Plýtvání potravinami představuje významný sociální, ekologický a ekonomický problém současné společnosti, který je ovšem mnohdy opomíjen. Problematikou se odborníci začali systematicky zabývat až po roce 2000.
Pokrytí tohoto tématu v rámci České republiky se prozatím drží spíše na úrovni dílčích studií zaměřených na určitou výseč tohoto problému.
Základními dimenzemi, kde k plýtvání potravinami dochází, je produkce potravin, jejich distribuce, velkoobchod a maloobchod, zpracování v restauracích a na úrovni samotných jedinců, tedy v domácnostech.
Článek původně vyšel v říjnovém čísle časopisu Odpadové fórum, odborného měsíčníku pro průmyslovou a komunální ekologii.
Dle odhadů Evropské komise tvoří potravinový odpad zhruba 30 % veškerého odpadu domácností.
Na domácnosti podle stejného odhadu připadá 254 tisíc tun vyhozených potravin, přičemž na jednoho obyvatele ČR je to v přepočtu 25 kg (souhrnné číslo za všechny oblasti je pak 89 milionů tun potravin, z tohoto souhrnného čísla je to pak 179 kg na člověka). Je důležité si zároveň uvědomit i samotné vymezení plýtvání potravinami a toho, co je do vyhození zahrnuto.
Mezi vyhozené jsou zpravidla započítávány nejen potraviny, které končí v koši spotřebitele, drtičkách odpadu, atp., ale spadají sem i ty, které jsou kompostovány, zkrmeny zvířatům (např. tvrdé pečivo) či jinak nezkonzumovány samotným spotřebitelem.
Podíváme-li se na šetření postojů české veřejnosti, které realizovalo v červnu 2017 Centrum pro výzkum veřejného mínění SOÚ AV ČR, v. v. i., zjistíme, že většina vnímá plýtvání potravinami jako významné téma pro společnost.
Dvě pětiny (42 %) dotázaných jej označují jako velký celospolečenský problém, který je třeba řešit. Velmi podobná část vnímá vyhazování potravin také jako problematické (44 %), ale vidí i jiné věci, které jsou podle nich více palčivé.
Pouze 13 % nepovažuje plýtvání potravinami za problém.
Dotázaní odhadovali, kolik se v jejich domácnosti vyhodí potravin. Do celkového množství měli započítat i takové potraviny, které dali na kompost nebo zvířatům, tedy všechny nezkonzumované potraviny.
Více jak polovina (53 %) z nich deklaruje, že objem vyhozených potravin jejich domácností nepřesahuje desetinu z celku. Méně než šestina (15 %) se pak přiklání k variantě, že jejich domácnost vyhodí více než 10 %, ale ne více než čtvrtinu potravin, které si domů přinese.
Pouze malá část (3 %) dotázaných odhaduje, že vyhodí více než čtvrtinu, ale méně než polovinu potravin. Necelá čtvrtina (23 %) naopak tvrdí, že jejich domácnost nevyhazuje žádné potraviny.
Vztáhneme-li tyto výpovědi k odhadům Evropské komise, vidíme, že je zde poměrně velká část respondentů, kteří pravděpodobně podhodnocují celkové množství vyhozených potravin v jejich domácnosti.
Podstatné jsou v tomto ohledu i příčiny, proč respondenti potraviny vyhazují. Není až tak překvapující, že nejčastějším důvodem je to, že se jídlo zkazí (u 59 % je to alespoň občas důvodem k vyhození). Další podstatnou část tvoří nespotřebované zbytky či odkrojky atp., které vyhazuje alespoň občas polovina respondentů (51 %).
Přibližně stejná část zmiňuje, že alespoň občas je důvodem k vyhození potraviny prošlé datum spotřeby (49 %), skutečnost, že na ni zapomenou (47 %) nebo že jídla uvaří moc a něco z něj zbyde (44 %). Necelé dvě pětiny (38 %) alespoň občas vyhazují jídlo z důvodu, že se připálí, spadne na zem nebo dojde k obdobné nehodě.
Ostatní měřené důvody se neukázaly tak dominantní jako výše zmíněné.
Jak plýtvat méně? I v Česku funguje řada nápadů a iniciativ >>>>
Pokud mají respondenti hodnotit, jak velkému množství vyhozených potravin v jejich domácnosti by se dalo zabránit, pouze malá část (5 %) je skeptická a tvrdí, že by se toto množství nedalo snížit. Ostatní věří, že by se mohli vyhnout vyhození alespoň malé části. Většina si tedy uvědomuje, že by bylo možné tuto situaci změnit.
Obecně lze říci, že nejvýraznějšími důvody k omezení plýtvání potravinami jsou osobní přínosy, důvody celospolečenského a ekologického charakteru následují až za nimi.
Je patrné, že si česká veřejnost uvědomuje důsledky plýtvání potravinami především na osobní a každodenní rovině (finanční úspora a úspora času), kdežto komplexnější dopady vyhazování potravin jsou až spíše podružné.
I přesto však významná část respondentů vnímá vyhazování potravin jako něco neekologického, neetického vůči lidem, kteří nemají co jíst, a uvědomují si, že jejich chování může ovlivnit lidi v jejich blízkém okolí. Spíše skeptičtí jsou ovšem k tomu, zda jejich chování může změnit postoj celé společnosti.
S vyhazováním potravin značně souvisí i samotné spotřební chování v domácnostech. Poměrně neprobádanou oblastí je v této oblasti to, jakým způsobem Češi chápou význam pojmů „Minimální trvanlivost…“ a „Spotřebujte do…“ a jak je používají. Význam těchto dvou pojmů je často zaměňován i přesto, že jsou poměrně důležitým faktorem při nakupování potravin a jejich spotřebě.
Vidím jako důležité nejprve vyjasnit rozdíl mezi těmito dvěma pojmy. Státní zemědělská a potravinářská inspekce udává, že datum minimální trvanlivosti se používá pro označení potravin, které se rychle nekazí a jsou trvanlivé (např. těstoviny, konzervy, sušenky, atp.).
Obecně se udává, že potraviny lze bezpečně konzumovat i po uplynutí tohoto data za předpokladu, že jsou skladovány v požadovaných podmínkách a není poškozen jejich obal. Nejsou tedy po uplynutí tohoto data zpravidla závadné, ale nelze již ručit za jejich chuťové a výživové kvality.
Oproti tomu označení „Spotřebujte do…“, také někdy uváděné jako doba použitelnosti, slouží pro označení potravin zpravidla podléhajících rychlé zkáze a s nutností zkonzumování v brzké době (jde například o mléčné výrobky, ryby, chlazené maso a výrobky studené kuchyně).
Potraviny, kterým projde toto datum, nejsou považovány již za bezpečné a mohou být zdravotně závadné.
Většina české veřejnosti používá správně označení „Spotřebujte do…“, které chápe převážně jako označení zdravotní nezávadnosti výrobku.
Oproti tomu význam minimální trvanlivosti je méně jasný a více jak polovina mu přisuzuje stejný význam jako datu „Spotřebujte do…“ i přesto, že odkazuje spíše na dobu, po kterou je výrobek nejchutnější a nejkvalitnější.
Zahraniční výzkumy potvrzují, že respondenti obecně špatně interpretují význam termínu „Minimální trvanlivost“.
Tato skutečnost může hrát významnou roli i při samotném nákupu potravin, na které se datum minimální trvanlivosti vztahuje.
Z výzkumu vyplývá, že obě označení jsou pro dotázané podstatným faktorem při nákupech potravin, přičemž obě označení kontroluje více jak 70 % české veřejnosti.
Stejně tak je význam těchto pojmů důležitý i při skladování potravin přímo v domácnostech, kdy uplynutí data spotřeby je častým důvodem k vyhození potraviny.
Celkově je pozitivní, že česká veřejnost vnímá plýtvání potravinami jako problém, který není zanedbatelný, nicméně jeho důsledky vnímá z velké části hlavně na své osobní rovině a každodenní zkušenosti.
Z důvodů, které vedou dotázané k vyhazování potravin, vidíme, že je podstatné vzdělávat českou veřejnost ve vztahu k odpovědné spotřebě, plánování nákupů, skladování potravin a globálním důsledkům vyhazování potravin nejen na úrovni domácností, ale i celého procesu produkce a distribuce potravin.
Freeganismus – Wikipedie
Freeganismus (nebo také freeganství) je praxe a ideologie založená na omezené účasti v konvenční ekonomice a na minimální spotřebě zdrojů, zejména využíváním předmětů a především jídla, které byly zbytečne vyhozeny.[1][2] Freegani se vymezují proti konzumní společnosti, plýtvání a nerovnoměrné distribuci bohatství ve světě.
[3] Freegani jsou přesvědčeni, že dnešní ekonomický systém cílící na zisk vykořisťuje lidi, zvířata i přírodu.[4][5] Snaha o minimální využívání zdrojů (tedy i peněz) vede u freeganů k participaci v rámci alternativním způsobů obživy, které mohou být v některých státech nesmyslně i za hranou zákona.
[6] Jde především o využívaní volných zdrojú, tedy aktivity jako dumpster diving vybírání popelnic s cílem zachránit předmety, jídlo, případně další vyhozené, znovupoužitelné věci, které nekdo vyhodil přitom jim nic není před zbytečnou likvidací, dále pak dobrovolná nezaměstnanost, squatting, stopování, opravování rozbitých produktů, guerrillové zahradničení a další aktivity snažící se o šetrnost k životnímu prostředí a šetření peněz.[7][1][5]
Etymologie
Slovo freegan vzniklo spojením slov ‚free‘ a ‚vegan‘: veganství je založené na odmítnutí využívání zvířat pro lidskou potřebu. Vegan tedy nekupuje žádné živočišné výrobky, zatímco freegan se odmítá na konvenční ekonomice podílet úplně.
[8] Ač je veganství s freeganstvím pevně spjato a vegani se často nesoustředí jen na nezneužívání zvířat, ale i životního prostředí jako celku, freegani konzumují i živočišné produkty, pokud už jednou skončily v popelnici a jsou určené k likvidaci ale nic jim není.
V češtině bychom pro freegany mohli použít označení paběrkáři.[9]
Historie
Freeganství vzniklo v devadesátých letech v Americe[10], slovo freegan vymyslel až v roce 1994 Keith McHenry, spoluzakladatel anarchistické skupiny Food not Boombs. V roce 1999 vznikla brožura „Why Freegan?“ napsaná bubeníkem Warrenem Oakesem, která tento pojem definuje. Vznikla stránka freegan.
info, začali se pořádat pravidelné schůze a workshopy a freeganství se rozšířilo do povědomí veřejnosti. Freeganství se poslední dobou objevilo i v českém tisku, např. na stránkách České televize,[10] Ona.idnes.cz[11] nebo Novinky.
cz,[12] tyto konkrétní články se ale zabývají spíše fenoménem dumpster divingu a nevěnují se širšímu významu freeganství.
Aktivity freeganů
Jídlo získané z odpadu ve švédském Stockholmu.
Získávání jídla
Získávání jídla z odpadu získalo freeganům popularitu v médiích.[10][1] Praxe získávání vyhozených produktů ze supermarketů se obecně nazývá garbage picking, v západní Evropě se nejčastěji používá termín z britské angličtiny skipping nebo termín z americké angličtiny dumpster diving.
Jde o získávání jídla z popelnic a zejména z kontejnerů u supermarketů a obchodů, kde končí potraviny kvůli prošlému datu spotřeby, poškozenému obalu nebo po dovezení nové várky zboží od dodavateli presto že mu mnohokrát nic není a je zcela jedlé a upotřebitelné.V popelnicích získávají jídlo, ale i oblečení, nábytek, hračky, nářadí a jiné předměty denní potřeby kterym nic není jen je někdo hodil do popelnice.
Na světě se kolem 1/3 všeho vyprodukovaného jídla, tedy kolem 1,3 mld tun jídla, ročně znehodnotí nebo vyhodí[13], zároveň ale 795 milionů lidí (1 z 9) trpí chronickou podvýživou (jinak řečeno hladem) v roce 2014 až 2016.[14] To je podle freeganů jeden z důsledků nefunkčního systému, proti kterému se vymezují. Takto získané jídlo nevyužívají jen pro vlastní spotřebu, ale i k rozdáni potřebným.[15]
V mnoha zemích je však braní odpadků na hranici zákona, v ČR je dle platné legislativy navíc kvalifikováno jako krádež (při hodnotě věcí do 5 000 korun jako přestupek).
[6] Naopak v mnoha státech USA je odpad považovaný za veřejné vlastnictví, neboť se jí majitel dobrovolně vzdal a přebírání odpadu tedy za trestný čin považované není.
[16] V některých státech (jako Velká Británie) není vztah obchodů a jejich odpadu pro změnu zákonně zřejmý a freegani se tak běžně uchylují k vybírání odpadu v nočních hodinách.[7]
Sbírání potravy v přírodě a městské zahrady
Freegani se také mohou účastnit paběrkování na polích, kde zůstává nesklizená zelenina, která nevyhovuje požadavkům odběratele, přestože je nepoškozená a konzumovatelná[17].
Související aktivitou je také guerrillové zahradnictví (guerrilla gardening), které spočívá v osázení nevyužité půdy na veřejných prostranství, nebo sbírání potravy v přírodě a samozásobitelství.
[5][18] Na hnojení takto využívané půdy se často využívá část potravin získaných z odpadních kontejrnerů a místo běžného kompostování často používají tzv. vermikompost, což umožňuje lepší využití omezené plochy na pěstování.
Část „přírodních“ freeganů má na venkově usedlosti, které jsou plně soběstačné nejen potravinově, ale i energeticky a tito lidé žijí takzvaně zcela „mimo systém“ – autonomně.[19]
Sdílení
Další aktivita, která je spojována s freeganským hnutím je sdílení, které navazuje na anarchistickou myšlenku kultury darů.[15] Například síť Food Not Bombs (Jídlo místo bomb) využívá jídla, které by se jinak vyhodilo, k vaření teplých jídel pro každého, která rozdává na ulicích.
Podobně hnutí Really, Really Free Markets pořádá akce, na kterých si freegani vyměňují nejen předměty, ale i znalosti a dávají si dary a jídlo. Obdobně fungují i tzv. „obchody zdarma“ (Free store), kde si zákazníci mění zboží a služby mimo monetární systém.
Často takto freegani sdílejí s ostatními také jídlo získané z odpadních kontejnerů.[20]
Freeganský squat v New Yorku.
Freegani také prosazují sdílení dopravních prostředků, například využíváním sdílených aut či autostopu. Využívají též systém sdílení kol, opravují nalezená a rozbitá jízdní kola a učí také ostatní členy komunity, jak si kola opravovat. Díky tomu má jejich doprava velmi malou ekologickou stopu.[5]
Squatting
Podrobnější informace naleznete v článku Squatting.
Freegani věří, že bydlení je právo, ne privilegium.
[4] Součástí freeganství je tedy i squatting, neboli obydlení a renovování nevyužívané, často chátrající budovy (často v soukromém vlastnictví, kdy vlastník budovu nevyužívá), které je často spojené i s pořádáním kulturně-vzdělávacích akcí.
V Praze od roku 2014 fungoval squatt Autonomní sociální centrum Klinika, kde se pořádají jazykové kurzy, koncerty, přednášky i lidová kuchyně (rozdávání jídla zadarmo z „vydumpsterovaných“ nebo darovaných potravin). Činnost centra byla ukončena po exekuci budovy a jejím převzetím společností SŽDC na počátku roku 2019.[21]
V ČR je squatting považován za protiprávní jednání ve smyslu dlouhodobějšího pobytu na určitém místě v majetku druhé osoby bez povolení, pouhé přespání do této kategorie nespadá.[22]
Méně práce
Freegani se staví proti práci vykonávané pouze za účelem hromadění hmotných věcí.[5] Jejich potřeba klasického zaměstnání je podle nich snížena omezením se pouze na základní potřeby (jídlo, ošacení, bydlení atd.) a většinu toho získávají ze zbytků z odpadu.
Podle freeganů jim méně práce v zaměstnání uvolňuje další čas pro politické aktivity a zároveň se vyhýbají takovým úkolům, které vidí jako ztrátu cenného času, nebo které jim přikazuje někdo jiný, přináší jim stres, nudu, monotónnost a ohrožují jejich fyzickou a psychickou pohodu.
[23] Freegani proto ale nemusí být automaticky líní, mnoho z nich čas vynakládá na práci v dobrovolnických organizacích (oprava rozbitých věcí, vaření jídla pro potřebné, starost o opuštěná zvířata, lidskoprávní organizace apod.).[5][16] Stejně jako u squattingu se tak velmi často liší teorie a praxe.
V průzkumech se freegani velmi liší – část z nich pracuje pouze občas, část pracuje důsledně v dobrovolnických organizacích a část z nich má normální konvenční zaměstnání.[24]
Kritika
Freegani bývají společností kritizováni za to, že brojí proti konzumu, který jim však poskytuje základní obživu a nemohli by bez něj existovat (viz vybírání odpadků apod.).
[25] Nicméně cílem freeganů není zachování jejich koexistence s konzumem, ale jeho omezení a návrat k životu v menších komunitách, větší soběstačnosti a snížení spotřeby zdrojů.[5] Mezi lidmi navíc vzbuzuje často extrémní odpor způsob freeganské obživy, tedy vybírání odpadků, a jeho zdravotní rizika.
Samotní freegani však argumentují tím, že tento strach pramení z přehnaných interpretací starších studií o mikrobiotě a nikoho z nich jídlo z odpadu na zdraví neohrozilo.[1][5]
Literatura
- Pelikán, Vojtěch: Jak se žije z českého odpadu – článek v časopise Sedmá generace 2/2009
- Lojdová, Kateřina: Zvol si mou cestu!: edukační aktivity subkultury freeganů ve veřejném prostoru. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2014. 132 s. Spisy Masarykovy univerzity v Brně. Filozofická fakulta = Opera Universitatis Masarykianae Brunensis. Facultas philosophica, č. 425. ISBN 978-80-210-7478-1.
- Baráková, Daniela. Freeganismus – více než životní styl [online]. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 2013, [cit. 2017-01-17]. Dostupné online.
- Barnard, Alex (2016). Freegans: Diving into the Wealth of Food Waste in America. University of Minnesota Press. ISBN 978-0-8166-9813-4.
Související články
- Veganství
- Anarchismus
- Do it yourself
- Raphael Fellmer
Reference
- ↑ a b c d MORÉ, Victoria C. Dumpster Dinners: An Ethnographic Study of Freeganism. Journal for Undergraduate Ethnography. 2011, roč. 1, čís. 1, s. 43–55. Dostupné online [cit. 2019-08-25]. ISSN 2369-8721. DOI:10.15273/jue.v1i1.8004. (anglicky)
- ↑ BARNARD, ALEX V., 1987-. Freegans : diving into the wealth of food waste in America. Minneapolis: [s.n.
] xiv, 294 pages s. ISBN 9780816698110, ISBN 0816698112. OCLC 928613370
- ↑ BARÁKOVÁ, Daniela. Freeganismus – více než životní styl [online]. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 2013 [cit. 2017-01-17]. Dostupné online.
- ↑ a b : freegan.info. freegan.info [online]. [cit. 2017-01-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h How Freegans Work. HowStuffWorks [online]. 2007-09-13 [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Kliková, Jana, and Lenka Brunclíková. „Dumpster diving: Mezi etikou a zákonem.“ AntropoWebzin 1-2 (2017): 31-38.
- ↑ a b PERKIN, Bethany. Freegan freshers: the students making savings by living off waste. The Guardian.
2015-01-23. Dostupné online [cit. 2019-08-25]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
- ↑ LaPierre, N. (2014). Viable Freeganism?.Online: https://digitalcommons.esf.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1006&context=citywild
- ↑ PELIKÁN, Vojtěch. Jak se žije z českého odpadu?. Sedmá generace [online]. [cit. 2017-01-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c TELEVIZE, Česká. Freegani bojují proti plýtvání. Vybírají potraviny z kontejnerů. ČT24. Dostupné online [cit. 2017-01-17].
- ↑ Na vlastní kůži jsme se ponořili do popelnice a stali se freegany. iDNES.cz [online]. 2015-08-03 [cit. 2017-01-17]. Dostupné online.
- ↑ Jídlo z popelnic? Proč ne. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2017-01-17]. (česky)
- ↑ GUNASEKERA, Don. Food production: Cut food waste to help feed world. Nature. 2015-08-27, roč. 524, čís. 7566, s. 415–415. Dostupné online [cit. 2017-01-17]. ISSN 0028-0836. DOI:10.1038/524415a. (anglicky)
- ↑ 2016 World Hunger and Poverty Facts and Statistics – World Hunger. World Hunger. Dostupné online [cit. 2017-01-17]. (anglicky)
- ↑ a b Shantz, J. (2005, October). One person's garbage… Another person's treasure: Dumpster diving, freeganism, and anarchy. In Verb (Vol. 3, No. 1).
- ↑ a b Freegan Movement – Principles & Problems of Freeganism [online]. [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Kde se plýtvá – Zachraň jídlo. Zachraň jídlo. Dostupné online [cit. 2017-01-17]. (česky)
- ↑ Wild Food Adventures [online]. [cit. 2019-06-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GROSS, Joan. Capitalism and Its Discontents: Back-to-the-Lander and Freegan Foodways in Rural Oregon. Food and Foodways. 2009-06-11, roč. 17, čís. 2, s. 57–79. Dostupné online [cit. 2019-06-05]. ISSN 0740-9710. DOI:10.1080/07409710902925797. (anglicky)
- ↑ BARNARD, Alex V. ‘Waving the banana’ at capitalism: Political theater and social movement strategy among New York’s ‘freegan’ dumpster divers. Ethnography. 2011-12, roč. 12, čís. 4, s. 419–444. Dostupné online [cit. 2019-06-05]. ISSN 1466-1381. DOI:10.1177/1466138110392453. (anglicky)
- ↑ Exekutor brousí kolem Kliniky. Po člence kolektivu požaduje 1,6 milionu korun | Domov. Lidovky.cz [online]. 2019-02-15 [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. (česky)
- ↑ IVAN, Prouza. Squatting jako střet práva na pokojné užívání vlastnictví a práva na bydlení. , 2011 [cit. 2019-08-25]. . Masarykova univerzita, Právnická fakulta. . Dostupné online.
- ↑ : freegan.info [online]. [cit. 2019-06-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ EDWARDS, Ferne; MERCER, David. Gleaning from Gluttony: an Australian youth subculture confronts the ethics of waste. Australian Geographer. 2007-11, roč. 38, čís. 3, s. 279–296. Dostupné online [cit. 2019-06-05]. ISSN 0004-9182. DOI:10.1080/00049180701639174. (anglicky)
- ↑ CORLISS, Jamie. Reused Refuse: Freeganism and the Shifting Hegemonies of Consumption and Waste. Cultural Studies Capstone Papers. 2014-05-16. Dostupné online [cit. 2019-08-25].
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Freeganismus na Wikimedia Commons
Autoritní data: GND: 7854698-9
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Freeganismus&oldid=19618947“
Rady a doporučení k výživě během karantény
9. 4. 2020
V důsledku přísných opatření vlády s cílem zamezení šíření COVID-19 se v karanténě ocitli jak lidé zdraví, tak ti, kteří vykazují příznaky akutního respiračního onemocnění. Provoz restaurací je omezen, ve zvýšené míře se nakupují potraviny s dlouhodobou trvanlivostí, vytvářejí se zásoby.
Dobrá výživa je pro zdraví
člověka klíčová, zejména v dobách, kdy potřebujeme náš imunitní systém
v plné síle.
Karanténa a dočasné přerušení nebo omezení výkonu práce mohou
ovlivnit obvyklé stravovací návyky ve smyslu snížené konzumace čerstvých
potravin, a naopak zvýšené konzumace vysoce zpracovaných potravin, které bývají
bohaté na tuk, cukr a sůl. WHO připravila soubor tipů, jak i v podmínkách
karantény zachovat zdravý způsob stravování.
Plánujte – nakupujte jen to, co potřebujetePřehnané zásobování může následně vést nejen k nadměrné konzumaci jídla, ale i k nárůstu cen a nerovnoměrné distribuci potravin.
Podívejte se, co už máte doma, a naplánujte si jídelníček. Zužitkujte, co již doma máte, přednostně zpracujte potraviny s krátkou dobou spotřeby.
Snížíte tak produkci potravinového odpadu a umožníte ostatním přístup k potravinám, které potřebují.
Přemýšlejte o surovinách – používejte čerstvé produktyJako první spotřebujte čerstvé potraviny a ty, které mají bližší datum spotřeby.
Jsou-li stále dostupné čerstvé produkty, zejména ovoce, zelenina a mléčné výrobky s nižším obsahem tuku, upřednostněte je před trvanlivými.
Na delší časové období se můžete zásobit mraženým ovocem a zeleninou, mají často stejné nutriční hodnoty jako čerstvé varianty. Zbytky můžete zamrazit a využít pro další jídlo; zabráníte tak tvorbě potravinového odpadu.
Vařte si domaBěhem běžného dne nemá často spousta z nás čas na přípravu jídla doma. Teď, když doma trávíte delší dobu, se nabízí možnost konečně vyzkoušet recepty, na které jste dosud neměli čas. Spoustu zdravých a výborných receptů je možné najít online.
Využijte dovážky jídlaPřestože by měl být důraz kladen zejména na přípravu jídla doma, některá města mají poměrně dobře rozvinutý systém dovážky potravin a hotových jídel.
Při izolaci či karanténě je vhodné upřednostnit společnosti, které nabízejí bezkontaktní služby a současně dodržují přísné hygienické požadavky na provoz.
V průběhu přepravy je důležité dodržovat bezpečné teploty (pod 5 °C nebo nad 60 °C).
Dávejte si pozor na velikost porcíOdhadnout správně velikost porce může být náročné, zejména když vaříte přímo ze surovin. Dlouhodobý pobyt doma, obzvláště o samotě nebo s omezenými aktivitami, může také vést k přejídání. Pro informace o zdravé velikosti porcí využijte národní výživová doporučení založená na skupinách potravin.
Zacházejte s potravinami bezpečněBezpečnost potravin je základním předpokladem zdravého stravování. Pouze bezpečné potraviny jsou zdravé potraviny. Ať už připravujete jídlo pro sebe nebo pro ostatní, je vždy důležité dodržovat pravidla správné hygieny, abyste předešli kontaminaci a alimentárním onemocněním.
- Udržujte ruce, kuchyni a náčiní čisté.
- Oddělujte syrové a uvařené potraviny, zejména syrové maso a čerstvé ovoce a zeleninu.
- Důkladně jídlo povařte.
- Uchovávejte jídlo při bezpečných teplotách, tedy pod 5 °C nebo nad 60 °C
- Používejte bezpečnou vodu a suroviny.
Následováním těchto pěti
klíčových doporučení můžete předejít mnoha běžným alimentárním nákazám.
Omezte přívod soliV případě snížené dostupnosti čerstvých potravin se zvyšuje konzumace konzervovaných, mražených nebo zpracovaných potravin, často s vysokým obsahem soli. WHO doporučuje snížení konzumace soli pod 5 g za den.
Aby toho bylo možné dosáhnout, upřednostňujte potraviny se sníženým množstvím soli nebo bez přidané soli. Konzervované potraviny, jako např. zeleninu či luštěniny, slijte a propláchněte.
Místo výrazného solení při vaření vyzkoušejte čerstvé či sušené bylinky a koření.
Omezte přívod cukruDle doporučení WHO by mělo z volného cukru ideálně pocházet méně než 5 % celkového přívodu energie (cca 6 čajových lžiček).
Pokud toužíte po něčem sladkém, ovoce by mělo být vždy první volbou. Vhodné je i mražené ovoce, kompotované ovoce (spíše ve šťávě než v sirupu) a neproslazované sušené ovoce. Pokud sáhnete po dezertu, konzumujte malé porce.
Omezte přidávání cukru nebo medu do jídla a neslaďte si nápoje.
Omezte přívod tukuWHO doporučuje omezit přívod tuku pod 30 % celkového přívodu energie, přičemž z nasycených mastných kyselin by nemělo pocházet více než 10 %. Vhodné jsou kulinářské úpravy, které nevyžadují tuk vůbec nebo jen málo, např. vaření, dušení, pečení či restování namísto smažení.
Je-li to potřeba, použijte na vaření trochu oleje, který je zdrojem nenasycených mastných kyselin, např. řepkový. Preferujte potraviny, které jsou zdrojem nenasycených mastných kyselin, jako jsou ryby či ořechy. Nasycené mastné kyseliny lze omezit odkrajováním viditelného tuku z masa a drůbeže a výběrem částí bez kůže.
Omezte konzumaci červeného a tučného masa, másla a plnotučných mléčných výrobků, palmového oleje, kokosového oleje, ztužených tuků a sádla.
Trans-mastným kyselinám se vyhněte, čtěte obaly potravin a ujistěte se, že produkt neobsahuje ztužené tuky. Potraviny, které trans-mastné kyseliny běžně obsahují, jsou zpracované a smažené potraviny, jako např. koblihy, jemné pečivo včetně sušenek, korpusy, mražené pizzy, krekry či nekvalitní margaríny. Pokud si nejste jistí, nezpracované potraviny a suroviny jsou vždy lepší volbou.
Konzumujte dostatek vlákninyVláknina přispívá k udržení zdravého trávicího traktu a delšího pocitu zasycení, čímž pomáhá zabraňovat přejídání.
Abyste si zajistili dostatečný přívod vlákniny, zařazujte zeleninu, ovoce, luštěniny nebo celozrnné potraviny do každého jídla. Celozrnné potraviny jsou např.
ovesné vločky, celozrnné těstoviny a rýže, quinoa či celozrnný chléb, na rozdíl od výrobků z bílé mouky (obyčejné těstoviny, bílý chléb) či bílé rýže.
Udržujte dobrou hydrataciDobrá hydratace je zásadní pro optimální zdraví. Kohoutková voda je nejzdravější a nejlevnější nápoj, je dostupná kdykoli a bezpečná pro konzumaci.
Konzumace pitné vody místo slazených nápojů je jednoduchý způsob, jak omezit příjem cukru a přebytek kalorií.
Pro zlepšení chuti lze do vody přidat čerstvé nebo zmražené ovoce, jako jsou maliny, borůvky, jahody nebo plátky citrusových plodů, jakož i okurku nebo bylinky, jako je máta, levandule nebo rozmarýn.
Vyvarujte se alkoholu nebo alespoň snižte jeho spotřebuKonzumace alkoholu je nejen škodlivá, ale také oslabuje náš imunitní systém. Pití alkoholu tedy oslabuje schopnost našeho těla vyrovnat se s infekčním onemocněním, včetně nemoci COVID-19.Obecně se doporučuje vyhýbat se alkoholu, zejména pak v karanténě.
Konzumace alkoholu nejen že netlumí příznaky deprese, úzkosti, strachu nebo paniky, které se přirozeně mohou objevit během izolace nebo karantény, ale ještě je umocňuje. Alkohol také snižuje účinnost některých léků, a naopak zvyšuje účinnost i toxicitu jiných.
Nepijte alkohol v kombinaci s léky proti bolesti, protože alkohol narušuje funkci jater a může způsobit vážné potíže, včetně selhání jater.
Za účelem preventivních nebo léčebných opatření proti COVID-19 byste za žádných okolností neměli konzumovat jakékoli alkoholické nápoje. Alkohol není nezbytnou součástí jídelníčku a nepatří do zdravého životního stylu, a proto by neměl být na vašem nákupním seznamu.
Užijte si společné stolování s rodinouSpolečenská izolace spojená s rozšířením nemoci COVID-19 přináší mnohem více času tráveného doma v kruhu rodiny, což poskytuje nové příležitosti také ke společnému stravování. Stolování v kruhu rodiny je důležitou příležitostí pro rodiče, aby šli svým dětem příkladem ve zdravém stravování, a také dobrou příležitostí pro posílení rodinných vztahů.
Prodloužený čas strávený doma během tohoto období může také představovat nové příležitosti, jak zapojit děti do vaření zdravých jídel, což jim může pomoci získat důležité dovednosti, které si s sebou ponesou do dospělosti.
Necháte-li děti, aby si vybraly, jakou zeleninu do svého jídla začlení, může je to povzbudit, aby ji pak snědly.
Při zapojování dětí do vaření je důležité vybírat jednoduchá jídla a učit děti pravidla bezpečnosti potravin (včetně mytí rukou, čištění povrchů a zamezení konzumaci určitých syrových surovin).
Zdroj:
WHO Europe, www.cant.cz