Lékaři nechtějí léčit nevyléčitelně nemocné, ministerstvu to nevadí

Vítáme Vás na Portále pro pacientské organizace, portále, který shromažďuje informace o pacientských organizacích a pro pacientské organizace na jednom místě. 

V sekci Databáze pacientských organizací najdete seznam pacientských organizací, které se věnují různým onemocněním či postižením a sdružují pacienty a jejich blízké. V sekci Pro pacientské organizace informujeme o našich aktivitách.

…více o portálu

Lékaři nechtějí léčit nevyléčitelně nemocné, ministerstvu to nevadí

Byly vyhlášeny dvě výzvy pro neziskové organizace.  Jde o výzvy tzv. Malého grantového schématu (MGS) programu Zdraví Fondů EHP 2014-2021.

Přečíst celý článek

Lékaři nechtějí léčit nevyléčitelně nemocné, ministerstvu to nevadí

Jak funguje očkování vážně nemocných osob? Kde a kdy se mohou nechat očkovat?

Přečíst celý článek

Lékaři nechtějí léčit nevyléčitelně nemocné, ministerstvu to nevadí

V tomto článku naleznete informace o očkování proti covidu-19 určené především chronicky nemocným lidem. Postupně budeme do tohoto textu přidávat další informace a aktualizovat stávající. 

Přečíst celý článek

Lékaři nechtějí léčit nevyléčitelně nemocné, ministerstvu to nevadí

Od 1. března 2021 se do očkování postupně v závislosti na dostupnosti očkovacích látek zapojují ordinace praktických lékařů.

Přečíst celý článek

Lékaři nechtějí léčit nevyléčitelně nemocné, ministerstvu to nevadí

Jak probíhá očkování ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče, kde je pacient dispenzarizován nebo hospitalizován?

Přečíst celý článek

Lékaři nechtějí léčit nevyléčitelně nemocné, ministerstvu to nevadí

 16. 3. 2021, publikováno: 16. 3. 2021  

Setkání pracovní skupiny Pacientské rady pro inovace se pod vedením Anny Arellanesová uskutečnilo 16. března. Hostem on-line setkání byl MUDr. MUDr. Milan Macek, DrSc. z Ústavu biologie a lékařské genetiky 2. LF UK a FN Motol. 

Přečíst celý článek

Lékaři nechtějí léčit nevyléčitelně nemocné, ministerstvu to nevadí

 11. 3. 2021, publikováno: 11. 3. 2021  

Dne 11. března se konalo první řádné zasedání Pacientské rady v letošním roce.

Diskutovalo se zejména o očkování chronicky nemocných pacientů proti nemoci covid-19. V rámci zasedání dále zazněly také informace o postupu legislativních prací i o činnosti pracovních skupin Pacientské rady.

Přečíst celý článek

Lékaři nechtějí léčit nevyléčitelně nemocné, ministerstvu to nevadí

 9. 3. 2021, publikováno: 9. 3. 2021  

9. března se uskutečnilo on-line setkání ministra zdravotnictví se členy Pacientské rady ministra zdravotnictví. Hlavním tématem setkání bylo očkování chronických pacientů proti nemoci covid-19.

Přečíst celý článek

Lékaři nechtějí léčit nevyléčitelně nemocné, ministerstvu to nevadí

 4. 3. 2021, publikováno: 4. 3. 2021  

Dne 4. 3. 2021 se sešla formou online videokonference pracovní skupina Pacientské rady ministra zdravotnictví pro zdravotně sociální pomezí ke svému šestému jednání.

Přečíst celý článek

Lékaři nechtějí léčit nevyléčitelně nemocné, ministerstvu to nevadí

Z iniciativy nově vzniklé pracovní skupiny pro eHealth proběhl dne 28. ledna webinář na téma Co je vlastně elektronizace. 

Přečíst celý článek

 5. 2. 2021, publikováno: 5. 2. 2021  

Očkování proti onemocnění covid-19 je pořád velmi aktuálním tématem a mnoho zástupců z řad pacientských organizací ale i veřejnosti se na nás obrací s otázkou „Kdy, kde a jak budu očkovaný?“

Oddělení podpory práv pacientů a Pacientský hub vás zve ve středu, 10. února od 16 hodin na webinář,  který se zaměří na praktické otázky související s organizací očkování proti covid-19.

Přečíst celý článek

 26. 1. 2021, publikováno: 26. 1. 2021  

Očkování proti onemocnění covid-19 je velmi aktuálním tématem a pro pacientské organizace v souvislosti s ním vyvstává řada otázek, týkajících se možných kontraindikací či rizik pro osoby s konkrétní diagnózou.

Přečíst celý článek

 19. 1. 2021, publikováno: 19. 1. 2021  

Dne 19. ledna 2021 se sešla Pacientská rada ministra zdravotnictví k mimořádnému on-line zasedání.

Diskuze byla věnovaná vývoji epidemiologické situace a také materiálům, které popisují provedení kampaně očkování proti onemocnění covid-19.

Přečíst celý článek

 16. 1. 2021, publikováno: 16. 1. 2021  

Ministerstvo zdravotnictví ČR ve spolupráci s Asociací inovativního farmaceutického průmyslu uspořádalo 16. ledna vzdělávací kurz na téma HTA.

Přečíst celý článek

Jménem Pacientského hubu Vás zveme na první letošní on-line setkání. 

Workshop na téma Jak si udržet duševní pohodu v novém roce se koná ve čtvrtek 7. ledna, 17.30 – 19.30 hod. prostřednictvím nástroje  MS Teams.

Přečíst celý článek

 8. 12. 2020, publikováno: 10. 12. 2020  

Dne 8. prosince 2020 se uskutečnilo patnácté, letos poslední zasedání Pacientské rady. Zasedání proběhlo opět on-line, pozvání na zasedání přijal JUDr.

Radek Policar, náměstek pro legislativu a právo.

Diskutovalo se o návrhu na zřízení pracovní skupiny Pacientské rady pro elektronizaci zdravotnictví, o aktuálním dění v legislativě a v neposlední řadě i o tématu vakcinace proti onemocnění Covid-19. 

Přečíst celý článek

Cílem těchto článků je informovat tzv. specifické skupiny osob v souvislosti s jejich změněným zdravotním stavem (zdravotní postižení, chronické onemocnění, duševní onemocnění, věk) vzhledem k opatřením k epidemii Covid-19 v České republice, kdy pro tento svůj stav nedostačuje pro tyto osoby řešení za užití možností určených široké veřejnosti.

Přečíst celý článek

Co zde najdete: odkazy na stránky s informacemi, telefonní linky určené pro seniory

Přečíst celý článek

Níže naleznete  informace, jak se spojit s relevantními subjekty v souvislosti s epidemií,  při potřebě dorozumívání písemným českým jazykem. 

Přečíst celý článek

Jménem Pacientského hubu Vás zveme na neformální setkání Kafe na téma… Digitalizace. Setkání se koná 15. prosince od 17:30 prostřednictvím ZOOM.

Přečíst celý článek

publikováno: 23. 11. 2020  

Jménem Pacientského hubu Vás zveme na jeho první vzdělávací akci Negrantový fundraising. Z výsledků vyplněných dotazníků vyplynulo, že právě fundraising je pro chod pacientské organizace zcela nepostradatelný.

Přečíst celý článek

publikováno: 10. 11. 2020  

Ministerstvo zdravotnictví ČR (Zprostředkovatel Malých grantových schémat MGS) ve spolupráci s Ministerstvem financí ČR (Zprostředkovatel programu Zdraví) a Norským institutem veřejného zdraví (Partner programu Zdraví z donorského státu) mají to potěšení oznámit záměr vyhlásit na konci roku 2020, případně začátkem roku 2021 Výzvu pro předkládání žádostí o grant do MGS č. 3 v rámci Programu Zdraví podpořeného prostřednictvím EHP fondů 2014–2021.

Přečíst celý článek

publikováno: 27. 10. 2020  

Jak umírají doktoři?

Lékaři nechtějí léčit nevyléčitelně nemocné, ministerstvu to nevadí

Když zdravotníci a lékaři, kteří znají omezení moderní medicíny, onemocní nevyléčitelnou a smrtelnou chorobou, velmi často se rozhodnou nevyužít život prodlužující léčbu. Jeden americký lékař vysvětluje, proč je nejlepší zemřít v klidu a pokoji doma, než umírat pod sedativy sám, mezi čtyřmi stěnami nemocničního pokoje.

Před několika lety si Karel, velmi respektovaný ortoped, našel malou bouli na břiše. Požádal svého kamaráda chirurga, aby se na to podíval a ten při operaci zjistil, že se jedná o rakovinu slinivky. Chirurg, který Karla operoval, byl jedním z nejlepších v celé zemi.

Dokonce vymyslel zcela nový způsob, jak tuto formu rakoviny léčit, který zvýšil pravděpodobnost pětiletého přežití z 5 na 15%, ovšem za cenu velmi špatné kvality života. Karel o takovou léčbu neměl zájem.

Druhý den podal v nemocnici výpověď, odešel domů a již nikdy do žádné nemocnice nevkročil. Věnoval se rodině a snažil se co nejdéle si užít zbytek času, který mu byl vyměřen. O několik měsíců později zemřel. V klidu a pokoji, za přítomnosti celé rodiny.

Nepodrobil se žádné chemoterapii, radioterapii ani neabsolvoval chirurgickou léčbu. Zdravotní pojišťovnu nestál ani korunu.

Přestože se o tom příliš často nemluví, je potřeba si připomenout, že i lékaři umírají. A neumírají jako my ostatní. Oproti všeobecnému přesvědčení, že se jim dostává té nejlepší možné léčby, ke které se většina lidí nemá šanci dostat, je opak pravdou.

Často se totiž rozhodnou, že se žádné léčbě nepodrobí. Celý svůj profesní život tráví tím, že se snaží vyrvat své pacienty ze spárů smrti a když musí stejnému problému čelit sami, berou to často docela klidně.

Vědí přesně co se stane, znají všechny možnosti, které jim medicína nabízí a mají přístup k té nejlepší zdravotní péči, jakou si můžou přát.

Ale přesto toho často nevyužívají. Samozřejmě ani lékaři nechtějí zemřít. Chtějí žít, jako všichni ostatní. Bohužel ale znají omezení moderní medicíny. A vědí také dost o smrti na to, aby věděli, čeho se všichni lidé bojí nejvíce: umírání v bolestech a o samotě.

Promluvili si o tom se svou rodinou.

A chtějí si být jisti, že až přijde jejich čas, nikdo se nebude pouštět do hrdinství a lámat jim v posledních chvílích života žebra při pokusu o kardiopulmonární resuscitaci (to se totiž opravdu stane, pokud je resuscitace provedena správně).

Téměř všichni lékaři a zdravotníci již na vlastní oči mnohokrát viděli nebo na pacientech prováděli to, čemu se odborně trochu ošklivě říká „marná péče“.

Marná péče je snaha lékařů nasadit nejmodernější technologie na udržení smrtelně nemocného člověka při životě stůj co stůj. Pacient bude připojen na přístroje a hadičky a nadopován léky.

Tohle všechno se děje na jednotkách intenzivní péče a stojí každý den desítky tisíc korun. Avýměnou za tuhle cenu pacient získá jenom utrpení, které bychom nepřáli ani nejhoršímu nepříteli.

Budete mít zájem:  Jak na metličky na nohou?

Lékaři ani nedokáží spočítat, kolikrát jim jejich kolegové nad těžce nemocným pacientem, řekli něco jako: „Slib mi, že mě zabiješ, pokud mě někdy uvidíš v tomto stavu.“ A opravdu to myslí vážně. Někteří zdravotníci dokonce nosí odznaky s nápisem „NERESUSCITOVAT“, aby ostatním kolegům sdělili, že si nepřejí být resuscitováni.

Dokonce tento odznak někdo má i jako tetování. Poskytovat lékařskou péči, která lidem způsobuje utrpení jsou opravdová muka. Lékaři jsou školení k tomu, aby získávali od pacientů informace a skrývali přitom své vlastní pocity. Nicméně v soukromí, mezi ostatními lékařskými kolegy, se o své radosti a strasti neváhají podělit.

„Jak může někdo tohle udělat svým příbuzným?“ Tuto a podobné otázky si kladou. Utrpení pacientů, které lékaři mají každý den před očima, je zcela určitě jedním z důvodů, proč je mezi lékaři nejvíce alkoholiků, sebevražd a deprese než u jiných profesí.

Utrpení, které lékaři v nemocnici vidí, je také jedním z hlavních důvodů, proč jich řada odchází z nemocnice pryč do soukromé ordinace nebo mimo obor.

Jak je možné, že lékaři poskytují tolik marné péče, kterou by sami sobě normálně neposkytli?

Odpověď na tuto otázku je jednoduchá. Mohou za to pacienti, lékaři a systém financování zdravotní péče. Roli pacientů si můžeme ilustrovat na jednoduchém příkladu, kdy pacient ztratí vědomí a je přijat do nemocnice.

Protože na tyto situace nikdo není připraven a nemá pro podobné situace žádný plán, končí to tak, že šokovaní a vystrašení příbuzní se ocitají v bludném kruhu. Je toho na ně moc a neví kudy kam.

Když se jich doktoři zeptají zda mají udělat „úplně všechno“, tak jako v transu odpoví, že ano.

A pak začne zlý sen. Někdy rodina smrtelně nemocného pacienta skutečně opravdu chce, aby lékaři „udělali úplně všechno“, ale většinou chtějí „udělat všechno co má smysl.“ Berou to tak, že stačí doktorovi říci, aby udělal „všechno“ a on už si s tím poradí. A takhle to probíhá v devíti případech z deseti.

Další věcí, která celou situaci ještě více zamotává jsou nerealistická očekávání kladená na samotné lékaře. Většina lidí si myslí, že kardiopulmonární resuscitace je velmi spolehlivým postupem záchrany lidského života, ovšem neplatí to vždy.

Pokud dojde k zástavě srdce u jinak zdravého pacienta nebo při operaci, má resuscitace smysl a dokáže opravdu zachránit život. Ovšem pokud resuscitaci použijeme na pacienty, kteří jsou již stářím velmi sešlí nebo trpí nevyléčitelnou chorobou, je přínos resuscitace velmi malý.

Jde tak vlastně jen o to, že pacientovi zbytečně způsobíme bolest a kvalitu života mu to nijak nezlepší.

Ovšem nesmíme zapomínat ani na roli samotných lékařů, která je také velmi zásadní. Problém je v tom, že i ti lékaři, kteří neradi poskytují marnou péči, musí najít způsob jak respektovat přání pacientů a jejich rodin. Pokud opět použijeme náš příklad s jednotkou intenzivní péče a pacientem v bezvědomí tak situace bývá následující.

Nevyléčitelně nemocný pacient upadá do bezvědomí a na chodbě před oddělením jsou jeho plačící příbuzní a rodina. Rodina nemusí znát jméno ošetřujícího lékaře, protože ten má třeba dovolenou nebo ho někdo jiný zastupuje. Lékař si tedy musí získat důvěru rodiny, a to v situaci, která je velmi nepříjemná a choulostivá pro všechny strany.

Příbuzní pacientů si často myslí, že pokud lékař nechce nebo odmítne poskytnout marnou péči, snaží se ušetřit čas nebo náklady na léčbu. I když někteří lékaři jsou v komunikaci lepší než ostatní, stejně musí všichni čelit stejnému tlaku.

Nejlepší strategií v takové situaci je říci pacientům na rovinu co mohou očekávat a nabídnout jim jednotlivé možnosti dalšího postupu.

Pokud pacienti nebo jejich příbuzní trvají na marné péči, je potřeba jim jednoduše a srozumitelně říci, že tato léčba by jen prodloužila utrpení pacienta a neměla by pro něj žádný přínos.

Pokud i po přátelském a srozumitelném vysvětlení pacienti stále trvají na marné nebo dokonce škodlivé léčbě, nezbude lékaři nic jiného než požádat jiného lékaře nebo nemocnici o převzetí péče o daného pacienta (pokud je to z lékařského hlediska přiměřeně možné).

Měl by být lékař v takové situaci neoblomný?

Tyto situace jsou nesmírně obtížné a v případě, že byl lékař příliš neoblomný, může být z vývoje situace špatný, což může ovlivnit jeho lékařský úsudek.

Kolega lékař vzpomíná na jednoho pacienta, kterého musel přeložit do jiné nemocnice. Byl to právník z rodiny jednoho významného místního politika.

Trpěl těžkým diabetem a závažnou poruchou krevního oběhu a během léčby se u něj vyvinula ischémie dolní končetiny (nedostatečné zásobení kyslíkem – nedokrvení).

Musel se rozhodnout zda okamžitě podstoupit operaci nebo zda jí odložit, dokud se jeho stav nezlepší a nevyřeší se problém se srdcem. Protože jsem věděl, jaká jsou rizika operace, snažil jsem se ho přesvědčit, aby operaci odložil. Nicméně, pacient vyhledal jiného lékaře, kterého jsem neznal.

Protože tento lékař mého pacienta neznal tak dobře jako já, rozhodl se, že operace ischemické (nedokrvené) končetiny bude provedena na obou dolních končetinách s cílem obnovit cévní zásobení.

Nicméně vzhledem k tomu, že pacient v důsledku onemocnění trpěl chronickým sklonem k tvorbě krevních sraženin, operace se nepodařila a krevní oběh do postižené končetiny nebyl obnoven.

To nakonec vedlo ke vzniku gangrény a oboustranné amputaci dolní končetiny. O dva týdny později tento pacient zemřel v jedné velké fakultní nemocnici.

Je snadné v podobných případech házet vinu na lékaře nebo pacienty, ale často jsou všechny strany obětí našeho systému zdravotní péče, který přímo podporuje nadměrnou a marnou léčbu.

Většina lékařů se bojí soudních sporů, a tak udělají vše, oč je pacient nebo jeho rodina požádají, aby neriskovali soudní spor.

A někdy se může stát, že i když se člověk na všechno řádně a poctivě připraví, stejně ho ten systém nakonec dostane.

Další z mých kolegů vzpomínal na pacienta, kterému bylo 78 let a již řadu let trpěl těžkou nemocí a musel absolvovat více než 15 rozsáhlých chirurgických zákroků. Říkal mému kolegovi lékaři, že nikdy a za žádných okolností již nechce být znovu připojen na přístroje ani resuscitovat.

Nicméně jednou o víkendu tohoto pacienta postihla cévní mozková příhoda a byl v bezvědomí a bez své manželky převezen na jednotku intenzivní péče do nemocnice v jiném městě. Lékaři udělali všechno možné, aby pacienta resuscitovali a napojili na přístroje. To ovšem pro pacienta bylo jako zlý sen.

Když můj kolega přijel do nemocnice, kam byl pacient převezen, aby převzal péči o něj, promluvil si s manželkou pacienta a ukázal jí podepsané prohlášení jejího manžela o tom, že si nepřeje být resuscitován. Pak můj kolega přístroj vypnul a nechal pacienta odejít. Pacient zemřel o dvě hodiny později.

Přestože tento pacient řádně podepsal všechny dokumenty a informovaný souhlas, nemohl zemřít tak jak si přál. Zasáhl systém. Navíc, jedna z ošetřovatelek, lékaře, který pacienta od přístrojů odpojil, nahlásila vedení nemocnice, které podalo trestní oznámení pro podezření z vraždy.

Lékař byl nakonec samozřejmě zproštěn všech obvinění, nicméně přestože pacient ústně před svědky i písemně řádně vyjádřil a potvrdil své přání nebýt resuscitován, musel kolega k soudu. Vyhlídky na policejní vyšetřování a soud jsou pro každého lékaře doslova noční můrou.

Kolega mi pak říkal, že by pro něj bylo bývalo mnohem jednodušší, kdyby nerespektoval přání pacienta, prodloužil mu život a nechal ho trpět o dalších několik týdnů navíc.

Nejenže by si vydělal více peněz, ale také by nemocnice od zdravotní pojišťovny dostala více peněz za „léčbu“.

Nelze se proto divit, že řada lékařů raději provádí marnou a zbytečnou léčbu.

Ovšem nikoli pokud se to týká jich samých. Téměř každý si dokáže najít způsob jak zemřít v klidu domova, protože bolest lze dnes zvládat mnohem lépe než tomu bylo dříve. Navíc se i u nás začínají objevovat hospice, které pacientům se smrtelným onemocněním v posledním stádiu nabízí pohodlí a důstojnější odchod ze života než zbytečná léčba na jednotkách intenzivní péče.

Paradoxně z výsledků klinické studie, která porovnávala dobu přežívání u pacientů se stejnou diagnózou v hospicích a ve zdravotnických zařízeních, vyplynulo, že „neléčení“ pacienti v hospicích žijí déle než ti, kteří aktivně vyhledávají marnou léčbu. Před několika lety jeden můj známý dostal epileptický záchvat, který byl vyvolán mozkovými metastázami plicního nádoru.

Absolvoval prohlídky u různých specialistů a výsledkem bylo, že mu nabídli agresivní chemoterapii a radioterapii, která by mu prodloužila život maximálně o 4 měsíce, z nichž by téměř 2 musel strávit docházením na léčbu do nemocnice. Můj známý se nakonec rozhodl léčbu nepřijmout a nechal si napsat jenom léky na zmírnění otoku mozku. Přestěhoval se ke svému bratrovi.

A strávili společně dalších 8 měsíců, které si hezky užili. Během této doby vůbec poprvé navštívili Disneyland. Nebo se doma jen tak flákali. Protože můj kamarád byl velký fanda tenisu, navštívili spolu s bratrem Wimbledon. Dokonce přibral na váze, protože jedl jen svá oblíbená jídla a nemusel jíst nemocniční stravu. Neměl žádné velké bolesti a zachovával si veselou mysl.

Budete mít zájem:  Plíseň Nehtů Léčba Exoderil?

Pak se jednoho dne už neprobudil. Strávil tři dny v kómatu a zemřel. Náklady na jeho léčbu za těch 8 měsíců, kdy užíval léky na zmírnění otoku mozku, dosáhly asi 550 Kč. Přestože můj kamarád nebyl lékař, uvědomoval si, že chce kvalitní život a ne jen delší život bez kvality.

Nemá to tak většina z nás?

Pokud existuje ta nejlepší péče o nevyléčitelně nemocné pacienty tak je to taková péče, která jim umožňuje „zemřít důstojně“. Je to jenom naše volba. Takže žádné hrdinství a až přijde čas odejděme se vztyčenou hlavou.

Diskuze Proč některé maminky nedávají děti očkovat?

@Sluka Ehm promiň, ale ty
miniaturní písmenka vložená v citacích se hrozně blbě luští..nešlo by
to příště jinak??? Přelouskala jsem to, ale s vypětím všech sil.
Nicméně nevadí…ad školková strava – jsem z jiné planety, když moje
dcera chodí do školky, která vaří zdravě??? Denně tam vidím jídelníček a můžu vám
říct, že z některých věcí se mi protáčí panenky – zdravé zdravé
zdravé skrz na skrz (btw. měla jsem možnost i ochutnat, všude samá
zelenina, čerstvě připravované pomazánky z čerstvé zeleniny, mléčné
výrobky, obědy připravované podle posledních trendů zachování vitamínů
např. v páře apod…naopak párky nebo vlastně jakoukoli uzeninu jsem tam
neviděla ani jednou, největší hříchem školky je když dopřeje dětem na
svačinu koláčky a to ještě jednou za čas). Nevím tedy jak to funguje
jinde, ale na sobě vidím, že se dá najít moderní školka, která stravu
připravuje zdravě. A podotýkám, že je to státní školka a platím v ní
běžné poplatky – školné 340,–/měsíčně, stravné si školka inkasuje
sama v max. limitu 900,–-/měsíčně. Věřím, že stejně se dá najít i lékař,
který vám bude sedět.

Ad vyplácení mateřské a rodičovské…nemyslím si, že by se rodilo
méně všech dětí. Všichni víme KTERÝCH dětí by se začalo rodit míň,
kdyby se nedaly zneužívat sociální dávky…a troufám si tvrdit, že
z těchto dětí, kterých by se narodilo míň, by stejně ani 1/10 nebyla
ekonomicky aktivní a nechodila do práce. Takže je to v podstatě na stejno – anebo
vlastně né, živili bychom si tu z našich daní méně příživníků. V USA to proto vyřešili tak, že žádné
sociální dávky na proplacenou rodičovskou dovolenou neexistují tzn. není
co zneužívat a děti si tak pořizují pouze rodiny, které na to mají
dostatek peněz a zajištění. Obojí je extrém, jasně – u nás se vyplácí
sociální dávky každýmu a remcáte na systém, ze kterého požívají
všichni, v USA se nevyplácí sociální dávky nikomu a taky tam lidi
remcají na systém, ALE…nevymřeli a děti se rodí pořád. Ono by úplně
stačilo změnit systém vyplácení sociálních dávek a donutit tak
„spoluobčany“ být ekonomicky aktivní. Dokud toto nikdo nezmění, můžete nadávat na
systém jak chcete a bude Vám to k prdu – nic se nezmění.

Ad nevyléčitelná nemoc vím o co jde – můj bratr trpí Crohnovou
chorobou – netřeba mě poučovat. Každopádně i tak si ale stojím za tím,
že je náš systém zdravotnictví benevolentní. My na léky ZATÍM pouze
doplácíme, máme veřejný systém zdravotnictví.

Kdyby jsme si měli platit
všechno, co zdravotnictví stojí a bylo to odvislé od stupně dobrovolného
placení pojištění, věř mi, že by jsme neměli ani na paralen. Na druhou stranu zase jsme zpět
u nespolupracujících spoluobčanů a zneužívačů systému – musím
souhlasit, že jedna věc mi na tom přijde nefér…člověk, který
v životě nepracoval, má 10 děcek, do systému nepřispěl ani korunou si
přijde a má nárok na stejnou kvalitu ošetření jako člověk pracující,
platící daně a přispívající do systému. Není to fér, to ne. Na druhou stranu není fér ani ten druhý
extrém, platící v USA – neléčit dítě, protože rodiče nemají dostatek
peněz na nejvyšší stupeň zdravotního pojištění a dokud je neseženou,
léčba se nezahájí…to je velmi drsné.

@AniNevim To se
nevylučuje – rodiče u nás volají po větších kompetencích a větší
možnosti rozhodování, ALE zodpovědní být nechtějí. Když se jich zeptám
„A co když se stane…jak by jste to řešili??“ nedokáží mi
odpovědět.

Na druhou stranu přesně vědí, co by dělali, kdyby jim stát
poškodil dítě povinným očkováním, to přesně vědí jak se budou
bránit, soudit, žalovat náhrady škod…ale když se jich zeptám opačně,
co když to budou oni kdo poškodí dítě nedostatkem péče nebo nevyužitím
všech možností (např.

že dítko dostane příušnice, zápal mozkových
blan a zůstane postižené), už neřeknou nic – např. „Ano, ať mě pak
zažalují a odsoudí“ a to mi nepřijde fér vůči těm dětem. Jen
říkám, že někdo nebo něco (např. zákon) musí děti chránit v době,
kdy se nedokáží samy rozhodovat. Nejde to nechat všechno na rodičích,
protože i rodiče se mohou mýlit.

Proto si myslím, že přílišná svoboda taky
není ideálním řešením. Ona by se ta otázka dala položit i jinak…
„Nenecháš své dítě očkovat, dobře. Budeš ale souhlasit s tím, že
pokud ti dítě onemocní nemocí, proti které jsi ho MOHLA očkovat, ale
neočkovala, že dítěti nebude proplacena léčba této nemoci??? Zaplatíš
si tu léčbu sama na vlastní náklady ať bude průběh nemoci
jakýkoli???“ 

@Lucie_Sx Luci budeš se
divit, ale nám čištění uší uchošťourem ukazovali v porodnici při
koupání.

Taky jsem na to zírala, ale říkala jsem si „Co já můžu
vědět, asi na to sestřičky mají nějaký grif???“ Kdybych to vzala na extrém, který popisuješ
(i když vím, že by mi malou kvůli tomuhle nikdo sebrat nechtěl), tak já
osobně bych to brala (a beru i bez toho extrému) za své vlastní selhání a
chybu. A za chyby se platí. Ano, byla to moje chyba.

Čistila jsem to špatně
a malé dopomohla k nemoci, je to tak a je mi to líto. Samozřejmě, že bych
nechtěla aby mi dítě někdo sebral a prostě bych bojovala, ale pokud by mi
někdo např. řekl – „Matko udělala jste to blbě, malá je nemocná kvůli
vám, takže zaplatíte ošetření a léky v plné výši“, tak bych si
řekla „Ano, jsi blbá a teď za to zaplatíš.

“ a i tak by mě stejně
nejvíc mrzelo, že je ta malá nemocná kvůli mě.
Snažila jsem se jen říct, že pokud rodiče volají po větší kompetenci a
právu rozhodovat, mělo by to být opřeno také o plnou zodpovědnost a
následky. Ať klidně neočkují, nedotahují pásy, nechodí do školy,
nalívají děti colou…ale až se těm dětem něco stane, ať za to nesou
plnou odpovědnost a neříkají „Já za to nemůžu.“ 

Základní návod k používání zdravotní péče

Pro každého nemocného je obvykle místem prvního kontaktu praktický lékař. Ten s pacientem konzultuje jeho zdravotní potíže, vyšetří jej a pak rozhodne, jestli může pacienta léčit sám anebo jestli jeho zdravotní stav vyžaduje odbornou péči. Stejně to probíhá i s ostatními lékaři primární péče: stomatologem a gynekologem.

Nejdůležitější rady, jak se ve zdravotním systému orientovat, vám poskytne příručka ministerstva zdravotnictví Rádce pacienta – příručka ke zlepšení bezpečí pacienta (PDF soubor, 31.1 MB) [1].

Svého registrujícího poskytovatele ambulantní péče v oboru všeobecné praktické lékařství, praktické lékařství pro děti a dorost, zubní lékařství a gynekologie a porodnictví si každý může zvolit.

O registraci nového pacienta informuje lékař příslušnou zdravotní pojišťovnu. Pokud lékaře změníte, informujte původního registrujícího lékaře o této změně. Nově zvolený registrující lékař si vyžádá výpis z vaší zdravotnické dokumentace, který je důležitý pro zajištění návaznosti zdravotní péče.

Pokud nemůžete najít registrujícího lékaře, který by vás mohl vzít do péče, obraťte se na svou zdravotní pojišťovnu, jež je podle zákona o veřejném zdravotním pojištění povinna zajistit vám potřebnou péči prostřednictvím poskytovatelů zdravotních služeb, s nimiž má uzavřené smluvní vztahy. Pomoci vyhledat lékaře, nemocnici a další zdravotnické zařízení vám pomůže i Mapa zdravotní péče.

  • Účelem primární ambulantní péče je poskytování preventivní, diagnostické, léčebné a posudkové péče a konzultací, dále koordinace a návaznost poskytovaných zdravotních služeb jinými poskytovateli.
  • Praktický lékař pro dospělé i praktický lékař pro děti a dorost zajišťuje pro své registrované pacienty také návštěvní službu v případech, kdy nejsou schopni se do jeho ordinace sami dostavit.
  • Pokud nejste s péčí svého lékaře spokojeni, můžete jej změnit jednou za tři měsíce.
  • Existují zákonné výjimky, kdy vás lékař může odmítnout přijmout do péče. Jedná se o následující důvody:
  • nemá smlouvu s vaší zdravotní pojišťovnou,
  • pokud by bylo překročeno jeho únosné pracovní zatížení, přijetí pacienta brání provozní důvody, personální zabezpečení nebo technické a věcné vybavení zdravotnického zařízení,
  • vzdálenost místa vašeho pobytu by lékaři neumožňovala vykonávat návštěvní službu (v případě všeobecného praktického lékaře).
Budete mít zájem:  Letíte do teplých krajin? Jak zvládnout let bez nevolností a trombózy

Odborná péče

Pokud vaše potíže vyžadují specializované vyšetření, např. kardiologické nebo ortopedické, doporučí registrující lékař pacientovi návštěvu ambulantního specialisty.

Spolu s doporučením zasílá registrující lékař písemné odůvodnění a důležité zdravotní údaje včetně výsledků předem provedených vyšetření a informace o provedeném léčení.

I v tomto případě má pacient právo na svobodnou volbu ambulantního specialisty.

Na vyšetření k odbornému lékaři můžete jít i bez doporučení svého registrujícího lékaře. Je lepší jej však neobcházet a nejprve se vždy poradit s ním. Samozřejmě při specifických či náhle vzniklých potížích vyhledáte přímo odborníka – např. chirurga, neurologa, kardiologa. O výsledku návštěvy specialisty vždy informujte svého registrujícího lékaře a předejte mu písemnou lékařskou zprávu.

V některých zdravotních stavech vás váš registrující lékař či ambulantní specialista odešle do nemocnice. V akutních situacích zamíříte pochopitelně do nemocnice i bez jeho doporučení. I nemocnici si můžete sami vybrat. Spádovost podle bydliště pacienta v zásadě neplatí. Není rozhodující vzdálenost od bydliště. Mnohem důležitější je, abyste směřovali tam, kde vám mohou účinně pomoci.

Do tří dnů po propuštění z nemocnice se hlaste u svého praktického lékaře. Předáte mu propouštěcí zprávu, kterou jste dostali při odchodu z nemocnice.

Pohotovost

Přepadnou-li pacienta obtíže mimo ordinační hodiny praktického lékaře, může vyhledat pohotovost.

Jednodušší stavy řeší ordinace lékařské pohotovostní služby (LPS), složitější případy vyžadující neodkladnou péči řeší určené ambulance nemocnic. Větší nemocnice mívají pracoviště, které se nazývá urgentní příjem.

Toto pracoviště se dovede postarat o pacienty s náhlým zhoršením zdravotního stavu a zajistit hospitalizaci.

Zdravotnická záchranná služba – tísňová linka 155

Nastávají i situace, kdy pacienta do nemocnice veze zdravotnická záchranná služba. V tomto případě si ale nemůže zvolit, kam to bude. Sanitka ho vždy odveze do nejbližšího vhodného zařízení, kde mu s akutní potíží pomohou.

Zdravotnickou záchrannou službu volejte vždy, pokud vás postihne náhlé a neočekávané zhoršení zdravotního stavu, těžký úraz nebo děj, který zřejmě bude mít za následek závažné poškození zdraví, nebo jste toho svědky. Na linku 155 je správné zavolat i v případě, kdy si závažností stavu pacienta nejste zcela jisti. Operátoři této linky jsou kvalifikovaní pracovníci se zdravotnickým vzděláním a pomohou vám situaci vyřešit.

Pozor! Nezaměňujte záchrannou službu s návštěvní službou lékařské pohotovostní služby a zdravotnickou dopravní službou. Nevolejte záchrannou službu v případech, kdy nejde o akutní ohrožení života nebo zdraví. Nepoužívejte záchrannou službu jako bezplatnou dopravu do nemocnice.

Zdravotnická dopravní služba

Pokud zdravotní stav pacienta neumožňuje dopravu k lékaři či do nemocnice běžným způsobem, má nárok na zdravotnickou dopravní službu. Rozhoduje o ní ošetřující lékař podle aktuálního zdravotního stavu.

Je-li to tedy nutné, vyplní Příkaz ke zdravotnímu transportu. Příkaz pro cestu zpět vyplňuje lékař, který zdravotní péči poskytl, opět po zhodnocení, zda je zdravotní transport ze zdravotních důvodů nutný.

Domácí péče

Domácí péče je poskytována pacientovi při potřebě zdravotní péče ve vlastním sociálním prostředí. Může se jednat o pacienta s chronickým onemocněním, jehož zdravotní stav vyžaduje odbornou péči, a kdy sebepéče nebo péče osoby blízké již není dostačující.

Domácí péče může v některých případech navazovat na hospitalizaci. V takovém případě její potřebu projednejte se svým ošetřujícím lékařem ještě před propuštěním z nemocnice. Domácí péče, která se vykonává doma u pacienta, má charakter ošetřovatelské péče, léčebně rehabilitační péče nebo paliativní péče.

Pokud lékař z nemocnice doporučí domácí péči, má toto doporučení platnost čtrnáct dnů. Návaznost domácí zdravotní péče po uplynutí čtrnácti dnů doporučuje váš praktický lékař.

Poznámka: Domácí péče je plně hrazena zdravotní pojišťovnou a poskytují ji většinou všeobecné sestry. Poskytovatele si můžete sami vybrat.

Lázeňská a rehabilitační péče

Lázeňskou péči musí vždy doporučit ošetřující lékař, návrh podává praktický lékař nebo ošetřující lékař při hospitalizaci a podléhá schválení revizním lékařem zdravotní pojišťovny. V návrhu se uvedou nejméně dvě lázeňská místa určená pro léčení dané nemoci. Schválení či neschválení návrhu je v plné kompetenci příslušné zdravotní pojišťovny.

Rozhodující při podávání návrhu na lázeňskou péči je posouzení zdravotního stavu praktickým lékařem nebo ošetřujícím lékařem podle daného onemocnění, a to s ohledem na přínos a rizika konkrétní lázeňské léčebně rehabilitační péče.

Další možností je v nutných případech péče v rehabilitačním ústavu nebo na rehabilitačních oddělení nemocnic, eventuálně ambulantní péče specialistů.

Návrh na pobytovou léčebně rehabilitační péči podává praktický lékař na doporučení ošetřujícího lékaře-specialisty (např. ortoped, traumatolog, neurolog atd.) nebo ošetřující lékař při hospitalizaci, na formuláři zdravotní pojišťovny. Vyplněný návrh opět schvaluje revizní lékař zdravotní pojišťovny.

Na čerpání ambulantní péče fyzioterapeutů, ergoterapeutů a další služby rehabilitačních pracovišť potřebujete žádanku Poukaz na vyšetření/ošetření FT, který vystaví ošetřující lékař (praktický lékař pro dospělé/děti, internista, ortoped, neurolog, rehabilitační lékař, a další) dle svého uvážení. Ošetřující lékař může pacienta doporučit také na vyšetření rehabilitačním lékařem, který pak rozhodne o potřebě dalších rehabilitačních služeb.

Poznámka: Pokud máte komplikace s umístěním v lázních, rehabilitačním ústavu či s ambulantní rehabilitační péčí, obraťte se na svou zdravotní pojišťovnu.

Paliativní péče

V určité fázi onemocnění může lékař pacientovi sdělit, že již nemá k dispozici žádné prostředky, které by jeho nemoc mohly vyléčit. Společně se pak domluví, že místo léčby, která již nepřinese příznivý efekt, budou pokračovat v léčbě paliativní. Bližší informace najdete v kategorii Paliativní medicína.

Paliativní péči by měli umět poskytnout všichni poskytovatelé zdravotních služeb, kteří se setkávají s lidmi v těžkých stadiích zejména chronických onemocnění, ať už jde o poskytovatele lůžkové péče, jako jsou nemocnice nebo léčebny dlouhodobě nemocných, nebo o poskytovatele péče ambulantní, jako třeba praktičtí lékaři.

Paliativní péči je možné zajistit i formou domácí péče v domácím prostředí ve spolupráci s rodinou a blízkými. Na paliativní péči poskytovanou nevyléčitelně nemocným v terminálním stavu se specializují hospice, a to jak lůžkové, tak mobilní. Na hospic může napsat poukaz praktický lékař nebo specialista, nebo si ho může domluvit sama rodina, a částečně ho hradí zdravotní pojišťovna.

Místní a časová dostupnost

Zdravotní pojišťovny jsou povinny zajistit svým pojištěncům místní a časovou dostupnost hrazených služeb. Místní dostupností se rozumí přiměřená vzdálenost místa poskytování hrazených služeb od bydliště pojištěnce a vyjadřuje se dojezdovou dobou v celých minutách.

Časovou dostupností se rozumí poskytnutí neodkladných a akutních hrazených služeb ve lhůtě odpovídající jejich naléhavosti. Dojezdová doba a lhůty pro časovou dostupnost plánovaných hrazených služeb jsou stanoveny nařízením vlády č. 307/2012 Sb.

, o místní a časové dostupnosti zdravotních služeb.

Pokud je čekací doba neúměrně dlouhá, žádejte vysvětlení u své zdravotní pojišťovny. V žádném případě by vás však při čekání na výkon neměl předběhnout jiný pacient. Výjimku představuje zhoršení zdravotního stavu jiného pacienta, jemuž musí být z tohoto důvodu proveden zdravotní výkon přednostně.

S poskytováním zdravotních služeb pacientovi se pojí i jeho práva a povinnosti.

Související odkazy

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector