Sluníčko, které tak toužebně očekáváme, může také škodit, jak už víme. Hodně se mluví o melanomu, ale to není jediný nádor kůže. Stejně zhoubný je bazaliom, který je navíc mnohem častější.
Melanom vzniká na plochách těla, které vystavujeme slunečnímu záření jen nárazově. Může vzniknout jak normálně na bílé kůži, tak na podkladě mateřského znaménka. Bazaliom se naopak nejčastěji vyskytuje na místech, která vystavujeme slunečnímu záření opakovaně.
Neustálé slunění vede k rakovině
Nepřekvapí proto, že nejvíc se objevuje na hlavě a krku (80 % všech případů) a postihuje hlavně starší osoby, které za sebou mají dlouhou dobu působení slunečních paprsků. Říká vám to něco? Ten, kdo se opaluje bez ochrany, se s tímto druhem rakoviny kůže může v pozdějším věku snadno setkat.
Jedná se totiž o vůbec nejčastější kožní nádor. Jeho léčbě však byla zatím věnována jenom malá pozornost. Nyní se však v České republice zkouší nový lék, který bude znamenat průlom v dosavadní terapii.
Doporučujeme: Poznejte včas příznaky rakoviny kůže
Tento lék se testuje již ve čtyřech centrech v ČR. Zkoušky jsou již ve stádiu klinického hodnocení fáze II, kdy se zkoumá především bezpečnost testovaného léku.
Jedná se o Dermatovenerologickou kliniku Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, FN Ostrava, Onkologickou kliniku Thomayerovy Nemocnice Praha a Kliniku onkologie a radioterapie ve FN Hradec Králové.
Testy brzy začnou také ve FN Motol, FN Olomouc, VFN v Praze a v Nemocnici České Budějovice.
Jak nádor kůže poznat?
Do studie mohou být zařazeni nemocní, kterým je nejméně 18 let, mají histologicky potvrzenou diagnózu lokálně pokročilého nebo metastazujícího bazaliomu a v minulosti podstoupili radioterapii, po níž došlo k návratu onemocnění. Nový testovaný lék je v rámci klinického hodnocení dostupný pro všechny zařazené pacienty zdarma.
Náš tip: Zkontrolujte si kůži. Přichází rakovina
Bazaliom vzniká v nejsvrchnější kožní vrstvě – epidermis. Většinou začíná jako rostoucí, někdy hrbolatý tuhý uzlík na kůži, který má barvu kůže a v jeho okolí lze pozorovat rozšířené cévky. Postupně dochází k propadnutí středu nádoru a vzniku nerovných a vyvýšených okrajů.
Kdy hrozí metastáze nádoru?
Střed často zvředovatí, přičemž celý útvar bývá nebolestivý. Nádor se může šířit plošně do okolí nebo do hloubky. V takovém případě hrozí postižení a ničení hlubších struktur – svalů, kostí a chrupavek.
U malého zlomku případů však současné možnosti léčby nevedou k vyléčení a bazaliom se vyvine do pokročilého stádia.
Mezi další léčebné možnosti patří radioterapie (léčba ozařováním), kryoterapie (léčba zmražením) či fotodynamická terapie.
Lokálně pokročilé stádium může způsobit významné zničení a znetvoření okolních tkání.
V extrémně vzácných případech může onemocnění dojít k metastázám, které přímo ohrožují život nemocného. Drtivá většina nemocných je vyléčena chirurgickým odstraněním nádoru.
Nový testovaný lék je nadějí právě pro pacienty s bazaliomem v pokročilém stádiu, kterým přináší novou naději na vyléčení.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Každá piha není pro krásu. Jak odhalit problém?
- Trpíte zácpou? 10 tipů, jak se jí zbavit
- Horoskop na duben: Jak se vám povede celý měsíc?
Vstoupit do galerie | 10 10 nejnebezpečnějších potravin
Video Mohlo by Vás také zajímat: Zavřené školy jsou nesmysl. Ohnisko se dělá z jednoho nakaženého, říká Pecková | Video: Daniela Drtinová, Martin Veselovský
Zhoubné nádory kůže
1. 3. 2012
MUDr. Dana Stramská
O výskytu, příčinách, klinických příznacích a léčbě bazaliomu, spinaliomu a maligního melanomu.
Výskyt a příčiny:
Kožní nádory dělíme podle struktury – částí kůže, ze které novotvary vyrůstají. Nejčastějšími kožními nádory jsou: bazaliom, spinaliom a melanom. Ostatní typy jsou velmi vzácné.
Bazaliom je nejčastější kožní nádor, vzniká ze struktur nejpovrchnější kožní vrstvy-epidermis, a obvykle postihuje starší osoby. Jedná se o nádor, který se chová agresivně místně, ale metastazuje extrémně vzácně. Tedy, je-li dostatečným způsobem místně odstraněn, je kompletně vyléčen.
Spinaliom je zhoubný nádor vycházející z epitelové tkáně. Bývá v různých oblastech těla, především v kůži. Nádor se objevuje opět většinou ve starším věku a opět se jedná o nádor, který je agresivní především místně, na rozdíl od bazaliomu však již metastazovat může, vznik metastáz samozřejmě výrazně zhoršuje prognózu takovéhoto nádoru.
Maligní melanom je nádor z pigmentových buněk, tzv. melanocytů. Je nejméně častý, ale zároveň nejnebezpečnější. Kromě kůže se může vyskytnout také na kterékoliv sliznici a ve tkáních oka. Slizniční formy jsou velmi vzácné. Nejčastější formou je kožní forma.
Může se vyskytnout na kůži kdekoliv na těle, nejčastěji jsou to plochy, které jsou nárazově opalovány. Jedná o značně nebezpečný typ nádoru, který je schopen poměrně časně metastazovat.
Na druhé straně, vzhledem k tomu, že se jedná o nádor, který je uložen na kůži a je barevný, je možno jej v naprosté většině případů odhalit v časném stádiu, kdy je pravděpodobnost vyléčení téměř stoprocentní.
Přesná příčina vzniku maligního melanomu není známa, podobně jako u většiny zhoubných nádorových onemocnění. Za nejčastější rizikové faktory je obecně považováno nadměrné vystavování kůže slunečnímu záření, světlý typ kůže a větší počet tzv. mateřských znamének.
Za posledních 30 let výskyt onemocnění v ČR stoupl 4x. V ČR to nyní představuje více než 1400 případů za rok. Na druhé straně u černé a asijské rasy je melanom vzácný. Průměrný věk pacientů při stanovení diagnózy se je 56 let a bohužel běžně se tento nádor vyskytuje už u lidí od 20. roku věku.
Klinické příznaky
Bazaliom se nejčastěji vyskytuje na místech opakovaně vystavovaných slunečnímu záření, ponejvíce na obličeji. Nádor se může sířit buďto do okolí, plošně, nebo primárně do hloubky (v tomto případě hrozí postižení a destrukce hlubších struktur, tedy svalů, kostí a chrupavek).
Většinou začíná jako rostoucí, někdy hrbolatý tuhý uzlík na kůži, který má barvu kůže a v okolí lze pozorovat rozšířené cévky. Postupně dochází k propadnutí jeho středu, pak má nerovné, vyvýšené okraje.
Jeho střed často zvředovatí, ale bývá nebolestivý.
Spinaliom se projevuje jako tužší, postupně se zvětšující uzel růžové či červené barvy, povrch postupně eroduje. Od bazaliomu se odlišuje agresivnějším chováním;
růst je rychlejší, a prorůstá do hlubokých struktur kůže.
Melanom může mít různé podoby. Může se šířit buď po povrchu kůže, nebo i mírně do výšky. Pokud se začne tvořit na původní zdravé kůži, projevuje se nejprve jako barevná skvrna, která se pomalu zvětšuje.
Pokud se tvoří na základě mateřského znaménka, projevuje se změnou jeho barvy, tvaru nebo velikosti. Může se také objevit krvácení znaménka a jeho svědění.
Pokud se takovéto příznaky vyskytují, doporučujeme ihned vyhledat dermatologa a nechat si mateřské znaménko zkontrolovat pomocí jednoduchého bezbolestného vyšetření.
Léčba
Operace je při zjištění kožního nádoru indikována vždy, pokud je pacient schopen ji podstoupit. Chirurgická léčba kožních nádorů přináší nejlepší šanci na trvalé vyléčení a má i nejlepší výsledky kosmetické. Chirurgická léčba spočívá v tzv.
radikálním odstranění nádoru (vyříznutí s bezpečnostním lemem zdravé tkáně), v případě nutnosti odstranění postižených uzlin a uzavřením vzniklého defektu. Většina menších nádorů je operována v místním znecitlivění, buď za hospitalizace, nebo i ambulantně. U větších nádorů je výkon prováděn v celkové anestezii, vždy za hospitalizace.
Dalšími možnostmi, v závislosti na rozsahu nádoru, jsou laserová terapie a kryoterapie.
Léčba maligního melanomu kůže je převážně chirurgická, jedná se o chirurgické odstranění nádoru s dostatečným lemem zdravé kůže. Melanom se může šířit, především cestou mízních cév, nejčastěji do mízních uzlin. Při postižení mízních uzlin je nutné jejich kompletní odstranění v dané lokalitě (nejčastěji podpaží nebo tříslo).
Po odstranění nádoru jsou pacienti dlouhodobě sledováni a dle stavu je eventuálně měněna či doplňována léčba. Pokud již melanom tvoří vzdálená ložiska, tzn. jedná se o metastatické onemocnění, je indikována chemoterapie, případně u vhodných pacientů může být nově indikována i biologická léčba nebo imunoterapie.
Podívejte se, jak se kůže vyšetřuje:
Nový krevní test odhalí rakovinu léta před jejími projevy. Na 90 procent
Mezinárodní vědecký tým tento úspěch popsal v odborném časopise Nature Communications. Pomocí krevního testu byli lékaři schopni diagnostikovat rakovinu dlouhou dobu předtím, než se projevily její příznaky. A fungovalo to téměř u všech lidí, na nichž to zkoušeli.
„Co se nám povedlo? Už čtyři roky předtím, než tihle lidé vejdou do nemocnice, jsou v jejich krvi příznaky toho, že mají rakovinu,“ uvedl pro odborný časopis Scientific American spoluautor studie Kun Zhang z Kalifornské univerzity v San Diegu. „Tohle se ještě nikdy předtím nepovedlo,“ dodal.
Až doposud se vědci pokoušeli vyvíjet testy z krevních vzorků lidí, kteří už byli s rakovinou diagnostikováni.
Pak zjišťovali, jestli novější test dokáže prokázat přítomnost maligních buněk – nejčastěji pátráním po genetických mutacích, chemickém poškození DNA nebo po přítomnosti některých proteinů v krvi.
A právě to byla podle Zhanga jejich slabina: „Tímhle způsobem totiž zjistíte maximálně to, jestli je vaše metoda stejně dobrá jako již existující metody, nikdy ale nepřijdete na to, jestli je lepší.“
Tým, ve kterém pracoval Zhang, se vydal úplně jinou cestou – časově mnohem náročnější, ale zdá se že úspěšnější. Vědci v této studii odebrali vzorky krve lidem, kteří neměli žádné příznaky rakoviny.
Výzkum začal už roku 2007, když lékaři odebrali vzorky krve od 123 tisíc zdravých obyvatel čínské provincie Tchaj-čou. Posléze od nich odebírali krev každoročně – což mimo jiné znamenalo, že museli postavit speciální skladiště, kde bylo uskladněno více než 1,6 milionu vzorků.
Za dobu studie (tedy 10 let) se rakovina objevila přibližně u tisíce osob z této skupiny.
Vědci se zaměřili na test, který by odhalil pět nejčastějších typů nádorů: žaludku, jícnu, kolorektálního karcinomu, plic a jater. Dostal jméno PanSeer a funguje na principu odhalování vzorců takzvané methylace. Jde o chemické změny v DNA – již starší výzkumy odhalily, že právě abnormální methylace může naznačovat různé druhy rakovinových nádorů.
PanSeer zkoumá izolovanou DNA z krve a pak měří methylaci na 500 místech v genetickém kódu, která jsou spojená s tím, že právě zde se nejlépe signalizuje přítomnost zhoubného bujení. Umělá inteligence pak vyhodnotí výsledky z těchto pěti set míst a vytvoří z toho komplexní předpověď, která říká, jak velká je pravděpodobnost, že se u člověka rozvine rakovina.
Tento test dokázal odhalit rakovinu čtyři roky před tím, než se klinicky objevila, s pravděpodobností asi 90 procent, přisoudil ji jen pěti procentům lidí, u nichž se pak neobjevila.
Proč už se dávno nepoužívá?
Takto náročný a dlouhodobý výzkum se nesmí v závěrečné fázi uspěchat, proto se ještě bude s pomocí nezávislého týmu vše ohledně nového krevního testu znovu ověřovat – teprve potom by se mohlo začít s jeho klinickým využíváním.
Detail | Nadace The Kellner Family Foundation
11. ledna 2019 – Hospodářské noviny Spolu se svým týmem, který patří do první světové desítky podobně zaměřených pracovišť, vymyslel buněčný biolog Jan Brábek nový způsob léčby zhoubných nádorů. Sílu k práci čerpá i z čínského bojového umění.
Díky jeho výzkumu by se mohla změnit léčba nádorů. Buněčný biolog Jan Brábek z Univerzity Karlovy, který pracuje v mezinárodním výzkumném centru Biocev ve Vestci u Prahy, významně přispěl k objevu nového způsobu protinádorové terapie.
Zatímco dosavadní léčba pomocí cytostatik omezuje růst a dělení nádorových buněk a často zasáhne i zdravé buňky, nové léčebné postupy, jež Brábek zkoumá, mají bránit agresivním buňkám v „cestování“ po organismu a tím i omezovat vznik metastáz. Začátkem prosince ocenila Jana Brábka Liga proti rakovině za významnou práci v oboru onkologie. Cenu dostal už podruhé.
Pětačtyřicetiletý vědec se ale nevěnuje jen výzkumu rakoviny. Téměř dvacet let cvičí čínské bojové umění sing i čchüan. To ho nejen udržuje v dobré fyzické kondici a přináší odreagování od náročného zaměstnání, čerpá z něj také sílu pro vědeckou práci. „Vytvářím si vnitřní klid.
Uvědomuji si, že překonávat překážku neznamená nutně razit si cestu násilím, ale daleko důležitější je vyhledávat správnou cestu,“ říká. Taoistický princip „konání bez úsilí, bez potřeby něco ovládat“ mu pomáhá při trpělivém hledání cest v jeho výzkumu. A nejsou to ani zdaleka cesty nejpřímější.
K výzkumu nádorů Brábka nevedly osobní pohnutky, jak to u některých klinických onkologů nebo vědců bývá. Chtěl spíš vidět přímé dopady do praxe už kvůli tomu, že nádory jsou po kardiovaskulárních onemocněních druhou nejčastější příčinou úmrtí. Celosvětově na nádorová onemocnění ročně umírá zhruba osm milionů lidí.
Metastáze pacienty zabíjejí nejčastěji
Brábkův tým je součástí mezinárodního konsorcia padesáti laboratoří, které se výzkumem mechanismů metastázování zabývají. Metastáze – šíření buněk z nádoru do celého těla – jsou podle odhadů viníky až 90 procent všech úmrtí na rakovinu. Bývají agresivnější a hůře se léčí.
Mezi pracovišti, jež se zabývají takzvanou plasticitou invazivity nádorových buněk, patří Brábkova laboratoř do první desítky. V podstatě zkoumají, jak se nádorové buňky v organismu šíří.
„Jde o velmi důležitou oblast výzkumu, protože invazivita nádorových buněk je nejdůležitější podmínkou vzniku metastáz a plasticita způsobuje i to, že nádorové buňky mohou léčbě unikat,“ vysvětluje vědec.
Stejné vlastnosti nádorových buněk sledují například vědci v nizozemském Nijmegenu, v americkém MD Anderson Cancer Center, laboratoři Barts Cancer Institute v Londýně i na newyorské lékařské fakultě Albert Einstein College of Medicine, s nimiž rovněž Brábek spolupracuje.
Jeho tým ale vyniká tím, že vymyslel celý nový koncept, takzvanou migrastatickou léčbu. Ta by se vedle chirurgie, chemoterapie, radioterapie a imunoterapie časem mohla stát jednou z dalších možností, jak rakovinu léčit.
„Pronikání nádorových buněk skrze buněčnou hmotu je prvním a kritickým krokem vzniku metastází. Pokud by se nám podařilo zcela zabránit buňkám, aby buněčnou hmotou pronikaly, přestaly by metastáze vznikat,“ přibližuje důvody, proč je právě tento výzkum tak důležitý.
Ze zhoubných a smrtelně nebezpečných nádorových onemocnění by se tak staly pouze nemoci chronické. „Vyvíjíme chemické látky, které by měly působit přímo proti metastázování. Doposud byly protinádorové léky schvalovány převážně jen podle toho, jestli zmenšují velikost nádorů, ale to, co zabíjí pacienty, je právě metastázování,“ dodává.
Vetřelci u buněčných zdí
Způsobů, jak mohou nádorové buňky pronikat buněčnou hmotou – odborně řečeno skrze ni invadovat –, není mnoho. Buď si vytvářejí v mezibuněčné hmotě různé „tunýlky“, nebo se změní v améby, tedy nádorové buňky, které se měňavkovitě pohybují a aktivně při tom vyhledávají otvory v mezibuněčné hmotě, jimiž mohou prolézt nebo se silově protlačit.
Na oba tyto způsoby invazivity se Brábkova laboratoř zaměřila a získala několik celosvětových prvenství. Jako první na světě totiž popsala strukturu takzvaných invadopodií, jakýchsi invazivních panožek. Tyto výběžky buňkám umožňují vytváření tunýlků v mezibuněčné hmotě.
Jednak vylučují bílkoviny, jež mezibuněčnou hmotu štěpí, a následně se také samy podílejí na pronikání mezibuněčnou hmotou.
Laboratoř tak zásadně přispěla k pochopení takzvané améboidní invazivity a jako první prokázala, že i tento způsob pronikání vede ke vzniku metastází.
Brábek ale chtěl výzkum posunout ještě dál: rozhodl se najít chemické látky, které by blokovaly všechny způsoby invazivity nádorových buněk. Právě tak vznikla migrastatika.
„Jejich výhoda oproti klasickým léčebným přístupům jako chemoterapie nebo radioterapie je, že nádorové buňky nejsou vystaveny přímému cytotoxickému stresu, a tudíž nedochází k selekci těch, které stresu odolají, a jejich následné rezistenci,“ popisuje Brábek a dodává: „Migrastatická léčba je zcela novým pilířem protinádorové léčby – vedle chirurgie, radioterapie, chemoterapie a imunoterapie. Používá ale jiné principy léčby.“
Aby se výsledky výzkumu co nejrychleji mohly využít v praxi, vytipoval Brábkův tým skupinu léků, které se používají na různé nemoci a mají také migrastatické účinky. Jak látky a metoda účinkují, testují nyní vědci ve Vestci ve skutečném laboratorním 3D prostředí, které simuluje lidský organismus. Než se migrastatická léčba stane standardní součástí protinádorové terapie, potrvá ale ještě minimálně 10 let. Podle Brábka by měla být přínosná právě tím, že by měla přímo působit na nejnebezpečnější schopnost nádorových buněk šířit se do okolí a vytvářet metastáze. Podle něj bude použitelná proti téměř všem druhům nádorů. To by znamenalo revoluční posun v léčbě rakoviny – podobná kategorie léků v protinádorových terapiích zatím chybí. Cílem podle Brábka ale není zavedenou cytostatickou terapii nahradit, jen ji doplnit.
Nový přístup k léčbě rakoviny Brábek popsal mimo jiné v prestižním biomedicínském časopise Trends in Cancer. Článek vyvolal v komunitě odborníků zaměřujících se na invazivitu nádorových buněk velký ohlas, úspěch měly i Brábkovy komentáře v časopisech New England Journal of Medicine a Lancet Oncology.
Učit se od mentorů
Jan Brábek se o přírodní vědy začal zajímat na gymnáziu. Při studiu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy – která je dodnes jeho mateřskou organizací – se pak zaměřil na buněčnou biologii.
Po absolutoriu nastoupil do laboratoře biologa Petra Folka, kde studoval buněčnou signalizaci a onkoprotein zvaný Src, bílkovinu, která ovlivňuje růst buňky a zapříčiňuje nádorové bujení. A při tom objevil nový způsob, jak je tento protein regulován.
V rámci studia onkoproteinu Src se dostal i do vědecké skupiny, kterou vedl světově uznávaný český virolog, profesor Jan Svoboda.
V roce 2002 odjel Brábek na dva roky do Spojených států, kde jako doktorand působil na Vanderbiltově univerzitě v Nashville u profesora Stevena Hankse, předního světového odborníka na kontakt mezi buňkami.
V americké laboratoři se Brábkovi s kolegy podařilo prokázat, že bílkovina nazývaná p130CAS je klíčová pro metastázování nádorových buněk.
Díky zahraniční zkušenosti podle svých slov poznal, že se spousta věcí dá dělat jinak. „Pokud si chce klást vědec velké cíle, tak by měl nějakou dobu pracovat pod mentory, jimž se podařilo velkých cílů dosáhnout. Nobelisté často pracovali v laboratořích jiných nobelistů,“ myslí si.
Po návratu z USA si na pražské domovské fakultě s kolegou Danielem Roselem založili vědeckou skupinu, která se začala zabývat právě invazivitou nádorových buněk. „Kromě toho, že jsme se zabývali molekulárními a buněčnými aspekty invazivity nádorových buněk, nás vždy zajímal i klinický přesah,“ říká Brábek.
V biotechnologickém a biomedicínském centru Biocev se čtyřmi stovkami vědců pracuje už čtvrtým rokem. Společný projekt šesti ústavů Akademie věd ČR a dvou fakult Univerzity Karlovy začal ve Vestci nedaleko Prahy fungovat v roce 2015.
Sestěhování vědeckých týmů pod jednu střechu podle Brábka výrazně zrychlilo práci.
Výzkum pro budoucnost
Brábek sedí ve své malé vestecké pracovně. Stejně jako jeho kolega Rosel má na stole jen otevřený počítač. Většinu času ale tráví v sousedních laboratořích.
„Je tu úžasné vybavení, špičkové světelné i elektronové mikroskopy, mezinárodní vědecký tým i vynikající čeští vědci, kteří působili v zahraničních laboratořích,“ vypočítává buněčný biolog výhody. A mají prý štěstí i na nadané a motivované studenty. Zahraničních vědců, jichž pracuje v Biocevu třetina, by ale podle Brábka mohlo být víc.
„Máme skvělé vybavení, ale bylo by potřeba jim dát ještě mezinárodně srovnatelnou mzdu,“ poukazuje na finanční podmínky české vědy, které jsou ve srovnání se světem stále horší. Více peněz může podle Brábka do Česka přivést další uznávané vědce a také je tu udržet.
Třeba jeho laboratoř čerpala peníze v uplynulých deseti letech například od Grantové agentury ČR, Univerzity Karlovy, evropských fondů a také rodinné nadace The Kellner Family Foundation. Dvanáctičlenná vědecká skupina potřebuje pro práci ročně zhruba deset milionů korun.
Nyní Brábek spolupracuje s profesory Karlem Smetanou jr. a Lubošem Petruželkou, který je přednostou onkologické kliniky na 1.
lékařské fakultě UK, na projektu, jenž by měl umožnit v blízké době první testování migrastatického přístupu v klinické praxi.
Jan Brábek se i za deset let vidí u stejné práce: „Byl bych rád, kdyby za těch deset let byla migrastatika stejně široce používaný pojem, jako jsou cytostatika, a úspěšně se používala k léčbě pacientů se zhoubnými nádory.“
VÝVOJ LÉČBY RAKOVINY
TRADIČNÍ METODY LÉČBY Radioterapie a chemoterapie mají zásadní nedostatek: vedle rakovinných buněk poškozují i buňky zdravé. Jejich moderní verze se proto snaží zacílit nádor na molekulární úrovni.
ONKOLOGICKÁ CHIRURGIE Nádory a okolní tkáně se z těla odstraňují pomocí operace.
Moderní chirurgické metody, například robotická chirurgie a laparoskopie, jsou oproti klasickým operacím mnohem méně invazivní. Díky tomu se zkracuje doba pooperačního hojení a zmírňuje se poškození okolní tkáně a orgánů.
RADIOTERAPIE Radioterapie ničí rakovinné buňky pomocí koncentrované dávky radioaktivního materiálu.
Dnešní generace radiačních terapií zahrnuje techniky, které doručují koncentrované dávky radioaktivního materiálu přímo do místa nádoru.
CHEMOTERAPIE Chemoterapie využívá léky, které se většinou pacientovi buď podávají intravenózně (do žil), nebo je užívá v pilulkách. Cílem je zasáhnout rychle se množící rakovinné buňky.
Moderní chemoterapeutika působí cíleně, aby nedocházelo k tak masivnímu poškození zdravých buněk a aby terapie způsobovala méně vedlejších účinků.
CÍLENÁ ONKOLOGICKÁ LÉČBA Nejmodernější terapie se zaměřují na části nádoru, jež ovlivňují jeho chování či způsobují jeho agresivitu, nebo místa, kde se maskuje jako zdravá tkáň, aby tělo oklamal.
POKROČILÉ TESTOVÁNÍ DNA Tak jako můžeme rozložit naši DNA na jednotlivé sekvence, abychom zjistili svou jedinečnou genetickou výbavu, můžeme dekódovat rakovinné buňky a vysvětlit, proč se chovají určitým způsobem. V některých případech lze jejich destruktivní chování i zastavit.
Analýza molekulární struktury nádoru začíná v laboratoři pomocí velmi citlivých přístrojů, které zkoumají sekvenci DNA daného nádoru. Tyto molekuly výzkumníci poté skenují, velmi podobně jako kriminalisté otisky prstů. Mohou se tak ukázat abnormality, o kterých víme, že způsobují určité chování u některých nádorů.
Pokud se podaří odchylky odhalit a identifikovat, může lékař předepsat pacientovi individualizovanou léčbu. Tyto léky většinou spadají do oblasti cílených terapií.
CÍLENÁ TERAPIE Jde o léky či jiné látky, které zabraňují růstu a rozšíření rakovinných buněk. Buď zabrání množení těchto buněk, nebo je rovnou zahubí.
Terapie se zaměřuje na specifické mutace buněk, které jsou zodpovědné za určité chování nádoru – ovlivňují například, jak nádor roste a rozšiřuje se. Léky mají za cíl zabránit tomuto chování a ideálně rakovinu eliminovat.
Vědci zjistili, že se tyto mutace objevují u různých druhů nádorů, takže cílenou terapii nádoru prsu je možno využít také například pro zacílení stejné mutace u karcinomu plic.
IMUNOTERAPIE Zatímco cílené terapie se zaměřují na chování nádorů, imunoterapie posiluje schopnost těla přejít do protiútoku. Nádor totiž mnohdy roste a sílí proto, že se rakovinné buňky maskují jako buňky normální, a ošálí tak imunitní systém. Léky založené na imunoterapii umí tyto buňky demaskovat a odhalit nevítaného vetřelce, kterého pak imunitní systém dokáže zničit.
TERAPIE ZASAHUJÍCÍ OBECNÉ MECHANISMY PROGRESE NÁDOROVÉHO ONEMOCNĚNÍ Terapie tohoto druhu jsou teprve ve stadiu vývoje.
Zasahují migraci a invazivitu rakovinných buněk (sem patří migrastatická léčba, o které je řeč v hlavním článku), mikroprostředí nebo metabolismus nádorových buněk, a cílí především na potlačování metastázování, které je příčinou 90 procent úmrtí u pacientů s nádorovými onemocněními.
Oproti ostatním individualizovaným postupům by měl být tento léčebný postup levnější, měl by působit mnohem univerzálněji a pro rakovinné buňky by mělo být mnohem obtížnější získat na tento typ léčby rezistenci. 96,5 TISÍCE LIDÍ v České republice každoročně onemocní zhoubným novotvarem.
2 TISÍCE Zhruba o tolik více nových případů rakoviny prsu se objevilo v roce 2016 oproti roku 2006.
562 TISÍC lidí, u kterých bylo někdy diagnostikováno onkologické onemocnění, žilo v Česku v roce 2016.
18 PROCENT Na rakovinu tlustého střeva a konečníku zemřelo v roce 2016 téměř o pětinu méně lidí než před 10 lety. Mírně klesá i počet nových případů.
14 PROCENT Počet nových případů rakoviny prsu u žen dlouhodobě roste (13 500 nových případů v roce 2016), ovšem počet úmrtí za rok klesl za deset let o 14 %.
65 PROCENT O tolik více případů rakoviny kůže přibylo za posledních deset let, u zhoubných melanomů je to 43%. Rakovina kůže je nejrozšířenějším typem rakoviny v Česku.
Zdroj: Cancer Treatment Centers of America (CTCA)
Autor | Šárka Mrázová, [email protected]
Zdroj | https://archiv.ihned.cz/c1-66426130-zapas-s-metastazemi-cesky-vedec-jan-brabek-dostal-uz-dve-oceneni-za-boj-proti-rakovine-snazi-se-zastavovat-metastaze