Krevní sraženiny a trombózy v žilách a tepnách

Žilní trombóza (krevní sraženina v žilním řečišti) je závažné kardiovaskulární onemocnění, může skončit s trvalými následky nebo smrtí. Ve většině případů se jedná o postižení žil na dolních končetinách.

Jde o relativně časté onemocnění, obvykle se uvádí jako třetí nejčastější kardiovaskulární nemoc. V dětství je žilní trombóza vzácná, s narůstajícím věkem výskyt stoupá. Roční výskyt hluboké žilní trombózy je udávána v počtu 160 případů v populaci 100.000 osob.

, výskyt povrchní žilní trombózy je vyšší, přibližně 400 na 100.000 obyvatel za rok.

Podstatou žilní trombózy je tedy krevní sraženina v žíle. Vznik žilní trombózy je ale dej složitý, komplexní. U zdravého člověka je krev udržován mnoha faktory v rovnovážném stavu mezi krvácením a zvýšenou srážlivostí.

Jakékoliv vychýlení rovnováhy, ať už je to dáno zevními nebo vnitřními vlivy, může pak vést ke zvýšení tendenci ke srážení krve v žíle a vzniku trombózy.

Mezi rozhodující faktory patří zpomalení průtoku krve v žíle (tedy žilní stáza) a dále vrozená nebo získaná porucha fluidity krve daná zvýšenou převahou prosrážlivostních krevních faktorů.

Asi 50 % žilních trombóz je komplikováno odtrhnutím krevní sraženiny ze žíly a zanesením žilním proudem skrz srdce do plicních tepen(plicní embolie) s jejich uzávěrem což může skončit tragicky neboť každá desátá plicní embolie je smrtelná.

Žilní trombóza spolu s plicní embolií je jedním z klinických projevů žilního tromboembolismu a zahrnuje přibližně dvě třetiny jeho celkového počtu, zbývající jedna třetina se týká pacientů s plicní embolií, ať už samotnou nebo při žilní trombóze. Do rámce žilního tromboembolismu patří také pozdní komplikace, dostavující se někdy s mnohaletou latencí po akutní trombotické příhodě, v podobě posttrombotického syndromu na postižených končetinách

Krevní sraženiny a trombózy v žilách a tepnách

Povrchová žilní trombóza, dříve spíše označovaná jako povrchová tromboflebitida, je v poslední době chápána jako součást žilní tromboembolické nemoci. Jde o postižení žil dolních končetin. Rizikové faktory se do značné míry překrývají s rizikovými faktory hluboké žilní trombózy.

Ukazuje se, že nemalá část pacientů má současný nález jak v povrchových, tak hlubokých žilách, že riziko plicní embolizace není zanedbatelné a že je třeba chápat tuto kategorii jako jeden z projevů tromboembolické nemoc.

 V dia­gnostice je doporučováno provedení ultrazvukového vyšetření povrchových i hlubokých žil obou dolních končetin.

Krevní sraženiny a trombózy v žilách a tepnáchPrávě podle charakteru postižené žíly bývá povrchní žilní trombóza (PŽT) rozdělována do dvou základních skupin

  • varikózní– povrchní žilní trombóza na varikózních žilách (označovaná často jako varikoflebitida) je až 10× častější než
  • nevarikózní– povrchní trombóza nevarikózních žil postihuje asi 10– 20 % jedinců s varixy.

U jedinců s varixy byly zjištěny jako rizikové faktory pro vývoj PŽT vyšší věk, mužské pohlaví, obezita a deficit proteinu S.

Rizikové faktory

Rizikové faktory pro povrchní žilní trombózu jsou přechodné i trvalé, z podstatné části se překrývají s rizikovými faktory hluboké žilní trombózy a plicní embolie.

Společnými rizikovými faktory jsou:

  • imobilizace
  • úraz
  • operace
  • hormonální antikoncepce či hormonální substituční léčba
  • těhotenství a šestinedělí
  • malignita
  • autoimunní onemocnění
  • obezita
  • trombofilní stavy –  zejména deficit anti­trombinu, proteinu C, proteinu S, leidenská mutace v genu pro faktor V
  • pozitivní osobní či rodinná anamnéza TEN

Ně­kte­ré rizikové faktory jsou specifické pro povrchní žilní trombózu:

Specifickými vyvolávajícími podněty PŽT mohou být

  • fyzikální vlivy, např. lokální mechanické trauma
  • lokální působení horka
  • příliš těsný oděv, apod.

Lokalizace

Jednoznačně převládá postižení velké safény –  v 60– 80 %, malá saféna je postižena přibližně v 10– 20 % a ostatní povrchové žíly jen v menšině případů

Příznaky

Ve většině případů jsou již fyzikálním vyšetřením patrny známky PŽT a periflebitidy –  tužší palpačně citlivý pruh v průběhu povrchové žíly, zarudnutí v okolí, kůže bývá často teplejší na pohmat. Někdy jsou klinické známky a symptomy méně specifické.

Diagnostika

Zásadní význam má ultrazvukového vyšetření (USG) žil dolních končetin, a to jednak k upřesnění rozsahu povrchní žilní trombózy, jednak k vyloučení či potvrzení případné združenéhluboké žilní trombózy.

V selektovaných případech je vhodné doplnit vyšetření na trombofilní stav, autoimunitní onemocnění či skrytou malignitu (zejména u nevarikózních či recidivujících PŽT, event. při klinických či laboratorních známkách budících podezření na ně­kte­ré z výše uvedených stavů.

Léčba

Optimální léčba PŽT není dosud jasně definována, což vyplývá jednak z heterogenity PŽT a jednak z dosud stále nedostatečného množství kvalitních důkazů.

Léčebné modality zahrnují:

  • antibio­tika nejsou obecně doporučována
  • vhodné jsou kompresní punčochy (jsou‑li pacientem tolerovány), obvykle se používají v kombinaci s další léčbou,
  • doporučuje se LMWH (Fraxiparine nebo Clexane) v intermediární dávce po dobu alespoň 1 měsíce
  • účinnou léčbou je fondaparinux 2,5 mg denně po dobu alespoň 4 týdnů
  • lokální léčbu –  aplikaci nesteroidní antiflogistik (NSAID) – např. Ibalgin nebo přípravků s obsahem heparinu či heparinodů
  • uvarikozního typu povrchní žilní trombózy s odstupem chirurgické miniinvazivní řešení

Krevní sraženiny a trombózy v žilách a tepnáchKrevní sraženiny a trombózy v žilách a tepnách

Hluboká žilní trombóza (HŽT) postihuje 1–2 osoby/1000 obyvatel za rok. U osob v seniorském věku je 10x častější než u mladých do 30 let věku. Hlubokou žilní trombózou jsou nejčastěji postiženy distální partie hlubokého žilního systému (lýtka a podkolení). Diagnostickou metodou HŽT první volby zůstává ultrazvukové vyšetření.

Cíle léčby hluboké žilní trombózy (HŽT): zabránit progresi růstu trombu a jeho embolizaci,dosažení maximální rekanalizace postižené žíly (prevence vzniku posttrombotického syndromu) a následně zábrana recidivy trombózy

Krevní sraženiny a trombózy v žilách a tepnách

Rizikové faktory

HŽT je multikauzální onemocnění, k němuž dochází na základě interakce genetických faktorů a vlivů prostředí. Rizikové faktory HŽT vlastně odrážejí 3 základní patofyziologické procesy

  • poškození endotelu žíly
  • stázu krve

Hyperkoagulační (trombofilní) stav hraje v etiopatogenezi trombóz v žilním řečišti významnou roli. Může být vrozený, získaný či „situační“

  • Vrozený: trombofilní mutace
  • Získané: věk, maligní onemocnění, střevní záněty, varixy
  • Situační: operace,úraz,gravidita,hormonální antikoncepce)

Lokalizace

Hlubokou žilní trombózou jsou nejčastěji postiženy distální partie hlubokého žilního systému (lýtka a podkolení)

Příznaky

Hlavními klinickými symptomy hluboké žilní trombózy (HŽT) jsou bolest, vyšší teplota a barevné změny kůže, otok postižené končetiny nebo její části.

Někdy může být výrazný otok celé dolní končetiny zcela nebolestivý, jindy je končetina jen minimálně oteklá a bolestivá. Bolest nebo tlak v končetině mohou být trvalé nebo vázané na chůzi.

Objektivní klinické známky HŽT jsou nespecifické a mohou zcela chybět. Zejména u hospitalizovaných pacientů a starších lidí probíhá onemocnění často asymptomaticky.

Diagnostika

Diagnostickou metodou první volby je duplexní ultrasonografie(DUS), která má vysokou senzitivitu a specificitu. Stlačitelnost žíly ultrazvukovou sondou vylučuje přítomnost trombózy.

Indikací k dalšímu ultrazvukovému vyšetření by měla být pouze změna nebo zhoršení klinických symptomů.

Pokud je ultrazvukové vyšetření neproveditelné či nediagnostické, lze použít CT nebo MR flebografii, případně rentgenovou flebografii.

Stanovení D-Dimérů lze použít jako diagnostickou metodu první volby pouze k vyloučení trombózy. Komorbidity a jiné stavy spojené se zvýšenými hladinami D-dimérů (vyšší věk, onkologické onemocnění, gravidita, šestinedělí, operace aj.

) neumožňují diagnostický závěr jen na základě samotného zjištění jejich zvýšenýchh hodnot. Při normální hladině D-dimerů nejsou potřebná další vyšetření, při jejich zvýšení je nutné doplnit kompresní ultrasonografii.

Opětovné stanovení D-dimerů má význam při rozhodování o ukončení nebo pokračování antikoagulační léčby.

Komplikace

Plicní embolie

Plicní embolizace je nejzávažnější komplikací akutního stadia žilní trombózy. Jde o třetí nejčastější příčinu úmrtí u hospitalizovaných osob a její udávaná incidence je přibližně 100 na 100.000 obyvatel za rok. Symptomatických nefatálních plicních embolizací se vyskytuje přibližně 20 na 100.000 obyvatel/rok.

Náhlá smrt může nezřídka představovat první klinickou manifestaci onemocnění. Výskyt PE je závislý na věku, může k nim docházet i u dětí, ale významně se zvyšuje po 50.roce života. V kategorii 70tiletých osob je asi 6krát vyšší, než u pacientů do 30 let.

Zlepšené vyšetřovací možnosti – především zavedení CT plicní angiografie, vedly v posledních letech k zvýšenému, téměř dvojnásobně většímu záchytu plicních embolizací

Posttrombotický syndrom

Posttrombotický syndrom představuje komplikaci akutní žilní trombózy, která se klinicky projevuje různým stupněm chronické žilní nedostatečnosti – žilní stázy. Klinicky se následky prodělané trombózy manifestují různými projevy chronické žilní nedostatečnosti. Hlavní příčinou je kombinace přetrvávající žilní obstrukce a insuficience žilních chlopní.

Pacienti s posttrombotickým syndromem tvoří přibližně 10% z celkového počtu osob s chronickou žilní nedostatečností dolních končetin. Před zavedením antikoagulační léčby posttrombotický syndrom vznikal u všech pacientů, kteří prodělali žilní trombózu.

Současné léčebné postupy jsou provázeny různě vysokým výskytem, v závislosti na způsobu léčby akutní žilní trombózy.

Chronická tromboembolická plicní hypertenze

Jde o onemocnění představující pozdní následky žilní trombózy v oblasti plicní cirkulace, ke kterému dochází, s určitým časovým odstupem, u 2-4% pacientů postižených akutní plicní embolií. Naprostá většina plicních embolií nevede ke vzniku chronické plicní hypertenze a není úplně objasněno, proč u části nemocných k vývoji tohoto stavu dochází.

Budete mít zájem:  Vědci: Jezte víc, kalorie jsou špatně spočítané

Léčba

  • Farmakologická terapie HŽT se opírá o antikoagulační terapii: heparin, nízkomolekulární hepariny, warfarin a nová perorální antikoagulancia (NOAC) – Xarelto, Pradaxa, Eliquis, Lixiana.
  • Minimální doba trvání antikoagulařní farmakologické léčby je 3 měsíce.
  • Nefarmakologická opatření –časná mobilizace pacienta ihned po odeznění bolestí, bandáže, kompresivní punčochy.
  • V indikovaných případech hluboké žilní trombózy se využívá intervenční léčba (lokální trombolýza, endovaskulární výkony se speciálními katétry k fragmentaci a aspiraci trombů či implantaci stentů).

Trombóza

Trombóza znamená tvorbu krevních sraženin v tepnách nebo žilách, které následně blokují krevní oběh a brání normálnímu průtoku krve. Příčinou trombózy jsou degenerativní změny – kornatění tepen neboli ateroskleróza.

Většinou k ní dochází až ve vyšším věku; některé příznaky (usazeniny žlutavých tukových částic v místech rozvětvení větších tepen) se však mohou objevit již v dětství.

Srážení krve v cévách je děj nebezpečný. K vzniku sraženin (trombů) jsou náchylnější lidé obézní a diabetici, sraženiny se ale mohou objevit i u relativně zdravých jedinců. Trombóza může vzniknout v kterékoli části těla. Když postihne jednu z koronárních (srdečních) tepen, rozvine se srdeční infarkt, postižením tepny mozku dojde k mozkové mrtvici.

Pokud trombóza zneprůchodní tepny zásobující krví dolní končetiny, může to vést až ke vzniku sněti. K embolii dochází tehdy, když se sraženina uvolní z místa svého vzniku a krevní proud ji zanese do užší cévy, kterou tato ucpe a přeruší zásobování přilehlých tkání živinami a kyslíkem. Trombózy žil dolních končetin mohou vyvolat plicní embolii.

K mozkové embolii dochází při vzniku sraženin v krčních tepnách.

K jedincům nejvíce ohroženým vyšší srážlivostí patří muži s nadměrnou tělesnou hmotností, kteří konzumují potravu bohatou na tuky a žijí životem plným stresů bez fyzické aktivity.

Absolutně nejvyššímu riziku se však vystavují kuřáci, u nichž je riziko srdečního infarktu pětkrát vyšší než u nekuřáků, a to i v případě, že ostatní rizikové faktory jsou u obou skupin stejné.

Srážlivost krve zhoršuje zvýšená funkce štítné žlázy, dlouhodobý pobyt na lůžku, chirurgické zákroky, průjmy, neúměrný přírůstek hmotnosti v těhotenství, odtučňovací kúry, zvýšené pocení – může ale svědčit i o skrytém nádoru. Tendenci k vyšší srážlivosti mají také ženy ve věku nad 35 let užívající hormonální antikoncepci, zejména pokud navíc kouří.

K varovným příznakům statisticky nejčastějšího srdečního infarktu patří potíže s krční páteří – většinou vpravo – těmto se bohužel věnuje málo pozornost. Někdy by přitom stačilo navštívit odborníka a nechat si páteř zreponovat.

Přímými příznaky infarktu jsou krutá bolest za hrudní kostí, často vystřelující do dolní čelisti nebo do levé paže a levé poloviny krku. Postižený bývá dušný a silně se potí.

Příznaky se zdaleka nemusí objevit až po námaze, ani neustupují v klidové situaci.

Riziko trombózy lze minimalizovat přijetím opatření:

  • Radikálně snížit konzumaci másla, sádla, ztužených tuků, tučných mas, vaječných bílků, tučných uzených ryb a salámů, smetany, tučných sýrů, smažených brambůrků, hranolků atd., sladkého domácího pečiva, hotových cukrářských výrobků, čokoládových nápojů, majonézy, nanuků apod. Omezit sůl.
  • Při váznoucím krevním oběhu dodávat organizmu především: draslík (v banánech, bílých fazolích, hrachu, mandlích, rozinkách, černém rybízu, sušených švestkách, vlašských ořeších), vitamin B6 (podporuje trávení tuků a bílkovin – v semenech slunečnice, pšeničných klíčcích, pohance, černém pečivu), vápník (např. v mléčných produktech) a hořčík. Pozn.: hořčík hraje zcela mimořádnou roli v procesu srážlivosti krve. Při jeho nedostatku se téměř okamžitě zvýší hladina cholesterolu. Chemické látky v umělých hnojivech dnes snižují schopnost půdy hořčík přijímat, proto je jeho doplňování běžnou stravou takřka nemožné. Při sklonech k trombóze je lépe doplňovat hořčík ještě formou potravních doplňků (v množství 200-250 mg denně).

Hluboká žilní trombóza: příčiny a příznaky

Vznik krevní sraženiny
(trombózy) je obvykle důsledkem spolupůsobení několika faktorů, ať už dědičných nebo vnějších.

Trombóza
může vzniknout v kterékoli žíle v těle, ale nejčastěji vzniká v žilách
nohou a pánevní oblasti. Nemusí způsobit žádné obtíže, ale může se projevovat i zcela jasnými výraznými příznaky.

Správná opatření mohou riziko vzniku hluboké žilní trombózy
(HŽT) výrazně snížit.

Když se poraníme, krev se sráží, aby se rána co nejdříve uzavřela. Tento přirozeně fungující opravný mechanismus je životně důležitý. Pokud však krevní sraženina
vznikne v nesprávném místě a v nesprávný čas, může to být životu nebezpečné.

Vzniklá krevní sraženina ucpe žílu, takže krev skrze ni nemůže dále odtékat, případně je průtok významně snížen. Při akutní
hluboké žilní trombóze
(HŽT) v dolních končetinách nebo pánevní oblasti dochází k částečnému nebo úplnému ucpání cév hlavního žilního systému
.

Trombóza může teoreticky vzniknout v jakékoliv krevní cévě
, ale obzvláště náchylné ke vzniku trombů
jsou žíly dolních končetin a pánevní oblasti.

Pokud v žíle vznikne krevní sraženina, může dojít ke třem různým scénářům:

  • Sraženina se sama rychle a bez následků rozpustí.
  • Krevní sraženina se odtrhne od stěny žíly a je krevním řečištěm transportována dále. Obzvláště nebezpečné je, pokud se dostane až do plic
    a tam zablokuje některou z cév. Takovýto uzávěr plicní tepny
    je životu nebezpečný stav – plicní embolie.
  • Krevní sraženina zůstane na místě vzniku a obklopí se pojivovou tkání
    (vazivem). To vede k trvalému snížení průtoku postiženým místem, vlivem přehnaného namáhání se pak časem poškodí žilní chlopně
    a nakonec, v důsledku, dochází k pozdní komplikaci
    nazývané chronická žilní nedostatečnost
    (insuficience) nebo také posttrombotický syndrom (PTS).

Hluboká žilní trombóza je nejzávažnějším onemocněním žil
, neboť přináší kromě nebezpečí vzniku život ohrožující plicní embolie i nebezpečí vzniku posttrombotického syndromu
, který je spojen s celoživotními trvalými následky.

Jaké jsou hlavní rizikové faktory?

  • Změny ve složení krve, např. v důsledku poruch srážlivosti (vrozených nebo vzniklých např. po operaci či porodu), užívání určitých léků nebo jedů, těhotenství, dehydratace
    , stejně jako v důsledku některých autoimunitních
    a nádorových onemocnění
    .
  • Zpomalení toku krve, například v důsledku křečových žil
    , imobility (upoutání na lůžko po operacích, zraněních nebo infarktu), ale také třeba dlouhodobější sezení, např. při delších cestách letadlem.
  • Poškození vnitřních žilních
    stěn, způsobené např. zraněním, zánětem
    , stárnutím, ale i diabetem, oxidem uhelnatým (kouření), vrozenou slabostí cévní stěny nebo vlivem nádorového onemocnění.

Riziko vzniku hluboké žilní trombózy
se zvyšuje u kuřaček, které užívají hormonální antikoncepci
, dále pak s věkem a obezitou
.

Jak můžete hluboké žilní trombóze předcházet?

Riziko vzniku hluboké žilní trombózy je možné snížit následujícími opatřeními:

  • pravidelným pohybem,
  • cvičením nohou při dlouhém stání nebo sezení,
  • správnému zhodnocení rizika před případnou plánovanou operací,
  • používání jiné než hormonální antikoncepce
    .

Jaké jsou příznaky hluboké žilní trombózy?

Trombóza může proběhnout zcela bez povšimnutí bez jakýchkoli příznaků, nebo se může projevit i netypickými příznaky.

Nejčastěji je však zpočátku zaznamenán pocit tíhy, napětí nebo tepla v postižené noze nebo relativně náhlý vznik bolestivého otoku
na dolní končetině.

Často se projevuje bolestivostí (v klidu i při námaze) a ztvrdnutím lýtka, později může pokožka mírně zmodrat nebo zčervenat.

Dále se může objevit dušnost
, horečka
, kašel, bolest na hrudi
a zrychlená srdeční frekvence
. Tyto příznaky naznačují závažný problém – pravděpodobně již došlo k plicní embolii.

Flebotrombóza – Nemocnice Na Homolce

Hluboká žilní trombóza je stav, kdy se z nějaké příčiny vytvoří uvnitř žíly krevní sraženina (trombus), která žilní řečiště úplně či částečně ucpe.

 Nejčastěji vzniká v oblasti hlubokých žil dolních končetin, ale může postihnout i žíly na paži nebo velké žíly v hrudní a břišní dutině.

Následkem uzávěru žilního řečiště nemůže krev proudit postiženým úsekem, a tak se hromadí před překážkou a snaží si hledat cesty jiným, zejména povrchním řečištěm.  V důsledku toho dochází k rozvoji hlavních příznaků, jakými jsou především otok končetiny, zarudnutí a bolestivost.

Ročně onemocní žilní trombózou v České republice cca 15 – 20 tisíc pacientů.

Zákeřnost a nebezpečnost žilní trombózy však tkví v možnosti vzniku embolie plicní. Ta může mít velmi akutní průběh, spojený s náhle vzniklou dušností a bolestí na hrudi s častou následnou smrtí, nebo průběh pozvolnější, který se projeví zejména větší či menší dušností. O tom, zda dojde či nedojde k plicní embolii rozhoduje zejména lokalizace žilní trombózy.

Nejvíce jsou plicní embolií ohroženi pacienti s trombózou pánevních žil. Ročně zemře na plicní embolii v České repbulice asi 600 pacientů. Pokud není trombóza adekvátně léčena, může kromě plicní embolie dojít postupně během 2 let až v 60 % k rozvoji těžce zhojitelného bércového vředu.

Příčiny vzniku

  1. poškození cévní stěny,
  2. městnání krve
  3. změny ve složení krve“ (hyperkoagulabilita – hyperkoagulační stav).

V minulosti se většinou o těchto faktorech uvažovalo odděleně.

U konkrétního pacienta se hledala jedna zřejmá a dobře definovatelná příčina tromboembolické nemoci.

V poslední době je stále více na žilní trombózu nahlíženo jako na multifaktoriální, komplexní onemocnění, na jehož vzniku se podílejí současně zevní i vnitřní příčiny, vrozené či získané.

Budete mít zájem:  Vitamíny Proti Únavě A Stresu?

Vrozené protrombogenní faktory  nacházíme u čím dál větší části populace. Mezi primární trombofilie jsou řazeny tyto stavy: deficit antitrombinu III, deficit proteinu C a proteinu S, Leidenský faktor V, protrombinová mutace 20210, hyperhomocysteinémie, dysfibrinogenémie, deficit faktoru XII, poruchy tvorby plazminu a zvýšená hladina faktoru VIII

Mezi rizikové negenetické faktory trombózy patří věk, jakékoliv tkáňové poškození, orální kontraceptiva, těhotenství, obezita, chybění fyzické aktivity. operace, traumata, maligní procesy, septické stavy, městnavé srdeční selhání, nefrotický syndrom, těhotenství, perorální kontraceptiva.

Sekundární trombofílie vznikají nejčastěji jako komplikace různých chorob, které jsou shodné s rizikovými faktory trombózy.

Příznaky žilní trombózy

Mezi základní příznaky patří zejména:

  • otok
  • bolestivost, napínání v lýtku
  • zvýšená náplň podkožních žil
  • změna barvy a teploty pokožky pod postiženým úsekem (zarudnutí, zfialovění, často proteplení)

Vyšetření při podezření na žilní trombózu

Podrobná anamnéza, fyzikání vyšetření, a laboratorní vyšetření t.j. odběr tzv. D-dimerů, jejichž pozitivita může svědčit pro žilní trombózu, jejich negativita však žilní trombózu s velmi vysokou mírou pravděpodobnosti vylučuje.

Provádíme ultrazvukové (sonografického) vyšetření hlubokých žil postižené končetiny. Je-li nález ultrazvukového vyšetření nejasný, je možno doplnit ještě tzv.

 flebografii pod CT, kde se nitrožilně podanou kontrastní látkou naplní žilní řečiště končetiny a velmi dobře se výpadkem náplně zobrazí neprůchodné místo. Většinou však vystačíme se sonografickým a laboratorním vyšetřením.

Léčba žilní trombózy

Při zjištění žilní trombózy následuje bezodkladné zahájení podávání protisrážlivé (antikoagulační) léčby, aby se předešlo embolizaci  do plicního řečiště.

Léčbu zahajujeme  injekcemi heparinu podkožně či nitrožilně, po několika dnech  je pak pacient  převeden na antikoagulační terapii  tabletami warfarinu.

U léčby warfarinem je nezbytné pravidelně, nejméně však 1x měsíčně, kontrolovat hladinu krevní srážlivosti pomocí tzv. Quickova testu, podle něhož se pak denní dávka léku upravuje.

Antikoagulační terapie trvá  různě dlouho s ohledem na rizika a přítomnost trombofilie, zpravidla 6 – 12 měsíců, někdy však může být i celoživotní, a to zejména u pacientů po prodělané vícenásobné žilní trombóze či se závažnými vrozenými trombofiliemi a jejich kombinacemi.

Při léčbě warfarinem je nutné pečlivě dodržovat životosprávu a vyhýbat se alkoholu a některým potravinám, zejména některým zeleninám, které mohou účinek warfarinu ovlivňovat.

Dále je nezbytné, aby každý pacient užívající warfarin měl u sebe kartičku se záznamem o léčbě warfarinem a informoval každého lékaře o této skutečnosti, protože před některými zákroky, zejména chirurgickými či stomatologickými, je třeba warfarin v dostatečném předstihu vysadit, jinak hrozí velké riziko krvácení.

U některých trombóz lokalizovaných zejména v pánevním řečišti je nutné k rychlému rozpuštění trombu použít agresivnějších technik, v takovém případě se provádí trombolýza lokální či méně často celkovou.

Distální tj. periferně loklizované trombózy,  trombózy  u mladších, méně rizikových pacientů jsou léčeny ambulantně, bez nutnosti hospitalizace. Pacient si aplikuje sám podkožně nízkomolukelární heparin a svým ošetřujícím lékařem je postupně převeden na léčbu warfarinem.

Ke zmírnění následků žilní trombózy a posílení žilního oběhu a rychlejšího zprůchodnění trombotizovaného úseku je doporučováno časné cvičení svalů na končetinách od 2. dne, nošení kompresivních punčoch (zejména třídy II.) a podávání některých podpůrných léků zmírňujících otoky (např.

Detralex). Pacient po prodělané žilní trombóze by měl cvičit pravidelně a měl by se vyhýbat delší statické zátěži, delšímu stání či sezení (polohy by měly být často střídány). Vhodným sportem je plavání, s nataženými kompresními punčochami pak jízda na kole, turistika nebo běh na lyžích.

Prevence

Při zjištěném vrozeném či získaném trombofilním stavu je vždy nutné poradit se se svým ošetřujícím lékařem o způsobech nejvhodnější prevence a v zátěžových situacích (úrazy, operace, cestování, sádrová dlaha) si aplikovat podkožně nízkomolekulární heparin.

I jedinci bez zjištěného trombofilního stavu si mohou riziko žilní trombózy snížit, a to zejména při cestování nebo v letním období pravidelnými zastávkami, cvičením, dostatečným příjmem tekutin a pokud trpí křečovými žilami, pravidelným nošením kompresivních punčoch.

Trombóza aneb Když se krev sráží tam, kde nemá

Prodělali jste v minulosti infarkt nebo mozkovou příhodu? Trápí vás křečové žíly? Pak nejspíše patříte mezi lidi náchylné k trombóze. Napovíme, jak porozumět termínům, souvislostem a rizikům, které se s tímto zdravotním problémem pojí.

Trombóza znamená vznik krevní sraženiny uvnitř žíly nebo tepny. Ta se nazývá trombus a může dělat potíže přímo v místě svého vzniku – ucpat cévu a ztěžovat přítok nebo odtok krve v postižené oblasti.

Může se však také uvolnit a cestovat s krevním proudem až do místa, kde se zachytí v užší cévě – bohužel jde často o místo v mozku nebo v plicích. Takovému jevu říkáme embolie – zanesení „vmetku“ neboli embolu do vzdálené cévy a její ucpání.

Když hovoříme o tomto jevu, zpravidla máme na mysli vmetení krevní sraženiny, ale známe i jiné embolie – například tukovou po úrazech nebo plodové vody po porodu.

Nebezpečná trojka 

Srážení krve je životně důležitý proces, který zabraňuje vykrvácení při sebemenším poranění.

Když je všechno, jak má být, krevní destičky a kaskáda srážecích faktorů se aktivují v momentě, kdy je poškozena stěna cévy a krev se dostane do kontaktu s tkáněmi za ní.

Jak tedy může vzniknout trombóza v uzavřené cévě? Existuje trojice faktorů, mezi lékaři známých jako „Virchowova triáda“, jejichž nešťastná kombinace může vyvolat trombózu. 

  1. Krev náchylná ke srážení. Potenciál krve srážet se roste při infekcích, v těhotenství, při nádorových onemocněních, dlouhodobě jej zvyšuje kouření nebo užívání hormonální antikoncepce. Někteří lidé mají krev náchylnější ke srážení od narození.
  2. Stagnace krve. Krevní proud v cévách nohou se může zpomalit při delší nepohyblivosti – při pobytu v nemocnici, ale třeba i při dlouhém sezení v letadle. Stání krve v žilách vyvolává i selhávající srdce, které „nestíhá“ dostatečně rychle přečerpat všechnu přicházející krev. Ta se pak hromadí v plicích nebo v žilách jater a trávicího systému.
  3. Poškození vnitřní výstelky cév. Aby se krev začala srážet, nemusí být poraněná celá céva – stačí porušení její vnitřní vrstvy, tzv. endotelu. K takovému poškození může dojít při zánětu žil, při prasknutí aterosklerotického plátu, dlouhodobě endotel poškozuje kouření nebo špatně zvládnutá cukrovka.

Existuje trombóza srdce?

Ano a ne. Krevní sraženina v srdci vzniknout může, tomuto jevu však neříkáme trombóza, ačkoliv proces je tentýž. Ale zpět k faktům. Někteří lidé trpí poruchou srdečního rytmu zvanou fibrilace síní. Při ní se srdeční síně nestahují, ale pouze „chvějí“. Protože pro činnost srdce je zásadní stah komor, s fibrilací síní lze žít.

Jediné, co takovému člověku hrozí, je snížení výkonnosti při námaze – a vznik trombu ve špatně pracujících síních. Podmínka stagnace krve zde je totiž splněna více než dobře. Když se k ní připojí náchylnost ke srážení, trombus může být rychle na světě. A z levé síně, kde vzniká nejčastěji, bohužel vede jeho cesta přímo do mozku.

Proto by měli pacienti s fibrilací síní preventivně užívat protisrážlivou léčbu, nejčastěji ve formě warfarinu.

Poznejte ji, než bude pozdě!

Jak jsme již zmínili, trombóza může vzniknout leckde – v tepnách i v žilách, například v játrech, ve vrátnicové žíle, v ledvinách, a dokonce i v mozku.

Zdaleka nejčastějším jevem a také tím, co lidi často zastihne doma a nepřipravené, je ale ucpání hlubokých žil na dolních končetinách – takzvaná hluboká žilní trombóza. Naštěstí, když se zachytí včas, je tento stav lehce řešitelný.

Hluboká žilní trombóza může vzniknout po dlouhém sezení, ležení či stání, při nošení ortézy a podobně. Mezi její projevy patří:

  • mírná bolest končetiny v klidu, hlavně v oblasti lýtka,
  • výrazná bolest při dotyku chodidla nebo při došlápnutí, která způsobuje kulhání,
  • otok a někdy zčervenání končetiny.

Trombus z hlubokých žil dolních končetin se může uvolnit a přes pravou část srdce docestovat až do plic, kde způsobí plicní embolii. Ta vyžaduje okamžitý zásah lékaře. Vyhledejte proto pomoc, pokud pocítíte:

  • nevysvětlitelnou náhlou dušnost a kašlání,
  • bolest na hrudi zhoršující se při hlubokém nádechu nebo při kašli,
  • motání se hlavy, pocit na omdlení,
  • zrychlený pulz,
  • vykašlávání krve.

Plicní embolie je bohužel často smrtelná. Proto je třeba hlubokou žilní trombózu řešit včas – nejčastěji prostřednictvím léků na ředění krve nebo na rozpuštění sraženiny. Trombóza může samozřejmě vzniknout i v křečových žilách – to jsou ale žíly povrchové, a nikoli hluboké. Riziko vmetení sraženiny do plic je odsud minimální, a jde tak spíše o nepříjemnost.

(luko)

Zdroje: www.news-medical.net http://medical-dictionary.thefreedictionary.com www.healthline.com www.mayoclinic.org www.healthline.com

Hluboká žilní trombóza

Co je hluboká žilní trombóza?

DVT (Deep Vein Thrombosis) is the formation of a blood clot in a vein. Most DVTs originate in a deep vein in the calf or thigh, but they can also occur in other parts of the body, such as deep veins in the pelvis, abdomen or arms. These clots can restrict the flow of blood, slowing or blocking blood from returning to the lungs and heart.

Some people tend to develop clots more easily than others. DVTs can develop as a complication…

Hluboká žilní trombóza je tvorba krevní sraženiny v žilách. Nejčastěji vzniká v hlubokých žilách lýtka nebo stehna, ale může se objevit i v jiných částech těla, jako jsou hluboké žíly v pánvi, břiše nebo pažích. Tyto sraženiny mohou omezit průtok krve postiženou oblastí a zpomalit nebo zamezit návrat krve do plic a srdce.

Někteří lidé mají zvýšený sklon k tvorbě krevních sraženin. Hluboká žilní trombóza se může rozvinout jako komplikace poruch se zvýšenou krevní srážlivostí. Zvýšené riziko srážení krve může být i následkem léčby a nevhodného životního stylu. Vzácně může být zvýšená dispozice ke srážení krve dána dědičně. (Podrobnosti viz sekce „Rizikové faktory“ níže.)

Není-li léčena, hluboká žilní trombóza roste a může až úplně uzavřít průsvit cévy; to vyvolá bolest, zánět, otok, změnu barvy a často i trvalé poškození tkání.

Budete mít zájem:  Nedostatek Soli V Těle Příznaky?

I když je hluboká žilní trombóza léčena, přetrvává zvýšené riziko trombózy v jiném místě a mohou se objevit dlouhodobé komplikace, zvané posttrombotický syndrom (PTS). Tyto stavy mohou vést k chronickým potížím, postihujícím dolní končetinu, paži apod.

dlouho po hluboké žilní trombóze jako dlouhotrvající otok, bolest, pocit tíže v končetině, únava, křeče, tmavé až modravé zabarvení kůže nebo nespecifický dyskomfort.

Největším nebezpečím hluboké žilní trombózy však není sraženina v původním místě. Je jím riziko tromboembolie, uzávěru krevní cévy v jiné části těla; nejčastěji je to plicní embolie (PE).

Ta se objevuje, když se část krevní sraženiny utrhne a cestuje cévami do plic, kde může uzavřít průtok krve větvemi plicní tepny.

PE představuje akutní stav, který může postiženého bezprostředně ohrozit na životě.

Hluboká žilní trombóza spolu s plicní embolií se sdružují pod název tromboembolická nemoc; krev se sráží v žilách, ne v tepnách. Náhlá smrt je prvním příznakem u asi 25 % osob s plicní embolií.

Přibližně 30 – 50 % pacientů s hlubokou žilní trombózou má dlouhodobé komplikace a u 30 % osob s hlubokou žilní trombózou a/nebo plicní embolií se choroba znovu objeví během následujících 10 let.

Jak se pozná žilní trombóza?

V určitých situacích může v cévách dojít k procesu srážení krve, pro který se v medicíně používá název trombóza.

Trombus čili uvolněná žilní sraženina může následně způsobit ucpání a zneprůchodnění cév.

Jestliže se žilní trombóza objeví, musí být neodkladně léčena, v opačném případě hrozí uvolnění trombu, který může způsobit tzv. minutovou smrt.

Příčiny onemocnění

V medicíně jsou popsány tři základní příčiny trombózy: jednak je to zvýšená srážlivost krev, jednak zpomalení krevního toku a také poškození cévní stěny.

V praxi to znamená, že k situacím, při kterých je zvýšená pravděpodobnost rozvoje trombózy, počítáme chirurgické výkony a samozřejmě také úrazy, dále je vyšší nebezpečí vzniku trombózy při nepohyblivosti v důsledku dlouhodobého ležení, dále je to při obezitě, výskytu křečových žil a často jsou příčinou také onkologická onemocnění. Navíc u těch, kteří již jednou trombózu prodělali, je podstatně vyšší riziko jejího opakování.

Na tomto místě je nutné zmínit i plicní embolie, jejichž příčinou bývá ve většině případů hluboká žilní trombóza. Plicní tepny se však vždy nemusí ucpat pouze krevní sraženinou (trombem), ale stejně může trombózu způsobit například i vzduch, který se dostane do krevního oběhu, eventuálně i částečky tukové tkáně. To bývá důvodem vzniku plicní trombózy při úrazech.

Projevy trombózy

Poměrně často se trombóza neprojevuje žádnými závažnými příznaky a probíhá jako netypická bolest končetiny. Není vzácností, že tuto bolest pacienti přisuzují prodělané námaze, popřípadě i změnám počasí.

Co se týká trombózy dolních končetin, pak mezi hlavní příznaky patří pocit tlaku v postižené končetině, dále je to otok končetiny a její bolestivost. Přitom právě bolest nebývá vždy přítomna a navíc ani nevypovídá o tíži tohoto onemocnění.

Postižená končetina může také změnit barvu a podkožní viditelné žíly bývají více naplněny.

Při zánětu povrchových žil bývá postižené místo zarudlé a na pohmat bolestivé, často dochází k jeho zatvrdnutí. Důležité je vědět, že při zánětu povrchových žil postižená končetina neotéká.

Při trombóze hlubokých žil je naopak končetina oteklá a velmi bolestivá, bolest se objevuje především po plném došlápnutí. Postižená noha také může mít namodralou barvu.

Trombóza je velice zrádná obzvláště u ležících pacientů, může totiž vzniknout bez výraznějších varovných obtíží a následně se může projevit až embolií plicní.

Pokud není trombóza odborně léčena, může vedle plicní embolie postupně dojít až k rozvoji bércového vředu, který se jen velmi těžko hojí.

Na druhé straně trombózy, které mají bezbolestný průběh, často způsobují plicní embolii. Přitom do značné míry závisí na rozsahu omezení průtoku krve do plic.

U plicní trombózy může být jedním z příznaků kašel, dále je to krátkodobá dušnost či bolest na hrudi, ale u pacienta může dojít i k vykašlávání krve nebo k rozvoji šoku. Platí, že čím blíže k srdci je trombóza lokalizována, tím je riziko embolie vyšší.

Nemocný, který je postižený lehčí formou plicní embolie, na tuto diagnózu často vůbec nepomyslí a původ jeho obtíží bývá často objasněn až při odborném vyšetření.

Jak pomoci?

Při podezření na trombózu je nutný neodkladný zásah lékaře. Pacienta, u kterého máme podezření na žilní trombózu, je třeba rychle dopravit k lékaři do nemocnice. Pacient by se při transportu měl co možná nejméně hýbat. Pohyb totiž zvyšuje riziko utržení krevní sraženiny a následně vzniku plicní embolie.

Pokud tedy není možnost rychle a přitom v klidu nemocného dopravit k odbornému ošetření vlastním autem, je nutné neotálet a zajistit převoz sanitním vozem.

Jestliže se jedná o projevy těžké formy plicní embolie, které jsou provázeny výraznou dušností, vykašláváním krve a srdečním selháváním, je bezpodmínečně nutné okamžitě přivolat rychlou záchrannou pomoc.

V tomto případě platí pravidlo, že čím dříve se dostane pacientovi odborné pomoci, tím menší následky ponese. Léčba trombózy patří výhradně do rukou specializovaných lékařů a probíhá vždy na lůžku v nemocnici.

DIAGANGIO DIAGNÓZY – NEMOCI TEPEN A CÉV – ŽILNÍ TROMBÓZA

flebotrombóza – zánět hlubokých žil – Depht Venous Thrombosis

Onemocnění žilního systému, nejčastěji končetin, kdy dochází ke vzniku krevní sraženiny, trombu. Terminologicky se jedná o postižení týkající se pouze hlubokého žilního systému. Trombus může žilní lumen buď částečně nebo úplně uzavřít.

Příčiny:

Ke vzniku trombu dojde za současné přítomnosti 3 faktorů – zpomalení krevního toku, poškození vnitřní výstelky cévní stěny a aktivaci prosrážlivých látek přítomných v krvi. Onemocnění může nastat náhle ze stavu plného zdraví, častěji však za tzv. stavů zvýšeného rizika.

Může jít o dlouhodobá onemocnění s upoutáním na lůžko, úrazové stavy, těžší operace, pacienty s varixy, obézní, choroby s poruchou krevní srážlivosti, dlouhé sezení především za cestování, dlouhé stání při práci u některých profesí, při užívání některých léků(nejčastěji hormonální antikoncepce),kouření apod.

Příznaky:

Hlavními příznaky jsou otok končetiny a bolestivost. Mohou se přidat barevné změny – promodrání až profialovění končetiny, omezení hybnosti, někdy nápadné zvýraznění povrchních žil pod kůží na postižené končetině.

Pokud se rychle během několika hodin zvětšuje otok a bolestivost je vhodné navštívit lékaře a absolvovat vyšetření k vyloučení nebo potvrzení trombózy.

Mimo klasického klinického vyšetření jde o provedení ultrazvukového vyšetření a vyšetření krve se stanovením tzv. D-dimerů.

Léčba:

Potvrzením diagnózy následuje ihned započetí léčby léky na snížení srážlivosti krve – tzv. antikoagulace. Může jít o aplikaci léku v injekci nebo v tabletách. Za minimální dobu léčby se považují 3 měsíce.

Delší doba od vzniku příznaků do zahájení léčby, komplikace v průběhu onemocnění nohou léčbu prodloužit.

Pracovní neschopnost se dnes stanovuje individuálně, je snaha o především ambulantní léčbu, není již vždy nutná hospitalizace.

Komplikace:

Závažnou komplikací je plicní embolizace – část nebo celý trombus se uvolní a je zanesen krevním proudem jako vmetek do plicní tepny. Nedostatečné zprůchodnění žilního řečiště, přetrvávající otok končetiny má za následek rozvoj posttrombotického syndromu, kde kromě otoku se objevuje pigmentace kůže, rozvíjejí se křečové žíly s rizikem vzniku bércového vředu.

Prevence:

Prevence případné recidivy a rozvoje posttrombotického syndromu je v nošení kompresních punčoch, pohybová aktivita(chůze, jízda na kole nebo plavání), využívání úlevových poloh pro končetinu, dostatečný přijem tekutin, v určitých stadiích je vhodné nasazení venotonik, léků na posílení a ochranu žilní stěny a zmenšení otoku končetiny. Pro případ plánovaných chirurgických výkonů, onemocnění s delším upoutáním na lůžko, dlouhých cest(např. lety nad 6 hodin) je vhodné podání protisrážlivých léků a komprese končetiny bandáží nebo kompresní punčochou.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector