10. 07. 2020 Odborné články
Marodit v létě? Nic neobvyklého. Přestože si například chřipku, rýmu nebo angínu častěji spojujeme s podzimem či zimou, ve skutečnosti na nás mohou udeřit kdykoliv během roku.
Některé nemoci jsou navíc pro léto přímo typické – například průjmy a další obtíže vyvolané otravou z jídla. Nachlazení si zase lze i v parných měsících snadno přivodit delším pobytem v mokrých plavkách nebo střídáním klimatizovaného a teplého prostředí.
Jaké jsou nejběžnější letní nemoci a jak jim předcházet?
Typickou letní obtíží bývají nejrůznější otravy jídlem. V teplém a vlhkém prostředí se v potravinách snáze množí bakterie, lidé navíc během léta, a zejména letní dovolené, se svým jídelníčkem více experimentují. Rizikové mohou být různé grilované dobroty, kdy je maso málo propečené, ale také oblíbené dressingy s majonézou či syrovým vejcem nebo mléčné výrobky včetně zmrzliny.
„Otrava z jídla se obvykle projeví během pár hodin od požití, a to nejčastěji zvracením, bolestí břicha a průjmem. Nastoupit může i horečka, malátnost nebo svalová slabost.
Nemocný by měl hodně odpočívat a doplňovat tekutiny ztracené průjmem a zvracením.
Pokud příznaky do dvou dnů neodezní, anebo jsou obzvláště silné, případně se ve stolici objeví krev, je potřeba navštívit lékaře,“ doporučuje celostní lékař Bohumil Ždichynec.
Teplotní šoky přivodí rýmu i letní chřipku
Ačkoliv si rýmu, nachlazení nebo chřipku nejčastěji spojujeme s podzimem a zimou, nevyhýbají se nám tyto nemoci ani v teplých měsících roku. Na vině bývají nejčastěji teplotní výkyvy při změně počasí nebo teplotní šoky, které si způsobujeme sami například, když z venkovního parna přejdeme rovnou do klimatizované budovy. O prochladnutí při večerním posezení u grilu nebo tím, že si na sobě necháme mokré plavky ani nemluvě.
Zatímco na podzim a na jaře mají rýmu a nachlazení obvykle na svědomí rhinoviry, letní respirační infekce převážně způsobují enteroviry.
Kvůli tomu mohou mít tyto nemoci v létě o něco jiný průběh než v chladnějších měsících – kupříkladu se k rýmě, kašli, bolavému krku a zvýšené teplotě častěji přidružují bolesti uší a hlavy, bolesti břicha, někdy i se zvracením a průjmem, a celková vysílenost.
To „letní chřipku“ v očích lidí mnohdy činí ještě daleko nepříjemnější než tu „klasickou“ zimní. V tomto ohledu ovšem nutno připočíst i psychologický faktor: zatímco v zimě málokomu vadí být zalezlý v posteli, odpočívat a pít teplý čaj, v létě je takové „marodění“ vnímáno jako mnohem více obtěžující.
Pozor na angínu
S teplotními šoky souvisí i další poměrně běžná letní nemoc, angína. Zatímco v zimě jsou obvyklejší angíny bakteriální, v létě nás postihne běžněji angína virová. „Ta se od bakteriální angíny, nejčastěji streptokokového původu, liší obvykle tím, že pacient nemá povleklé mandle a na nich bílé tečky, zvané čepy. Virové angíny nelze léčit antibiotiky, protože ta na viry nezabírají.
Pacienti jsou tak odkázáni hlavně na klid na lůžku s dostatkem tekutin, vhodné jsou také zábaly hrdla, třeba Priessnitzův, a pravidelná dezinfekce ústní dutiny. Mají-li horečku, od lékaře dostanou předepsaná antipyretika, bolest v krku lze zmírnit analgetiky,“ vysvětluje Bohumil Ždichynec.
„Angínu, ať už virovou, nebo bakteriální, by lidé určitě neměli přecházet, a naopak se ji snažit co nejpoctivěji doléčit.
Nedoléčená angína se nejen může vracet či přerůst v chronickou, ale též se k ní mohou přidružit další potíže, především hnisavé abscesy v hrdle či záněty dutin nebo uší,“ dodává lékař.
Letním nemocem se ubráníte silnou imunitou
Jak vidno, nemoci se nám v létě ani zdaleka nevyhýbají, a proto je důležité nepolevovat v péči o své zdraví. Obzvláště rizikové jsou již zmiňované teplotní šoky, proto není radno přehánět to v horkých dnech s klimatizací, ochlazováním se v ledové vodě či i ledovými nápoji a pochutinami, které mohou oslabit naše sliznice.
Teplotní šoky jsou značným náporem na imunitu, kterou je tudíž důležité co nejvíce podporovat, aby viry a bakterie neměly šanci zaútočit.
Obranyschopnost posílí kvalitní odpočinek a dostatečný spánek, vhodný jídelníček, který nezatíží zažívání, ale naopak naším střevům dodá vlákninu a probiotika, a samozřejmě rozumná fyzická aktivita na čerstvém vzduchu. Pomoci mohou i kvalitní doplňky stravy, jako je například přípravek Immun44.
Ten obsahuje komplexní směs takzvaných polyfenolů – látek, které slouží k zásobování imunitního systému – a dále rovněž biologicky aktivní vitamíny z čistě přírodních zdrojů, antioxidanty a další minerály i stopové prvky podporující správné fungování imunity.
Plavci, pozor na zánět zvukovodu
Kromě nemocí v létě hrozí, že si hojným pobytem ve vodě přivodíme zánět zevního ucha. Ten může propuknout jako následek podráždění kůže zvukovodu, ale právě i tak, že se do zvukovodu dostane na delší dobu voda. Obzvláště rizikové je plavání v přírodních neošetřených vodách, v nichž se mohou množit bakterie.
Vlhké a teplé prostředí infekci prospívá a ta se pak ohlásí jako palčivá bolest ucha spojená se zhoršením sluchu, zalehnutím a svěděním ucha i výtokem z ušního kanálku. Objevit se může i horečka. Zánět se léčí nejčastěji antibakteriálními ušními kapkami, bolest lze zmírnit volně dostupnými analgetiky, například paracetamolem.
„K zánětu zevního ucha jsou více než dospělí náchylné děti, protože mají užší zvukovody, a ty se jim tím pádem hůře vysušují. Prevencí je koupání v čisté vodě, nepotápět se a případně používat vhodné ušní kapky. Pomůže i celkové posilování obranyschopnosti,“ doporučuje dětský lékař Richard Rýznar.
Sedm způsobů, jak zastavit depresi hned na začátku
Špatná nálada a smutek přepadnou čas od času každého z nás. Jak ale rozpoznat, zda se jedná o počátek deprese nebo jen o běžný splín? Terapeutka pro děti, rodiny a mezilidské vztahy Lucie Mucalová říká, že když do života vstupuje deprese, tak zároveň odchází štěstí.
„Hezkých dnů je méně a méně, to, co bavilo a dávalo vašemu životu smysl, je najednou pryč nebo se to pomalinku, krůček pro krůčku vzdaluje. Špatná nálada přijde, ale zase odejde, není na denním pořádku. Kdežto deprese začíná brát vše.
Vše, co bylo vaší motivací. Najednou máte chuť být daleko od lidí, ležet v posteli a nic nedělat. A začíná to být pravidelnou potřebou,“ vysvětluje terapeutka.
Podle ní je to právě ten hlavní varovný signál, že se začíná dít něco, co rozhodně není ve váš prospěch.
„Je hlavně důležité si uvědomit, že je něco jinak. Mnoho lidí tento okamžik prošvihne a už je nutné vyhledat pomoc lékaře,“ dodává s tím, že deprese má mnoho podob a rozhodně na její léčbu neexistuje jednotný manuál. Někomu zabere alternativní léčba, pomoc psychologa, někdo nutně potřebuje antidepresiva, protože člověk sám už nemá sílu restartovat svůj život.
„Každopádně když vám delší čas není psychicky nebo fyzicky dobře, nezavírejte před tím oči. Čím dříve začnete jednat, tím lépe.“
Podle americké psycholožky Helen Odessky, autorky knihy „Stop Anxiety from Stopping You“, existuje mnoho způsobů, jak zastavit mírný případ deprese ještě na začátku. Spolu s dalšími odborníky v oblasti duševního zdraví dali dohromady taktiky, která vám pomohou zastavit lehkou depresi dříve, než se plně rozvine.
1.Zacvičte si
Když vás přepadnou chmury, může být polehávání na gauči velmi lákavé a nejspíš to bude jediná činnost, kterou jste ochotni dělat.
Podle odborníků je však lepší s nutkáním svalit se na pohovku bojovat, zvláště pokud stojíte o to, aby se vaše splíny rozplynuly.
Studie zveřejněná v časopise Archives of Internal Medicine zjistila, že aerobní cvičení je při zmírňování symptomů deprese stejně účinné jako antidepresiva. Následná studie dokonce ukázala, že účinky cvičení trvají déle než účinky antidepresiv.
Možná se zrovna necítíte na návštěvu posilovny, nebo se vám nechce poskakovat v tělocvičně na lekci aerobiku.
A co takhle svižná procházka? Výzkumy ukazují, že rychlá chůze pětkrát týdně asi 35 minut denně nebo chůze třikrát týdně po 60 minutách denně má významný vliv na mírné až středně závažné symptomy deprese.
Vědci věří, že je to proto, že cvičení stimuluje neuropřenašeč noradrenalin, který může přímo zlepšit náladu.
2.Dopřejte si rozmazlovací den
Pokud se cítíte přetíženě a jste v neustálém stresu, můžete příznaky mírné deprese ještě zhoršit, varuje psycholožka Susan Bartellová z New Yorku.
Proto doporučuje vzít si jeden den volna, který věnujete sami sobě a tomu, co vás baví a nabudí.
Můžete navštívit oblíbené wellness centrum, vydat se do muzea, do kterého jste už dávno chtěli zajít, nebo si třeba jen dopřát skvělý oběd v restauraci, kam chodíte jen o zvláštních příležitostech. Prostě se rozmazlujte.
Nemůžete si dovolit vzít si celý den volno? Podle newyorské sociální pracovnice Kimberly Hershensonová i pouhých 20 minut denně, kdy se věnujete sami sobě, může být velmi prospěšných. „Meditujte, dejte si dlouhou sprchu nebo vanu, nebo si nechte dovézt své oblíbené jídlo,“ radí na serveru prevention.com.
3.Nebuďte sami
Když se cítíte psychicky pod psa, nejraději byste si zalezli do postele a schovali se pod deku před celým světem. To však podle některých odborníků může váš splín ještě zhoršit. Doktorka Odessky radí zavolat někomu, komu na vás záleží a strávit s ním nějaký čas.
„Může to být skvělý způsob, jak zabránit zhoršení mírné deprese, říká Odessky, „pokud zůstanete izolovaní a hibernující, deprese pravděpodobně vyhraje.“ Doktorka Odessky radí vybírat si pro tento případ jen ty kamarády, které považujete za nejoptimističtější a pozitivní lidi ve svém životě. Optimismus a pozitivita jsou totiž podle ní nakažlivé.
4.Meditujte
Meditace má mnoho prokázaných přínosů a zmírnění psychického stresu je jedním z nich. Podle nedávné studie publikované v časopise JAMA Internal Medicine může praktikování meditace všímavosti (mindfulness) zmírnit psychický stres.
Terapeutka Lucie Mucalová má zkušenost, že relaxační a meditační techniky pomáhají většinou v začátečních fázích jistého nekomfortu, ze kterého se může vyklubat deprese.
„Relaxace, meditace či jiné techniky práce s tělem mohou uvolnit a rozpustit napětí v těle. Pokud už ovšem ve vašem životě deprese je, meditace zřejmě nebude stačit.
Ten neklid a ztuhlost těla je tak velká, že už je potřeba zakročit i jinými prostředky. Vycházím ovšem z psychoterapeutické praxe s klienty. A mám také vypozorováno, že na každého účinkuje něco jiného, anebo v jiné míře.
Každý je originál a i v léčbě deprese by se k tomu mělo takto přistupovat.“
5.Vyhřívejte se na slunci
Určitě jste si všimli, že krásný slunečný den vám dokáže okamžitě vylepšit náladu. A tento jev má i své vědecké vysvětlení. Vystavení se slunečnímu záření stimuluje produkci serotoninu, takzvaného hormonu štěstí, který vám zlepší náladu a pomůže k vnitřnímu klidu a soustředění.
Pokud se cítíte trochu nešťastně, posaďte se na slunné místo nejlépe v ranních nebo dopoledních hodinách. Vědecká studie totiž ukázala, že vystavení se světlu brzy ráno nebo v časných dopoledních hodinách bylo při zlepšování nálady účinnější než pobyt na slunci během poledne nebo pozdního odpoledne.
6.Přestaňte kouřit a pít alkohol
Ano, je pravda, že tuto radu slýcháte při každém zdravotním problému, ale bohužel kouření cigaret a pití alkoholu není zničující jen pro vaše fyzické zdraví.
Obojí může také zhoršovat vaši náladu.
Odborná studie vědců z British Medical Journal zjistila, že kuřáci, kteří s tímto zlozvykem skončili, se cítili méně deprimovaní a měli pozitivnější pohled na život než ti, kteří kouřit nepřestali.
I když se může zdát, že na konci nepodařeného dne je sklenka vína nebo váš oblíbený koktejl to jediné, co vám může zvednou náladu, opak je pravdou. Zezačátku opravdu můžete pociťovat, že vám alkohol pomáhá zmírnit příznaky mírné deprese, ale ve výsledku ji může ještě zhoršit, jelikož má depresogenní účinek.
7.Dopujte se zdravými potravinami
V depresivních stavech má většina lidí nutkání sáhnout po sladkém pečivu, chlebu a jiných rafinovaných uhlohydrátech. Tyto potraviny totiž zvyšují produkci serotoninu. A přestože je v pořádku si sem tam něco takového dopřát, existuje dobrý důvod, proč si po snídani, která sestávala z koblihy nebo housky s marmeládou, dát k obědu velký salát.
Vypočítejte si plodné dny, datum porodu nebo svůj body mass index
Studie publikovaná v časopise American Journal of Clinical Nutrition spojila stravu bohatou na vlákninu (ovoce a zelenina) a laktózu (mléčné výrobky) s nižší pravděpodobností výskytu deprese. Oproti tomu spotřeba rafinovaných obilovin tuto pravděpodobnost zvýšila.
Terapeutka Lucie Mucalová v boji proti depresi doporučuje zařadit do stravy zelený čaj, mandle, oříšky, lososa, avokádo, banány, borůvky, chřest. Zároveň podotýká, že je potřeba naslouchat svému tělu.
„Upřímně sama za sebe nejsem nakloněna masovým zákazům a vyzdvihování určitých potravin.
Každý z nás přece ví, co tělu dělá a nedělá dobře a ne, že vyřadím z jídelníčku například kravské mléko jen proto, že se o tom všude píše. Bohužel, jedním z faktorů, proč vzniká deprese, je, že nežijeme v souladu se sebou.
Proto žijme tak a naplňujme život tím, co je opravdu naše a ne že to káže někdo, něco a už vůbec nežijme podle očekávání někoho,“ nabádá.
Pozor na ponorku aneb Když roste napětí mezi lidmi, kteří spolu tráví hodně času
Čas na pracovišti strávený s lidmi, které jsme si neměli možnost vybrat, a přesto jsme s nimi déle než se svými blízkými, může vést ke vzniku ponorkové nemoci častěji, než bychom čekali.
Foto: Profimedia.cz
Ne, bohužel se nejedná o slavný dopravní prostředek sympatického kapitána Nema. Řeč je o jevu laicky označovaném jako ponorková nemoc. Jedná se o stav vzrůstajícího napětí mezi osobami trávícími společně mnoho času bez okolních podnětů. Nejsnadněji vzniká mezi blízkými lidmi v rámci rodiny, pracovního kolektivu nebo o dovolené s přáteli.
Při ponorkové nemoci začneme pociťovat nevysvětlitelnou nechuť k osobě nám donedávna sympatické a milé. Její cvrlikavý smích se z ničeho nic změní v nechutné vřeštění, její voňavý parfém v páchnoucí odér. Dotyky, donedávna vyhledávané, vzbuzují pocit nauzey a vše, co pronese, je najednou tak liché, mylné a dokonce odporné! Že by ji někdo v noci zázrakem vyměnil?
Nikoli, to se jen vinou ponorkové nemoci změnilo vaše subjektivní vnímání reality, váš pohled na stejnou věc, stejnou osobu. Silná negativní emoce se zmocnila vaší mysli a je jen na vás, zda zvítězíte vy nad ní, či ona nad vámi.
Zakladatel analytické psychologie Carl Gustav Jung popisuje emoci jako věc, která nás unáší a je nakažlivá. Nejinak je tomu i s ponorkou nemocí. Špatná nálada, hádavost či dokonce nenávist se může v uzavřeném kolektivu šířit rychleji než středověký mor. Jak tuto tak trochu záhadnou nemoc co nejdříve porazit a jak jí, což je nejdůležitější, předcházet?
Čas strávený s lidmi, které jsme si neměli možnost vybrat, a přesto jsme s nimi déle než se svými blízkými, může vést ke vniku ponorkové nemoci častěji, než bychom čekali. Vždyť jsme všichni zaneprázdnění svými vlastními pracovními úkoly a s ostatními se často potkáváme jen u oběda nebo kávičky při kradmé pauzičce!
Přesto je pracovní kolektiv nejčastěji zmiňovaným místem velkých emocí, bezbřehých vášní, bohužel i těch negativních. Z nerozlučných kamarádek se z ničeho nic stanou zapřisáhlé nepřítelkyně, z loajálních kolegů vzteklouni, pro něž je takřka nemožné sdílet společný prostor. Nezřídka je ponorková nemoc důvodem k výpovědi či žádosti o přeložení.
Nebezpečí ponorky, jak si tuto nemoc dovolíme familiárně nazývat, tkví v její nenápadnosti. Vždyť kdo by nebyl občas popudlivý, bez nálady, letargický. Přesto právě tyto zdánlivě banální změny nálad mohou být prvním signálem nástupu nemoci, která může vygradovat ke slovní i fyzické agresi.
Hodil by se zřejmě nějaký věrohodný výzkum, který by naše tvrzení podpořil. Zde je. Jeden z mála osvícených zaměstnavatelů, který před tímto rozšířeným fenoménem nezavírá oči, zadal jisté renomované personální agentuře ve Vídni úkol, aby dlouhodobým a podrobným sledováním dění na pracovišti o dvanácti lidech popsala a případně eliminovala vznik ponorkové nemoci.
Z výsledků vyplynulo, že agresi iniciuje nejčastěji zaměstnanec charakterizovaný kolegy jako laskavý, altruistický a donedávna bezkonfliktní. Jeho hlavním rysem je ochota pomáhat, klidná a mírná povaha. Dlouho potlačované negativní pocity a snaha se zalíbit mohou vést, a často také vedou, ke vzniku paranoie či násilného jednání.
Zkuste se rozhlédnout, pokud si zrovna tento článek čtete v pracovní době, a zaměřte se na usměvavou a ochotnou kolegyni. Nemá v kabelce paličku na maso?
Na rozdíl od pracovního kolektivu jsou naši přátelé vlastně jedinými osobami, které jsme si vybrali a s nimiž trávíme dobrovolně a rádi volný čas. Je proto celkem překvapivé, že i směrem k nim můžeme pocítit iracionální nechuť, která nás ovládne a zapříčiní jednání, jež bychom ještě před týdnem považovali za nemožné.
Typickou situací, při které k ponorce dochází, je společná dovolená. Půl roku plánování a těšení se na společné zážitky se může během chvilky změnit v horor.
Obzvlášť pokud jsme si optimisticky zajistili čtrnáctidenní plavbu na katamaránu či pobyt v opuštěné chajdě někde vysoko v horách.
Izolované prostředí s nedostatkem podnětů a opakující se stereotypní situace vykonají své i s tím nejotrlejším kamarádem.
Nic netušící osoba pronese naprosto nevinnou větu a spustí lavinu antipatií, která s sebou může strhnout i další, do teď dobře naladěné účastníky zájezdu. Agrese ale není jediným příznakem nemoci.
Tendence uklidňovat se jídlem nebo neschopnost vstát z postele mohou také předznamenat vážnější problémy.
Asi není radno optimisticky hlaholit nad postelí kámoše a kázat mu, aby rychle vyskočil a zdravě posnídal.
Dle statistik končí dlouholetá přátelství z mnoha důvodů, z nichž na prvním místě jsou rozdílné názory, dále změna životního stylu (stěhování, pracovní vytížení atd.) a na třetím místě, světe div se, právě společně prožitá dovolená! Patří sem samozřejmě i společný lázeňský pobyt dlouholetých přítelkyň nebo zájezd k moři strávený v jednom pokoji.
Je těžké si přiznat, že antipatie, averze, či dokonce záchvaty nenávisti můžeme pocítit i k vlastní rodině, tedy dětem a manželovi. Samozřejmě víme, že jsou to osoby, které milujeme ze všeho nejvíc na světě. Uvědomujeme si, že pro ně uděláme naprosto cokoli, dokonce obětujeme i svůj vlastní život.
Jenže, jak si pomoci, když nad kupou špinavého prádla nebo třemi těžkými taškami plnými laskomin uslyšíme bezstarostné hlasy našich nejbližších, kterým je evidentně zcela ukradená naše únava a vyčerpání? A co když o svátcích už třetí večer sedíte u televize a manžel si zase vyvalil nohy na stůl? Nebo manželka po sto padesáté doráží, aby se konečně vynesla ta hromada papírů z rozbalených dárků?
Jak se ubránit úplně tajné a se studem pociťované vteřině averze nebo nenávisti? Vinu dává postižená, a nutno zdůraznit nemocná osoba jen sama sobě. Svojí netoleranci, údajné neschopnosti dostatečně milovat, nebo dokonce svojí psychické frigiditě.
Ale právě v rodině je vznik ponorkové nemoci dobře zdokumentován a popsán – a to dává naději, protože se dá tím pádem i nejsnáze eliminovat. Jak už bylo řečeno, vnik ponorkové nemoci ovlivňuje malý prostor, nedostatek podnětů a stereotypní činnosti. To vše je potřeba změnit nebo alespoň trochu narušit.
Svátky i dovolená by měly mít zajímavý program, klidně i částečně separátní pro každého. Dospívajícím dětem je dobré poskytnout soukromí, čímž eufemisticky nazýváme jejich ne často dobrovolný odchod z domu.
Je přece lepší přispět skoro dospělému pětatřicetiletému synkovi na nájem, než mu otrocky sloužit! Stání u plotny se omezí na minimum a luxus v podobě nějakého koníčku, třeba každotýdenní gastroturistiky po vyhlášených restauracích, udělají s náladou kus dobré práce!
Jsou součástí naší rodiny, ale bydlí ve svém bytě nebo v pečovatelském domě. Pomáháme jim, jak nám čas dovolí. Navštěvujeme je, kdy jen můžeme, a někdy i finančně přispíváme, aby prožili stáří co nejlépe. Přesto se nás občas zmocní pocit, za který se stydíme a rozhodně na něj nejsme pyšní. Pocit dávných křivd, nechuti a jakési zvláštní popudlivosti, kterou nedokážeme ovládnout.
Ať řekne bezmocný stařík cokoli, nám to najednou není po chuti. Chceme mu oponovat, diskutovat s ním, a dokonce mu pořádně od plic vynadat! Jen tak tak, že se ovládneme, abychom mu nevyčetli něco, čeho se na nás zdánlivě dopustil před půl stoletím! Čím to, že nejsme schopni pocítit všeobjímající a bezpodmínečnou lásku?
Na vině je ponorka, jež se nás zmocnila, aniž bychom si toho ve všem tom každodenním shonu vůbec všimli. Unavení sedíme u postele našeho rodiče, posloucháme jeho možná i oprávněné stesky, soucitně se usmíváme, ale v hlavě nám zní cynické bla bla bla!
Je dobré si místo obvyklého duševního sebemrskání uvědomit, že každá emoce je součástí našich často nevědomých potřeb.
Pokud ji nevyslyšíme a nějakým způsobem nevyřešíme, můžeme se dočkat trpkého konce, třeba právě v podobě slovní agrese nebo náhle se objevivší nemoci, kterou může dlouho pociťovaná negace iniciovat.
Nemusíme být příliš velkými mysliteli, abychom si uvědomili, že nejčastěji opomíjenou potřebou je odpočinek, relaxace a nové podněty. Ke zlepšení nálady stačí procházka parkem nebo den strávený aktivním povalováním na gauči zpestřeným donáškou pizzy!
Nejinak to jistě zafunguje i při příští návštěvě rodiče. Změňte stereotyp, změňte všechno. Přineste mu něco úplně jiného, než co očekává, a mluvte o jiných tématech než obvykle. Možná se vděku nedočkáte, ale myšlenkového osvěžení u obou aktérů určitě. A o to přece jde!
Zbývá už jen jediné – říci si, jak ponorce předejít. Pro začátek odborníci doporučují položit si pár prostých otázek.
Pociťujete vůči někomu zlost či odpor, aniž byste s ním tuto situaci nějakým způsobem řešili? Ignorujete dlouhodobě svoje negativní pocity? Považujete svůj život za šťastný nebo alespoň snesitelný? A poslední, zcela zásadní otázka: děláte něco pro sebe, svoje duševní i fyzické zdraví?
Pokud jste si tímto jednoduchým testíkem diagnostikovali ponorku, nekrčte rameny a už vůbec neříkejte skepticky, že někomu se to mluví. Zkuste změnit alespoň to málo, co jde. Rozbijte stereotyp, změňte návyky, zpřetrhejte okovy! Myslete na sebe, nikdo jiný to za vás neudělá. Přejeme vám klidnou plavbu!
Zajímavá je metoda růžové a fialové hodiny. Fialová je hodina předcházející spánku. Během ní bychom se měli věnovat příjemným a pohodovým záležitostem a nesledovat televizi ani počítač. Tato hodina výrazně ovlivňuje kvalitu spánku.
- Prudký hněv může u disponovaného jedince vyprovokovat srdeční infarkt.
- Deprese zvyšuje úmrtnost u pacientek s nádorem prsu.
- Nervozita a stres výrazně snižují imunitu.
- Zlost způsobuje vysoký krevní tlak a rozvoj kardiovaskulárních poruch.
- Pozitivní emoce naopak zvyšují psychickou odolnost a urychlují uzdravování.
Růžovou hodinou nazýváme tu po probuzení. Během ní bychom měli snídat, lehce cvičit a v klidu se věnovat přípravě na pracovní den. Pro navození pozitivních emocí je důležitý pitný režim, přiměřený tělesný pohyb a také poslech hudby. Zdroj MUDr. Karel Nešpor.
Hlavní zprávy
Jak zatočit se zdravotními následky covidu?
„Celá naše rodina prodělala COVID-19, ostatním bylo brzy dobře, ale já měl vysokou horečku, byl jsem extrémně unavený, letargický, ztratil jsem chuť a čich. Návrat k jakž takž normálu mi trval 8 týdnů a i nyní se stále cítím unavený až tak, že si musím jít přes den lehnout.
Nejhorší byla přetrvávající dušnost, pořádně jsem se nemohl nadechnout, a to i při běžném pohybu po bytě, neustále mě bolela hlava a ani čich a chuť se nevrátily. Trpěl jsem velkou únavou, přidaly se i záchvaty úzkosti a deprese.
Nyní, po 12 týdnech, už trochu cvičím, zvládnu procházku venku a celkově se cítím mnohem lépe,“ popsal svoji zkušenost s covidem čtyřicetiletý pacient, který v minulosti netrpěl žádnými zdravotními obtížemi.
Přestože se většina pacientů uzdraví spontánně, podle některých studií se ke stavu před covidem za 14 až 21 dní od provedeného testu vrátí pouze 65 % nemocných. Přibližně 10 % pacientů potrápí nemoc COVID-19 i déle než tři týdny, u menšího procenta pacientů pak uzdravení trvá v řádu měsíců.
Velmi častým příznakem je přetrvávající únava a slabost, jež můžeme přičíst jak plicním, tak srdečním následkům, ale také chronickému únavovému syndromu. Mezi další dlouhodobé příznaky patří kašel, zvýšená teplota, ztráta čichu a chuti – mohou mizet a zase se objevovat.
Další problémy zahrnují dušnost, bolest na hrudi, bolesti svalů a svalovou slabost, neurokognitivní obtíže jako bolesti hlavy, závratě, poruchy rovnováhy, zmatenost, neschopnost se soustředit, gastrointestinální potíže, vyrážky, takzvané covidové prsty, poruchy metabolismu, např.
zhoršení diabetu, tromboembolické onemocnění, deprese, úzkosti a další psychické obtíže.
Příznaky se navíc mohou vracet ve vlnách, některé dny je člověku lépe, jindy hůře. Určitě je vhodné celou situaci konzultovat se svým praktickým lékařem, který vás může odeslat na specializované vyšetření. Ke specialistovi se se svými problémy ale můžete objednat i sami.
K vyšetření specialistou by měli být vždy odesláni pacienti, kteří vykazují plicní, kardiologické, neurologické či psychiatrické symptomy, jež jsou nové, přetrvávající nebo se zhoršují. Mnoho lidí však nebylo na covid testováno, a tudíž není jasné, zda jde o následky covidu, či nikoli.
I proto je důležité se daným příznakům věnovat a pacienta případně odeslat na další vyšetření.
Stále samozřejmě bohužel platí, že řada lidí návštěvu u lékaře odsouvá. To přitom může být zcela kontraproduktivní.
„Hodně pacientů odkládá návštěvu z důvodu strachu z nákazy, většinou se jejich zdravotní obtíže ale zhorší natolik, že následná léčba trvá podstatně déle, než by bylo nutné, kdyby přišli včas.
Naše ordinace jsou přitom pravidelně dezinfikovány a při objednání na konkrétní čas je riziko nákazy minimální,“ komentuje kožní specialista Polikliniky Prahy 7 MUDr. Ondřej Šeda.
Dobrá zpráva je, že ačkoli následky covidu mohou přetrvávat i měsíce, většinou postupně odezní.
U pacientů, kteří sice nebyli hospitalizováni, ale měli těžší průběh, se doporučuje delší sledování praktickým lékařem, rentgen plic po 12 týdnech od propuknutí nemoci, pravidelné měření saturace kyslíkem (pomocí pulzního oxymetru) a v případě vážnějších či déletrvajících příznaků léčba v plicní ambulanci. Specializovaná plicní rehabilitace není většinou nutná, ale cílená dechová cvičení doprovázená postupným zvyšováním zátěže a aktivity mohou pomoci rychlejšímu uzdravení. Důležitý je samozřejmě i pohyb, ale rozhodně není dobré mít na sebe příliš vysoké nároky a naložit si spoustu cvičení – to totiž může vést k ještě větší únavě a zhoršení problémů s dýcháním. Pokud se vracíte do práce, možná se budete potřebovat se zaměstnavatelem dohodnout na postupném návratu.
U starších osob může mít onemocnění i vážnější následky. Může to být způsobeno přidruženými chronickými onemocněními, která bývají spojena s vyšším věkem, větší křehkostí a mnohdy také sociální izolací. Senioři jsou rovněž ve větší míře ohroženi úbytkem svalové hmoty a pohyblivosti tzv. sarkopenií, dále podvýživou, depresí, chronickou bolestí či deliriem.
Níže jsme pro vás připravili několik rad a tipů, jak následky covidu zvládnout. Podrobnější informace od jednotlivých specialistů a návody ke cvičení naleznete v lednu na www.poliklinikaprahy7.cz v sekci informace pro pacienty.
- Kdy byste měli vyhledat radu lékaře?
- • přetrvávající či horšící se dušnost či kašel
- • saturace kyslíkem v krvi nižší než 96 % (pulzní oxymetr pro domácí použití je možné zakoupit za cca 350 Kč, ale měl by ho mít i váš praktický lékař)
- • bolesti na hrudi neznámého původu
- • přetrvávající svalová slabost, bolesti svalů, brnění končetin
- • nově vzniklá zmatenost, závratě, poruchy rovnováhy
- • záchvaty paniky či přetrvávající úzkost, strach či deprese
Výše uvedené příznaky nejsou specifické pro COVID–19. Pokud některé z nich vzniknou náhle (zvláště bolest na hrudi, bolesti hlavy, porucha vědomí, řeči, zraku či hybnosti končetin), je nutné ihned volat tel.: 155 pro podezření na infarkt či cévní mozkovou příhodu. Rozhodně tedy nečekat, až se obtíže zhorší nebo odezní.
Co pro vás může udělat váš praktický lékař? Volejte svého praktického lékaře hned, jakmile onemocníte respiračním onemocněním, lékař vás odešle na testy a navrhne symptomatickou léčbu, dále může sledovat vývoj vašeho zdravotního stavu.
Pokud příznaky přetrvávají delší dobu, lékař vás opět vyšetří a navrhne individuální léčebný postup, změří vám krevní tlak nebo míru dušnosti pomocí pulzního oxymetru či vás odešle na krevní testy, RTG, EKG anebo k jinému specialistovi dle individuálních obtíží a nasadí symptomatickou léčbu.
Může také vypsat žádanku na fyzioterapii či ošetřovatelskou péči poskytovanou agenturou domácí zdravotní péče.
Techniky pro zlepšení dechových funkcí Častým dlouhodobějším příznakem covidu může být přetrvávající kašel a dechová nedostatečnost – dušnost.
Pro kontrolu, kolik kyslíku je obsaženo v krvi (ukazatel dušnosti), je možné využít domácí oxymetr, který je možné zakoupit za cca 350 Kč.
Pokud množství kyslíku opakovaně klesne pod 96 % nebo pokud trpíte neustupujícím kašlem, měli byste konzultovat svého praktického lékaře, který vás taktéž může změřit pomocí pulzního oxymetru, či se objednat na plicní ambulanci.
Vyzkoušet můžete i následující cvičení na podporu dechových funkcí: posaďte se do polohy s oporou a pomalu provádějte nádech nosem a výdech ústy, přičemž uvolněte hrudník a ramena, což vám umožní dýchání až do břicha. Výdech by měl být 2x delší než nádech.
Toto cvičení lze provádět opakovaně v průběhu dne, v 5–10minutových dávkách nebo i déle, je-li to užitečné. Další praktické cvičení na podporu dechových funkcí a posílení svalů najdete od ledna na webu Polikliniky Prahy 7.
Jiné dýchací techniky jako brániční dýchání, pomalé hluboké dýchání, dýchání našpulenými rty nebo techniky jógy vyžadují odbornou radu.
Praktický lékař či jiný specialista vám může také předepsat fyzioterapii na posílení dechových funkcí nebo obnovu svalové síly, které vám rádi poskytnou pracovníci Oddělení rehabilitace Polikliniky Prahy 7.
Únava a postupný návrat k aktivitě Pokud trpíte zvýšenou únavou anebo ochablými svaly a svalovou slabostí, je vhodné si aktivitu dávkovat a zvyšovat zátěž velmi pomalu, což vám pomůže šetřit energii a postupně zvyšovat výkonnost.
Pro udržení svalových funkcí je důležité zařazovat pohybové aktivity, ty by ale měly opět začínat pomalu, třeba jen protažením svalů a chůzí po bytě. Zátěž i rozsah zvyšujte jen postupně, jinak se totiž vaše únava může ještě zhoršit a uzdravení bude trvat déle.
Obecně vám pomůže pravidlo 3P (Pozvolné tempo, Plánování, Priority).
Pozvolné tempo Provádějte úkon pouze do doby, kdy se začnete cítit unavení, a nikoli až do vyčerpání. Například vyjděte 5 schodů a pak si 30 sekund odpočiňte. Pokud totiž vyjdete najednou celé patro, budete muset nahoře odpočívat 10 minut a druhý den budete o to víc unavení.
Tipy
- Rozdělte činnosti na menší úkony po celý den
- Během aktivity si odpočiňte, je to klíč k dobití energie
- Mezi náročnějšími aktivitami si naplánujte alespoň 30 minut odpočinku
Plánujte
Úkony, které potřebujete udělat, si zkuste rozdělit do menších částí a naplánovat do více dní v týdnu, zvláště pokud vám dané činnosti zhoršují dušnost nebo vás unavují. Náročnější aktivity, jako nakupování, pochůzky, praní prádla, si rozplánujte na různé dny a vždy je prokládejte dnem volna.
Tipy
Požádejte o pomoc rodinu či přátele. Osamělí lidé mohou využít i pečovatelskou službu či se spojit s dobrovolníky ze sousedských spolků Prahy 7.
Pokud trpíte svalovou slabostí, můžete využít celou řadu pomůcek, které vám usnadní běžné činnosti (speciálně upravené nádobí, mycí potřeby apod.). Více vám poradí váš rehabilitační pracovník nebo se můžete obrátit na poradnu ergoterapie či půjčovnu kompenzačních pomůcek na Poliklinice Prahy 7.
Senioři, kteří nejsou schopni docházet na rehabilitaci ambulantně, mohou využít základní rehabilitační cvičení se sestrou z agentury domácí péče. Poukaz na tuto službu vám předepíše váš praktický lékař či jiný specialista.
Stanovte si priority
Některé každodenní činnosti jsou nutné, ale jiné nikoli. Položte si následující otázky a zjistěte, které z vašich úkolů jsou nezbytné:
Co musím udělat dnes? Co chci dnes dělat? Co lze odložit na další den? Čím mohu pověřit někoho jiného?
Tipy
- V průběhu provádění úkonu plynule dýchejte, nezadržujte dech.
- Snažte se pokud možno vyhnout tahání, zvedání, ohýbání, natahování a kroucení.
- Těžší věci namísto zvedání posouvejte.
- Ohýbejte se pokrčením kolen, ne až od pasu.
Obtíže v oblasti duševního zdraví Někteří z pacientů si stěžují na dlouhodobější obtíže, jako jsou úzkosti, záchvaty paniky, osamělost či ztráta životního smyslu, beznaděj až deprese. Hůře se mohou cítit lidé, kteří o někoho pečují, a mají tak dvojí zátěž.
Dobré je o svých pocitech mluvit s přáteli či rodinou, vyhledávat sociální kontakty místo izolace, dobře o sebe pečovat a trochu se i rozmazlovat – třeba kvalitním jídlem či rituály, které vám dělají dobře.
Pokud máte potřebu sdílet svoji aktuální situaci nebo se vaše psychika nelepší, je vhodné vyhledat odbornou pomoc.
Navštivte odborníka V případě dalších přetrvávajících obtíží můžete kontaktovat specialisty z Polikliniky Prahy 7, Františka Křížka 22 (vstup z ulice Milady Horákové).
Obvykle je doporučována žádanka od praktického lékaře, ale ke specialistovi s výjimkou fyzioterapie a domácí zdravotní péče se můžete objednat i bez žádanky.
Na všechna vyšetření je ale nutné se objednat předem.
Psychické obtíže úzkost, záchvaty paniky, deprese, klinická psycholožka PhDr. Alexandra Machková, 270 005 566, [email protected], úterý 15.30–16.30 a středa 7–8 jsou hodiny vyhrazené pro telefonické konzultace či pacienty, kteří se cítí v krizi
- Neurologické obtíže nepřestávající bolesti hlavy a svalů, poruchy rovnováhy, soustředění, závratě či zmatenost: neurologie, MUDr. Helena Dvořáková, 270 005 640
- Problémy s dýcháním plicní oddělení, MUDr. Věra Pacovská, 270 005 639
- Ztráta čichu/chuti trvající déle než 1 měsíc oddělení ORL, 270 005 636
- Vyrážky, ekzémy, „covidové prsty“ kožní oddělení, MUDr. Ondřej Šeda, 270 005 648
- Bolesti na hrudi či jiné nespecifické kardiologické či interní obtíže, zejména pokud se již léčíte na kardiologii kardiologie/interna, MUDr. Hussam Sibai, 270 005 633
- Zhoršená kontrola diabetu či jiné nespecifické interní obtíže diabetologie/interna, MUDr. Martina Jakoubková, 270 005 631
- Problémy se svalovou slabostí, omezená pohyblivost v důsledku neaktivity, potíže s dýcháním (na fyzioterapii nutná žádanka od lékaře) oddělení rehabilitace, Dukelských hrdinů 1, 233 372 970
- Pomoc na dosah
- Pokud jste se v důsledku situace spojené s onemocněním COVID-19 dostali do obtíží, můžete využít poradny ve foyer Polikliniky Prahy 7.
- Poradna pro seniory, půjčovna kompenzačních pomůcek po a st 8–12, 777 482 466
- Poradna pro pečující po 13–15, po–pá 9–17 dostupné
- na 730 195 346
Léto přináší o čtvrtinu více infekcí močových cest: Jak jim předejít a jak je léčit?
Mokré plavky si po koupání co nejdříve převlékněte • Autor: iStock.com
„Nejrizikovějším ročním obdobím pro vznik zánětu močových cest je léto. Lidé podceňují rychlé změny počasí v průběhu dne, tráví spoustu času venku, vysedávají na studených plochách, ale přitom se nedostatečně oblékají a snadno prochladnou.
Stejně jako při koupání v chladných vodních tocích a bazénech, kdy především dlouho zůstávají v mokrých, studených plavkách. Letní oblečení si žádá i častější výměnu spodního prádla. Jenže tanga oblíbená pro svou nenápadnost nejsou pro delší nošení zrovna nejvhodnější.
Mechanicky dráždí intimní partie, které jsou pak náchylnější ke vzniku infekce, a také usnadňují přesun bakterií z oblasti konečníku a pochvy
k močové trubici,“ vysvětluje prim. MUDr. Michaela Matoušková, místopředsedkyně České urologické společnosti.
Více k tématu zánětu močových cest čtěte zde.
Výskyt infekcí močových cest v reprodukčním věku výrazně převažuje u žen. Ve svém životě se s nimi setká každá druhá, ale jen necelá polovina z nich vyhledá lékaře.
U 30 % postižených žen se onemocnění opakuje, v 15 % se vrací ve velmi krátkých intervalech. Vyvolávajícím momentem bývá také například sexuální styk, u některých žen a dívek i snížení příjmu tekutin.
Moč je pak více koncentrovaná a bakterie se v ní rychleji pomnoží.
Muži trpí méně
U mužů mladších 50 let jsou močové infekce méně časté. Po prochlazení se obvykle potýkají se zánětem močového měchýře, ale také nadvarlat nebo prostaty. Především záněty prostaty mají sklon k opakování a zhoršování obtíží.
U mladších mužů může močová infekce signalizovat jiné onemocnění močových cest, například přítomnost kamenů, dosud nepoznaných vrozených vad nebo nádorů. Po 60.
roce věku se incidence výskytu infekcí močových cest u obou pohlaví vyrovnává a uroinfekce se vyskytují u 10–30 % osob.
„Léto je také období, které vybízí k větší sexuální aktivitě. Během pohlavního styku dochází ke kontaktu různých bakteriálních mikroprostředí a k mechanickému dráždění poševní sliznice.
Tuto zátěž nemusí imunitní systém pochvy zvládnout. Důležitou roli proto hraje hygiena intimních partií, vlastních i partnera, před i po pohlavním styku, nesmí však být přehnaná. Vhodné jsou výplachy pochvy přípravky k tomu určenými, které jsou dostupné v lékárnách.
Po sexu je prospěšné se nejen osprchovat, ale také vymočit. Obzvláště nebezpečná je sexuální turistika, zejména bez kondomu. Hormonální antikoncepce před přenosem pohlavních nemocí a infekcí neochrání, jak se bohužel stále mnozí domnívají,“ říká MUDr.
Zuzana Líbalová Čepická, předsedkyně Sekce infekčních nemocí České gynekologické a porodnické společnosti.
Jak infekci předejít?
Vždycky mějte po ruce například velký šátek nebo svetřík, na který si můžete sednout nebo si ho uvázat kolem pasu. V případě, že se počasí zhorší, chraňte si břicho před prostydnutím. Po koupání nebuďte dlouho v mokrých plavkách, snažte se co nejdříve převléknout do suchých. Pokud jste na infekce močových cest náchylní, noste klasické kalhotky místo tang. Při sexu se chraňte kondomem.
Léčba zánětu močových cest
Pokud už se objevily první potíže, kterými jsou bolest v podbřišku a bolestivé močení a moč zbarvená do červena, první pomocí je hodně pít, protože bakterie se potřebují z těla dostat ven. Za 24 hodin byste měli vyloučit dva litry moči. Pijte zejména takové nápoje, které nedráždí – vodu, minerálky, neslazený urologický čaj.
Pro rychlé zjištění, jestli je močový měchýř jen podrážděný, nebo zda se jedná o počínající zánět, můžete využít domácí test, který se dá zakoupit v lékárně. Pokud se infekce na testu prokáže nebo pokud budou potíže přetrvávat, je nezbytné vyhledat lékaře a onemocnění léčit, aby se nevyvinulo v chronickou formu.
Základ léčby zánětu močových cest tvoří antimikrobiální léčba, která přinese během 24 hodin po zahájení úlevu od potíží. Během užívání většiny antibiotik se musí pacient vyhnout sluníčku, což není v létě úplně jednoduché. Existují i antibiotika, pro která tento zákaz neplatí, léčba s nimi však může trvat déle.
Autor: Kateřina Erbsová