Původně jsem neměla záměr psát na téma logopedie a zubařů, nicméně moje vlastní zkušenost a zkušenost dalších rodičů, kterou jsem zaznamenala na facebooku, mě utvrdila v tom, že je pravý čas o vazbě těchto dvou oborů napsat pár řádků.
Nejprve vám povím příběh z mého rodinného života a následně k němu dodám několik odborných informací.
Je září 2013 a mému prvnímu synovi je 4,5 roku. Přicházíme k paní zubařce na pravidelnou preventivní kontrolu s vědomím, že tentokrát tam bude kaz.
Je již v zoubku nepřehlédnutelný, ale zaneprázdnění po třetím porodu mi neumožnilo se dostavit k prohlídce včas. Kaz byl již tedy větší a hlubší.
Zub bylo potřeba odvrtat, protože se jednalo o stoličku, která se z dětské pusy jen tak neztratí.
S ošetřením jsem samozřejmě souhlasila, ale paní zubařka tenkrát zvolila ošetření bez lokální anestezie. Syn byl hodně odvážný. Ležel mi na klíně a nechal si zub vyvrtat. Občas zakňoural, ale já byla nadšená, jak to pěkně zvládl. Nicméně později se ukázalo, že tento prožitek v něm zanechal velký strach.
První zkušenost se zubařem v USA
Je červen 2015 a my jsme již čtyři měsíce v USA. Synovi je 6,3 let a při čištění zoubků zjišťujeme, že má další dva kazy, tentokrát mezizubní. Bude tedy potřeba navštívit zubního lékaře. Říkala jsem si, že to určitě zvládne, když už to jednou proběhlo v pohodě.
Prohlídka zubů proběhla bez potíží, syn otevřel ústa a nechal paní doktorku podívat se do pusy. Následně proběhl rentgen kazů a zjistilo se, že jsou již poměrně hluboké. Byli jsme objednáni na další návštěvu k opravě kazů. Ve chvíli, kdy se synovi do úst dostala injekce s anestezií, byl konec.
Ačkoliv to podle lékařky nemělo bolet, i samotné zatuhnutí a nepříjemný tlak v dásni syna rozhodil. Podařilo se mi ho na chvíli uklidnit a motivovat k další spolupráci. V momentu, kdy se mu však do úst dostal vzduch a voda, další ošetření už nezvládl. Kuckal se a nadavoval. Proč? To se dozvíte později.
Opatrnost a respekt vůči dítěti
Jelikož jsou tu lékaři opravdu opatrní, navrhli nám ošetření v celkové anestezii. To jsme odmítli jednak pro samotnou, z mého pohledu zcela zbytečnou zátěž organismu utlumujícími léky, a zároveň také kvůli částce, kterou bychom za toto ošetření zaplatili. Rozhodli jsme se vyčkat a dát synovi čas se s psychickou zátěží i mírnou bolestí poprat.
Lékaře jsme navštívili ještě dvakrát, v obou případech neúspěšně. Nicméně zpětně si uvědomuji, že jádro budoucího úspěchu spočívalo mimo jiné také v těchto dvou, zdánlivě neúspěšných pokusech.
V pokusech, které byly bez nátlaku, bez výčitek, bez strašení a bez ponížení dítěte. K tomu, aby časem ošetření zubů zvládl, bylo také nutné naučit ho určité dovednosti, které mu umožnily zákrokem projít.
Přišel o zuby, ale nemá z toho trauma.
Odklad následného ošetření (o pět měsíců) měl zdravotní negativum v tom, že kazy se prohloubily natolik, že bylo nutné zuby nakonec vytrhnout. Pozitivum spočívalo v tom, že syn z ošetření nemá trauma, protože na ně byl dobře připraven.
Počtvrté to klaplo
Až po čtvrté návštěvě mi totiž došlo, co synovi brání ošetření zvládnout. Bolest to ale nebyla, na tu byl připraven.
Vpich jsme trénovali mírným stlačením dásně nehtem (simuluje to pěkně ostrý vpich) a následně stlačením dásně bříšky prstů, to se dá přirovnat tlaku, který po vpichu probíhá. Věděl, co ho čeká na začátku a co přijde poté. Nicméně tím ošetření zdaleka nekončí. To nejhorší v podstatě teprve přijde.
Co musí dítě umět, aby zvládlo ošetření u zubaře?
Vydržet s otevřenými ústy více než půl hodiny, což vyžaduje silnou čelist. Umět zasunout jazyk do krku a nedávit se přitom, což vyžaduje ovládnutí dávivého reflexu a motorickou dovednost jazyka. Nestrkat jazyk do místa ošetření, což vyžaduje cílené zaměření pohybu jazykem na určité místo.
Umět vytvořit patrohltanový závěr a nepolykat vodu, kterou lékař stříká do úst v průběhu ošetření, a zároveň se touto vodou nekuckat. To vyžaduje pevné svaly, správné provedení pohybu jazykem, ale i normální citlivost v oblasti nosohltanu. A to nejdůležitější: umět dýchat nosem.
A právě v ovládnutí těchto dovedností se prolíná logopedie se stomatologií. V tuto chvíli jsme na poli mezioborového přístupu k dítěti.
Mně samotné to trvalo čtyři návštěvy, než mi došlo, proč to moje dítě nedokáže zvládnout. Dnes mě udivuje, že mi ani jeden ze zubařů, které jsme s dětmi navštívili (bylo jich celkem 6), neřekl, co dítě musí umět, aby ošetření zvládlo.
Na omluvu amerických zubařů však musím říct, že dávají dítěti mnoho času a prostoru zvládnout nápor strachu a nechávají na dítěti samotném, zda se rozhodne zákrok podstoupit či nikoli. Kromě toho respektují jeho strach, věk i zkušenosti, které dítě doposud má. Zároveň mu cíleně dodávají odvahu a ve chvíli vyčerpání mu dají prostor k odpočinku.
Jak to tedy bylo u nás?
S Prokopem jsem si před čtvrtým pokusem v klidu sedla a zabředla jsem hovor na téma zubař.
Já: Co ti na tom, Prokůpku, nejvíc vadí? Čeho se bojíš?
Prokop: Já nechci vidět žádný nástroje, mám z nich strach.
Já: Dobře, to se dá zařídit. A co dál?
Prokop: Pak mi vadí, jak mi dělají tohle… a prstem si odtáhl tvář od zubů.
Já: Dobře, chápu, je to nepříjemné, ale podívej. Když pan zubař má vidět tvoje zoubky, tak si musí tvář odtáhnout, protože by je jinak neviděl. Ukázala jsem mu to v zrcadle a uznal, že to tak je.
Já: Víš co, já jim ale povím, že ti to vadí a ať to dělají jemněji. A je to všechno nebo ti vadí ještě něco?
- Prokop: Ještě mi vadí, že nemůžu dýchat.
- Já: Ty nemůžeš dýchat?
- Prokop: Ne, nemůžu, a navíc mi vadí ta voda v puse.
- Já: Aha, a proč nemůžeš dýchat?
- Prokop: To nevím.
A mně to v té chvíli došlo. Neumí dýchat nosem, protože při ošetření se pusou dýchat dlouho nedá.
Já: Tak jo, víš co, já jim povím, aby té vody stříkali trochu, jen tak, jak je to nezbytně nutné, a to dýchání zkusíme nacvičit. Souhlas?
Prokop: Tak jo.
Čekalo nás tedy několik úkolů.
- Přijmout bolest a uvědomit si, že se dá přežít, je krátká a brzy pomine.
- Naučit se mít delší dobu otevřená ústa vleže, posílit sílu čelisti.
- Zvyknout si na jazyk, který vleže zapadá do nosohltanu, kde vytváří pocit tlaku a uzavírá možnost dýchat ústy.
- Naučit se nepolykat vodu v ústech, tedy vytvořit dostatečný patrohltanový závěr.
- Naučit se dýchat nosem a mít přitom dobrý pocit, že se nedusím.
- Najít sám v sobě dostatek odvahy a věřit, že bolest se dá překonat a zvládnout.
- Ujistit syna, že má naši maximální podporu i když zákrok nezvládne. I přesto ho máme rádi.
Jak jsme to dokázali?
Vše jsme zvládli během měsíce nacvičit. Dýchání nosem jsem mu připomínala při každém čištění zubů, jehož trvání jsme díky tomu více a více prodlužovali, čímž jsme ho naučili setrvat s otevřenými ústy dlouhou dobu. K čištění jsme používali elektrický kartáček, který vydává zvuk, zvyká tedy dítě i na určitý hluk a navíc vibrace ho učí jiným stimulům v dutině ústní.
Zároveň jsme ho upozorňovali na to, aby se jazykem nepletl tam, kde je kartáček a ťukala jsem ho prstem do dásně na druhé straně, aby se snažil jazyk dávat na opačnou stranu nebo ho mít zasunutý vzadu v krku. Když to zvládl, tak už mu stačilo jen říct, aby dal jazyk pryč od kartáčku.
Jazyk jsme také cíleně zasouvali do krku a upevňovali patrohltanový uzávěr. Záměrně jsem mu do pusy sahala více prsty a jazykem mu hýbala, stlačovala ho, aby si zvykl na přítomnost cizích věcí v ústech. Některé děti mají totiž větší citlivost a nesnesou dotyk.
A do úst jsme stříkali vodu z injekční stříkačky. Syn měl za úkol ji v ústech chvíli udržet a nespolknout. Je podstatné začít po kapkách a postupně přidávat množství.
Toto jsou nezbytné kroky, které dítěti umožní zubařské ošetření zvládnout. K tomu jsem po příchodu do ordinace lékaře požádala o respektování všech požadavků, které můj syn k ošetření přednesl.
Syn si po celou dobu držel své dva nejoblíbenější plyšáky, kteří měli za úkol dodávat mu odvahu.
Na očích měl sluneční brýle a sestřička podávala nástroje dostatečně velkým obloukem, aby je nemohl zahlédnout.
Ještě předtím než jsme vstoupili do ordinace, jsem mu vyprávěla o odvážných bojovnících, které má ve svém srdci, jen je stačí zavolat na pomoc.
V průběhu ošetření jsem ho po celou dobu upozorňovala, že armáda odvážných bojovníků je právě v akci a pomáhá mu. Když jsem viděla, že synova odvaha upadá, volali jsme na pomoc další. Zároveň jsem nešetřila chválou, jak mu to skvěle jde.
V tuto chvíli byla maximálně nutná slovní podpora z mé strany i přesto, že se chválení dětí tímto způsobem obvykle vyhýbám. Myšlenka odvážných bojovníku mě napadla díky uzdravující pohádce od Terezy Kramerové, čímž ji mnohokrát děkuji za inspiraci.
A výsledek?
Ošetření, které trvalo hodinu, zvládl perfektně. Domů si hrdě nesl pět vytržených (naštěstí prvních) zubů a já jsem byla pyšná máma statečného bojovníka, který svou odvahu objevil ve svém srdci.
Děkuji mnohokrát zubařům, kteří chápou dětskou duši a dokáží dát dítěti dostatek času. Zároveň chci tímto článkem upozornit, že ani nejlaskavější přístup nemůže nahradit důkladnou „technickou“, ale i psychickou přípravu dítěte.
Nezvládnuté nosní dýchání, silnější dávivý reflex, vyšší citlivost v dutině ústní, stejně jako oslabená síla a stabilita čelisti mohou být, a z mého pohledu jsou, příčinou toho, proč dítě ošetření zubařem nezvládne. A to i přesto, že je odhodlané a statečné.
Považuji za důležité před ošetřením dítě veškeré jednotlivé kroky naučit a ověřit si, že je zvládne. Nespoléhat se jen na slovní pokyny, protože děti jim mohou sice rozumět, ale nedokáží je z důvodu např.
motorického oslabení vykonat. Mnohdy ve stresu ani neřeknou, že nevědí, jak na to nebo co po nich zubař chce, a rovnou začnou plakat.Vždy dítěti vše vysvětlete a ukažte mu, co přesně po něm chcete.
Říkejte mu, co má dělat, vynechte to, co dělat nemá.
Nás to stálo 450 USD a čtyři návštěvy, než jsem si uvědomila, co má syn umět.
Přiznám se, že bych opravdu ocenila. kdyby mi tyto zkušenosti sdělil sám lékař, bylo by to levnější, rychlejší a syn by pravděpodobně o zoubky nepřišel. Zároveň by se také předešlo mnohým traumatům dětí, rodičů a i lékařů. Ani oni to nemají jednoduché. Ošetřovat dítě, které je vyděšené a nespolupracující, není žádný med.
Vám chci touto informací ušetřit čas i peníze za zbytečné nezvládnuté návštěvy a podpořit vás v důvěře ve vlastní děti. Ty kromě vaší podpory také potřebují určité dovednosti, které musíte před příchodem k zubaři společně nacvičit.
Věřím, že se tak vyhnete zbytečně neúspěšným návštěvám.
A jak to máte se svými dětmi vy? Co vám pomohlo ošetření u zubaře zvládnout? Těším se na vaše komentáře.
Jedna má koronavirus, druhou odmítli testovat, oběma je hrozně. ‚Péče je nulová,‘ líčí dívky
Video s názvem „Jak jsme přišly ke koronaviru a jak to zvládáme“ viděli za jeden den statisíce lidí. Jeho autorky Eva Mazánková a Petra Vychytilová pro iROZHLAS.cz napsaly, že chtěly videem především informovat o celkové vážnosti situace, poukázat na to, proč se dějí veškerá opatření a proč je třeba tato opatření respektovat.
„Myslím si, že už bylo potřeba víc přiblížit dopady tohoto viru. Do teď byl vnímán dost abstraktně, ale jakmile lidé získají konkrétní představu o tom, co tento vir vlastně v těle způsobuje, začnou se ho skutečně bát,“ komentovala nahrávku Petra. Díky strachu podle ní začnou lidé celou situaci brát vážně. A začnou veškerá nařízení a doporučení respektovat, a hlavně je dodržovat.
Před šesti dny se Eva probudila a měla 39° C horečku, bylo jí špatně a kašlala. Zavolala své praktické lékařce a popsala jí příznaky. Lékařka ji odkázala na linku 112. „Řekli mi, že když se nedusím a nejde mi o život, tak s tím nic neudělají a že mám zavolat na hygienickou stanici. Linka byla přetížená, snažila jsem se tam dovolat 4,5 hodiny,“ popsala ve videu Eva.
Nakonec se dovolala. Hygiena jí řekla, že pokud nebyla v rizikové oblasti a nepřišla do kontaktu s nakaženou osobou, tak nemá nárok na testy. Poslali ji za praktickou lékařkou. „Zavolala jsem jí, řekla mi, abych přišla osobně.
Dorazila jsem do ordinace, paní doktorka mě vyšetřila. Vysmála se mi za roušku.
Prý to nemusím nosit, není to potřeba, že mám obyčejnou chřipku a ať si vezmu paralen a jedu domů,“ řekla Eva a dodala, že podle lékařky nebyla potřeba ani karanténa.
„Ulevilo se mi, ale cítila jsem se trochu trapně, že dělám scény. Jela jsem domů s rodiči, zastavili jsme se na nákupu, myslela jsem si, že jsem v pohodě. Jen jsem si raději udělala zásoby,“ líčila cestu od lékařky dívka.
Pacientka měla roušku
Ředitel firmy MA, pod kterou spadá dívkami zmiňovaná ambulance Lužiny, Karel Lukeš uvedl, že nejprve byla pacientka telefonicky posouzena hygienickou službou. „Měla příznaky, ale neměla pozitivní epidemiologickou anamnézu. Nemocná následně kontaktovala pobočku ambulance Lužiny a došlo k domluvě návštěvy lékaře,“ popsal Lukeš.
Při příchodu byla podle Lukeše nemocná vybavená rouškou, lékařka ochrannými pomůckami včetně respirátoru FFP3. „Lékařka postupovala obezřetně, protože každý pacient s infekcí má být považován za pozitivního.“
„Po dodatečném zjištění, že pacientka je COVID 19 pozitivní, informovala firma MA hygienickou stanici,“ napsal pro iRozhlas.cz Lukeš. Hygiena podle jeho slov dostala informaci o použití ochranných pomůcek při vyšetření a o aplikaci dezinfekčních postupů v ambulanci. Následně stanovila, že nejsou potřeba žádná následná opatření jak pro lékařku, tak ani pro provoz pobočky.
Praktičtí lékaři podle Lukeše postupují v souladu s doporučeními, která vydalo ministerstvo zdravotnictví a hygienická služba 3. března 2020. „Takto postupovala i lékařka z MOJE AMBULANCE na pobočce Lužiny v Praze, kdy pacientce doporučila léčbu, poučila a odkázala pacientku na hygienickou službu, případně linku 112 – což bylo v souladu se současnými postupy,“ vyjádřil se ředitel firmy.
Pozitivní výsledek testu
Evy stav se začal zhoršovat, horečky neustupovaly, bolela ji hlava, celou sobotu probrečela. To bylo tři dny od prvních příznaků.
„Pokud to nebyl koronavirus, tak mám asi zánět dutin nebo něco podobného a potřebuji antibiotika,“ myslela si Eva a tak společně s druhou dívkou z videa Petrou jela metrem do nemocnice v pražském Motole na pohotovost. „Paní doktorka mě vyšetřila.
Seřvala mě a byla hrozně naštvaná. Řekla, že mám pravděpodobně koronavirus, a že jsem ji asi právě nakazila. Prý jsem nezodpovědná.“
Eva přiznala, že jí to bylo líto, vycházela ale z toho, co jí řekla praktická lékařka. Doktorka z Motola si následně vzala ochranný oblek. „To vnímám jako velký problém, že lékaři nejsou preventivně takto chráněni od začátku.“ Druhý den dostala Eva zprávu. Výsledek testu na koronavirus byl pozitivní.
Podle mluvčí motolské nemocnice Pavlíny Dankové dívky nešly na urgentní příjem, ale do ambulance ORL. „Jistě nepředpokládáte, že všichni lékaři chodí celý den v overalu, brýlích a respirátorech,“ napsala mluvčí pro iROZHLAS.cz a dodala, že lékařka z ORL je kvůli tomu nyní v karanténě.
V jedné nemocnici ji odmítli, ve druhé čekala na péči hodiny. Test pak ukázal nákazu koronavirem
Číst článek
„Měla jsem příznaky tři dny před tím, než mě otestovali. Hygiena mě bere jako nemocnou ode dne, kdy byl výsledek pozitivní,“ řekla Eva. Pohybovala se na přednáškách na Karlově univerzitě v době, kdy podle svého přesvědčení byla nakažená.
Byla v úzkém kontaktu s mnoha lidmi. „Hygiena ale řekla, že inkubační doba je jen dva dny a že ten jeden den, kdy jsem ve škole byla, ani řešit nemají, protože jsem nemohla být nakažlivá. Já jim opakovala, že příznaky jsem měla už čtyři dny před tím, než jsem měla výsledek. Vůbec je to nezajímalo,“ popsala. Stanovisko pražské hygieny server iROZHLAS.cz shání.
Eva si myslí, že se nejspíše nakazila v MHD. „S největší pravděpodobností jsem se nakazila, když jsem jela metrem. Nebo v obchodě. Jsou dvě varianty,“ domnívá se Eva.
‚Bolí mě celé tělo‘
Petra začala mít příznaky v sobotu večer. „To jsem ještě byla u kamarádky na kávě, šly jsme se projít se psem. Řídila jsem se tím, že Eva má jen chřipku. Večer mě začalo škrábat v krku, na průduškách. Špatně se mi zhluboka dýchalo,“ vysvětlila ve videu Petra.
Dodržujte karanténu a zachovejte klid. Lékaři z Bulovky vysvětlují, jak bojovat s koronavirem
Číst článek
Říkala si, že byla dlouho venku, tak nejspíš prochladla. V neděli se její stav začal zhoršovat. „Od pondělí mám i horečky, bolí mě zuby, oči, celé tělo. Jakmile se něčeho dotknu, tak to bolí,“ popisuje Petra.
Nikdo se o ně podle slov Petry nezajímá. „Eva nadiktovala kontakty na lidi, se kterými se potkala, včetně mě. Když mi zavolali, řekli, že pro ně nejsem infikovaná, dokud mi neudělali testy. Řekla jsem, že mám příznaky a že jsem s Evou zavřená na bytě. Pochybuji, že bych se nenakazila a měla jenom chřipku.“
Postup je ale takový, že nemůže být v evidenci nakažených, pokud nemá pozitivní test. „Těch případů prý ale mají tolik, že by se ke mně dostali nejdříve za týden,“ doplnila Petra.
Nic nedělat, brát paralen
Dívky si podle jejich slov mají zavolat záchranou službu, kdyby jim bylo opravdu zle. Lékař Evě při sdělování výsledku řekl, aby byla silná a statečná. A kdyby se dusila, tak ať volá 155. Eva a Petra mají 14 dní ležet v posteli. A mají brát paralen na horečku.
Ve všech případech domácích izolací jsou podle mluvčího Hygienické stanice hlavního města Prahy Zbyňka Boublíka lidé informováni, že pokud se jejich zdravotní stav zhorší, mají ihned volat tísňovou linku 155.
„Není v našich kapacitních možnostech několikrát denně obvolávat například dvě stovky nemocných a tázat se jich na jejich zdravotní stav. Linka 155 je mezi občany běžně známá a v případě skutečné potřeby je třeba tuto linku kontaktovat,“ doporučil v reakci na video Boublík.
Podomácku vyrobené roušky podle studie až 2,5krát snižují riziko nakažení
Číst článek
„Média sice ukazují, že je nějakých 400 nakažených, ale já čekám několik dní na testy, nevedou mě jako infikovanou osobu. Chci upozornit, že to číslo není vůbec reálné, těch lidí může být spousta, kteří jsou na tom podobně jako my,“ myslí si Petra. „Péče o nás je nulová, kdybychom tady chcíply, tak to ani nikdo neví.“
„Jsme mladé a není to v pohodě. Zvládneme to, ale je to utrpení. Tohle jsem nezažila. Máte horečky, a to je to nejmenší. Nejhorší jsou bolesti hlavy a problémy s dýcháním. Nejde to ani popsat. Cítíte se, jako kdyby vám bouchla hlava,“ vylíčila Petra a doplnila, že se bavila s dalšími nakaženými a ti prožívají nemoc podobně.
Dívky sledujícím vzkazují, aby chránili sebe i své okolí. „Nebuďte sobečtí a noste roušku. Chraňte i druhé. Snažte se být doma, dezinfikujte si ruce. Noste rukavice. Stačí totiž zmáčknout tlačítko ve výtahu po někom, kdo je nemocný.“
Doporučujeme dále se obracet na infolinky hygieny a sledovat aktuální doporučení vlády.
Laryngitida: příznaky, léčba (zánět hrtanu)
Hrtan, jeho funkce a struktura Různé
formy laryngitidy
Laryngitida je obecný název pro zánětlivá onemocnění
hrtanu (lat. larynx), která mohou postihnout všechny věkové
skupiny.
S ohledem na míru invaze mikroba do stěny hrtanu, věk nemocného a
jeho celkový zdravotní stav, mohou nabývat různých forem, od lehkých
indispozic až po život ohrožující události.
Z hlediska délky průběhu
lze laryngitidy dělit na akutní a
chronické.
Vyvolavatelem zánětu je nejčastěji virus (uvádějí se
viry parainfluenzy, influenzy, RS-virus aj.).
Často
je zánět virový následně zhoršen druhotným osídlením
bakteriemi, které jsou ve zdravých dýchacích cestách jinak
bez projevů přítomny (Haemophilus influenzae, streptokoky,
stafylokoky).
Bez předešlého virového zánětu může onemocnění
vyvolat např. Chlamydia pneumoniae nebo Corynebacterium
diphteriae (záškrt, viz. níže).
Zánět hrtanu se zřídka objevuje samostatně, častěji je zachycen
v souboru s onemocněním vyšších nebo nižších úseků dýchacích cest.
Mluvíme poté o infekcích sestupných (zánět byl do hrtanu přenesen ze
zanícené nosní sliznice, nosních dutin, hltanu) a vzestupných (šíření
směrem vzhůru z průdušek a průdušnice).
Hrtan, jeho funkce a struktura
Pro další popis laryngitid a pro rozdělení jejich nebezpečnosti je
vhodné popsat základní anatomii hrtanu. Vzduch nasátý nosem při vdechu
proudí nejprve společnými prostory trávicí a dýchací soustavy (hltanem).
Na dolním konci hltanu se obě cesty rozcházejí. Potrava putuje do žaludku
jícnem, vzduch vstupuje přes otvor (vchod, aditus laryngis) do hrtanu.
Zmíněný otvor je spojen s příklopkou (epiglottis), která jej při
polknutí potravy uzavírá, aby se sousto nedostalo do dýchacích cest.
Hrtan, který začíná vchodem a končí spojením s průdušnicí, je
trubice obklopená soustavou chrupavek a vazivových membrán. Obsahuje též
vazy hlasové (hlasivky neboli glottis),
které jsou spojené s chrupavkami.
Přítomnost svalů umožňuje měnit
postavení hlasových vazů a vytvořená štěrbina udává základní
tón při tvorbě hlasu.
Vzhledem k tomu, že hlasivky se nacházejí
zhruba v polovině výšky hrtanu, dělí lékaři jeho prostor na subglotický
(pod hlasivkami, blíže k průdušnici) a supraglotický (nad hlasivkami,
blíže vchodu do hrtanu a příklopce).
Vnitřní průsvit hrtanu je tvořen výstelkou a pod ní se nacházejícím
vazivem, které má vzhledem ke svému řídkému charakteru schopnost pojmout
velké množství tekutiny (otékat), čímž se průsvit hrtanu může úplně
uzavřít (dojde k dušení).
Různé formy laryngitidy
Jak už bylo řečeno, na průběh nemoci má vliv to, do jaké hloubky
stěny hrtanu infekční činitel pronikl. Postižení pouze povrchové
výstelky je charakterizováno katarálním zánětem
(s bohatou tvorbou hlenu). Tato forma laryngitidy neohrožuje člověka na
životě a nevyžaduje okamžitý léčebný zásah.
Postižení hlubších struktur vede ke vzniku otoku a tím
ke zúžení cesty pro vzduch (stenózující laryngitis). Mezi
stenózující laryngitidy patří např.
subglotická
laryngitida, projevující se nejčastěji u dětí ve věku
6 měsíců až 3 roky a supraglotická laryngitida neboli
epiglotitida (akutní zánět příklopky vyvolaný bakterií
Haemophilus influenzace typu b), postihující děti předškolního věku.
Obě
tyto nemoci jsou akutními stavy rozvíjejícími se náhle a vyžadují
rozhodný přístup již v přednemocniční etapě (viz dále příznaky a
první pomoc).
Mezi stenózující laryngitidy dále patří tzv.
laryngotrachebronchitis pseudomembranacea, společný zánět
průdušek, průdušnice a hrtanu, charakterizovaný tvorbou
blán, které zužují průsvit dýchací trubice.
Toto onemocnění se
rozvíjí obvykle na podkladě předešlého hnisavého zánětu způsobeného
viry a teprve následného osídlení dýchacích cest bakteriemi. Rozvoj tohoto
onemocnění nemá tedy akutní charakter.
Pro úplnost je také vhodné vzpomenout záškrt
(difterický croup laryngis), kde vznik pablán vyvolává bakterie
Corynebacterium diphteriae bez předchozí virové infekce. Vzhledem
k povinnému očkování je toto onemocnění v dnešní době více než
vzácné.
Chronické laryngitidy vznikají na podkladě vleklých
zánětů různých částí dýchacích cest (již zmíněný sestupný a
vzestupný charakter zánětů), dále dlouhodobým přetěžováním hlasivek
(zpěváci) nebo vystavováním dýchacích cest nepříznivým fyzikálním a
chemickým podnětům (kouření, pobyt v prašném prostředí, inhalace
jedovatých par aj.). Jejich důsledkem je ústup nebo naopak zbytnění
chronicky drážděné tkáně (např. tvorba polypu hlasivky, tzv.
zpěváckých uzlíků apod.).
Rizikové faktory laryngitidy
Dýchací cesty jsou náchylné k poškození působením
fyzikálních a chemických faktorů.
Nejinak je tomu u hrtanu, jehož tkáně mohou být navíc
poškozeny mechanicky, tedy hlasovým přepětím (zpěváci, sportovní
fanoušci i profesionální řečníci a hysterické osoby).
Vznikem katarální laryngitidy jsou tedy ohroženi ti, kteří pobývají ve
výrazně chladném, horkém, suchém či prašném prostředí. Stejně tak
může k zánětu přispět i inhalace jedovatých plynů či par, kouření a
výrazný jednorázový či dlouhodobý abúzus alkoholu a drog (typický ranní
chrapot po bujarých večírcích).
Dále je rizikovým faktorem samozřejmě kontakt s mikroby,
které jsou schopny zánět hrtanu vyvolat.
Jako u ostatních nemocí platí, že dlouhodobý stres a
vyčerpání snižuje úroveň obranyschopnosti jedince. Součtem
výše uvedených faktorů roste pravděpodobnost vzniku laryngitidy.
Prevence laryngitidy
Prevencí je přirozeně vyhýbání se popsaným rizikovým faktorům.
Osoby, které jsou vystaveny nepříznivým vlivům v rámci zaměstnání, by
zásadně neměly podceňovat používání ochranných
pomůcek (jednoduché respirační masky ve stavebnictví, prašné
výrobě apod.), jinak hrozí vznik chronické laryngitidy jako nemoci
z povolání.
- Je nutná střídmost v požívání alkoholu a
v kouření, hlasoví profesionálové by měly věnovat dostatečnou
pozornost hygieně hlasového ústrojí. - V době nejvyššího výskytu laryngitidy (na podzim a časně zjara) je
vhodné zvýšit konzumaci ovoce bohatého na vitaminy nebo
vitaminy požívat v preparátech jako doplněk stravy. - V mrazivém počasí se doporučuje vyhnout se dýchání ústy
nebo dýchat přes límec kabátu či šálu (ohřívání vzduchu),
prospěšné je vydatné pití teplých nápojů. - Je nutné věnovat pozornost všem zánětům dýchacích cest a
řádně je léčit (v dnešní době lidé obvykle záměrně
vynechávají nejdůležitější část léčebného procesu, tedy odpočinek),
v opačném případě mohou sestupnou nebo vzestupnou cestou ohrozit další
části respiračního ústrojí.
Příznaky laryngitidy a první pomoc u akutních stavů
U nestenózujících laryngitid je vedoucím příznakem
kašel a pocit sucha až pálení
v krku. Kašel je zprvu suchý, neproduktivní a dráždivý (bez
tvorby hlenu), později je vykašláván hlen.
Dále je
přítomen chrapot, který může v případě
pseudomembranózní laryngitidy (viz. výše) přejít až
v bezhlasí. Při odkašlání blán se hlas v omezené
kvalitě vrátí a tento koloběh se neustále opakuje.
Horečka nemusí být
přítomna, obvykle je teplota jen mírně zvýšená (do 38 °C).
K rozvoji příznaků akutní subglotické laryngitidy
(viz. výše) dochází v noci (uvádí se přibližně kolem
půlnoci) aniž by jakékoliv známky nemoci musely být přítomny před
usnutím.
Typický je vyděšený výraz dítěte a dušení se
slyšitelným pískotem při nádechu a zatahováním jamky pod
ohryzkem. Stav je provázen rýmou, štěkavým kašlem,
zvýšenou teplotou. Je-li zúžení hrtanu výrazné, začne se projevovat
nedostatečné okysličení tkání.
Zvýší se tepová frekvence, na rtech a
ušních boltcích je patrné promodrávání.
Ačkoliv může za nějakou dobu dojít ke zlepšení, při rozvoji výše
uvedených příznaků vždy voláme záchrannou službu. Je
nutná hospitalizace a transport v tomto případě by měl být proveden
sanitním vozem za doprovodu lékaře.
Na epiglotitidu pomýšlíme v případě, že pacientem je
dítě ve věku 6 měsíců až 7 let, příznaky onemocnění se rozvíjejí
velmi rychle (uvádí se i v řádu několika desítek minut)
a jsou obdobné příznakům akutní subglotické laryngitidy. Na rozdíl od ní
však dítě nekašle, má horečku (nad
39 °C), není schopné polykat sliny a vyhledává polohu
vsedě.
Jedná se o stav přímo ohrožující život. Ihned voláme
záchrannou službu, dítě musí zachovat polohu
vsedě, kterou samo vyhledává! Dítě necháme dýchat
studený až ledový vzduch (v zimě otevřené okno,
v létě otevřená lednička a mraznička). Sami do nemocnice
netransportujeme.
Léčba laryngitidy
Léčebný postup u hnisavých laryngitid určuje obvykle lékař ORL na
základě laryngoskopického vyšetření.
Léčba je zaměřena proti příznakům (podání léků tlumících
suchý kašel, v dalším stadiu léčiv rozpouštějících
hlen a usnadňujících jeho vykašlávání), dále
se podávají preparáty obsahující kyselinu
acetylsalicylovou. Lékař může předepsat inhalaci lokálně
působících antibiotik nebo jsou tyto podávány ve
spreji.
Vzhledem k nejčastějšímu původu laryngitid (viry) se antibiotika
předepisují pouze výjimečně, například při významném
oslabení organizmu, hrozí-li sekundární osídlení zánětlivé tkáně
bakteriemi a také u zpěváků.
K řádnému vyléčení je třeba dodržet klid na lůžku a
zásadně nekouřit! Stav se upraví přibližně do týdne.
Akutní stavy jsou doménou oboru urgentní medicína, pacient je následně
nezřídka umístěn na jednotce intenzivní péče.
Podle
nutnosti jsou již v přednemocniční fázi podávány
kortikoidy (ne však u epiglotitidy, kde jsou téměř
neúčinné) dále sedativa a antibiotika
žilní cestou ve vysokých dávkách.
U určitého procenta pacientů je
nutné zajištění dýchacích cest akutní intubací či koniotomií.
Jak si mohu pomoci sám
Léčbu předepsanou lékařem můžete podpořit pobytem v přiměřeně
teplém a vlhkém prostředí. Vlhkost v pokoji lze zvýšit
například pokládáním mokrých ručníků na topení či užitím
zvlhčovačů vzduchu.
Je vhodné pít větší množství teplých nápojů
(doporučovány jsou bylinné čaje na onemocnění dýchacích cest) a
minerální vody o minimálně pokojové teplotě (nejlépe Vincentka).
Blahodárně působí obklady na krk a klid na lůžku.
Verbální komunikaci omezte na nutné minimum, šeptání urychluje hojení
hlasivek.
Komplikace laryngitidy
Neléčené záněty dýchacích cest způsobené viry mohou být, jsou-li
ignorovány a nedůsledně léčeny, zhoršeny druhotnou infekcí bakteriální.
Dále se zánět může šířit vzestupně či sestupně a vyvolat až
postižení plic. Dlouhodobě drážděný hrtan může být
stižen chronickou laryngitidou působící trvalé změny na sliznici.
V některých případech pak tyto změny mohou vést ke vzniku
nádorů.
Diskuse
Další názvy: zánět hrtanu, laryngitis, zánět hlasivek, akutní laryngitida, chronická laryngitida, subglotická laryngitida
Horko, změny tlaku, hmyzí štípnutí a další nástrahy léta
Léto je spojené s odpočinkem, cestováním, zážitky, ale někdy také se zdravotními obtížemi vyvolanými sluncem, zkaženými potravinami či alergiemi na hmyzí pokousání. Útočí na nás horko, změny tlaku vzduchu, klíšťata či bolesti hlavy. Proto jsme pro vás připravili manuál, jak se takovým obtížím, pokud možno, vyhnout nebo se s nimi vypořádat co nejlépe
Existují různá doporučení, kolik tekutin máte v létě vypít, ale měla by se brát spíše jako orientační. „Protože se v horku zpotíte, je určitě třeba pít více než obvykle.
Především ale přizpůsobte svůj pitný režim tomu, kde se pohybujete a co děláte.
A pijte vhodné nápoje: nealkoholické, neslazené, čistou vodu, chladný čaj, ovocné i zeleninové šťávy doplněné vodou,“ říká Lucie Michalů, vedoucí sestra lékařské služby první pomoci, EUC Klinika Praha – Malešice.
Máte-li problém vypít v horkých dnech více tekutin, zkuste to po malém množství: vypijte třeba půl deci každých patnáct až dvacet minut. „Jsou to jen tři loky, ale na konci dne budete sami překvapeni, kolik jste toho vypili,“ říká Lucie Michalů. Pamatujte také na to, že svůj příjem tekutin můžete zvýšit i ovocem a zeleninou, studenou polévkou, ideální jsou například meloun či okurka.
Co dělat, když nás trápí bolest hlavy, motolice nebo zvracení způsobené horkem či sluncem?
Z vedra se nám v létě může udělat špatně, ať už jde o následek úžehu, který je způsoben horkem, nebo úpalu z dlouhého pobytu na slunci, který se může projevit i později v nočních hodinách. „Přemohlo-li vás horko, je dobré být v klidu, doplnit tekutiny, osprchovat se studenější vodou a odpočívat – nejlépe v chladnějším prostředí. Na bolest můžete použít analgetika či paralen.
Je-li vám na zvracení, doplňte tekutiny, pokud možno vychlazeným nápojem, ale jen po malých douškách, aby jej žaludek dobře toleroval,“ říká Lucie Michalů. Pokud se vám do několika hodin neuleví, nebo trpíte nějakou závažnou nemocí, konzultujte nebo vyhledejte raději lékaře. Vždy myslete na to, že závažné onemocnění může přijít i za horkého dne, kdy můžeme mít pocit, že vše je z horka.
„Chcete-li těmto problémům předejít, nechoďte na slunce v poledních hodinách, ale ráno a k večeru. Netravte na slunci veškerý čas, choďte se ochlazovat do stínu či do klimatizované místnosti, nebo se osprchujte, případně si alespoň namočte ruce nebo nohy. Často také pijte chladnější, ale ne příliš studené nápoje,“ radí Lucie Michalů.
Co dělat při alergické reakci po štípnutí hmyzem?
Alergická reakce na štípnutí hmyzem není příjemný zážitek a jistě není bez rizika, neměli bychom ale hned začít panikařit a představovat si těžkou alergickou reakci spojenou s udušením.
„V mnoha případech jde o lokální podráždění, které na začátku může být doprovázeno pocitem slabosti, postižené místo může být začervenalé a oteklé, ale člověk normálně dýchá, polyká, nedusí se, neotéká v obličeji či v ústech, nekolabuje a stav je v řádu minut stále stejný, lze s vysokou pravděpodobností předpokládat, že nedojde k nějakému dramatickému vývoji. Zůstaňte proto v klidu, místo chlaďte. Pokud máte léky na alergii, můžete je podat. Pokud si nejste jisti, stav se prudce zhoršuje, pacient kolabuje, otéká, dusí se, volejte záchrannou službu linku 155, operátorka vás navede. Vždy však buďte nemocnému oporou a nezmatkujte, on sám se bojí a pokud vidí ještě vás, nemá jistotu, o kterou se dá opřít,“ říká Lucie Michalů.
Jak správně vyjmout klíště? Dezinfikovat, namazat, zakapat?
Neustále se ve společnosti mění názory, jak klíště správně odstranit. Jenže na směru točení, kroucení, případně kývání ve skutečnosti nezáleží. „Můj osvědčený způsob je: vezměte si štětičku a točte s ní přes klíště, jako když malujete malinký puntík pořád dokola,“ radí Lucie Michalů, vedoucí sestra lékařské služby první pomoci.
Můžete předtím klíště zmrazit speciálním sprejem, který se začal nedávno prodávat. Po odstranění klíštěte použijte na dané místo dezinfekci, případně alespoň mýdlo. Poté můžete nanést dezinfekční mast, ale nutné to není. Místo přelepte jen v případě, že hrozí jeho podráždění, třeba oděvem.
Pinzetě se raději vyhněte, protože byste mohli klíště spíš rozmačkat anebo přetrhnout.
Zapište si, kdy a kde jste klíště na těle měli.
„Pokud se po vynětí klíštěte v daném místě nebo jinde na těle objeví začervenání, skvrna, projeví se bolesti hlavy, teplota, bolesti kloubů, je dobré vyhledat lékaře a upozornit ho, že jsme klíště měli.
Praktický lékař vám po 5-6 týdnech od přisátí může udělat krevní testy a následné onemocnění řešit. Dříve se totiž v krvi nic neobjeví,“ říká Lucie Michalů, vedoucí sestra lékařské služby první pomoci.
Jak ošetřit štípance, aby nesvědily?
Po ošetření štípanců od hmyzu je ideální chladivý gel se složkou proti svědění a proti otoku, ten můžete kombinovat třeba se studeným obkladem.
„Máte-li hodně poštípané ruce či nohy, snažte se je nechat v klidu a pokud možno je držte ve zvýšené poloze, jde o prevenci proti otoku.
Samotné podráždění po štípnutí může být bolestivé několik dnů a otok též ustupuje pomalu, v případě potřeby si můžete vzít léky na bolest, eventuálně antihistaminika,“ vysvětluje Lucie Michalů, vedoucí sestra lékařské služby první pomoci, EUC Klinika Praha – Malešice.
Jak postupovat, když se někdo topí?
Pokud uvidíte tonoucího, zvažte svoje síly. „Na prvním místě je třeba vždy myslet – i když to vypadá sobecky – na bezpečnost vaši jako zachránce. Je důležité zavolat 155 a počkat na pomoc než nebezpečí vystavit sám sebe. Myslete na to, jak těžké je v hluboké vodě zvládnout člověka, co se bojí, brání a v panice udělá vše pro svou záchranu.
Musíte si prostě být jisti, že máte dost sil na vytažení tonoucího. Spíše se rozhlédněte, zda kolem není něco, co by se dalo tonoucímu hodit, aby se chytil – větev, lano, cokoli, co plave.
Záchrannou službu volejte vždy, operátorka vás dle vašich informací v případě potřeby navede, co na místě uděláte, také aktivuje další složky integrovaného záchranného systému,“ zdůrazňuje Lucie Michalů.
„U dětí většinou máme dost sil k záchraně, ale přesto myslete na bezpečí zachránce, pozor na jez či jiné nebezpečné místo. A dítě je i patnáctiletý kluk, který může být vyšší než vy. Každopádně i v tomto případě co nejdříve zavolejte linku 155, operátorka vás bude navigovat, co máte přesně dělat a souběžně vyšle sanitku.
Po celou dobu, co sanitka jede na místo, s vámi může zůstat na telefonu a koordinovat akci. Pokud dítě vytáhnete, nereaguje, nedýchá, je nutné zahájit resuscitaci a pokračovat v ní do příjezdu sanitky anebo do chvíle, kdy se začne dítě aktivně bránit.
To vše operátorka zjistí a navede vás vteřinu po vteřině,“ uvádí Lucie Michalů, vedoucí sestra lékařské služby první pomoci.
Proč neskákat do vody rozehřátí?
Do vody bychom měli ve vedrech vstupovat pomalu a rozvážně. „Když u člověka rozpáleného ze slunce či z horka dojde k náhlému ochlazení, může jeho organismus zareagovat stažením cév a může dojít i k náhlé srdeční zástavě,“ upozorňuje Lucie Michalů.
Co s následky změny tlaku vzduchu?
V případě horkých dnů a dnů, kdy zazní výstraha týkající se změn tlaku vzduchu, je nejlepší se zdržovat doma, dostatečně pít, ochlazovat se a naordinovat si klidový režim. „Poslouchejte své tělo, které vám určitě neříká, že máte jít ihned posekat zahradu.
Nejen člověk citlivý na změny atmosférického tlaku může pociťovat motání a bolest hlavy, slabost, nevolnost, pocit spavosti, únavy, dušnosti a v neposlední řadě u chronických pacientů může dojít třeba k bolestem na hrudi, dušnostem či kolapsu a jiným komplikacím,“ uvádí Lucie Michalů, vedoucí sestra lékařské služby první pomoci.
Co v létě nejíst?
V létě není třeba se nějakým pokrmům úplně vyhýbat, ovšem měli bychom si dát pozor, jak bylo dané jídlo připraveno a kde byly skladovány suroviny. „I nesprávně uskladněná smetanová zmrzlina vám může způsobit žaludeční problém.
Já osobně se snažím v létě vyvarovat majonéz a u grilovaných potravin si dávám pozor, aby byly dostatečně tepelně upraveny. V létě se také rychleji kazí saláty se zálivkami.
Obecně u potravin sledujte dobu spotřeby a zda byly uchovány v chladu, pokud je to u nich důležité,“ zdůrazňuje Lucie Michalů.
Co dělat, když se vám udělá špatně od žaludku?
Pokud se u vás v létě projeví průjem či zvracení, spojené případně i se zimnicí, často stačí vytrvat 12 až 24 hodin, tlumit horečku, doplňovat tekutiny, odpočívat a nic nejíst.
„Takový stav může být doprovázen bolestí břicha, ale pozor, pokud je bolest prudká a neustupující, je nutné vyhledat lékaře.
A jedná-li se o prudké mnohonásobné zvracení – ztrátu tekutiny, kdy se do hodiny dostaví opakovaně průjem se změnou barvy stolice, popřípadě s krví,a cítíte-li se na kolaps, kontaktujte lékaře také,“ uvádí Lucie Michalů.
Jak chránit pokožku před sluncem?
V létě intenzivní sluneční záření vyvolává podráždění až spálení kůže, způsobuje i vyrážky, ekzémy. Často se k tomu přidruží i zimnice, svědění kůže, nevolnost.
„Proto je velmi důležité, abyste si pokožku chránili nejen opalovacím krémem s vysokým ochranným faktorem, ale také přemýšleli nad svým oděvem. Je totiž známo, že pokožka může reagovat i ve stínu, pod slunečníkem.
Ochrání ji právě vhodný oděv,“ říká Lucie Michalů, vedoucí sestra lékařské služby první pomoci, EUC Klinika Praha – Malešice.
Upozorňuje také, že je třeba před sluncem chránit hlavu. „Nechoďte na slunce bez pokrývky hlavy, dejte si přitom pozor, aby nebyla z materiálu, kvůli kterému se zapaříte nebo přehřejete. Klidně si zvolte takový, který je v případě potřeby možné namočit a tím se ochladit,“ podotýká Lucie Michalů.
„Pokud vaši pokožku podráždilo slunce, lze jako první pomoc použít chladivý gel, který také zmírňuje svědění. Odeznění příznaků ale nemusí být okamžité, a když potíže přetrvávají, vyhledejte odbornou pomoc,“ dodává Lucie Michalů.
Na co je třeba ještě myslet, když jdeme na slunce?
„Než vyrazíte na slunce, myslete také na svoje oči a nasaďte si kvalitní sluneční brýle s UV filtrem. V letních měsících můžou oči i kvůli klimatizovaným prostorám vysychat, proto je dobré pravidelně používat oční kapky,“ radí Lucie Michalů.
Chci přípravky po štípnutí hmyzem
Chci přípravky po opalování