Jsou biopotraviny rizikové? Ne! říká stát

Rok od roku přibývá lidí, kteří vkládají do biopotravin naději v to, že je možné se najíst a přitom se vyhnout chemikáliím, které našemu zdraví škodí. Pro jiné jsou biopotraviny i jejich konzumenti terčem posměchu. Kdo má blíž k pravdě?

Podle statistik ministerstva zemědělství utratili předloni Češi za biopotraviny 3,33 miliard korun. Oproti roku 2016 jde o nárůst o rekordních 30,5 procenta.

Stále to ovšem není moc – odpovídá to hodnotě 314 korun na obyvatele a jde o něco přes jedno procento všech výdajů na potraviny a nápoje. Podle průzkumu provedeného Centrem pro výzkum veřejného mínění v roce 2017 se o biopotraviny zajímá necelá třetina Čechů.

Často je ovšem kupuje jen každý desátý z nás. Tu a tam po nich sáhne 43 procent spotřebitelů. Vůbec nikdo z 983 dotázaných neodpověděl, že biopotraviny kupuje vždy, naopak 42 % účastníků výzkumu je nekupuje vůbec (zbývajících pět procent odpovědělo, že neví).

Nejčastějším důvodem, proč Češi biopotraviny kupují, je skutečnost, že nebyly chemicky ošetřeny (takto odpovědělo 44 % dotázaných).

Lichotivé výsledky

Zemědělci produkující biopotraviny musejí dodržovat dlouhou řadu předpisů, například nesmějí používat umělá hnojiva, chemické pesticidy a herbicidy a geneticky modifikované plodiny. Zvířata musejí chovat ve výbězích nebo na pastvě a kromě dalšího se jim nesmí podávat stimulátory růstu.

„Regulace plevelů se provádí hlavně mechanicky, např. prutovými bránami. K ochraně rostlin je povoleno používat jen omezené množství přípravků a ty jsou obvykle přírodního původu.

Použití mědi a síry je povoleno jen do trvalých kultur. Hnojí se statkovými hnojivy nebo se pěstují luskoviny, které poutají vzdušný dusík,“ vysvětluje Pavlína Samsonová, ředitelka společnosti Bioinstitut, o. p. s.

, která se rozvojem ekologického zemědělství zabývá.

To vše má spotřebitelům zaručovat poživatiny prosté nežádoucích látek. Jsou ale biopotraviny opravdu zdraví prospěšné? Dosud se u nás asi největší mediální pozornosti dostalo studii provedené v roce 2009 na žádost Britského úřadu pro kontrolu potravin (FTA) výzkumníky z London School of Hygiene and Tropical Medicine.

Badatelé v jejím rámci shromáždili a porovnali celkem 169 jednotlivých studií, které se zabývaly obsahem živin v potravinách a jež byly publikovány za předchozích padesát let. Studie dopadla na první pohled pro biopotraviny docela lichotivě. Biopotraviny podle ní obsahovaly více minerálních látek a méně dusičnanů.

Výsledný verdikt studie přesto zněl, že zdravotní přínos potravin nebyl prokázán. Proč? Výsledky pro jednotlivé živiny nebyly statisticky prokazatelné. Buď se opíraly o příliš malý počet studií, nebo nebyl rozdíl mezi bio- a běžnými potravinami dostatečně velký.

Jak už to tak bývá, výsledky studie posílily jak zastánce, tak odpůrce biopotravin ve víře ve svou pravdu.

O něco později, v roce 2011, vyřkl svůj ortel nad ekologickým zemědělstvím také spolek českých skeptiků Sisyfos. Ten udělil posměšnou cenu „stříbrný Bludný balvan“ výše zmíněné společnosti Bioinstitut. „Nákladná, s různými riziky spojená výroba biopotravin bývá zdůvodňována smyšlenými fámami o ochraně zdraví,“ uvádí Sisyfos ve svém zdůvodnění.

Jsou biopotraviny rizikové? Ne! říká stát

V roce 2014 byly v časopise British Journal of Cancer publikovány výsledky takzvané „Studie milionu žen“. Ve skutečnosti se týkala „pouze“ 623 000 Britek středního věku, ale i tak jde o úctyhodný vzorek.

Byly sledovány po dobu delší devíti let.

Studie nejenže neprokázala, že by byly biopotraviny zdravější, ale v případě rakoviny prsu na tom byly vyznavačky zdravé stravy dokonce hůře než jejich lhostejnější krajanky.

Kdo je zdravější?

Autoři studie milionu žen nicméně připouštějí, že za vyšší výskyt rakoviny zřejmě nemůže strava, ale odlišný styl žen, které kupují biopotraviny. Ty mají v průměru vyšší vzdělání, a tím pádem také méně dětí a větší spotřebu alkoholu než ostatní ženy (ano, je tomu tak – magistry a doktorky pijí více než dělnice a uklízečky). Právě tyto dva faktory významně zvyšují riziko rakoviny prsu.

Podrobněji se celé věci podívaly na kloub Julia Baudryová, Karen Assmannová a Mathilde Touvieorá z univerzity v Paříži, které své výsledky publikovaly loni v časopisu JAMA Medical Journal.

Studie se zúčastnilo 69 000 lidí, kteří byli požádáni o vyplnění velmi podrobného dotazníku. Většina z nich (78,5 %) byly ženy. Účastníci museli udat své zaměstnání, stupeň vzdělání, výši přijmu, zda kouří, kolik váží, jaký byl výskyt rakoviny v rodině a další podrobnosti.

Následně byly po dobu pěti let sledovány jejich stravovací návyky a zdravotní stav.

Po zohlednění uvedených faktorů vyšlo najevo, že ti největší příznivci biopotravin trpí o 76 % méně výskytem lymfomů (v případě Non-Hodgkinova lymfomu šlo dokonce o 86 %) a o třetinu méně výskytem rakoviny prsu rozvinuté po menopauze. Celkově pak lidé, kteří horovali pro biopotraviny nejvíce, měli o čtvrtinu nižší výskyt rakoviny než ti, kteří je nekonzumovali vůbec.

Že by se přece jen vyplatilo zlomit hůl nad chemicky ošetřenými plodinami a dávat přednost těm, které pochází od organicky hospodařících zemědělců?

Zmíněné výsledky napovídají, že pokud nahradíme konvenční potraviny těmi s přídomkem bio, svému zdraví tím skutečně prospějeme. Je zde ovšem jeden důležitý háček. Biopotraviny jsou dražší, takže můžeme mít tendenci jich kupovat méně. Je logické, že luxusní zboží si člověk dopřeje méně často než to laciné.

Ovšem pokud místo jedné papriky denně sníme jen jednu za týden a podobně omezíme spotřebu veškerého ovoce a zeleniny, sníme kvůli tomu méně vitaminů, minerálů a přírodních antioxidantů a v součtu si tak nakonec možná ublížíme.

Nikdo bohužel neřekne, zda je lepší jedno biojablko či dvě chemicky ošetřená (srovnání by vycházelo pro každého z nás úplně jinak).

Profesor Zdeněk Opatrný z Přírodovědecké katedry Univerzity Karlovy je dlouhodobým kritikem přesvědčení o přínosu biopotravin a ani zmíněná studie podle něj není přesvědčivá. „Kdyby to byla ‚vědecky-odborná pravda‘, tak po celém světě stojí ústavy a nadnárodní firmy produkující tato ,biokanceropreventivika‘,“ komentuje výsledky výzkumu.

Boj mezi biopotravinami a konvenčními produkty probíhá ještě na jedné frontě. Tou je kontaminace plísněmi a nebezpečnými bakteriemi. Odpůrci biopotravin tvrdí, že kvůli vynechání většiny používaných pesticidů a fungicidů bývají biopotravinami častěji napadeny.

Příznivci oponují, že organicky pěstované plodiny disponují lepší přirozenou imunitou vůči parazitickým organismům. Friedrich-Karl Lücke proto v roce 2017 shromáždil a porovnal výsledky studií, které se týkaly obsahu toxinů a nežádoucích bakterií v rostlinných i živočišných produktech.

Zjistil, že studie zabývající se výskytem salmonely a E. coli, toxoplasmy a campylobactery při chovu hovězího dobytka, vepřů a drůbeže dávají nejednoznačné výsledky. Nalezl zhruba stejný počet těch, které vyznívaly ve prospěch biopotravin, jako těch s opačným výsledkem a studií nerozhodných.

Pokud se zaměřil pouze na bakterie rezistentní vůči antibiotikům, ve většině případů lépe dopadlo maso z biozemědělských chovů.

Jsou biopotraviny rizikové? Ne! říká stát

Mezinárodně uznávanou odbornicí v oboru kvality a bezpečnosti potravin je profesorka Jana Hajšlová z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Ta se v tiskové zprávě z roku 2011 vyjádřila k obsahu plísní v biopotravinách.

Tvrdí, že „mýty o vyšší úrovni kontaminace biopotravin mykotoxiny nejsou průkazné.

Naopak, aplikace některých fungicidů ze skupiny strobilurinu mohou vést ke zvýšení produkce toxických sekundárních metabolitů v důsledku chemického stresu, kterému je plíseň při postřiku vystavena.“

Kudy se vydat

Pokud uvažujete o zlaté střední cestě, může stát za úvahu omezit alespoň ty plodiny, které obsahují největší množství škodlivých látek. Obsah pesticidů v jednotlivých druzích ovoce a zeleniny měří společnost Enviromentální pracovní skupina (EWG).

Ta se snaží o důkladný rozbor, takže zkoumá množství vzorků s pesticidy, počet nalezených druhů pesticidů i množství každého z nich. Každoročně vydává přehled dvanácti nejvíce zasažených plodin.

Její výsledky se týkají amerického trhu, mohou ale sloužit jako inspirace.

Za rok 2018 byly coby nejvíce rizikové vyhodnoceny jahody (třetina ze zkoumaného vzorku obsahovala deset a více druhů pesticidů), následované špenátem a nektarinkami.

Tucet nejvíce stříkaných plodin doplňují jablka, hroznové víno, broskve, třešně, hrušky, rajská jablka, řapíkatý celer, brambory a kapie. Není snadné si tento žebříček zapamatovat a kromě toho se každý rok mění.

Jednodušší je mít v hlavě poučku, že náchylnější k vystavení pesticidy budou plodiny, které mají na jednotku objemu velký povrch. Tedy bobule a listová zelenina.

Naopak nejvíce bezpečné jsou plodiny, které mají velký objem a jsou chráněny tlustou kůrou či slupkou, například avokádo, ananas či mango. Podle EWG bývá z tohoto hlediska bezpečná také třeba cibule a zelený hrášek. Některé plodiny mohou obsahovat méně pesticidů díky tomu, že samy obsahují látky, které škůdce odpuzují. Sem patří zelí a opět cibule.

Umýt nebo loupat?

Jenže třeba jablka jsou u nás nejobvyklejším druhem ovoce a těžko se jich jen kvůli pesticidům vzdát. Pak lze použít některý ze způsobů, jak obsah škodlivin alespoň o něco snížit.

Nejjednodušší je vydrhnout povrch plodu pod tekoucí vodou měkkým kartáčem. Účinnost se zvýší použitím vody s trochou rozpuštěné jedlé sody.

Ještě lepší je oloupání, uvaření či blanšírování (krátké povaření a následné vložení do studené vody), ovšem těmito způsoby se nechtěně zbavíme i části vitaminů.

Jsou biopotraviny rizikové? Ne! říká stát

Tvrzení, že biopotraviny nemají žádný zdravotní přínos se zdá neudržitelné, což je dobrá zpráva jak pro producenty, tak pro příznivce biopotravin. Kromě toho je organické zemědělství šetrnější pro krajinu, protože nezatěžuje půdu a vodní zdroje agrochemickými látkami. Takže hurá, vyražme na trh pro organicky pěstovanou mrkev a papriku.

Budete mít zájem:  Příznaky předávkování vitamínem b – je to možné?

Avšak ouha – v posledních letech bylo zpochybněno i toto tvrzení. Ne, že by výroba biopotravin nebyla šetrnější k přírodě, dává však výrazně menší výnosy. Kritici proto tvrdí, že k vypěstování stejného množství organických plodin je zapotřebí větší plochy zemědělské půdy.

A protože se biopotravin pěstuje méně, musejí často za spotřebitelem cestovat ještě z větších dálek, než je tomu u „obyčejné“ potraviny.

Kdo chce podpořit své zdraví a zároveň pomoci přírodě, měl by podle všeho do jídelníčku biopotraviny zařadit, ovšem spíše jen ty nepocházející z příliš vzdálené oblasti. A jistě se vyplatí sledovat budoucí publikované studie, protože výzkum účinků biopotravin se ukázal být přinejmenším doposud oblastí, kde o překvapení a napětí není nouze.

Jsou biopotraviny rizikové? Ne! říká stát

Biopotraviny jsou budoucnost, říká Marian Jurečka

„Pro podporu ekologického zemědělství je podle mě klíčové rozvíjet trh s biopotravinami tak, aby produkce zhruba 13 % plochy ekologického zemědělství měla daleko větší procento zastoupení na trhu s biopotravinami,“ říká poslanec a bývalý ministr zemědělství Marian Jurečka o podpoře ekologického zemědělství v Česku. V našem rozhovoru se také dočtete, co si myslí o přístupu současné vlády k zemědělské produkci, jaké kroky pro podporu biopotravin na českém trhu udělal jako ministr a jestli on sám má svého oblíbeného farmáře.

Jak Vy sám vnímáte současnou situaci na poli ekologického zemědělství v ČR?

Myslím si, že za posledních 25 let došlo k poměrně významnému rozvoji českého ekologického zemědělství.

Máme velké množství zemědělců, kteří jsou v tomto režimu, a máme také, dle mého názoru, velice kvalitní legislativu a propracovaný kontrolní systém, což jsou vcelku výrazné pozitivní změny. Patříme také k prvním třem zemím s nejvyšším podílem ekologického zemědělství v EU.

Pořád se však potýkáme s problémem, kdy mnoho ekologických produktů nakonec skončí jako jedna ze surovin v konvenčních potravinách a nejsou prodávány jako certifikované biopotraviny.

Můžete jako bývalý ministr zemědělství zhodnotit současnou situaci v české zemědělské produkci? A na čem by podle Vás měla současná vláda zapracovat jak v podpoře konvenčních zemědělců, tak v podpoře ekologického zemědělství?

Současná vláda by se měla snažit o to, aby český zemědělec mohl více finalizovat svou produkci a nebyl závislý na tržbách z prodeje základních surovin. Český zemědělec by měl také daleko více oslovovat tuzemské zákazníky a zaměřit se na zdůrazňování benefitů nákupu českých výrobků, čím je jejich nákup prospěšný pro naši krajinu, životní prostředí a vytváření pracovních míst.

Také si myslím, že je důležité dbát na lepší hospodaření s půdou, otázky eroze a znečišťování vod. To by se mělo společným úsilím zemědělců, vlády a ministerstva řešit a posouvat kupředu.

Myslím si, že tady je stále spousta věcí, které by se v tomto ohledu měly učinit a kde bychom měli hledat motivaci pro to, aby zemědělci hospodařili lépe podle zásad správné zemědělské praxe.

Současně by se české zemědělství mělo zaměřit na diverzifikaci osevních postupů a snižování pesticidní zátěže krajiny, výskyt glyfosátů v půdě je podle mě velké téma do budoucna.

Česká vláda by v této oblasti měla hledat další nástroje pro motivaci zemědělců v rámci integrované produkce a zároveň dokázat veřejnosti vysvětlit, kde jsou hranice možností o omezení a vyjímání některých přípravků na ochranu rostlin. Pokud totiž následně hledáme náhradu dvou či tří účinných látek za jednu látku původní, často nedosáhneme pozitivního efektu. Tedy ne vše, co vypadá prospěšně na první pohled, může mít v praxi pozitivní výsledek.

Pro podporu ekologického zemědělství je podle mě klíčové rozvíjet trh s biopotravinami tak, aby produkce zhruba 13 % plochy ekologického zemědělství měla daleko větší procento zastoupení na trhu s biopotravinami. Dnes z celkového trhu potravin mají biopotraviny zastoupení pouze zhruba 1 %, takže zde vidím velký nepoměr.

V čem jsou podle Vás biopotraviny přínosné pro zemědělce a spotřebitele?

Největší přínos biopotravin vidím v průběhu jejich výroby, kdy zemědělec hospodaří co nejvíce v souladu s krajinou a nepoužívá žádná umělá hnojiva a pesticidy.

To je hlavní přínos ekologického zemědělství – zemědělec nezatěžuje krajinu aplikací chemie a také nezatěžuje životní prostředí jejich výrobou a logistikou.

Dalším benefitem je samozřejmě samotná produkce ekologického zemědělce, biopotraviny nemají reziduální zátěž chemických látek a nakonec spotřebitelé nákupem biopotravin podporují také lokální ekonomiku.

Ekologických farem meziročně přibývá, čím to podle Vás je a jsou tato čísla dostatečná k tomu, abychom se v ekologickém zemědělství vyrovnali západním sousedům a evropským trendům?

Ano, tento trend je v posledních letech dlouhodobě pozitivní a takovýchto zemědělců, ale i zpracovatelů biopotravin v ČR přibývá. Například mezi lety 2015–2016, kdy máme poslední data, meziroční růst biopotravin na českém trhu stoupl o 24 %, což je poměrně výrazný růst a já osobně si myslím, že tento trend bude i nadále pokračovat.

Růst trhu s biopotravinami přitom odráží i současnou společenskou situaci, kdy si lidé s vyšší životní úrovní a vyššími příjmy mohou dovolit hledat kvalitnější produkty a více biopotraviny nakupovat.

Myslím si, že v tomto je Česká republika na špičce trendů, které v EU můžeme pozorovat, a podle mě mají ekologické zemědělství a biopotraviny obrovskou budoucnost.

Jak by podle Vás měla vypadat ideální situace na poli bio potravinové produkce?

Ideální by bylo, aby to procento biopotravin na trhu bylo jen o něco málo nižší, než je celkové procento využitých ploch v ekologickém zemědělství. To znamená, aby v maximální možné míře to, co ekologické zemědělství na svých plochách vyprodukuje, bylo v podobném podílu na trhu s potravinami. Tady vidím velký prostor pro rozvoj podpory ze strany státu.

Co přesně Vy sám ve své funkci navrhujete a děláte pro podporu biopotravin na českém trhu?

V tento okamžik vidím dvě klíčové věci, které by mohly pomoci biopotravinám na trhu, a budu je i jako poslanec navrhovat. Zaprvé budu chtít, aby v rámci novely zákona o DPH biopotraviny spadaly do té nejnižší snížené sazby 10% DPH.

Přispějeme tím k případnému snížení cen těchto komodit a motivujeme sektor k dalšímu rozvoji.

U druhého opatření, které bych rád zavedl, jsem už v loňském roce apeloval na starosty a hejtmany, aby ve svých zařízeních, jakými jsou školní či nemocniční jídelny, zvýšili procento biopotravin a v těchto jídelnách biopotraviny nabízeli a vařili z nich.

Tento přístup jsem zavedl i na Ministerstvu zemědělství, kde místní jídelna vaří z biopotravin, a chtěl bych, abychom do zákona o veřejných zakázkách dali to, co je v mnoha státech EU běžnou praxí. Veřejný sektor zde má stanovený minimální podíl biopotravin, které musí ve svých stravovacích provozech využít. Třeba Slovinsko stanovilo tento podíl na úroveň minimálně pět procent.

Stát by také mohl výrazně pomoci ve vzdělávání.

Za mého působení na postu ministra jsme v loňském roce odsouhlasili rozběhnutí kampaně na podporu biopotravin, která by měla v druhé polovině letošního roku startovat, a to by mohlo pomoci vzdělávání českého zákazníka v tom, co biopotravina je, jaký příběh skrývá a kolik taková výroba přináší pozitiv nejen pro něj jako spotřebitele, ale i pro celý zemědělský sektor a českou krajinu obecně.

Nakupujete na lokálních trzích a u místních farmářů? Máte svého oblíbeného farmáře?

Naše rodina se snaží nakupovat především od lokálních dodavatelů potravin. Prakticky si troufnu říci, že většinu potravin nakupujeme od výrobců a dodavatelů z našeho domovského okresu Přerov.

Někdy už přímo od farmářů, kteří mají svou mlékárnu či zpracování masa, ale třeba i od pekárny, která je u nás v okresním městě.

Snažím se tedy opravdu podporovat lokální ekonomiku a lokální zemědělce a takto by se podle mě měla chovat většina spotřebitelů v České republice.

Ing. Marian Jurečka

Jsou biopotraviny rizikové? Ne! říká stát

Poslanec Parlamentu České republiky Marian Jurečka vystudoval obor Rostlinolékařství na Mendelově univerzitě v Brně a do KDU-ČSL, kde zastává také funkci 1. místopředsedy, vstoupil v roce 1999.

V letech 2013 – 2017 působil v Sobotkově vládě ve funkci ministra zemědělství ČR. Zemědělství se věnuje jak v osobní, tak profesní rovině po celý život.

V Rokytnici u Přerova, kde žije, farmaří na rodinném statku a řídí se heslem, že dobrý hospodář nežije na dluh a poctivost je začátkem prosperity.

Biopotraviny – mýtus versus realita benefitů pro naše zdraví

Bio může být pouze potravina, která splňuje zákonem dané a státem kontrolované požadavky pro ekologické zemědělství.
Foto: Profimedia.cz

„Biopotraviny nesmějí obsahovat pesticidy, umělá hnojiva ani umělá potravinářská aditiva. Důležité je také to, aby tyto potraviny neobsahovaly geneticky modifikované organismy a nebyly ozařované,“ vysvětluje zakladatelka společnosti Lifefood zabývající se výrobou raw produktů Tereza Havrlandová.

Ekologické zemědělství se spoléhá na přírodní procesy, ale nevyhýbá se ani moderním agrotechnickým postupům. Půda je živá, plná žížal a nejrůznějších přirozených mikroorganismů. Farmáři využívají statková hnojiva, zelené hnojení či kompost.

U živočišné výroby biologického zemědělství je také pohlíženo na zásady etického přístupu vůči chovaným zvířatům. Zvířata mají navíc pravidelný přístup na pastvu, jsou krmena organickými potravinami a platí u nich omezení v používání antibiotik a růstových hormonů.

Zvířata mají také dostatečný prostor při ustájení včetně „vymožeností“, jako jsou různá drbátka nebo u chovu selat například míče na hraní.

Mláďata jsou poměrně dlouho krmena mateřským mlékem, jsou chovaná většinou po skupinkách, aby se mohla k sobě „tulit“ a vzájemně socializovat.

Zvířata tak rostou v téměř přirozených podmínkách bez stresu, kterému nejsou vystavena ani při porážce, která je co nejšetrnější.

Budete mít zájem:  Co všechno umí kokosová smetana

Odpůrci biopotravin často argumentují tím, že pěstovat ovoce a zeleninu bez chemie je standard. Jenže tak to bohužel není.

„Konvenční ovoce a zelenina z běžného obchodu byla vypěstovaná za vydatné pomoci chemie, což pro naše tělo i přírodu představuje obrovskou zátěž,“ varuje hlavní nutriční specialistka Monika Bartolomějová ze sítě výživových poraden Svět zdraví.

Kromě průmyslových hnojiv se často při pěstování používají pesticidy, tedy látky k hubení nejrůznějších rostlinných i živočišných škůdců. Všechny tyto přípravky jsou ale při pěstování biopotravin zakázány. Jejich působením je totiž narušována funkce hormonálního systému, a některé druhy mohou být dokonce karcinogenní.

Samozřejmě i konvenční pěstování potravin má určitá omezení v používání těchto látek a do prodeje by se měly dostávat jen takové potraviny, jež obsahují bezpečné množství těchto škodlivin. Bohužel vůbec není pohlíženo na fakt, že díky této chemii umírá veškerý život v půdě, je zamořen vzduch a nebezpečné látky se dostávají i do vody.

Chceme-li jíst opravdu plnohodnotné potraviny, nezbývá nám nic jiného než si pěstovat vlastní plody nebo kupovat ty s certifikátem.

Zkreslené představy o konvenčních biopotravinách jsou i v případě jejich vzhledu. Biopotraviny jsou většinou menší než potraviny z běžného zemědělství. Doslova se dá říct, že nejsou tak hezké.

„To může být sice pravda, ale je to způsobeno právě tím, že jsou naprosto přírodní, nejsou uměle vylepšené,“ vysvětluje Tereza Havrlandová.

Navíc takové potraviny mají daleko vyšší obsah nutričních látek, zejména stopových prvků.

Proč by avokádo a mandle neměly být považovány za veganské potravinyZdraví

I když podle některých lidí neexistuje důkaz o tom, že jsou biopotraviny jakýmkoliv způsobem zdravější, v posledních letech se objevuje stále více studií o jejich prospěšnosti. Například ve studii od The American College of Physicians se uvádí, že u dětí stravujících se biopotravinami je mnohem nižší množství pesticidů v moči ve srovnání s běžně se stravujícími dětmi.

Dále bylo například podle trenérky Kateřiny Hollerové z fitness studia pro ženy Contours potvrzeno, že mléko získané od krav z biologického zemědělství obsahuje více prospěšných tuků včetně kyseliny linolové, která podporuje spalování tuku za současného zachování svalové hmoty.

Biopotraviny obsahují také větší množství kyseliny salicylové, která ochraňuje cévy, snižuje riziko srdečního infarktu a mozkové mrtvice. Jsou i ochranou před vznikem nádorových onemocnění.

Kromě prospěšnosti pro lidské zdraví spočívá důležitost biologického zemědělství také v ochraně půdy a zvířat a v neposlední řadě trvalé udržitelnosti.

„Šetrná péče o půdu a organismy v ní podporuje zdravé fungování ekologických cyklů a zachování biodiverzity. Bonusem je také to, že biopotraviny mají plnou chuť a vyšší obsah vitaminů a minerálů.

Aroma, ochucovadla, sladidla a další umělá aditiva jsou v biopotravinách zakázána,“ dodává Havrlandová.

Mořské řasy mohou být zdravé, ale jen v omezeném množstvíZdraví

Důležitým bodem, který mnohé od biostravy odrazuje, je cena. Ta je totiž zpravidla vyšší než u běžných potravin.

„Je to proto, že při nákupu bioproduktů neplatíte pouze za produkt, ale za celý udržitelný systém, který za ním stojí. Vypěstovat ovoce i zeleninu ekologicky šetrným způsobem totiž trvá déle a vyžaduje to více práce,” vysvětluje výživová poradkyně Věra Burešová z Naturhouse.

Vše se tudíž dělá postaru, tradičním způsobem, nic se neurychluje ani nevylepšuje, proto získání finálních produktů trvá déle a celkově jich je méně, což se promítá v jejich ceně.

Pod kontrolou zákona
Systém prověřování u biopotravin je nastaven tak, že alespoň jedenkrát za rok projde celý řetězec od prvovýroby až po distribuci kompletní kontrolou, která se týká pravidel hospodaření nebo produkce v ekologickém zemědělství. Každou biofarmu osobně navštíví inspektoři, kteří posuzují vše od pole, kvality krmiva, ustájení zvířat, skladových prostor i účetnictví. U minimálně pěti procent subjektů pak také odebírají vzorky na rezidua různých nepovolených látek, které následně nechávají testovat v akreditovaných laboratořích. Pokud se při kontrole neprokáže žádné porušení pravidel, kontrolní organizace vydá danému subjektu (ať už farmáři, nebo třeba obchodníkovi) certifikát o původu bioproduktu. Všechny zásady ekologického zemědělství přispívají k tomu, že je velmi šetrné k životnímu prostředí a pomáhá jej zachovat v dobrém stavu také pro budoucí generace.

Hlavní zprávy

Odbornice na výživu odhalily 6 nejčastějších mýtů o biopotravinách

  • Ačkoliv se biopotraviny dostávají stále více do popředí a zájem o ně roste už i u nás v Česku, mezi lidmi stále koluje spousta mýtů, které s realitou často nemají nic společného. Čemu z toho, co se o biopotravinách říká, byste měli opravdu věřit? Hned několik odbornic na výživu a zdravý životní styl vám odhalí, zda se jedná o podvod, o kolik jsou biopotraviny zdravější, a dokonce vám i poradí, jak za ně ušetřit.Ekologické zemědělství má neuvěřitelně kladný přínos pro životní prostředí a bioprodukty snižují riziko konzumace pesticidů. O kolik jsou ale zdravější než běžné potraviny?
  • Ze všeho nejdříve je nutné vyvrátit tvrzení, že potraviny s označením BIO jsou podvod a ne každá potravina s tímto znakem bio skutečně je. „Výrobky v potravinářském průmyslu s označením BIO podléhají zákonnému dohledu. To znamená, že prošly přísnou kontrolou státu a Evropské unie. Není možné, aby toto označení nesla potravina, která ve skutečnosti BIO není,“ vysvětluje zakladatelka společnosti Lifefood zabývající se výrobou raw produktů Tereza Havrlandová. Pokud můžeme nějakému označení u potravin důvěřovat, pak je to v současné době právě BIO a FAIRTRADE.
    Zajímavost: Věděli jste, že potraviny s označením „domácí“, „tradiční“, „farmářské“ či „lokální“ nemusí mít s ekologickým zemědělstvím nic společného? Produkty s tímto označením neprochází kontrolním systémem, který je garantovaný státem a EU.

  • Biopotraviny jsou spojeny se zdravým životním stylem a mnohdy se u nich používá přívlastek dietní. Ve skutečnosti ale do sortimentu biopotravin nepatří pouze čerstvé ovoce a zelenina. „V bio kvalitě seženete i uzeniny, sladkosti, různé konzervy, a dokonce i alkohol. Řada těchto potravin má stejný obsah energie jako běžné potraviny a konzumace těchto potravin ve větší míře nepřispívá ke štíhlé postavě ani ke zdraví,“ tvrdí hlavní nutriční specialistka Ing. Monika Bartolomějová ze sítě výživových poraden NutriAdapt.
    Chcete hubnout co nejrychleji? Těchto 6 vědecky podložených tipů vám pomůže

  • V jednom ze starších článků National Geographic (z roku 2012) se uvádí, že biopotraviny podle analýz vykazují nižší kontaminaci pesticidy, ale zcela bez pesticidů bioprodukty nejsou. Jaká je skutečnost, vysvětluje Tereza Havrlandová: „Aby potravina mohla mít označení BIO, musí minimálně pětadevadesát procent jejích zemědělsky získávaných surovin pocházet z ekologické produkce. Běžně používané postřiky jsou pro ekologické zemědělství tabu. Těch pár zbývajících procent sice potvrzuje, že biopotraviny nemusí být zcela bez pesticidů, ale je potřeba se podívat na to, kdy a jaké chemie se k ošetření biopotravin používá. Obvykle jde o ochranu proti škůdcům a chorobám a často je používána chemie, která se k danému účelu používala už v dávné minulosti – například síra.“
    Zajímavost: V ekologickém zemědělství se o rostliny pečuje organicky. Farmáři vycházejí ze starých principů. Dříve se ke zúrodňování půdy používaly hnůj, močůvka nebo kompost.
    Hit Instagramu zvaný Buddha bowl usnadňuje hubnutí! Zpříjemněte si dietu

  • „Může se stát, že u některých potravin výraznou změnu chuti nepoznáte. Tuhle zkušenost mám například s banánem. Na druhou stranu zkuste porovnat bio a běžnou okurku,“ popisuje svou zkušenost Tereza Havrlandová. Faktem je, že chuť závisí na celé řadě faktorů, ale všeobecně platí, že biopotraviny obsahují méně vody. Díky tomu může být jejich chuť výraznější. Nehledě na to, že v biopotravinách je daleko vyšší obsah nutričních látek, zejména stopových prvků. Nebo jde jen o další mýtus?
    Co vás brzdí v hubnutí? Odhalte 6 nejčastějších chyb, které dělá každý

  • Biopotraviny jsou neustále podrobovány řadě výzkumů, přičemž se objevují stále nová a nová tvrzení, že biopotraviny mají vyšší obsah prospěšných látek. Zároveň jsou tady ale studie, které tvrdí přesný opak. Kde se skrývá pravda?
    „Vzhledem k velmi nízké až nulové zátěži pesticidy oproti průmyslovým potravinám můžeme ekologické zemědělství považovat za zdravější. Vysoký obsah pesticidů v potravinách totiž představuje jedno z hlavních zdravotních rizik naší civilizace. Vedle toho také platí, že systém ekologického zemědělství chrání půdu a řada jeho příznivců usiluje i o snížení spotřeby živočišných produktů,“ říká Tereza Havrlandová.
    Jak si správně vybrat výživového poradce? Pozor na prodejce a rychlokvašky

  • Cenová politika u biopotravin bývá často mylně pochopena. Je totiž potřeba se na to dívat z více úhlů pohledu – ať už z hlediska kvalitnějších živin v biopotravinách nebo z pohledu ochrany životního prostředí. „Při běžném pěstování způsobujeme daleko více škody v podobě znečištěného vzduchu, znečištěné půdy, špatného hospodaření s energií nebo vodou, což většinou i nevědomě zaplatíme v podobě daní. Nelze tak tedy mluvit o tom, že bychom díky tomu, že nakupujeme běžné potraviny levněji než ty bio, ušetřili,“ tvrdí Tereza Havrlandová.
    Monika Bartolomějová k tomu přidává svůj tip, kde biopotraviny nakupovat za přijatelnější ceny. „Levnější biopotraviny seženete na českých bio farmách a u ekologických zemědělců. Doporučuji vyzkoušet i formu tzv. bio bedýnek. Ušetřit se dá i u některých maloobchodních řetězců v době, kdy mají na biopotraviny či na nějakou svou privátní bio značku akci. V neposlední řadě lze využít nákup přes internet,“ radí Bartolomějová. Naopak za nejvyšší cenu nakoupíte biopotraviny ve specializovaných prodejnách. Kdy mám nárok na lázně a je to celé opravdu zdarma?

hubnutí, dieta, potraviny, bio, biopotraviny, ekologické zemědělství, jídelníček, zdravé potraviny, zdravá strava, pesticidy, chemikálie, ženy

Češi nakupují nejvíce biopotravin za deset let. Loni za ně utratili 1,5 miliardy

Češi zvýšili spotřebu biopotravin. (Video: Jana Lipská, Seznam.cz)

Česká spotřeba biopotravin předloni vzrostla o 30,5 procenta, spotřebitelé si koupili zboží za 3,33 miliardy Kč. Nárůst byl podle mluvčího Ministerstva zemědělství Vojtěcha Bílého nejvyšší od roku 2008. Ministerstvo tyto údaje zjistilo z dotazníkového šetření mezi výrobci a distributory biopotravin. V Evropě předloni rostla spotřeba biopotravin o 10,5 procenta.

Nejvíce biopotravin čeští konzumenti nakupují v supermarketech a hypermarketech, kde za ně předloni utratili téměř 1,5 miliardy korun. Podíl biopotravin na celkové spotřebě potravin činil 1,17 procenta, průměrná roční spotřeba vzrostla na 314 korun na obyvatele.

„Vysoký meziroční nárůst byl zčásti způsoben zahrnutím většího počtu povinně registrovaných subjektů v ekologickém zemědělství do šetření,“ uvedl úřad. Spotřeba ale stále nedosahuje tří procent, kterých chtělo dosáhnout Ministerstvo zemědělství již v roce 2016.

Obrat biopotravin v maloobchodě činil předloni 2,58 miliardy korun.

„Ve veřejném stravování obrat meziročně vzrostl na 100 milionů, obrat přímého prodeje, zejména přímý prodej z ekofarem, dosáhl 179 milionů korun, prodej prostřednictvím e-shopů byl 469 milionů korun.

Po přičtení exportu ve výši 2,37 miliardy korun činil v roce 2017 celkový obrat uskutečněný českými subjekty přibližně 5,7 miliardy korun,“ uvedl mluvčí. Biopotraviny z dovozu činily 46 procent maloobchodního obratu.

Nejvíce se prodávaly tzv. ostatní zpracované potraviny, kde skoro polovinu obratu tvoří hotové pokrmy včetně dětské výživy. Dále si pak Češi kupují bio ovoce a zeleninu, následuje mléko a mléčné výrobky.

Na konci předloňského roku bylo v ČR zaregistrovaných 672 výrobců biopotravin se 731 výrobními provozovnami, meziročně tento počet vzrostl o 11,4 procenta.

„V průběhu roku 2017 se nově zaregistrovalo 110 subjektů, naopak činnost ukončilo 41 výrobců,“ dodal mluvčí. Do zahraničí vyvezli čeští potravináři biopotraviny za zhruba 1,85 miliardy korun, většinou do zemí EU.

Nejvíce biopotravin se vyváží do Německa. „Přitom 89 procent výrobců biopotravin uplatnilo většinu své výroby na českém trhu.“

Jak loni uvedl ředitel ministerského odboru environmentálního a ekologického zemědělství Jan Gallas, v ČR se více než polovina masného skotu chová v bio režimu. Jatka však nemají certifikaci, na pult obchodních řetězců se tak maso většinou dostává jako konvenční.

Stát loni poprvé podporoval biopotraviny a ekologické zemědělství i marketingově. Zakázku za 24,5 milionu korun vyhrála brněnská společnost Media Age.

Podívejte se, jak vypadá česká biofarma

Co si vybavíte, když se setkáte s názvem biofarma? Mnoho lidí napadne v hustém pralese skrytá latifundie, ležící stovky kilometrů od jiné živé bytosti. Pravdou ale je, že na biofarmu můžeme narazit i ve středu Evropy. Navštivte jednu s námi.

Bio – návrat zemědělství od chemie k přírodě

Čím se vůbec biofarma, tedy odborněji nazývané ekologické zemědělství odlišuje od toho, které známe? Základním rozdílem je především plné zřeknutí se používání chemických prostředků při pěstování rostlin, u zvířat jsou to pak především volné výběhy a vykrmovací režim, který neobsahuje látky uměle stimulující růst, konzervanty a látky uměle ochucující stravu nebo takové, které vznikly genetickou manipulací organismů. Celé takové hospodaření pak má i ambici být šetrným k životnímu prostředí.

Jak to pak vypadá v praxi – o tom jsme se vyjeli přesvědčit do Kojetína – malé vesnice na Vysočině, poblíž které leží biofarma Vladimíra Klementa. Cesta se táhne vysoko do kopce. Nejdříve mezi domy a poslední stovky metrů mezi lány pole s řepkou a lesíkem. Tam již začíná neohraničená výspa ekologického zemědělství.

Na první pohled docela obyčejné stavení

Začátky? Lidé to nebrali moc vážně

Historie pěstování bioproduktů se na tomto místě začala psát v roce 1993. „Zdědil jsem tu pozemky po rodičích a věděl jsem, že na nich chci pěstovat ekologické potraviny,“ říká Klement.

Přechod na biozemědělství není okamžitý proces, musel nejprve projít přechodným tříletým obdobím.

Začátky nebyly podle jeho slov nejlehčí, údajně proto, že v Kojetíně po desetiletích družstevního zemědělství nebral nikdo soukromé zemědělství vážně, natožpak netradiční ekologické. Ale podařilo se mu vytrvat.

„Chemicky se na biofarmě nesmí třeba ani zbavovat plevele“

Dnes pěstuje skutečně mnoho druhů plodin. Procházíme se kolem políček špaldy, ovse, pšenice a pohanky.

„Kdekdo říká, že bez postřiků obilí pěstovat nejde, ale já jim odpovídám, že ano – však už to mám roky vyzkoušené,“ sděluje a pokračuje úvahou o finančním dopadu: „Kdybych spočítal ty peníze, co dávají do postřiků, tak mám zisk z rostlin stejný.

A to nepočítám zdravotní rizika lidí, kteří ty chemikáliemi zasažené potraviny jí.“ Jak hnojí na svojí farmě? Používá trus od zvířat, které zde také chová – 14 kusů skotu, všichni kříženci.

Jak vlastně přišel k myšlence stát se biofarmářem? „Dělal jsem v JZD a znechutilo mě, jak se do přírody úplně dostává duch průmyslu. Myslím, že je to neudržitelné, zavání to průšvihem,“ uvažuje Klement. K informacím, jak dělat zemědělství jinak, se paradoxně dostal prostřednictvím družstva. Díky JZD získal základní znalosti v této oblasti a také kontakty, které využil při svých začátcích.

Biopotraviny nejsou jen luxusem pro movitější

Je pěkné vedro a země vypadá dost vysušeně. „Přijít koncem června, mám vám tu víc co ukázat. Některé rostliny jsem teprve vysazoval,“ říká sám pěstitel. Ukazuje mi pomalu sílící bylinky – mátu peprnou, meduňku, slez, měsíček a chrpu.

Při pohledu na plechový přístřešek, pod kterým je auto a technické pomůcky, nezbytné pro zemědělce a na stáj pro dobytek mě napadá, jak vlastně řeší uskladnění. „S tím je docela problém. Dřív jsem měl od sestry půjčenou stodolu. Ale to bylo v začátcích a lidi na ni dělali velký tlak. Ona mu podlehla a teď jsem bez skladu,“ konstatuje Vladimír Klement.

Prodej tak provozuje tzv. ze dvora – zákazník k němu přijede a přímo z farmy si zboží odveze. Roste počet zájemců o biopotravu? Největší boom v tomto ohledu prý nastal na přelomu tisíciletí. Zákazníků, kteří preferují biopotraviny, stále přibývá. „Jsou to lidé naprosto různých typů.

Někoho by to mohlo překvapit, ale někteří patří i mezi takzvaně sociálně slabší.“ Své ceny odvozuje od cen, za které lze v obchodech nakoupit zeleninu od, jak říká, konvenčních pěstitelů.

Zelenina tu roste v záhoncích po jednotlivých druzích. Je tu cibule, mrkev, petržel, celer, pór, červená řepa, zelí, kapusta, kedluben, brambory i rajčata. Pan Vladimír se snaží mít co nejkompletnější nabídku. „Zajímám se o to, co by lidi chtěli a pak to zasadím. Třeba teď jsem přidal jahody,“ dodává.

Volný výběh je jednou z podmínek ekologického zemědělství

Jiné podmínky? Více dotací, ale i kontrol

O kolik se liší v ohledech kontrol a dotací práce klasického zemědělce a biofarmáře? Čerpat lze jednak běžné zemědělské dotace (SAPS), navíc také specifické pro ekologické zemědělství (AEO). Ty pochopitelně vyžadují splnění všech podstatných podmínek. Chemicky se na biofarmě nesmí třeba ani zbavovat plevele. Panu Vladimírovi ale vlastně nevadí ani bodlák.

„Zvířatům chutná, a je moc výživný. Získávají z něho sílu a to se taky projevuje tím, že mají další mladé. I veterinář mi to potvrdil,“ přibližuje jeho prospěch ve svém hospodaření. Kontroly? Každý rok jedna řádná, probíhají i namátkově. Kdyby jeden jediný produkt neprošel, vznikl by to veliký problém.

Podle předpisů se nesmí vedle biozeleniny pěstovat její „ne-bio“ sestřičku.

„Kdekdo říká, že bez postřiků obilí pěstovat nejde, ale já jim odpovídám, že ano – však už to mám roky vyzkoušené.“

S biofarmami se poslední dobou stále častěji pojí pojem ekoagroturistika – tedy taková cesta pryč z městských prostředí a trávení víkendu v prostředí, jakým je biofarma – s tím může být spojena práce na sázení a sbírání. Na kojetínské biofarmě dříve něco podobného fungovalo.

„Před pár lety mi sem jezdila parta mladých lidí, vysokoškoláků z Čech a hlavně z Moravy. Měl jsem tu pro ně dokonce maringotku, pravidelně na víkendy sem jezdili a pomáhali za pobyt a stravu. Ale pak začali mít doby diplomek a postupně jezdit přestali,“ popisuje majitel, jak to tady konkrétně probíhalo.

Maringotku tak ze své biofarmy odvezl.

A jestli nelituje vůbec svého rozhodnutí dát se do takovéhoto pěstování? „To není jen podnikání, zabývám se tím celý čas. Chci zjišťovat nové věci v tomhle ohledu, kolikrát i prosedím noci na internetových diskuzích o ekologickém zemědělství,“ usmívá se a se zaujetím dodává: „Pokud se něčemu takovému chceš věnovat, musíš tím žít ve dne v noci!“

“Pokud se něčemu takovému chceš věnovat, musíš tím žít ve dne v noci,” říká majitel farmy, Vladimír Klement

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector