Lugdunam a další – 10 přírodních a umělých sladidel sladších než cukr

Řekl vám už někdy někdo, že nejí cukr? A vy jste si hned pomysleli, jaké to asi je, nikdy si neosladit život? Všechny cukry jsou sladidla, ne každé sladidlo však musí být cukr. Zamotali jsme vám hlavu? Tak teď vám ji jednou provždy rozmotáme. Zjistíme, jestli jsou umělá sladidla nebezpečná, a podíváme se i na ta přírodní. A také vám poradíme, čím sladit a jak nahradit cukr!

 

Co se v článku dozvíte? 

  Lugdunam a další – 10 přírodních a umělých sladidel sladších než cukr

Proč máme chuť na sladké?

To, že máme tak rádi sladké chutě, je nám dáno geneticky. Rozpoznávání sladkého totiž hrálo důležitou roli u našich předků – lidé brzy zjistili, že to, co je sladké, jim rychle dodá energii. Zároveň věděli, že pokud má potravina sladkou chuť, není zkažená je bezpečné ji jíst

Jaké existují cukry?

Jako cukry nazýváme dle platné legislativy všechny monosacharidy a disacharidy přítomné v potravině. Dle doporučení Evropského úřadu pro bezpečnost potravin i Světové zdravotnické organizace by měl cukr tvořit maximálně 10 % z celkového denního příjmu.

Je přitom potřeba hlídat nejen přidaný cukr, ale i ten, který se v potravinách vyskytuje přirozeně. Světová zdravotnická organizace zároveň dlouhodobě vyzývá k omezení příjmu cukrů v potravě.

Jako u všech ostatních složek potravy je potřeba vzít v potaz energetický výdej člověka, složení stravy a tělesnou hmotnost. 

Dělení cukrů

Dělíme je na základě jejich chemického složení podle toho, kolik jednotek obsahují v jedné molekule. V těle rostlin i živočichů primárně fungují jako zdroj energie, ale slouží i jako zásobárna nebo stavební látky dalších buněk. 

Pod pojmem cukry obvykle rozumíme monosacharidy a disacharidy. Existují ještě i polysacharidy – složité komplexní látky, které nemají sladkou chuť, a proto o nich jako o cukrech většinou nemluvíme.

Často se v potravinářství můžete setkat také s označením přidané cukry. To jsou látky, které se přidávají do potravin až při jejich průmyslovém zpracování.

Váš metabolismus nerozlišuje mezi přidanými a přirozeně se vyskytujícími cukry, rozkládá je stejně, rozdíl je pouze v množství, které vaše tělo musí zpracovat. 

Cukr má vysoký obsah energie, tělu však nepřinese žádné další živiny. Proto v minimálním množství zdravému člověku nevadí, při nadměrné konzumaci však přispívá třeba k obezitě.

Klasický bílý řepný cukr je chemicky vlastně disacharid sacharóza. Obsahuje dvě cukerné jednotky, na které se v metabolismu rozpadá: fruktózu, tzv. ovocný cukr, a glukózu, tzv. hroznový cukr.

Pro správné vstřebávání glukózy je v těle potřebný hormon zvaný inzulín. Pokud naše tělo neumí vyrobit inzulinu dostatek nebo není schopno skrz něj glukózu zpracovávat, mluvíme o cukrovce.

 Konzumace potravin obsahujících fruktózu vede k menšímu nárůstu hladiny glukózy v krvi, než konzumace potravin obsahujících sacharózu nebo glukózu. 

Lugdunam a další – 10 přírodních a umělých sladidel sladších než cukr Kokosový cukr se získává z nektaru kokosového květu.

Co je to glykemický index?

Glykemický index je hodnota, která udává rychlost, s jakou tělo využívá glukózu.

K tomu je potřeba hormon inzulín, proto jsou pro diabetiky vhodná pouze sladidla s velmi nízkým glykemickým indexem.

Místo rafinovaného cukru, který má tento index vysoký, můžeme nejen při dietách využít k oslazení jiné produkty – umělá nebo přírodní sladidla. I u nich se však musíme mít na pozoru.

Může být člověk na cukru závislý? 

Konzumace sladkého nám vyvolává velmi příjemné pocity. Většina vědeckých prací zdůrazňuje, že o skutečné závislosti se v souvislosti s cukrem mluvit nedá, jisté paralely ale najdeme.

Studie přirovnává nadměrný příjem rafinovaného cukru spíše k závislosti na kofeinu než k závislostem na drogách, jeho návykovost však připouští.

Přirovnání cukru k tvrdým drogám je tedy možná přehnané, na pozoru s příjmem přidaných cukrů bychom se měli mít určitě!

Vědci vyhodnotili přejídání cukrem jako potenciální riziko, protože jeho nadměrná konzumace vyvolává 5 z 11 efektů běžných při závislostech – jíme ho víc, než jsme zamýšleli, naše tělo si na něj postupně navykne a zatouží po zvyšování příjmu,  nedokážeme snést jeho nárazové vysazení a nadměrná konzumace přináší výrazná rizika pro naše zdraví. Z dalších neblahých účinků je to především častější výskyt zubního kazu, sklony k obezitě nebo cukrovce. U žen se navíc mohou objevovat časté problémy s kvasinkovými infekcemi

Lugdunam a další – 10 přírodních a umělých sladidel sladších než cukr Možností, jak si osladit život je nespočet. Kterou si vyberete vy?

Jaký je rozdíl mezi cukry a sladidly?

Cukry jsou sloučeniny, které jsou obecně daleko kaloričtější než uměle vyrobená sladidla. Tělu přináší spoustu energie, avšak žádné živiny. Lidé se proto postupem času začali poohlížet i jinde v přírodě, aby nahradili bílý rafinovaný cukr za výživnější varianty.

K takovým patří například med, třtinový nebo kokosový cukr, panela a exotické sirupy – tyto suroviny pak můžeme označit jako přírodní sladidla. Zvláštní skupinu pak tvoří tzv. polyalkoholy, přírodní látky s vysokou sladivostí, které neoznačujeme jako cukry, ale patří do skupiny sacharidů.

Sem patří třeba sorbitol, xylitol nebo erythritol.

Jako umělá sladidla pak označujeme látky, které byly vyrobeny chemickými procesy. Jejich výhodou je především násobně větší sladivost  oproti cukru a větší stabilita v různých podmínkách. Zároveň jsou téměř nekalorická a nevytvářejí příznivé podmínky pro vznik zubního kazu.

Umělá sladidla výrobci přidávají do potravin, aby snížili jejich energetickou hodnotu a zvýšili dobu jejich trvanlivosti. Používají se jak do běžných produktů pro zlepšení chuti, tak do potravin určených pro zvláštní výživu (například pro diabetiky).

Právě zlepšení chuti a sladkosti produktu je často motivací přidávat umělá sladidla i do potravin, která to „nepotřebují“. Producenti tím jen nahrazují část chuti, která se v průběhu zpracování suroviny ztratila. Umožňuje jim to dodat uměle lepší vlastnosti produktu, aniž by museli použít kvalitní suroviny. 

Můžete se setkat i s označením náhražky cukru, intenzivní nebo náhradní sladidla. To však neříká nic o původu dané látky. Jako náhražka cukru může být stejně dobře označen xylitol, sladidlo vyrobené z březové kůry, jako některé čistě synteticky vyrobené sladidlo. 

Lugdunam a další – 10 přírodních a umělých sladidel sladších než cukr

Jaká sladidla používat místo cukru?

Ve Světě plodů kopeme jednoznačně za přírodní produkty! Pokud chcete mít sladký život, nemusíte zoufat, řešení existuje. Stačí vyměnit bílý rafinovaný cukr za některé jiné přírodní sladidlo, ideálně to s nižším glykemickým indexem. 

Med

Jako první vás určitě napadne vyměnit cukr za med.

Od bílého rafinovaného cukru se složením až tolik neliší: stejně jako cukr obsahuje glukózu (30 %) a fruktózu (40 %), navíc v něm však najdete minerální látky (draslík, vápník, sodík, hořčík, fosfor), v malém množství obsahuje také vitamíny.

Glykemický index medu záleží na jeho původu, obecně bývá nižší než u obyčejného cukru, ale ani tak není dokonale nízký. Ale pozor! Je kaloričtější než běžný cukr. 

Kokosový cukr 

Podobné vlastnosti má i kokosový cukr, který se získává z nektaru kokosového květu. Obsahuje sice více kalorií, ale z nutriční stránky je tento cukr lepší volbou než rafinovaný, protože při zpracování nepřišel o draslík, zinek, železo nebo vápník. Má vysoký glykemický index – obsahuje 70–80 % sacharózy, a chutná podobně jako hnědý cukr.

Třtinový cukr a panela

Třtinový cukr se vyrábí většinou podobně jako ten bílý, proto vám místo něj doporučujeme vyzkoušet panelu.

Je to vlastně sacharóza vzniklá po odpaření šťávy z cukrové třtiny, proto má vysoký glykemický index. Využívá se pro její chuť – ta je krásně bohatá a karamelová.

Je také nutričně bohatá – obsahuje vitamíny (B, C, D a E), minerály a stopové prvky (vápník, železo, fosfor, hořčík, draslík, zinek, měď a mangan). 

Stévie

Rozšířeným sladidlem je stévie. Je daleko sladší než sacharóza, a přesto má nízkou energetickou hodnotu.

Sladkost stévie totiž není založena na obsahu sacharidů, jako je tomu v případě jiných sladidel, ale na bázi glykosidů. Také má nízký glykemický index, je tedy často používána lidmi trpícími cukrovkou.

Získává se z listů tropické rostliny stévie sladké. Stévie má v sobě také vitamíny a minerály (například vitamín C, vápník, draslík, sodík, železo a další).

Xylitol

Podobně je na tom i xylitol, někdy nazývaný březový cukr – to proto, že se vyrábí z kůry břízy. Je vhodným sladidlem při low-carb dietách a má nízký glykemický index.

Patří mezi přírodně alkoholové cukry a má i své označení – E967. Sladivost má kolem 87–100 % sladivosti sacharózy a i chuť je bílému cukru blízká. Má lehce chladivý konec, a tak není divu, že se přidává třeba do žvýkaček.

Při používání je potřeba dávat pozor – je toxický pro zvířata!

Sirupy

K oslazení kaší můžete využít i různé sirupy. Každý je trošku jiný, každý má trošku jiné vlastnosti, který ochutnáte vy? Rýžový sirup vzniká hydrolýzou škrobu z rýže. Konzistencí je podobný medu, ale není tak sladký. Neobsahuje fruktózu a má nižší glykemický index než cukr. Agávový sirup se vyrábí ze šťávy agáve. To je kaktus původem z Mexika.

Obsahuje zbytky inulinu, který podporuje střevní mikroflóru. Datlový sirup je vysokokalorický, velmi sladký a má vyšší glykemický index. Konzistencí se podobá medu a skvělý je třeba na palačinkách. Vyrábí se rozmixováním datlí s vodou, a tak si zachovává prospěšné látky obsažené v datlích. Najdete v něm antioxidanty, vlákninu, draslík, hořčík a další minerální látky.

Která známe umělá sladidla

Umělá sladidla dnes nepoužívají jen lidé se speciálními výživovými potřebami. Svými vlastnostmi našla široké uplatnění i v běžně dostupném sortimentu. V řadě všech „éček“ se označují čísly E900 – E999.

Ne všechny uměle vyrobené látky, které mají potenciál osladit potraviny, se ale mohou používat. Evropský úřad pro bezpečnost potravin spravuje seznam povolených umělých sladidel. U nich se posuzuje jejich bezpečnost a případné dlouhodobé negativní vlivy na zdraví.

Zároveň také stanovuje přijatelnou denní dávku pro každé z nich. 

Lugdunam a další – 10 přírodních a umělých sladidel sladších než cukr V současnosti se na seznamu povolených umělých sladidel vyskytují tato umělá sladidla. Sacharin je světově nejužívanější umělé sladidlo, je velmi levný a výborně se rozpouští ve vodě. Průmyslově se vyrábí redukcí glukózy. Má lehce nahořklou kovovou pachuť na rozdíl od kyseliny cyklamové nebo aspartamu. Na ten si musí dávat pozor osoby trpící fenylketonurií – rozkládá se totiž v těle na fenylalanin, který tito lidé neumí zpracovat a může dojít k poškození nervového systému. Sukraloza je 600× sladší než cukr a její největší výhodou je její stálost při vysokých teplotách. Stejně jako sacharin ji tělo nedokáže zpracovat – jen ji vyloučí. 

Proč je lepší se umělým sladidlům vyhnout?

Jejich odpůrci poukazují především na to, že sice mají ve většině případů nulové kalorické hodnoty, ale svojí výrazně sladkou chutí podporují přejídání a zvykají člověka na konzumaci průmyslově zpracovaných potravin. Lidé následně podlehnou nepřirozeně sladké chuti a sladké potraviny, jako je například sušené ovoce, jim pak nestačí. 

Budete mít zájem:  Kde všude si budete moci připít Svatomartinským vínem?

Sladidla řadíme mezi aditiva, a platí pro ně tudíž stejné zákonné podmínky jako pro ostatní přídatné látky. Musí být schválena platnou legislativou a nesmí se u nich prokázat negativní účinky na zdraví. 

Věděli jste, že…? 

  • Cukr je kvůli své vysoké energetické hodnotě skvělou živnou půdou pro bakterie, které se usazují v ústech. Proto se při nadměrné konzumaci častěji a snadněji tvoří kazy. 
  • Sladkou chuť identifikujeme na samotné špičce jazyka. 
  • Mozek spotřebuje na svoje fungování asi 120 gramů glukózy (= 420 kcal) denně.
  • Na světě se ročně spotřebuje 171 milionů tun cukru. 
  • Existuje synteticky připravené sladidlo Lugdunam, které je až 300 000krát sladší než sacharóza.

Tip!

Pokud si na sladkém nejen rádi pochutnáte, ale oceníte i netradiční vůně, můžete vyzkoušet některé z našich voňavých cukrů. Dáte si levanduli, jedlé květy nebo růži?

Lugdunam a další – 10 přírodních a umělých sladidel sladších než cukr

Umělá sladidla – vhodná sladidla pro diabetiky

Umělá sladidla se prezentují jako zdravější náhrada cukru pro pacienty trpící onemocněním diabetes, čili cukrovkou. Když sníte cukr, vyplaví se z pankreatu hormon inzulín, díky kterému umí tělo cukr přijmout do svalových buněk a štěpit ho na energii.

Pomocí inzulínu se přebytek cukru ukládá do jater a do tukových buněk jako energetická zásoba. Pacientům s diabetem I. typu chybí inzulín a proto si ho musí aplikovat injekčně několikrát denně a ještě k tomu navíc před každým jídlem. Pacienti s diabetem II.

typu nemají buňky dostatečně citlivé na inzulín a také mají méně inzulínu, proto jejich tělo nedokáže jednoduchý cukr, glukózu, proměnit na energii.

Příčinou škodlivosti cukrů je, že nezpracovaný cukr koluje v krevním oběhu a jeho hladinu. Vysoká glykemie způsobuje mnoho dalších komplikací diabetu, nejvážnější jsou poškození cév, nervů, ledvin a oční sítnice. Proto by se cukrovkáři měli mít na pozoru a hladiny glykemie si hlídat.

Lugdunam a další – 10 přírodních a umělých sladidel sladších než cukr

Tip BENU: Sledujte, jaké má vaše oblíbené sladidlo glykemický index (GI). Dobrý GI pro cukrovkáře je od 0 do 55.

Lugdunam a další – 10 přírodních a umělých sladidel sladších než cukr Jakým cukrům se vyhněte

Glukóza má glykemický index rovných 100, tedy jde o nejvyšší hodnotu. Je to hroznový cukr. Tělo zdravého člověka dokáže cukr bez problémů zpracovat a štěpit na energii.

Proč by měl tedy jeho omezit? Cukr je rychlým zdrojem energie pro svaly a pokud ji nevyužijí, promění se na tuk a ukládá se do tukových zásob. Pokud svému tělu dopřejete po porci zákusku relax místo tréninku, může se to odrazit na vaší postavě.

Denní dávka cukru pro dospělého člověka s mírnou fyzickou zátěží je 60 g za den. Pozor si dávejte na zdroje, je skrytý v průmyslově zpracovaných potravinách jako glukózový sirup.

Glukózu vyhledávají sportovci při velké fyzické zátěži, cukrovkáři I. typu při hypoglykemickém šoku nebo se podává pacientům v rekonvalescenci, aby měli dostatek energie na regeneraci.

Jedna molekula hroznového cukru (glukózy) a jedna molekula ovocného cukru (fruktózy) tvoří dohromady sacharózu, cukr který kupujete v obchodech jako krystálový, moučkový. Všechny tyto cukry zvedají hladinu glykemie (GI je 68) a proto jsou pro diabetiky hrozbou. Podobně je na to třtinový cukr, s GI 60 patří mezi cukry nevhodné pro diabetiky.

Lugdunam a další – 10 přírodních a umělých sladidel sladších než cukr Při náhradních cukrech zbystřete

Na výsluní se dostávají i jiné typy cukru. Jsou stejně sladké, některé i sladší a oproti klasickému řepkovému cukru mají několik benefitů a proto se považují za zdravější alternativu. Nenechte se zmást nálepkou “ZDRAVÉ SLADIDLO”. Oproti klasickému cukru jsou zdrojem vitamínů i minerálu, některé i vlákniny, ale obsahují také množství kalorií a ovlivňují hladinu glykemie.

Fruktóza

Fruktóza je ovocný cukr. U diabetiků je oblíbený a přidává se do sladkostí, které jsou určené právě pro cukrovkáře. Sladí se jim také sycené nápoje. Jeho chuť je oproti klasickému řepnému cukru sladší a má méně kalorií. I přesto, že je jeho glykemický index jen 20, měli by cukrovkáři sladit ovocným cukrem s mírou.

Javorový sirup

Je to přírodní cukr, který se získává z mízy stromu javoru cukernatého, která se následně ještě zahříváním zahušťuje.

Je to tradiční sladidlo používané v Americe, ale čím dál tím více je populární také u nás. Javorový sirup obsahuje vodu, směr cukrů (sacharóza, glukóza, fruktóza), vitamíny a minerály.

Je vynikající na lívance, ale diabetici by si ho neměli kvůli obsahu cukrů a GI 54 dopřávat.

Čekankový sirup

Tento sladký produkt z kořene čekanky má glykemický index 5 a vysoký obsah vlákniny. Je proto vhodnou volbou pro diabetiky nebo pro lidi, kteří chtějí redukovat svojí hmotnost a omezit kalorie. Čekankový sirup se dá považovat za zdravé slazení do čaje, kávy, limonády, kaše nebo bílého jogurtu.

Rýžový sirup

Jako alternativu ke klasickému cukru existuje i rýžový sirup. Vyrábí se z fermentované rýže, má nízkou sladivost a neutrální chuť, proto se hodí k vaření i pečení. Je to sirup bez cukru, který má nižší glykemický index proti klasickému cukru, ale přibližně stejně kalorií.

Jako náhradu za cukr můžete používat další sladidla. Můžeme je rozdělit na kalorická a nekalorická sladidla a také na přírodní a umělá sladidla. Jaké mají výhody a nevýhody?

Lugdunam a další – 10 přírodních a umělých sladidel sladších než cukr Ani umělá sladidla nejsou ideálním řešení

Umělá sladidla jsou syntetické sloučeniny, které jsou mnohonásobně sladší než cukr a poskytují chuťovým buňkám pocit, že přijímají cukr. Jsou sladké a zároveň nemají žádnou výživovou hodnotu. Proto se zdají být skvělým řešením pro lidi, kteří nemohou jíst cukr a touží po sladkém.

V potravinách a lékárnách jsou známé jako umělá sladidla pro diabetiky. Škodlivost umělých sladidel spočívá právě ve sladké chuti, která v mozku vyvolávat touhu po slazeném jídle a potřebu doslazovat si.

Pokud používáte umělá sladidla, nevnímáte sladkou chuť rajčat, smetany nebo kořenové zeleniny a neuspokojí vás. Které to jsou?

Aspartam

Apartam je 220krát sladší než cukr, a proto ho stačí jen málo. Prodává se jako sypké sladidlo i tablety, můžete si tedy zvolit formu, která vám lépe vyhovuje.

Při vysokých teplotách se rozkládá – není příliš vhodný na vaření nebo pečení. Běžně se vyskytuje v sladkostech a slazených nápojích označené jako dietní, pod číslem E951.

Není vhodný pro lidi trpící fenylketonurií (vzácnou poruchou trávení bílkovin), ale jako sladidlo pro diabetiky se používá.

Sacharin

Sacharin obchodně známy jako Spolarin, je 300krát sladší než cukr, a proto stačí na slazení potravin opravdu malé množství. Jde o nejstarší umělé sladidlo vůbec.

Sacharinové tablety jsou vhodné i do vaření, do pečení pro diabetiky nebo do teplého nápoje. Hodně ho najdete nejen ve sladkostech, ale také v kosmetice a to pod označením E954.

Pro diabetiky je vhodný v omezené míře, protože je nekalorický, ale má vliv na hladinu glykemie.

Acesulfam K

Acesulfam K neboli acesulfam draselný je asi 200 krát sladší než cukr. Používá se jako náhradní sladidlo v kombinaci s aspartamem kvůli lehce nahořklé chuti. je vhodný do studených a teplých nápojů, při vaření a pečení ztrácí sladivost. V potravinách je pod označením E950. Řadí se mezi neenergetická sladidla. Díky tomu je v rozumné míře vhodný pro diabetiky.

Cyklamát

Cyklamát je 40 krát sladší než cukr. Používá se jako náhradní sladidlo do potravin a nápojů, kde ho najdete pod označením E952 a používá se v kombinaci s jinými sladidly. Samostatně se jako sladidlo v tabletách nebo prášku neprodává. V USA je cyklamát zakázaný, v České republice je jeho přítomnost v potravinách povolena a pro diabetiky je vhodný.

Sukralóza

Sukralóza je až 600 krát sladší než cukr. Sladidlo se sukralózou běžně dostat v obchodech ve formě prášku nebo drobných tablet, je součástí jogurtů nebo sirupů. Jde o nekalorické sladidlo s označením E955 vhodné pro diabetiky.

Lugdunam a další – 10 přírodních a umělých sladidel sladších než cukr Vsaďte na přírodní náhradní sladidla

V přírodě najdeme i takové zdroje sladké chuti, které jsou zdravější alternativou klasického cukru. V porovnání s řepkovým cukrem nebo umělými sladidly jde opravdu o zdravější sladidla.

Stévie

Jedním se zdravých sladidel jsou steviol-glykozidy. Získávají se z rostliny Stevia rebaudiana a její chuť je sladší až 300 krát více než cukr. Toto sladidlo je nekalorické a je vhodné pro diabetiky i pro osoby s fenylketonurií (vzácnou poruchou trávení bílkovin).

Jeho GI je 0! Odolává i vysokým teplotám a proto je vhodný na vaření i na slazení pečiva pro diabetiky. Samotná stévie není v Evropské unii považována za povolenou potravinu na rozdíl od výtažku z listů, steviol-glykosidů.

Stévie pro diabetiky se prodává v tabletách, jako tekuté nebo jako sypké sladidlo.

Cukerné polyalkoholy

Tyto sladké molekuly jsou průmyslově upravené sacharidy a představují lepší variantu, čím sladit při cukrovce. Jsou tedy velice podobné cukru, ale přesto mají několik odlišností. Jednou z nich je, že naše tělo je neumí metabolizovat.

Z trávicího traktu se vstřebávají do krevního oběhu a ovlivňují hladinu glykemie jen minimálně. Za zdravé cukry se dají považovat i kvůli tomu, že nejsou vhodnou potravou ani pro bakterie v ústní dutině  – nepodporují tvorbu zubního kazu.

To, že naše tělo polyoly neumí trávit a prochází trávicím traktem beze změny sebou nese i jisté komplikace. Ve střevech mohou totiž kvasit a citlivějším osobám přivodit nadýmání, nevolnost a průjem.

I když nemají stanovou denní dávku, na rozdíl od umělých sladidel, měli by se přidávat do jídel s opatrností.

Xylitol

Březový cukr se vyrábí z březové šťávy. Je stejně sladký jako klasický cukr, ale má méně kalorií a nízký glykemický index 7. Je vhodnou volbou pro diabetiky a při redukční dietě a dá se považovat za zdravý cukr.

Erythritol

Tento cukr patřící do skupiny cukerných polyalkoholů, se přirozeně nachází v ovoci (v hruškách či melounu), v houbách a vínu. Chutná stejně jako obyčejný cukr, ale na rozdíl od něho nemá téměř žádné kalorie. Díky nulovému glykemickému indexu se dá považovat za vhodné sladidlo pro diabetiky.

Sorbitol

Také sorbitol patří mezi cukry, který se přirozeně nachází v ovoci, zejména v třešních a je hojně využívaný jako sladidlo pro diabetiky. Najdete ho také v lékárně: v sirupech a pastilkách, zubních pastách a v infuzních roztocích.

Dia sladidla a medyPotřeby pro diabetiky

Sladidla a jejich druhy

Erythritol E968 Skóre škodlivosti: 0   Koupit ZDE

Jedná se o polyol – alkoholový cukr. Běžně se vyskytuje v různých druzích ovoce a fermentovaných potravinách. Má přibližně 60-70% sladivost sacharózy.

Na rozdíl od ní ale v těle nemetabolizuje – má nízký glykemický index i nízký obsah kalorií. Použití: Především k přímému slazení teplých i studených nápojů, jeho možnosti v domácnosti jsou ovšem univerzální např.

v cukrovinkách, mražených, mléčných i ovocných dezertech, nebo i při pečení. 

Steviol-glykosidy E960 Skóre škodlivosti: 0   Koupit ZDE

Komplex sladivých látek obsažený téměř v celé rostlině mimo kořeny, zejména v listech, je tvořen několika diterpenickými glykosidy nazývanými souhrnně steviosid.

Budete mít zájem:  CouchSurfing - cestujte téměř zadarmo, z gauče na gauč

Kromě samotného steviosidu jsou v rostlině obsaženy ještě tyto: rebaudiosid A, jenž je sladší než steviosid 1,3 – 1,5x, rebaudiosid C, D, E, dulkosid B a steviolbiosid.

Steviosid se v mnoha zemích na světě používá ke slazení potravin, nápojů, v cukrářství, konzervárenském průmyslu, při výrobě zubních past a žvýkaček. 

Xylitol E967 Skóre škodlivosti: 0   Koupit ZDE

Xylitol je další přírodní sladidlo. Jeho přirozený výskyt je v ovoci, zelenině i v houbách. Sladivost xylitolu je stejná jako sladivost cukru. Výhodou xylitolu je jeho vlastnost, kde nepůsobí negativně na zuby, naopak, velmi příznivě.

Použití xylitolu je především jako stolní sladidlo pro diabetiky a potom pro výrobu cukrovinek a žvýkaček, různých pastilek. V běžném množství v potravinách nemá látka žádné vedlejší účinky. Pouze při použití velmi nadměrného množství může způsobovat průjem.

V ČR je používání xylitolu pro potravinářské účinky povoleno s výjimkou dětské výživy. 

Neohesperidin DC E959 Skóre škodlivosti: 1

Neohesperidin DC je umělé sladidlo. Toto sladidlo je asi 1000x sladší než cukr.

Použití tohoto sladidla je zejména pro zvýrazňování aroma a to v některých džusech, cukrovinkách, žvýkačkách, dále při výrobě zubních past a ústních vod a pro odstranění hořkosti některých léků.

Další využití je i jako stolní sladidlo, pro dochucení majonéz, hořčice, margarínů, ovocných rosolů apod. U tohoto sladidla nejsou známy žádné nežádoucí účinky. V ČR je používání sladidla povoleno v omezeném množství ve vybraných potravinách. 

Isomalt E953 Skóre škodlivosti: 1

Isomalt je další sladidlo, ale má menší sladivost nežli cukr. Tato látka se v těle mění na glukózu, sorbitol a Mannitol. Má mírné projímavé účinky, dále nezpůsobuje zubní kazivost. Nežádoucí účinky u Isomaltu nejsou známy.

Isomalt se používá jako náhradní sladidlo v DIA výrobcích. V cukrářských a pekařských výrobcích působí jako proti spékavá látka. Dále je sladidlo využité při výrobě čokolády, žvýkaček a dalších.

V ČR je používání isomaltu v nezbytném množství do vybraných potravin povoleno.  

Sukralóza E955 Skóre škodlivosti: 2 

Sukralóza byla objevena v roce 1976 a dále zdokonalena ve společnosti Tate & Lyle (Johnson and Johnson). Vyrábí se z cukru, který se přeměňuje na sukralózu syntetickým postupem. Je nekalorická (nulová kalorická hodnota je dána především vysokou sladivostí v poměru k používanému množství), neškodí zubům, je vhodná i pro diabetiky.

Dobře se rozpouští ve vodě a mezi její další kladné vlastnosti patří velmi dobrá stabilita. Je dokonce prokázáno, že sukralóza patří k tepelně nejstabilnějším náhradním sladidlům, které jsou v současné době k dispozici. Používá se buď jako samotná, nebo v kombinaci s ostatními náhradními sladidly. Je zárukou výborné chuti.

Sukralóza je rozšířena v evropských i mimoevropských zemích včetně USA. ADI hodnota činí 15 mg na 1 kg lidské váhy. To odpovídá konzumaci asi 1 kg cukru denně, což vysoko převyšuje běžnou potřebu.

Kromě nápojů ji je možné používat jako stolní sladidlo, v pekařských produktech a směsích na pečení, sladkostech, mléčných výrobcích, žvýkačkách či například v konzervovaném ovoci. Dodává se v granulované formě, což umožňuje její použití v recepturách – náhrada šálku cukru šálkem sukralózy.

Výhody sukralózy: Chuťově se ze všech sladidel nejvíce blíží cukru, nemá pachuť. Při posuzování sladké chuti nápojů nebyla polovina ochutnávajících schopna odlišit nápoj slazený cukrem od nápoje slazeného sukralózou. Je vhodná pro všechny typy nízkoenergetických diet, protože nemá žádné kalorie.

Je vhodná pro spotřebitele postižené diabetem obou typů, neovlivňuje hladinu inzulinu v krvi. Sukralóza nemetabolizuje, rychle se z těla vylučuje a neakumuluje se v něm. Nezpůsobuje kazivost zubů. Je dlouhodobě stabilní ve všech druzích výrobků, je dokonce stabilnější než samotný cukr. Je ideální do všech druhů nápojů, nezpůsobuje kvašení nápojů, proto není třeba použít konzervační látky.  

Maltitol E965 Skóre škodlivosti: 2

Maltitol je sladidlo stejně sladké jako cukr. Maltitol je stabilizátor a zvlhčující látka. Použití látky je ve žvýkačkách, různých sladkostech, mrazených krémech, bývá součástí stolních sladidel apod. V obvyklých dávkách je látka zcela neškodná. Při nadměrném používání může tato látka způsobovat střevní obtíže. V ČR je používání maltitolu v nezbytném množství v potravinách povoleno. 

Laktitol E966 Skóre škodlivosti: 2

Laktitol je sladidlo vyráběné z mléka. Je třikrát méně sladký než cukr. Má ale výbornou chuť a je méně kalorický než cukr. Použití laktikolu je zejména v cukrovinkách a žvýkačkách.

Při běžném používání nemá látka žádné vedlejší účinky, pouze při spotřebě vyšších dávek může způsobovat průjem.

V ČR se může laktikol používat jako stolní sladidlo a k výrobě potravin s výjimkou dětské výživy. 

Thaumatin E957 Skóre škodlivosti: 2

Thaumatin je sladidlo rostlinného původu, získávané z africké rostliny. Thaumatin je mnohonásobně sladší než cukr a ještě má chuť po lékořici.

Z uvedených důvodů je látka používání k výrobě mnoha sladkostí, žvýkaček, nápojů apod. Dále je látka využívána k výrobě zubních past, vitamínových přípravků, v krmivech pro zvířata a další. Dle výzkumů látka nemá žádné nežádoucí účinky.

V ČR je používání thaumatinu v omezeném množství do vybraných výrobků povoleno.  

Sorbitol E420 Skóre škodlivosti: 3 

Sorbitol je výtažek z cukru glukózy. Je to přirozená složka všeho ovoce. Sorbitol se využívá jako sladidlo i zahušťovadlo. Také zabraňuje žluknutí tuků. Hlavní využití Sorbitolu je jako umělé sladidlo pro diabetiky i pro nízkokalorickou dietu.

Další použití je do žvýkaček, zmrzlin, cukrovinek a dezertů, a hlavně pro potraviny pro diabetiky. Látka je považována za bezpečnou v přiměřeném množství. Při spotřebě většího množství může působit střevní obtíže. Sorbitol není rovněž vhodný pro malé děti.

V ČR je používání povoleno v nezbytném množství ke všem potravinám.  

Mannitol E421 Skóre škodlivosti: 3 

Mannitol je sladidlo vyskytující se v některých rostlinách, ze kterých se také vyrábí. Toto sladidlo nezpůsobuje zubní kazivost. Je též vhodné jako diabetické sladidlo. Látka působí také jako rozpouštědlo a stabilizátor.

Používá se k výrobě nízkokalorických potravin a potravin pro diabetiky např. v cukrářské výrobě apod. Látka je považována za bezpečnou. Citlivým osobám může ale způsobit nevolnost a průjem. V ČR je používání látky povoleno v nezbytném množství.

Vyšší množství, které může být příčinou zdravotních problémů, musí být vyznačeno na obalu výrobku.  

Neotam E961 Skóre škodlivosti: 3 

Neotam je bílý krystalický prášek, rozpustný ve vodě. Stejně jako aspartam obsahuje kyselinu asparagovou, fynalalanin a methylester.

Používá se jako umělé sladidlo, které je až 8000 krát sladší než sacharóza.

Na rozdíl od ostatních umělých sladidel je tepelně stabilní (především, pokud se vyskytuje v sušených potravinách), ovšem v potravinách s nízkým pH je stabilní pouze po dobu dvou až třech měsíců.

Acesulfam K E950 Skóre škodlivosti: 4

Acesulfam K je syntetická látka. Acesulfam K se používá hlavně jako umělé sladidlo a jako ochucující látka. Dále má schopnost zvýrazňovat sladivost dalších syntetických sladidel.

Použití tohoto sladidla je především ve žvýkačkách, nealko nápojích, sypkých nápojích, některých nízkotučných jogurtech, cukrovinkách a dezertech, náhražkách kávy, mražených krémech, hořčici, majonézách, vitamínových doplňcích a dalších. Existují podezření na nežádoucí účinky této látky.

V ČR je používání látky povoleno ve vybraných druzích potravinových a farmaceutických výrobků povoleno.  

Sacharin E954 Skóre škodlivosti: 5

Sacharin a jeho soli – sodná, draselná a vápenatá Sacharin je další umělé sladidlo, které je asi 300x sladší než cukr. Ve volné přírodě se nevyskytuje.

Toto sladidlo je používáno již více než 100 let a to hlavně jako stolní sladidlo, sladidlo pro diabetiky, pro ochucování nápojů, koncentrátů, i nealko piva, cukrářských výrobků, mražených krémů, žvýkaček, a dokonce i pro ochucování hořčice, majonézy, a další.

Podle výzkumu, který se dlouhodobě provádí, je podezření u tohoto umělého sladidla na možnost vzniku rakoviny močového měchýře, především mužů. Nežádoucí účinky sacharinu pravděpodobně pochází z nečistot, které sacharin doprovází.

V USA je používání sacharinu zatím povoleno s povinností označení na výrobku. V ČR je používání sacharinu povoleno v omezeném množství v mnoha výrobcích. 

Aspartam E951 Skóre škodlivosti: 5

Aspartam je syntetické sladidlo a má schopnost zvýrazňovat sladivost dalších syntetických sladidel.

Aspartam se používá jako náhražka cukru k běžnému slazení, k výrobě sypkých nápojů, žvýkaček, některých jogurtů, některých dezertů, mražených krémů, majonézy, hořčice, nakládané zeleniny a ovoce, vitamínových doplňků a další.

Pozor by si ale měli dávat lidé citliví na tuto látku a po nežádoucích účincích, které u nich Aspartam vyvolal, např. závratě, bolení hlavy, vyrážky, poruchy chování u dětí, by se měli napříště této látce vyhýbat.

Určitě by se měly potravinám obsahujících tuto látku, vyhýbat těhotné a kojící ženy. Aspartam také obsahuje aminokyseliny fenylalanin, který je nebezpečný pro osoby s vrozenou poruchou metabolismu, tzv. fenylketonurií. V ČR je používání aspartamu povoleno do vybraných potravin v omezeném množství. 

Cyklamáty E952 Skóre škodlivosti: 6

Cyklamáty patří do skupiny umělých sladidel, nevyskytují se ve volné přírodě. Udává se, že jsou asi 50x sladší než cukr. Tato sladidla jsou například používána pro diabetickou výživu nebo v různých multivitaminech.

Některé nejnovější výzkumy ovšem ukazují na možnost těchto látek zvyšovat účinek karcinogenů, obzvláště pak v případě močového měchýře. V USA nejsou tato sladidla povolena. V ČR a v zemích EU je používání cyklamátů povoleno.

 

Název relativní sladkost vůči CUKRU (Sacharóze)
Acesulfam draselný (E 950) 130–200x více
Aspartam (E 951) 200 x více
Cyklamát sodný (E 952) 30–50x více
Erythriol (E968) 0,75 (asi 75%), sladí méně
Neohesperidin (E 959) 400–600x více
Neotam (E 961) 8.000x více
Sacharin (E 954) 300–500x více
Sacharóza – řepný cukr 1
Směs aspartamu a acesulfamu (E 962) 350x více
Steviol-glykosidy (E 960) 250–300x více, dle typu Steviolgykosidu
Sukralóza (E 955) 600x více
Thaumatin (E 957) 2.000–3.000x více
Xylitol (E967) 1 sladí přibližně stejně

Zdroj: https://www.ferpotravina.cz/ecka 

Umělá sladidla

Umělá sladidla, jejich použití a zdravotní bezpečnost jsou poslední dobou diskutovaná témata. Objevují se informace o tom, že některá umělá sladidla způsobují rakovinu, hyperaktivitu dětí a jiná závažná onemocnění.

Odpůrce umělých sladidel, paní profesorka Strunecká, informovala o škodlivosti aspartamu ve své knize Doba jedová. Odborníci přes výživu a chemii potravin naopak považují aspartam za zcela bezpečný.

Jak to vlastně je asi hned tak nedovíme.

Aspartam (E951)

Aspartam byl objeven v roce 1965 zcela náhodně při hledání léku proti žaludečním vředům. Chemik James Schlatter si omylem olízl palec potřísněný kapalinou a zjistil, že tekutina chutná sladce.

Aspartam je syntetické sladidlo, které je 200x sladší než cukr. Je složen z aminokyseliny L-fenilalaninu a aspartátu, je tedy kontraindikován pro osoby trpících onemocněním zvaným fenylketonurie.

Aspartam je tepelně nestabilní, při zahřátí aspartamu nad 30°vzniká metanol, který se v těle oxiduje na kyselinu mravenčí a toxický formaldehyd. Látka navíc ztrácí po zahřátí svou sladivost. Nehodí se tedy vůbec k vaření.

Výhodou je, že je nekalorický, je bez vedlejších chuťových pachutí a má velmi vysoké akceptovatelné denní množství (50mg/kg/den).

Značnou nevýhodou je, že se po jeho požití zvyšuje chuť k jídlu.

Budete mít zájem:  Dítě ve vozíku za kolem? Nesmí na silnici ani cyklostezku!

Aspartam byl poprvé schválen k používání jako sladidlo v roce 1974.

V tomto roce se objevily první zmínky o možném poškozování mozku (zejména riziko rakoviny mozku) a od té doby stále probíhají diskuze, týkající se jeho závadnosti.

Americká organizace FDA (Food and Drug Administration) provedla dvouletý nezávislý výzkum a prohlásila, že nemůže podpořit tvrzení, že Aspartam zabíjí mozkové buňky nebo způsobuje jiná poškození.

V roce 1984 se objevily zprávy arizonského ministerstva zdravotnictví, že se objem methylalkoholu v Aspartamu při vyšších než obvyklých teplotách zvyšuje nad přípustnou úroveň a stává se toxickým. FDA na to odpověděla, že podobné úrovně methylalkoholu se objevují přirozeně v ovocných džusech a že je tudíž riziko nepodložené.

V roce 2007 vydal časopis Critical Reviews of Toxicology přehled cca 500 studiíí, článků, zpráv za posledních 25 let sledujících bezpečnost aspartamu u lidí i u zvířat.

Výsledkem této zprávy byl závěr, že v běžných množstvích je konzumace Aspartamu bezpečná.

Podle této recenze neexistuje důvěryhodný důkaz o tom, že by látka způsobovala zdravotní problémy, byla karcinogenní nebo neurotoxická.

V roce 2008 proběhla další studie na univerzitě v Jižní Africe. Cílem bylo dokázat přímé i nepřímé efekty na vznik mentálních poruch, poruch učení nebo emočního chování.

Autoři tvrdí, že Aspartam může narušit metabolismus aminokyselin a strukturu proteinů, integritu genetického materiálu, nervové funkce, hormonální rovnováhu.

Bude nepochybně potřeba dalších studií k jednoznačnému závěru vlivu aspartamu na zdraví.

V každém případě by si měli dávat pozor lidé citliví na tuto látku – aspartam může mít některé nežádoucí účinky, např.

závratě, bolest hlavy, vyrážky, alergické reakce nebo poruchy chování u dětí i dospělých.

Určitě by se měly potravinám, obsahujícím tuto látku, vyhýbat těhotné a kojící ženy (protože se Aspartam v těle rozkládá na methanol). Zcela kontraindikován je pro pacienty s fenylketonurií.

Sacharin (E954)

Sacharin, označovaný též jako cukerín, je bezpochyby nejstarší náhradní sladidlo na světě. V roce 1879 ho objevil doktor Constantin Fahlberg. Sacharin je 300 krát sladší než běžný cukr a je nekalorický.

Je tepelně stabilní, ale vůbec se nehodí na vaření, protože zanechává hořkou pachuť. Proto se často používá ve spojení s cyklamátem, který zvyšuje jeho sladivost a maskuje jeho nepříjemnou chuť. Vyrábí se z uhlí jako vedlejší produkt.

Synteticky se vyrábí z toluenu.

Také u sacharinu se vedou diskuze o jeho zdravotní bezpečnosti. V roce 1977 byla látka sacharin zakázána v Kanadě a zákaz byl navržen i v USA (FDA) a to proto, že při studiích na zvířatech byl zjištěn vyšší výskyt rakoviny močového měchýře a potenciace účinků jiných karcinogenních látek.

Dle studií prováděných na diabeticích bylo zjištěno, že sacharin může zvýšit riziko výskytu rakoviny močového měchýře při konzumaci více než osmi tablet denně. To však bylo prokázáno pouze u mužů, ne u žen.

Vzhledem k tomu, že sacharin bylo jediné náhradní sladidlo dostupné v USA a návrh na jeho zákaz se setkal se silným nesouhlasem veřejnosti, vydal americký Kongres moratorium na zákaz sacharinu. Toto moratorium obsahovalo nařízení, že všechny potraviny obsahující sacharin musí být označeny na etiketě varováním, že sacharin může mít karcinogenní účinky. V roce 1991, tj.

po 14 letech FDA formálně stáhl svůj návrh z roku 1977 na zákaz používání sacharinu. V roce 2000 Americký Kongres zrušil zákon, který požadoval, aby výrobky s obsahem sacharinu byly opatřeny varovným zdravotním tvrzením. I přes všechny zákonná povolení sdružení CSPI (Centrum pro vědu ve veřejném zájmu) se sídlem ve Washingtonu doporučuje vyhýbat se této látce.

V ČR je používání sacharinu povoleno v omezeném množství. Sacharin se nedoporučuje těhotným ženám a malým dětem. Lidé s potížemi s močovým měchýřem, by se měli sacharinu také vyhýbat . Ve výjimečných případech může vyvolat alergické reakce. Přípustná denní dávka je 0 – 2,5 mg/kg tělesné váhy.

Acesulfam (E950)

Jedná se o bílé krystalické sladidlo a zvýrazňovač chuti. Je 200x sladší než cukr, má jemně nahořklou chuť, která je potlačena kombinací s dalšími sladidly.

Má schopnost zvýrazňovat sladivost dalších syntetických sladidel. Nemá žádné kalorie, v lidském těle se nevstřebává a vylučuje se močí.

Vyznačuje se dlouhou trvanlivostí a odolností vůči vysokým teplotám, může se tedy použít i pro vaření. Přípustná denní dávka je 0-15mg/kg/den.

Cyklamát (E952)

Používá se jako umělé sladidlo, které je 30-60x sladší než běžný cukr. Nemá žádný energetický obsah nebo pachuť na rozdíl od sacharinu, ale zanechává sladkou, lehce chemickou chuť. Většinou se pro relativě nízkou sladivost používá v kombinaci se sacharinem v poměru 10-1. Je vysoce stabilní při působení tepla, je tedy vhodný k vaření a pečení.

Americký Úrad pro bezpečnost potravin cyklamát roku 1970 zakázal poté, co laboratorní testy na potkanech se směsí cyklamátu a sacharinu vedly v podezření na jeho spojitost s vyšším výskytem rakoviny močového měchýře.

Cyklamáty se v těle metabolizují na toxický cyklohexylamin. Názor na cyklamáty je v současnosti takový, že sami o sobě rakovinu nezpůsobují, ale nelze vyloučit, že zvyšují účinky ostatních karcinogenů. V ČR a ve státech EU je toto sladidlo povoleno.

Doporučená denní dávka je 0 – 11 mg/kg/den tělesné váhy.

Sukralóza (E955)

Sukralóza je umělé nízkokalorické sladidlo, které je 500–600krát sladší než sacharóza, ze které se vyrábí. Chuťově se ze všech sladidel nejvíce blíží cukru, nemá žádnou pachuť. Při posuzování sladké chuti nápojů nebyla polovina ochutnávajících schopna odlišit nápoj slazený cukrem od nápoje slazeného sukralózou.

Je nutno zdůraznit, že kalorická hodnota sukralozy je v postatě stejná jako u klasického cukru. Sukralózy ovšem použijeme mnohosetnásobně menší množství a většina je z trávicích traktu vyloučena v nezměněné podobě (85%). Pro použití v EU byla schválena v roce 2004.

Sukralóza se používá samostatně nebo v kombinaci s ostatními sladidly, při maximálním denním příjmu je zcela bezpečná.

Podle studie z časopisu Food Chemistry je doporučeno obezřetné používání sukralozy v pekařských výrobcích obsahujících glycerol a tuk, protože zde hrozí její rozpad na toxické produkty.

Fruktoza

Fruktóza je monosacharid, přirozeně se vyskytující v řadě potravin (v ovoci, medu a dalších). V těle se metabolizuje podobně jako sacharóza a je součástí jejího metabolického cyklu, takže v těle také sama vzniká. Jako náhradní sladidlo však byla objevena teprve v nedávné době. Její sladivost je asi o třetinu vyšší než u sacharózy, kalorická hodnota je srovnatelná.

Fruktóza se často přidává do různých DIA výrobků, a mnoho lidí se proto domnívá, že je zdravější. Pravdou je, že rozdíl je téměř zanedbatelný. Naopak nadměrné užívání fruktózy může vést ke zdravotním problémům závažnějším než užívání sacharózy. Klinické studie odhalily zvýšenou plazmatickou koncentraci triglyceridů (krevních tuků) po pravidelném užívání fruktozy.

A prokázána byla také souvislost mezi vysokými hladinami fruktózy v krvi a retinopatií. V odborné literatuře se objevují také zmínky o souvislostech mezi vyšší hladinou fruktózy a karcinomem pankreatu,ovšem jiné výsledky tento názor nepotvrdily. Pokud bychom pátrali dále v literatuře, narazíme také na zmínky o snížení absorpce mědi v přítomnosti fruktózy a nárůstu volných radikálů.

Tyto účinky jsou závislé na dávce.

Sorbitol (glucitol, E420)

Sorbitol je alkoholový cukr. Vytváří se přirozeně v těle enzymem aldozo-reduktázou z glukozy. V přírodě se vyskytuje v některých bobulích např. v jeřábu, v hroznovém vínu nebo v dalším ovoci (třešně, švestky, hrušky, jablka), ale v organismu se obtížně absorbuje.

Má příjemnou sladkou lehkou chuť, je sladký ze 60% jako sacharoza, ale obsahuje o 30% méně kalorií. Není tedy bez kalorií. (energetický obsah je 10kJ/g). Sorbitol má v potravinářství velké zastoupení jako náhradní sladidlo pro diabetiky.

Bakterie v ústech ho hůře rozkládají, čehož se využívá do žvýkaček, které tak nezpůsobují vznik zubního kazu.

Sorbitol je pravděpodobně bezpečná látka. Není však příliš vhodný pro malé děti nebo ve větších dávkách; může totiž způsobovat podráždění žaludku, střevní potíže, nadýmaní nebo plynatost.

Z velké části je sorbitol metabolizován, zbytek se prozkládá fermentací v tlustém střevě, kde může vyvolat zmiňované střevní obtíže. U citlivých osob může působit jako projímadlo. Nežádoucí reakce se obvykle objevují po požití dávky větší než 25-30 mg.

Může také pozměnit absorbci některých léků, které se tak stanou méně účinné nebo naopak více toxické.

Mannitol (E421)

Mannitol je další z alkoholových cukrů. Jedná se o izomer sorbitolu. Nachází uplatnění v medicínské praxi i jako sladidlo. Protože se rozpouštěním mannitolu odčerpává teplo, používá se jako sladidlo pro pastilky k „osvěžení dechu“. Dávky vyšší než 20 g mají projímavé účinky a proto se mannitol používá jako projímadlo pro děti.

Xylitol (E967)

Xylitol působí preventivně proti vzniku zubního kazu a nejnovější výzkumy potvrzují, že má vliv na snížení zubního plaku. Toxické účinky xylitolu nebyly pozorovány, a to ani u osob s jeho vysokým příjmem (až 400 g denně).

Steviosid – steviol glykosidy (E960)

Tato látka, respektive směs látek, pochází z rostliny Stevia rebaundia. Jtato rostlina je známá již velice dlouho.

Pro svou vysokou sladivost je již po staletí užívaná jihoamerickými indiány a v posledních 20ti letech jako umělé sladidlo v Japonsku.

Tato trvalka se řadí do čeledi Asteraceae (hvězdnicovité) a má původ v severovýchodní Paraguaji. V listech této rostliny se nachází několik glykosidů, z nich hlavní je sladký steviosid.

Steviosid je 200-300krát sladší než sacharóza. Je to sladidlo nekalorické, které nepřispívá k tvorbě zubního kazu a je vhodné jak pro diabetiky, tak pro osoby trpící fenylketonurií. Toxikologické studie prokázaly, že steviosid nemá karcinogenní, mutagenní ani teratogenní účinky. Rovněž nebyly pozorovány žádné alergické reakce.

V USA a v zemích EU nebyly steviosidy jako sladidla povoleny velmi dlouho – až do roku 2011. To proto, že byly podezřívány z hormonálních účinků – indiánky ho žvýkaly jako antikoncepci.

diskutovaný byl steviol – aglykon (necukerný zbytek glykosidu) steviosidu a/nebo jeho metabolity.

Bylo však zjištěno, že steviosid se špatně nebo vůbec nevstřebává v těle a trávicí enzymy řady zvířat ani člověka nedegradují steviosid na steviol.

V současné době jsou k dispozici jak přípravky přírodní – rostlinné extrakty, ale i syntetické. Nevýhodu stevie je, že má velmi nízké akceptovatelné denní množství 4mg/kg/den

Umělá sladidla jsou i přes podporu odborné veřejnosti stále ještě novinkou a jejich konzumaci bychom neměli přehánět.

V žádném případě nepřekračujte výrobcem povolenné denní množství a děti, těhotné a kojící maminky by se umělým sladidlům měly raději vyhnout úplně.

Pokud vás přepadne neovladatelná chuť na sladké, zažeňte ji čerstvým nebo sušeným ovocem, které lze místo cukru přidávat například i do kaší. Dobrou alternativou k cukru je med, javorový sirup, sirup z agáve nebo například melasa.

Částečně čerpáno z www.novasladidla.cz, www. emulgatory.cz

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector