Kypřicí prášek – škrob a dvě éčka

Amylon, akciová společnost, je tradiční výrobce kvalitních průmyslových a balených potravinářských výrobků. Snažíme se, abychom byli na trhu vnímáni jako evropský obchodní partner.

  • Naší filozofií je spokojený zákazník, zejména tedy zákaznice, moderní žena, která se ráda stará o sebe a svoji rodinu a v rámci toho chce připravovat chutná jídla, která jí nezaberou mnoho času, a také svou jednoduchou přípravou odpovídají tradiční, ale moderně pojaté kuchyni.
  • Naše vize do budoucna je jasná. Chceme podporovat české zemědělství, potravinářství i škrobárenskou výrobu a distribuci. Chceme nadále v naší vývojové kuchyni připravovat chutné pokrmy a pomocníky do domácnosti tak, tak aby splňovaly nejen vysoké nároky moderní stravy, ale také aby chutnaly a inspirovaly.

Výrobní sortiment potravinářské firmy Amylon, a.s. zahrnuje 2 oblasti, průmyslovou výrobu umístěnou v Havlíčkově Brodě a výrobu balených výrobků umístěnou v Ronově nad Sázavou.

Průmyslová výroba

Škrob samotný se vyskytuje jako zásobní polysacharid u většiny rostlin, ale jen z malého počtu rostlin se dá škrob prakticky vyrobit, přesněji získat. Technologicky zajímavé jsou hlízy nebo semena, přičemž je zásadní rozdíl mezi škrobem hlízovým a škrobem ze semen. Škrob uložený v hlízách (např.

brambory) se nachází v prostředí s převahou vody, proto jsou jeho zrna veliká, polydisperzní, nakypřená, a je tak možné, aby voda vstupovala dovnitř a ven jakoby velkou smotanou molekulární sítí. Naopak škrob v zrnech (kukuřice, pšenice) je uložen na opačném místě rostliny, kde obsah vody činí nejvýše 20 %.

Tento škrob je většinou monodisperzní, drobný, vstup vody dovnitř zrna jde velmi obtížně.Kypřicí prášek - škrob a dvě éčka

Hlavní plodiny poskytující škrob jsou kukuřice, brambory a pšenice.

Škroby se liší podle jejich chemického složení, zejména podle různého podílu makromolekul amylózy (lineární struktura řetězce) a amylopektinu (rozvětvený řetězec).

Průmyslová výroba firmy Amylon, a.s. zahrnuje výrobu pšeničného škrobu, lepku, škrobového sirupu a maltodextrinu. Zde jsme navázali na stoleté výrobní zkušenosti při použití nejnovějších evropských škrobárenských technologií. Tyto výrobky vyrábíme v konvenční i v BIO kvalitě.

Společnost Amylon, a.s. se specializuje jak na potravinářskou výrobu a prodej škrobu, tak na průmyslový škrob. Proto je doplňující skupinou výroba lepidel, dextrinů a modifikovaných škrobů. Tato výroba je striktně oddělena od výroby potravinářské. Systém kvality a jakosti je certifikován normou FSSC 22000.

Výroba produktů

Výroba produktů, balených výrobků, zahrnuje několik výrobních skupin a je expedována do velkoobchodů, nezávislého prodeje a do obchodních řetězců u nás a v zahraničí.

Ve výrobKypřicí prášek - škrob a dvě éčkaě zpracováváme vlastní pšeničný škrob a řadu surovin z oblasti Vysočiny, tím garantujeme velmi dobrou kvalitu našich výrobků. Systém kvality a jakosti je certifikován normou IFS.

Mezi náš výrobní sortiment patří známé pudingy, knedlíky, kaše, zahušťovadla, palačinky, bramboráky, kypřící prášky a mnoho dalšího. 

Od roku 2011 se společnost Amylon, a. s. rozhodla jít také cestou šetrného ekologického zemědělství a začala vyrábět také řadu BIO a bezlepkových produktů. Tímto krokem se přiblížila zákazníkům, kteří mají zájem kupovat čerstvé, chutné a autentické potraviny, a přitom chtějí respektovat přirozené přírodní cykly.

Naše firma také představuje nový přístup výroby. Naší snahou je vyrábět v konceptu Clean Label (tzv. čistá etiketa). Co přesně znamená označení Clean Label? V našich recepturách odstraňujeme nepopulární přídatné látky (éčka).

Jedná se o potraviny, v jejich receptuře je výrazně sníženo používání umělých barviv, konzervantů, umělých tuků apod. Řadu let jdeme i po stopách šetrného ekologického zemědělství a vyrábíme bezlepkové výrobky právě v konceptu Clean Label.

Snažíme se, aby seznam složek uvedený na obalech potravin byl co nejkratší, nejsrozumitelnější, tzv. transparentní a naše průmyslově vyráběné výrobky, co nejvíce podobné produktům připraveným doma.

Snažíme se naslouchat potřebám zákazníka, inspirovat se jeho požadavky a zlepšovat tak naše výrobky a komunikaci směrem k němu.

Inspirujeme vás, inspirujte nás.

Kypřicí prášek – četli jste někdy složení?

Kypřicí prášek - škrob a dvě éčkaPřed nějakou dobou jsem pekla dětem bábovku a snažila se při tom najít další téma. A měla jsem ho přímo v ruce: kypřicí prášek – záruka úspěchu mnoha hospodyněk. Určitě už všichni čtete složení výrobků a tak víte, že se kypřicí prášek skládá nejčastěji z hydrogenuhličitanu sodného (E500 neboli jedlé sody), difosforečnanu disodného (E450) a plnidla (škrobu nebo mouky). Kypřicí prášek používáme celkem běžně. Éčka za nízkou cenu a dobrovolně…

Kdo měl tu čest s droždím ví, že někdy kvasinky náladu nemají a těsto prostě nenakyne podle představ. Naopak kypřicí prášek zaručí, že těsto bude nadýchané a vláčné snad vždycky. Jak to ale celé vlastně funguje? Škrob či mouka slouží jako plnidlo (prášek se lépe odměřuje) a zároveň jako absorbent vody, aby vše nevyšumělo ještě před rozbalením.

Ale hlavní roli hraje jedlá soda (NaHCO3), která je zásobárnou oxidu uhličitého – právě uvolňování bublinek oxidu uhličitého způsobí vláčnost a nadýchanost. Jak se dostávají bublinky těstem nahoru, vznikají komůrky, uličky, cestičky a těsto je zdánlivě lehčí, vzdušnější, jemnější.

Pro zvídavé pro jistotu přidávám i průběh reakce v těstě se vším všudy:

NaHCO3 + H+ → Na+ + CO2 + H2O

Jedlá soda nemá nějaký významný vliv na zdraví (neuškodí ani neprospěje). Využívají jí lidé trpící pálením žáhy jako rychlou pomoc. Ale zpět ke kypření. Pro ještě dokonalejší efekt je tu difosforečnan disodný. Ten začíná hrát svou roli až při teplotách pečení.

Díky jeho přítomnosti vznikají bublinky oxidu uhličitého i během pobytu v troubě a dávají buchtě ještě nadýchanější efekt (difosforečnan disodný se používá i jako tavící sůl do tavených sýrů). Bábovky budou sice krásně nadýchané, ale (di)fosforečnany moc vhodné nejsou.

V malém množství neškodí a jedno balení prášku málo ještě je. Ale pak si dáme třeba tavený sýr, kolu, křehčené maso, uzeninu, nějaký ten polotovar a v těle se hromadí kousek po kousku. (Di)fosforečnany nejsou vhodné především pro děti, které potřebují vápník mimo jiné i pro stavbu a růst zubů a kostí.

Budete mít zájem:  Farmářské trhy - nakupujte sezónně

Při vyšším příjmu totiž naruší rovnováhu fosforu a vápníku v těle.

Jak se ale (di)fosforečnanům při pečení vyhnout? Můžete si například ve zdravé výživě či vybraných drogériích koupit bezfosfátový prášek s obsahem vinného kamene. Některé kuchařky dokonce doporučují využít oxidu uhličitého ze sodovky. Možná nebude buchta dokonale dokonalá, ale bude bez E450!

Návod na domácí pokus

Jak reakce vypadá se můžete podívat celkem snadno. Zahrajte si na chemiky a smíchejte kypřicí prášek (stačí lžička) s trochou vody a nechte vyšumět. Poté přidejte něco kyselého (třeba pár kapek octa) a budou se dít divy…

Reakci jedlé sody v kyselém prostředí můžete pozorovat i v obyčejném šumáku ve vodě. Děti tuhle chemii úplně milují :-).

Pokud by vás kypřicí prášek zaujal, doporučuji shlédnout i díl mého oblíbeného pořadu Port, který se právě jemu věnuje.

Komentáře

Aditiva – "Éčka"

Kypřicí prášek - škrob a dvě éčka

Seznam kódů a jejich technologické funkce najdete zde.

Kdo peče doma bábovku, potřebuje k tomu mouku, vejce, máslo, cukr, sůl a nanejvýš trochu kypřícího prášku… Rozhodně si do špajzu nepůjde pro mono- a diglyceridy mastných kyselin nebo pro xanthanovou gumu, ani pro E 471. Všechny tyto látky však potřebují průmysloví výrobci.

První dvě proto, aby spojili suroviny, které se bez vydatného míchání smísit nechtějí, třetí proto, aby se zase nerozpojily a bábovka tak vydržela i několik týdnů. Ani kuchařka se však bez chemie neobejde.

Pokud přidává do těsta kypřící prášek, používá vlastně totéž, co velkovýrobci – difosforečnan nebo uhličitan sodný (nebo také E 450 či E 500).

Souhrnně se těmto látkám říká aditiva (z latinského addere – přidávat). Aby v nich byl pořádek, byly jim přiděleny mezinárodně platné kódy sestávající z písmene E a trojmístného čísla.

Kód E zavedla Evropská Unie pro přídatné látky, které byly podrobně zhodnoceny na základě toxikologických studií a jsou v povolených dávkách bezpečné pro zdraví konzumentů. Kromě názvu nebo kódu E je uveden i název příslušné kategorie, do které látka patří.

Některé přídatné látky spadají dle účelu použití do několika kategorií, ale uvádí se pouze název kategorie, která odpovídá účelu, pro který je látka v potravině použita. Pokud by mohla mít látka nepříznivý vliv na zdraví člověka, musí být tato skutečnost uvedena na obale.

V poslední době se z etiket výrobků „éčka“ ztrácejí. Není to tím, že by se přestala používat. Výrobci však přešli ke slovnímu označení látek, které se pod nimi skrývaly. Bojí se totiž úbytku zákazníků.

Přídatné látky se dělí podle toho k jakému účelu se používají do následujících kategorií: antioxidanty, barviva, konzervanty, kyseliny, regulátory kyselosti, tavicí soli, kypřící látky, náhradní sladidla, látky zvýrazňující chu´t a vůni, zahušťovadla, želírující látky, modifikované škroby, stabilizátory, emulgátory, nosiče a rozpouštědla, protispékavé látky, letící látky, balicí plyny, propelanty, odpěńovače, pěnotvorné látky, zvlhčující látky, plnidla, zpevňující látky, sekvestranty a látky zlepšující mouku.

Tyto skupiny se dále navíc dělí na látky přírodní, přírodně identické a syntetické. Látky přírodně identické jsou synteticky připravené chemikálie o stejném složení, jako přírodní ekvivalent. Jsou relativně menším zlem, než syntetické chemikálie. Ty se totiž v přírodě nevyskytují vůbec.

K čemu mohou také přídavné látky sloužit

Aromata

mohou nahradit suroviny, kterými se výrobek chlubí v názvu, ale které v něm vůbec nejsou. Nenechte se mýlit, slaninové chipsy skutečnou slaninu nikdy neviděly, stejně tak sýrová příchuť nahradí ve slaných tyčinkách pravý sýr.

Aditiva

mohou také úspěšně zastřít méně hodnotné ingredience. Například červené barvivo ve slaném koláči může způsobit, že tuk vypadá jako maso. Zahušťovače a želírovací látky se postarají o to, aby ovocné náplně vypadaly „ovocněji“.

Pozor na slova „příchuť“ a „ochucený“ v názvech potravin. Zmrzlina s jahodovou „příchutí“ neznamená, že jsou v ní skutečně jahody, když je však „ochucena jahodami“ nebo „s jahodami“, musí být vyrobena ze skutečného ovoce.

Některá obvyklá použití emulgátorů

Chléb

Chléb je možné vyrobit bez přídavku emulgátorů, výrobek však často bývá suchý, málo vykynutý a snadno okorává. Již 0,5% emulgátoru přidaného do těsta postačuje k získání výrobků s dobrým objemem, jemnější strukturou střídky a delší trvanlivostí.

Při výrobě chleba se uplatňují dva typy emulgátorů (zlepšovacích prostředků), které zpevňují těsto a chléb má dobrou texturu i objem (E 471e (Mono-diglyceridy mastných kyselin), E 481 (Stearoyl-2-laktylát sodný), E 482 (Stearoyl-2-laktylát vápenatý)) dále pak E 471 pro jemnější strukturu střídky a delší trvanlivost.

Čokoláda

Všechny čokoládové výrobky obsahují 0,5 % lecitinu (E 322) nebo (E 442 (amonné soli fosfatidových kyselin). Tyto emulgátory zajišťují správnou konzistenci čokolády při výrobě tabulek, tyčinek a podobných produktů.

Jestliže je čokoláda skladována při vyšších teplotách, její povrch může být matný nebo až bílý. Tento jev se nazývá „tukový květ“ a výrobek ztrácí pro zákazníka přitažlivost.

Přídavek tristearátu kyseliny sorbové (E 492) může vznik této závady pozdržet.

Zmrzlina

Zmrzlina patří mezi nejkomplexnější potraviny, neboť obsahuje pěnu, emulzi, ledové krystaly a tekutou vodní směs.

Emulgátory se přidávají během zmrazovacího procesu a zajišťují hladkou texturu a dále zabraňují rychlému tání při podávání, neboť zlepšují stabilitu procesu zmrazení – tání.

Mono- a diglyceridy mastných kyselin (E 471), lecitin (E 322) a polysorbany (E 432, E 436) se běžně používají při výrobě zmrzliny. Tyto látky se rovněž používají při výrobě dalších produktů, jako jsou šerbety, mléčné koktejly, mražené smetanové pěny a mražené jogurty.

Margariny

Emulgátory zajišťují margarinům požadované vlastnosti, jako jsou stabilita, textura a chuť.

Jemnou disperzi vodných kapének v olejové fázi zajišťují mono- a diglyceridy mastných kyselin (E 471) a lecitin (E 322), které se používají nejčastěji.

Budete mít zájem:  Nechtěné těhotenství, nechtěné dítě, deprivovaný dospělý

Estery mono- a diglyceridů kyseliny citronové (E 472 dodávají výrobkům hladkou strukturu, zatím co estery polyglycerolů a kyseliny mléčné zajišťují požadované vlastnosti těchto tuků při výrobě jemného pečiva.

Masné výrobky

Nejrozšířenějším výrobkem masného průmyslu v Evropě jsou párky. Jejich hlavní složky představují masné bílkoviny, tuk a voda, které dohromady tvoří stabilní emulzi. Emulgátory tuto emulzi stabilizují a zajišťují jemné rozptýlení tuku v celé hmotě.

Ve výrobcích s nízkým obsahem tuku aditivní látky zlepšují jejich celkové vlastnosti, takže se podobají běžným výrobkům s normálním obsahem tuku. V masném průmyslu se používají mono- a diglyceridy mastných kyselin (E 471) a estery kyseliny citronové (E 472 c).

Rozdělení přídatných látk dle jejich technologické funkce

Antioxidanty (E300-E321)

Antioxidanty jsou látky, které prodlužují údržnost potravin chrání potravinu proti zkáze způsobené oxidací. Oxidace je reakce potraviny s vzdušným kyslíkem. Vzdušný kyslík s potravinami vytváří řadu sloučenin. Projevem oxidace je např. žluknutí tuků, barevné změny potraviny atp.

Jsou široce používanými aditivy, můžeme je rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří látky (některé kyseliny a jejich sloučeniny), které působé proti změnám barvy (např. v masných výrobcích). Patří sem např. kyselina askorbová (E300) a kyselina citronová (E330).

Druhou skupinu antioxidantů tvoří látky, které zabraňují oxidaci v tucích a olejích (taková oxidace vede ke žluknutí, potraviny se pak stávají nepřitažlivé až nepoživatelné). Vlivem oxidace může docházet i ke ztrátě vitamínů nebo ke vzniku toxických látek.

Řadíme sem aditiva s označením E 310-312, E320, E321 (tyto látky jsou vyráběné synteticky – žluknutí tuků je však přírodní proces a příroda „umí vyrobit“ sama látky ze skupiny antioxidantů, které tomuto procesu zabraňují – řadíme sem kyselinu askorbovou = vitamín C (E300), lecitin (E322) a tokoferoly (E306-E30).

Antioxidanty najdeme nejčastěji v potravinách s vysokým obsahem tuků – oleje, masné výrobky, čokolády, burské oříšky, různé cereální výrobky aj.

Barviva (E100-E182)

Barviva jsou látky, které udělují potravině barvu, kterou by sama o sobě neměla a nebo obnovují barvu, která byla poškozena nebo zeslabena během výrobního procesu. Potravina tak získá lákavější vzhled. Některé potraviny není povoleno dobarvovat. Patří k nim např.

dětská výživa, med, ovocné šťávy a nektary. Pro máslo se mohou používat pouze karoteny. Patří sem barviva přírodní (jsou získány z přírodních zdrojů – rostlin, živočichů nebo nerostů) – chlorofyly E140, karoteny E160a, karamel E150 apod.

, přírodně identická (po chemické stránce stejná jako přírodní, ale vyrábí se chemickou cestou), a syntetická (vyrábí se z ropných produktů).

Většina těchto barviv se v přírodě nenachází, proto je vhodné se barveným potravinám pokud možno vyhýbat (najdeme je převážně v potravinách s nízkou výživnou hodnotou).

Konzervanty (E 200- E290)

Konzervanty jsou látky, které prodlužují údržnost potravin. Zamezují růstu mikroorganismů, které by mohly být pro lidský organismus škodlivé. Mezi nejznámější přírodní konzervanty patří např. kuchyňská sůl, ocet. Z uměle vyrobených konzervačních látek je nejznámější např.

oxid siřičitý, kyselina sorbová, kyselina benzoová a jejich soli a estery. Oxid siřičitý může vyvolávat u citlivých osob alergické reakce. Je jedním z alergenů „velké osmičky“. Nepřidávají se jen do konzervovaných potravin, ale prakticky do všech potravin, které mají mít určitou trvanlivost (dny až roky).

Patří sem sorbany (E200-E203), benzoany (E210-E213), dusitany a dusičnany (E249-E252) aj.

Kyseliny

Kyseliny jsou látky, které zvyšují kyselost potraviny nebo potravině udělují kyselou chuť.

Regulátory kyselosti E500 až E599

Regulátory kyselosti jsou látky, které mění či udržují kyselost či alkalitu potraviny.

Tavicí soli

Tavicí soli jsou látky, které mění vlastnosti proteinů. Používají se při výrobě tavených sýrů, aby se zamezilo oddělování tuku. Pomáhají stabilizovat směs tuků a bílkovin (např. v tavených sýrech) – takové potraviny se pak lépe roztírají. Příkladem jsou fosforečnany (E339).

Kypřící látky

Kypřící látky jsou látky nebo směsi látek, které vytváří plyny. Tím se zvyšuje objem těsta.

Náhradní sladidla

Náhradní sladidla jsou látky, které udělují potravinám sladkou chuť, ale nepatří mezi monosacharidy a disacharidy. Za náhradní sladidla se nepovažují potraviny se sladkou chutí – např. fruktóza a med.

Náhradní sladidla se používají i k výrobě stolních sladidel. Stolní sladidla musí obsahovat jako součást označení text: „Stolní sladidlo na bázi?“ a doplní se název náhradního sladidla.

Pokud potravina obsahuje aspartam E 951 musí být na obale uveden text: „Obsahuje zdroj fenylalaninu“.

Potraviny obsahující více než 10 % náhradních sladidel polyalkoholických cukrů E 420, E 421, E 953, E 965, E 966 nebo E 967 musí být na obalu určeném pro spotřebitele označeny výstrahou „Nadměrná konzumace může vyvolat projímavé účinky“.

Tyto látky jsou mnohem sladivější než řepný cukr (sacharóza) a současně dodávají méně energie (používají se v mnohem menším množství při stejném sladivém efektu).

Přidávají se do potravin buď ke snížení jejich energetického obsahu (light potraviny), nebo cíleně do potravin pro diabetiky. Náhradní sladidla se přidávají do limonád a slazených nápojů, pro velmi malé děti jsou tyto nápoje ve větší míře nevhodné.

Mezi náhradní sladidla patří např. acesulfam K (E950), aspartam (E951), sacharin (E 954).

Látky zvýrazňující chuť a vůni E600 až E699

Látky zvýrazňující chuť a vůni jsou látky, které zvýrazňují již existující chuť nebo vůni potraviny. Patří sem hlavně kyselina glutamová, kyselina guanylová, kyselina inosinová a jejich soli. Ve žvýkačkách se používá i acesulfam K, aspartam, thaumatin a neohesperidin. Nejčastěji diskutovanou látkou z této kategorie je glutaman sodný, používaný do polévek a masných pokrmů.

Zahušťovadla

Zahušťovadla jsou látky, které zvyšují viskozitu potraviny.

Budete mít zájem:  Co s naším mozkem dělá vánoční stres

Mezi nejznámější patří kyselina alginová a její soli, agar, karagenan, karubin, guma guar, arabská guma, pektiny, celulózy a různě upravovaný škrob.

Patří sem látky, které pomáhají zvýšit viskozitu (hustotu) některých potravin (mléčné produkty, omáčky, polévky, zálivky aj). Patří sem modifikované škroby, celulózy a rostlinné gumy.

Želírující látky

Želírující látky jsou látky, které vytváří gel a udělují tím potravině její texturu.

Modifikované škroby

Modifikované škroby jsou látky, které se vyrábějí chemickými změnami jedlých škrobů. Mohou se měnit vlastnosti škrobů přímo v nativním stavu nebo škrobů, které byly předtím pozměněny fyzikálními nebo enzymovými postupy a nebo škrobů již pozměněných působením kyselin, zásad nebo bělících činidel.

Stabilizátory

Stabilizátory jsou látky, které pomáhají udržovat fyzikální vlastnosti potraviny. Stabilizátory pomáhají udržovat homogenní disperzi dvou nebo více nemísitelných látek v potravině, např. při výrobě zmrzlin, emulgovaných tukůemulzních likérů, studených omáček, dezertů atp. Stabilizátory se dále používají ke stabilizaci, posilování a udržování zbarvení potraviny.

Emulgátory E400 až E499

Emulgátory jsou látky, které umožňují tvorbu stejnorodé směsi dvou nebo více nemísitelných kapalných fází nebo které tuto směs udržují. Patří sem lecitiny, estery mono- a diglyceridů mastných kyselin, polysorbáty, cukroestery, stearoyllaktáty a sorbitanmonostearát.

Používají se při výrobě celé řady potravin – jemného pečiva a cukrářských výrobků, emulgovaných tuků, zmrzlin, dezertů, cukrovinek, kakaových a čokoládových výrobků, žvýkaček, emulgovaných omáček, tepelně opracovaných masných výrobků, práškových náhrad mléka a smetany, emulzních likérů, různých doplňků stravy a potravin ke snižování hmotnosti a mnoha dalších.

Nosiče a rozpouštědla

Nosiče a rozpouštědla jsou látky, které se používají k rozpouštění, ředění, disperzi (rozptylování) a jiné fyzikální úpravě přídatných látek, potravních doplňků a aromat. Nesmí přitom měnit jejich technologickou funkci.

Používáním těchto látek se usnadňuje manipulace, aplikace nebo použití přídatné látky. Za nosiče a rozpouštědla se nepovažují látky obecně považované za potraviny a látky, které mají primárně funkci kyseliny nebo regulátoru kyselosti a které se používají v nezbytném množství.

Používání nosičů je omezeno u dětské výživy. Pro její výrobu se smí používat jako nosiče pouze některé látky.

Protispékavé látky (protihrudkující)

Protispékavé látky jsou látky, které snižují tendenci jednotlivých částic potraviny ulpívat vzájemně na sobě. Patří sem hlavně oxid křemičitý a křemičitany.

Protispékavé látky se přidávají do potravin jako je rýže, práškovité potraviny, jedlá sůl a náhrady soli, plátkované nebo strouhané sýry, tabletované potraviny, doplňky stravy, koření atp.

Používají se i k ošetření povrchu drobných masných výrobků a cukrovinek.

Leštící látky

Leštící látky jsou látky, které se nanášejí na vnější povrch potraviny a tím udělují potravině lesklý vzhled nebo vytváří lesklý povlak. Povlaky, které jsou jedlé nebo jsou snadno odstranitelné se nepovažují za leštící látky.

Leštící látky se používají hlavně k úpravě povrchu ovoce nebo leštění (glazování) potravin, např. cukrovinek, čokolády, drobného trvanlivého pečiva s polevou, snacků, ořechových jader, zrnkové kávy a doplňků stravy.

K leštění a úpravě povrchu se používají hlavně vosky – včelí, kandeliový a karnaubský a šelak.

Balicí plyny

Balicí plyny jsou plyny jiné než vzduch, které se zavádí do obalu před, během nebo po plnění potraviny do obalu. Používá se argon, helium, dusík. Potraviny u kterých byla trvanlivost prodloužena použitím balicích plynů, se na obalu označí slovy „Baleno v ochranné atmosféře“.

Propelanty

Propelanty jsou plyny jiné než vzduch, které vytlačují potravinu z obalu.

Odpěňovače

Odpěňovače jsou látky, které snižují pěnění nebo zabraňují vytváření pěny.

Pěnotvorné látky

Pěnotvorné látky umožňují vytváření stejnorodé disperze plynné fáze v kapalné nebo tuhé potravině

Zvlhčující látky

Zvlhčující látky jsou látky, které chrání potravinu před vysycháním. Působí proti účinkům vzduchu s nízkou relativní vlhkostí. K zvlhčujícím látkám se počítají i látky, které, které podporují rozpouštění práškovitých potravin ve vodném prostředí.

Plnidla

Plnidla jsou látky, které pomáhají zvětšovat objem potraviny a nezvyšují přitom významně její energetickou hodnotu. Příkladem může být mikrokrystalická celulóza (E460).

Zpevňující látky

Zpevňující látky jsou látky, které činí tkáně ovoce a zeleniny pevnými nebo křehkými a nebo pomáhají pevnost udržovat. Za zpevňující se považují i látky, které reakcí se želírujícími látkami ztužují gely.

Sekvestranty

Sekvestranty jsou látky, které vytvářejí chemické komplexy s ionty kovů.

Látky zlepšující mouku

Látky zlepšující mouku jsou látky jiné než emulgátory, které se přidávají do mouky nebo těsta. Jejich účelem je zlepšení pekařské kvality.

ZDROJ:

http://www.abicko.cz/Clanek6684.htm http://kaleidoskop.hyperlinx.cz/view.php?cisloclanku=2004121301 http://www.mujweb.cz/www/astrology/ecka.htm http://www.stripky.cz/nemoci/vyziva/aditiva.html http://www.coop.cz/magazin/2_2002/ecka.html http://www.spotrebitel.cz/article/articleview/8469/1/141/

lpr.cz/down/zpravodaj/zprav02-2004.pdf

Velký přehled éček v jídle. Podívejte se, co a jak vám škodí

Veronika Rodriguez, Jiří Kropáček

Aktualizováno 1. 1. 2016 17:46

Chemické konzervanty a barviva mohou způsobit rakovinu, ale také vylepšit cholesterol.

Praha – Potraviny mohou podle odborníků souviset až s 200 různými chorobami. Způsobují je nejen mikroorganismy, ale také chemie nebo radioaktivita v jídle.

„Kromě průjmových onemocnění a otrav tak mohou stát potraviny za vznikem cukrovky, srdečních chorob nebo rakoviny,“ podotýká profesorka z pražské kliniky IKEM Věra Adámková.

Zdravotní rizika podle ní přináší nadměrná konzumace cukru nebo soli, problematické jsou také ztužené tuky.

„Měli bychom si neustále připomínat, že všechno, co jedly naše babičky, nemusí být zdravé pro nás. Například ztužené tuky měly svůj význam ve 20. letech 20. století, kdy byla většina populace fyzicky aktivní, navíc podvyživená. Ani jedno už dnes ale neplatí,“ podotkla Adámková.

Potíže mohou způsobit také „éčka“ – tedy chemické konzervanty a barviva. „I když tady je potřeba podotknout, že ne všechny přísady jsou škodlivé. Například lecitiny nebo chlorofyly naopak pomáhají snižovat cholesterol v krvi,“ říká Adámková.

Co se do jídla přidává? To si projděte v našem přehledu.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *