Prvním projevem etikety jsou pozdravy. „Obecně platí, že vždy zdraví jako první mladší staršího, muž ženu, podřízený nadřízeného, zdravý zdravotně handicapovaného a obecně neznámá osobnost zdraví obecně známou osobnost,“ vysvětluje Alena Špačková z Teologické fakulty Univerzity Karlovy.
Kdo koho zdraví jako první?
Kdo koho zdraví
Pamatujme si, že muž zdraví ženu, mladší lidé starší osoby a podřízení nadřízené. Toto je zakotveno pevně. Některé možnosti jsou pak individuální. Muž by měl jako první pozdravit ženu i tehdy, je-li to jeho podřízená.
Kdo zdraví při vstupu do místnosti?
Při vstupu do místnosti zdraví příchozí
Bez ohledu na společenské postavení zdraví jako první vždy ten, kdo vešel do místnosti. Na pracovišti a v celé budově včetně chodeb by se měli zdravit i neznámí lidé. Určitou výjimkou jsou velkokapacitní otevřené kanceláře nebo haly továren, kterými se prochází.
Kdo zdraví prvni mladsi žena nebo starsi muž?
Jako první zdraví vždy podřízený nadřízeného, mladší osoba osobu starší, společensky méně významná osoba osobu významnější, muž ženu. Pokud bychom si vzali na mušku muže s dámským doprovodem, zdraví první osoba, která tento pár potká, ač je kupříkladu společensky významnější či starší než muž s doprovodem.
Kdo zdraví první v restauraci?
Do podniku vstupuje první muž, po něm žena. Pamatujte, že dle etikety zdraví obsluhující personál hosty jako první. Pozdrav by měl být srozumitelný, dostatečně hlasitý, doprovázený úsměvem. Již zde by měl proběhnout oční kontakt.
Jak se zdraví?
Lidé se zdraví při setkání i při loučení a často přitom vyjadřují přání, aby druhý „žil“ (živijó), zůstal zdráv (něm.
Různé společenské, profesní a zájmové skupiny užívají k odlišení specifické pozdravy:
- „Ahoj!
- „Nazdar!
- „Skol!
- „Zdař Bůh!
- „Lovu zdar!
- „Lesu zdar!
- „Petrův zdar!
- „Dobrý vítr!
Jak originálně pozdravit?
Některé jsou tradiční, jiné převzaté z cizích jazyků, některé dokonce dost exotické.
Kdo vstupuje první do místnosti?
Při vcházení do budovy nebo do místnosti dává muž vždy přednost ženám, starším, váženým osobám a nadřízeným. A samozřejmě nejen to, muž otevře dveře a přidrží je tak, aby umožnil ženě vstoupit.
Na které straně chodí žena?
Žena tedy jde po pravém boku muže, kromě následujích odchylek. Dříve existovalo pravidlo, že na čestném místě chodila žena svobodná nebo cizí, kdežto manželka chodila po levé straně.
Jak slušně pozdravit?
– zdravíme slovně při setkání i loučení: Dobrý den, dobré odpoledne, dobrý večer, ahoj, čau, nazdar, na shledanou – na pozdrav vždy odpovíme!!! Málo se podle ní zdravíme také na pracovišti. Nejen, že by se spolupracovníci měli zdravit navzájem, ale chybí i pozdravy zaměstnanců vůči návštěvníkům úřadů a institucí.
Kdo podává ruku?
Etiketa. Příležitosti, způsob a vhodnost podání ruky upravuje etiketa. V západních kulturách většinou platí: ruku podává (nabízí k pozdravu) jako první osoba starší nebo váženější, stejně tak žena ji nabízí jako první muži.
Kdo může nabídnout tykání?
Platí totéž, co pro podání ruky. Starší žena nabízí tykání mladší, starší muž nabízí tykání mladšímu muži. U stejného pohlaví opět společensky významnější nabízí tykání jako první. Společenský význam a vyšší věk se naštěstí – i když samozřejmě ne vždy – vyskytují obvykle paralelně.
Co to je etiketa?
Etiketa (z francouzského étiquette, lístek, štítek) znamená soubor pravidel zdvořilého chování ve společnosti.
Kdo vchází první do kavárny?
Proto vchází první muž. Ten se v prostředí rychle zorientuje a vybere nejvhodnější stůl a ženu usadí na společensky komfortnější místo (u zdi, s výhledem) nebo místo společensky významnější (po pravici).
Kdo se představuje jako první?
Představuje se nejdříve muž a pak představuje svou partnerku, podle pravidla, že jako první musí zaznít jméno méně významné osoby (představuje se muž ženě, mladší staršímu, podřízený nadřízenému), a v páru je významnější žena.
Kdo začíná jíst první?
Když všichni usednou ke stolu, tak první, kdo se chopí příboru je hostitelka (pokud není, tak hostitel). Hostitelka je ta, kdo určuje, kdo začne první jíst. A hostitelka je i ta, kdo určí moment, kdy se dojí. Byť by ostatní neměli dojedeno.