Lidské plíce – funkce a zajímavé informace

Cíl lekce:

Žáci se naučí, jak pracuje lidské srdce a plíce. Postaví si model plic, zjistí, co je to pneumotorax a jaký má vliv na lidský organismus. Dále zjistí svoji vitální kapacitu plic a tepovou frekvenci.

Zeptejte se Vašich dětí:

• Co potřebují živočichové (včetně člověka) a rostliny k životu?
• Co znamená plicní ventilace?
• Čím dýchá člověk, bezobratlí, ryby, ptáci nebo savci?
• Jak se kyslík dostane z plic do těla člověka?
• Co se stane, když se v modelu plic udělá v PET láhvi nebo ve spodním balónku díra?
• Jak se během experimentu měření pulsu ovlivnila činnost srdce a plic?

Plíce

Plíce jsou párový orgán, který umožňuje výměnu plynů mezi krví a vzduchem. Plíce savců včetně člověka se skládají z miliónů tenkostěnných váčků, plicních sklípků, alveol, které jsou opředeny krevními kapilárami. Do alveol se dostává vzduch, kyslík difunduje do krve v kapilárách, naopak oxid uhličitý se dostává do alveol a při výdechu odchází z těla ven.

Plíce Obrázek lungs-breathing-anatomy-medicine od OpenClips [Public domain], via Pixabay

Plíce jsou v mládí růžové, postupem času šednou, někdy se objevují až černá místa.

Mají kuželovitý (trojúhelníkovitý) tvar, houbovitou konzistenci, jsou uloženy v dutině hrudní a vazivovou mezihrudní přepážkou jsou rozděleny na levou a pravou část, přičemž levá plíce je dvojlaločnatá (tzn.

menší) a pravá trojlaločnatá (tzn. větší). V mezižeberní přepážce je pak uložen osrdečník se srdcem. Tvar plic je přizpůsoben hrudním stěnám.

Plíce Obrázek lungs-human-anatomy-bronchia od Nemo [Public domain], via Pixabay

Vnitřní stavba plic

Průdušky vstupují plicní brankou do plic, kde se větvením tenčí (vzniká tak tzv. průduškový strom) až na nejtenčí průdušinky. Na průdušinky navazují alveolární chodbičky, ty ústí do plicních váčků (1 plicní lalůček = 12 – 18 váčků).

Stěna plicních váčků je hroznovitě vyklenuta v plicní sklípky (alveoly), jimiž končí rozvětvení dýchacích cest. Počet alveol je alespoň 700 000 000; plíce zabírají plochu 80 – 100 m2 (tj.

zhruba 1 tenisový kurt); v plicích se neustále nachází 0,5 – 1 litr krve.

„Průduškový strom“ Obrázek windpipe-airway-lungs-air-tube od OpenClips [Public domain], via Pixabay

Povrch plic 

Povrch plic pokrývá jemná hladká vazivová blanka tzv. poplicnice, která přechází na stěny dutiny hrudní v tzv. pohrudnici, přičemž mají mezi sebou úzkou štěrbinu, ve které je malé množství tekutiny umožňující klouzání blan při dýchání.

Ve štěrbině je nitrohrudní tlak nižší než atmosférický; tento podtlak umožňuje pasivní roztahování plic při nádechu. Dostane-li se mezi plíce a hrudní stěnu vzduch (např. při průstřelu), poruší se povrchové napětí, plíce zkolabují, dojde ke vzniku pneumotoraxu, tj.

smrštění plic, protože proniknutím vzduchu do štěrbiny se vyrovnal atmosférický tlak.

Pneumotorax Obrázek Blausen 0742 Pneumothorax od BruceBlaus. „Blausen gallery 2014“. Wikiversity Journal of Medicine. DOI:10.15347/wjm/2014.010. ISSN 20018762. [CC-BY-3.0], via Wikimedia Commons

Mechanika dýchání 

Jako plicní ventilace se označuje výměna alveolárního vzduchu (tzv. vnější dýchání). Počet vdechů (výdechů) za 1 minutu se označuje jako dechová frekvence. U dospělého člověka v klidu představuje 16 vdechů/min., u dítěte 20 – 26 vdechů/min. v klidu, u sportovců 14 vdechů/min.

Při tělesné námaze, emocích, v horkém prostředí se dechová frekvence zvyšuje. Dechový objem činí 0,5 litru vzduchu. V klidu se využívá pouze malá část kapacity plic. Spotřeba kyslíku na 1 vdech v klidu činí 15 – 20 ml, za 1 min to dělá 250 – 350 ml az a 1 den 350 l.

Rozeznáváme dýchání žeberní (převážně u žen) a brániční (převážně u dětí a mužů).

Vdech (inspirace) je aktivním dějem, při kterém dochází ke stahu bránice, mezižeberních svalů a vyklenutí stěny břišní, zvětší se objem dutiny hrudní směrem nahoru a dopředu, díky podtlaku v pohrudniční štěrbině dojde k rozepnutí plic a nasátí vzduchu do plic, přičemž se uvnitř plic snižuje tlak.

Výdech (expirace) je pasivní děj, kdy dochází k uvolnění svalů, zmenšení objemu hrudníku a vypuzení vzduchu z plic.

Vitální kapacita plic 

Vitální kapacita plic představuje maximální množství vzduchu, které lze vydechnout po největším možném nádechu. Vitální kapacita plic je orientačním ukazatelem výkonnosti plic (u žen 3,2 l; u mužů 4,2 l), který závisí na pohlaví, věku, trénovanosti, zdravotním stavu a zvětšuje se u sportovců, foukačů skla, trubačů, zpěváků.

Dýchací soustava bezobratlých

Bezobratlí mohou dýchat celým povrchem těla nebo využívají žábry, plicní vaky, plášťovou dutinu anebo vzdušnice.

Dýchací soustava obratlovců

Ryby používají k dýchání speciální orgán „vnitřní žábry“. Některé ryby ale dýchají i vzdušný kyslík. Obojživelníci mohou dýchat buď celým povrchem těla, pomocí žáber (pulci) nebo plícemi (dospělci). Všichni plazi dýchají plícemi.

Hadi mají jednu plíci zakrnělou a dýchají jen jednou. Ptákům slouží k dýchání plíce a systém vzdušných vaků.

Dýchací soustava savců představuje soustavu orgánů, do které patří dýchací cesty (nosní dutina, nosohltan, hrtan, průdušnice a průdušky) a plíce.

 Vývoj plic  Obrázek Schéma zdokonalení plic během fylogeneze od biomach.cz [CC BY-NC-ND 3.0 CZ ]

Plicní brankou do plic vstupují plicní tepny, které přivádějí neokysličenou krev. Tepna se větví podobně jako průdušnice a průdušinky, až na kapiláry, které opřádají alveoly. Cévy nesoucí okysličenou krev se spojují v plicní žíly, které ústí do levé předsíně srdce. Ze srdce je pak okysličená krev rozváděna po celém těle.

Krevní cévy tvoří 96 000 km dlouhou uzavřenou soustavu trubic, která zabezpečuje pohyb tělních tekutin. Cévy se v jednotlivých úsecích liší stavbou a propustností stěn. Cévní řečiště je směrem od srdce a větví se tak, že se postupným větvením stěny tepen zeslabují až se větví do krevních vlásečnic.

Tepna (céva vedoucí krev ze srdce) → tepénka → vlásečnice (tenká céva, spoj mezi tepnami a žílami) → žilka → žíla (přivádí krev do srdce, odvádí krev z vlásečnic).

 Krevní cévy Obrázek Grafik blutkreislauf od Sansculotte [CC-BY-SA-2.5], via Wikimedia Commons

Srdce je dutý svalový orgán živočichů s oběhovým systémem (včetně všech obratlovců), který svými pravidelnými stahy zajišťuje oběh hemolymfy nebo krve tělem, a tím i přenos dýchacích plynů, živin, odpadních látek a další funkce. Stavba srdce je u různých skupin živočichů odlišná.

Nejjednodušší srdce mají někteří bezobratlí, u nichž rozšířený pulsující úsek cévy funguje jako peristaltické čerpadlo.

Srdce ptáků a savců má čtyři oddíly s chlopněmi (které fungují jako ventily), dva pro plicní oběh (zajišťující průtok krve plícemi a její okysličování) a dva pro oběh hlavní (zajišťující průtok okysličené krve tělem).

Srdce je uloženo v dutině hrudní mezi pravou (1/3) a levou (2/3) plící, má kuželovitý tvar, kdy báze směřuje nahoru, hrot dolů a dosedá na bránici. Hmotnost srdce je 280 – 320 g, délka 14 cm.

Srdce je uloženo v zevním vazivovém obalu osrdečníku (perikard), vnitřní vazivový obal se nazývá přísrdečník (epikard) a přechází po velkých cévách na srdce.

Mezi oběma vazivovými blanami je štěrbina vyplněná tekutinou, která usnadňuje pohyby srdce, chrání srdce před nadměrným třením a před nárazy.

Základní informace

Srdce je dutý, vazivově-svalový orgán, tvaru obrácené pyramidy a velikosti podobné Vaší pěsti. 

Je uloženo z větší části za hrudní kostí – sternem, část je v levé polovině hrudníku. Ze stran na něj přiléhají plíce, za ním se nachází jícen, velké cévy a hrudní páteř. Zespoda je posazeno na bránici (plochý sval, důležitý pro dýchání a oddělující břišní dutinu od hrudníku). 

Průměrná hmotnost srdce se pohybuje kolem 300g. Za minutu přečerpá (v klidu) 4-8 l krve (při 6 l/min je to za rok 3 153 600 l). 

Rozlišujeme bazi srdeční, což je místo vstupu a výstupu velkých cév (tato část je uložena za sternem), a srdeční hrot, který je tvořen komorami. Funkčně je srdce rozděleno na dva oddíly – pravý a levý.

Do pravé poloviny se krev sbírá z celého těla a je vypuzována do plic, kde se okysličuje. Levá polovina sbírá krev z plic a pumpuje ji dále do celého těla.

Oba tyto oddíly pracují závisle na sobě a začne-li selhávat jedna polovina, selže dříve či později i strana druhá. Nicméně jsou onemocnění, kdy srdce selhává jako celek. 

Obě poloviny sestávají ze síně a komory. Síně mají funkci jakési mezistanice, kde se hromadí krev, aby poté byla rychle přečerpána do komory, a z té potom ze srdce. 

Tok krve 

Krev z celého těla přitéká žílami, které se postupně spojují a do srdce – jeho pravé síně (3) – tak ústí dvě velké cévy – duté žíly – horní (1) a dolní (2).

Z pravé síně (3) krev protéká do pravé komory (4), odtud plicní tepnou (5,6) do plic, kde se okysličí a vrací se plicními žílami (7) zpět do srdce, do levé síně (8).

Z levé síně krev pokračuje do levé komory (9), odkud je vypuzena do aorty (10) a dále tepnami do celého těla. 

Krev srdcem protéká jedním směrem díky chlopním, které zabraňují zpětnému toku. Dvě jsou mezi síněmi a komorami (tzv. cípaté chlopně), a dvě poloměsíčité jsou mezi komorami a odstupujícími kmeny velkých tepen.

Mezi pravou síní a komorou se nalézá trikuspidální – trojcípá chlopeň; mezi levou síní a komorou je pak chlopeň dvojcípá – mitrální. Plicní tepnu od pravé komory odděluje chlopeň pulmonální, aortu od levé komory chlopeň aortální.

Tyto chlopně jsou velice pozoruhodné – jsou velmi tenké a jemné, přesto nesmírně odolné a pevné, schopné snášet nepřetržité namáhání údery o sebe a vysoký tlak krve. Pro ilustraci – každý rok je těchto úderů kolem 80 miliónů.

Správně fungující chlopeň klade minimální odpor proudu krve, rychle a úplně se otevírá, rychle a úplně se zase zavírá. Pokud dochází k pomalému nebo neúplnému otevření, krev neteče rovnoměrně, ale vytváří se turbulence, které chlopeň dále poškozují. Navíc se objevuje riziko vzniku sraženin.

Srdce pak pracuje proti většímu odporu, ten je schopné do jisté míry korigovat zbytněním svaloviny.

Nedoléhají-li k sobě cípy chlopní, neuzavírá-li se chlopeň dostatečně rychle, vzniká regurgitace – nebo-li zpětný tok krve – a srdce je opět přetěžováno, tentokrát objemově, protože musí přečerpávat větší množství krve a následkem je zvětšení objemu oddílu před chlopní.

Výživa srdečního svalu je zajištěna dvěmi věnčitými, nebo-li koronárními tepnami. Ty srdce obepínají jako věnec (latinsky corona). Odstupují ze začátku aorty, kousek nad aortální chlopní, obvykle samostatně pravá a kmen levé, ze kterého pak odstupují dále 2-3 velké tepny. Za normálních podmínek jimi proudí dostatek krve i při námaze, dokonce i při zúžení o 40-50%. Pokud je průsvit zmenšený ještě více, dochází k nedostatku kyslíku ve srdeční svalovině – myokardu,. Nejprve při námaze, později i v klidu. Toto se projevuje bolestmi na hrudi – anginou pectoris, dušností, poruchami srdečního rytmu a v horších případech infarktem myokardu. U určité a nemalé skupiny nemocných, např. u diabetiků v pokročilém stádiu, kdy jsou poškozena nervová zakončení, nemusí být přítomna žádná bolest, a to dokonce ani při infarktu – zde hovoříme o tzv. němé ischémii myokardu.

Petr Novotný: Plíce jsou branou do lidského těla

15. 4. 2020

Přírodní cesta, jak pomoci plicím a imunitě celého organismu

Nejčastější činností, kterou děláme, aniž si to uvědomujeme, je dýchání. Jak ale vlastně dýcháme? Většinou bohužel tak, že svému tělu moc neprospíváme. Dýchat je totiž potřeba dlouze a zhluboka. Plíce výrazně povzbudí a příznivě ovlivní čerstvý vzduch, rozličná dechová cvičení, inhalace bylinných roztoků, pohyb, cvičení, ale například i pocení.

Také pravidelná půlhodinová procházka nebo pobyt na zdravém vzduchu je nedocenitelný. Existují rovněž pro dýchání, které nám pomohou nejen lépe dýchat, ale i detoxikovat plíce. Podle výzkumů může dýchací cvičení zvýšit hladinu kyslíku v krvi, přispět ke snížení dušnosti a potažmo i k celkové kondici organismu.

Plíce a dýchací cesty

Plíce jsou párovým orgánem umožňujícím výměnu plynů mezi krví a vzduchem. Lidské plíce jsou složeny z plicních sklípků protkaných drobnými krevními kapilárami. Do plicních sklípků proniká vzduch a přítomný kyslík pak prostupuje do krve.

Naopak oxid uhličitý se z plicních sklípků při výdechu dostává z těla ven. Plíce pak spolu s kůží a tlustým střevem patří mezi zásadní vylučovací (čistící) orgány.

V případě, že dojde k snížení jejich funkce, se v organismu mohou hromadit toxiny a oslabené dýchací cesty jsou také snadnou branou třeba pro viry a bakterie.

Strava

V první řadě může zatíženým plicím pomoci a odlehčit zdravější výživou. Strava by pochopitelně měla primárně obsahovat dostatek čerstvé zeleniny a ovoce, aby se zajistil příjem dostatku řady vitamínů, minerálů a vlákniny.

Pokud trpíme častěji na zánět průdušek či související onemocnění, je vhodné zvážit eliminaci konvenčních průmyslově zpracovaných mléčných výrobků, jelikož např. pasterizované mléčné výrobky mohou zvýšit produkci hlenu v organismu.

Tento hlen může být obtížné potlačit, což může vést k trvalému a nekontrolovatelnému kašli.

Jedním ze způsobů, jak tento problém s hlenem vyřešit, je pití většího množství vody po celý den. Můžeme též zvýšit vlhkost vzduchu pomocí zvlhčovače a tím usnadnit dýchání.

Vždy je dobré držet rozumný odstup od zpracovaných, konzervovaných a zmrazených potravin a cukru.

Některá aditiva, konzervační látky a barviva pro potraviny jsou také známa tím, že u citlivých jedinců přispívají k problémům s dýcháním a dokonce k astmatickým záchvatům.

Cvičení

Pokud máme potíže s dechem, může se cvičení jevit jako zvláštní nápad. Sezením a nicneděláním se však nestane nic, co by pomohlo naše plíce posílit. Pravidelným cvičením, zejména kardio cvičením, můžeme posilovat dýchací svaly a zlepšit celkovou vytrvalost.

Stres

Stejně jako u všech zdravotních problémů a onemocnění je dalším z faktorů oslabujících dýchací cesty stres. Snížením každodenního stresu na minimum a zvládáním stresu zdravými způsoby jsme uvolněnější a to má přímý pozitivní vliv na naše plíce. Pro zdraví plic, bychom se měli každý den uvolnit duševně i fyzicky.

Co paradoxně může plicím a jejich regeneraci napomoci je, pokud je to možné, vyhnutí se agresivním vůním a parfémům, lakům na vlasy, vonným svíčkám nebo sprejům na hmyz. Použitím přírodních domácích prostředků se můžeme vyhnout různým chemikáliím a zlepšit tak zdraví plic.

Imunitní systém (detoxikace plic)

Pro očistu plic je nejvhodnější podzim, konkrétně v období přibližně od poloviny září do poloviny listopadu. Nezbytnou součástí každé očisty je dostatečný příjem antioxidantů.

Naši imunitu zajišťuji zejména bílé krvinky, jejichž úkolem je zneškodnit včas jakékoli „nepřátele“, kteří by chtěli napáchat na našem zdraví více škody než užitku. V zásadě je potřeba zajistit obrannyschopnost našeho těla před vnějšími vlivy, ale například i proti látkám našeho metabolismu.

Dobrou imunitu vždy utváří komplex aktivit jako je kvalitní spánek, péče o střevní mikrobiom, kvalitní a dostatečný pitný režim, ale i sauna a otužování, či ovlivnění emočního rozpoložení a rovnováhy a v neposlední řadě eliminace dlouhodobého stresu. Co však můžeme ovlivnit téměř okamžitě, je navýšení antioxidační kapacity našeho organismu co nejširším spektrem antioxidantů. Zde můžeme zvolit celou škálu bylin, potravin, ale i doplňků stravy. Zde často přichází na řadu následující pomocníci:

Česnek

Česnek a vhodné formy česnekových doplňků působí v tomto směru přímo okamžitě. Česnek je snadno dostupný a obsahuje kolem 400 různých, tělu prospěšných látek včetně celé řady antioxidantů.

Je bohatým zdrojem minerálů v čele s vápníkem, jódem a vitamínů A, C a B komplexu. Obsahuje allicin, který má silně antibakteriálně působící účinky.

Je potřeba si uvědomit, že kuchařskými úpravami však dochází k potlačení jeho účinných složek.

Konzumaci syrového česneku mnoho lidí nemá rádo z důvodu zažívacích problémů, neboť dochází k dráždění žaludeční sliznice.  I vůně česneku je z úst, ale i kůže, nesnadno odstranitelná. V tomto směru nabízí velkou výhodu právě doplňky stravy s obsahem česneku, kde většina z nich se pyšní absencí nepříjemného zápachu.

Do jídelníčku je vhodné kromě česneku zařazovat čerstvou zeleninu, kysané zelí, cibuli či křen jelikož nám poskytují účinnou přírodní cestu vhodnou pro oblasti jako je imunita, nemoci dýchacího ústrojí a zátěž organismu. Tyto potraviny jsou mimo jiné vyhlášenými nepřáteli kvasinek. Posledně jmenovaní mají termicky zahřívající charakter, proto je jejich konzumace s nastupujícím podzimem přímo doporučována.

Vitamín C

Kromě vitamínu C konzumovaného z ovoce a zeleniny je dobré navýšit antioxidační bariéru kvalitním  doplňkem s vitamínem C.

Právě tento vitamín je hlavním antioxidantem přítomným ve sliznici dýchacích cest a pokud je kombinovaný s bioflavonoidy, má výrazný protizánětlivý, ale i protialergický účinek (může potlačit alergickou reakci tím, že zabrání buňkám uvolňovat histamin).

Zajímavostí je, že vitamín C je ve významném množství obsažen v cibulové nati, proto se některé druhy cibule pěstují speciálně jako naťové.

Zinek

Dobrým partnerem vitamínu C je Zinek. Tento minerál podporuje procesy hojení a současně posiluje funkce imunitního systému. Je také nezbytný při zpracování esenciálních mastných kyselin, které významným způsobem ovlivňují stav sliznic včetně kůže. Zinek je součástí více než 300 enzymů potřebných pro hojení, růst apod.

Pomáhá ochraňovat zrak, zvyšuje imunitu a chrání před volnými radikály. Vhodným zdrojem zinku jsou vejce, maso, mořské plody, ale třeba i pšeničné klíčky. Zinek je vždy vhodné suplementovat při oslabeném imunitním systému, při benigní hyperplazii prostaty, prostatitidě (zánětu prostaty). U české populace je zinek spolu se selenem a hořčíkem jedním z nejvíce deficitních minerál.

Jeho suplementace by proto o to více měla nabývat na významu.

Vitamín D

Při podpoře imunity bychom neměli zapomenout na důležitý vitamín D.

Ten sice vzniká za normálních okolností v kůži působením slunečního záření, ale s nastupujícím podzimem a ubývajícím slunečním svitem a naším pobytem venku, je jeho suplementace velmi vhodná.

K dostání jsou však obvykle jeho synteticky získané formy, které ne vždy citlivý organismus ideálně přijímá. Jako alternativa jsou proto ideální různé formy extraktů (např. z lišejníku).

Betaglukany

V posledních letech se v souvislosti s imunitním systémem přisuzuje široké spektrum prospěšných účinků především tzv. betaglukanům. Jejich přirozeným zdrojem jsou hlavně houby kvasinky nebo např. ječmen, oves.

 Účinek betaglukanů se v těle projevuje aktivací buněk imunitního systému zvaných makrofágy.

Hrají klíčovou úlohu v obranyschopnosti našeho organismu při napadení choroboplodnými zárodky (viry, bakteriemi, ale i toxiny)

Závěrem

Jak je z výše uvedeného patrné, máme pro efektivní podporu organismu během podzimního a zimního období mnoho možností.

V tomto čase je tělo vystavené zvýšenému náporu, proto je dobré mu kromě činností podporujících imunitu a stravy pomoci i vhodnými látkami ve formě doplňků, a především také snahou o zmírnění psychického náporu.

Začátek školního roku a blížící se Vánoce jsou obvykle spíše zdrojem stresu než klidu, proto se zkusme zamyslet nad tím, zda toto období nelze pojmout i trochu klidněji a ve výsledku pro nás lépe.

Lékárna V Bezovce nabízí následující produkty k tématu plic:

Použití bylinného koncentrátu Vironal

Lze jej využít jako účinnou obrannou bariéru jak preventivně při styku s větším počtem lidí, zvláště v obdobích virových epidemií, tak při akutním onemocnění. Vironal posiluje právě ty orgánové systémy, které se s vnějšími patogeny setkávají jako první – dýchací systém, trávicí systém. Jedině podpora a ochrana ohroženého terénu je správným přístupem v boji proti infekčním chorobám.

Použití Vironalu z hlediska psychiky

Smutek, melancholie a sevřenost, emoční otupělost, pocit nesvobody a strach z chybného rozhodnutí, sebepodceňování a neschopnost udržet v životě řád, alibismus, lpění na pořádku, vyžadování pozornosti a nepřirozené autority, mluvení ze spánku, noční můry, případně nespavost, fobie. Vironal přináší jistotu založenou na pocitu, že jsme schopni ubránit si svůj životní prostor, posiluje vůli a zodpovědnost za svůj vlastní život.

• Účinné ingredience
• Bylinný extrakt (krvavec toten, lípa srdčitá, mateřídouška obecná, lékořice lysá, čubet benedikt, bukvice lékařská, křen selský, oman pravý, potočnice lékařská, chininovník lékařský, lichořeřišnice větší, divizna velkokvětá, sadec prorostlý, myrhovník, Aframomum melegueta a Citrus paradisi), směs přírodních silic (badyánová, eukalyptová globulus, fenyklová, grepová oplodí, guajaková, kafrová, kajeputová, kardamomová, kasiová, myrhová, niaouliová, vetiverová a yzopová).
• Rádi Vám v lékárně poradíme a doporučíme, co je pro Vás vhodné.
• Přejít zpět

Plíce, plíce!

Nejprve se zeptáme dětí, zda někdy přemýšlely o tom, jak jsou plíce pro člověka důležitým orgánem. Můžeme jim říci i nějaké zajímavosti o plicích a ukázat schéma na obrázku.

• Zajímavosti o plicích:
• Změř si svoji kapacitu plic

• Objem plic dospělého člověka je asi 5 – 6 litrů.• V plicích se nachází cca 700 milionů plicních sklípků, ve kterých dochází k výměně plynů (kyslíku a kysličníku uhličitého) do krve a zpět.• Průměrná velikost jednoho plicního sklípku (alveoly) je asi 0,03 mm.• Kdybychom naskládali plicní sklípky vedle sebe, vznikla by plocha 80 metrů čtverečních (cca 1 tenisový kurt).• Rychlost vzduchu při běžném dýchání je 20 m/s (70 km/hodinu), při hlubším vdechu až 36 m/s (130 km/hod). Při kašli a kýchání je rychlost proudění vzduchu až 85 m/s (300 km/hod), což je síla cyklónu.• Objem vdechovaného vzduchu při běžném dýchání je 0,5 litru, při usilovném nasátí je to 2,5 litru.• Člověk za den spotřebuje asi 10 000 litrů vzduchu.• Víte že, dýchání kůží je asi 1 % celkového dýchání?• Ptáci mají nejvýkonnější dýchací soustavu ze všech obratlovců.

Z plic nikdy nevydechneme všechen vzduch, ale můžeme změřit, jakou mají vitální kapacitu (tedy maximální množství vzduchu, které lze vydechnout po největším možném nádechu). Ta se u lékaře měří pomocí spirometru. My si spolu takový jednoduchý spirometr vyrobíme.

Nejprve vezmeme plastový kanystr a vytvoříme si stupnici pro odečítání hodnot tak, že z odměrného válce nalijeme do kanystru 200 ml vody a v místě, kam dosáhne hladina, uděláme lihovým fixem rysku. Tak postupujeme, dokud nedosáhneme hodnoty cca 5 litrů. Pro větší přehlednost vyznačujeme celé litry silnější čárou a doplněním příslušné číslice.

Pokud chceme stupnici jemnější, můžeme zvolit „krok“ 100 ml, ale to může být již nepřehledné (záleží na zvolené nádobě). Kanystr zcela naplníme vodou a zašroubujeme uzávěr. Poté jej obrátíme dnem vzhůru a vložíme do velké nádoby s vodou tak, aby byla část s uzávěrem ponořena. Odšroubujeme uzávěr a zasuneme do kanystru hadičku (viz foto).

Samotné měření probíhá tak, že si zapíšeme hodnotu, kam nyní dosahuje v kanystru voda. Druhý konec hadičky podáme osobě, u které budeme provádět měření. Ta se několikrát zhluboka nadechne a vydechne, potom provede hluboký nádech a ze všech sil vydechne do hadičky. Přitom si drží nos, aby tudy neunikal vzduch.

Sledujeme, kde se v kanystru zastaví hladina vody, a odečteme na stupnici druhou hodnotu. Rozdílem těchto hodnot získáme objem vydechnutého vzduchu.Teď jsme se podívali, kolik zhluboka vydechneme, ale dovedete si představit, jak takové plíce pracují? Pojďme si takový model plic vyrobit.

Vyrábíme model plic

Z plastové lahve odřízneme dno. Na každé brčko přiděláme izolepou nafukovací balonek (představují plíce), nesmí nám okolo pronikat do balonku vzduch.

Do šroubovacího víčka uděláme dva otvory (vhodné je použít nebozez nebo si vedoucí může připravit do víček dopředu otvory například za použití nažhaveného hřebíku) tak, aby jimi prošla brčka, která zafixujeme silikonovým lepidlem, tavnou pistolí nebo modelínou. Celou konstrukci vložíme do lahve a víčko zašroubujeme.

Z třetího balonku odstřihneme zúženou část a navlékneme jej na spodní část lahve. Balonek, který bude představovat bránici, je nutné také zafixovat.Teď jsme si vytvořili model. Pokud zatáhneme za balonek ve spodní části, nafouknou se balonky, které nám teď představují plíce.

Proč? Plíce jsou uložené v dutině hrudní, pokud se bránice (která patří mezi dýchací svaly) vtáhne do dutiny břišní, zvětší se objem dutiny hrudní a díky vzniklému podtlaku proudí vzduch do plic. Plíce se nafukují. Povolíme-li spodní balonek, objem v lahvi (tedy i v dutině hrudní) se sníží a vzduch je vytlačen z plic ven.

Jak ošetřit pneumotorax

Na modelu plic jsme si názorně předvedli, jak to v těle funguje. Ale co se stane, když má člověk otevřené zranění hrudníku? A co máme dělat, když se k takové situaci dostaneme?Zopakujeme s dětmi telefonní číslo na záchrannou službu a vysvětlíme postup ošetření při pneumotoraxu:1.

Pokud je to možné, raněného posadíme a zády opřeme například o strom.2. Ránu překryjeme sterilním čtvercem, nemáme-li, použijeme třeba čistý látkový kapesník.3. Přes kapesník položíme kus igelitu, který po celé délce ze tří stran (nahoře, vpravo a vlevo) přilepíme.

Spodní část nelepíme, aby mohla odtékat krev.4. Zajistíme transport k lékařskému ošetření.Vyzkoušíme si vznik pneumotoraxu a jeho ošetření na modelu plic. Do láhve uděláme otvor. Můžeme si předvést, že se nám zatažením za balonek na spodní straně nepodaří balonky představující plíce nafouknout.

Nadaným dětem můžeme dát za úkol vymyslet vhodný způsob ošetření zranění.

Poznámka: Mezi povinnosti člověka patří i poskytnutí první pomoci. Popovídáme si s dětmi o tom, jestli už někdy musely poskytovat první pomoc.

Při zpracování bylo využito námětů z Experimentáře iQLANDIA Science center Liberec.

Touto aktivitou se přibližujeme k Ideálu: Překonání, Pomoc, Příroda.

Jak rozdýchat plíce po COVID-19: Návod k cvičení a rehabilitaci

Únava, vyčerpání, dušnost a celkově snížená výkonost jsou nejčastější pozůstatky prodělané infekce covid-19. Odborníci z Fakultní nemocnice Olomouc proto vytvořili sadu cviků pro pacienty vyléčené z covidu-19, které jim pomohou dostat se zpět do formy.

Vydali návod na cvičení, který zahrnuje nácvik správného dýchání, silový trénink a doporučení vytrvalostních aktivit.

Pravidelné cvičení totiž může podle expertů zabránit plicní fibróze a pozánětlivému ztuhnutí plic, které jsou vážnými komplikacemi u pacientů vyléčených z infekce covid-19.

Webinář postCOVID syndrom a možnosti rehabilitace bude možné sledovat ve čtvrtek 22. dubna od 17 hodin (níže).



Program:

• Eliška Sovová: Úvod – projekt 5S (5 min.)
• Milan Sova: Postcovid syndrom – nebojme se neznámého (5 min.)
• Kateřina Neumannová: Jaké dechové trenažéry lze použít k usnadnění dýchání? (10 min.)
• Barbora Imrichová, Monika Mikulášková: Cvičení po COVID-19 (10 min.)
• Katarína Moravcová, Beata Barbořík Brošová: Nordic walking jako možnost aktivní rehabilitace po nemoci COVID-19 (10 min.)
• Lázně – další možnost jak se zotavit po COVID-19 (5 min.)
• Lékaři radí zejména pacientům s mírným průběhem nemoci vrátit se k pohybovým aktivitám co nejdříve – k dechovému cvičení je podle nich vhodné připojit i kondiční procházky a postupně také silový trénink.

Více informací o webináři.

Koronavirus napadá horní cesty dýchací. Pokud imunitní systém včas nezasáhne, postupuje dál do plic, kde může vyvolat virový zánět. V takovém případě trvá léčba déle a pacienti mohou mít dýchací obtíže i po odeznění infekce.

„U řady pacientů sledujeme po prodělané infekci změny na plicích. Častěji se jedná o starší lidi, u nichž měla infekce horší průběh. Asi u 4 % nemocných, kteří u nás podstoupili podrobné vyšetření kvůli přetrvávajícím postcovidovým problémům, pozorujeme výrazné snížení plicních funkcí,“ vysvětluje primář Kliniky plicních nemocí a tuberkulózy FN Olomouc MUDr. Milan Sova, Ph.D.

Zároveň však dodává, že u většiny pacientů se postižené plíce daří dobře léčit.

„Problém nastává ve chvíli, kdy se na plicích začnou vytvářet drobné jizvy a jemná plicní tkáň tuhne,“ popisuje primář Sova příčiny plicní fibrózy, která plíce poškozuje trvale. Z tohoto důvodu doporučuje všem, kdo covid-19 prodělali, začít se co nejdříve hýbat, posílit plíce správným dýcháním a vyrazit na čerstvý vzduch.

Experti z Olomouce sestavili pro lidi po infekci covid-19 sadu univerzálních cviků, které jsou zaměřené na posilování svalů končetin, středu těla, ale také na brániční dýchání, díky kterému dochází k lepšímu okysličení organismu, zvýšení rozvíjení hrudníku a posílení dýchacích svalů.

„Dýchání má vliv na celý náš organismus. Hodně lidí má špatný dechový vzor a nedýchají správně, což může v důsledku zhoršovat tělesný výkon, a to nejen u sportovců.

Zároveň platí, že ke správnému dýchání nestačí posilovat pouze plíce, je třeba zaměřit se i na další části našeho těla,“ vysvětluje přednostka Kliniky tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace z FN Olomouc prof. MUDr. Eliška Sovová, Ph.D.

Silový trénink radí lidem po koronaviru absolvovat minimálně 3× týdně a každý den jej doplnit o 30minutovou svižnou procházku nebo jinou vytrvalostní aktivitou. Podle ní není nutné čekat měsíce, než se lidé vrátí ke sportu a zdravému pohybu.

„Těm, jež prodělali covid-19 pouze s mírným průběhem nebo dokonce bez příznaků, doporučujeme začít cvičit 14 dní po nemoci. Důležité přitom je vnímat své tělo.

Nadměrné pocení, velkou únavu nebo dušnost bychom měli brát jako signály ke zpomalení nebo doplnění dalších vyšetření v odborných postcovidových poradnách,“ dodává prof. Sovová.

Na vytvoření brožury se podílela i doc. Mgr. Kateřina Neumannová, Ph.D., z Katedry fyzioterapie Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci, která je přední expertka na plicní rehabilitaci.

„Vytvořit univerzální brožuru pro pacienty po covid-19 nebylo vůbec lehké, proto chci zdůraznit, že je nutno ke každému pacientovi přistupovat individuálně.

Při nejasnostech, jak má pacient cvičení a pohybové aktivity provádět, jaká cvičení a jaké pohybové aktivity jsou pro něj vhodné, je nezbytné, aby se pacient poradil se svým ošetřujícím lékařem nebo přímo s fyzioterapeutem,“ dodává doc. Kateřina Neumannová.

Potíže s dechem vyřešilo cvičení

Když při jedné z pravidelných vycházek v době vánočních prázdnin roztřásla Tomáše (45) zimnice, tušil, že nepůjde jen o důsledek chladného počasí. Ještě ten den ulehl do postele se zvýšenou teplotou a myšlenkou, že letošní Silvestr pro něj bude mimořádně poklidný.

„K teplotě se rovnou přidaly problémy s dýcháním. Hned jsem proto volal svému praktickému lékaři, který mě poslal na testy. Ty potvrdily pozitivitu infekce covid-19,“ vypráví Tomáš.

K prvním příznakům se přibližně po pěti dnech probíhající nemoci přidala ztráta čichu a následně také chuti. Největší starost však Tomášovi dělalo zhoršené dýchání. „Nemohl jsem se pořádně nadechnout. Bylo to, jako by mi někdo pořád seděl na prsou.

I když jsem měl nějakou zátěž nebo jen odpočíval, pořád to bylo stejné,“ popisuje svůj zdravotní stav.

Dušnost ho neopustila, ani když se po ukončení neschopenky vrátil zpět k práci dispečera logistické firmy, která mimo jiné zahrnuje i fyzickou manipulaci s nedoručenými zásilkami. Navštívil proto plicní ambulanci, kde zahájili terapii s pomocí léků určených k inhalaci, které mu pomáhají zlepšit dýchání. Zhoršený zdravotní stav ho zároveň donutil zamyslet se nad vlastní fyzickou kondicí.

„Dřív jsem hrával fotbal nebo tenis a chodil jsem často plavat. Poslední dobou jsem ale sport zanedbával. Když jsem se chtěl k tenisu vrátit, skončilo to natrženou achilovkou. Chybějící fyzická aktivita se bohužel odrazila na mojí hmotnosti. Postupně jsem se přesunul do kolonky – obézní. Objednal jsem se proto na fyzioterapii do Fakultní nemocnice v Olomouci,“ dodává Tomáš.

Od fyzioterapie očekával, že mu pomůže zlepšit fyzickou kondici a zhubnout nadbytečná kila. Místo pocení na rotopedu mu však doporučili dechová cvičení.

„Vysvětlili mi, že kvůli dýchacím potížím, které mě provázely v průběhu infekce covid-19 i po ní, musíme začít zvolna a postarat se především o plíce.

Mám teď sadu šesti dechových cvičení, které si opakuji každý den. Zabere mi to asi 20 minut,“ vysvětluje Tomáš.

Techniky, které se věnují tréninku správného dýchání, mají za úkol zvýšit sílu dýchacích svalů a odvrátit nebezpečí plicní fibrózy, která se u pacientů po prodělané infekci covid-19 může později objevit.

Lékaři proto radí zejména pacientům s mírným průběhem nemoci vrátit se k pohybovým aktivitám co nejdříve. K dechovému cvičení je podle nich vhodné připojit i kondiční procházky a postupně také silový trénink.

„Po měsíci cvičení se mi konečně opět lépe dýchá. Ještě mě čeká jedna kontrola na plicním oddělení a pak už bychom se v rámci fyzioterapie měli pustit do cvičení s větší zátěží,“ uzavírá Tomáš.

Dopady prodělání nemoci COVID-19 na zdraví

Při velmi těžkém průběhu jsou nejčastěji postiženy plíce rozsáhlou oboustrannou pneumonií, která může být komplikována výskytem syndromu akutní dechové tísně (tzv.

plicním otokem), postižením srdečního svalu, arytmiemi, poruchou srážení krve, případně sekundární infekcí plic.

Kromě toho v následující fázi onemocnění může docházet k rozvoji dalších orgánových komplikací a pozdních následků (nově nazývaných post-COVID syndrom či long-COVID).

U větší části pacientů, kteří nemoc COVID-19 prodělali v domácím prostředí, se neobjevují žádné dlouhodobé následky. Nicméně u některých osob jsou popisovány dlouhodobé projevy postižení plicního parenchymu, dolních dýchacích cest, plicních cév, srdce a dalších orgánů.

Pacienti po prodělání onemocnění COVID-19 nejčastěji uvádějí únavu, dechové obtíže (dušnost případně vnímání blíže nespecifikovatelného dechového diskomfortu), kašel, bolesti na hrudi, malátnost, mravenčení končetin, poruchy zažívání, úzkost, depresi a další řadu příznaků, které mohou trvat i několik měsíců.

Pomůže cvičení, plicní rehabilitace a porada s odborníkem

• Pokud tedy po prodělání nemoci COVID-19 vnímáte, že vaše tělo „nefunguje“ tak, jak jste byli dříve zvyklí, cítíte se unaveni, během běžných denních i pohybových aktivit cítíte, že se při nich zadýcháváte (máte pocit krátkého dechu, pocit, že nestačíte s dechem, že vám nejde zhluboka nadechnout, vydechnout), nevydržíte je vykonávat tak dlouho, jak jste je před nemocí prováděli, cítíte se při nich nebo po jejich provádění unavení, tak je vhodné váš stav konzultovat s vaším ošetřujícím lékařem.
• Ošetřující lékař vám v rámci komplexního řešení vašich obtíží může indikovat také ambulantní plicní rehabilitaci, která nejčastěji zahrnuje vstupní a výstupní vyšetření, edukaci, pohybovou léčbu, techniky respirační fyzioterapie a další fyzioterapeutické postupy, které jsou zvoleny podle všech vašich obtíží včetně zahrnutí léčby i jiných onemocnění, pokud se s nějakým dalším onemocněním léčíte.
• Na programu plicní rehabilitace se budete společně podílet s vaším fyzioterapeutem, který vás postupně naučí všechny důležité cviky a nastaví vám pohybový trénink tak, aby léčba byla pro vás co nejvíce přínosná.

Zpočátku poradí fyzioterapeut

Je důležité si uvědomit, že bude nutné naučenou „autosestavu“ cviků a pohybový trénink provádět pravidelně i v rámci domácího cvičebního programu, aby benefity z této léčby byly co největší. Po ukončení ambulantní rehabilitační léčby a zhodnocení jejího efektu vám fyzioterapeut nastaví i následný domácí program plicní rehabilitace, ve kterém již budete pokračovat zcela samostatně.

Je také důležité se postupně navrátit k pohybovým aktivitám, které jste před onemocněním vykonávali.

Nicméně rychlost návratu k pohybovým aktivitám bude rozdílná u pacientů, kteří měli asymptomatický případně lehký průběh, v porovnání s lidmi, u kterých byl průběh nemoci těžký (viz tabulka níže).

Prováděním pravidelné pohybové aktivity ve spojení s úpravou jídelníčku a vhodnou délkou spánku můžete ovlivnit i nejčastější rizikový faktor pro těžký průběh COVID-19 – nadváhu a obezitu.

Pohybová aktivita dle tíže průběhu nemoci

Asymptomatický (neboli bezpříznakový) pacient	Začít s pohybovou aktivitou nízké až střední intenzity za týden po ukončení izolace.
Oligosymptomatický (s méně výraznými projevy) pacient s lehkým průběhem a bez nutnosti hospitalizace	Začít s pohybovou aktivitou nízké až střední intenzity přibližně dva týdny po ukončení izolace.
Symptomatický pacient vyžadující hospitalizaci bez nutnosti pobytu na JIP	Začít s pohybovou aktivitou nízké až střední intenzity dle doporučení lékaře nebo fyzioterapeuta. V 6. až 8. týdnu od diagnózy COVID-19 je vhodné provést zhodnocení plicních a srdečních funkcí.
Symptomatický pacient vyžadující ventilační podporu (umělou plicní ventilaci)	Přísně individuální zhodnocení plicních, srdečních a dalších funkcí a individuální nastavení pohybové aktivity lékařem nebo fyzioterapeutem.

Viz též: Z plicní rehabilitace neprofitují jen pneumologičtí pacienti