevzdáváme svou životní sílu, energii, vitalitu, inteligenci, práci, lásku a naději, všichni věděli, že jsme tenhle film všichni viděli. (Jindřichovice p. Smrkem, Skanzen) *~

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector