Kdo má latrínu, něco znamená

Latrína patří na táboře mezi hodně důležité stavby. Jak se na ní vyskytne problém, může snadno úplně zastínit jinak úspěšný táborový program.

Latrína se většinou začíná stavět již před táborem, aby po příjezdu táborníků už mohla sloužit. Alespoň u nás je to úkol předvoje.

Dlouho jsme mívali klasickou táborovou latrínu, kde se sedí na kládě a přes plentu se vedou hlubokomylsné hovory.

Později jsme přešli na budkovou latrínu, která se ukázala nejen pohodlná, ale vlastně i trvanlivější než původní s posezem na kládě. Zde jsou naše zkušenosti s latrínou.

Hygienické požadavky

První krokem při plánování latríny je velikost. Než si povíme zkušenosti s velikostí jámy, musíme se seznámit s tím, co říkají hygienické předpisy. Toto jsou oficiální požadavky na latrínu:

Vyhláška 106/2001 o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti

§ 3 odst. 5) Záchody se zřizují v počtu 1 záchod na 15 dětí. Záchody užívají děti odděleně podle pohlaví a musí být zajištěna intimita. V blízkosti záchodů musí být možnost mytí rukou v tekoucí vodě.  Odst. 6) Izolace musí mít svůj vlastní záchod s možností mytí rukou v tekoucí vodě.

Podle velikosti tábora a počtu táborníků se tím vyjasní počet míst na latríně a můžeme začít vybírat místo.

Umístění latríny

Je dobré výběr nepodcenit. Latrína nesmí být příliš daleko od tábora, zároveň by ale měla být trochu v ústraní. Určitě je vhodné umístit ji do stínu, tedy do lesa. Je také dobré zamyslet se nad převládajícím směrem větru. K latríně je také výhodné dostat tekoucí vodu.

Kdo má latrínu, něco znamenáLatrína typu koza – pohled zezadu

Konstrukce latríny

Následuje výběr vlastní konstrukce latríny. Nikdy jsme nedělali pouhou díru v zemi, nad kterou se člověk posadí na bobek jako na tureckém záchodě. Přišlo nám, že na latríně by člověk měl mít pohodlí. Jednoduchá koza z dvou klád, kde na nižší (dobře očištěné!) se sedí a o vyšší se člověk opře, nám roky dostačovala.

Postupným vylepšováním vzájemných poloh posezu a opěradla jsme docílili i docela pohodlnou latrínu. Konstrukce je vidět z fotografie a pohodlnost je nutné vyzkoušet na místě před konečným upevněním klád.

Lepší je, když je opěrná kláda mírně šikmá, aby pohodlně seděli jak větší (na větším konci), tak i nejmenší táborníci (na nižším konci).

Jednoho roku se však utrhl hlavní stavitel a vystavěl téměř honosnou trojmístnou kadibudku. Komfort se nedá srovnávat, protože se člověk vyhne pohledům do jámy pod kadibudkou, sedí bezpečně a pohodlně.

Velkou výhodu se ukázala samonosná přenosná konstrukce, která stojí na bytelných podélných kládách. Kadibudka slouží v nezměněné podobě již několik let a vždy se jen přenese nad nově vykopanou jámu.

Jsme navýsost spokojeni.

Kdo má latrínu, něco znamenáRozestavěná troj-kadibudka

Je dobré, když je nad latrínou střecha. Jednak na vás při výkonu neprší a jednak neprší do díry, takže se zbytečně nezaplňuje (střecha by tedy měla sahat až za jámu).

Konstrukce musí zajišťovat to, aby vše bezpečně padalo do jámy a nikoliv vedle. K tomu slouží různé zástěny z např. z térového papíru.

Je dobré mít také místa s různými velikostmi. Zvlášť u konstrukce kozy je to důležité, aby se malé děti nebály pádu a vedoucí se vůbec na kozu vešli. Řeší se to šikmým umístěním horní klády.

Poblíž latríny je dobré mít místo na mytí rukou, ideálně s tekoucí vodou. Příhodná je konev s kohoutkem, doplňovaná ručně službou ,       nebo hadicí z vyvýšeného vodního zdroje.

Jáma pod latrínou

Pod konstrukcí je vždy jáma. Ta musí být dostatečně hluboká, aby pojmula potřebný objem za celý tábor. Přesouvání latríny uprostřed tábora nepatří k nejzábavnějším činnostem. Pro 40 lidí kopeme cca 3 m dlouhou, 1.5 m širokou a 1,5 m hlubokou jámu.

Spodní voda nevadí, jen se hůř kope. Pozor ale na vyplavení latríny při velkých deštích a vzestupech spodní vody.

Používání latríny

Záchod umí použít každý, nepředpokládejte ale, že to samé platí o latríně. Je dobré na začátku tábora uspořádat školení, ve kterém se nováčkům ukáže, kde se sedí a kam má co padat a kam se co hází.

Bývá také zvykem, že kluci na malou nechodí na latrínu (zbytečně se zaplňuje a kláda je počůraná), ale na domluvené místo v lese poblíž.

Na cestě k latríně také umísťujeme jednoduché semaforky, které naznačí, kde je obsazeno a kde volno. Ty mohou mít různou podobu, mezi fungující patří například šňůra volně natažená přes cestu mezi kůly.

Budete mít zájem:  Alergie Na Pyl Kašel?

Ošetřování latríny

Obvykle nejsou nutné žádné chemikálie, latrínu (jámu s obsahem) stačí jednou denně zasypat slabou vrstvou jehličí.

Pokud dojde ke znečištění klády (sedátka), je dobré utřít toto hadrem se Savem.

A jak vypadá vaše latrína ?

Pošlete nám fotky vaší latríny, nebo nám do komentářů napište své zkušenosti či „veselé“ historky.

Kdo má latrínu, něco znamená

Kdo má latrínu, něco znamená

Kdo má latrínu, něco znamená

Kdo má latrínu, něco znamená

Kdo má latrínu, něco znamená

Kdo má latrínu, něco znamená

Kdo má latrínu, něco znamená

Kdo má latrínu, něco znamená

Suchý pilinový záchod

Chtěl bych se tady podělit o naše osobní zkušenosti s tímto typem záchodu. Není to žádný odborný článek a proto hledejte informace dál. Nejvíce informací obsahuje asi tahle kniha od Josepha Jenkinse Humanure Handbook, která je již přeložena do ČJ ZDE.

Náš záchod byl umístěn v interiéru. Co se týká hodně diskutovaného zápachu, tak není o nic větší než při užívání splachováku. Není separační, takže vše jde do jednoho kbelíku.

Zápach z moči je nulový, protože piliny veškerou vodu dost dobře absorbují. Vynášení a výměna je u naší čtyřčlenné rodiny 1x za 5-7 dnů (ve věku dětí 5 a 7 let) a 4-5 dnů (o čtyři roky později).

Poměr je jeden kbelík odpadu na 1 kbelík pilin. Roční množství veškerého odpadu ze záchodu je asi 1 m3.

Šetříme cca 30% vody a odpadní vody. Nevýhoda je pro lidi, kteří se štítí vlastního odpadu, protože s ním přijdete určitě do styku, pro ty to není! Jinak jsme maximálně nadšeni. Ta trocha práce za čas stojí za to.

Tady jsem konečně sepsal moji oficiální verzi technologie, jak ji vidím já a jak jsme ji také používaly celých 5 let do prodeje domu.

Technologie pilinové toalety

Pilinová toaleta svým použitím je velice podobná suchému záchodu. Rozdíl je v tom, že je u ní řešeno následné zpracování vzniklého odpadu. Hlavní ekonomickým, ale i ekologickým pozitivem je nepoužívání na splachování vody.

Domácnost tím sníží spotřebu vody a následně vznik odpadní vody o cca 30-35%.

Další rozdíl mezi suchou a pilinovou toaletou je to, že odpad se shromažďuje v nádobě (kbelíku pro lepší následnou manipulaci), nikoliv ve vykopané jámě nebo na hnojišti.

Aby toaleta nezapáchala, používají se po každém použití piliny jako absorbent přebytečné vody (vlhkosti). Nejvhodnější jsou piliny z pořezu syrového dřeva na pile.

Výhoda těchto pilin je snadná dostupnost a hlavně nízká prašnost. Spotřeba se pohybuje pro 4člennou rodinu 300l/2-3 měsíce.

Nádoba na odpad o objemu 40 l vydrží rodině 5-7 dnů (ve věku dětí 5 a 7 let) a 4-5 dnů (ve věku dětí 9 a 11 let) a je na zasypání potřeba asi 25 l pilin.

Po naplnění nádoby se tato nádoba může ještě jednou zasypat pilinami, aby se do nich absorbovala zbylá vlhkost a vymění se za novou. Uzavře se prodyšným uzávěrem, který ale zabrání vniknutí dešťové vody do nádoby a umístí se na vyhrazené místo poblíž kompostu na dobu dvou až tří týdnů.

Během této doby stále dochází k odpařování vlhkosti a navíc je to období, kdy je odpad osídlen nejen mikroorganizmy, ale také hmyzem, který započne přirozené zpracování odpadu. Po třech týdnech se nádoba vysype na speciální kompost, který je pro tento druh odpadu speciálně určen.

Nedoporučuje se míchat jej se zahradním odpadem hlavně z důvodu doby kompostování, která by neměla být kratší než dva roky. Kompost (kompostér) připravíme tak, že na rovnou zem položíme po celé ploše kartonový papír jako separační vrstvu. Na ni ze čtyř starých palet vyrobíme jednoduchý kompostér o vnitřní ploše cca 1×1 m.

Doplníme mezery mezi prkny tak, aby nebyly větší než 3 cm. Na kartonový papír navrstvíme cca 10 cm sena nebo slámy a na ni navrstvíme odpad. Jednotlivé vrstvy proložíme opět senem nebo slámou. Vrstva odpadu by neměla být vyšší než 10 cm, aby nedocházelo  k anaerobnímu kvašení a zároveň aby hmyz měl dobrý přístup k odpadu.

Kompostér by možná stálo za to zastřešit jednoduchou stříškou po dobu prvních 6 měsíců, aby nedocházelo ke splavování do půdy.  Po šesti měsících je možné střechu oddělat a kompost přeházet na nové místo. Zralost kompostu je možné stanovit jednoduchým testem toxicity kompostu.

  Zjistíme to z klíčivosti semen Řeřichy seté na vatové podložce napuštěné kompostovým výluhem a srovnáváme ji z klíčivostí na destilované vodě. Do 60% klíčivosti je kompost ještě toxický, do 80% je použitelný a nad 80% klíčivosti je kompost zralý. Objem odpadu  4členné rodiny se za jeden rok se pohybuje kolem 0,75-1 m3.

Budete mít zájem:  Léky Na Sluneční Alergii?

Dalším možným použitím odpadu by mohla být náplň do domácího bioplynového reaktoru. Odpad je použitelný v okamžiku výměny kbelíků, bez následných kroků. Tuhle technologii jsem zatím nevyzkoušel a její výtěžnost bude velice malá, ale mám to na seznamu experimentů. Inspirace třeba zde.

Kdo má latrínu, něco znamená máme jej jako přístavek v koupelně přístupný zevnitř, ale může být bez problému i uvnitř Kdo má latrínu, něco znamená stavba záchodu Kdo má latrínu, něco znamená Kdo má latrínu, něco znamená Kdo má latrínu, něco znamená Kdo má latrínu, něco znamená Kdo má latrínu, něco znamená a je hotovo za 2 možná 4 hodiny a cca 1000 Kč Kdo má latrínu, něco znamená Kdo má latrínu, něco znamená Kdo má latrínu, něco znamená vybírání odpadu a pilin je z venku, abychom nenosily odpad přes dům ventilace, která moc nefunguje a ani neni potřeba, měla by procházet spíše vnitřkem domu, je bez elektro vybírání kbelíky zdarma 40l na odpad a 25 l na pilyny vychází 1:1 doprava odpadu ke kompostu bečka na dovoz pilin z pily a skladování 1. fáze odpadu „čekací“ až se mi bude chtít 2. fáze odpadu, kde se odpaří část vody, do kbelíku neprší a hlavně hmyz začíná svou práci 3. fáze odpadu kompostování, no nebo spíš vršení na hromadu tomuhle by se dalo říct už kompost odpad po jednom roce Příspěvek byl publikován v rubrice Ostatní technologie. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jak jsme vykopali bývalou latrínu po německých druhoválečných zajatcích

Poslední dobou mám na hledání stále méně a méně času. Abych se vůbec dostal ven, jezdím občas brázdit pole po večerech. Nejinak tomu bylo i tentokrát. Po dobré večeři jsem vyrazil s detektorem kovů na nedaleké políčko.

Detektor Deus jsem měl již nějaký pátek, ale jeho nastavení jsem zatím nijak zvlášť podrobně nestudoval, raději jsem čas věnoval rychlému hledání v nějakém přednastaveném programu.

Tentokrát jsem se ale rozhodl, že si některé funkce a možnosti tohoto detektoru vyzkouším přímo v terénu.

Na políčku, kde jsem se chystal své experimenty provádět, bylo vždycky signálů dost, i když i tady jejich počet poslední dobou rapidně slábne. Po vybalení detektoru a nástupu do tmy mi bylo jasné, proč je těch nálezů čím dál tím méně. Že by tu právě probíhal noční sraz hledačů?

Foto: Někdy stačí jednou kopnout, někdy kopete jámu jak na mamuta

Psali jsme: Nikola Tesla a rádiově řízené zbraně za Velké války

Z obou stran na mne mrkaly čelovky kolegů, kteří si zjevně nechtěli nechat ujít čerstvou ornici. Na tomhle poli jsem kdysi začal jako první, takže mne nijak netrápí, že tu dnes hledači běhají téměř v rojnicích.

První dva tři roky, co jsem na tenhle flek jezdil sám, zde bylo věcí tolik, že hodinku co hodinku jsem musel jít vyklepat mošničku do auta. Šlo o klasický polní „lager smetí“ jako odznaky, id.

známky, mince, knoflíky atd.

Už tenkrát se na většině nálezů důkladně podepsaly půdní kultivátory či radlice. Dnes to tu vypadá tak, že mám co dělat, abych do půlnoci naplnil kapsu alespoň něčím, co by vůbec jen stálo za zmínku. Ale co, dávno to není o sbírání, ale o relaxu.

Zapínám mašinu, dávám první cigárko a užívám si pohodu pod noční oblohou. Po chvilce jsem se dostal do centra dění, kde potkávám kámoše Zlatníka. Odhaduju, že nás tu po poli běhá tak osm magorů. Chvíli tlacháme, chvíli hledáme.

Já si hraju s Deusem, „všechny páčky do zatáčky“, a začínám se s ním pomalu sžívat. Co chvilku se mi hlásí nějaké zajímavé zvuky. Zlatník už našel dvě zmrzlá masa, takže dobrý! Já si tahám mincičky, knoflíky etc.

Pomalu už pletu nohama, je asi 30 minut po půlnoci a pomalu to točím směrem k autu.

Psali jsme: Polští hledači pokladů našli v bunkru osmdesát let staré nacistické víno

Hlava vyčištěná, relaxu bylo učiněno zadost. No a jak už to tak bývá, když se rozhodnete, že to balíte, něco vám do toho vleze. Najednou jsem totiž uslyšel zvuk, až mi zadrnčela makovice.

Slyšel jsem v tom barvu i železo, prase aby se v tom vyznalo.

Že bych si opět kopnul v hloubce jednoho metru uzemění po nějakém starém sloupu elektrického vedení? Začal jsem kopat na zkoušku dírku tak metr x metr, Fiskars je na tohle jak dělanej.

Foto: Tenhle kop slibuje něco velkého

Za chvilku to mám a asi v metrové hloubce vidím cihlu. Takže je to jasný, zase nějakej bordel. „Trošinku“ jsem si zanadával, což mi docela jde. No co, díra je otevřená, takže stačí párkrát kopnout, ať vidím co je tam za kovovej bordel.

Budete mít zájem:  Nejlepší Léky Na Kašel?

Cihla tam není sama, bušim do toho jak magor a vážně si nepřipadám duševně zdráv. Otec od rodiny po půlnoci na poli kope z metrový jámy cihlu. Taky vám to přijde normální? Nedám se zastavit pochybovačnými myšlenkami, konečně leze ven cosi rezatého.

Pořádně jsem do toho drbnul a vyskočila na mne olejnička z čištění na flintu.

Teď už je to jasný – mám SMEŤÁK, řvu na Zlatníka, kterej to taky nevzdal a motá se nedaleko. Sedím, čumím, srdce podřadilo a jede ve vyšších otáčkách, tak to snad zase přišlo. V takový díře může bejt kulový, anebo to může být „nařachlý“ matrošem.

Projíždím pořádně okolí a snažím se přesně zaměřit ukrytý překvápko. Zvuk je asi 1,5 až 2 m širokej a asi 4-5m dlouhej. To mi stačí, teď je na řadě Fiskars (lopata). Asi v 01.

00 máme dostatečně velkou díru, snažím se chytit nějakého kraje.

Pod cihlama vylezlo celý čištění na kvér, konzervy, pozlátka z „kádéček“, zbytky výstroje, butterdose, ešusy a nedefinovatelný kovový kusy. Je to ono!

Foto: Odpadní jáma vydává 1. přezku

Teď jde v první řadě o čas, jsme na poli, nedaleko od cesty, začínám tušit, že tohle do rána sami nedáme. Navíc mi umírá čelovka. Volám kámošovi Kůrovi, má velikou radost, už byl pod peřinou.

Potřebuju prostě další ruce, jinak se můžu jít klouzat. Děsí mě představa, že ten vykopanej bazén ráno zahážu, abych si ho mohl druhý den večer zase vykopat. Kůra se nenechá dlouho přemlouvat a vyráží za námi na plac.

Jak toto doma vysvětlil paní domácí, netuším.

Foto: V bývalé latríně se našly pěkné kousky jako např. odznaky za zranění nebo tankán

Čelovka už umřela, takže vyrážím do Tesca na nákup poživatin a elektrických zdrojů. Ve 02.00 jsme opět na místě. Díra je rozšířená, chytli jsme okraj, už se dá postupovat systematicky.

Díra je cca 1 m široká, je to dlouhá nudle a vypadá to na latrínu. Práce jde pomalu od ruky, odpadní vrstva má tloušťku asi 0,5 m. Nacházíme várnici, konzervy a konečně první přezku.

Je to hliníková přezka wehrmachtu, a ve slušným stavu.

Takže to nebude plonkový, věci tu jsou! Kdo v takové díře někdy seděl, zná ten pocit. Čas letí, únavu vůbec nepociťuji. Každou chvilku z toho „bordelu“ vypadne něco zajímavého.

Jsem na 100 % přesvědčen, že jde o latrínu. Nacházíme zbytky výložek, nárameníků, máme taky už tři id. známky. Co chvíli vypadne opasková přezka, bohužel většinou v železe.

Což je docela k vzteku, je mezi nima už 5 SSmanů.

Foto: Přezky příslušníků Waffen-SS byly bohužel železné, takže jejich stav byl žalostný

Latrínka začala dávat i odznaky. Máme ISA, lisovaného PZA, několik černých za zranění a dvě stříbrný. Taky vypadlo i něco zajímavějšího v podobě mosazné přezky Postschutz, která ležela pohozená mezi konzervami. Zlatníka k ránu opouští síly a jede dom.

Foto: Mosazná přezka Postschutz v očištěném stavu

S Kůrou makáme v díře až do svítání. Stihli jsme to zaházet jen tak tak. Stejně jsme nenašli konec latríny. Čeká nás ještě druhé kolo. Domů jsem dorazil okolo 06.00 a stihnul si hodinku pospat, než jsem vyrazil do roboty.

Na pokračování noční akce jsem pozval starého známého kumpána UCeho. Krom foťáku dostal taky radu, aby si přibalil Fiskarse a rukavice.

Něco jsem ještě po práci pospal a po 20.00 jedu zpět na místo činu. Na poli se všichni potkáváme, Zlatník i UCe. Dáváme se do práce.

„Kopu, ryju, hledám v zemi ropu. Dřu se jako buran, zatím všude samej uran.“ Tak tohle mi běželo hlavou.

Krom pár železnejch přezek v díře prostě dál už nic nebylo! Sedím v ďouře a pokuřuju, euforie z předešlého večera je v řiti. UCe to nevzdává a vrtá se v díře v několikacentimetrové šlupce bordelu.

Není tam nic, jen jedna známka, kterou nakonec UCe opravdu vydoloval. Je po půlnoci a je jasný, že tady jsme skončili.

Foto: Celkový pohled na to, co jáma vydala za poklady

Tak takhle to taky může dopadnout, když si jdete – jen tak navečer zarelaxovat – na oblíbené políčko.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector