Kdy je v Praze největší hlad? Ve středu

Průběžně aktualizováno

Knihařství Kodex aneb aby kniha nezanikla

Spisovatelem snadno, rychle a levně se může
stát téměř každý, kdo zavítá do provozovny pana Jiřího Bartoloměje Sedláčka. Není
třeba hledat vydavatele ani tisknout ve velkém nákladu, a tak pokud sem
dorazíte s textem na flash disku, odejdete třeba s knihou vázanou
v kůži a zdobenou zlatým písmem.

Vznikl
tu například speciální unikát pod patronací jednoho z bankovních domů
Doteky tajemství. Kniha je zaměřena na finanční gramotnost dětí. Další
zajímavostí byla kniha Staré Město pražské od Lady Hetfleišové, vytištěná na italském
ručním papíře.

Navzdory
tomu, že v této provozovně mají navrch moderní stroje, pracuje se tu s
knihařskými technologiemi postaru, což dobře vědí mnozí absolventi vysokých
škol, kteří si tu nechávají vázat své diplomové práce. Pan Sedláček má obchodní
strategii firmy promyšlenou.

Aby také ne, když začínal už před listopadem 1989
na povolení tehdejšího Národního výboru. „Student
si zapamatuje, kde mu dobře svázali diplomku, a když nastoupí do práce a potřebuje
vázaný tisk v malém nákladu, ví, kam se obrátit.

Pokračuje svázanými zamilovanými
básněmi, fotoknihou z první dovolené, pak chce vyrobit rodinnou kroniku a
na konci je krásně vyvedené parte,“ popisuje s nadsázkou pan Sedláček
koloběh života.

Provozovna
v Soukenické ulici 11 je tiskárnou, vazačskou dílnou, knihařstvím,
finalizuje diplomové práce, paspartuje a také rámuje. Mimo to je provozovnou
pro kopírovací službu a veškerý tisk. Pan Sedláček je vystudovaný knižní
restaurátor a umí poradit takřka se vším, co se týká papíru.

Provozovna
má nyní letní provoz od 9 – 17 hod. 

www.kodex.cz

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 

Yoga 4 Everybody v srdci Prahy

Ve druhém patře Husova domu v Jungmannově ulici 9
nabízí sympatická majitelka studia jógy Yoga 4 Everybody Katka Prýmková lekce
tohoto populárního cvičení.

„Jógou a její výukou
se zabývám již několik let. Pravidelně jezdím do Indie a Thajska, kde se i já
stále učím novému od svých učitelů. Jsem certifikovaný učitel jógy vedený pod
registrací mezinárodních učitelů u Yoga Alliance Certificate RYT 500. Vyučovala
jsem jógu v nejrůznějších koutech světa a dnes se snažím společně
s dalšími lektory kousek této energie vdechnout i do svých lekcí.“

Dva cvičební sály se staly příjemným místem, kde se
potkávají lidé různého věku, tělesné konstituce i společenského postavení. Zde
se nestydí začátečník za své malé pokroky a kde i pokročilý praktikující jogín
najde místo pro svůj rozvoj.

Studio tedy opravdu nabízí jógu pro každého v srdci Prahy,
nabízejí zde otevřené lekce pro všechny úrovně pokročilosti, stejně tak jako
intenzivní nebo dlouhodobé kurzy jógy. Všichni lektoři se podílejí na tom, aby
toto místo bylo ještě útulnější, aby příchozí zapomněli na všechny starosti
všedních dní a soustředili se jen sami na sebe.

Tento individuální přístup a porozumění je pro studio nejdůležitější.
Cvičebny prvně otevřely své dveře v říjnu 2019. „Krůček po krůčku jsme šli kupředu a pečovali o každého nového
zákazníka. Pak přišla koronakrize a naše milované studio jsme museli na nějakou
dobu zavřít. Vše má, ale své pro i proti.

Během uzavření jsme nezaháleli a
společně s lektory jsme připravovali nové kurzy a workshopy jógy, a co víc –
podařilo se nám získat také akreditaci pro lektorské kurzy. Tedy po otevření
jsme k našemu původnímu malému a útulnému sálu, který pojme 16 cvičících,
připojili ještě sál velký pro 30 jógových nadšenců.

Zde bychom rádi pořádali
nejrůznější akce – jak víkendové, tak otevřené lekce jógy,” vysvětluje
Katka Prýmková, jak se studio snaží udržet na nohách.

Filozofií jejího podnikání je lidi propojovat. Možná i vytvářet
nová přátelství, ale především být sami sebou. Předávat své jógové zkušenosti
dále a pomáhat každému individuálně, ať už to bude od nějakých zdravotních
omezení, nebo jen pro lepší náladu a den. Jóga není jen o cvičení, ale
o prožitku, o pocitech a uvolnění, které člověk musí nejprve prožít, aby
je pochopil.

Tak se přijďte podívat na některou z lekcí, učí zde
sympatické ženy i sympatičtí muži. Brzy bude otevřena hodina pouze pro muže,
učitel se bude věnovat cvikům pro namáhaná záda a nejen těm!

Otevřeno je od časného rána 7.00 až do 21.00 hodin.

• Jungmannova 9, Praha 1
• [email protected]
• Tel. 608 698 060

Pražský klíč

Malinkatý obchůdek s tímto názvem se nachází
v pasáži Lucerna. Přímo vedle francouzského sýraře a dál od všech možných
provozoven najdete provozovnu ryze praktickou, klíčníka v Pražském klíči.
Zde vám vyrobí na počkání klíče různých druhů. Umí tu dokonce i takové rarity,
jako jsou letité dozické klíče.

„To je
těžká práce, třeba i na celý den,“ popisuje majitel, pan Viktor Topinka.
Klíče dělá už mnoho let. Majstrštykem je vyrobený klíč k zámku z doby
začátku minulého století. A jak se stal řemeslníkem? Napřed utekl z domova
a protloukal se v Praze všelijak, řemeslu se vyučil pouze náhodou. Kamarád
potřeboval pomoci a pan Topinka se toho nebál.

Dodnes nelituje a nám je jasné,
že se nebojí ničeho…

Mimo výroby klíčů u něj seženete také cylindrické zámky,
přívěsky všeho druhu, ale také různá drobná nářadí potřebná často
v domácnosti. Jsme v samém centru Prahy a do hobby marketů daleko. A
když si náhodou někde v okolí zabouchnete dveře, pomůže i v tomto
případě.

Jako všude i zde se projevilo uzavření okolních kanceláří, hotelů
a škol v důsledku opatření vlády. Vypadá to, že nejvíce klíčů ztrácí
hoteloví hosté, z hotelů zde mají asi nejvíce zakázek. Viktor Topinka není
zvyklý si stýskat.

Protože hůř už bylo, když měl kdysi na kontě nulu a musel
zavřít diskotéku. Řemeslo vidí jako jistotu. Pražská pasáž je důsledkem toho,
že se zná s mnoho lidmi ze showbyznysu.

Na zpěváka a tanečníka Dana Nekonečného
už jen vzpomíná, mnoho let tvoří pár s tanečnicí ze Šum svistu.

Najít v Praze 1 provozovny, které patří k základní
občanské vybavenosti bývá někdy složité. Miniaturní a útulné provozovně, kam se
vejde pouze jeden zákazník a za dveřmi je stále fronta,  přejeme dlouhá léta.

Otevřeno je od 9:00 do 16:00 hodin.

Opravna obuvi v Dlouhé: království pana Miloše Scholze

Udržet občanskou vybavenost v Městské části Praha 1 stojí
její vedení velké úsilí, o to více člověk pookřeje, když chvátá Dlouhou ulicí a
spatří starobylou ceduli s nápisem Oprava obuvi. Uvnitř krásného dvora je
v rohu království pana Miloše Scholze.

V obuvnické dílně je atmosféra jako ve starém filmu. Za 22
let, kdy tato opravna slouží lidem na Starém Městě si lidé navykli za panem
Scholzem chodit. Moc toho nenamluví a už vůbec nemá ve zvyku mluvit o sobě.
V práci poslouchá oblíbené rádio, a pokud na opravu boty čekáte,
posloucháte jej s ním.

„Trochu složitější je to
ovšem s lidmi, kteří si raději koupí nové boty, než by si nechali opravit
staré. Navíc teď začíná sezona, ve které se chodí často jen v pantoflích,
s těmi vydrží mnozí až do podzimu,“ posteskl si pan Scholz.

Koronakrize nebyla k řemeslu pana Scholze vůbec laskavá,
protože se moc ani chodit nedalo a tím pádem se pochopitelně žádné boty
neničily. Ale už se zase začali objevovat první zákazníci, kteří o provozovně
vědí.

Protože jak říká pan Scholz: „Nejdůležitější
je zákazníkovi vyhovět. Já nemám ani telefon, ani mail, proto mi reklamu dělají
ti, kteří se osobně přesvědčili, že své řemeslo mám rád a dávají tyto informace
dál.

“

Mnohé opravy bot jsou na počkání a provozovna má otevřeno od pondělí do čtvrtka od 10.00 do 18.00, v pátek od 10.00 do 15.00, Opravna obuvi, Dlouhá 729/37, Staré Město – Praha 1.

„Jděte do Navrátilky, tam vám opraví všechno…“

Takovou pověst má zdejší ševcovna, kde ovšem také šijí boty na míru.

„Naprosto dokonale a elegantně mi
zde za dobrou cenu opravili vzadu rozervaný batoh. Pan provozovatel je
sympatický a vyzná se v řemesle. Ještě batoh prohlédl, jestli je na něm něco
dalšího k opravení. Děkuji a doporučuji.“

„Neznám nikoho, kdo by byl
nespokojený. Jděte do Navrátilky, tam vám opraví všechno. Zničil se mi lem u
kabelky a tady ji opravili.“

„Přinesla jsem kožené boty, které
nešťastně praskly u podrážky. Nikde mi je nechtěli vzít. Zdejší pan švec mi je
fantasticky opravil a místo nahradil novou kůží. Má zlaté ruce.“

„V Navrátilce mi zrepasovali boty
z Francie, už je nosím několik let a pořád jsou dobré.“

To je jen vzorek pochvalných recenzí na práci ševce Vladimíra Shleina
z Navrátilovy ulice 12. Nabízejí zde opravy obuvi, galanterie, aktovek,
batohů, kabelek, dále prodej doplňků obuvi, ortopedických pomůcek, pásků a
zipů. Šijí tu ale také nádherné originální boty na zakázku, pásky či řemínky
k hodinkám. Prostě se zde můžete setkat s veškerým dílem z kůže
a podobných materiálů.

„Umíme toho dost. Opravna
v Navrátilce slouží od roku 1991, kdy ji založil Jan Ondráček.

Již tehdy
získala věhlas a já se snažím na její vysokou úroveň navázat a držet ji,“ vysvětluje
Shlein, jenž svým přízvukem nezapře běloruské kořeny. „Bývalý majitel sem přichází každé pondělí, už je v důchodu.

Hodně
dbá na to, aby dílna zachovala kvalitu. Někdy přijde na výpomoc a setká se tu
se stálými zákazníky. Přicházejí z celé Prahy.“

Vladimír Shlein do svých provozů chodí i o víkendech, má totiž ještě
jeden na Vinohradech a další v Krakovské. „Ten jsem otevřel v roce 2006. Den co den jsme tam opravovali
kolem 150 párů bot, což je na malou manufakturu slušný obrat. Věnuji se také
zakládání dílen, které potom prodávám.

Zaučím a zaškolím v nich lidi,
nastavím jim celé podnikání a oni potom pokračují. Jsou to například opravny
v Adrii, na Žižkově a v Nymburku.

“ Teď se u něj zaučuje rodačka
z Moskvy Marina Grodski, která v Česku žije již dvacet let a se
Shleinem se seznámila jak jinak než skrze obuv, konkrétně své jezdecké boty.

V 90. letech se pan Vladimír nedokázal smířit se složitou
politickou situací v Bělorusku. Proto hned v roce 1998, kdy se
otevřely hranice, skočil do autobusu a vyrazil hledat nový domov.

V Polsku
zakotvit odmítl a Česko bylo poslední zemí, kam mohl bez víza. V Praze se
mu zalíbilo, a tak sem přivezl celou rodinu, včetně tehdy sedmiletého syna
Maksima.

Právě on jde dnes v otcových šlépějích a společně s ním
podniká.

„Syn studoval na VŠCHT, ale líbí
se mu víc ševcování. Na Bělehradské jsme převzali opravnu po zkrachovalém
obuvníkovi. Kromě nejrůznějších oprav tu také šijeme zakázkové boty na míru.
Naším cílem je zachovat vymírající řemeslo, dosáhnout úrovně a znalostí starých
ševců a maximálně podpořit tradici ruční výroby obuvi.

Inspirujeme se ve
starých časopisech pro obuvníky, které sbírám spolu s historickými botami. Co
se týče kůží, nabízíme rozmanitý výběr. Vyrábíme z nich exkluzivní páry obuvi
s prvky kůží z ryb, rejnoka, hadů, aligátora, varana či pštrose a klokana.
Kvůli nákupu materiálu syn projezdí půl Evropy. Za rok je to 70 tisíc
kilometrů.

Velký důraz také klademe na kvalitu zpracování a respektování
anatomie nohy. Bota se totiž musí nejen líbit, ale musí splňovat i náročné
požadavky na ortopedičnost a pohodlí nohou při chůzi.

Sezónně se nyní chystáme
nabízet ručně šité baleríny se zlatým zdobením,“ vysvětluje Shlein a
dodává, že jeho zákazníky jsou například bývalá první dáma Livie Klausová nebo
europoslanec Miroslav Poche. Ručně šité originální boty vyjdou na šest, ale i
dvanáct až dvacet tisíc.

„Na Bělehradské máme také velkoobchod pro obuvníky. Rozjedu jim opravny a oni potom od nás kupují materiál.

Každou sobotu za mnou jezdí i mimopražští ševci s botami, které neumějí opravit, a já jim radím, jak na to.

Uvažuji, že oslovím i MPSV, mohl bych přes Úřad práce v rámci rekvalifikace školit nezaměstnané,“ prozrazuje Vladimír Shlein další plány a my mu přejeme, aby je spolu se synem uskutečnili.

Kavárna Dobrá trafika

Újezd 37, Malá Strana

„Konečně otevřeno!“ říká pan Michal
Šajner, duše zdejšího provozu, a dodává: „Přerušení
provozu znamenalo velké problémy.“ Dobrá trafika je firemní název pro tři
kavárny a dva obchůdky v Praze, kde jsou hlavním sortimentem dobrá káva a kvalitní
čaj.

Na
Újezdu jsou ceny příznivé, prostředí opravdu kavárenské a útulné, hosty jsou
pak ponejvíce studenti z nedalekého gymnázia a grafické školy. V kavárně
jsou často organizovány výstavy renomovaných i začínajících umělců.

Obchod
nabízí knihy pro dospělé i pro děti, kalendáře, malé upomínkové předměty, ale
také šperky a bižuterii. Kdo zajde jednou, rád se vrací. Obchod i kavárnička
jsou útočištěm a místem nejen pro obyvatele Malé Strany.

Seminář – Nehladu.cz

V termínu 7. – 9. 7. 2020 vyrazíme společně do Moravského krasu, abychom si užili tři dny plné výživových workshopů a přednášek, společného zdravého vaření,

PŘEČÍST ČLÁNEK

Ve spolupráci s terapeutickým centrem Á-jem pro vás máme semináře v Ústí nad Labem vypsané na neděli 26. 5. 2019. 12:00 Základy zdravého hubnutí 14:00

PŘEČÍST ČLÁNEK

Na leden jsem pro vás připravila hned všechny tři nejoblíbenější semináře, a to Základy zdravého hubnutí, Sportovní výživu i Mýty ve výživě. Ne hladu: Základy

PŘEČÍST ČLÁNEK

Termín workshopu je v úterý 27.11. v 17:00 u nás v poradně v Jaselské 26. Na programu bude přednáška o sportovní výživě zahrnující následující témata:

PŘEČÍST ČLÁNEK

Termín semináře je ve středu 24. 10. 2018 v 17:00 u nás v poradně v Jaselské 26.Na programu bude přednáška o mýtech ve výživě zahrnující

PŘEČÍST ČLÁNEK

Termín workshopu je v neděli 28.10.2018 v 17:00 u nás v poradně v Jaselské 26. Na programu bude přednáška o hubnutí zahrnující následující témata: –

PŘEČÍST ČLÁNEK

S radostí Vám oznamujeme největší novinku letošního roku, a to konání konference NutriGeeks, kde Vám naši nejlepší nutriční terapeuti poví o vybraných aktuálních tématech z

PŘEČÍST ČLÁNEK

Termín workshopu je v pátek 15.6. v 18:00 u nás v poradně v Jaselské 26. Na programu bude přednáška o sportovní výživě zahrnující následující témata:

PŘEČÍST ČLÁNEK

Termín workshopu je v pondělí 28.5.2018 v 18:00 u nás v poradně v Jaselské 26. Na programu bude přednáška o hubnutí zahrnující následující témata: –

PŘEČÍST ČLÁNEK

Odpovídá to, co je nám prezentováno na sociálních sítích, realitě? Termín workshopu je v neděli 13.5. v 17:00 u nás v poradně v Jaselské 26.

PŘEČÍST ČLÁNEK

Do Česka znovu míří nohejbalové mistrovství světa, poprvé se představí v Praze

Pražský sport

Několikanásobný mistr světa v nohejbale (vpravo) Ondřej Vít a olympijský vítěz v moderním pětiboji David Svoboda, ambasador chystaného šampionátu. Foto: ČNS/Václav Mudra

Přidejte si nás na domovskou stránku Seznam.cz

Největší hvězdy světového nohejbalu se příští rok v listopadu sjedou do Prahy, aby v novém multifunkčním kulturním a kongresovém centru O2 universum poměřily síly v rámci mistrovství světa.  

Světový šampionát v nohejbalu se k nám vrátí po čtyřleté přestávce. V roce 2016 hostilo mistrovství světa Brno, v Praze se představí nohejbalový šampionát, na kterém Češi patří k absolutní špičce, zcela poprvé.

„Nohejbal je chloubou naší země, hrají ho profesionálové i amatéři, široká veřejnost. Navíc je pro diváky velmi atraktivní ho naživo sledovat.

Víme, že v České republice je nejvíc fanoušků nohejbalu vůbec, a tak nás velice těší, že jsme našli ideální místo v Praze, které z akce vytvoří maximální zážitek.

Povědomí o nohejbalu se tak posune znovu o stupínek výše,“ říká prezident Českého nohejbalového svazu a zároveň Mezinárodní nohejbalové unie Kamil Kleník.

Poslední domácí šampionát, který se konal před třemi lety v moravské metropoli, navštívilo během třídenního turnaje více než šest tisíc diváků. Stal se tak největší a nejúspěšnější akcí v dějinách tohoto tradičního českého sportu.

Nezapomenutelnou atmosféru brněnského šampionátu si pochvaluje i reprezentant a několikanásobný mistr světa Ondřej Vít: „Brno bylo pro mne zatím největším zážitkem v kariéře. Nebylo zde slyšet slova a ten rambajs, co fanoušci předváděli, mne neskutečně nabíjel.“ Vít bral zlatou medaili v soutěži dvojic a byl i členem vítězného týmu trojic.

Světového turnaje v jednotlivcích, dvojicích i trojicích se od 27. do 29. listopadu 2020 zúčastní více než 250 hráčů z více než dvaceti zemí světa a celkem čtyř kontinentů.

„Předpokládáme, že bude v Praze po nohejbalu hlad. Nikdy se tady nohejbalová akce takových rozměrů nekonala,“ přeje si Kamil Kleník. Ondřej Vít dodává: „Pro nohejbal je to jedině dobře.

Bude to posun, jak v divácké návštěvnosti, tak v atraktivitě lokality, protože Praha skýtá jako jedno z velkých evropských měst i mnoho dalšího kulturního vyžití.

Je dobře, že se mistrovství dostalo konečně sem.“

Čeští hráči mají jasný cíl. Jako úřadující mistři světa se pokusí obhájit zlaté medaile ve všech kategoriích z posledního mistrovství v rumunské Kluži v roce 2018. Navázat na veleúspěšné mistrovství však bude náročné.

To potvrzuje i nejúspěšnější hráč šampionátu Ondřej Vít. „Obhajovat titul mistrů světa už poněkolikáté bude zase o něco těžší a samozřejmě je to ohromně zavazující. Ale ať se to týká kohokoliv z nás ze širšího reprezentačního kádru, vím, že se na to kluci ohromně těší.“

Ambasadory MS 2020 v nohejbalu se stali olympijský vítěz v moderním pětiboji David Svoboda a herec a moderátor Ondřej Sokol. „Pro mne je vždy ctí, že se můžu stát ambasadorem nějakého sportovního podniku.

Vždycky rád podpořím akci, o které vím, že mi dává smysl,“ vysvětluje své zapojení David Svoboda a zároveň dodává: „Nohejbal patří k mým oblíbeným sportům. Připomíná mi letní prázdniny na chalupě v rodinném kruhu, kdy jsme s bráchama a tátou nohejbal často hráli.

Moc se na mistrovství těším a rád přijdu podpořit naše šampiony v bojích o medaile.“

Čeští reprezentanti se mohou těšit i na nové speciální boty k mistrovství, které dlouhodobě dodává pro český nohejbal společnost Botas. „Doufáme, že boty budou mezi hráči úspěšné a čeští reprezentanti v nich budou opět atakovat místa nejvyšší,“ naznačuje statutární ředitel společnosti Botas František Nestával.

Vstupenky pro MS 2020 v nohejbalu se začnou prodávat již brzy. První vlna prodeje vstupenek je naplánována na začátek letošního prosince. „Vždy byl o vstupenky velký zájem, a proto jsme se rozhodli odstartovat prodej dříve. Věříme, že docílíme toho, že halu vyprodáme,“ uzavírá Kleník.

Přehled členských států Mezinárodní nohejbalové unie (UNIF)
 

• Evropa: Česká republika, Dánsko, Francie, Irsko, Itálie, Maďarsko, Polsko, Rakousko,Rumunsko, Slovensko, Španělsko, Švýcarsko, Ukrajina
• Amerika: Kolumbie, Kostarika, USA
• Asie: Indie, Irák, Jižní Korea
• Afrika: Benin, Kamerun, Mali

Autor: red

Sdílet na FB

Praha a 1. světová válka: Jak se vyvíjela před a po roce 1918?

Když 11. listopadu 1918 odbíjely hodiny přesně 11:11, podepisovali zástupci států Dohody a Německé říše příměří v železničním vagonu v Compiègne. 1.

světová válka byla u konce, a na mapě už nějaký ten pátek byla k nalezení i samostatná Československá republika. S ní též i hlavní město čerstvě narozeného státu – Praha.

Stála před ní nadějná budoucnost, která vtiskla městu takovou tvář, jakou známe dodnes.

Rozkouskované město

Než došlo k ustavení samostatné republiky, byl vývoj Prahy spletitý. Praha jako taková v podstatě dlouho sestáva pouze z Hradčan, Malé Strany a Starého a Nového Města pražského, později se připojily Vyšehrad, Holešovice a Libeň.

Okolo ní se pak samostatně vyvíjela tehdejší pražská předměstí jako Žižkov, Dejvice, Vinohrady nebo Smíchov.

„Nesourodost vývoje na pražském území byla vážnou překážkou pro řešení základních urbanistických problémů, v němž zaostávala nejen pražská předměstí, ale i Praha sama,“ píše v knize Malé dějiny Prahy historik Josef Janáček.

Ne že by se souměstí nevyvíjelo, jen každá z jeho částí jinak a po svém. Zatímco třeba v centru vznikaly mosty a rozvíjela se veřejná doprava, v Holešovicích se vybudoval přístav nebo elektrárna.

Obecně rozvoj průmyslu, třebaže v Holešovicích nebo ve Vysočanech, lákal do Prahy značné množství lidí.

Janáček uvádí, že třeba roku 1850 žilo v Praze 157 tisíc lidí, kdežto roku 1910 už jich bylo 616 tisíc.

To mělo i svá úskalí. „Rychlé tempo rozvoje města nemilosrdně odhalovalo zaostalost městského jádra, které si zachovávalo středověký půdorys a jehož zástavba představovala vážné překážky modernizaci městského života,“ píše Janáček. Tyto problémy vyjádřila asanace historického centra, v důsledku čehož došlo prakticky k likvidaci malebného Josefova.

Pražští politici se snažili, nelze říct, že by Praha ustrnula – z konce 19. století pochází řada důležitých staveb. Nicméně „rozvoj Prahy nedosáhl do začátku první světové války takové intenzity jako rozvoj Vídně nebo Budapešti,“ uvádí historik. Zatímco výše zmíněná města se totiž skutečně vyvíjela jako města, Praha byla stále pořád ještě příliš rozdrobená.

Válečná léta

Západní, východní, italská či balkánská fronta byly naštěstí po celou dobu války na hony vzdálené hlavnímu městu. Během válečných let 1914–1918 proto Praha nezaznamenala takové škody, jako během let protektorátního běsnění nacistů. Nicméně ani v té době nebyl život prostý strastí a bídy.

„První světová válka přinesla obyvatelům Prahy nesmírné utrpení. Znamenala ohromné ztráty na lidských životech a zbídačení tisíců rodin,“ líčí Janáček.

Právě dopad na rodinný život věrohodně ilustruje pomník padlým ve Vinoři, který symbolizuje maminku s holčičkou, kterak hledí do dálky v očekávání návratu táty od rodiny.

Ztráta nejbližších nebylo to jediné, co Pražany potkalo.

„Jakmile se začalo zhoršovat zásobování, stoupaly rychle i ceny a situace velkého města se stala kritickou,“ poukazuje Janáček. „V Písnici, přestože šlo o rolnickou obec, byl (…) veliký hlad,“ píše Eduard Škoda v Knize o Libuši a Písnici. „Mnozí obchodníci začali péct chléb z pilin, což však úřady zakazovaly a trestaly.“ Ještě horší pohromou pro místní byly za války nemoci, třeba tyfus. Klesala i šance si vydělat na živobytí, protože téměř veškerý průmysl musel soustředit své úsilí na válečnou výrobu. Aby toho nebylo málo, ze strany rakouských úřadů docházelo k četným zatýkáním nepohodlných osob.

Na Žižkově se nachází pomník věnovaný všem těm, jejichž ostatky se nenavrátily zpět do jejich domoviny. David Zima

Světlé zítřky

Až rok 1918, konkrétně tedy 28. říjen, předznamenal ve vývoji Prahy krok dobrým směrem. Praha se stala prakticky přes noc hlavním městem mladé republiky.

„O její vůdčí úloze nebylo vůbec žádných pochyb, protože navazovala na starou a slavnou tradici sídla českých panovníků a odpovídala i současné převaze Prahy v lidnatosti, hospodářském, kulturním i politickém významu nad ostatními městy na území nově utvořeného státu,“ uvádí Janáček.

„Rozvoj Prahy se stal po roce 1918 do značné míry otázkou státní prestiže. Praha reprezentovala republiku, avšak v evropském měřítku byla dosud považována za málo významné provinční velkoměsto,“ uvádí historik. Co tedy následovalo?

Aby se město mohlo vyvíjet jednotně a do značné míry centrálně, byl roku 1922 uveden v platnost zákon o vytvoření tzv. Velké Prahy.

K metropoli se tímto zákonem připojilo dalších 37 obcí, které se nacházely v její blízkosti, a které jsou dodnes nedílnou součástí hlavního města – zmiňme třeba Hloubětín, Karlín, Troju, Nusle či Vršovice. Rovněž došlo k velkému rozvoji na mnoha lokalitách Prahy.

Konkrétně třeba tvář Dejvic byla do roku 1938 změněna prakticky k nepoznání. Ostatně řada zdejších místních jmen odkazuje na první světovou válku – Terronská, Verdunská, Na Marně.

Nehledě na to, že Vítězné náměstí nese jméno rovněž kvůli první světové válce, díky níž Češi »zvítězili« ve svém boji o samostatnost. Velký rozvoj stihl také dnes již prominentní čtvrti Hanspaulku a Ořechovku. Drtivá většina jejich vilové zástavby pochází právě z meziválečného období.

„Do prosince 1930 vzrostl počet obyvatel v Praze na 848 768,“ líčí Janáček.

A jak se město pozvolna vyvíjelo, měnila se i jeho tvář. Do Prahy pronikaly nové architektonické styly – třeba funkcionalismus nebo konstruktivismus či kubismus. To bylo v kontrastu s 19. stoletím, kdy se sázelo na historizující styly.

V roce 1930 třeba Vršovice začal zdobit monumentální funkcionalistický kostel sv. Václava od Josefa Gočára.

Z meziválečného období pochází také ceněná funkcionalistická vilová kolonie Baba na ostrohu nad Vltavou nebo Strahovský stadion, který je rozlohou největší na světě.

Turismus a sport

Nezanedbatelný byl též rozvoj dopravy – budovaly se nové tramvajové trasy a dokonce se začalo hovořit i o metru, taktéž bylo zbudováno kbelské letiště a později i to ruzyňské, na přetřes přišel rozvoj další infrastruktury. Třeba kanalizační síť se pozvolna začala rozprostírat také dále od centra. Kvetla kultura – roku 1928 byla otevřena nynější Ústřední knihovna Městksé knihovny hl. m. Prahy, a nezaspal ani turistický ruch.

„Roku 1929 navštívilo Prahu 114 000 cizinců,“ podotýká Janáček. „Po první světové válce se stala Praha také sportovní metropolí. Zápasy kopané přitahovaly tisíce diváků a nejznámější pražské kluby, Sparta a Slávie, se staly populárními i za hranice,“ uzavírá historik.

Na Macharově náměstí se vyskytuje i originální vila architekta Jaroslava Vondráka, spoluautora projektu zahradního města na Ořechovce.

Autor: David Zima

Hlad – Wikipedie

Možná hledáte: film z roku 1966 dánského režiséra Henninga Carlsena, viz Hlad (film, 1966).
Ilustrační obrázek nasyceného dítěte.

Hlad je pocit (nepodmíněná fyzická reakce organismu), vyvolaný nedostatkem potravy. Hlad je důležitým signálem, sdělující tělu potřebu příjmu potravy a energie z ní. Chuť k jídlu je pouze psychický stav.

Vznik pocitu hladu

Hlad vzniká, když hladina glukózy v krvi poklesne pod určitou hranici. Potřeba přijímat potravu je ovšem ovlivněna také signály z trávicí soustavy a působením některých hormonů, svou roli hraje také psychické rozpoložení, stav pozornosti aj.

, takže pocit hladu se dostavuje u různých jedinců s různou rychlostí a intenzitou a je také různě snášen – někteří lidé snášejí pocit hladu dobře, u někoho se dostavují změny nálady jako podrážděnost nebo rozmrzelost.

Při delším hladovění dochází k odbourávání zábran a zásad (kanibalismus z nouze), mohou je provázet halucinace či paranoia.

Fyziologie

Řídícím orgánem ovládajícím hlad je část mozku zvaná hypothalamus, který sleduje obsah glukózy v krvi. Je-li jeho správné fungování narušeno, mluvíme o poruchách příjmu potravy. Ty mají psychosomatický charakter – může se jednat o ignorování potřeby jíst, přejídání se nebo periodický nadměrný a nedostatečný příjem potravy, vyvolaný špatnou nebo zpožděnou indikací sytosti.

Hladovění

Pocit hladu se u člověka dostavuje již po několika hodinách od posledního nasycení. Zdravý člověk může přežít okolo 50 dní bez jídla při dostatku tekutin (při tzv. irské hladovce v roce 1981 v severním Irsku byl zaznamenán případ člověka hladovějícího 74 dnů).

Tělo je schopno zpracovávat látky z posledního příjmu potravy zhruba tři dny, poté při upotřebení energie přechází z glukózy na proces zvaný ketóza, ve kterém játra začínají odbourávat, zpracovávat a spotřebovávat tělesný tuk.

Po třech týdnech se tělo přepíná do „režimu hladovění“ – v této fázi bere energii ze svalů a vnitřních orgánů; dochází i k úbytku kostní dřeně, který začíná ohrožovat život.

Svět

Řešení hladu ve světě je dlouhodobý úkol. Zvyšování produkce potravin v rozvojových zemích je nedostatečné. Roku 1976 UNESCO ocenilo dokonce návrh levné výroby bílkovin z ropy, který uvedl Alfred Champagnat.[1] Zemědělská lobby však prosadila svou výrobu. Později biopaliva zvedla cenu potravin, což způsobuje společenské krize.[2]

Na světě zemře každý den přibližně 25 000 lidí hlady[3] a to převážně v chudých rozvojových zemích. Podíl lidí trpících hladem (vyjádřený například pomocí GHI – Global Hunger Index) však dlouhodobě klesá.

Reference

1. ↑ http://unesdoc.unesco.org/images/0011/001111/111158E.pdf – SUMMARY LIST OF UNESCO PRIZES, List of Prizewinners
2. ↑ http://www.osel.cz/8530-vinikem-vlny-uprchliku-neni-oteplovani-ale-biopaliva.html – Viníkem vlny uprchlíků není oteplování, ale biopaliva
3. ↑ Archivovaná kopie. www.osn.cz [online]. [cit. 2007-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-02-05. 

Literatura

• HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-303-X. S. 189. 
• SILLAMY, Norbert. Psychologický slovník. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001. ISBN 80-244-0249-1. S. 171. 
• VONDRÁČEK, Vladimír; HOLUB, František. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava: Columbus, 1993. ISBN 80-7136-030-9. S. 30-31. 

Související články

• Hladomor
• Hladovka
• Půst
• Žízeň
• Poruchy příjmu potravy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu hlad na Wikimedia Commons
• Téma hlad ve Wikicitátech
• Slovníkové heslo hlad ve Wikislovníku

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hlad&oldid=17403638“