Kůže a psychika jsou úzce propojeny

Mgr. Katarína Vítková

Stres se může zrcadlit i v naší kůži. Jak souvisí psychika a svrbění těla a dá se vůbec žít bez stresu?

Kůže a psychika jsou úzce propojeny

Je jednoduché vnímat kůži jen jako obal, povrch našeho těla, který má ochrannou funkci.

Naše kůže je ale ve skutečnosti stejně důležitý orgán jako srdce, plíce a ostatní. V podstatě je to náš největší orgán.

A stejně jako všechny orgány v těle reaguje na naše psychické problémy či na stavy spojené se stresem. Dokonce to vypadá, že je na ně velmi citlivá.

Pokožka a nervový systém jsou úzce propojeny už od embryonálního vývoje, protože oboje je vytvořeno ze stejného zárodečného listu – ektodermu. 

„Stres je reakcí organismu na zátěž nebo na ohrožení. Naše tělo je na stres vybaveno adaptačními pochody a hormony, které nás mobilizují k útoku, útěku nebo na zvládnutí psychické zátěže.“

Stres sám o sobě je vlastně aktivační faktor. Těžko si představit náš život bez něj. Problém je, když podhodnocujeme a zkracujeme období relaxace. V podstatě jde hlavně o to, jestli si po aktivaci dovolíme dostatečně vypnout a zregenerovat své zdroje. 

Rozlišujeme 3 fáze stresu: 

  • Fáze poplachu je reakcí „bojuj, anebo utíkej“, která připravuje organismus na okamžitou akci. 
  • Fáze adaptace nastává, když zdroj stresu přetrvává. Organismus se připraví na dlouhodobou ochranu vylučováním dalších hormonů, které zvyšují hladinu krevního cukru a krevní tlak. Tato druhá fáze, která je důsledkem vystavení se dlouhodobému stresu, nemusí být škodlivá, ale bez období uvolnění a oddechu přechází do fáze vyčerpání. 
  • Třetí fáze souvisí s nepřetržitým, chronickým stresem organismu, kdy se hladina krevního cukru sníží, protože nadledvinky jsou vyčerpané. V této fázi saháme do svých fyzických, ale i psychických rezerv.

Kůže a psychika jsou úzce propojeny

Co nás nejvíc stresuje? 

Co tvrdí výzkumy? Klíčovým faktorem pro náš organismus není jen míra stresu, ale i to, jak ho vnímáme. V psychologické praxi se používá „škála životních události“ (Rahe a Holmes), která uspořádává významné stresové události podle jejich závažnosti v rozmezí od 11 bodů (což je nejméně) až po maximálně 100 bodů. 

Psychologové hodnotili průměrné reakce a přiřazovali „stresové body“ k významným životním změnám a událostem, které jsou více či méně pro každého člověka náročně. Podle této škály prožíváme nejvyšší míru stresu při smrti blízkého člověka (max.

100 bodů). Je ale zajímavé, že stresem pro nás mohou být i všeobecně pozitivní události, jako jsou svatba (50 bodů), těhotenství (40), narození dítěte (39), které na škále předběhly takové životní rány jako pokles příjmů (38) nebo smrt přítele (37).

 

Tato škála je však stále jenom orientační. To, jak události hodnotíme a nakolik jsou pro nás stresující, je velmi individuální. Někteří jedinci jsou přirozeně odolnější proti negativním účinkům stresu. 

Kůže a psychika jsou úzce propojeny

Pročtěte si také

„Jak zvládnout ekzém a nezbláznit se.“

Stresu se nedá vyhnout

Abychom nebyli bezmocní proti svrbění těla ze stresu, ale i proti jiným útrapám, které atopický ekzém s sebou přináší, můžeme čerpat z vědomostí o stresu, které jsou v současnosti dostupné.

Potřebujeme vědět, jak funguje, co nás znamená, kdy nám škodí a co nám může pomoct.

Pokud je ekzém nebo svrbění naším hlavním problémem, který nám komplikuje život, samy o sobě nejsou dostatečně účinné ani medicínské prostředky, ani uvědomění si toho, co potřebujeme, i podpora okolí.

Kůže a psychika jsou úzce propojeny

Potřebujeme mít nějaká esa v rukávu, abychom mohli vykročit z bezmocnosti, kterou začarovaný kruh svrbění těla způsobeného psychikou navozuje. Potřebujeme nějaké svépomocné prostředky, o které se můžeme opřít, když je nejhůř. Přijít na to, co pomáhá, a postupně to rozvíjet a zdokonalovat.

Je moderní hovořit o boji proti stresu a o tom, jak „nad ním zvítězit“. S bojem proti stresu je to tak trochu jako v pohádce o dvanáctihlavém drakovi. Když mu jednu hlavu setneme, čeká nás ještě mnoho dalších. Nemluvme ale jenom o negativních účincích stresu.

„Určitou dávku stresu potřebujeme. Pokud nás někdo usadí v místnosti zbavené všech stresových podnětů, na štěstí nám to nepřidá. Potřebujeme raději přemýšlet o optimální úrovni stresu než se ho zbavovat úplně.“

Navíc je mnohem výhodnější bojovat za něco než proti něčemu. Zkusme do krajiny naší duše zavádět například následovné smysluplné metody a „bojujme za ně“.

Děti cítí i náš strach

Svým přístupem k dítěti mu předáváme poselství. I my sami v sobě neseme mnohá poselství, která máme od rodičů nebo od jiných důležitých dospělých. Znáte tohle? 

„Bojím se o tebe.“  „Nejsi v pořádku.“  „Tvoje pokožka je nemocná.“  „To znám, to máš po mně, taky jsem si tímto trápením prošla.“  „Nemůžeš jít na písek.“ 

„Ne, nemůžeš se přihlásit na plavecký výcvik.“

Probdělé noci a hodně pláče, nervozity, nejistoty, obav a strachu. To jsou nejčastější stavy, se kterými si zhoršený atopický ekzém spojujeme. Vaše dítě má s největší pravděpodobností klasickou dětskou schopnost vnímat vaši úzkost. Co asi vnímá, pokud se o něj v jednom kuse obáváte? 

Pokud je to kojenec, obrazně řečeno, úzkost od vás přijímá spolu s mateřským mlékem. Jenže i když jde o větší dítě, to, jak jsme úzkostní či úzkostliví, se v našich činech projeví v menší či ve větší míře. Je přirozené, že podléháme panice při pohledu na někoho, kdo se fanaticky škrábe a na naše snahy zasáhnout reaguje s nepochopením, až s agresivitou. 

Z mého pohledu je důležité opět nebojovat se svými pocity, ale upřímně si je přiznat a snažit se nějak to vyvážit. 

Kolik pozornosti věnujeme jiným stránkám osobnosti – ať už našeho dítěte, nebo naší vlastní –, když sami trpíme atopickým ekzémem? Na čem zakládáme své hodnoty? Jaká slova bychom použili k charakterizování silných stránek osobnosti? Jsme vůbec schopni je vidět, když náš pohled přitahuje pokožka a stavy s ní spojené? To, na co zaměřujeme pozornost, ať u nás samotných, nebo u našeho dítěte, je silným poselstvím. Bude formovat další náš nebo jeho život a budoucnost.

Kůže a psychika jsou úzce propojeny

Pročtěte si také

Co pomáhá proti škrábání při neustálém svrbění kůže? Zkuste tyto tipy

Špatná pleť a psychika jdou ruku v ruce. Jak se zbavit stresu?

Emoce a stres mají na kvalitu pleti a vlastně i zdraví organismu velký vliv. Co proti negativním emocím nejlépe funguje a existují vůbec nějaké doplňky stravy proti stresu?

Budete mít zájem:  Cukrovka 1. Typu Léčba?

Akné, ekzém, vyrážky, lupénka, růžovka, alopecie, vitiligo či trichotilománie. Všechny tyto problémy mohou pramenit z vypjatého psychického stavu, potažmo stresu. To, nakolik má psychický stav vliv na kvalitu a zdraví pleti, se zabývá nové odvětví zvané psychodermatologie.

Provázanost kožních chorob a psychiky je totiž pravděpodobně mnohem vyšší, než se předpokládalo. Dokládá to také zájem o toto odvětví. V České republice se během roku koná řada akcí zaměřených na psychodermatologii, a to jak pro laickou veřejnost, tak odborníky z řad lékařů.

Psychosomatika spojuje mysl a tělo

Psychodermatologie v sobě sdružuje informace z psychologie, psychiatrie, dermatologie a dalších lékařských oborů, základem je nicméně myšlenka psychosomatiky, tedy vlivu mentálního stavu na fyzický stav organismu.

Kůže a mysl jsou propojeny na mnoha úrovních. V kůži je řada zakončení nervů, které probíhají celým organismem. Není proto divu, že emoce mohou ovlivňovat nejen kůži, ale projevit se mohou i třeba gastrointestinálními obtížemi. Kdo by neznal bolest břicha „z nervů“ nebo průjem, stejně jako zvýšený krevní tlak při nervozitě.

Co se týče problémů s pletí, jako dobrý příklad poslouží akné. Když je organismus vystavený tlaku, začne uvolňovat řadu tzv. stresových hormonů, především kortizol.

Ten vedle svých jiných aktivit navyšuje produkci kožního mazu, a odtud už je to jen „krůček“ ke vzniku pupínků a akné. O tom, že se pak pleť leskne jako dobře vyleštěný nábytek, hovořit ani netřeba.

V případě některých autoimunitních onemocnění, jako je vitiligo, alopecie či lupénka, zase odborníci předpokládají, že stres může být jedním ze spouštěčů autoimunitní reakce.

Na každého stres působí jinak

Existuje také teorie cílových orgánů, podle níž mají různí lidé různé cílové orgány, na nichž se návaly stresu projevují. Může to být žaludek a projevem žaludeční vředy, hlava a související migrény nebo kůže, na níž se mohou objevovat vyrážky a další kožní problémy.

V případě řady kožních onemocnění je pak vedle terapie projevů onemocnění třeba i terapie psychologická či psychiatrická při vážnějších problémech, mentální hygiena či konzumace potravin podporujících odolnost vůči stresu při poruchách méně závažných.

Kůže a psychika jsou úzce propojeny

Až za 30 % problémů s pletí může stres

Tím, nakolik je stres příčinou kožních problémů, se zaobírá řada studií. Ty naznačují, že až třicet procent pacientů dermatologie řeší vedle problémů s pletí i problémy psychologického charakteru. Během vývinu lidského plodu v děloze jsou buňky nervového systému, mozku a kůže stejného typu, propojení je tedy nevyhnutelné.

Jak si s problémy s pletí způsobenými stresem poradit? Pokud se jedná o krátkodobé projevy, například to, že se během zkouškového období zhorší akné, nenaděláte toho mnoho.

Jedná se o krátké epizody stresu, vyzkoušet proto můžete cvičení, jógu, meditaci či psychohygienu. Jsou-li ovšem stresory dlouhodobého ražení, k těmto základním jmenovaných doporučením je vhodné zařadit i odbornou pomoc.

V případě nejvážnějších poruch, například je pak vhodné zapojit medikaci, případně potravinové doplňky proti depresím.

Proti stresu zkuste doplňky stravy

Žádné doplňky stravy vás samozřejmě stresu samy o sobě nezbaví, v kombinaci s vyváženou stravou a přiměřeně aktivním životním stylem mohou nicméně odolnost organismu vůči mentální zátěži posílit.

Provázanost mezi stresem a výživou je významná. Proč byste měli během stresu doplňovat důležité vitamíny a minerály? Protože jejich spotřeba během psychického vypětí stoupá.

Především u minerálů, jako je vápník a hořčík, které lidský organismus využívá pro vedení a přečtení nervových (elektrických) signálů, je třeba zajistit jejich dostatečný příjem, jinak se může objevit i překyselení organismu.

Dostatečná antistresová výživa by měla zahrnovat živiny s vysokou biologickou dostupností. Na příjem kterých živin byste se tedy v rámci své antistresové strategie měli zaměřit?

Z minerálů je to rozhodně zmiňovaný hořčík, který je klíčový pro fungování nervové soustavy, přenos nervových vzruchů a aktivitu svalů, účastní se více než šesti set tělesných procesů.

Hořčíku bohužel v naší stravě konzumujeme stále méně. Pro psychickou pohodu je to ale dosti problematické, hořčík totiž navozuje relaxaci. S jeho nedostatkem se proto pojí podrážděnost, zhoršené kognitivní schopnosti, únava, špatná nálada.

Protože reguluje reakci organismu na stres, jeho nedostatek má za následek horší schopnost vypořádat se vnějšími stresory.

V případě chronické psychiké zátěže přitom může užívání doplňku stravy kombinujícího hořčík s antioxidačními vitamíny zmírnit její negativní dopady na organismus.

Zinek pro pohodu 

Pro psychickou pohodu a schopnost vypořádat se s vnějším nátlakem potřebuje organismus vedle magnézia také zinek. Ten se v největších koncentracích nachází v mozku, především hippokampu, a podobně jako magnézium hraje významnou roli ve formování reakce organismu na stres. 

Zinek je mimo to kofaktorem v produkci „hormonu štěstí“ serotoninu. Proto se užívání doplňku stravy se zinkem často předepisuje coby terapie deprese nebo lékaři přímo doporučují kombinovat jeho užívání s užíváním antidepresiv. Nedostatek zinku se naopak pojí s psychickými onemocněními a poruchami nervové soustavy, spojován bývá také s úzkostmi, depresemi, ztrátou paměti a problémy s učením.

B komplex vás při stresu podpoří

Nejen minerály je ovšem psychika člověka živa, důležité jsou i vitamíny, a ve vztahu k psychice především ty ze skupiny B, tedy thiamin (vitamín B1), ribloflavin (vitamín B2), niacin (vitamín B3), kyselina pantotenová (vitamín B5), pyridoxin (vitamín B6), biotin (vitamín B7), kyselina listová (vitamín B9) a kobalamin (vitamín B12). Klíčové jsou pro buněčný metabolismus a užívání doplňků se jejich obsahem může snížit negativní symptomy depresí.

Díky vlivu na buněčný metabolismus je vhodné užívat doplněk stravy s „béčkem“ po ránu, čímž si zajistíte přísun energie během dne.

I tímto mechanismem podporují vitamíny ze skupiny B odolnost organismu vůči stresu, který tělo typicky vyčerpává.

Vitamíny ze skupiny B mají přímý účinek na aktivitu neurotransmiterů jako serotonin, dopamin a noradrenalin v mozku, čímž opět pozitivně ovlivňují odpověď organismu na stres.

Kromě „béčka“ posílí organismus před vnějšími tlaky i „céčko“. Užívání jeho vysokých dávek v období výrazného stresu snižuje krevní tlak, vyplavování stresového hormonu kortizolu i subjektivní reakce na vnější stres. Vyzkoušejte doplněk stravy YOUNG 4 EVER by Brandeis Clinic pro zachování duševního i tělesného mládí, který obsahuje většinu důležitých živin pro vaši pohodu.

Budete mít zájem:  Preventivní mastektomie, zákrok, který podstoupila i Angelina Jolie

Trojka proti stresu

Do třetice se zaměříme na theanin, melatonin a griffonii, tedy nesourodou trojici aktivních látek, které ovšem mohou vaší psychiku za stresu výrazně podpořit.

  • Theanin je aminokyselina, která se vyskytuje v zeleném čaji, o níž je prokázáno, že pozitivně ovlivňuje reakci organismu na psychologický i fyziologický stres, pozitivně působí i na vysoký krevní tlak.
  • Melatonin je hormon, který produkuje epifýza. Jeho hlavním „úkolem“ v organismu je regulovat spánkový cyklus. Spánek a odolnost vůči stresu jsou nicméně úzce propojené, proto může melatonin od stresu ulevit.
  • Extrakt z griffonia simplicifolia obsahuje 5-hydroxytryptofan, látku, která je v organismu prekurzorem „hormonu štěstí“ serotoninu a melatoninu, které posilují psychiku. Extrakt se proto využívá často jako přírodní alternativa konvenčních antidepresiv.

Poruchy imunity mohou být ve skutečnosti depresemi

29. 1. 2010

Tento fakt je znám již od počátku lékařského oboru. Antickým ideálem krásy a dokonalosti byl člověk fyzicky i duševně zdravý. Fyzické zdraví podporuje duševní a naopak.

Kůže a psychika jsou úzce propojeny

Tento fakt je znám již od počátku lékařského oboru. Antickým ideálem krásy a dokonalosti byl člověk fyzicky i duševně zdravý. Fyzické zdraví podporuje duševní a naopak.

V době atomizace moderní medicíny se však často tento komplexní pohled na pacienta vytrácí a jednotlivé obory léčí pouze svůj orgán, nikoliv celého pacienta.

Ortoped končetiny, nefrolog ledviny, kožní lékař pupínky a vyrážky, kardiolog srdce a tak dále.

Noha bez těla…

Společný jmenovatel všech pacientových neduhů tak často uniká pozornosti, lékaři pro stromy nevidí les. Psychický stres, nebo dokonce duševní onemocnění může přitom vyvolat mnoho podobných projevů, jako mají běžně známé nemoci, jejich léčba běžnými léky je však neúčinná, protože hlavním faktorem je stres nebo deprese.

Depresi může odhalit i alergolog

V alergologicko-imunologické praxi jsou tzv.

larvované (maskované) deprese nejčastěji skryty pod onemocněním jménem únavový syndrom nebo nejasná porucha imunity, která se projevuje zvýšenou nemocností nebo nevysvětlitelnými kopřivkami, které nereagují na žádnou léčbu. Pacient potom oběhne řadu specialistů – od ortopeda přes revmatologa a endokrinologa až po kožaře –, a nikdo si s ním neví rady.

Konečně celý člověk

A nakonec je odeslán na alergo-imunologické vyšetření. To je jedna z posledních možností a tady už nezbývá než na pacienta pohlédnout jako na celého člověka se všemi jeho problémy.

V imunologickém vyšetření jsou někdy nalezeny drobné odchylky, které ale nemají jasné pojmenování nemoci.

Pokud s pacientem promluvíme podrobněji, uděláme si na něj čas a získáme jeho důvěru, často odhalíme, že má nějaké psychické problémy nebo starosti, je vyčerpán.

Na stopě nemoci

A to už je stopa ke správné diagnóze. Stres a stav psychiky totiž vyvolávají příznaky podobné řadě nemocí, ale také řadu již probíhajících nemocí zhoršují.

Typickým příkladem jsou astmatici a pacienti s atopickým ekzémem. U nich ve stresovém období dochází zcela pravidelně ke zhoršení.

Kožní vyrážky a pocity dušnosti a kašel mohou mít ale i pacienti trpící depresí nebo stresem i tehdy, když nemají alergii a astma.

Na první pohled vypadají projevy nemoci u obou skupin pacientů stejně, společným rysem u nich je, že na běžnou léčbu reagují špatně nebo vůbec. Zabere až léčba psychologem nebo psychiatrem.

To ukazuje na úzkou propojenost mezi regulací imunity a nervového systému.

Zároveň nás takové zkušenosti učí, že na každého pacienta musíme pohlížet jako na celého člověka se všemi problémy a starostmi, které má.

(van)

Kůže a psychika jsou úzce propojeny

Psychika ovlivňuje průběh kožní nemoci v tom nejširším smyslu, jaký si dokážete představit. A naopak. Fyzické tělo a psychika jsou totiž velmi těsně propojené a tudíž se i velmi intenzivně ovlivňují.

„Zádrhel je v tom, že ne vždy je tento vliv okamžitě a bezprostředně viditelný. Mnoho „vlivu“ běží jaksi neviditelně, pod povrchem, a projeví se jakoby náhle a s patřičnou intenzitou,“ říká psycholožka Marta Boučková (www.

martabouckova.cz).

Souvislost jednoho s druhým pak mnohdy uniká a postižený se motá v kruhu. Špatný stav kůže deptá jeho psychiku, a psychická nepohoda se projevuje dalším zhoršením fyzického stavu.

Právě proto, že kožní onemocnění zasahuje několik oblastí praktického života, efektivitu léčby zlepšuje spolupráce odborníků z oblastí dermatologie a psychologie či psychiatrie.

„Souvislostmi tělesných (somatických) a psychických projevů se obecně zabývá psychosomatická medicína, zvláštním oborem je psychodermatologie. Sdružuje odborníky různého zaměření – dermatology, psychology, psychiatry.

V České republice je několik specializovaných ambulancí, kde je dermatolog proškolený v psychoterapii, nebo řešíme léčbu pacientů ve spolupráci s psychologem či psychiatrem,“ přibližuje praxi Marie Selerová, primářka kožního oddělení Nemocnice Nový Jičín.

Vztahy se neboří kvůli vyrážce, ale kvůli tomu, co ji provází

Psychosociální vlivy na kožní choroby jsou známé už řadu let. „K onemocněním, která řadíme k psychosomatickým, patří psoriáza čili lupénka, atopický ekzém, rosacea neboli růžovka, chronická kopřivka, akné, některé typy svědění a další,“ vyjmenovává primářka.

Její pacienty nejčastěji trápí chronické kožní onemocnění, které zasahuje do vztahů s okolím, do zaměstnání. Tito lidé mají tendenci vyhýbat se sociálním kontaktům. Mají obavy, jak k nim bude okolí přistupovat, jsou sociálně stigmatizováni.

Psychické potíže se často vyskytují u nemocí, jejichž projevy jsou na viditelných místech, zejména v obličeji. „Při setkání ´tváří v tvář´ si vytváříme o člověku první dojem. Lidé trpící kožními projevy onemocnění v obličeji mají nižší sebedůvěru, jsou v kontaktu s ostatními nejistí, hůře se seznamují, mají horší uplatnění v práci.“

V péči psychologa či psychiatra se ocitnou zejména lidé, kteří jsou dlouhodobě dermatologicky léčeni, nebo jejichž kožní postižení velmi výrazně ovlivňuje každodenní život a činí je výrazně odlišnými od ostatních.

„Nejčastěji mají depresivní stavy, stavy úzkosti, pocity nejistoty, snižují se sociální kontakty, v jejichž důsledku se objevují i pocity izolovanosti, méněcennosti a ztráty radosti ze života.

Budete mít zájem:  Bolest v krku: domácí a babské rady + recepty

Je to v zásadě takový začarovaný kruh, pro který je příznačná zvyšující se obava z toho, co bude dál a narůstající pocit neradosti ze života,“ popisuje Marta Boučková.

„Každá nemoc zasahuje výrazně do života. S trochou nadsázky mohu říct, že podstatou lidského života jsou vztahy. To, jaký vztah má člověk sám k sobě, výrazně ovlivňuje, jaký vztah bude mít i s druhými.

A to jaké vztahy mají druzí k němu, se zase promítne do jeho vztahu k sobě samému … Navíc přes kůži se člověk dotýká sám sebe i druhých a oni zase jeho. Přes kůži se spojujete nejen sám se sebou, ale i druhými.

Dotek je významnou součástí lidského života.“

Navíc nemoc jednoho člověka se podle psycholožky vždy více či méně dotkne i těch, kteří s ním žijí. Nemoc je z tohoto úhlu pohledu další člen domácnosti či týmu. S nemocí i s její léčbou se učí žít nejen ten, kdo je nemocný, ale i jeho okolí.

„Velmi jasně je to vidět u nemocí dětí. Je-li dítě nemocné, prožívá to celá rodina. Ale u dospělých lidí máme tendence vnímat jejich nemoc jako jejich věc.

Že by zde hranice osmnácti let něco měnila? Nenechme se mýlit – nemoc nerozlišuje, zda jde o dítě nebo dospělého.“

Chceme to zvládnout sami. Někdy to nejde

Kůže je orgán, který nejen pokrývá celé tělo, ale také ho celé chrání před vnějšími vlivy a má i řadu dalších funkcí. Souvisí velmi významně se zdravým fungováním těla. Jak tu již padlo, psychika a kůže jsou spojité nádoby.

Zejména pokud je kůže nemocná nebo oslabená, mentální stav ji dále nepříznivě ovlivňuje. „Stav kůže může být stresorem, pokud ho pacient vnímá jako obtíž, působí mu trápení.

Chronicita onemocnění a tím i stresu vede naopak k vyčerpávání organismu a zhoršování průběhu onemocnění,“ shrnuje Marie Selerová.

Určitě není třeba hnát se s každým pupínkem k lékaři, ale nemoc se na druhou stranu někdy „táhne“ úplně zbytečně. „Lidé, které trápí nějaké kožní onemocnění, například akné nebo rosacea, často nevyhledají odbornou pomoc a řeší problém samoléčbou nebo kosmetikou,“ říká primářka.

V našem povědomí totiž přetrvává pocit, že péči o obličej musíme zvládnout každý sám, maximálně se svěřit do rukou kosmetičky. „U akné či růžovky tomu tak není. Kvalitní kosmetická péče je samozřejmě vhodná, ale léčbu by měl navrhnout specialista,“ upozorňuje lékařka.

Erudovaný dermatolog onemocnění včas rozezná a může pomoci.

Dermatolog v první řadě navrhne léčbu onemocnění – ať už léky lokálními či celkovými. Pokud pacient trpí úzkostí, depresemi, izolací kvůli své nemoci, pak by měl kontaktovat i psychologa. Cílem je, aby pacienti přestali být úzce zaměřeni na své kožní onemocnění.

„Někdy není třeba postupovat ani složitou psychoterapii, svůj díl práce odvede i klasické psychologické poradenství. Nemocní a jejich nejbližší využívají kompetencí psychologa, aby dokázali lépe porozumět tomu, proč se chovají tak, jak se chovají,“ vysvětluje Marta Boučková.

„To, že psychika dokáže velmi výrazně ovlivňovat stav a průběh onemocnění, není žádnou převratnou novinkou. A většina lékařů ve všech oborech to velmi dobře ví. Nikterak se nebrání spolupráci s těmi odborníky, do jejichž odbornosti spadá psychika. Takže otázka nezní, zda např.

dlouhodobé kožní onemocnění léčit u dermatologa nebo u psychologa, ale jak jejich práci propojit.“

Kůže a psychika

Kůže je naším největším orgánem. Rozložená a vyžehlená do plochy by zabrala asi 2 m2, přičemž tvoří asi ¼ naší hmotnosti. Její hlavní funkcí je ochrana vnitřního prostředí organismu. Má však i další úkoly. Často však vnímáme především její estetické vlastnosti.

Kožní projevy a psychika bývají úzce spojeny. Kůže je orgán, kterým se podobně jako svojí tváří a svou postavou člověk představuje svému okolí. Kožní podněty často spouštějí významné emoční reakce a naopak, při psychických podnětech může dojít k významným změnám kůže.

Psychosociální hledisko kožních chorob

Nesporný je psychický vliv na znovuobjevení a zhoršení projevu ekzému. Chronické onemocnění kůže může zvýšit sociální citlivost a vést ke sklonu vyhýbat se společenským kontaktům. Stav kůže může působit jako stresor.

Viditelné příznaky kožního onemocnění bývají někdy příčinou sociální stigmatizace.

Mohou přerušit osobní aktivity člověka, vést k vyhýbání se kontaktu s jinými lidmi, zasáhnout do vyhledávání zaměstnání, do vztahu k opačnému pohlaví, přátelům. vést k izolaci.

Uplatňují se zde negativní estetické dojmy, štítivost ze strany okolí, stud, pocity méněcennosti, viny a nejistota z budoucnosti.

Nejvíce narušují vzhled nemocného lupénka, ekzém, akné, jizvy po chronických zánětech a popáleninách, keloidy, nadměrné ochlupení. Zvláště v pubertálním období prožívají pacienti při těchto nemocech deprese a úzkosti, často i při vcelku nenápadném postižení kůže.

Svědění

Zvláštním problémem je při některých kožních afekcích svědění. Může vyvolat popudlivost, úzkost, depresi či nespavost. Někdy je postižený vděčnější za odstranění svědění než za vyléčení vyrážky. Pruritus zatěžuje mnohé pacienty více než chronická bolest. Může vést k emocionální labilitě.

Psychika a ekzém

Atopická dermatitis je onemocnění, jehož průběh je výrazně ovlivněn emoční a psychosociální zátěží. Nejčastějším steskem pacientů s AD je svědění, které mnozí pokládají za nesnesitelnější než bolest. Svědění vede ke škrábání, po kterém zůstávají ranky, a při chronickém průběhu i ztluštění kůže a zhrubění kožního povrchu.

Nejvíce problémů obvykle přináší ve školním věku, v dospělosti ubývá akutních projevů, avšak i u nich nacházíme nadměrně suchou kůži s narušením bariérové funkce.

Ta reaguje na toxické látky z prostředí, suché klima, chladné počasí a emocionální vlivy.

Podle různých autorů až u 70 – 90 % pacientů, u nichž byla atopická dermatitida diagnostikována do dvou let, se její příznaky objevovaly ještě za dvacet let.

Klinické studie prokazují, že dospělí pacienti s atopickou dermatitidou jsou více úzkostní a depresivní ve srovnání s kontrolními skupinami. Úzkost a deprese mohou „spustit“ atopickou dermatitidu, a to zejména zesíleným škrábáním. Toto onemocnění nepostihuje jen samotného pacienta, ale celou jeho rodinu.

Podle připravované knihy doc. MUDr. Jána Praška a MUDr. Růženy Pánkové

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector