Když musí být táta načas i mámou: poporodní deprese a muži

„Právě procházím hlubokou poporodní depresí. Přesto, že jsem se i před porodem léčila s úzkostně depresivní poruchou, je to teď to nejhorší, co jsem zažila. Všechno začalo po šestinedělí nespavostí, ranním zvracením a neustálým stresem, kdy bude malý vzhůru a jestli nebude plakat. Poté, co jsem skončila v jeho šesti týdnech s kojením a nasadila antidepresiva.

jsem se třetí den zhroutila a jenom brečela, ani jsem mluvit nemohla. Následovala hospitalizace na týden na krizovém centru, kde jsem si trochu odpočinula a doufala, že antidepresiva zaberou. Jenže zázrak se nekonal a za čtrnáct dní jsem byla zpět. Hrozné stavy, hlavně když jsem byla s malým o samotě. Jakýkoliv stres končil brekem a hlubokým smutkem, že to nebude nikdy lepší.

Změnili mi léky a chvilku byl klid. Ale zhruba za tři týdny znovu propad. Tentokrát to dávám do souvislosti s menstruací, do toho horečka u syna a manžel, který měl jet na služební cestu. Opět návštěva lékaře a změna léků. a následně jsem zase v krizovém centru. Už nevím, jak dál, ráno je to nejhorší, nemám už vůbec sílu žít. Přitom mám všechno, co si člověk může přát.

Už se to táhne dva měsíce a já ztrácím víru.“

Když musí být táta načas i mámou: poporodní deprese a muži

Narození dítěte si každý představuje jako tu nejšťastnější událost v životě ženy. Konečně drží v rukách svůj milovaný uzlíček štěstí a teď už bude vše jen zalité sluncem. Často to ale tak růžové není.

Protože mateřství je také velmi vyčerpávající a depresivní zkušenost. Většina žen to naštěstí zvládá bez větších potíží. Jsou ale maminky, které mají se svými emocemi problém a může to zajít až tak daleko, že jsou nucené vyhledat lékaře.

Jak poznáte, že se vás týká poporodní deprese?

Poporodní deprese – co to je?

„Když jsem přišla po týdnu stráveném v nemocnici domů, tak jsem se s tak velkou změnou nemohla srovnat. Dostavily se u mě stavy smutku a pláče, beznaděje. Hormony začaly hrát velkou roli!!! Možná je to tím, že náš chlapeček je větší uplakánek než ostatní děti, možná tím, že porod nebyl jednoduchý. Každopádně mě prostě sem tam přepadne smutek, depka a pláč.“

Poporodní deprese rozhodně není nic, nad čím byste měli mávnout rukou. Nevyřeší se sama od sebe. Zároveň ale patří k nejběžnějším poporodním komplikacím a k nejčastějším duševním poruchám u maminek krátce po narození miminka. Její začátek spadá do období 4 týdnů až 6 měsíců po porodu.

Podle statistik se s poporodní depresí setká 10-19 % maminek a obvykle se určuje podle Edinburghské škály poporodní deprese.

Číslo ale může být i mnohem vyšší, protože ženy často o svých problémem nechtějí mluvit, skrývají je před okolím, a dokonce se za ně i stydí.

Zároveň se nedá říct, že vždy je tato porucha rozpoznána okolím, protože navenek se vše může jevit naprosto bezproblémové.

Rizikové faktory poporodní deprese:

  • poporodní deprese v osobní anamnéze,
  • poporodní deprese vyskytující se v rovině,
  • deprese nebo úzkost, které se projevovaly už v těhotenství,
  • starší nebo hodně mladá matka,
  • malá podpora ze strany rodiny a okolí,
  • problémy v partnerství/manželství,
  • nechtěné těhotenství či neplánované,
  • hormonální změny, ke kterým po porodu dochází.

Ve větší míře jsou ohrožené ženy, které se léčily pro depresi již v minulosti. U dalšího porodu se tak zvyšuje riziko recidivy. Zároveň je ale nutné zmínit, že tyto maminky mají pak menší pravděpodobnost, že je přepadne deprese mimo poporodní období.

Nejčastěji se poporodní deprese objevuje u prvorodiček, ale samozřejmě z ní nejsou vyjmuty ani ženy, které byly u prvního porodu v pohodě a psychické potíže se objeví až po tom druhém. Za poporodní depresí mohou stát hormonální výkyvy v kombinaci se stresem, nedostatkem spánku, strach o dítě a životní změny, které jsou součástí narození dítěte.

Splíny po porodu zahrnují většinou plačtivost, podrážděnost, neschopnost mít radost z miminka a velké výkyvy nálad. Jestliže se tyto stavy nelepší ani po několika týdnech (cca tři až čtyři), je načase začít situaci řešit nejlépe s lékařem. Problémy, které s sebou poporodní deprese nese, jsou totiž léčitelné.

Když musí být táta načas i mámou: poporodní deprese a muži

Jak poznáte, že se vás týká poporodní deprese?

„Těhotenství mě hormonálně nijak moc nepoznamenalo. O to víc mě to semlelo po porodu, když jsme si malého přivezli domů. Bylo to jako rána do hlavy. Najednou jsem si připadala jak ve vězení. Naštěstí u nás tehdy byla na 2 týdny tchyně (měla jsem po císaři komplikace a musela na velkou operaci břicha 5 dní po porodu).

Nebyla jsem schopná se 5dní převléknout.  Chodila jsem pořád v tom samém jak tělo bez duše, o sprše ani nemluvě. To se pak tedy trochu zlepšilo, ale na hodiny jsem koukala co 30 vteřin a den se neuvěřitelně vlekl. Malý byl navíc dost náročné miminko. Na procházkách to nebylo o nic lepší. Měla jsem pocit, že mám před očima nějakou šedou clonu.

Dřív jsem milovala procházky – švitoření ptáků, vůni trávy. Všechno jsem to cítila a viděla, ale neradovala se z toho. Bylo mi z toho špatně i jsem měla agresivní chvilky, když malý nebyl k utišení, i když jsem dělala co jsem mohla, musela jsem ho odložit na chvilku do postýlky a utéct a pak vztekle a hystericky brečet.

Navíc jsem si to všechno o to víc uvědomovala a vyčítala si to všechno, že jsem jako matka i člověk na dvě věci. Manžel mi nebyl moc oporou. Pomohla mi čínská medicína. Když mi začaly ty záchvaty vzteku, tak jsem si řekla, že takhle ne, než se něco stane. Začala jsem docházet na kliniku TČM a tam mě dali dohromady.

U mě se šestinedělí protáhlo asi na 3 měsíce, ale pak už to bylo lepší a lepší a už jsem si pomaličku dokázala zase všeho užívat.“

Pláč a smutek

Velmi zřetelným příznakem poporodní deprese je smutek a častý pláč jen tak bez příčiny. Skoro to vypadá, jako když porod zvedl stavidla vašich slz a ty se ne a ne zastavit. Rozbrečí vás každá hloupost i věci, které by vám přišly dřív k smíchu.

Jakmile se vám začne zdát, že víc času trávíte pláčem a utápěním se ve smutku než radováním se nad svým miminkem, začněte to řešit. Může to být jen nedostatkem spánků a vyčerpáním, ale také se za vašim smutkem může skrývat mnohem hlubší problém.

Úzkostné pocity

Jakmile zjistíte, že jste těhotná, vznikne u vás strach o dítě, který už nikdy tak docela nezmizí. Každá máma se o své dítě bojí.

Někdy ale je ten strach už patologický a zasahuje do života dítěte i matky až příliš. Nadměrná úzkost už může být příznakem poporodní deprese.

Máte vy nebo vaše okolí pocit, že jsou vaše úzkosti už přehnané, ale nedokážete s tím přestat. Možná je váš problém větší, než se zdá.

Jste naštvaná a máte až děsivé myšlenky

Všichni vás štvou, ale opravdu všichni. Vaše rodina, přátelé. Vadím vám i jen to, že koukají, chodí a dýchají. Chcete házet věcmi, křičet, dupat a válet se vzteky po zemi a vlastně vůbec nevíte proč. Jen jste pořád tak hrozně naštvaná. Některé stavy a záchvaty hněvu mohou dokonce vyvolávat i rychlé bušení srdce, pocení a tíseň na hrudi.

Velkým extrémem a příznakem poporodní deprese jsou i děsivé myšlenky. Ublížit vlastnímu dítěti je pro drtivou většinu maminek naprosto nepřijatelná myšlenka.

A když se náhodou stalo, že vám taková úvaha bleskla hlavou potom, co jste se snažila ukonejšit hodiny plačící dítě, nejspíš vás to vyděsilo. U žen s poporodní depresí ale nejsou neobvyklé.

Často mají chuť opustit dítě i celou rodinu. Prostě se sebrat a od všeho utéct.

Jedná se o tzv. intruzivní myšlenky a obecně jsou spojované s některými duševními chorobami. Nejsou ale neobvyklé ani u zdravých jedinců. Rozhodně to však neznamená, že je lidé chtějí opravdu uskutečnit. Častý výskyt těchto myšlenek ale rozhodně může být příznakem problémů po porodu.

Málo nebo moc spánku

Mateřství a bezesné noci jdou často ruku v ruce. O něco více ve chvílích, kdy dítě onemocní nebo má špatné sny.

Jenže mohou se objevit i situace, kdy ženy nespí, i když jejich dítě spí dobře nebo naopak by spaly prakticky pořád a nejsou schopné vykonat ani běžné domácí práce nebo pečovat o dítě. Oba stavy mohou signalizovat depresi.

Ze začátku je tento příznak poměrně skrytý, protože velká únava a nevyspělost jsou běžnou součástí péče o malé miminko. Když ale vážné problémy se spánkem trvají dlouho nebo se vám to už normální rozhodně nezdá, obraťte se na lékaře.

Problémy s jídlem

Příznakem deprese jsou i potíže s jídlem. Některé ženy jí málo a jiné naopak až moc. Ty, které se stravují nedostatečně, to obvykle svádějí na to, že nemají čas se celý den najíst.

Maminky, které mají opačný problém zase říkají, že musí jíst pořád, protože hodně kojí.

Samozřejmě krátkodobě jsou obě verze možné, jakmile ale má žena problémy s jídlem delší dobu (například příliš velký a rychlý úbytek nebo naopak nárůst váhy), může být příznakem toho, že něco není v pořádku.

Otupělost

Je vám všechno jedno. Nekřičíte, nepláčete, nemluvíte – necítíte. Po porodu na vás může dosednout pocit prázdnoty a otupělosti. Můžete se cítit sama, i když jsou kolem vás vaši blízcí. Pocit prázdnoty a neschopnost mít z něčeho radost, jsou klasickým příznakem deprese, a tedy i té poporodní.

U maminek se nedostatek pocitů objevuje někdy i ve formě malého zájmu o dítě. Nenastartovala se u nich nekonečná láska. Je jim jedno, že dítě pláče, že nemůže spát atd.

V souvislosti s tím pociťují i určitou beznaděj, že je tento stav neměnný a že ke svému dítěti nebudou nikdy nic cítit a jsou špatné matky.

Při diagnostice poporodní deprese je právě pocit otupělosti důležitým faktorem.

Zapomínáte a ztrácíte

Už v těhotenství není neobvyklé, že často ztrácíte nebo zapomínáte své věci. A po porodu máte pocit, že se to ještě zhoršilo. Připadáte si tak trochu jako v mlze.

Podle odborníků může být pracovní i krátkodobá paměť poporodní depresí narušená. Pracovní paměť je důležitá při zpracování informací. Krátkodobé poškození paměti souvisí s tím, proč si na nic nemůžete vzpomenout.

Nevíte, kam jste založila klíče, proč jste zapomněla nakoupit apod.

Cítíte se špatně po fyzické stránce

Že se po porodu necítíte jak mistr světa, je naprosto normální. Porod sám o sobě je velkou zátěží pro organizmus a vy mu musíte dát čas na regeneraci. Jestliže už od narození miminko uběhlo pár měsíců a vy se stále cítíte stejně špatně nebo dokonce ještě hůř, mohlo by to s porodní depresí souviset. Některé ženy trpí bolestmi hlavy, bolestí zad, žaludeční nevolností.

Když musí být táta načas i mámou: poporodní deprese a muži

Jak se poporodní deprese léčí?

„Je lepší to řešit hned s doktorem, mě stačila obvodní doktorka.  Určitě si najdi někoho blízkého, komu můžeš svěřit všechna negativa a splíny atd. aniž by tě odsoudil nebo to zlehčoval.

Mluvit, ventilovat. Lehká sedativa nebo AD se můžou i při kojení (mně u prvního pomohly) u druhého už jsem věděla co se děje a poradili jsme si bez nich.

Budete mít zájem:  Zolmitriptan (zomig)

Chce to podporu partnera a rodiny! Nebrat na lehkou váhu fakt.“

Pro léčbu poporodní deprese existují tři varianty. První je psychoterapie, druhá farmakoterapie antidepresivy a třetí je kombinace obou přístupů.

Akutní léčba trvá ve většině případu několik týdnů až měsíců, pokračovací léčba pak asi rok.

Když vám lékař předepíše antidepresiva, berte je až do té doby, dokud vám zase lékař neřekne, že je máte přestat brát. To, že se cítíte lépe neznamená, že už je vše v pořádku.

Kam se obrátit, když potřebujete pomoct?

Určitě se svěřte doma partnerovi nebo třeba své mamince. Dalším krokem bude návštěva odborníka.

Začít můžete o svého obvodního lékaře, na gynekologicko-porodnickém oddělení vaší porodnice, kteří mívají možnost využívat psychiatrických konziliárních služeb a samozřejmě je možné se i rovnou svěřit do rukou psychiatra či psychologa. Možná vám pomůže seznam psychiatrů.

Podrobnější seznam bude časem k dispozici na stránkách Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ). Nyní je mimo provoz. Užitečný by mohl být i seznam zařízení, která poskytují lůžkovou péči a ambulance NDÚZ by mohly posloužit ke konzultaci při duševních poruchách v těhotenství a při kojení.

„U posledního dítěte to bylo lepší. Už jsem byla na některé věci připravená. Uklidňuje mě, když dělám nějakou drobnou práci rukama, u které musím trochu přemýšlet, ale ne zas tak moc.

Takže jsem do porodnice vyrazila s vlnou a jehlicemi a háčkem a celou dobo háčkovala čepičky pro malou a pletla svetřík. Je jedno, že mi to zas tak moc nejde a některé ty věci nejsou dobré ani na panenku. Účel to splnilo a byla jsem víc v klidu.

A doma musím říct, že to mnoho lidí považuje za neřest, ale mám kojené děti vždy u sebe v posteli. Jsem vlastně líný člověk a noční vstávání mě natolik ničí a nevyspání zhoršuje mé stavy, že je jednoduší přijít o trochu soukromí.

Také ještě pomáhají některé bylinky – ne že by to byl nějaký zázrak a oproti lékům samozřejmě fungují méně, ale trochu to zabírá – třezalka a šišák, a také mám docela dobrou zkušenost s homeopatiky.“

Citová rozkolísanost a různé pocity se po porodu objevují u asi 80 % žen a v zásadě jsou normální. Různými bylinkami a někdy i homeopatiky si můžete docela účinně pomoct nebo i odvrátit nástup poporodní deprese.

Ovšem ve chvíli, kdy jsou negativní pocity čím dál horší a vy už se nedokážete od nich odpoutat, z ničeho se radovat a čím dál víc se uzavíráte do sebe, není radno situaci podceňovat. To už je příznak nemoci, kterou poporodní deprese rozhodně je. A protože je to nemoc, máte právo vyhledat odborníka a léčit. Neřešte reakce okolí. Rozhodně jste jako matka neselhala.

Právě naopak. Pokud chcete situaci řešit a být zase v pořádku, ukazujete tím jen to, že své dítě milujete nadevše, a právě pro něj chcete být zdravá a šťastná máma.

I muži mají poporodní deprese. Trpí jimi až deset procent novopečených otců – Mojezdraví.cz

Miminko má být radost! Ale co když to člověk cítí jinak? • Autor: iStock.com

Poporodní deprese u žen je poměrně známou věcí a pozitivní roli hraje i fakt, že se s ní svěřují známé osobnosti. Když se ale nedávno o stejném problému rozhovořil účastník populární reality show v Americe, veřejnost byla překvapena. Existuje poporodní deprese u otců? Odborníci odpovídají: Ano, existuje a jde o rozšířenější problém, než byste čekali.

„Moje žena tráví s dítětem o dost více času než já. Chtěl bych být dobrý otec, ale strašně se bojím, že dítěti nerozumím, že mu ublížím, že nepoznám, proč brečí. A tak jsem s ním málo a zase mám strach, že s ním nenavážu vztah. Strašně se bojím, že budu špatný otec.“

Takové pocity odhalil nedávno Adam Busby, novopečený otec, který je ve Spojených státech známý z populární reality show. Pro velkou část veřejnosti to bylo velké překvapení.

Odborníci ale dávno vědí, že nejen ženy trpí poporodní depresí. Podle nedávné studie publikované ve Scandinavian Journal of Psychology je depresí po narození dítěte ohroženo 7 až 10 procent novopečených otců.

Oproti tomu u žen se poporodní deprese vyskytuje až u 19 procent z nich.

Jiné studie ukazují, že příznaky deprese nebo další psychické obtíže pocítí během prvních šesti měsíců života dítěte až čtvrtina mužů. Tyto rozdílné hodnoty jsou dány i tím, že této problematice se zatím věnuje minimum pracovišť a studií.

Jak poznat poporodní depresi

Švédský výzkum také ukazuje, že standardní dotazník, který má podchytit poporodní depresi u žen, nezachytí příznaky, které jsou běžnější u mužů. Patří k nim především podráždění, neklid, nízká odolnost vůči stresu a také menší míra sebeovládání.

„Proto jsme vyvinuli nový screeningový dotazník, který dokáže symptomy deprese u mužů lépe identifikovat, říká Elia Psouni, docentka vývojové psychologie na University of Lund.

K tomu je vedl ještě jeden znepokojivý fakt: Velmi malé množství mužů, kteří se necítili dobře v souvislosti s novým přírůstkem do rodiny, vyhledalo odbornou pomoc.

O duševním zdraví se pořád ještě mnozí lidé zdráhají mluvit.

Po příčinách poporodní deprese u mužů se pochopitelně pátrá. Určitou roli hrají společenské faktory, jako je tlak společnosti na to dělat všechno dokonale.

Dále se jaksi předpokládá, že nový rodič bude šťastný, a pokud není, vede to dotyčné často k pocitům provinění nebo toho, že něco je špatně.

Své sehraje také změna životního stylu, vyšší nároky na čas a energii, kterou muž musí věnovat rodině, a v neposlední řadě dostává také často nálepku „živitele rodiny“ a tím i další nálož odpovědnosti.

Vliv hormonálních změn

Rizikové se ukazují i hormonální změny. Vědci z  University of Southern California přišli u mužů na jistou spojitost mezi depresí a klesajícími hladinami testosteronu. Na druhou stranu, pokud má muž méně testosteronu, je jeho partnerka depresí ohrožena méně. Alespoň podle výzkumů.

„Zjistili jsme, že muži mají poporodní depresi, a víme také, že u nich klesá testosteron, ale nevíme proč,“ uvedl profesor a autor studie Darby Saxbe pro NY Times. „Zdá se, že hormony ovlivňují poporodní deprese u žen, otcům se v této souvislosti věnuje mnohem méně pozornosti. Snažili jsme se dát dohromady další kusy k vyřešení tohoto rébusu.“

Ať je na vině cokoliv, narození potomka je obří změnou pro celou rodinu. A dlouhodobější rozpaky, vztek, nedostatek energie nebo depresivní pocity by měly dovést k lékařům nejen ženy, ale i muže.

Autor: Pavla Skurovcová

Strach a pocit, že to nezvládám. Poporodní deprese trápí každou šestou matku

video

Autorky projektu čerpají i z vlastních zkušeností s poporodní depresí

Vlivem hormonálních změn po porodu zažívá pocity smutku většina žen. Poporodní depresi zažívá asi 16 procent rodiček a nejčastěji se projeví v období 6 až 12 týdnů po porodu. Jako hranice, kdy by měla deprese odeznít, se uvádí 14 dnů. Pokud přetrvává, měla by matka vyhledat pomoc odborníka.

„Tyto stavy jsou natolik depresivní, že přinesou i myšlenky na sebevraždu. Právě z toho pocitu, že už to nikdy nebude lepší a že nemůže být pro své dítě tou dobrou mámou,“ vysvětlila psycholožka Lucie Machová.

Poporodní deprese se projevuje mimo jiné i únavou a vyčerpáním. Matka má pocit, že nezvládá svou roli, nebo má strach. To může v důsledku vést k nedostatku zájmu o narozeného potomka, nebo k sebevražedným myšlenkám.

Fakta

  • vznětlivost a popudlivost
  • nedostatek zájmu o dítě
  • nechutenství a nespavost
  • pláč a smutek
  • pocity viny, studu a beznaděje
  • ztráta radosti z dříve oblíbených činností
  • sebevražedné myšlenky
  • zdroj: usmevmamy.cz

Ženám, které trpí poporodní depresí, se snaží pomoct spolek Úsměv mámy, za kterým stojí Veronika Kubrichtová a Lucie Kočová. Obě si těmito stavy po narození dítěte prošly a projektem chtějí dodat odvahu i dalším ženám.

„V těch nejhorších chvílích jsem nebyla schopná chodit ven, být sama s dětmi, prostě jsem se bála,“ řekla předsedkyně organizace Úsměv mámy Veronika Kubrichtová. „Vlastně jsem pořád jen přemýšlela nad tím, co by se mohlo stát, co by mi to mohlo zkazit. A byly to tak urputné myšlenky, že jsem pak nebyla schopná myslet na nic jiného.“ Nakonec jí pomohla kombinace terapie a antidepresiv.

O své zkušenosti obě ženy otevřeně mluví na svých webových stránkách, plánují ale také otevřít centrum. „Takovou bezpečnou zónu, kam maminky můžou přijít, kde se sejdou s odborníkem a případně s námi,“ uvedla koordinátorka projektu Lucie Kočová. Fungovat v něm bude i podpůrná skupina.

Známější než deprese je poporodní psychóza, která matku odtrhne od reality

Méně častá, ovšem známější než poporodní deprese je tzv. poporodní (nebo také laktační) psychóza. Ta postihuje výrazně méně žen – zhruba jednu až dvě z tisíce. Její následky ale mohou být mnohem těžší než u deprese.

Poporodní psychóza se většinou objevuje v prvních čtyřech týdnech po porodu a její nástup je velmi rychlý.

Jejími příznaky jsou bludy či podivné představy, halucinace, hyperaktivita a snížená potřeba spánku, prudké změny nálad či paranoia. Ve výsledku může vést až k agresivnímu jednání, kdy se žena pokusí sobě nebo svému dítěti ublížit.

Je proto naprosto nezbytné včas vyhledat už při prvních příznacích lékařskou pomoc. I poporodní psychóza je však léčitelná.

Poporodní deprese: Jak s ní úspěšně bojovat

Všichni okolo vypadají tak šťastně. Nový člen rodiny je naplňuje neuvěřitelnou radostí a nadějí. Společně spřádají jeden plán za druhým a těší se ze života. Chovají se, jako by tady byl ten malý človíček, kterého držíte na rukou, odjakživa. Všichni ho zkrátka přijali s obrovským nadšením. Všichni kromě vás.

Sledujete dění okolo sebe, jako byste byla ve snu. A ač se snažíte sebevíc, na své hrudi si nesete obrovskou tíhu v podobě vlastních pocitů – pocitů, o kterých moc dobře víte, že s nimi není něco v pořádku. Váš život se ze dne na den proměnil v hluboké temno.

Na příchod miminka jste se tak moc těšila. Místo toho ale váš život provází den za dnem beznaděj. Bytostně si totiž uvědomujete, že ke svému dítěti nechováte city, které jsou pro ostatní samozřejmé – city, které přirozeně cítí každá máma.

Potkala vás totiž poporodní deprese.

Porod je po všech stránkách rizikovou záležitostí. Nikdo nedokáže předvídat, zda proběhne bez zdravotních komplikací, nebo dojde k problémům, které mohou ohrozit život matky i dítěte.

Dokonce i v případě bezproblémového průběhu porodu, kdy se zdá, že jsou všechny komplikace zažehnány, ale může znenadání nastat problém, který nikdo nečeká – novopečená maminka začne znenadání krvácet, děťátku se přitíží nebo se u něj projeví nečekané zdravotní problémy, které si vyžádají pozornost lékařů.

Ať už nastane cokoliv, obvykle se v takovém případě seběhne na porodní sál celý tým složený z porodních asistentek a lékařů, kteří rozhodnou o dalším postupu. Čemu už ale lékaři a zdravotní sestřičky a nakonec i novopečení rodiče a jejich blízcí věnují podstatně menší pozornost, jsou poporodní komplikace, které souvisí s narušením psychiky čerstvých rodičů.

Poporodní deprese může ženy postihnout v kterémkoliv okamžiku v průběhu těhotenství i dlouho po něm. Nevyhýbá se dokonce ani mužům.

V závislosti na intenzitě negativních emocí rozlišují odborníci tři stádia, která mají zcela rozdílné projevy a vyžadují také rozdílný přístup:

  • Poporodní blues: Setká se s ním až 80 % rodiček. Jde o hormonální výkyvy, které zásadně ovlivní emocionální rozpoložení novopečené maminky. Tento stav provází obavy, zda bude rodička dobrou mámou, zda se o dítě dokáže postarat, ale například také jestli se rozkojí. Pro poporodní blues je typické, že relativně brzy odeznívá, obvykle v řádu několika dnů až týdnů, aniž by rodička musela vyhledat odbornou pomoc.
  • Poporodní deprese: Jde o závažnou nemoc, která, pokud se neléčí, může přerůst v život ohrožující projevy. Žena si svůj stav obvykle uvědomuje a je jím hluboce zarmoucena. Žije však v jakési propasti, ze které neumí snadno najít cestu ven. V tomto článku se věnujeme prioritně právě tomuto stavu psychiky po porodu či v průběhu těhotenství.
  • Poporodní psychóza: Lidově se jí říká laktační psychóza. Při tomto druhu psychického onemocnění žena ztrácí pojem o realitě. Vidí a slyší věci, které se nedějí. Bojí se, že jí chce někdo ublížit. V důsledku těchto projevů je obvykle vážně ohrožena na životě jak samotná matka, tak i její dítě. Léčba laktační psychózy se neobejde bez pomoci zkušených odborníků.
Budete mít zájem:  Hnědé máslo: umění přesného okamžiku

Poporodní deprese postihuje v České republice statisticky přibližně jednu z pěti žen. Objevuje se obvykle náhle a nečekaně, mnohdy jako následek komplikovaného porodu.

Přichází v rozmezí několika dní až měsíců po porodu a provází ji depresivní stavy, apatie, únava, nedostatek elánu, nechutenství, poruchy spánku, podrážděnost, plačtivost a další příznaky.

Na psychickém rozpoložení novopečené maminky se obvykle silně podepíše také únava a fyzické vyčerpání, které je s prvními dny po narození potomka nerozlučně spjato.

Výraz poporodní deprese však může být poněkud zavádějící. Postihuje totiž nejen ženy po porodu. Může se dostavit kdykoliv v průběhu těhotenství a nezřídka se projeví až několik měsíců po porodu. Postihnout navíc může nejen ženy, ale také muže.

Na poporodní depresi je mimo jiné zákeřné i to, že přichází náhle a nečekaně. První dny po porodu může vše šlapat tak, jak má. Poté se ale něco změní – dítě začne méně spát a více plakat.

Neutichající pláč dokáže maminku dítěte drásat natolik, že se její psychika najednou rozsype jako domeček z karet. Její okolí ji pak obvykle konejší slovy: „Děti přece pláčou, to není nic neobvyklého.“ Jenže deprese už je tu.

A obvykle neodezní stejně rychle, jako přišla.

Příznaky deprese na sobě máma obvykle ucítí. Může ale chvíli trvat, než si je sama přizná. Její okolí navíc může mít tendenci ji přesvědčovat, že jde jen o chvilkový pocit selhání. Že stačí nasadit úsměv a vše bude dobré. Tedy alespoň navenek.

Kolotoč starostí s péčí o dítě v kombinaci s dobře míněnými radami okolí pak může způsobit, že podrážděná a vyčerpaná maminka náhle upadne do ještě hlubší propasti v podobě deprese, ze které už není tak snadná cesta ven a kterou si v sobě nosí hluboce ukrytou – ze strachu, že ji její okolí stejně nepochopí. Přiznat poporodní depresi navíc může vnímat jako hanbu. Nemá přece žádný objektivní důvod být smutná. Všichni okolo totiž očekávají, že novopečená máma bude šťastná.

Jedním z příznaků, že je něco špatně, je neustálý strach. Člověk s poporodní depresí žije v trvalé obavě, že je někým hodnocen a že toto hodnocení nedopadne dobře.

Obava, že jako máma něco pokazíte a všichni si na vás budou ukazovat prstem, je zdrcující.

Na tyto pocity se pak nabaluje strach dítě přebalit, odkašlat si, abyste dítě náhodou neprobudila, nebo třeba vyjít s dítětem z domu – pro případ, že byste to s ním v cizím prostředí zkrátka neuměla.

Nejhorší a nejtrýznivější je ale pro každou mámu trpící poporodní depresí zjištění, že své dítě nemiluje. Všichni to od vás naprosto přirozeně očekávají. Každá máma má ráda své dítě. Jenže vy místo lásky cítíte jen zlost, nechuť či dokonce nenávist. A tyto pocity provází zklamání ze sebe samé.

Neuvěřte bláhové představě svého okolí, že stačí na tvář nasadit úsměv a vaše pocity samy od sebe zmizí.

Postihla i vás poporodní deprese a prožíváte pocity popsané na předchozích řádcích? Pak nezoufejte. Rozhodně v tom totiž nejste sama. Ač se o problému poporodní komplikace v podobě deprese mluví otevřeně jen málokdy, tento problém postihuje v určité formě celou řadu žen. Pozitivní je, že mnohé projevy poporodní deprese po určité době dokážou samy odeznít.

Pokud ale cítíte, že se váš stav ani přes usilovnou snahu s ním něco udělat, dlouhodobě nelepší nebo se dokonce zhoršuje, případně se obáváte, abyste v afektu svému dítěti neublížila nebo ho jinak nezanedbala, pak co nejrychleji vyhledejte odbornou pomoc.

A to bez ohledu na to, jak se k vašemu problému staví lidé ve vašem bezprostředním okolí. Psycholog či psychiatr, se kterým můžete svůj problém otevřeně probrat, vám pravděpodobně doporučí určitou formu terapie. To ale rozhodně neznamená, že se z vás stal blázen.

Ani to, že už nikdy nebudete dobrou mámou.

Příčiny, které vedly k vašemu problému, jste pravděpodobně nemohla nijak ovlivnit.

A to, že deprese postihla právě vás, rozhodně není známkou vaší mentální slabosti či jakékoliv jiné životní prohry. Právě naopak.

Pokud dokážete svůj problém začít s určitou rozhodností řešit, je to projevem silné vůle a chvályhodného odhodlání, kterého je schopná jen statečná a vnitřně silná žena.

Sbíráte odvahu oslovit odborníka? Nejste si jistá, zda jste na tom skutečně tak zle? Nejspíš vám chybí jistota, že jste se rozhodla správně. A možná vás trápí i obavy z toho, co vás v péči odborníka čeká. Se svým tíživým problémem se můžete obrátit jak na svého obvodního lékaře, tak na gynekologicko-porodnické oddělení vaší porodnice či přímo na specializovaného psychiatra.

V závislosti na závažnosti vaší deprese počítejte s léčbou minimálně několik týdnů. Ta se ale může v některých případech protáhnout i na několik měsíců či let. Psycholog či psychiatr vám pravděpodobně předepíše farmakoterapii antidepresivy. Ty byste měla brát dlouhodobě, a to dokonce i nějakou dobu poté, co už se budete cítit mnohem lépe.

Dokážete se na svůj problém nyní dívat novýma očima? Chápete, že váš problém přerostl ve skutečnou nemoc – podobně jako když už vás netrápí jen lehký kašel, ale máte chřipku? Pokud ano, pravděpodobně už jste získala i potřebnou odvahu svůj psychický problém racionálně řešit. A spolu s odhodláním přichází také nová víra, že za nějaký čas bude zase lépe.

Základem úspěšného uzdravení je pochopení sebe sama. Aniž si to možná uvědomujete, klíčovou roli v překonání vlastních negativních pocitů pravděpodobně sehrává vaše nejbližší okolí.

Pokud tedy vaši blízcí problém bagatelizují či zlehčují, čeká vás náročný úkol – totiž pochopit své vlastní pocity bez ohledu na to, co si myslí ostatní.

Až teprve poté, co si uvědomíte, že je váš problém skutečně vážný, budete schopna přestat hledět na to, co říkají vaši blízcí, a dokážete vyhledat i potřebnou pomoc.

Pokud svou poporodní depresi včas odhalíte a začnete ji intenzivně léčit, dokážete ji bez větších obtíží zvládnout. Neznamená to, že se budete muset vzdát své role matky. Vůbec ne. O své dítě se pak naopak budete schopna o to lépe starat.

Schopnost vyhledat odborníka a začít s ním řešit své emocionální výkyvy, je projevem odvahy, odhodlání a pevné vůle.

V průběhu léčby nebo ještě předtím, než se ale rozhodnete vydat za psychologem či psychiatrem, můžete vyzkoušet několik osvědčených tipů, které vám pomohou poporodní depresi přinejmenším zmírnit:

  • Dopřejte si odpočinek. Ne, opravdu nemusíte všechno zvládnout sama. A už vůbec nemusíte mít domácnost jako ze škatulky, i když jste na to nejspíš byla dříve zvyklá. Nedostatek spánku a fyzické vyčerpání se obvykle podepisuje na psychickém stavu každé matky. Přimějte proto sama sebe a dostatečně odpočívejte. Využijte okamžiků, kdy vaše miminko spinká. Zavřete oči nad vší prací, kterou musíte zvládnout, a jděte si lehnout také. Všechny problémy pak budete přijímat s chladnou hlavou a lépe se vám bude správně vyhodnocovat, jak byste je měla řešit.
  • Dovolte druhým, aby vám pomohli. Členové vaší rodiny už si pravděpodobně všimli, že s vámi něco není v pořádku. Možná si ale sami neví rady s tím, jak se k vašemu problému přistupovat a jak s vámi správně komunikovat. Nebojte se přijmout jejich pomocnou ruku. Nepovažujte se hned za neschopnou, pokud své mámě dovolíte, aby vám doma uklidila nebo za vás pro jednou uvařila oběd. Nechejte svého partnera, aby dnes dítě okoupal on. Na každou takovou snahu se dívejte jako na krůček, který může napomoct vašemu uzdravení.
  • Neuzavírejte se ve svém vlastním světě. Nejspíš vám nyní málokdo rozumí. Přesto vám samota může spíše ublížit. Chybí vám někdo, kdo vám porozumí? Zkuste se zapojit do aktivit, které nabízí mateřské centrum ve vašem okolí. Nebo si popovídejte s maminkou ve vašem sousedství. Že ve svém okolí nikoho takového nemáte? Zkuste oslovit maminku, kterou potkáváte při procházkách nebo u dětského hřiště. Možná vás překvapí, jaké problémy tíží řadu lidí ve vašem okolí. A kdo ví, možná i zjistíte, že jsou jejich pocity podobné těm vašim.
  • Hledejte si chvilky pro sebe. Být mámou dá fušku a je to velká zodpovědnost. To ale ještě neznamená, že musíte být se svým miminkem 24 hodin denně. Domluvte si pravidelné hlídání nebo dítě na chvíli nechejte tatínkovi. Rozhodně ho tím o nic nepřipravíte. Dítěti ani tátovi společný kontakt neuškodí a pro vás to bude fantastický relax. Nevzdávejte se kvůli dítěti úplně všeho. Věnujte se i tomu, co baví a naplňuje vás samotnou.
  • Mějte dostatek pohybu. Nemusíte se věnovat žádnému náročnému sportu ani podávat profesionální výkony. Bohatě postačí pravidelné procházky s kočárkem a pobyt na čerstvém vzduchu. Skvěle se odreagujete, vyčistíte hlavu a na chvíli zapomenete na tíhu všech starostí, které na vás dopadají, když jste doma. Při pohybu se navíc vyplavují endorfiny – hormony štěstí a dobré nálady. Pokud si tedy čas od času zacvičíte, budete se hned cítit o mnoho lépe.
  • O svých pocitech mluvte. Možná nenajdete slyšící uši hned na první pokus. Přesto to nevzdávejte. Svěřte se manželovi, kamarádce nebo mamince. Hlavně se svými problémy nezůstávejte dlouhodobě sama.

Ač se vám to nyní může zdát jako naprosto nereálná fikce, ze své poporodní deprese se můžete vyléčit i vy. Někdy si situace žádá pouze čas, klid a pochopení okolí, jindy musí dojít i na pomoc ze strany odborníka.

Ať tak, či onak, pokud vás sužují úzkostné pocity v podobě poporodní deprese, neztrácejte naději. Pokud svůj problém nenecháte spát, i vás čekají nádherné okamžiky, o kterých jste pravděpodobně snila v době, kdy jste své vytoužené děťátko čekala.

Jednoho dne se na něj zkrátka podíváte a hluboce, s jen stěží popsatelnými pocity, si jej zamilujete – bez ohledu na to, co všechno této chvíli předcházelo.

Budete mít zájem:  Řekni mi, co děláš, a já ti řeknu, kdy tě začnou bolet záda

Jak často mít sex pro zvýšení šance na početí?

Server HealthLine doporučuje ženám preferovat častý sex, ovšem pouze za předpokladu, že na něj mají chuť. Netlačte sama sebe do „milostných plánů“. Tímto přístupem si pouze způsobujete zbytečný stres.

Pomůže mi lubrikant zvýšit šance na početí?

Lubrikační gel používají podle průzkumu tři čtvrtiny žen. Některé studie přitom dospěly k závěru, že lubrikanty na bázi vody zpomalují pohyb spermií o 60 až 100 %.

Navíc v současnosti spousta značek vyvíjí produkty, které kromě zvlhčování vagíny dovedou například posilovat prožití orgasmu.

Těchto účinků bohužel dosahují prostřednictvím nejrůznějších chemických látek, které vytvářejí nevhodné prostředí pro spermie.

Nutno dodat, že ne každý lubrikant má pro spermie tak markantní důsledky. Dokonce existují takové produkty, které dovedou podpořit oplodnění. Jedná se o klasické lubrikační gely s tím rozdílem, že pro spermie vytvářejí přátelské prostředí.

Jaké sexuální polohy vyzkoušet pro zvýšení šance na otěhotnění?

Díky stovkám milionů spermií uvolněných při mužském orgasmu může každý nechráněný pohlavní styk (nejen) v době ovulace vyústit v oplodnění, tedy i těhotenství. Kdykoli spermie proniknou do pochvy, vzniká šance na otěhotnění.

V tomto kontextu je často doporučována misionářská poloha. Ke svému účelu údajně stejně dobře poslouží poloha zezadu. Další z „osvědčených“ praktik představuje poloha lžičky, kdy si žena lehne na pravý nebo levý bok, lehce pokrčí nohy v kolenou a muž do ní zezadu proniká. 

Naopak když žena je nahoře, gravitace hraje proti vám. Některé zdroje uvádějí, že ze stejného důvodu je potřeba po vyvrcholení dlouho ležet. Jiné teorie jsou k partnerům mírnější a dovolují jim za chvilku vstát a pustit se do libovolné činnosti. Spermiím totiž plavba do dělohy obvykle nezabere více než 15 minut.

Ovšem nejznámější jsou rady spočívající ve zvedání nohou po sexu nebo vypodložení dolní oblasti beder polštářem.

Přestože se tato doporučení občas prezentují jako absolutní pravdy, ve skutečnosti nemají vědecké zakotvení. Naopak, žádná věrohodná studie nepotvrzuje tyto výsledky.

Ve kterých případech je vhodné kontaktovat lékaře?

Jsou vaše snahy o otěhotnění dlouhodobě neúspěšné navzdory praktikování různých doporučení? Doba, po které by se žena měla při neúspěšných snahách o otěhotnění obrátit na specialistu na plodnost či praktického lékaře, se odvíjí od jejího věku:

  • 1 rok v případě žen mladších 35 let
  • 6 měsíců v opačném případě
  • Dříve, pokud jsou přítomny některé z těchto symptomů:
  • Nepravidelná či žádná menstruace
  • Pánevní zánět
  • Endometrióza
  • Osobní historie rakoviny
  • Prodělaná operace kýly
  • Problémy týkající se varlat (v případě mužů)

Úsměvy smutných matek. K boji s depresí potřebujete i svoje blízké

Probírám se z plné narkózy, jedna ze sester drží zavinuté dítě. „Ahoj…“ řeknu miminku malátně. Další dva dny skoro pořád spím, na pokoj s třemi dalšími ženami mi dceru přinášejí jen na chvíli. Nikdo se mnou o ničem nemluví. Po týdnu konečně domů. Připadá mi, že dítě, které můj muž nese v přenosné autosedačce, neznám.

Takhle podobně by mohl začínat příběh mnoha žen, i když zrovna tento je skutečně můj. Dcera už sedí v lavici první třídy, a já si teprve před několika měsíci konečně uvědomila, co se mi dělo v prvním roce jejího života.

V tom stejném roce, kdy bych měla být podle všeobecného mínění šťastnou mladou maminkou zdravého děťátka, které mi dělá jen samou radost. Ten stejný rok, který ve svých vzpomínkách pociťuju jako temnou, hlubokou studnu. Nemůžu dýchat. Moje beznaděj nemá dno. Nikdo mě neslyší.

A kruh světla tam nahoře je nedosažitelně daleko.

Na konci mého bezproblémového těhotenství přišel a zase odešel termín porodu a po týdnu přenášení mě ve velké pražské porodnici poslali na vyvolávání porodu.

Dlouhé čekání, pomalu se zesilující kontrakce a stupňující se bolest, ovšem bez „otvírání“. Po dvanácti hodinách mi řekli v tu chvíli už vymodlená slova: Akutní císařský řez.

Komplikace při porodu jsou jednou z hlavních indikací psychické nemoci, která v České republice postihuje až jednu z pěti žen. Poporodní deprese.

Znovu už nikdy

Podle porodní asistentky Alžběty Samkové je poporodní deprese „jedna z nejčastějších a zároveň nejmíň ošetřovaných komplikací po porodu“. Navzdory četnosti jen málo lidí ví, jak vlastně vypadá. Deprese je často zaměňovaná s takzvanými blues, která jsou typická pro první dva týdny po porodu a způsobuje je silná hormonální nerovnováha.

Mám nebo nemám?

Prvním krokem ke zjištění, zda prožíváte depresi, může být vyhodnocení tzv. Edinburské škály porodní deprese. V češtině ho najdete na portálu Šestinedělky. V sérii deseti jednoduchých otázek popíšete svůj stav během posledního týdne.

„Byla jsem úzkostná a starostlivá, aniž by k tomu byly rozumné důvody?“„Zlobila jsem se nepřiměřeně, když se něco nedařilo?“„Hleděla jsem do budoucnosti s radostí a nadějí?“

Nebo s poporodní (dříve chybně nazývanou laktační) psychózou, závažnou, ale poměrně vzácnou chorobou, která vyžaduje hospitalizaci. Psychóza je onen z literatury a filmů známý stav, kdy žena může trpět halucinacemi a své dítě může v krajním případě ohrozit na životě.

Deprese obvykle nekončí takto tragicky, ale pokud zůstane nerozpoznaná a neléčená, může ženě narušit psychiku natolik, že se z následků bude sbírat dlouhé roky.

Takové zranění duše se samozřejmě nedotýká jen ženy samotné, ale podepisuje se na vztazích s jejími blízkými a může stát za jejím rozhodnutím nemít už další děti.

 Studie z roku 2018 ukázala, že čím závažnější byl depresivní stav, tím hlubší vznikaly trhliny ve vztahu matky a dítěte. (Ty se bohužel projevovaly i daleko za hranicí dětství a dospívání.)

K depresi mohou mít velké předpoklady ty, které už před porodem nějakou formu duševního onemocnění prodělaly. Vyšší pravděpodobnost je u žen, které trpěly silnými premenstruačními bolestmi.

 Velmi často se objevuje u adolescentních matek a u matek nechtěných dětí, ale neznamená to, že by vyhýbala i zcela zdravým a na mateřství připraveným ženám.

A není žádnou výjimkou, že zatímco s jedním dítětem všechno proběhlo ukázkově, u druhého se deprese rozvine (a naopak).

Jak poznat, co je normální

Moje první týdny s dcerkou minuly poklidně, ale druhý měsíc se všechno prudce změnilo. Holčička málo spala a hodně plakala, naučený režim se rozsypal. Její neutišitelný pláč mě drásal.

„Děti pláčou, ne? To je normální,“ slýchala jsem z okolí. „Když budeš veselá a pozitivní, tak ona to ucítí a bude taky taková,“ zněla jiná z dobrých rad. Cítila jsem se jako zosobněné selhání.

Neměla jsem se koho zeptat, jestli to, jak se cítím, je opravdu normální.

Je v pořádku, že mnou mnohokrát denně lomcuje buďto paralyzující strach, nebo zuřivý hněv? Je to v tom, že jiné mámy prostě jen nemluví o tom, že touží po spánku tak hlubokém, až se z něho neprobudí? Patří k mojí nové roli, že truchlím za tou ženou, kterou jsem kdysi byla, a nepoznávám tu, kterou jsem teď? A především, je normální, že o své děťátko sice pečuju, jak nejlíp umím, ale cítím se u toho jako robot bez srdce?

Může se to stát i vám

 „V hlavě se mi točily myšlenky na to, jak se vzdávám syna, protože se o něj nejsem schopná postarat. Bála jsem se syna i dotknout, natož ho převléknout, přebalit. Chtěla jsem pryč. Přemýšlela jsem, co by se stalo, kdybych prostě odešla z bytu a šla někam ven. Ale ven jsem se bála. Možná to bylo tak dobře, protože nevím, co bych byla schopná venku udělat.“

Tenhle a další skutečné příběhy matek (a otců) najdete na webu Úsměv mámy. Jako jediný se přímo soustředí na komplikované duševní stavy po porodu a nabízí dobře zpracované informace i síť podpůrných kontaktů.

Specializované centrum pro řešení problémů s poporodní depresí v Česku zatím neexistuje.  

Hlavními příčinami spuštění poporodní deprese jsou jednak hormony, jednak traumatický porodní zážitek. Může být způsobena akutním císařským řezem nebo jinými komplikacemi, ale stejně tak ji může přivodit i přirozený – ale dlouhý a bolestivý – porod.

„Stává se, že se ta žena dostane do stavu, kdy už jí hlavou jdou myšlenky jako ‚Už to ze mě vyndejte! Už to nechci!‘,“ říká Samková. „V porodní situaci je normální říct leccos, ale problém je, když si to pak žena odnese s sebou v podvědomí. Člověk si to málokdy vědomě přizná, navíc tlak okolí je obrovský.

‚Jsi matka, tak jsi přece šťastná, máš zdravé miminko, všechno je prima.‘ O to víc je pak žena izolovaná, protože tuhle tajenou pravdu vlastně nemůže nikomu říct.“

Dalším stresorem jsou první dny na oddělení šestinedělí, pokud se žena necítí v bezpečí a podporovaná. „První dny v porodnici byly strašné,“ popisuje třicetiletá lektorka angličtiny Veronika, která depresi prodělala u svého prvního dítěte.

„Dcerka celý večer a noc plakala, spala jen na prsu v náruči. Sestry tam pořád trajdaly, rozsvěcely, šramotily, varovaly, ať si ji nerozmazluju. Rodila jsem 44 hodin, potřebovala jsem porozumění a odpočinek, obojího se nedostávalo, mlíka malinko.

Nikdo mi neporadil, jen nám cpali dokrm, já plakala, že ho nechci, brala jsem to jako prohru.“

Otec jako pojistka

Jak poznat, že se poporodní deprese týká nebo týkala vás? Mezi obvyklé příznaky patří pocity izolace, úzkost, hněv, neschopnost prožívat radost, pochybnosti o své kompetenci, nerozhodnost, nedostatek pocitu pouta k dítěti.

Faktory, které k rozběhnutí deprese přispívají, jsou problémy s laktací, spánková deprivace, napětí v rodině, nedostatečná citová podpora ze strany nejbližších.

Je zajímavé, že psychosociální stresory mohou být tak silné, že prokazatelně ovlivňují i mentální stav lidí, kteří dítě adoptovali.

Příznaky mohou mít různou podobu, každá žena depresi subjektivně prožívá jinak. „Mě nejvíc svíral strach,“ popisuje Veronika. „Bála jsem se pohnout, promluvit, zakašlat, když dcerka spala. Bála jsem se s ní vyjít z domu ze strachu, že to s ní jinde nebudu umět.

Její pláč ve mně vzbuzoval frustraci z toho, že to jediné, co mám teď na práci, nedělám správně. Mívala jsem hrozný strach z večerů, vždy kolem páté odpoledne – ať jsem byla, kde jsem byla – jsem začala cítit na hrudi velký tlak a rozbrečela jsem se.

To byl jeden z momentů, kdy mi došlo, že se mnou něco není v pořádku.“

Pokud se matce podaří identifikovat nemoc, měla by v první řadě vyhledat odbornou psychologickou pomoc. Ještě donedávna nebylo možné užívat při kojení antidepresiva, ale nejmodernější léky už umožňují i to. Někdy bývá léčivé i jen o svém prožitku s někým chápajícím mluvit.

„Co je ale naprosto zásadní a bohužel opomíjené,“ dodává Alžběta Samková, „je podpora a pochopení nejbližšího okolí. Není možné, aby v tom ženu v takovém stavu nechali samotnou. Každý čerstvý otec, jehož žena prodělala těžký porod, by ji měl pečlivě sledovat a pátrat po možných příznacích.

Pokud se deprese podchytí brzy, ideálně ještě v šestinedělí, dá se úplně zastavit, ale pokud se rozvíjí měsíce, už to půjde mnohem hůř.“

Nejhorší je pocit, že nemiluju

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector