Krevní rozbor – co znamenají jednotlivé hodnoty?

Minule jsme si povídali o tom, co může napovědět krevní rozbor, seznámili jsme se s částí, která se týkala červených krvinek, a dnes budeme pokračovat povídáním o ukazatelích, které mohou signalizovat přítomnost zánětu.

Leukocyty (leu) – bílé krvinky

Norma: 4 – 10 x 109/l Dynamika: zvýšení v zánětu hodiny až dny, jiné změny v týdnech

Krevní rozbor – co znamenají jednotlivé hodnoty?

Abnormálně zvýšený, nebo snížený počet bílých krvinek vypovídá o nemoci. Bílé krvinky jsou produkovány kostní dření a chrání organismus před útokem infekce, nebo napomáhají vytvářet imunitní odpověď. Bílé krvinky napadají a ničí původce infekce (bakterie, plísně a viry).

Zvýšený počet bílých krvinek (leukocytóza) ukazuje na postižení organismu bakteriální infekcí (u virové nedochází k výraznějšímu zvýšení), zánětem, leukémií, traumatem, ale může být způsobeno i intenzivní fyzickou zátěží, stresem nebo kouřením. Únavové stavy, ke kterým patří i přetrénování, mohou být provázeny dlouhodobým mírným zvýšením, ale i snížením hodnot.

Snížený počet bílých krvinek (leukopenie) může být následkem virové infekce, může doprovázet řadu stavů, jako je cytostatická léčba, stav po radioterapii, nebo jde o projev onemocnění imunitního systému. Obvykle se projeví zvýšenou náchylností k infekcím s jejich závažným průběhem, protože tělo s nedostatkem leukocytů se infekci neumí účinně bránit.

Postupné zvyšování, nebo snižování počtu bílých krvinek směrem k abnormálním hodnotám ukazuje na zhoršující se stav. Jestliže se počet bílých krvinek vrací k normálu, znamená to uzdravování organismu.

Diferenciální rozpočet leukocytů

Zjišťuje přesné zastoupení jednotlivých typů leukocytů v krvi. Rozlišujeme pět typů bílých krvinek – neutrofily (60 %), lymfocyty (30 %), monocyty (5 %), eozinofily (5 %) a bazofily (do 1 %) – každý z nich má jinou funkci. V případě, že tyto buňky nejsou v normálním poměru, tj.

je-li jeden typ buňky zastoupen více, či méně, popřípadě jsou přítomny nezralé formy, může tato informace napomoci při diagnostice nemocí imunitního systému a krve. Jednotlivé typy bílých krvinek mají rozdílnou schopnost reagovat a potlačovat různé typy infekcí v těle.

Lze tak diagnostikovat závažnost alergických a polékových reakcí a odpověď na parazitické a jiné typy infekcí, lze získat informace o reakci na virovou infekci, chemoterapii a identifikovat různé typy leukémií (např.

eozinofily se zvyšují při alergických reakcích a parazitárních infekcích, neutrofily při bakteriální a lymfocyty při virové infekci). Změny v diferenciálním rozpočtu provází rovněž únavové stavy či užívání steroidů.

Trombocyty (PLT) – krevní destičky

Norma: 150 – 400 x 109/l krve

Krevní rozbor – co znamenají jednotlivé hodnoty?

Krevní destičky (trombocyty) vznikají v kostní dřeni z buněk zvaných megakaryocyty odštěpením jejich cytoplazmy. Tyto fragmenty jsou uvolňovány z kostní dřeně do krevního oběhu. Trombocyty jsou nezbytnou složkou první fáze procesu koagulace (srážení krve). Vzhledem ke své „lepivosti“ jsou základem tvorby krevní sraženiny, která uzavře poraněné místo a zabrání tak větším krevním ztrátám.

Pokles počtu krevních destiček pod 20 x 109/l, se může projevit spontánním (až život ohrožujícím) krvácením.

Pacienti s onemocněním kostní dřeně, jako je leukémie nebo jiná rakovinná onemocnění postihující kostní dřeň, mají časté krvácivé projevy z důvodu sníženého počtu krevních destiček (trombocytopenie).

Důvodem je vytlačení normálních buněk kostní dřeně nádorovými buňkami v kostní dřeni, což má za následek nižší produkci krvinek, včetně destiček.

Snížený počet krevních destiček bývá pozorován u pacientů s chronickým krvácením, např. u dlouhodobě krvácejících žaludečních vředů.

Destičky mohou být ničeny protilátkami vlastního těla při autoimunitních onemocněních (např. SLE – systémový lupus erythematodes).

Trombocytopenie provází rovněž pacienty podstupující chemoterapii nebo ozařování. S poklesem krevních destiček má zkušenost více než 5 % těhotných.

U přibližně 1 % populace se vyskytují krvácivé projevy z důvodu vrozené von Willebrandovy choroby. Přestože je v krvi dostatečný počet destiček, jejich schopnost „slepování se“ dohromady je snížena z důvodu nedostatku von Willebrandova faktoru, potřebného k zahájení koagulačního procesu.

Zvýšený počet krevních destiček (trombocytóza) nemusí vyvolávat u pacientů žádné klinické příznaky, jiní však mohou mít významné projevy tzv. myeloproliferativního onemocnění.

Někteří pacienti se zvýšeným počtem destiček mohou přesto trpět zvýšenou krvácivostí z důvodu chybějící „lepivosti“ destiček (dysfunkce).

Jiní pacienti se zvýšeným počtem destiček mají však „lepivost“ normální a pak vzhledem k jejich výrazně zvýšenému počtu v krvi a tendenci lepit se jedna na druhou mohou vytvořit shluky a způsobit neprůchodnost cév, v krajním případě až smrt.

Zvýšený počet destiček může způsobit i pobyt ve vyšších nadmořských výškách, usilovné cvičení, stres, či užívání hormonální antikoncepce. Na krevní destičky je také možno nahlížet jako na reaktant akutní fáze (jako CRP, viz níže), jejich počet může stoupnout při bakteriální infekci i přes 1000 x 109/l.

2. Zánětlivé markery

Sedimentace (FW) a C-reaktivní protein (CRP) jsou ukazatelé zánětlivých onemocnění, prokazují přítomnost a průběh zánětu v organismu a pomáhají kontrolovat účinnost léčby. Obecně platí, že CRP reaguje rychleji a není tolik ovlivňováno jinými faktory jako FW a poskytuje proto lepší informaci o zánětu a efektu léčby.

Sedimentace erytrocytů (FW)

Norma: muži 2 – 10 mm/1 hod., ženy 3 – 21 mm/1 hod., muži 4 – 27 mm/2 hod., ženy 7 – 48 mm/2 hod.

Patří k nejběžnějším z krevních vyšetření. Měří aktuální množství klesajících (sedimentujících) červených krvinek ve vzorku nesrážlivé krve ve vysoké tenké kalibrované sedimentační pipetě. Výsledek je dán počtem milimetrů čisté plazmy nad sloupcem sedimentovaných erytrocytů po jedné hodině.

Za normálních okolností klesají červené krvinky pomalu a nad nimi zůstává pouze malé množství plazmy. Některé proteiny, jako je fibrinogen a imunoglobuliny, které jsou zvýšeny při zánětech, způsobí rychlejší pokles červených krvinek a tím zvýšenou sedimentaci. FW se používá k určení úrovně závažnosti zánětu v těle.

Je to jednoduché, nenákladné, nespecifické (tzn.

neurčí přesnou příčinu zánětu, jeho lokalizaci nebo další stavy působící současně se zánětem, ale je vodítkem při mapování probíhajícího procesu v těle) vyšetření, které je používáno řadu let k diagnostikování stavů spojených s akutním nebo chronickým zánětem, včetně infekcí (zejména bakteriálních), nádorových a autoimunitních onemocnění.

Lehké zvýšení může být způsobeno i vyčerpáním a dehydratací po závodě. Zvýšení může být ale způsobeno třeba i anémií, užíváním penicilinu, hormonální antikoncepce nebo těhotenstvím, pro její nespecifičnost je nutno tuto metodu kombinovat s dalšími testy.

C-reaktivní protein (CRP)

Norma: 0 – 9 mg/l

Krevní rozbor – co znamenají jednotlivé hodnoty?

C-reaktivní protein (CRP) je tzv. reaktant akutní fáze, je tvořen v játrech a vylučován do krevního oběhu (na „objednávku“ fagocytů, které v těle objeví cizí nebo poškozené vlastní buňky), váže se na biomembrány a jaderné složky nekrotických buněk-bakterií, ale i vlastních, poškozených bakteriální infekcí, ischémií nebo nádorem, tím je „označí“ a pomůže je tak fagocytům „najít a odklidit“. Koncentrace CRP významně roste během několika hodin po vypuknutí infekce. Při bakteriální infekci dosahuje během 24 – 48 hodin hodnot 200 – 300 mg/l i více, při nekomplikovaném průběhu a úspěšné terapii antibiotiky (ATB) dochází k návratu k normálním hodnotám během 4 dnů. Virová infekce oproti tomu nebývá provázena výrazným zvýšením CRP (hodnoty do 40 mg/l), což má význam při rozhodování o léčbě antibiotiky (která jsou u virové infekce zbytečná).

(Chronicky vyšší hladiny CRP značí riziko vzniku a rozvoje aterosklerózy a vyšší hladinu CRP zaznamenáme i při infarktu myokardu.)

Zdroje: Zima, Tomáš, et al. Laboratorní diagnostika. 2. vydání. Praha: Galén a Karolinum, 2007 Klener, Pavel, et al. Vnitřní lékařství. 1. vydání. Praha: Galén a Karolinum, 2006 Duchoň, Jiří, et al. Lékařská chemie. 1. vydání. Praha: 2.

LF UK, 1998 Trojan, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 2. vydání. Praha: Grada, 1996 Ganong, William. Přehled lékařské fyziologie. Praha: Galén, 2005 Konrádová, Václava, et al. Histologie. Praha: 2. LF UK, 1995 www.labtestonline.

cz

www.ondrej-vojtechovsky.cz

Rozbory krve – co vše odhalí a jaké jsou ideální hodnoty

Krevní rozbor – co znamenají jednotlivé hodnoty? 19. 05. 2017 Přečteno: 46894x

Laboratorní rozbor krve patří mezi nejzákladnější a nejčastější laboratorní vyšetření, se kterým se můžeme setkat. Odběr krve je rutinou každého praktického lékaře, který na základě laboratorního rozboru dokáže vyhledat nejrůznější problémy v našem organismu a diagnostikovat mnohá onemocnění. Se stále se zdokonalujícími medicínskými laboratorními postupy toho lze z krve určit čím dál více. Pojďme se podívat na složení krve a na základní hodnoty, které lze z oděru a následného rozboru zjistit.

Budete mít zájem:  Konzervativní Léčba Ruptury Achillovy Šlachy?

Odběry krve

Odběr krve absolvoval pravděpodobně několikrát každý z nás. Rozbory krve, tzv.

hematologické vyšetření, patří mezi nejčastější laboratorní vyšetřovací metody, které toho však současně dokáží o stavu pacienta mnoho vypovědět. Aby mohla být krev laboratorně vyšetřena, je třeba ji pacientovi odebrat.

Praktičtí lékaři svým pacientům odebírají krev k testování zpravidla ráno. Aby byly výsledky testování směrodatné, je třeba dodržet několik pravidel.

Osoba, které bude rozbor krve proveden, musí k odběru přijít nalačno. Z toho důvodu se také krev odebírá v ranních hodinách.

Pacient by se měl současně vyhnout konzumaci tučných jídel a alkoholu alespoň půl dne před odběrem. Nedodržení těchto pravidel vede k špatným výsledkům rozboru krve, např.

konzumace sladkých potravin může vést ke zvýšení krevního cukru.

Lékař odebírá pacientovi krev v poloze vsedě nebo vleže, laboratorní rozbor krve se provádí z krve žilní nebo kapilární.

Existují i speciální typy vyšetření, které vyžadují odběr krve z tepny nebo přímo ze srdce. Odběr krve probíhá pomocí injekční stříkačky, krev odebírá buď zdravotní sestra, nebo samotný lékař.

Po vytažení jehly je na ranku přitlačen tampón a místo vpichu je opatřeno náplastí.

Složení krve

Než se blíže podíváme na samotný laboratorní rozbor krve a na hodnoty, které jsou zjišťovány, řekněme si alespoň pár slov o složení krve. Krev je složena z krevních buněk.

Ty vznikají v kostní dřeni a jsou rozptýleny v krevní plazmě. Buňky můžeme rozdělit podle typu krevních tělísek na červené krvinky, bílé krvinky a krevní destičky. Krevní plazma je pak tvořena z bílkovin, iontů a vody.

Krev je z 55 % tvořena plazmou a ze 45 % uvedenými buňkami. 

Červené krvinky (erytrocyty) jsou buňky bez jádra, nemohou se dále rozmnožovat, jsou pružné a obsahují nejvíce železa ze všech buněk v těle. Mají řadu funkcí, například přenos kyslíku a oxidu uhličitého a další komplikované vazby. Bílé krvinky (leukocyty) jsou pravými buňkami, obsahují totiž buněčné jádro.

Zatímco červené krvinky jsou díky barvivu hemoglobinu červené, ty bílé jsou bezbarvé. Bílé krvinky hrají velkou roli v obranyschopnosti organismu. Nejmenšími krevními tělísky jsou pak krevní destičky (trombocyty), mají nepravidelný tvar, žijí jen několik dnů a hrají důležitou roli při srážlivosti krve.

Laboratorní rozbor krve tak velmi často zjišťuje hodnoty těchto buněk, jejich vazby, obsahy bílkovin a dalších látek.

Rozbor krve – krevní obraz jako základ

Základním laboratorním vyšetření krve je zjištění krevního obrazu. Cílem tohoto rozboru je určit počet jednotlivých krevních elementů, tj. červených a bílých krvinek i destiček.

Pomocí krevního obrazu dokáže lékař odhalit krevní chorobu, záněty i vážnější problémy.

Pro zjištění krevního obrazu se krev odebírá do zkumavky s fialovou zátkou, která obsahuje speciální protisrážlivý roztok, díky kterému zůstanou všechny složky krve pohromadě a budou viditelné. Uveďme základní zjišťované parametry a jejich referenční hodnoty:

  • Počet bílých krvinek – WBC; referenční hodnota 3,8-10*109/l
  • Počet červených krvinek – RBC; referenční hodnota u mužů 4,0-5,3*1012/l a u žen 3,8-5,2*1012/l
  • Počet krevních destiček – PLT; referenční hodnota 150-350*109/l
  • Barvivo hemoglobin – HGB; referenční hodnota u mužů 135-175 g/l a u žen 120-165 g/l
  • Hematokrit – PCT; procentuální zastoupení trombocytů v celé krvi; u mužů 0,40-0,54 a u žen 0,35-0,45
  • Další zjišťované hodnoty – střední objem červené krvinky (MCV), objem krevních destiček (MPV), distribuční křivka trombocytů (PDW), průměrná hmotnost hemoglobinu v červené krvince (MCH)
  • Další

Rozbor krve – základní biochemie

Kromě krevního obrazu se z krve zjišťuje také přítomnost a množství jednotlivých látek. Pro takové laboratorní vyšetření se krev odebírá do zkumavek s červenou zátkou, v ní se nachází roztok, který způsobuje srážlivost krve a umožní v centrifuze oddělení séra od dílčích krevních složek. Pomocí takového laboratorního rozboru se běžně zjišťuje přítomnost:

  • Sodíku – vysoké množství sodíku v krvi naznačuje dehydrataci organismu, ideální hodnoty 132-145 mmol/l
  • Draslíku – umožňuje sledovat poruchy metabolismu, ideální hodnoty 3,8 – 5,2 mmol/l
  • Vápníku – 2,1-2,6 mmol/l
  • Chloridu – 97-108 mmol/l
  • Krevního cukru – informuje o metabolizmu cukrů, vysoká hodnota je standardním projevem diabetu, optimální hodnota 3,3 až 6,1 mmol/l
  • Močoviny
  • Kreatinu
  • Enzymů
  • A dalších

Co dalšího rozbory krve odhalí

Zjišťování krevního obrazu a základního biochemického rozboru patří k nejčastějším a nejobvyklejším laboratorním vyšetřením krve. O složení krve se toho však zjišťuje mnohem více.

Jednoduše lze druhy laboratorních testů rozpoznat podle barvy použité zkumavky.

Výše jsme uvedli, že zkumavka s fialovou zátkou se používá k rozboru krevního obrazu, zkumavka s červenou zátkou zase pro vyšetření přítomnosti jednotlivých látek.

Běžně se používají také zkumavky s černou zátkou, do kterých se odebírá krev za účelem zjištění sedimentace (FW). Rozbor odhalí usazování červených krvinek a dokáže odhalit infekce i nádory.

Mimo to se používají i zkumavky s modrou zátkou, se kterými se provádí vyšetření APTT (funkce faktorů pro vnitřní srážení krve) a vyšetření QUICK-INR (funkce faktorů pro vnější srážení krve).

Z krve lze také zjistit nádorové markery, acidobázi, hepatální testy, hormony, vitamíny, přítomnost železa a další.

Každý lékař si sám stanovuje, jaké hodnoty potřebuje z krve zjistit. Na základě toho provede odběr krve do požadované zkumavky, kterou předá do laboratoře pro provedení patřičného rozboru. Díky rozborům krve lze odhalit celou řadu onemocnění, které by nám jinak zůstaly skryty.

Co znamenají hodnoty krevního vyšetření: Tajná zpráva z laborky

Ačkoli laboratorní vyšetření z odběru krve patří k těm nejběžnějším, málokdo z nás tuší, co hodnoty mimo normu vlastně mohou říkat o našem zdraví. Také už jste lístek z laboratoře se znepokojením studovali?

Výsledek vyšetření krve nebo moči by nám samozřejmě měl lékař vysvětlit. Jenže komu se nikdy nestalo, že by dostal lístek s výsledky od sestry bez jediného komentáře či s pokynem „Tohle odevzdejte na interně“? Pochopitelně si tu ukořistěnou pravdu o svém zdraví všichni studujeme už cestou ze střediska a nejsme z toho moudří.

Protože jak může laik tušit, co znamená to FW, Hct, a jestli je problém, když máme AST červeně?

Důležité jsou souvislosti

Protože jsme všichni zvědaví, tak jsme se na podrobnosti zeptali my v redakci a pro vás jsme připravili malý klíč k rozšifrování záhadných zkratek na laboratorních výsledcích. Než se ale do nich začtete, je nutné si uvědomit jednu zásadní věc – důležitý je celkový obraz a laboratorní výsledky představují jen část kamínků v této mozaice.

Náš přehled vám pomůže odhadnout, s čím asi můžete mít problém, ale jen odborník umí posoudit laboratorní hodnoty v souvislostech a s přihlédnutím k celkovému zdravotnímu stavu. Jeden zvýšený parametr z nikoho nemocného člověka nedělá.

Naopak laboratorní výsledky v normě zdaleka neznamenají pevné zdraví.

Hematologické vyšetření

Jinak také krevní obraz. Lékaři si ho do dokumentace zaznamenávají pod zkratkou KO. Co se z něj dá vyčíst?

  • Pod zkratkou Ery nebo také RBC najdete údaj o vašem aktuálním počtu červených krvinek. Je-li hodnota snížená, pak to naznačuje, že trpíte chudokrevností.
  • Důležitý je také údaj o bílých krvinkách (Leu nebo také WBC), protože jejich zvýšená hodnota často souvisí se zánětem.
  • U krevních destiček (Tr nebo také PLT) se sleduje, zda jich není v krvi snížený počet, protože to vede ke sklonu ke krvácení a ke zpomalenému srážení krve při poranění.

Když jde o chudokrevnost

Budete mít zájem:  Bobkový list (vavřín) a zdraví – proti cukrovce i revmatismu

Kromě obecných údajů si váš lékař může na žádance zaškrtnout i detailnější, pokud má podezření na konkrétní problém, u nás žen to často bývá chudokrevnost. Ta vzniká z různých příčin a na ty blíže ukazují další parametry vedle vlastního počtu červených krvinek, které v laboratoři ze vzorku krve dokážou hodnotit.

Takže pak máte ve výsledcích údaje jako Hct (hematokrit), Hb (množství barviva červených krvinek hemoglobinu), RDW (distribuční šíře červených krvinek), MCV (střední objem červené krvinky), MCH (průměrné množství krevního barviva v červené krvince), MCHC (střední koncentrace hemoglobinu v červené krvince).

Právě tyto hodnoty pomohou lékaři dojít k přesné příčině chudokrevnosti a nasadit cílenou léčbu.

Zánět i alergie

Krevní obraz bývá doplněný o takzvaný diferenciál. Co to je? Laboratoř zjistí, jaké máte momentálně procentuální zastoupení jednotlivých typů bílých krvinek. A to je zajímavá informace, protože se díky tomu dá odhadnout, jestli tělo bojuje se zánětem nebo spíš s alergií (tam bývá zvýšený počet tzv. eozinofilních granulocytů). Naopak vzestup tzv.

  • bazofilních granulocytů, kterých je za normálního stavu v krvi mizivé množství, může ukazovat na otravu nebo napadení parazity.
  • V krvi ale mohou být i nezralé formy bílých krvinek, ty jsou nedobrou zprávou, protože ukazují na leukémii.
  • Vyšetření protilátek

Slovu protilátky rozumíme všichni. A záhadně znějící imunoglobuliny (Ig) nejsou nic jiného než protilátky. Náš imunitní systém jich produkuje několik typů, a jejich množtví se dá změřit, má-li lékař podezření na potíže s imunitou. Z krve lze zjistit jednak jejich celkovou koncentraci a pak samozřejmě množství konkrétních imunoglobulinů a z těch se dají vyčíst zajímavé informace.

Tak například zvýšenou koncentraci IgE mají v krvi alergici. Na výsledcích můžete najít například „anti-borrelia IgM“ a „anti-borrelia IgG“. V takovém případě lékaře zajímá, jestli vaše tělo produkuje protilátky proti borelióze, tedy zda touto nemocí trpíte.

Pokud se najdou v krvi protilátky IgM, ukazuje to na akutní infekci, pokud protilátky IgG, tak zase na chronickou infekci.

Sedimentace a CRP

Zvýšená sedimentace je snad nejznámější údaj z krevního vyšetření. Vždyť kterou maminku by nezajímalo, jak dítku dopadla „sedimentace“ a zda bude moct už brzy jít do školky nebo do školy, či zda zůstává nemocné? Asi ale netušíte, že se sedimentace na laboratorních výsledcích označuje FW a že zvýšené hodnoty nemusí vždy souviset se zánětem, i když je to nejčastější důvod.

Například v těhotenství se sedimentace (čili usazování červených krvinek) také zvyšuje.

Ovlivňuje ji i vyšší hladina cholesterolu a některá vážná onemocnění, především nádorová.

V poslední době se maminky naučily i další často používaný pojem – CRP. Je to vyšetření šikovnější než vlastní sedimentace, protože pomůže rozlišit, zda dítě – ale i dospělý, v tom není rozdíl – trpí běžnou virózou, nebo vážnějším bakteriálním onemocněním, které vyžaduje léčbu antibiotiky.

Jaterní testy

Množství potíží, které vašeho lékaře mohou vést k tomu, že vám nechá udělat „jaterní testy“, je velmi široké, od špatného trávení s podezřením na poruchu funkce žlučníku, přes nadváhu a její komplikace až k zánětu jater čili žloutence. Funkce jater se kontroluje také při užívání hormonální antikoncepce. Vyšetřují se tzv. jaterní enzymy, které se označují zkratkami AST, ALT, GMT, ALP.

Ale pozor, jejich zvýšení nemusí ukazovat vždy na problém s játry, například enzym ALP produkují i kosti.

Podstatným parametrem jaterních testů je bilirubin, jinak barvivo, vznikající jako odpad při rozkladu červených krvinek. Při velké zdravotní poruše se toto barvivo ukáže i bez laboratorního vyšetření – v barvě kůže a očního bělma. Stát se to může nejen při infekční žloutence, ale i při zánětu žlučníku nebo nádorových onemocněních jater.

Potíže s ledvinami

Ledviny jsou velmi dokonalý filtrační systém s přesným programem, které látky smějí propouštět a které ne, takže jakákoli jejich porucha se dá lehce odhalit. Alarmem, že nefungují správně, jsou zvýšené hladiny běžných odpadních látek. Běžně se proto kontroluje močovina (čili urea) a látka zvaná kreatinin. Jejich zvýšená koncentrace ukazuje na poškození ledvin.

Trochu záhadně možná působí vyšetření močového sedimetu. Při tomto vyšetření se pod mikroskopem zkoumají pevné částečky v moči. Pokud jsou nalezeny takzvané válce, může to ukazovat na onemocnění ledvin. Může se stát, že lékař pošle moč na „kultivaci“.

To znamená, že v laboratoři z moči určí, která bakterie způsobuje pacientovi potíže, a také zjistí, která antibiotika je v boji proti ní nejlepší nasadit.

Vysoký chlesterol?

To, čemu laicky říkáme vysoký cholesterol, najdete mezi laboratorními výsledky pod označením LDL-C, což je LDL- cholesterol, typ tuku, který při zvýšené koncentraci v cévách vede k rozvoji aterosklerózy, nenápadné nemoci s obávanými následky v podobě infarktu nebo mrtvice. V poruchách lipidového metabolismu, kam měření cholesterolu patří, se ale sledují i další hodnoty.

  1. Laboratorně se stanovuje celkový cholesterol, na výsledcích bývá pod zkratkou CHOL-C, a jeho zvýšený výskyt rovněž varuje před rizikem aterosklerózy.
  2. Totéž signalizuje i zvýšená hladina tracylglycerolů (zkratka TG).
  3. Zlobí štítná žláza?

To je porucha v našich krajích poměrně častá, zejména u žen. Projevy nedostatku nebo nadbytku hormonů štíné žlázy jsou přitom často neurčité, proto je laboratorní stanovení jejich množství dobrým vodítkem, jestli lékař potíže správně odhadl. Štítná žláza produkuje hormony označované T3 a T4, změny v jejich koncentraci samozřejmě znamenají problém.

Měří se ale i hormon produkovaný hypofýzou, který se nazývá thyreotropin (zkratka TSH), jelikož řídí činnost štítné žlázy. Kromě hormonů se vyšetřují i protilátky proti štítné žláze.

To proto, aby se potvrdilo nebo vyloučilo, že potíže štítné žlázy způsobila naše vlastní imunita, která ji napadá a ničí její tkáň.

Markery nádorových onemocnění

Tady je třeba se neděsit a pří zvýšené hladině některého nádorového markeru nepropadat hned panice. Jde v zásadě o pomocné vyšetření a interpretace výsledků má mezery. Nádorové markery neznamejí automaticky nádorové onemocnění, protože jejich zvýšené hladiny lze najít u zdravých lidí nebo lidí s nenádorovým onemocněním. Co se vlastně měří? Látky, které v těle vznikají při růstu nádorů.

Jako například marker CEA, jehož hladina se zvyšuje u různých nádorů: karcinom tlustého střeva, štítné žlázy a plic. Jenže ve vysoké koncentraci se v těle tvoří i v důsledku kouření, aniž by byl následkem nádoru. Obdobně u markeru produkovaného karcinomem varlat a vaječníků, ten je zcela přirozeně zvýšený také v těhotenství.

Takže tyto výsledky raději nečtěte a rozhodně si je neinterpretujte sami bez lékaře.

Poškození srdce

Při infarktu myokardu produkuje srdce zvýšené množství enzymů, které naleznete na laboratorních výsledcích pod těmito zkratkami CK, CK-MB, LD, AST. Protože se jedná o akutní stav, určitě vás lékař nepošle se složkou výsledků domů, ale bude váš stav řešit a průběžně monitorovat.

Text: Lenka Korandová, foto: Shutterstock

Rozbor krve: Co znamenají jednotlivé hodnoty? | Lepší péče

Krevní analýzy vypadají na první pohled komplikovaně, ale nebojte se, nemusíte být lékařem, abyste jim přišli na kloub. Podívejte se s námi na to, jaké hodnoty jsou pro vás obzvláště důležité.

Močovina a kreatinin

Základní informace o metabolismu

Každá buňka v těle potřebuje živiny, aby mohla správně fungovat. Živiny zahrnují například uhlohydráty, proteiny a tuk, jakož i vitaminy a minerály. Tělo tyto živiny rozkládá na menší složky a ty následně transportuje do buněk.

Odpadní produkty, které vznikají při zpracování živin, pak přecházejí zpět z buňky do krve. Mnoho z nich je odfiltrováno ledvinami a vylučováno močí. Kromě toho máme v těle látky, jejichž rovnováha je dána příjmem a vylučováním, například draslík a sůl.

Snížení vylučování, například sníženým výdejem moči, může vést k nadbytku draslíku, pokud ve stejném rozsahu není příjem draslíku snížen. Nadbytek draslíku může vést až k arytmiím srdce. To se týká například přebytečné vody stejně jako draselných a sodných solí, fosfátů, kreatininu a močoviny.

Pokud by k tomu nedošlo, odpadní produkty z metabolismu těla by nás rychle otrávily.

Co jsou kreatinin a močovina a co znamenají pro zdravé ledviny?

Budete mít zájem:  Náhrada Škody Na Zdraví Zákoník Práce?

Močovinu tvoří tělo rozkladem proteinů. Tyto proteiny pocházejí z příjmu potravy, jako je sýr nebo maso, a také z rozkladu složek těla bohatých na proteiny, například svalové tkáně. Močovina je efektivně vylučována zdravými ledvinami.

Pokud tedy ledviny správně fungují, je nepravděpodobné, že by hladina močoviny v krvi vzrostla. U pacientů s těžce poškozenou funkcí ledvin však hladina močoviny narůstá v důsledku snížené exkrece.

Příznaky jako závratě, únava nebo zhoršené vědomí jsou spojeny s vysokou hladinou močoviny.

Kreatinin je generován svalovým metabolismem. Jedinci s vysokým množstvím svalové hmoty obvykle produkují více kreatininu než jedinci s nízkým množstvím svalové hmoty. Kreatinin je zdravými ledvinami účinně odstraňován prostřednictvím mechanismu nazývaného filtrace. Kreatinin lze také odstranit ultrafiltrací prováděnou během dialýzy.

Hladiny kreatininu mohou u zdravých mužů s vysokým svalovým metabolismem narůst až na 1,2 mg/dl. U jedinců s průměrným typem těla a běžným svalovým metabolismem, pokud mají narušenou funkci ledvin a neprovádí se dialýza, mohou být hladiny kreatininu dokonce mnohem vyšší než 1,2 mg/dl.

S vysokými hladinami kreatininu nejsou spojeny žádné výrazné symptomy.

Zdravé ledviny potřebují ke clearance kreatininu ze sta mililitrů krve asi minutu (čisticí účinek se nazývá rychlost glomerulární filtrace, zkrátka GFR). Pokud GFR klesne pod pět mililitrů za minutu, většina pacientů bude v blízké budoucnosti potřebovat dialýzu. GFR lze vypočítat měřením hladin kreatininu v moči a v krevní plazmě pacienta.

Co znamená Kt/V

Pravděpodobně jste také narazili na termín „Kt/V“. Znamená to účinnost dialyzačního postupu. „K“ je rychlost clearance. Jak již bylo zmíněno, clearance je rychlost, s jakou jsou ledviny nebo dialýza schopny odfiltrovat látku z krve – v tomto případě močovinu.

„T“ znamená dobu dialýzy a „V“ znamená objem distribuce močoviny v těle. V praxi lékaři často používají takzvaný Daugirdasův vzorec – složitější výpočtovou verzi hodnocení Kt/V, která také bere v úvahu množství močoviny, jež se nově produkuje během dialýzy.

Hodnota Kt/V by měla být 1,2 nebo vyšší.

Zajímá vás, o čem vypovídají vaše výsledky krve? Nahlédněte do našeho slovníčku!

Rozbor krve patří k základním vyšetřovacím metodám. Z krve se totiž dají vyčíst důležité informace o fyzickém stavu člověka a podle jednotlivých hodnot lze diagnostikovat řadu nemocí. Pro laika je však laboratorní výsledek jen změtí nesrozumitelných písmenek a číslic. Co konkrétně tedy uvedené hodnoty znamenají?

Odběr krve se obvykle provádí ze žilní nebo kapilární krve. Lékař, který vás na odběr krve posílá, už na žádance uvede, jaká konkrétní vyšetření ho zajímají. Podle toho se pak odebírá množství krve a volí se i vhodná zkumavka.

Pokud vyšetření na žádance ordinoval lékař, laboratoř mu výsledky odesílá přímo, dnes většinou elektronickou cestou a lékař vám výsledky zhodnotí. I v tomto případě si ale můžete požádat laboratoř o kopii vašich laboratorních výsledků.

Pokud žádáte vyšetření jako pacient za přímou úhradu, můžete zvolit vyzvednutí výsledků v místě odběru, zaslání výsledku poštou nebo elektronickou cestou zabezpečeným emailem.

Nežli výslednou zprávu předáte svému ošetřujícímu lékaři, můžete díky našemu slovníčku zjistit, jaká vámi zvolená vyšetření byla provedena. Nepouštějte se však do hlubších diagnóz.

Na výsledkovém listu máte sice uvedeny referenční (lidově „normální“) rozmezí hodnot pro váš věk a pohlaví, záleží ale i na vztazích mezi jednotlivými parametry, které dokáže adekvátně posoudit jen lékař.

Hematologické a hemokoagulační parametry

Počet erytrocytů (červených krvinek) 

Červené krvinky umožňují přenos kyslíku z plic do tkání. Pokud jejich počet vybočuje z referenčního „normálního“ rozmezí uvedeného na žádance, je vhodné konzultovat lékaře. Většinou se jedná o snížení počtu krvinek, případně i krevního barviva hemoglobinu. Tento stav se nazývá anemie.

Sedimentace erytrocytů (FW)

Pro sedimentaci červených krvinek se používá nesrážlivá krev (s přidáním činidla zabraňujícímu srážení krve). Historicky se používaly skleněné kapiláry a sedimentace trvala i dvě hodiny, nyní se používají automatické analyzátory, které vydají výsledky do několika minut.

Hemoglobin 

Metalprotein (bílkovina s obsahem kovu) přítomný v červených krvinkách, jehož hlavní funkcí je transport kyslíku z plic do tkání a odvod oxidu uhličitého z tkání do plic.

Hematokrit

Poměr objemu červených krvinek k celkovému objemu krve.

Počet trombocytů (krevních destiček)

Krevní destičky mají na starosti srážení krve, zastavení krvácení a udržování cév bez trhlin.

Počet leukocytů (bílých krvinek)

Bílé krvinky jsou základem imunitního systému.

Protrombinový čas

Test zevního systému srážlivosti krve (nazýván též Quick test).

Aktivovaný parciální tromboplastinový čas (APTT)

Test vnitřního systému srážlivosti krve.

Trombinový čas (TT) 

Součást testu srážlivosti krve zaměřená na závěrečnou fázi přeměny fibrinogenu na fibrin.

Na (sodík) a Draslík (K)

ionty nezbytné pro základní buněčné funkce, mají význam v regulaci a složení tekutin v těle, podílejí se na udržení acidobazické rovnováhy (rovnováhy mezi kyselými a zásaditými látkami).

Chloridy (Cl)

Podílejí se na regulaci množství tekutin v těle a udržení acidobazické rovnováhy.

Vápník (Ca)

Je důležitý pro správnou funkci nervů a svalů, včetně srdečního, stejně jako pro srážení krve a tvorbu kostí.

Urea (močovina)

Přebytek dusíku z bílkovin je v játrech přeměňován na odpadní produkt ureu (močovinu). Stanovení se využívá k posouzení funkce ledvin (není však citlivý indikátor) a úrovně odbourávání protein v organismu. Koncentrace močoviny v krvi je závislá na obsahu bílkovin ve stravě, vylučování ledvinami a metabolické funkci jater.

Kyselina močová

Je odpadní produkt metabolismu látek zvaných puriny, které jsou obsaženy v buněčných jádrech. Její vyšší koncentrace v krvi může vést k onemocnění zvanému dna, která se projevuje zejména záněty kloubů.

Kreatinin

Je odpadní látka v procesu tvorby energie potřebné ke kontrakci svalů.

Celková bílkovina

Bílkoviny jsou základní stavební kameny všech buněk a tkání.

Albumin

Je hlavní bílkovinou krevní plasmy, podílí se na výživě tkání, transportu hormonů, vitamínů, léků a iontů (např. kalcium) v organismu.

Glukóza 

Slouží jako zdroj energie pro všechny buňky. Zvýšené hladiny glukózy v krvi mohou signalizovat onemocnění cukrovkou (diabetes).  

Bilirubin celkový 

Žlutý pigment nacházející se ve žluči. Jeho nadbytek v krvi se projeví žlutým zabarvením spojivek a kůže – žloutenkou.

Jaterní testy

Nás informují o hodnotách jaterních enzymů a bilirubinu, slouží k posouzení stavu jater. Jejich zvýšená hodnota může být přechodná – např.

po sportovním výkonu, déletrvající zvýšení může signalizovat onemocnění jater, metabolické onemocnění včetně obezity, poškození léky či toxickými látkami, alkoholem, infekčními agens.

Konkrétně jde o tyto enzymy: S-ALT (alaninaminotransferáza), S-AST (aspartátaminotransferáze), S-GMT (γ-glutamyltransferázy) a S-ALP (alkalická fosfatáza).

Kontrola lipidů (tuků) slouží zejména jako prevence kardiovaskulárních onemocnění. K hlavním sledovaným hodnotám patří:

Cholesterol celkový – cholesterol

Slouží v těle ke stavbě buněk a syntéze hormonů. Vyšší hladiny v krvi mohou způsobit ukládání cholesterolu ve formě ateromatických plátů v cévách a být příčinou infarktu myokardu nebo mozkové mrtvice.

LDL-cholesterol (tzv. „špatný cholesterol “)

Jde o převážně tukové částice sloužící k transportu cholesterolu z jater do dalších částí těla, kde je využíván. Zvýšení jeho hladiny mimo běžné meze je spojeno s vyšším kardiovaskulárním rizikem.

HDL-cholesterol (tzv. dobrý cholesterol)

Jeho zvýšené hladiny znamenají nižší riziko kardiovaskulárních onemocnění.

Triacylglyceroly

Jedná se o tukové částice sloužící jako zdroj (skladování) energie. Vyšší hladina triacylgylcerolů, vyšší LDL-cholesterol a nízký HDL-cholesterol zvyšují riziko podstatně více nežli izolovaný vzestup LDL-cholesterolu. Sportovní aktivity pomáhají snižovat hladiny cholesterolu.

EUC Laboratoře nabízejí širokou paletu vyšetření. Rádi byste si otestovali funkčnost štítné žlázy nebo třeba zda máte dostatek vitaminu D kvůli obavám z koronaviru? Naše laboratoře nabízejí mnohem více:

Laboratorní vyšetření v EUC Laboratořích

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector