Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR patří mezi hlavní kritiky chystaných kvót na české potraviny, co vám na návrhu nejvíce vadí?''Zjednodušeně řečeno: nakazuje lidem, co si mají dát do košíku, zvyšuje ceny potravin, a navíc direktivně nařizuje něco, co nelze naplnit.
Já proti českým potravinám rozhodně nic nemám, naopak, pravidelně je v obchodech nakupuji. Na druhou stranu ale nechápu, jak chce stát zajistit vyšší povinné zastoupení českých potravin, než činí aktuální procento jejich dostupnosti.
Na základě žádného zákona a pochopitelně ani žádné regulace nebudeme jako mávnutím čarovného proutku vyrábět o desítky procent více vepřového masa nebo pěstovat najednou více ovoce a zeleniny. Návrh nepočítá ani se sezónností, neboť každá země má samozřejmě odlišné podmínky pro pěstování plodin minimálně z klimatických důvodů.
To je také důvod, proč se čerstvé ovoce a zelenina dovážejí ze zahraničí. U nás jsou dostupné jen v sezoně, v případě exotického ovoce samozřejmě vůbec. Pominuty jsou i možné výpadky české zemědělské produkce.
Přečíst článek ›
Jak by v reálu v supermarketech vypadaly regály například s vínem, květákem či vepřovým masem, pokud by kvóty prošly? U těchto komodit nejsme soběstační.Česká republika je v případě základních potravin soběstačná jen přibližně ze 30 až 40 procent.
V jedné pohádce se zpívá, že statistika nuda je, má však cenné údaje, neklesejme na mysli, ona nám to vyčíslí. I když v případě povinných kvót na potraviny jsou vrásky na čele určitě na místě. Takže co by to znamenalo? Že by regály od jistého okamžiku zely prázdnotou.
Namátkou pár příkladů podložených údaji Českého statistického úřadu.
Podle návrhu na neustále rostoucí zastoupení tuzemských potravin by třeba paštika došla za pět dnů, salátová okurka za necelé dva měsíce, hlávková kapusta za dva měsíce, květák a rajčata za necelé čtyři měsíce, cibule za sedm a půl měsíce a vepřové maso za osm a čtvrt měsíce. A co pak? Možná směnný obchod typu já mám čtyři květáky v zásobě, tak dva vyměním za okurku a pár rajčat.
Hodně potravin se tváří jako české, ale ve skutečnosti už nejsou. Jak by se postupovalo v jejich případě?No, to by bylo také poměrně zajímavé. Mnohé suroviny totiž z ČR nepocházejí vůbec, případně ve velmi omezené míře. Mám na mysli třeba rýži, mořské ryby, luštěniny, kakao, kávu, čaj, tabák nebo koření.
Uzeniny a masové konzervy se většinou vyrábějí z masa, které se k nám dováží. Také většina ovocných a zeleninových konzerv se u nás nevyrábí, protože chybí surovina. Z toho všeho mi logicky vyplývá, že určitě dojde ke snížení nabídky právě proto, že spousta zahraničních výrobců vypadne ze hry.
A s tím půjde ruku v ruce i zdražení, protože kde je nižší konkurence, tam se otevírá prostor pro navyšování cen. Ve finále na to, bohužel, doplatí zákazníci.
Zastánci zákona tvrdí, že pokud zavedeme kvóty, budou řetězce motivovány brát české zboží a zemědělci ho tím pádem ve větší míře začnou opět pěstovat či produkovat.
To vám nedává logiku?Jenom aby bylo jasno, tak obchodní řetězce už celkem dlouho s jednotlivými tuzemskými dodavateli intenzivně spolupracují, což v jejich prodejnách rozhodně nelze přehlédnout. Zastoupení českých produktů včetně vyloženě regionálních neustále stoupá.
A kdo tvrdí opak, ten asi hodně dlouho nebyl nakupovat. Obchodníci jsou si vědomi, že čeští zákazníci mají zájem o domácí potraviny, takže se je snaží v maximálně možné míře nabízet. To znamená, že pokud je nabízené zboží od českých dodavatelů konkurenceschopné kvalitou i cenou, tak dostane přednost.
Na druhou stranu je ale zapotřebí korektně dodat, že zákazníci si do svého košíku dávají i zahraniční potraviny. Právě proto musí být pestrost sortimentu v obchodech dostačující, nikoli omezující, tak jak to požadují zastánci kvót.
A když už jsme u toho, tak ze zahraničí se dovážejí potraviny i kvůli tomu, že jsou mnohdy levnější než tuzemské i po zahrnutí přepravních a dalších nákladů. Namátkou to jsou sterilované okurky, tvrdé sýry, med nebo vína. A rozhodně to není na úkor jejich kvality.
Přečíst článek ›
Argumentační válka se vede o ceny. Vy se obáváte zdražení, Agrární komora ČR naopak tvrdí, že supermarkety dodávají „dotované“ cizí potraviny, a když si řetězce sníží marže, český zákazník to nepozná.
Jaký je váš pohled?To je tak, když oponentům docházejí argumenty, tak vytáhnou marže. Pamatujete si před pár lety na tzv. máslovou krizi, když cena másla vylétla o desítky procent? Ministerstvo financí na základě zadání premiéra zahájilo šetření s cílem odhalit viníka.
Tím měly být, popravdě, obchodní řetězec. Jaké však vzniklo zděšení, když se ukázalo, že kapsy si namazalo několik velkých českých výrobců. Obchody tehdy dokonce své marže snížily tak, aby alespoň trochu korigovaly cenový růst.
Mimochodem, potravinové kvóty jdou na ruku jednomu z těch, kteří i tehdy na máslové krizi vydělali balík. Ne nadarmo se jim říká agrobaroni.
V souvislosti s kvótami nejde primárně o ceny, ale o omezení nabídky a teprve s tím o související nárůst cen. Troufám si tvrdit, že jediný a hlavní cíl předkladatelů povinných kvót je vytvořit prostor pro nové dotace do neefektivního českého zemědělství a potravinářské výroby.
Z toho důvodu prospěje nařízení pouze velkým tuzemským agropotravinářským koncernům, které budou schopné dodávat do řetězců velké objemy zboží. Bohužel malým farmářům kvóty nepomohou nijak.
A mimochodem, proč by řetězce snižováním vlastních marží měly podporovat potravinářské či zemědělské miliardáře, kteří si na povinných kvótách ještě výrazně přilepší?
Ještě před prvním hlasováním ve sněmovně poslalo osm velvyslanců dopis poslancům, ve kterém je upozorňují, že návrh je v rozporu se právem EU. Očekáváte nějakou „exportní odvetu“ ve stylu „vy nechcete naše potraviny, my nechceme vaše auta“?Vůbec bych se tomuto kroku nedivil.
Odveta nemusí přijít pouze ze zemědělského sektoru, ale klidně přes průmyslové výrobky, například právě přes auta. A my pak nebudeme mít pochopitelně žádný morální nárok si stěžovat. Každopádně kvóty jsou kromě všeho jiného i v rozporu s evropským právem a časem proto musí narazit na odpor Evropské komise a evropských soudů.
Samozřejmě se to neobejde bez vysokých pokut za narušování pravidel vnitřního trhu v této oblasti.
Přečíst článek ›
Existuje nějaká jiná země EU, která by takovéto kvóty na potraviny zavedla? Pamatuji si na příklad Rumunska, ale ani tam to nakonec nedopadlo.Stejně jako jsme v současnosti „best in covid“, tak i v povinných kvótách na potraviny aspirujeme na smutného favorita. Každopádně několik pokusů před námi tu bylo. Na počátku 80.
let minulého století bylo Irsko odsouzeno rozsudkem Evropského soudního dvora za vládní kampaň „Buy Irish“, tedy v překladu „Nakupujte irské zboží“. Vedla totiž k omezení obchodu, poškozovala dovozce a tím narušovala volný pohyb zboží. O zvýhodnění domácích potravin se pokusilo před pár lety i Maďarsko nebo Rumunsko, ale obě země narazily.
V hledáčku Evropské komise se předloni ocitlo i Slovensko kvůli tomu, že na reklamních letácích museli obchodníci pod hrozbou pokuty zajistit, aby minimálně polovina propagovaných potravin a zemědělských výrobků byla vyrobena na Slovensku.
Samozřejmě jde o rozpor s právem EU, protože dochází k omezení propagace výrobků z jiných členských států.
Jaké je nebezpečí rtuti, kde všude se s ní setkáme a jak testovat
Jaké je nebezpečí rtuti, kde všude se s ní setkáme a jak testovat?
Problematika těžkých kovů je velmi rozsáhlá, stejně jako u jiných kontaminantů a věnují se ji tisíce vědeckých prací po celém světě a po několik desítek let.
Úvodem je třeba zmínit, že kovy jsou (na rozdíl třeba od perzistentních organických polutantů – DDT, PCB, Dioxiny apod…) od pradávna přirozenou složkou životního prostředí, kam se dostávaly třeba při vulkanické činnosti nebo erozí hornin.
Nicméně až člověk a Průmyslová revoluce a následný technologický vývoj přinesl světu nárůst hodnot těchto prvků v životním prostředí. Nyní je podstatná většina těchto látek uvolňována do životního prostředí právě díky antropogenním činnostem.
Kovy se dokáží kumulovat v nebiotickém i biotickém systému, od toho se pak odvíjí jejich toxicita. Toxičtější jsou právě organické sloučeniny s kovy, které mají vyšší kumulativní schopnosti, vyšší mobilitu a toxicitu.
Jednou z nejtoxičtějších je rtuť..
Rtuť se přirozeně vyskytuje zhruba ve dvaceti minerálech, nejznámější a nejrozšířenější z nich je rumělka (sulfid rtuťnatý). Mezi přírodní zdroje rtuti patří především vulkanická a geotermální činnost a v neposlední řadě požáry. Až 80 % rtuti, která je kolem nás vznikla právě antropogenní činností, především spalováním fosilních paliv, spalováním odpadu a z důlního a hutního průmyslu.
Rtuť se vyskytuje ve formě kovové, anorganické a organické. Kovová rtuť se používala jako náplň do teploměrů a tlakoměrů, dále ji můžeme najít v bateriích, zářivkových trubicích či amalgámových zubních výplních.
Sloučeniny se rtutí se používaly jako fungicidy k moření obilí (fungicidy je skupina pesticidů, které likvidují houby tj. plísně), v medicíně (i veterinární) jako laxativa, antiparazitika, antiseptika a desinfekce.
Nyní, z důvodu toxicity, je použití do teploměrů a v zemědělství zakázáno.
Více toxické jsou organické sloučeniny rtuti, které vznikají vazbou rtuti s uhlíkem. Platí pravidlo, že čím kratší je uhlíkatý řetězec, tím je sloučenina toxičtější.
Proto nejtoxičtější je metylrťut, která vzniká v životním prostředí působením bakterií ve vodních sedimentech z anorganických forem rtuti. Metylrtuť se pak dostává do potravy vodním organismům, ve kterých se kumuluje.
Nejvyšší koncentrace rtuti jsou zjišťovány na konci potravního řetězce u dravých ryb.
Zde to bude trochu obecné, nicméně důležité k pochopení toho, že každá forma rtuti je jinak vstřebatelná do organismu a každá tedy jinak nebezpečná.
Jak se rtuť chová v organismu?
Kovová rtuť se výborně vstřebává skrz plíce, když je vstřebána do krevního oběhu, je rychle distribuována do tkání a nejvíce do ledvin, kde se akumuluje. Je lipofilní a snadno tak přechází do mozku a i do nenarozeného plodu. V mozku se rtuť přemění na anorganickou formu, která v těle zůstává déle.
Absorbována kovová rtuť je vylučována z těla močí, stolicí a mateřským mlékem. Kovová rtuť se zanedbatelně vstřebává při pozření či při styku s kůží.
Klinické příznaky otravy parami kovové rtuti jsou poškození nervového systému – porucha koordinace pohybů, třes a částečné ochrnutí končetin, smyslové poruchy, poruchy zraku, nevolnost, zvracení, průjem, zvýšení krevního tlaku či svědění kůže.
Anorganické sloučeniny rtuti se absorbují z trávicího traktu pouze částečně (10 – 40%), následně jsou distribuovány krví do všech tkání, ale stejně jako u kovové rtuti, jsou nejvíce kumulovány v ledvinách.
Nesnadno přecházejí bariéry, takže se do mozku či k nenarozenému plodu moc nedostanou, avšak při vysokých dávkách mohou a mohou mozek a plod poškodit. Vylučují se močí a trusem, v mléce jsou minimálně. Skrz kůži anorganické sloučeniny procházejí zanedbatelně.
Příznaky otravy jsou poškození nervového systému – porucha koordinace pohybů, třes a částečné ochrnutí končetin, smyslové poruchy, poruchy zraku, poškození ledvin, podráždění trávicí soustavy.
Organické sloučeniny rtuti (především metylrtuť) se výborně vstřebávají z trávicího traktu. Distribuce metylrtuti v těle je stejná jako u předchozích forem, výborně však přechází do mozku a k nenarozenému plodu a akumuluje se tam.
V mozku je metylrtuť přeměněna na dvojmocnou anorganickou formu. V anorganické formě se vylučuje několik měsíců stolicí, přechází také do moči a mléka. Organické sloučeniny rtuti se výborně vstřebávají i skrz plicní tkáň a přes kůži prochází také dobře.
Klinické příznaky otravy při dlouhodobém perorálním příjmu jsou poškození nervového systému – porucha koordinace pohybů, třes a částečné ochrnutí končetin, smyslové poruchy, poruchy zraku, poškození ledvin, poškození trávicí soustavy, změny krevního tlaku, poškození plodu, spermiogeneze, předčasné porody a spontánní potraty.
Jak obsah rtuti testovat?
Osobně upřednostňuji testování na třech úrovních a to z moče, krve a vlasu. Moč a krev si můžete nechat testovat jako samoplátce anebo přes doporučení praktického lékaře.
V Praze například toto testování provádí laboratoř průmyslové toxikologie www.vfn.cz. Vlasová analýza není proplácena ZP a krom těžkých kovů zjistíte také hodnoty minerálů a hlavně jejich poměrů.
Vlasovou analýzou se zabývá i náš tým terapeutů.
Jaký je obsah rtuti v rybách?
Legislativně je ošetřen maximální limit rtuti Nařízením EU, kde jsou limity pouze pro svalovinu vodních živočichů. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) schválil prozatímní tolerovaný příjem rtuti 1,6 μg/kg tělesné hmotnosti. (Což je pro člověka vážícího 70 kg 112 μg rtuti na týden. Pro malé dítě vážící 15 kg je to 24 μg rtuti na týden).
Methylrtuť je chemická forma, která je z hlediska zdraví nejvíce nebezpečná a v rybách a produktech rybolovu může tvořit až 90% celkového množství rtuti. EFSA s ohledem na vědecké studie dospěla k závěru, že obsah rtuti v jiných potravinách, než jsou ryby a produkty rybolovu, působí z hlediska zdraví menší obavy.
V potravinách s výjimkou ryb a produktů rybolovu se rtuť vyskytuje především v jiných formách než methylrtuť, přičemž tyto jiné formy rtuti jsou považovány za méně rizikové. Rozhodla jsem se zde dát celou tabulku s limity pro rtuť přímo z Nařízení EU, abyste věděli, které druhy ryb jsou z hlediska obsahu rtuti rizikovější.
U hospodářsky chovaných druhů ryb (kapr, pstruh) jsou koncentrace rtuti nízké, což souvisí s nízkým obsahem rtuti v komerčně vyráběných krmivech pro ryby.
| Potravina | Maximální limit mg/kg čerstvé hmotnosti |
| Produkty rybolovu a svalovina ryb kromě druhů uvedených v následujícím řádku. Maximální limit se vztahuje na korýše kromě hnědého krabího masa a kromě masa z hlavy a hrudi humra a podobných velkých korýšů (Nephropidae a Palinuridae). | 0,50 |
Svalovina těchto ryb:ďasi (Lophius spp.)
okouníci (Sebastes marinus, S. mentella, S. viviparus)
|
1,0 |
Jak je to s rtutí v rostlinné říší?
Nejvíce rizikové organismy pro kumulaci rtuti jsou tedy právě dravé ryby, ale jak je to s rostlinnou říší? Rostliny jsou schopny přijímat všechny tři formy rtuti svým kořenovým systémem z vody a půdy, nicméně ve vodních rostlinách je častěji vyšší přítomnost methylrtuti než v suchozemských rostlinách. Opět je to spojeno s tím, že methylrtuť vzniká ve vodních sedimentech.
Rtuť se také do rostlin může vstřebat z popílku, který se usazuje na listech rostlin. Vyšší rizika jsou právě v oblastech okolo černouhelných a hnědouhelných elektráren, hutí a železáren, případně v oblastech se zvýšenou geotermální činností.
Na zvýšený obsah rtuti je třeba si dát pozor i při konzumaci hub, houby totiž také dobře absorbují rtuť a můžeme se u nich setkat se zvýšeným obsahem rtuti v exponovaných oblastech. A to jak methylrtuti, tak anorganické formy. Dalším problémem je kontaminace mořské zeleniny (řas, fytoplanktonu apod.), jelikož oceány a moře jsou již velmi znečištěna.
Proto bychom měli velmi dbát na zdroj mořské zeleniny. Osobně upřednostňuji mořský fytoplankton, který se pěstuje již na tzv. farmách a tudíž ke kontaminaci nedochází.
V České republice je významně kontaminovanou lokalitou vodní nádrž Skalka na řece Ohři u Chebu, kde jsou u dravých ryb překročeny hygienické limity pro obsah rtuti v rybách.
Ve vodě se rtuť vyskytuje ve formě anorganických a organických sloučenin. Koncentrace rtuti v nekontaminovaných povrchových vodách se pohybuje v rozmezí setin až desetin mg/l, v zatížených lokalitách v desetinách až jednotkách mg/l.
Nejvyšší mezní hodnota rtuti v pitné vodě v ČR je 1mg/l.
V minulosti bylo ve světě několik hromadných otrav, nicméně asi nejzávažnější byla tzv. Minamata disease z padesátých let 20tého století, kdy do zálivu Minamata v Japonsku bylo vypouštěno velké množství rtuti.
Lidé v blízkosti zálivu měli jako hlavní zdroj obživy právě kontaminované ryby z této lokality.
Několik lidí zemřelo, u dalších otrávených lidí docházelo k poškození nervového systému, rtuť se u těhotných žen dostávala skrz placentu do plodu a následkem toho se rodily děti s poškozením nervového systému.
Další otravy sloučeninami rtuti byly zaznamenány v 60. a 70. letech minulého století v Iráku a Guatemale, příčinou byla konzumace obilí, které bylo mořené organickými sloučeninami rtuti. Několik otrav lidí bylo spojeno i s konzumací masa zvířat, kterým bylo podáno mořené osivo.
Vakcíny!
V zemědělství se nikdy nepoužívala methylrtuť, z důvodu vysoké toxicity, nicméně jiné organické formy rtuti ano. Ve zdravotnictví se používala látka Thiomersal (také thimerosal), chemicky se jedná o sůl, která obsahuje 49,6% ethylrtuti. Tato látka byla přidávána do vakcín od 30. let 20.
století jako antibakteriální a antiplísňové činidlo.
Látka měla být používána v nízkých koncentracích a neměly být žádné nežádoucí účinky, jak tvrdí farmaceutické firmy, nicméně z důvodu tlaku veřejnosti a vědeckých kapacit, přestala být tato látka používána ve vakcínách, se kterými se můžeme setkat, nicméně stále se používá do vakcín, které se vyrábějí pro rozvojové země. Dále se ve zdravotnictví s Thiomersalem můžeme setkat v některých dezinfekčních látkách pro povrchy, antiseptických mastech, nosních sprejích, roztocích na oční čočky, vaginálních spermicidech, steroidových a kolagenových injekcích a preparátech imunoglobulinu IgG k injekcím.
Dnes se už v zemědělství ani ve zdravotnictví látky obsahující organické sloučeniny rtuti nesmí používat. Nicméně v posledních letech proběhly i studie, kdy byly vzorkovány vlasy stomatologů a obsah rtuti byl dvakrát vyšší než u ostatních jedinců. Navíc víme, že při kremaci se právě amalgamové plomby vypařují a znečišťují prostředí. Třeba se tak jednou dočkáme i zákazu amalgámových výplní.
Reference:
Accumulation of mercury and methylmercury by mushrooms and earthworms from forest soils, Rieder, SR., Brunner, I., Horvat, M., Jacobs, A., Frey, B., 2011
http://arnika.org/ 25.9.2016
http://odpady-online.cz/ohrozi-rtut-nase-zdravi/ 24.9.2016
https://www.vakciny.net/AKTUALITY/akt_2008_20.htm 25.9.2016
http://www.rizikaockovani.cz/clanky/9-dil-Thimerosal-46/
Mercury pollution in vegetables, grains and soils from areas surrounding coal-fired power plants, Rui, L., Han, W., Jing, D., Weimin, F., Lijun, G., Yi, L., 2016
NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 1881/2006 ze dne 19. prosince 2006, kterým se stanoví maximální limity některých kontaminujících látek v potravinách
Toxikologie potravin – vybrané kapitoly, Modrá, H., Svobodová, Z., Široká, Z., Bláhová, J., (2014)
Meteor
-
01:25 Meteor a sopka 10:40 Videohra pro prasata 17:05 Transfuze krve 21:49 Proč jedna vlaštovka jaro nedělá? 29:43 Ochladí nás Golfský proud? 40:20 Skvělý hmat krtků
-
Jeden z nejposlouchanějších pořadů Dvojky slaví, vysíláme již 3000. díl. Populárně-vědecký magazín se vrací do prostředí jeskyní, kde se natáčelo poprvé.
-
Jste skutečnými fanoušky Meteoru? To zjistíte v našem kvízu. Čeká vás v něm deset otázek. Jestli máte Meteor rádi, napište tvůrcům vzkaz, vzpomínku nebo zážitek s Meteorem.
-
01:38 Vybuchne na Islandu další sopka? 10:25 Objev planety Uran 15:27 Jak vlci loví bobry 24:04 Rub a líc COVIDU19 39:00 Vnímají lidé feromony?
-
01:33 Jaderná nehoda ve Fukušimě 12:56 Tabulka chemických prvků 18:55 Koronavirus jako cigaretový kouř 32:15 Proč není v přírodě modrá barva? 40:15 Mravenci – mistři čichu.
-
01:45 Vyvolávají si kočky euforii? 09:40 Objev neutronu 15:18 Jak vznikají mutace koronaviru? 29:46 Proč se někteří ptáci vracejí už v únoru? 38:33 Kolik má člověk chutí?
-
01:27 Klonování hvězdic 08:03 První americký astronaut 12:38 Písek ze Sahary 22:23 Strach z matematiky 34:28 Trápila dinosaury obří klíšťata? 41:30 Člověk a echolokace.
-
01:36 Odkud pochází minerální voda? 11:25 Patent na kinematograf 16:40 Nový pohyb hadů 27:57 Velryby pomáhají geologům 39:50 I ryby si povídají
-
01:22 Pavučina bez gravitace 10:18 Varle zachráncem srdce 18:55 Objev bakelitu 23:23 Sladký zelený led v moři 32:53 Hledání potravy pod sněhem 42:10 Minerální oko
-
01:25 Vadí teplé pečivo? 11:35 Známe sebe i druhé? 20:25 Magnetismus mozku a choroby 33:40 Náledí, námraza a ledovka 42:20 První výbušný motor 47:11 Světélkující ptakopysk.
-
Nejstarší živě vysílaná rozhlasová diskotéka v éteru u nás, která staví na osobnostech moderátorů. Hudebně-publicistický živě vysílaný pořad.
-
Příběhy, vyprávění, realita.
-
Průřez celorepublikovým vysíláním.
-
Písničky, které provázely život slavných muzikantů. Vyprávění hudební osobnosti o svém životě, inspiraci, rodině i přátelích, spoluhráčích a dalších zajímavostech.
Aféra s technickou solí končí. Potraviny neškodily zdraví, rozhodla polská prokuratura
Kde se nacházíte: iROZHLAS.cz / Zprávy ze světa | Související témata: Polsko potraviny technická sůl prokuratura Evropa
Aféra je stará už tři roky. Posypová sůl byla třeba v polských uzených výrobcích – klobásách, šunce, v rybích konzervách, chlebu a pečivu. Šlo celkem o tisíce tun potravin.
Obsažená posypová sůl je chemikálie na údržbu komunikací, která se používá taky při výrobě barev a v obuvnickém průmyslu.
Tehdy poznaňská prokuratura zadržela a obvinila pět lidí. Jejich firma ve velkém nakupovala nejedlou sůl, kterou vzápětí po změně obalu prodávala jako potravinářskou přísadu.
Podle současného rozhodnutí prokuratury nejde o trestný čin. Potraviny ochucené technickou solí prý nebyly zdraví nebezpečné nebo škodlivé.
Obsah kadmia, arsenu, rtuti, olova a dalších látek totiž nepřekračoval normy pro potravinářskou sůl. Navíc se za zfalšované se považují potraviny pouze, pokud jejich nepravdivé složení má vliv na bezpečnost takového zboží. A to nemělo.
Sůl | Foto: Wikimedia Commons Ralf Roletschek
Prodej soli pro průmyslové využití jako potravinářské přísady tak nenaplnil podle prokuratury znaky trestného činu. To vyloučilo i možnost stíhání obchodníků s technickou solí za podvod.
Viníkům tak hrozí maximálně pokuta. Jde jen o přestupek, který s nimi může a nemusí řešit obchodní inspekce nebo hygienická služba.
- Právě těm prokuratura předá veškeré materiály, až nabude rozhodnutí o zastavení trestního stíhání právní moci.
- V Česku bylo trestní oznámení odloženo
- V roce 2012 podalo české ministerstvo zemědělství trestní oznámení na neznámého pachatele.
- „U nás bylo trestní oznámení na neznámého pachatele odloženo, česká strana se tehdy obrátila na polskou, která řízení vedla,“ připomněl dnes současný šéf resortu Marián Jurečka z KDU-ČSL řízení odloženo.
- „A teď známe konečný verdikt, pokud tomu tak je, že dnes prokuratura případ uzavřela a vlastně nebyl zjištěn konkrétní viník.“
- V Polsku se technická sůl podle některých informací používala na potravinářské účely téměř 10 let.
Další články
Nejčtenější
Koronavirus, Petr Kellner, MS hokej 2021, Parlamentní volby 2021, Výsledky voleb v obcích, Film, Koronavirus v Česku, Statistika nehod, Olympijské hry 2020 Můj rozhlas, Vinohradská 12, SK Slavia Praha, Petra Kvitová, Euro 2020, Počasí, Miloš Zeman, Andrej Babiš, Seznam ministrů, Zprávy z domova, Zprávy ze světa, Datová žurnalistika, SPORT – rychlé zprávy, Fotbal online, Hokej online, KLDR, Předvolební průzkumy, Afghánistán, Rychlé sportovní zprávy, Gabriela Koukalová, Sýrie, Bramborový salát, Bitcoin, Ester Ledecká, EURO 2020, ZŠ Plynárenská Teplice, Sucho, Izrael, Real Madrid, Kim Čong-un, Donald Trump, Nemocnice na Bulovce, Andrea Vrbovská, Tomáš Horáček, Zuzana Čaputová
Doporučujeme
POTRAVINÁŘSKÝ ODPAD
Potravinovým odpadem rozumíme především odpady ze supermarketů, potravinářského průmyslu a odpady z domácností. Spotřeba potravin v České republice za rok 2019 byla podle statistik 796,5 kilogramu na obyvatele. V porovnáním s rokem 1993 se zvýšila zhruba o 65 kilogramu. Meziroční nárůst činil 6,9 kilogramu (zdroj: ČSÚ).
Z domácností pochází prý až 40% veškerého potravinového odpadu
Celosvětová roční produkce potravin je kolem 4 miliard tun.
Odhaduje se, že zhruba až polovina z tohoto množství zřejmě vyjde vniveč v důsledku nevhodných postupů při pěstování, sklizni, skladování, dopravě a při samotném prodeji.
Je třeba si uvědomit, že potraviny nejsou jen jídlo. Obor potravinářství v sobě zahrnuje veškeré procesy spojené se zemědělstvím, dopravou, obchodem a spotřebou.
Jen Evropa údajně ročně zlikviduje přibližně 89 milionů tun potravin. Odhad pro rok 2020 (bez přijetí jakýchkoli opatření) byl 126 mil. tun ročně. A jiná statistika říká, že až jedna třetina potravin se každoročně stává odpadem. Mohlo by to být až 1,3 miliard tun. Čísla nečísla, je to hodně. Hodně vyrábíme, málo jíme, zbytek vyhazujeme.
Jukněte a podpořte zajímavý projekt JSEM PŘIPRAVEN
který si klade za cíl omezit zbytečné plýtvání potravinami.
Tu a tam se setkáte se statistikami, které všerůzně počítají, kolik každý z nás vyhodí potravin. V principu se však jedná jen o čísla, která mají spíše mediální váhu než váhu sktutečně vyhozených potravin.
Supermarketům nezbývalo, než odvážet neprodané potraviny na skládky nebo do spaloven komunálního odpadu. Pomineme-li výše zmíněné plýtvání, takovýto způsob likvidace potravin není efektivní.
Bohužel, obchodníkům není co vytýkat. Vybírat mohou jen ze tří možností.
Skládkování a pálení, potravinové banky (zde jsou ale logistická omezení a skutečnost, že se jedná o dar — a z toho chce samozřejmě stát odsát svůj díl) … a bioplynové stanice.
Pomineme-li potravinové banky, jsou právě bioplynové stanice relativně optimálním způsobem likvidace tohoto druhu odpadu. Bohužel, v současné době jsou v České republice pouze zřejmě jen
dvě bioplynové stanice, které jsou schopny zpracovávat tuny potravinového odpadu ze supermarketů.
V České republice jsou zatím jen 2 bioplynové stanice, které dokáží zpracovat odpad ze supermarketů
Při tak dramatickém množství bioplynových stanic, které dokáží potravinový odpad zpracovat, není divu, že ne všechny supermarkety jejich služeb využívají.
Většina nadnárodních řetězců bude k tomuto způsobu likvidace potravin tlačena svými matkami. Nicméně i z důvodu CSR se začnou řetězce u nás o tento způsob likvidace potravinového odpadu zajímat.
V současnosti by taková likvidace odpadů byla finančně naprosto neefektivní.
Potravinový odpad v domácnostech
Až 40% potravinového odpadu ve světě prý pochází z domácností. Od nás, od vás. Od sousedů.
Ačkoli to česká duše neuslyší ráda, realita je taková, že máme to potěšení žít v té šťastnější části světa, kde je potravin dostatek … a popravdě řečeno přebytek. Většina z nás si to za řídítky vozíků v supermarketech neuvědomuje.
Často instinktivně nakupujeme víc, než dokážeme spotřebovat a mnohdy pak takové přebytky končí ve směsném odpadu, ačkoli se jedná o bioodpad, který je z velké části možné separovat.
Ačkoli jsou Češi často ušmudlaní slevožrouti, potravinami plýtvat umíme.
Sen kdejaké hospodyňky se začal zdát – kde jinde než v USA, kde lenost dotáhli k naprosté dokonalosti. Ovšem jen zdánlivě. Drtič neumí nic jiného, než drtit. Pokud se někdo domnívá, že rozdrcením vše končí, je na omylu. Možná tím končí starost kdejaké líné hospodyňky. Ale skutečné starosti rozdrcením teprve začínají.
Výrobci těchto udělátek argumentují, že drtiče odpadu snižují celkové množství odpadu (což je samozřejmě hloupost, pouze mění jeho formu). Malé částečky potravinového odpadu jsou posléze prý snadněji zpracovatelné v rozkladných biologických procesech v čistírnách odpadních vod, septikových nádržích nebo v přírodě.
Někteří dokonce takovou likvidaci odpadu označují za ekologickou! V principu výrobci dělají z kuchyňského dřezu nádobu na odpad. Jenomže je tu kanalizace. A veřejné kanalizační přípojky nejsou dimenzovány na to, aby jimi proudily rozdrcené odpadky, které je zanášejí. Navíc na mnoha místech nemá vedení ani dostatečný spád.
Tak způsobují drtiče svým odpadem ucpávání kanalizace pevnými látkami. A na ty se s oblibou váží zejména tuky, což může způsobit úplné ucpání. Co taková skutečnost může v domě napáchat, je snad každému zcela jasné. Odpady vznikající používáním domácích drtičů kuchyňských odpadů nejsou odpadními vodami (ve smyslu § 38 zák.č. 254/2001 Sb. vodního zákona).
S tím počítá i legislativa, která napojování drtičů kuchyňských odpadů na veřejnou kanalizační síť v podstatě podle zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech zakazuje. A to s tím, že postih za porušení se může vyšplhat až na velmi nepříjemných hodně moc set tisíc korun. To by mělo zanícené drtiče odpadu od připojení k veřejné kanalizaci odradit.
Nutno dodat, že v nemovitostech, které jsou přímo napojeny na žumpu bez odtoku nebo malou domovní čistírnu odpadních vod, legislativa neprotestuje.
Kuchyňské odpadky nepatří do veřejné kanalizace!
Minimální trvanlivost a spotřebujte do
Z plýtvání potravin nelze vinit jen nás, spotřebitele. My jen konzumujeme to, čeho je všude dostatek. Jelikož nadprodukci omezit neumíme, můžeme se alespoň podívat a pochopit, co znamená doba určení trvanlivosti potravin.
Termíny „minimální trvanlivost“ a „spotřebujte do.“ Jde totiž o to, že po dobu minimální trvanlivosti je teoreticky garantována tzv. nejvyšší kvalita a potraviny lze konzumovat i po uplynutí této doby. Rozhodující je termín »spotřebujte do«.
Takže tak.
Zdroje: bio-info.cz, odpady, iDnes, euractiv.cz, Waste Management, Vysoká škola chemicko-technologická v Praze
O ochraně moří a oceánů slýcháme často. Je až bizarní, jak tak malinkatý suchozemec, jako je člověk, dal široširým oceánům zabrat. Studie agentury CLC (Center for Livable Furure) upozorňuje na možnou skutečnost, že až polovina potravin pocházejících z moří končí jako odpad.
Studie hovoří o USA, kde je průměrná roční spotřeba potravin pocházejících z vodního prostředí přes 2 miliardy kilogramů ročně. Ovšem než se dostanou tyto potraviny na talíře, přes miliardu tun se jich stačí proměnit v odpad. Nejvíce se změní v odpad již během lovu. Dále se na ztrátách podepisuje distribuce a obchod.
A dalších miliony tun se pak stávají odpadem z důvodu nadbytečných nákupů, popřípadě skončí jako zbytky na talíři.
Které potraviny nejezte syrové? Na tyhle si dejte pozor, mohly by vás zabít
- Raw – neboli syrová – strava je stále velmi populární. Je založena na konzumaci tepelně neupravovaných potravin. Základem je přesvědčení, že všechno živé v potravinách se při zahřátí nad pětačtyřicet stupňů Celsia zničí, a sníží se tak výživová hodnota. Některé potraviny jsou za syrova nejzdravější, jiné ale dokážou přivodit střevní potíže a některé i smrt. Které byste syrové neměli nikdy jíst?Střevní potíže, ale i otrava. To jsou problémy, které si můžete přivodit, když sníte některé syrové potraviny. U kterých z nich se raději dobře ujistěte, že jste je pořádně uvařili?
-
Brambory jsou zdravé, ale jen vařené. Syrové obsahují hodně škrobů, které mohou způsobit nadýmání a další střevní problémy. Ještě horší jsou brambory syrové a nazelenalé, v těch se totiž tvoří solanin, což je toxin, který je pro člověka nebezpečný.
Náš tip: Zajímají vás další novinky ze světa kosmetiky nebo módy? Ráda si čtete příběhy úspěšných žen a story ze života? Hledáte inspiraci pro své cesty po Čechách nebo v zahraničí, nové recepty, kterými překvapíte své blízké, nebo vás zajímají nové trendy v hubnutí? Skvělé a inspirativní čtení najdete v aktuálním čísle magazínu Blesk pro ženy, které seženete na novinových stáncích. Nebo si ho můžete v tištěné či elektronické podobě objednat v našem iKiosku ZDE
-
Že znáte sportovce, kteří si ze syrových vajíček dělají koktejly kvůli svalům? Je to ale celkem velký risk, protože se vystavují riziku nákazy salmonelou, která může napadnout jedno ze třiceti tisíc vajec. Zdá se to jako malá pravděpodobnost, ale nikdy nevíte, jestli si černého Petra nevytáhnete právě vy. Pozor, salmonelóza je ve žloutku, takže opatrní buďte i v případě vařeného tekutého žloutku.
Kolik vajec můžete sníst? Jedno denně může snížit riziko mrtvice a infarktu -
Mléko, které nebylo pasterizováno, může obsahovat bakterie E.coli a salmonelózu. Pokud si často nakupujete mléko od farmáře z mléčného automatu, raději si ho vždy převařte. Je sice pravda, že tohle mléko je kontrolované, ale nikdy nevíte. Mohli byste skončit v nemocnici s velkými bolestmi břicha, zvracením či průjmy.
Pravda o mléce: Je opravdu tak zdravé, nebo zahleňuje? -
Jsou sice zdravé a plné proteinů a vitaminů, ale za syrova se můžou stát doslova zabijákem. Obsahují totiž toxin fytohemaglutin, který způsobuje střevní problémy podobné otravě. Nejvíc tohoto toxinu je v červených fazolích. A pozor, stačí sníst jen pět kuliček syrových fazolí a bude vám špatně.
-
Jen ty hořké, nikoli slané nebo sladké. Hořké mandle obsahují amygdalin, látku, která způsobuje jejich hořkost. Jakmile jich sníte hodně, začne se v těle rozkládat a vznikat kyanovodík. Podle odborníků stačí deset mandlí a je zle, smrtící dávka je pak více než padesát hořkých mandlí. Naštěstí jsou tak hořké, že už po jedné vás přejde chuť.
-
I tenhle fialový krasavec obsahuje podobně jako brambory solanin, který nedělá dobře vašemu trávení. I když byste museli lilku sníst opravdu hodně, aby se problémy projevily, lepší je lilek před konzumací raději vždy tepelně upravit. Nejvíce toxické jsou mladé lilky.
Jak shodit tuk a ne svaly? Zařaďte do svého jídelníčku tyto potraviny -
Z rebarbory je sice vynikající koláč, ale syrovou byste ji nikdy jíst neměli. Její listy obsahují velké množství kyseliny šťavelové, která může poškodit ledviny a ve vzácných případech způsobit smrt.
8 potravin, které nesmí chybět v jídelníčku, pokud chcete snadno zhubnout