Socioložka Kateřina Lišková se zabývá výzkumem sexuality v období komunistické totality – a umí o něm nesmírně poutavě vyprávět. V loni vydané publikaci „Sexual Liberation, Socialist Style“ mapuje historii sexuálního osvobození ve východní Evropě a bourá hned několik ustálených představ o tom, jak se komunistická společnost k sexu a sexualitě stavěla.
Dokázala byste jednoduše popsat, jaký je vztah mezi společností a něčím tak intimním, jako je sexualita?
Jsou to spojené nádoby. To, jaká je společnost a co a komu umožňuje, přímo ovlivňuje, kdo sex mít může a kdo ne a jak se skrze něj lidé sami vnímají. Ostatně už Michel Foucault řekl, že moderní společnost je ustavena na tom, že reguluje sexualitu.
Proto si myslím, že skrze ni můžeme společnost lépe chápat. A to mě jako socioložku zajímá. Mnozí lidé považují sexualitu za věc extrémně soukromou, ale já se na ní snažím ukazovat naopak to, co je úplně nejveřejnější, tedy stát a jeho politiku.
Překvapilo mě, že komunismus, zejména ten raný z padesátých let, vidíte jako zřízení, které umožnilo poměrně rozsáhlou emancipaci žen. Obvykle si ji spojujeme se západními feministickými proudy, které změnu prosazovaly zdola.
Často se tvrdí, že komunisté jednoduše chtěli ženy nahnat do pracovního procesu. To by ale nemuseli vůbec řešit sex, stačilo by regulovat porodnost. Dělo se ale něco jiného.
Ono řízení „shora“ totiž ve skutečnosti nevycházelo od těch nejmocnějších skupin, nešlo o objednávku komunistického vedení. Spíš to bylo tak, že vědci měli široké pole působnosti a jedním z jejich zájmů byla i sexualita.
Sexuologové byli lékaři a na rozdíl od vědců humanitních směrů, které moc držela zkrátka, měli poměrně velkou volnost.
doc. Kateřina Lišková, Ph.D.
Česká socioložka, přednáší na oborech genderová studia a sociologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Zaměřuje se na otázky sexuality, genderu a etnicity. Přednášela na několika amerických univerzitách, publikovala v časopisech jako Sexualities či History of the Human Sciences.
Mediálně vděčnou skutečností je fakt, že se tu v padesátých letech vědecky zkoumal ženský orgasmus…
Důvodem nebyl primárně prožitek orgasmu, ale problém porodnosti, kterou chtěl režim samozřejmě zvyšovat. Pozornost byla upřená na neplodnost. Ženy, které nemohly otěhotnět, jezdily do Františkových Lázní.
Tam gynekologové zjistili, že asi devět procent z nich z lékařského hlediska nemá vůbec žádný problém, proto si přizvali na pomoc sexuology z Prahy.
Pro ty ale nebyla otázka „reprodukce dělnictva“ nijak žhavá, je zajímalo, jak ženy sex prožívají a co se s nimi při tom děje.
Jak takový výzkum probíhal?
Když měli skupinu žen, které nemohly otěhotnět, bylo logické sestavit kontrolní skupinu z těch, které těhotné byly, a srovnávat je podle všech možných faktorů.
Mimo jiné zjistili, že ženy, kterým se otěhotnět nedaří, si méně užívají sex a jsou méně spokojené v manželství.
Všechny kategorie, které souvisely s láskou nebo spokojeností ve vztahu, se ukázaly jako lepší u kontrolní, těhotné skupiny.
To nezní jako nějak zásadně přelomový závěr.
Na tehdejší dobu byla myšlenka, že manželské a sexuální štěstí souvisí se schopností a ochotou žen mít děti, poměrně převratná. Nezůstalo jen u závěrů; výzkum se pak od léčby fyziologických potíží přesunul právě k sexuologii.
Tehdejší vědci měli dobré kontakty na Západě, byli dobře obeznámeni s Kinseyho výzkumy a později s díly Masterse a Johnsonové. V šedesátém osmém tu dokonce proběhla velká mezinárodní konference.
Psycholog Stanislav Kratochvíl, který působil v léčebně v Kroměříži, byl v roce 1969 na stáži v Americe a práci Masterse a Johnsonové znal. I ze své praxe a léčby neurotiků věděl, že si často stěžují na potíže se sexualitou.
Když se vrátil do ČSSR, aplikoval nové poznatky nejdřív právě u nich; pozval k sobě i pacientovu manželku nebo manžela a léčil je při terapii společně.
Od léčby neplodnosti jsme se tedy dostali k léčbě sexuální dysfunkce.
Manželský pár v léčebně strávil dva až tři týdny, dostávali kartičky s nácviky sexuálních poloh a dalšími informacemi. Na pozemku léčebny v Kroměříži jim vyhradili speciální zvukotěsné domky, kde spolu manželé měli přes noc sex a druhý den to pak s psychologem rozebírali.
Ta terapie byla extrémně úspěšná a později se rozšířila i do regionálních sexuologických ambulancí. Tam ale úspěšnost klesala, protože ženy se už odmítaly účastnit.
To je jedna ze zajímavých věcí, která vyplynula z Kratochvílovy kazuistiky: ženy po terapii hlásily větší spokojenost se sexem například kvůli lepší technice manžela (takže dosáhly většího sexuálního uspokojení), ale po návratu z léčebny velká část manželství stejně ztroskotala, protože rozkol měl i jiné, zásadnější důvody. Terapie ženám nicméně pomohla se ubezpečit, že jsou schopny dosáhnout orgasmu, že s nimi není nic v nepořádku. I proto si možná dovolily odejít.
Milujte se!
Zdroj: Heroine
Valentýnská SLEVA na předplatné Heroine!
Udělejte si radost kvalitním čtením, roční předplatné časopisu Heroine teď se slevou 20 %. Heslo: LASKA
Akce platí pouze do 14. února!
Změna úhlu pohledu směrem k ženskému sexuálnímu prožívání tedy proběhla jaksi mimochodem?
Ne tak docela. Součástí socialistického smýšlení byl názor, že v manželském páru má být láska a její podmínkou je, aby mezi těmi dvěma byla rovnost. Raný socialismus zdůrazňoval, že už není možné, aby důvodem pro uzavření sňatku bylo cokoliv jiného než láska. Žádný majetek, žádné sňatky z rozumu.
Manželé si mají být nejen rovni, ale také se mají dobře poznat, což v tehdejším chápání znamenalo potkávat a poznávat se v pracovních kolektivech. Najednou tu máme osu rovnost – práce – láska, kde se všechny věci prolínají a odkud měla vzejít podstata spokojeného života.
Jednou ze zásadních změn, za kterou stála i tato myšlenka, byla úprava zákoníku o rodině na začátku padesátých let.
V čem ta změna spočívala?
Až do roku 1950 neměly ženy v rodině stejná práva jako muži. Ve všem byly podřízené. Tyhle zákoníky se v podstatě datovaly už od dob Napoleona, ale nezměnily se ani po první světové válce a dál se překládaly. Platilo, že žena a děti patří muži a on o nich rozhoduje.
Žena má být poslušná, muž ji vede. Velká debata byla kolem práva na rozvod, které tehdy bylo také velmi omezené. Bylo skoro nemožné se rozvést, a to jak pro ženy, tak pro muže; často vznikala tzv.
mrtvá manželství, kdy měli oba třeba i nové partnery, ale formálně zůstávali manželi. Manžel byl povinný ženu v manželství zajišťovat, v případě rozvodu o peníze přicházela. Nový zákoník zakotvil nejen rovnost, ale i dělení společného majetku.
Oba dostali stejná práva i povinnosti vůči dětem, narovnala se i práva dětí narozených mimo manželství.
Jaké důsledky měla změna zákona v reálném životě?
Úplně zásadní. Změnila možnosti, co lidé v manželství měli a mohli dělat. Nastavila i normy ohledně toho, co to manželství vlastně je a co je možné od něj čekat. Reálný společenský dopad byl samozřejmě postupný, typicky dlouho přetrvávala tolerance k domácímu násilí.
To, že rovnost znamená i „nemůžu bít svou ženu“, nebylo v zákoně konkrétně specifikované a pro soudce to bylo problematické, protože vycházeli ze staletí trvajícího principu, že muž má v manželství právo ženu „napravovat“.
Až v šedesátých letech se domácí násilí stalo legitimním důvodem k rozvodu.
Zmínila jste, že posun nastal i v tom, jak se společnost stavěla k dětem v rodině i mimo rodinu.
Zásadní proměna proběhla v 60. letech, akcent se z otázky ženy přesunul na otázku dítěte.
Nové myšlenky vyrůstaly z výzkumů, které dělali psychologové nebo psychiatři v různých typech ústavů – kojeneckých, socio-diagnostických, nebo v dětských domovech, a tedy se týkaly dětí, které z různých důvodů nevyrůstaly v rodině.
Bylo prokazatelné, že takové děti mají celou škálu potíží: jsou nemocnější, opožďují se vývojově, a když ústavy opustí, mají potíže vřadit se do společnosti. Prvotní snaha byla tenhle nežádoucí vývoj narovnat, vylepšit.
V roce 1961 proběhla konference, kde se výzkumníci z různých oborů poprvé dohromady setkali a v šedesátém třetím vydávají Matějček s Langmajerem knížku, která poprvé zdůrazňuje význam socializace dítěte v rodině.
Pokud vyrůstá jinak, s největší pravděpodobností nastoupí citová deprivace, protože chybí primární vazba na matku. Ne na rodiče, ne na jednu osobu, ale na matku. Zároveň v tom samém roce byl odvysílán dokument Děti bez lásky, kde Matějček mluví o dětech, které prošly ústavní výchovou.
Mělo to tehdy obrovský dosah, mluvilo se o tom. Následovaly pak i systémové změny v ústavní péči.
A rodina jako taková?
Během 60. let se ustavují výbory Akademie věd, které znovu promýšlejí socialismus, což později vyústilo do Pražského jara.
Ve výborech bylo hodně ekonomů, kteří se také věnovali ekonomice rodiny a mimo jiné zjistili strašnou věc: vždyť komunisti chtějí rodinu všestranně podporovat, a přitom nejsou žádné přídavky na děti, jen nějaké odpisy z daní! A kdo nejvíc odepisuje? Ti, co mají nejvyšší příjmy a první dítě! No co je tohle za propopulační socialistickou politiku? Takže se úplně chytali za hlavu, propočítali to a došli k tomu, že se musí zavést přídavky, které musí stoupat s každým dalším dítětem. Zároveň bylo jasné, že spousta mladých lidí nemá kde bydlet, takže se řešila bytová otázka. To později vedlo k zavedení novomanželských půjček.
Přednost této chytré a přístupné knihy tkví v tom, že ukazuje, co by ženám (a nepochybně i mužům) přinesl naprosto jiný systémový vztah k něčemu tak základnímu, jako je sex či zdraví.— The New Yorker
Jak se tím změnilo postavení žen v rámci rodiny?
Demografové dělali na začátku šedesátých let výzkum „Vdaná žena v rodině a v zaměstnání“. Dotazovali se žen, jak to zvládají, a ženy si pochopitelně stěžovaly, jak jsou unavené, že to nezvládají, že potřebují být s dětmi víc doma. V té době byla mateřská dovolená jen pár týdnů.
Zároveň z těch výzkumů vyplývalo, že ženy v žádném případě nechtějí mít víc než dvě děti. V důsledku těchto zjištění se začala prodlužovat mateřská, až nakonec nastoupala na tři roky. Bylo zajímavé, že závěry odborníků byly vyloženě proženské, nebála bych se říct, až feministické.
Už tenkrát říkali: Mateřská dovolená? Jaká dovolená? To je strašná dřina!
Z dnešního pohledu to vyznívá velmi progresivně.
Jenže v důsledku to tradiční roli žen v rodině spíš zabetonovalo. Na začátku sedmdesátých let tu máme prodlouženou mateřskou dovolenou, přídavky na děti, novomanželské půjčky, plus důraz na to, že mateřská role je nezastupitelná, který do té doby nebyl tak silný.
Mohlo to teoreticky dopadnout i jinak. Kdyby nenastoupil husákovský režim, nemuselo to nutně vést k tomu, že rodina bude pojímaná tak úzce. Režim ale chtěl, aby rodina byla skutečně nukleární.
Historicky je to docela častý jev – když se režimy konsolidují, zvlášť po revolucích nebo jiných otřesech, akcentují roli semknuté rodiny, aby se vyklidil veřejný prostor. Přesně tenhle důraz dodali normalizátoři.
Bylo v jejich zájmu, aby lidi nechodili demonstrovat do ulic, ale seděli doma. V určitém smyslu tomu podlehli i lidi sami, protože režimu už měli plné zuby.
Probíhaly podobné změny i v dalších zemích východního bloku?
Zdaleka ne. Zatímco u nás se během normalizace kladl důraz na tradiční rodinu a genderově podmíněné role, kdy se otec například vůbec nepodílí na péči o malé děti a muži k tomu nejsou ani nijak vedeni, v Maďarsku to bylo jinak. Tam se kluci v rámci středoškolské „výchovy k rodičovství“ učili přebalovat miminko.
Jaký byl důvod takové odlišnosti?
V té době bylo Maďarsko výrazně liberálnější. My jsme v té době byli podobnější spíš Polsku a v něčem východnímu Německu. Maďaři měli zvláštní vývoj. Už v padesátých letech tam vládla vysoká rozvodovost a odborníci přemýšleli, jak ji snížit.
Začínaly tam krystalizovat názory, že například nevěra by nemusela být nutně důvodem pro rozvod manželství a že by se mělo znovu promyslet, jak manželská a sexuální láska funguje. A že je nerealistické očekávat, když jsou spolu lidé v manželství desítky let, že po sobě budou neustále sexuálně toužit. Začala se rozlišovat věrnost lidská a věrnost tělesná.
Ta lidská se hodnotila jako důležitější a platilo to pro všechny, pro muže i ženy. Byli až tak daleko, že se v televizi debatovalo o otevřeném manželství a vycházely manželské příručky psané maďarskými sexuology, kde na titulní stránce byli nevěsta a ženich a každý objímal ještě jednoho partnera.
Když u nás napsal o otevřeném manželství pár řádek Miroslav Plzák, myslel tím, že žena a muž si mají každý týden vyhradit jeden den na svoje hobby a nemají si do toho lézt. Takže on půjde na ryby a ona s kamarádkami do divadla.
Měla tahle liberalizace vliv právě na sexualitu?
V sedmdesátých letech se v Maďarsku třeba dost mluvilo o klitorisu a o tom, jak je pro sexuální prožitek ženy důležitý. Sexuoložka Elvira Lux šířila osvětu v televizi.
Ani u nás to nebylo vyloženě tabu, ale určitě to nebylo téma v Televizním klubu mladých.
Sexuologové o tom samozřejmě věděli, za podobnými zjištěními stála i logika oněch Kratochvílových nácviků, ale veřejná diskuse zdaleka tak otevřená nebyla.
Napsala jste předmluvu ke knize Proč mají ženy za socialismu lepší sex. Autorka Kristen R. Ghodsee v ní tvrdí, že v socialistické společnosti mají ženy snazší cestu k ekonomické nezávislosti, méně jim hrozí chudoba, mají možnost lépe sladit práci a rodinu a v důsledku tohohle všeho pak mají i lepší sex. Souhlasíte?
Souhlasím především s tím, že ekonomická nezávislost je pro ženu zásadní v tom, aby si mohla dobře vybrat partnera, anebo od toho špatného odejít. A to se projeví i v sexu. Výdělek měly ženy vždycky v průměru nižší než muži, nezměnilo se to ani za normalizace.
Co se ale změnilo, byla státem řízená finanční podpora. Dávky najednou tvořily významný podíl příjmu navázaný na děti – a děti podle normalizační morálky „patřily k ženě“, takže šly peníze za ženami.
Když se žena rozvedla (a víc žen než mužů žádalo o rozvod), její životní podmínky se mohly dokonce zlepšit, pokud třeba partner odsával velkou část rodinného rozpočtu.
Co je tedy podle vás nejdůležitější pro to, abychom „měly lepší sex“?
Důležitá je právně zakotvená rovnost, rovný přístup ke vzdělání, zaměstnání a z něho plynoucí finanční samostatnost a příjem, o kterém žena sama rozhoduje. A případně i pomoc od státu, pokud má žena děti a žije bez partnera.
Už víme, že pokud bude ve společnosti růst nerovnost, genderová i třídní, životy lidí se nezlepší. A to se Kristen Ghodsee snaží říct: Tam, kde jsou ekonomické nerovnosti velké, kde chudoba disproporčně dopadá právě na ženy, tam nebude mít dobrý sex nikdo.
Protože nebude mít dobrý život.
Rozhovor vyšel v časopise Heroine v čísle 5/2020.
Chceme dítě, ale nedaří se nám | MÁMA A JÁ
Tak, nyní nastala ta vhodná doba. Společně s partnerem jsme se rozhodli, že chceme děťátko.
Vysadíme antikoncepci a věnujeme se jeden druhému, ale za čas možná zjistíme, že to není až tak jednoduché, jak jsme si představovali…
Těhotenství je samozřejmost
Když žena dostane po prvním měsíci, kdy se s partnerem snažili o početí, menstruaci, většinou mávne rukou: nepodařilo se nyní, podaří se později. Ale po druhém měsíci ji přepadne nejistota. A jak měsíce přibývají, nejistota je stále větší, zmítají s ní pochybnosti: Budu vůbec někdy matkou?
Jak však dokazují statistiky – i úplně zdravá žena do 25 let (kdy je šance na otěhotnění relativně největší) má po dobu jednoho měsíce při pravidelné frekvenci pohlavních styků se zdravým mužem (2–3krát týdně) šanci otěhotnět přibližně 20 až 25 %, což znamená, že na plánované dítě se čeká v průměru 4–5 měsíců.
Se zvyšujícím se věkem partnerky se tato “čekací” doba prodlužuje. Ženy ve věku kolem 30 let mají přibližně 15% šanci otěhotnět (tj. je k tomu třeba v průměru 6–7 menstruačních cyklů), a to při pravidelném styku 2–3krát týdně!
Po uplynutí věku 35 let se pravděpodobnost snižuje ještě výrazněji, např. po 40. roce věku se snižuje pod 5 % na jeden menstruační cyklus.
Příčiny této všeobecně nízké pravděpodobnosti početí u člověka nejsou přesně známy. Jednou z nich je např. stárnutí vajíček, protože ta se nacházejí v těle ženy už od narození.
Například: když se rozhodnete otěhotnět ve věku 35 let, stejně jsou “stará” i vaše vajíčka, a tak je vyšší pravděpodobnost, že pod vlivem překonaných nemocí, různých absorbovaných škodlivin nebo vlivem kosmického záření se v nich hromadí mutace, které ztěžují nebo zabraňují oplodnění, resp.
po oplodnění vedou ke vzniku života neschopného embrya. K oplodnění tedy mohlo dojít, ale embryo zaniklo ještě dříve, než se uhnízdilo v děloze.
Předpokládá se, že takto zaniká většina potenciálních těhotenství ještě dříve, než se o nich dozvíme a než se ultrazvukem rozpoznají. Příroda si dělá opravdu velmi přísný výběr.
Kdy tedy hovoříme o neplodnosti?
O neplodnosti hovoříme tehdy, když se páru nepodaří dosáhnout početí nebo graviditu po uplynutí jednoho roku pravidelného nechráněného styku (některé prameny uvádějí jako dolní hranici dvou let).
Po uplynutí této doby by se pár měl poradit s odborníkem.
U žen ve věku nad 35 let je tato spodní hranice určila na šesti měsících vzhledem k tomu, že k léčení neplodnosti je třeba s ohledem na věk ženy přistoupit dříve.
Pokud uběhla kratší doba a vám se zatím otěhotnět nepodařilo, možná postačí, když se zamyslíte nad tím, jak byste mohli těhotenství alespoň trošku pomoci.
Vysaďte drogy
Vysaďte cigarety a tvrdý alkohol (pivo a víno omezte na minimum) – snižují šanci otěhotnět a mohli by být v raném stadiu těhotenství důvodem k dřívějšímu potratu nebo vést ke zdravotním problémům plodu. Stejně tak kouření partnera může být příčinou nízké kvality spermií.
Dbejte na správnou výživu
Snažte se o zdravou výživu s vyváženým příjmem všech potřebných vitaminů a minerálů.
Zvyšte příjem kyseliny listové (kapustová zelenina, brokolice apod.), protože kyselina listová zvyšuje šanci na otěhotnění, snižuje šanci raných potratů a předchází rozštěpovým poruchám plodu. Z tohoto důvodu odborníci doporučují zvýšený příjem kyseliny listové minimálně tři měsíce před plánovaným početím a po dobu prvních tří měsíců těhotenství.
Mimo to zvýšený příjem kyseliny listové (společně se zinkem) by podle lékařských výzkumů mohl pomoci mužům, kteří mají problém s kvalitou spermií.
Podle vědců vede zvýšená konzumace zinku a kyseliny listové k produkci většího množství spermií (v uskutečněné studii se u “problémových jedinců” zvýšila jejich kvantita až o více než 70 %, zatímco u zdravých mužů to k jejich zvýšení nevedlo), a tím i zlepšení šance na početí. Oba potravinové doplňky představují základní esenci pro tvorbu DNA a vznik spermií.
Upravte svoji hmotnost
Zamyslete se nad svojí hmotností. Nízká hmotnost, jakož i obezita, je častou příčinou neplodnosti nebo problémů při oplodnění. U žen s vysokou či příliš nízkou hmotností dochází k častějšímu výskytu hormonálních poruch, které mohou způsobovat nepřítomnost ovulace nebo její nepravidelnost, a tedy neplodnost.
V případě, že tyto ženy otěhotní, v době první třetiny těhotenství mají zvýšené riziko samovolného potratu. Uvádí se, že např. obézní ženy mají 3krát vyšší riziko tzv. ovulační neplodnosti než ženy s normální váhou a téměř 2krát vyšší riziko samovolného potratu na začátku těhotenství.
Ale už malá úprava hmotnosti směrem nahoru nebo dolů může vést k výrazně vyšší šanci početí.
Je frekvence pohlavního styku dostatečná?
Frekvence pohlavních styků může být velmi důležitá. Vzhledem k tomu, že žena je plodná přibližně tři až pět za sebou jdoucích dnů v měsíci (největší pravděpodobnost početí trvá jen dva dny), neměla by být frekvence sexuálních styků nižší než 2–3krát týdně (přesněji obden nebo každý třetí den).
…milovat se, milovat se, milovat se. Navzdory tomu, že statistiky říkají, že se průměrný pár miluje 2–3krát týdně – nevěřte tomu. Sexuologové tvrdí, že to tak není.
Proč to ale statistiky tvrdí?Jednak prý proto, že jsme ješitní (a dokonce i při anonymním průzkumu), potom proto, že hodně mužů a žen uvádí podvědomě jen svoje přání a navrch ten průměr výrazně zlepšuje menšina aktivních jedinců.
Skutečnost je o hodně horší. Je množství párů, které si na sebe najdou čas 2–3krát do měsíce.
Zajímavost:
Mnozí sexuologové dokonce tvrdí, že některé děti přijdou na svět umělým oplodněním jen proto, že jejich rodiče mají spolu tak nízkou frekvenci pohlavních styků, že to na zplození potomka jednoduše nestačí, případně nemají spolu sex vůbec.
Fenomén, který je zatím tabu i v lékařských ordinacích, nám skutečně potvrdilo několik žen, které uvažují o umělém oplodnění. Lékaři to neřekly ze strachu, že by se je poslal pryč, a hlavně – stydí se.
“Nikdy bych svému lékaři neřekla, že nejsem těhotná proto, že se svým manželem spíme maximálně jen jednou za měsíc. Řekl by si, že jsem divná, když chci dítě a nedokážu svého muže svést. A asi by mě poslal do manželské ložnice.
Ale mě už opravdu nebaví se vnucovat svému muži a přesvědčovat ho, že když chceme dítě, musíme častěji spolu spát,” potvrdila nám tuto hypotézu atraktivní 30letá žena, která už půl roku čeká na umělé oplodnění.
Lékaři nenašli u ní ani u manžela žádný problém, který by vedl ke zdravotním potížím bránícím oplodnění, a tak je zařadili mezi cca 10 % párů, kde je příčina neplodnosti nejasná.
Lékaři nemohou tyto případy konkrétně potvrdit, protože právě oni se o tom od svých pacientek jednoduše nedozvědí.
“Tento fenomén je známý. Říká se tomu zdánlivá sterilita nebo také nekonzumované manželství,” říká pražský gynekolog Pavel Čepický.
Při pohlavním styku jednou měsíčně je pravděpodobnost otěhotnění velmi nízká – zmíněná třicetiletá žena by na to potřebovala v průměru pět let. Vyhledat lékaře se přitom doporučuje nejpozději po dvou letech neúspěšných pokusů. (Samozřejmě, je tam i zmínka o pravidelném styku. Ale i když se na to lékař při prvním vyšetření zeptá, jak dokázat, že odpověď pacientky je pravdivá?)
To může být důvodem, proč problémy s přirozeným početím mají hlavně lidi, kteří odložili početí dítěte “na později”, například kvůli kariéře. To klesá nejen jejich přirozená plodnost, ale v důsledku věku i dlouholetého partnerského vztahu i sexuální aktivita.
Umělé oplodnění je lékařský zákrok, není ani příjemný, ani úplně bez rizika, ať ze strany matky, nebo plodu, a úspěšnost není stoprocentní ( uvádí se okolo 30 %).
Je dosti nákladné a čekací doba je dlouhá (okolo 3 let) – proto by o něj měli požádat opravdu jen páry, v jejichž případě všechno ostatní selhalo a bez lékařské pomoci nemají šanci mít vlastního potomka.
Naopak, pravidelný sex je o hodně jednodušší, příjemnější a bezpečný, ba dokonce zdraví prospěšný…
Jak vypočítat plodné dny?
Náš tip pro “problémové páry”
Zaměřte se na to, abyste alespoň v období okolo ovulace, tj. po dobu plodných dní, bez ohledu na únavu a neodkladné povinnosti měli s partnerem co nejčastěji sex.
Jak vypočítat plodné dny?
Existují tři základní metody na výpočet plodných dní: na základě menstruačního cyklu, měřením bazální teploty a Billingsovou metodou.
Výpočet předpokládaných plodných dní na základě menstruačního cyklu je nejjednodušší, ale nemusí to být přesná informace.
Některé ženy mají úplně nepravidelnou ovulaci, a dokonce jsou ženy, které mohou otěhotnět i v době menstruace!
Jen ve stručnosti – plodné dny při pravidelném 28denním menstruačním cyklu by měly být 11.,12.,13.,14.,15. den s vrcholem na 13. a 14.
dni (ovulace) od začátku menstruace. V případě , že máte pravidelný cyklus, ale ne 28denní , odečtěte si od délky menstruačního cyklu 14 dní a v tento den byste měla mít ovulaci
Příklad:
Při 3denním cyklu je to 31–14 = 17, tedy ovulaci byste měla mít 17. den od začátku menstruačního cyklu (prvního dne poslední menstruace). Plodné dny by měly být 14.,15.,16.,17.,18. den menstruačního cyklu s vrcholem na 16. a 17. dni cyklu.
Přesnějšími, ale náročnějšími metodami na výpočet ovulace by mělo být měření bazální teploty a Billingsova metoda.
Poznámka: Spermie mají schopnost oplodnit vajíčko po tři až čtyři dny, podle některých autorů dokonce pět až šest dní po pohlavním styku, ale pokud musí čekat tak dlouho, jejich funkčnost klesá a pravděpodobnost oplodnění se výrazně snižuje.
Největší šance otěhotnět je, když se spermie dostanou do pochvy ženy den předtím, než dozraje a uvolní se vajíčko z vejcovodu (tj. při pravidelném 28denním pravidelném cyklu je to 13.den).
Vajíčko je schopné oplodnění po ovulaci jen velmi krátkou dobu, nejvíce 20 až 24 hodin (a to jen ten 14.den).
Pokud nedojde k pohlavnímu styku v období čtyř dní před ovulací a nejvíce 24 hodin po ovulaci, je těhotenství fakticky vyloučené.
I polohy mohou být důležité
Lékařské výzkumy to sice zatím nepotvrdily, ale mnozí odborníci se přiklánějí k názoru, že polohy při styku, kde působí správný pohyb spermií a gravitace, mohou otěhotnění pomoci.
Možná se podivíte, ale když se společně zamyslíme, jakou velikost má spermie (0,05mm) a jakou délku musí vzhledem ke svojí velikosti překonat, mohli bychom to přirovnat k tomu, jako bychom museli přejít (nebo spíše plazit se) přibližně 4 km.
Proto by každý milimetr, o který se nám tuto cestu podaří zkrátit, mohl být důležitý. Hlavně v případě, když má muž tzv. líné spermie.
Nevhodné jsou polohy, které zhoršují nebo prodlužují dráhu spermií (opak misionářské polohy – žena nahoře, muž dole a různé polohy v sedě nebo ve stoji – už jen ten fakt , jaké množství spermií okamžitě vyteče z pochvy ven).
Jak ještě zvýšit šanci otěhotnět?
Zůstaňte ještě alespoň půl hodiny ležet. Nevstávejte, nesedejte si. A neutíkejte do sprchy. Pokud jste použili polštář, klidně si ho tam ještě půl hodinky nechejte.
Teoreticky by mohlo gravitaci pomoci i položit nohy na vyvýšené místo nebo v poloze na zádech kolena přitáhnout k bradě, případně zůstat pár minut v poloze svíčka. Žádný výzkum to nepotvrzuje, ale pokud jste v dobré kondici a máte chuť experimentovat, račte, takové cvičení vám určitě neuškodí.
Chce to trpělivost
Odborníci tvrdí, že lidé dnes mají málo trpělivosti pracovat na zplození dítěte normálním sexem. Pokud žena za několik měsíců neotěhotní, přijde na řadu nejistota, pochybnosti, návštěva odborníků, shánění informací o hormonální léčbě nebo umělém oplodnění.
Často se zapomíná na to, že zplodit dítě nejde (a ani nikdy nešlo) rychle. Ne nadarmo naši předkové říkali, že dítě je darem od boha. (Ale je pravda i to, že po třicítce už opravdu není čas.)
Neplodnost může být vyvolaná i tím, že pár po několika měsíčním snažení podléhá stresu.
Není v psychické pohodě, začíná se urputně snažit o otěhotnění, sex si plánuje přesně v předpokládaných plodných dnech, a jindy se trochu “šetří”, ze sexu se stává povinnost a postupně se z něho i ze vztahu vytrácí něha, láska, spontánnost, protože vše je zaměřené na jediný cíl: počít dítě. To šanci na oplodnění výrazně snižuje, zejména psychika ženy sehrává v procesu početí velmi důležitou roli.
Jak už jsme jednou řekli – příroda má velmi husté síto a s velkou pravděpodobností jím nedovolí projít potencionální matce, která je vystresovaná a psychicky na dně. Tuto teorii potvrzuje i fakt, že mnohým párům se po umělém oplodnění nebo adopci děťátka jakoby zázrakem najednou podaří normálně počít.
Hlavně nezapomeňte s partnerem na to, že prvním a hlavním důvodem, proč jste spolu, je to , že se máte rádi
A dbejte na to, abyste si to stále dokazovali.Kde panuje láska a psychická pohoda, tam může pomoci svým dílem i příroda, na kterou ani v dnešní době žádný medicínský pokrok nedosáhne.
Nejčastější problémy při milování, se kterými odborníci mohou pomoci
Sexuální apetence představuje chuť, žádost, zájem nebo touhu po sexuálním styku a dalších sexuálních aktivitách. Podle vědců za tento stav může velmi často vysoká hladina hormonu prolaktinu, jenž u žen bývá spojena s vysokým stupněm těhotenství, porodem a kojením a u mužů s nádorem hypofýzy.
Pro muže je obvyklou příčinou snížené sexuální touhy pocit frustrace a studu ze sexuální dysfunkce (zejména problémy s erekcí), ale i v důsledku onemocnění či nežádoucích účinků léků, zklamání ze vztahu či z partnera, užívání alkoholu a drog. Negativně působí také deprese a úzkost, stres ve vztahu či odcizení, nedostatek času a energie, mnoho starostí a zaujetí dětmi, ostatními členy rodiny či kariérou.
Ke znovuvytvoření sexuální touhy u muže je zapotřebí posílit kruh pozitivního očekávání, příjemný sexuální zážitek a pravidelnou sexuální aktivitu.
Velmi častý problém žen všech věkových kategorií s dosažením a udržením dostatečného vzrušení v průběhu pohlavního styku. Tento problém je spojen nejčastěji s emocemi. Ženy se prostě nedokáží na vlastní akt soustředit a tedy i vzrušit.
Bohužel u žen neexistuje žádné účinné afrodiziakum, které by tento stav napravilo. Náprava tak spočívá v autoerotice a v párovém vzájemném poznávání (vzájemných nekoitálních erotických doteků a mazlení).
Sexuální averze je odpor k pohlavní aktivitě. Může jít jen o odpor k určitým dotekům, ale i k samotnému sexuálnímu aktu. Některé ženy dokonce snáze snesou soulož než dotekovou předehru. Tyto problémy velmi často souvisí se sexuálními traumaty z dětství či dospívání.
Někdy však za tento problém může samotný partner, pokud ženu opakovaně nutí k věcem, které se jí samotné nelíbí.
Bolest při sexu trápí většinou ženy, které mají problémy s dostatečnou vlhkostí vaginy nebo je trápí nejrůznější záněty či mykózy. Na nedostatečnou vlhkost dobře pomáhá prodloužená předehra anebo pomůcky v podobě nejrůznějších lubrikantů, které lze pořídit jak na olejové, tak vodní bázi. U zánětů i mykóz může být léčba složitější a měla by probíhat pod dohledem odborníka.
Velmi bolestivý stav, kdy dochází k téměř nemožnému průniku do vaginy. Je to způsobeno podmíněným reflexem svalů dna pánevního, jenž způsobí náhlé napětí v pochvě a to velmi často při prohlídce u lékaře, či aplikaci menstruačního tamponu anebo také při sexuálním styku. Při vaginismu není žena schopna kontrolovat napětí svalů a dokáže se tohoto problému zbavit až díky odborné péči lékařů.
Jde o problémy při samotném pohlavním styku, kdy ženě vadí nebo ji bolí některé pohyby penisu v pochvě. Někdy je problémem zavedení penisu, jindy je bolestí provázen až hluboký průnik. Mezi nejčastější příčiny patří špatně zhojená hráz po porodu, endometrióza, chronický zánět poševní sliznice a porucha funkce svalů pánevního dna.
Nemožnost dosáhnout orgasmus provází velkou část žen. Nicméně jak odborníci tvrdí, ženy i bez orgasmu mohou mít uspokojivý sexuální život. A je tedy především na ženě, jak moc touto skutečností strádá.
Z doposud nejrozsáhlejšího průzkumu našich dvou předních sexuologů Petra Weisse a Jaroslava Zvěřiny až 8 % žen orgasmu nedosahuje nikdy, 17 % v menšině styků, 21 % dosahuje orgasmu asi v polovině styků, 28 % ve většině a jen 27 % žen vždy nebo téměř vždy.
V každém případě je v tomto směru pro ženu nejdůležitější dokonalé poznání svého těla a reakcí na nejrůznější podněty. S tím však ženě pomůže především autoerotika, nebo-li masturbace. Většinou žena jedině tak zjistí, co jí skutečně dělá i nedělá dobře.
Kromě poznání vlastního těla a zkušeností může žena hledat další příčiny ve výchově či ve své minulosti.
Někdy sexualitu komplikují i nejrůznější předsudky, které jim dají do vínku nejčastěji rodiče či prarodiče. Může jít o předsudky spojené s pohledem na sex jako takovým. Zejména některé babičky o sexu často hovoří jako o něčem, co je naprosto nepříjemné a vlastně špatné.
Jelikož intenzita prožití orgasmu souvisí i s hlavou, problémy mohou nastat například i se studem, strachem či nejrůznějšími úzkostmi či jen díky nevyřešeným partnerským konfliktům.
„Existují však i ženy, u kterých je příčina neznámá a nelze ji přesně identifikovat ani po dlouhé terapii (některé ženy orgasmus nemají celý život a některé z nich jsou se svojí sexualitou spokojené),“ vysvětluje psycholožka Kateřina Hollá ze Sexuálně.cz.
Ve chvíli, kdy je alespoň částečně odstraněn některý z psychických bloků, je možné se zabývat tělesnou stránkou věci.
Problém ovládat svou ejakulaci provází většinu mladých nezkušených mužů. Ovšem tento problém může nastat i v pozdějším věku. Ze statistik vyplývá, že přibližně tři z deseti dospělých mužů předčasnou ejakulaci prožívají pravidelně.
Podle odborníků lze za předčasnou ejakulaci považovat každý pohlavní styk, u nějž dojde k ejakulaci za kratší dobu, než jsou 2 minuty.
Předčasná ejakulace není pravděpodobně organická, ale může být psychologickým důsledkem organického poškození, např. neschopnosti erekce nebo bolesti. Asi nejtěžší forma je, pokud muž ejakuluje ještě před plánovaným vstupem do vagíny nebo dříve, než je dosaženo erekce.
Podle sexuologů však lze předčasné ejakulaci porozumět a lze ji změnit. V nejlehčích, ale zároveň nejčastějších případech pomáhá změna polohy nebo techniky.
„Základní myšlenkou je: Přivést partnerku k orgasmu a přitom se příliš nevzrušit. Co to znamená? Prodloužit předehru, případně nepřipustit aby vás partnerka vzrušovala už při předehře například orálním sexem a podobně,“ vysvětluje sexuolog Ondřej Trojan.
U nejtěžších forem se nejčastěji používá léčba antidepresivy a společně s nimi je doporučeno provádět speciální cviky s penisem a posilování svalů dna pánevního. Jako doplněk pak lze použít i znecitlivující mast. Ovšem každá taková léčba by měla probíhat pod dohledem lékaře. Podle Ondřeje Trojana taková léčba trvá minimálně půl roku, aby došlo k trvalému prodloužení reflexu.
O poruchu erekce jde, pokud každý třetí pokus o pohlavní styk není úspěšný a jestliže jeden či oba partneři jsou touto situací frustrováni, traumatizováni a snášejí ji nelibě.
Podle průzkumu z roku 2001 erektilní dysfunkcí trpí v České republice 54 procent mužů ve věku 35–65 let.
Změny v kvalitě erekce mohou mít celou řadu příčin. Objeví se v okamžiku, kdy z nějakého důvodu selže některá ze složek důležitých pro dostatečné ztopoření penisu.
S přibývajícím věkem si muži obvykle všimnou, že jim dosahování erekce trvá déle. Jedná se o normální změny, které mají souvislost se stárnutím, a velmi často se nejedná o poruchy erekce.
Erektilní dysfunkce bývá u mužů výrazně svázána s dalšími zdravotními poruchami. Jen málokdy se jedná pouze o psychický problém. A proto je důležité včas navštívit lékaře. Ne nadarmo se totiž říká, že erekce je barometr zdraví muže.
Navíc poruchy erekce jsou velmi dobře léčitelné a je nesmysl dobu s problémem zbytečně prodlužovat.
Když dlouho nemáte sex, tohle se stane s vaším tělem!
- Na to, že je sex příjemný a mnohdy ohromně zábavný, už jistě většina z vás přišla. Ovšem sex nám nepřináší jen tyto dva aspekty, má mnoho různých dalších vlivů na náš život a možná si je vůbec neuvědomujete.Můžeme se ocitnout v situaci, jako je právě nyní, kdy jsme v totální izolaci, a ještě bez partnera. Samy ale můžeme být i jindy a občas je těžké najít si někoho nového. Tím pádem se potom stává, že naše sexuální dieta je delší, než bychom samy chtěly. Pozor na to, dámy, protože absence sexu v našich životech nemá vůbec dobrý vliv na naše tělo. Tohle všechno hrozí, pokud si budeme nadále odříkat tělesná potěšení.
-
Věřte nevěřte, sex je velmi prospěšný pro náš imunitní systém, protože během něho tvoří tělo protilátky, které pomáhají našemu organismu bojovat s nepříjemnými nemocemi, jako jsou chřipky a nachlazení a v dnešní době i boj s novými druhy chorob, jimž podléhají jedinci se slabou imunitou. Pokud si budete odříkat sex, vaše šance, že vás skolí první rýmička, jsou mnohem vyšší.
Orgasmem ke zdraví! Zvýší imunitu, zbaví vás bolestí i nespavosti -
Nedostatek sexu, který trvá dlouhou dobu, může obloudit váš mozek a přesvědčit ho o tom, že nejste dostatečně atraktivní nebo sexy, nebo že jste ošklivá a nestojíte za to. To je samozřejmě úplná blbost! Ale řekněme si to na rovinu, prostě to člověku nepřidá a může to nakonec dokonce být jeden z důvodů, proč se nám nedaří navázat žádný vztah, a tím šance na sex ještě snižujeme.
Podívejte se na video, jak uspokojit muže rukou lépe než to dovede on sám:
Gábi se nebojí zeptat: Jak uspokojit rukou muže lépe než to dovede on sám • VIDEO: Adam Balažovič/BPŽ -
Sex je skvělý způsob, jak posilovat pánevní dno, jedna z nejpříjemněji strávených chvil, kdy cvičíte, vůbec. Pokud tedy nepracujete na posílení svých svalů v této speciální části v posilovně nebo doma v obýváku na koberci, potom vám značně ochabovat a hrozí vám nepříjemnosti.
Podívejte se na vysvětlení, proč nás sex tolik baví:
Gábi se nebojí zeptat: Proč nás sex tolik baví? • VIDEO: Adam Balažovič -
Je mnoho žen, které milují sport a nedovedou si bez něho představit svůj den, ale mnoho žen sport z duše nenávidí a při pomyšlení na pocení v posilovně se jim dělají osypky. Sex je jediná forma pohybu, která je v jejich případě snesitelná. Pokud o tuto jedinou pohybovou složku svého života přijdou, je možné, že se dostaví problémy s krevním tlakem a celkově kardiovaskulární soustavou, protože pravidelným cvičením ho posilujete a předcházíte tak třeba také srdečnímu selhání.
Zázrak! Jednoduchý trik sníží krevní tlak za jednu minutu -
Během milování dochází v těle k mnoha procesům a mimo jiné všechny ty slastné pocity, které zažíváme, spouští vylučování hormonů, jež nás pozitivně naladí. Jestliže se tohoto procesu vzdáváme, hormony štěstí se nám nebudou vyplavovat do krevního toku a budeme mnohem náchylnější k depresím a podléhat mnohem snáz stresu. Bez sexu tak musíte najít jiné aktivity, které vašemu organismu pomohou s produkcí serotoninu, oxytocinu a dalších šťastných hormonů.
Tajemství jeho penisu: Tyhle věci vám muži nikdy nepřiznají! -
Nejen že vám sex pomáhá být zdravější, ale také chytřejší. Některé zdroje tvrdí, že se během sexu se tvoří v mozku neurony v oblasti paměti. Takže v podstatě s každým pohlavním stykem tvoříte nová neuronová miminka, která vám pomáhají být mnohem bystřejší a lépe si vše pamatovat.
Čeho si na vás muži při sexu vždycky všimnou
Když se v sexu nedaří – Proženy
Foto: samphoto.cz/jiunlimited
Do vztahu zavítají i ty špatné chvíle
Během sexuálního života každého páru občas dojde k situaci, kdy vášnivé a hezké chvíle vystřídají ty zlé. Vytratí se jiskra a trápení má za následek napětí. Ale co s tím?
Pokud se náhle přestane dařit, důvodů může být mnoho, počínaje předčasnou ejakulací milence až k neschopnosti dosáhnutí orgasmu u ženy.
Na muže je ale v období „horších časů“ vyvinut větší tlak, neb jeho milenka je schopna milování i bez prožití orgasmu, ale on kvůli poruchám erekce či vyvrcholení ovlivňuje průběh milostného setkání jich obou.
Někdo by mohl nabídnout, že orgasmus vyvolaný jazykem nebo rukou je přeci taky skvělý (o tom nikdo nepochybuje), ale problémy se za vyvrcholení nedají schovávat donekonečna.
S řešením potíží dokáže pohnout partner. Trpělivost, pohlazení, ochota naslouchat. To jsou hlavní znaky pomoci, jež dokáží ohrozit stres a soužení. Někdy stačí jen povzbudit protějšek k hovoru nebo uchlácholení, že je pro nás partner stále atraktivní – každý někdy potřebujeme slyšet slůvka chvály a cítit uklidňující pohlazení.
Muže většinou postihují tyto problémy:
Vy jako partnerka můžete přispět ke zlepšení nastalé situace tím, že ho položíte na záda a jemně mu třete penis. Ve fázi, kdy se bude blížit k vyvrcholení, nezrychlujte tempo, ale dál setrvejte v původním pomalém rytmu až do ejakulace. Poté partnera ústy opět vydrážděte, aby byl připraven na milování. Druhý orgasmus si teď dá trochu načas a vy máte možnost se nestresovat jeho oddalováním.
Jestliže partner naopak vyvrcholení nedosahuje, nebo jen velmi obtížně, doporučuje se netlačit na něj s pohlavním stykem, ale vrátit se na začátek do dob mazlení, líbání, masáží a dlouhých předeher.
Nějaká starost mu vzala sebevědomí a kuráž, takže je víceméně na vás, zda mu pomůžete dodat odvahu. Za vyzkoušení určitě stojí autoerotika – který muž by odmítnul dívat se na vás, jak masturbujete? Klidně mu dovolte, aby se podílel na laskání, když bude chtít.
Odvrátíte tak pozornost od jeho vlastních černých myšlenek, což se počítá do kategorie báječných terapií.
Foto: samphoto.cz/jiunlimited
Vraťte se do dob dlouhých předeher
Žena je náchylnější ke změnám a výkyvům režimu, takže se není čemu divit, že předmenstruační syndrom, náhlá bolest hlavy, nevhodná antikoncepce, porod potomka atd. zacloumají s jejím apetitem. V této chvíli by nám zajisté mnohé dámy potvrdily, že potřebují něhu a hlavně ohleduplnost partnera, aby své potíže překonaly.
Nechuť k sexu či marná honba za orgasmem se dá vyléčit postupem, který zdánlivě nemá nic s milováním společného. Je potřeba protějšku naznačit, ať vás pozve kamsi za kulturou nebo na večeři, abyste prožili krásný večer.
Vezměte si šaty, ve kterých jste svá, a vyžadujte prostě romantiku. Odborníci se shodují, že navrácení do romantičtějších situací vede k uvolnění blokací.
Takže přivést muže na myšlenku, že všechno nezačíná až v posteli, považujte za svůj tajný domácí úkol…
Vhodné je také svěřit se partnerovi, že toužíte po větách typu: Chci tě dnes rozmazlovat. Máš krásné tělo, vlasy, ňadra… Je to s tebou úžasné.
Miluji tě! Už jen oslovení a slovíčka dokážou vzrušovat a je škoda, že jich někdo nevyužívá. Takže pokud vám chybí, přihlaste se o ně! A to i v případě, že vám sexuální život momentálně nic nekomplikuje.
Slyšet, že jste žádoucí, je krásně návykový medikament…