I když na našem území roste více druhů jitrocele, právě jitrocel kopinatý obsahuje nejvíce léčivých látek. Jeho vnitřní využití (např. ve formě čajových směsí) je proto velmi široké, více ale už v našem článku…
Výskyt: jitrocel kopinatý patří mezi rostliny, které se postupem času rozšířily po celém světě. Lze jej tedy nalézt na většině evropského kontinentu (včetně Islandu) a roste rovněž v Asii, Severní Americe či Austrálii. Díky svým léčivým účinků je dnes také hojně pěstován.
Popis a účinné látky: tato bylina, která patří do čeledi jitrocelovitých, je vytrvalá, má kratší oddenek a růžici přízemních listů. Listy jsou vzpřímené a špičaté, někdy lysé, jindy chlupaté. Na jedné rostlině může vyrůst až 15 stvolů.
Na nich lze nalézt válcovité květy hnědé barvy. Jitrocel kopinatý kvete poměrně dlouho, a to od května do října. Jeho plodem je tobolka.
Účinné jsou především slizové látky, rostlina ale obsahuje i některé kyseliny, enzymy, flavonoidy, třísloviny, hořčiny, vitamín C atd.
Užitečné části: většina výše uvedených látek je obsažena v listech. Používány jsou tedy především ty.
Užívání vnitřně: 1 čajová lžička na 2 dl vroucí vody, necháme 10 minut vyluhovat, nesladíme. Užívání zevně: 2 čajové lžičky na 2 dl vroucí vody, necháme vyluhovat 15 minut.
Vnitřní použití jitrocele kopinatého
I když na našem území roste více druhů jitrocele, právě jitrocel kopinatý obsahuje nejvíce léčivých látek. Jeho vnitřní využití (např. ve formě čajových směsí) je proto velmi široké.
Díky přítomnosti slizových látek působí pozitivně proti kašli a celkově se jedná o vhodný prostředek k překonání nachlazení nebo angíny.
Rovněž záněty horních cest dýchacích či astma jsou léčeny za pomoci jitrocele kopinatého, neboť ten dokáže velice účinně odhleňovat dutiny. A doporučován je i při potížích s trávením.
Jitrocelový sirup (recept) – účinný při silném zahlenění a kašli
Recept na jitrocelový čaj: k jeho přípravě budete potřebovat zhruba jednu čajovou lžičku čerstvých anebo sušených listů. Ty je nutné nasekat a následně přelít cca 250 ml vroucí vody.
Poté necháte 10 minut louhovat a přecedíte. Čaj z jitrocele je vhodné pít třikrát denně. Často je přitom doporučován i jako vhodný podpůrný prostředek pro kuřáky, kteří se chtějí zbavit svého zlozvyku.
Vnější účinky jitrocele kopinatého
Jitrocelové listy jsou používány rovněž k výrobě obkladů, jež účinkují v případě drobných oděrek nebo popálenin.
Kladný vliv mají rovněž na krvácející či špatně se hojící rány a používány jsou zároveň při kousnutí zvířetem, tedy např. hmyzem anebo dokonce psem.
V neposlední řadě působí pozitivně i při zánětech sliznice ústní dutiny. Jedná se zkrátka o všestrannou bylinu.
Doporučujeme: jitrocel kopinatý je možné používat také v kuchyni. Jeho listy mají nahořklou chuť, takže byste to s nimi neměli přehánět. V každém případě je lze využít jako přísadu do některých bylinkových polévek anebo do omáček.
Fotogalerie:
- Angína
- Astma
- Dýchací cesty
- Hojení
- Kašel
- Nachlazení
- Popáleniny
- Trávení
Jitrocel celí rány
Rubrika: Bylinky a léčivé rostliny, Zdravá zahrada
Heřmánek, máta, divizna, kopřiva… Víte, jaká další domácí léčivá rostlina patří k nejpoužívanějším? Je to jitrocel.
Jitrocelů najdete v přírodě několik druhů, ale nejčastější jsou dva – jitrocel kopinatý a jitrocel větší. Jako léčivku lze použít oba, i když platí, že ten první je co do obsahu účinných látek lepší.
Jak je od sebe odlišíte? Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata) má listy dlouhé, tmavě zelené, s podélnou žilnatinou. Na starších rostlinách najdete řídké drsné chloupky.
Jitrocel větší (Plantago major) poznátepodlesvětlejších, jakoby šedavých hladkých okrouhlých listů velkých jako dlaň. Jejich podélná kresba se nápadně sbíhá ve velmi pevném krátkém řapíku.
Tento druh najdete často v pěstěném trávníku, kde je to nepříjemný plevel, neboť z porostu vytlačuje většinu druhů trav. Pro květy jitrocele je typický věneček do prostoru trčících tyčinek, který časem postupuje k vrcholu květenství.
Léčí dvěma způsoby
Jitrocel se používá dvěma způsoby. Čerstvé listy mají hojivé a antibakteriální schopnosti, pomohou při nejrůznějších vnějších poranění kůže. Obsahují totiž hodně kyseliny křemičité, která se stará o zpevnění pojivových tkání, a zinku, urychlujícího zacelování ran. Dále se využívá k uklidnění kašle, a to hlavně u dětí, protože nemá žádné vedlejší účinky.
Jeho slizotvorné látky pokryjí sliznici ochranným povlakem, a kryjí ji tak před napadením mikroorganismy i vznikem reflexního dávivého kašle. Dokonce dokáže odnímat živiny bakteriím, které sliznici napadly, a i tím urychluje proces hojení.
Jedlé listy jitrocele se samozřejmě také dají používat jako součást jarních salátů, do polévek i pro jiné kulinářské experimenty.
Pěstování není třeba
Jitrocel není třeba pěstovat, nasbíráte si ho nejen na slunných loukách s dostatečnou zásobou vody, která zajistí spoustu šťavnatých listů. Ty se mohou sbírat po celou sezonu v době květu rostliny, tedy od května až do září. Nejlepší však bývají ve druhé polovině jara, kdy rostliny obsahují nejvíce živin.
Pro domácí léčbu se využívají listy, které se suší pečlivě rozložené jeden vedle druhého. Natrhané listy proto nikdy nevrstvěte na sebe; jakékoli zhnědnutí výrazně snižuje jejich účinek. Jitrocelové listy se používají i čerstvé pro jako první pomoc při opuchlinách, naraženinách nebo povrchových zraněních kůže.
Rána se brzy zacelí – právě od tohoto slova vznikl kořen názvu jitrocel.
- Přípravky z jitrocele
- Přímé používání
Na drobné oděrky a zhmožděniny, pokousání hmyzem, ale i na starší zanícená zranění lze používat pomačkané čerstvé listy, které pevně přivážete na místo poranění. Lze také listy rozmačkat v dlaních a získanou šťávou přímo potřít bolavé místo.
Čerstvá šťáva z listu
Pomocí hmoždíře rozetřete mladé jitrocelové listy a vzniklou kašičku prolisujte plátýnkem. Jednu až dvě lžičky takto získané šťávy nařeďte vodou v poměru jedna ku pěti a užívejte každý den jako jarní povzbuzující kúru.
Sirup proti kašli
Do větší sklenice navrstvěte postupně asi dvě hrsti nadrobno nasekaných listů a třtinový cukr. Postupujte den po dni, vždycky přidejte novou vrstvu listů a další cukr.
Když je sklenice plná, uzavřete ji a obsah nechte na slunci asi dva měsíce stát. Poté ho přeceďte a prolisujte, krátce zahřejte na sedmdesát stupňů a vychladlý nalijte do malých skleniček. Užívejte proti kašli po lžičkách několikrát denně.
Nezapíjejte –, jinak byste ze sliznic spláchli hojivé slizotvorné látky.
Čaj proti kašli
Dvě lžičky nasekaných čerstvých nebo sušených listů přelijte horkou vodou a nechte nejméně deset minut odstát. Oslaďte medem a pijte několik šálků denně. Tento čaj posiluje dýchací soustavu a hodí se při jakémkoli onemocnění dýchacích cest.
- Dagmar Cvrčková, foto Shutterstock
- Více informací se nachází v prosincovém vydání z roku 2016, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.
Léčivky na zahradě
Lidově je nazývána také děvizna, svíce královská, psí ocas či Petrova hůl.
Divizna je dvouletá vysoká rostlina milující slunce a rostoucí na kamenitých stráních i skalách. Roste ve střední a jižní Evropě. Prvním rokem vyroste jen růžice měkkých stříbřitě chlupatých listů, které na podzim uvadnou. Druhým rokem už je to až dva metry vysoká žlutě kvetoucí lodyha lákající včely.
CO OBSAHUJE A JAK PŮSOBÍ:
Květ divizny obsahuje saponiny, sliz, třísloviny, flavonoidy a stopy éterického oleje. Má medovou chuť a je to vynikající lék na kašel především u dětí – podporuje vykašlávání, tlumí křeče průdušek a průdušinek při bronchiálním astmatu.
Působí protivirově a protizánětlivě a tiší bolest. Příznivě působí na plíce, slezinu a brzlík a působí močopudně a potopudně. Naklepané listy potřené teplým olejem se používají jako obklady na otoky a vředy. Mast z divizny se používá zevně na ošetřování hemoroidů.
Divizna má účinek ochlazující a vysušující.
PRO ZDRAVÍ TĚLA:
– Čaj (nálev) z květů proti kašli, rýmě, při zánětu průdušek, laryngitidě a bronchitidě a vychlazený jako kloktadlo při zánětech v ústech:
2 lžičky sušených květů zalijeme čtvrtlitrovým hrnkem vroucí vody a necháme louhovat 10 minut, přecedíme pečlivě přes plátýnko (chloupky mohou dráždit sliznici úst a hrtanu). Pijeme 1–2 šálky denně, ne dlouhodobě. Divizna se při nemocech z nachlazení dobře kombinuje s jitrocelem, yzopem, tymiánem a mateřídouškou, dobromyslí, bazalkou, majoránkou, slézem a proskurníkem.
– Tinktura proti bolestem hlavy, nespavosti a závrati u dospělých:
50 g sušených květů zalijeme 50 g čistého lihu (z lékárny). V dobře uzavřené sklenici necháme 14 dnů při pokojové teplotě a pak přefiltrujeme (nejlépe přes papírový filtr na kávu).
– Olej na zevní použití proti bolestem při křečových žilách a na otoky:
Čerstvé květy zalijeme olivovým nebo jiným kvalitním olejem a necháme 14 dnů na slunci. Pak přefiltrujeme a uchováváme v temnu.
– Koláčky proti hemoroidům podle bylináře Matthioliho:
Dobře usušený kořen divizny pomeleme v mlýnku na mák na prášek a 15 g prášku smícháme s jedním žloutkem, trochou oleje a hladkou moukou. Zpracujeme na těsto a upečeme z něho malé koláčky (průměr 2–3 cm). Denně jíme 2–3 koláčky až do zlepšení stavu, podle potřeby opakujeme. Zevně používáme k ošetření diviznovou mast. Podle Matthioliho: „Všecky divizny nedostatkům zadku předivně pomáhají.“
PĚSTOVÁNÍ A SBĚR:
Divizna se pěstuje ze semen vysetých na jaře nebo v létě. Prvním rokem vyrostou jen listy, kvete až druhým rokem. Dvouletá kvetoucí rostlina se sama vysemeňuje do okolí. Sazenice protrháme a necháme jim dostatečný prostor. V bylinkové zahradě stačí bohatě jedna rostlina, zásobuje nás květy celé léto.
Sbírají se jen okvětní korunky nejlépe před polednem za suchého počasí od května do září. Květy otrháváme denně – postupně, jak rozkvétají. Suší se rychle na slunci v košících či ošatkách, usušené květy musí mít zlatožlutou barvu, nahnědlé vyhazujeme.
Dají se také sušit uměle za teploty 50 °C při dostatečném větrání.
Jitrocel kopinatý
Lidově je nazýván také babí ucho, beraní jazyk, celník, hojílek, myší ouška, psí jazyk, ranocel či skorocel.
Jitrocel je vytrvalá bylina s růžicí štíhlých listů, ze které vyrůstají na stoncích květy v klásku. Příbuzný jitrocel větší (Plantago major) má listy širší a větší a je také léčivý. Oba druhy rostou hojně jako plevel v zahradách i u cest, na loukách a mezích. Lékaři používali jitrocel již ve starém Řecku, později se hojně využíval v klášterním léčitelství. Kromě hojení ran je jitrocel užitečný jako jeden z prvních jarních plevelů, které nám dodají po zimě tolik potřebné minerály a vitaminy. V kuchyni se využívá do polévek, špenátů a mladé listy přidáváme do salátů spolu s dalšími jarními planými rostlinami.
CO OBSAHUJE A JAK PŮSOBÍ:
K léčení se používá list jitrocele kopinatého i většího a také jejich semena. Jitrocelový list obsahuje glykosid aukubin, flavonoidy, enzymy, sliz, třísloviny, pektiny, saponin, vitamin C, kyselinu křemičitou, soli vápníku a draslíku a další. Jitrocel má účinek tišící, hojivý a protizánětlivý, úspěšně tlumí kašel a působí jako přírodní antibiotikum.
Čerstvě vylisovaná šťáva pomáhá při bolestech v krku. Z listů se připravuje sirup proti kašli nebo se sušené přidávají do směsí průduškových čajů. Podporuje trávení a pomáhá při vředových chorobách žaludku, tlustého střeva a dvanácterníku. Psyllium – semena indického jitrocelu obsahují rozpustnou vlákninu ve formě slizu.
Ta v trávicím traktu nabobtná a zvětší svůj objem a tím pomáhá upravovat stolici při zácpě i průjmu. Zevní použití jitrocele je známé, dalo mu i jméno jitrocel – rány zaceluje, odjakživa se využíval k čištění a hojení ran. Odvar lze použít i na obklady očí při zánětu spojivek, listy spařené horkou vodou se používají k obkladům při zánětu nehtového lůžka.
Jitrocel má ochlazující a stahující účinek.
PRO ZDRAVÍ TĚLA:
– Hojílkova náplast na rány a odřeniny z čerstvých listů jitrocele:
Při drobných nehodách dětí v přírodě či na zahradě bývá jitrocel vždy po ruce. Jitrocel větší s širokými listy nám poslouží nejprve k vyčištění rány a jitrocel kopinatý s listy úzkými ji pak zacelí. Čisté listy nejprve pomačkáme, aby z nich vytékala šťáva, a přiložíme na ránu, dokud nepřestane krvácet. Jitrocel sice zbarví trochu kůži na zelenočernou barvu, ale vždy pomůže.
Zklidní i bolest při bodnutí hmyzem a zmírní svědění.
– Jitrocelový sirup proti kašli, na čištění krve a slabý žaludek:
300 g (asi 4 hrsti) čistých čerstvých listů jitrocele rozmixujeme nebo umeleme na masovém mlýnku na kaši a svaříme spolu s 300 ml vody, 300 g cukru, 150 g kvalitního medu. Vaří se na mírném ohni deset minut, až sirup zhoustne a pak ho plníme do malých skleněných lahviček, skladujeme na chladném místě. Užívá se jedna lžíce několikrát denně.
– Jitrocelový sirup nevařený proti kašli:
Do pětilitrové sklenice navrstvíme několik vrstev čistých jitrocelových listů a každou vrstvu zasypeme cukrem. Láhev uložíme na 6–8 týdnů na tmavé chladné místo (sklep), aby obsah zkvasil.
Potom směs zahřejeme a přecedíme a slijeme do lahviček. Sirup má karamelovou příchuť.
– Jitrocelový čaj (nálev) – při nemocech dýchacích cest, na kloktání při bolení v krku, při nemocech žaludku a průjmu, zánětu ledvin a močového měchýře, na omývání hemoroidů:
2 lžičky sušených jitrocelových listů přelijeme hrnkem vroucí vody a necháme louhovat 15 minut, pijeme vlažný několikrát denně podle potřeby. Při nemocech z nachlazení kombinujeme do čajů jitrocel se slézem lesním, proskurníkem, mateřídouškou a dobromyslí.
PĚSTOVÁNÍ A SBĚR:
Trsy jitrocele můžeme přesadit z volné přírody do vlastní bylinkové zahrady nebo si najdeme čisté místo v přírodě, kde jitrocel sbíráme. Na pěstování skromná rostlinka nemá žádné zvláštní nároky a roste všude.
Listy sbíráme mladé a čerstvé od dubna do září, starší listy jsou příliš tuhé. Listy k sušení sbíráme nejlépe kolem 14. hodiny, nesmí se zapařit, jinak hnědnou a ztrácejí účinnost, suší se ve stínu a skladují v suchu.
Meduňka lékařská
Lidově je nazývána také balšám jemný, doubravnice, doušník, elixír života a mládí, lemonka, matečník, medovka, potěšení srdce, rojovník či včelí bylina.
Meduňka je otužilá trvalka vysoká až 75 centimetrů, roste v bohatých trsech a kvete počátkem léta drobnými bílými až nafialovělými kvítky. Celá rostlina příjemně voní po citronech. Název meduňky vypovídá o oblibě této rostliny u včel. „Melissa“ znamená řecky včela, podle řeckých bájí snítka meduňky v prázdném úlu přiláká včelí roj a rostlina rostoucí u obsazeného úlu nedovolí včelám ho opustit.
Ve středověku meduňku nosily prosté ženy i urozené dámy v látkových amuletech na krku, aby jim přinášela štěstí v lásce.
Věřilo se, že pití meduňkového čaje prodlužuje život, jak tvrdil princ Levellyn z Glamorganu, který ho pil denně celý svůj 108 let dlouhý život. Od začátku 17.
století mniši v klášteře bosých karmelitánů z meduňky vyráběli slavné karmelitské kapky, které se dodnes s úspěchem užívají.
CO OBSAHUJE A JAK PŮSOBÍ:
K léčení se sbírá meduňkový list a nať. Meduňka patří mezi siličnaté léčivky a obsahuje vonné silice geraniol, citronelol, linalol a citral. Dále třísloviny, hořčiny, sliz, flavonoidy, organické kyseliny a minerální látky.
Působí sedativně, utišuje a zklidňuje nervy i zažívání, pomáhá při nespavosti, úzkosti a nervové vyčerpanosti, bušení srdce, při nadýmání a křečových bolestech a proti škytavce.
Zvyšuje vylučování žluče a pro tyto účely se kombinuje s hořkými bylinami jako zeměžluč a smil písečný.
PRO ZDRAVÍ TĚLA:
– Čaj (nálev) z meduňky při pocitu strachu a úzkosti a bušení srdce:
Zarovnanou polévkovou lžíci sušených listů přelijeme šálkem vroucí vody a louhujeme 5 minut. Pijeme teplé po každém hlavním jídle.
– Čaj (nálev) z meduňky a máty při bolestivých křečích z nadýmání a menstruace:
Po jedné lžičce sušené meduňky a máty zalijeme hrnkem vroucí vody a louhujeme 8–10 minut, pijeme při potížích až 3 šálky denně, ne však večer, nejpozději do 17. hodiny.
– Karmelitské kapky při žaludeční a střevní kolice, bolestech hlavy a nervové slabosti:
Smícháme 1/2 kg řezané sušené natě meduňky s 20 g citronové kůry z biocitronu, 10 g mleté skořice, 10 g muškátového oříšku mletého a zalijeme jedním litrem kvalitního koňaku.
Necháme stát několik dní, pak scedíme a slijeme do menších skleněných lahviček, které uchováváme v chladu a temnu. Užívá se maximálně 2–4 lžičky denně.
Kvůli obsahu alkoholu nejsou však vhodné v těhotenství, při kojení ani pro malé děti.
– Čaj (nálev) a koupel z meduňky proti nespavosti:
Po jedné čajové lžičce květů lípy, majoránky, meduňky přelijeme velkou sklenicí vroucí vody a necháme louhovat 10 minut. Zároveň si připravíme koupel: 2–4 hrsti meduňky vložíme do 3 litrů studené vody, zahřejeme a přikryté povaříme 15 minut, louhujme 10 minut, scedíme a vlijeme do koupele do vody, asi 37 °C. Koupel by neměla přesáhnout 15 minut a po ní se co nejdříve uložíme do postele.
– Bolest tišící polštářek z meduňky a pro dobré spaní:
Plátěný lněný či bavlněný polštářek naplníme řezaným suchým listím meduňky. Před použitím nahřejeme a přikládáme na bolestivá místa při revmatismu, otocích a pohmožděninách.
Jinak lze použít polštářek bez nahřátí i pro lepší spaní a usínání u dětí i dospělých.
PĚSTOVÁNÍ A SBĚR:
Pěstuje se snadno, ochotně se vysemeňuje a rozšiřuje po celé zahradě, pokud včas neodstraníme odkvetlé lodyhy se semeny. Pravidelné seřezávání podpoří dobrý růst rostliny. Pěstuje se dobře i v květináči venku či na okně. Listy jsou nejvoňavější na začátku léta před rozkvětem rostliny.
Nať meduňky k sušení sbíráme za suchého počasí (ne po dešti) nejlépe v poledne od května do července, nejlepší jsou mladé rostliny před rozkvětem nebo vršky starších.
Sušíme ji rychle ve stínu na větraném místě na sítech nebo i ve svazcích, neměla by zhnědnout a neskladujeme ji déle než rok, rychle ztrácí vůni.
Levandule lékařská
Lidově je nazývána také devandula, dulenka, lavandin, list elfů, nard, olejíček císařovny Sissi, rostlina Matky boží, špikanard či vandelička.
Vonná bylina původem ze Středomoří je vytrvalý polokeřík s šedozelenými listy a modrofialovými květy, dorůstá výšky asi 60 centimetrů. Její jméno „Lavandula“ pochází od Římanů, kteří si ji s oblibou dávali do koupelí, z latiny „lavare“ znamená mýt se či prát. Sypala se na podlahy proti hmyzu a zápachu a proti moru. Římané ji přivezli do Anglie, od těch dob ji pěstovali mniši v klášterech a dodnes je velmi oblíbená pro svou vůni. Dnes se pěstuje ve velkém především ve francouzské Provence pro výrobu silic a voňavek. Látkové sáčky se sušenou levandulí používáme k provonění prádla a odhánění molů z šatníku. Větvička levandule na šatech prý také odpuzuje hmyz.
CO OBSAHUJE A JAK PŮSOBÍ:
K léčení se používá většinou květ levandule, někdy i celá nať. Květy obsahují hlavně vonnou silici s lynalylacetátem, lonalolem, borneolem a kafrem a dalšími terpenteny. Dále obsahuje třísloviny, antokyany a hořčiny. Nať má méně silice, ale více tříslovin. Levandule je přírodní sedativum, působí především jako účinný uklidňující prostředek.
Uvolňuje křeče při trávení a zlepšuje odtok žluče. Působí antibioticky a povzbuzuje slinivku. Působí mírně močopudně, stimuluje menstruaci i porod. Tlumí bolesti hlavy psychického původu a zklidňuje nervy. K léčení se používá ve formě čajů, éterického oleje, lihové tinktury i v homeopatii.
Éterický olej lze používat jen krátkodobě, při nutnosti dlouhodobého užívání volíme spíš tinkturu. Levandulové koupele rukou a nohou pomáhají při revmatických bolestech, na unavené nohy a na léčení kožních ekzémů. Koupele celkově uklidňují, léčí kožní potíže a při oplachování vlasů účinkují i proti lupům.
Studené obklady pomáhají na vyvrtnutý kotník a doléčení zlomenin. Levandule má ochlazující účinek.
Éterický olej se využívá v aromaterapii při stresu, neurózách, poruchách spánku, depresích, chřipce a virózách, na čištění a hojení ran, ekzémů a při kožních potížích, lupénce a na spáleniny, pohmožděniny, omrzliny a jizvy, při potížích s nehty a vlasy (lupy), při revmatismu, artritidě, při rýmě, kašli, nevolnosti a zvracení, při porodu, při vysokém krevním tlaku, proti nadýmání a v boji s domácím hmyzem.
PRO ZDRAVÍ TĚLA:
– Levandulový čaj (nálev) uklidňující nervy a při migréně a pocitech úzkosti:
Jeden díl levandule, jeden díl meduňky, jeden díl mateřídoušky; 2 lžičky směsi přelijeme hrnkem vroucí vody a louhujeme 15 minut. Scedíme a pijeme teplé po doušcích podle potřeby. Při bolestech hlavy také pomáhá jedna kapka silice rozetřená na kůži na spánku.
- – Levandulový čaj (nálev) proti křečím, problémům se zažíváním a žlučníkem a proti nadýmání:
- Jeden díl levandule, jeden díl máty, jeden díl měsíčku a jeden díl heřmánku.
- – Levandulový domácí hojivý olej k masážím a mazání bolavých zad, vysušených rukou, k hojení drobných poranění, popálení od kopřivy a poštípání hmyzem, na jizvy a těhotenské strie:
50 g levandulových květů naložíme do 1/2 l kvalitního olivového či slunečnicového oleje (čistý slunečnicový olej se prodává v lékárně). Necháme 14 dní stát, pak scedíme a uchováváme ve skleněné lahvičce. Velmi praktické je olej přelít do vymyté a vysušené plastové lahvičky od dětských olejů. Domácí levandulový olej používáme i místo krému na namáhané a vysušené ruce.
– Koupel s levandulí na unavené nohy:
Jedna hrst levandule a mateřídoušky necháme přejít varem v jednom litru vody a 10 minut louhovat. Po 10minutové koupeli nohy neutíráme, ale necháme oschnout.
PĚSTOVÁNÍ A SBĚR:
Levandulí se pěstuje mnoho různých variant kvetoucích modře, fialově, růžově i bíle. Některé jsou zimovzdorné, jiné pěstujeme jen v květináčích a na zimu uklízíme.
Vyžadují slunnou a vzdušnou polohu a dobře propustnou půdu. Dají se množit ze semen na jaře nebo řízkováním na podzim. V květináči je pěstujeme ve směsi rašeliny, kůry a písku.
Na jaře a po dokvětu rostliny vždy ostříháme a odstraníme uschlé větvičky.
Květy se sklízí těsně před rozvitím, v té době obsahují totiž nejvíce vonné silice. Sušíme je v košíčku nebo ve svazcích, pak nám vydrží celý rok a neztrácejí vůni. Listy sbíráme kdykoliv během léta. Levandule prý svou vůní odpuzuje mšice, a proto ji pěstujeme spolu s růžemi.
Filip Lukeš (Text vznikl s využitím knihy Bylinky pro děti a maminky nakladatelství Grada, a. s.)
Jitrocel nebo skorocel. Rány zocelí, krk vyléčí. A nejenom
Je srpen, a máte prakticky poslední měsíc až možná dva, kdy si můžete ještě nasbírat nenápadnou bylinku. A když se zánět dýchacích cest na podzim zeptá, co jste dělali v létě, vytáhněte na něj jitrocelový čaj či sirup.
Čaj a nálev z jitrocele
Užívání jitrocelového čaje je maximálně vhodné v době nachlazení, při angíně, chřipce, zápalu plic, zánětech dýchacích cest, je prospěšný i pro astmatiky, ale také pro kuřáky, protože čistí plíce a průdušky. Nálev z jitrocele je účinný jako kloktadlo při zánětech ústní dutiny a dásní nebo na bolení v krku při zánětu mandlí.
Jitrocel je zároveň účinný při trávících potížích.
Je také výborným doplňkem při čistících kúrách, protože pomáhá odvádět škodlivé látky z těla a čistí krev, stejně jako spoustu tělesných orgánů, například ledviny a celé naše vylučovací ústrojí.
Pomůže nám i s takovými nepříjemnostmi, jako je zánět močového měchýře a ledvin.
Úspěšně léčí i mnohé kožní problémy, poranění kůže a různé kožní nemoci.
Do nálevu namočíme čisté plátno nebo gázu a přiložíme na postižené místo, což mohou být popáleniny, škrábnutí a říznutí, bodnutí hmyzem či jinak špatně se hojící a zanícená místa. Takový obklad pak necháme několik hodin působit, má hojivé a protizánětlivé účinky. Stejně jako obklad z čerstvého jitrocele.
Použití čerstvých listů
Dávno ve středověku, a ještě mnohem dříve vojáci v tažení, ale i ranhojiči či hospodyňky, znali jejich úžasné účinky při zástavě krvácení, dezinfikování a urychlování hojení všech možných ran a poranění. Díky těmto svým hojivým a protizánětlivým účinkům si také vysloužil starý lidový název ranocel, ve slovenštině pak skorocel – skoro zocelí rány.
Použití čerstvých listů je jednoduché, stačí je jen omýt, rozmělnit na kašovitou hmotu pro lepší účinek a přiložit přímo na ránu či postižené místo. Je až obdivuhodné, jak účinný je právě při hojení vnějších ran, při včasném použití se výrazně snižuje riziko zanícení a urychluje se regenerace postižených tkání.
Je dobré ho používat po celou dobu procesu hojení, nejen jako první pomoc. Velmi pozitivní účinky na kůži také zaznamenali lidé trpící různými lišeji a ekzémy, obklady z čerstvých listů omezují rozšiřování postižení a urychlují hojení postižené kůže.
A teď už recept na jitrocelový čaj: Jednu vrchovatou kávovou lžičku sušené bylinky přelijeme ¼ litrem vroucí vody a necháme 10–15 minut luhovat. jitrocelový čaj se doporučuje užívat jednou až tři krát denně, podle požadovaného účinku a akutnosti zdravotních potíží.
Výrobě domácího sirupu z čerstvého jitrocele se budeme věnovat příště.
Kde jej najít a jak poznat
U nás se běžně vyskytují dva druhy jitrocele: jitrocel kopinatý, s úzkými dlouhými listy, a jeho příbuzný, jitrocel větší, jehož listy jsou kratší, okrouhlé až kulaté. Oba jsou vhodné pro veškeré další zpracování a oba rostou hojně.
Jitrocel je vytrvalá rostlina dorůstající do výšky 30 cm. U země vyrůstá růžice listů se souběžnou žilnatinou, jejich téměř lysá čepel se zužuje v dlouhý žlábkovitý řapík. Z listové růžice vyrůstá několik přímých rýhovaných stvolů, které mohou dorůst až do výšky 50 cm. Stvoly jsou zakončeny válcovitým klasem s nenápadnými drobnými květy. Kvete od května do září.
Sběr, sušení a skladování
Jitrocelové listy sbíráme v červnu až srpnu, některé knihy odkazují i na září, nejlépe před obdobím kvetení, kdy mají nejsilnější koncentraci léčivých látek. Na způsob sklizně a sušení je třeba dát velký pozor, protože tato bylinka je poměrně choulostivá na ztrátu svých účinných látek během snahy ji uchovat na zimu.
Při sběru a transportu se listy nesmí pomačkat a zapařit, protože jinak mají sklony k rychlému černání a ztrátě účinných látek při následném sušení. Jako jednu z mála bylin lze jitrocel sušit i na slunci.
Při sušení je však třeba dodržovat tři základní pravidla: sušit v tenké vrstvě, co nejrychleji. Na rozdíl od většiny jiných bylinek ho při sušení neobracíme a co nejméně s ním manipulujeme, i to by mohlo vést k jeho černání a znehodnocování.
Sušenou drogu ukládáme do prostorné nádoby, aby nebylo nutné ho mačkat a pěchovat. Čím více vcelku zůstanou listy, tím silnější zůstane účinek sušené léčivky. Jen skladování v suchu a temnu nám zajistí dlouhodobé zachování jeho léčivých látek.
A když se vám nebude chtít riskovat komplikace se sušením této drogy, zásobte se před podzimem jitrocelovým sirupem a čajem ať už jednodruhovými nebo ve směsi. Například ve spojení s mateřídouškou je to osvědčené a blahodárné spojení o (mateřídoušce najdete článek kousek níž). Na trhu je řada produktů.
Lidové názvy: beraní jazyk, psí jazýček, psí ocas, myší ouško, ranocel, celník hojílek, volský jazyk, babí listí, babka, celníček, jitrocil, komeník, olověný jazýček, skorocel.
[Celkem: 3 Průměr: 3.7/5]
Jitrocel zahojí rány
Ačkoli jitrocel vypadá skromně a nenápadně, jeho účinky už tak nevýrazné nejsou. Jeho léčivé schopnosti jsou lidstvu známy už dlouhou dobu, hojně byl využíván například antickými lékaři.
O jeho hojivých účincích svědčí i lidové názvy, mezi kterými najdeme třeba „hojílek“ nebo „ranocel.“ U nás najdeme dva druhy používané jako léčivky – jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata) a jitrocel větší (Plantago major).
Oba lze použít se stejným úspěchem.
Jitrocel můžeme používat vnitřně (ve formě čaje) nebo zevně jako obklad.
Vnitřní použití:
- při nachlazení, chřipce angíně
- proti zánětům dýchacích cest
- při kašli nebo silném zahlenění na odkašlávání
- na pročištění plic a průdušek při astmatu nebo kouření
- při plicních chorobách (tuberkulóza)
- na různé trávicí obtíže
- při čistících kůrách (čistí krev, žaludek, plíce, ledviny)
- má pozitivní vliv na vylučovací soustavu, hlavně na ledviny
- jako kloktadlo bři bolesti v krku nebo k vyplachování úst při zánětech
Vnější použití:
- pro zadtavení krvácení
- jako dezinfekce
- podporuje rychlé hojení tkání
- na poranění, spáleniny, omrzliny, bodnutí hmyzem, vředy, pohmožděniny, pokousání zvířaty(i zmijí uštknutí)
- účinný i na větší řezné nebo bodné rány
- na ekzémy a lišaje
- na zatvrdlé uzliny
- při trombóze
- spolu s octem zastavuje krvácení z nosu a dělohy
- na zhoubná onemocnění žláz (Na postižené místo rozprostřeme celé nebo poválené listy jitrocele, ovážeme a udržujeme v teple, po několika hodinách listy vyměníme. Je doporučováno kombinovat jitrocel s majoránkovým olejem.)
Dávkování:
Jitrocel je velice dobře snášen, proto neexistují žádná omezení co se jeho používání týká. Pouze ženám v těhotenství není doporučováno používat velké dávky jitrocele příliš dlouho. Obvykle se užívá šálek jitrocelového čaje (1-2 lžičky sušené drogy se přelije 250 ml horké vody, louhujeme 15 minut) 1-3x denně.
Jako obklad je vhodná gáza nebo jiná tkanina namočená v nálevu z jitrocele (může být silnější než čaj k pití). Necháme na místě působit několik hodin.
Pokud máme možnost, nejúčinnější je na rány použít čerstvé jitrocelové listy. Ty opláchneme a rozdrtíme, rozemeleme nebo namixujeme na kaši, aby se uvolnilo co nejvíce léčivých látek. Pokud nemůžeme listy nadrtit, stačí je i poválet válečkem nebo v nouzi i rozžvýkat.
- Z jitrocele se vyrábí také sirup (na nachlazení a proti kašli) nebo tinktura.
- Tinkturu používáme při při bolestech uší a zubů, nervových bolestech v obličeji (i při zánětu nervů) a při potížích s močením a pomočováním (časté nucení na močení, zánět močového měchýře, noční pomočování, únik moči nebo slabost svěračů).
Další využití
Jitrocelové listy můžeme smažit a podávat se skořicovým cukrem jako pochoutku. Také je lze použít do bylinkových polévek a omáček, ovšem jen v malém množství (svíravá chuť). Semena jitrocele slouží jako hodnotné krmivo pro domácí chovné ptactvo.
Kdy sklízet a jak uchovávat
Obdobím sběru jitrocele je červen až srpen. Nejvíce účinných látek rostliny obsahují těsně před kvetením. Sbíráme pouze zdravé listy. Jitrocel je poměrně choulostivý na manipulaci a sušení. Listy se nesmí pomačkat nebo zapařit, jinak okamžitě černají a ztrácejí většinu léčivých látek.
Při sušení musíme s jitrocelem zacházet také velmi opatrně, na rozdíl od většiny bylin jej však můžeme sušit i na slunci.
Listy rozprostřeme do co nejtenší vrstvy, při sušení je totiž neobracíme – mohlo by dojít k poškození. Sušíme co nejrychleji, při využití umělé teploty by nemělo být překročeno 40 oC.
Usušené listy nemají být černé, zachovávají si olivově nazelenalou barvu a svíravou chuť.
Jitrocel uchováváme v dostatečně prostorných nádobách či pytlích, aby nebusel být stlačován a lámán – tím zajistíme co nejvyšší obsah léčivých látek. Skladujeme v temnu a suchu. Správné skladování je u jitrocele velmi důležité, protože může být snadno znehodnocen.
Autor: www.pestovani.in Foto: iStock
21. 6. 2021