Jednou z věcí, které k nadcházejícímu letnímu období neodmyslitelně patří, je stanování. Kde je však možné stanovat, či odborně řečeno bivakovat, aniž byste porušili zákon? Přečtěte si, jak je to v České republice a dalších evropských zemích?
Mnoho lidí při svých výletech do přírody porušuje zákon, aniž by o tom věděli. Česká legislativa je složitá a nejinak je v tomu i v případě právních předpisů upravujících stanování, nocování a táboření v přírodě. Mezi ty patří zejména zákon o ochraně přírody a krajiny, dále pak lesní zákon. Co se v nich můžete dočíst a jak to funguje ve skutečnosti?
Kde můžu stanovat v ČR?
Podle ústavy platí, že občanům je dovoleno vše, co není zakázáno. Kde ovšem podle zákona platí zákaz stanování? Stanovat samozřejmě nemůžete na soukromém pozemku, pokud vám to majitel nedovolil.
Další omezení se pak týkají chráněných krajinných oblastí (CHKO) a národních parků (NP).
Dále pak není povoleno stanovat ve vojenských újezdech, jinak v zásadě platí volný pohyb po krajině a stanovat je možné prakticky kdekoliv na území ve vlastnictví státu či obcí.
Jak správně a co nejefektivněji zabalit krosnu? Známe pár tipů!
Stanování a chráněné krajinné oblasti
V CHKO není podle zákona povoleno táboření, které je definováno jako „souhrn různých činností umožňujících vícedenní pobyt v přírodě spojených s možností přespání, a to obvykle ve stanech nebo jiných přístřešcích (stavění stanů, příprava stravy, hygiena, likvidace odpadků apod.).“
Po soudním prohraném soudním sporu s jedním ekologickým aktivistou z Hnutí DUHA ovšem Ministerstvo životního prostředí vydalo prohlášení, že samotné bivakování za táboření nepovažuje. Přespat v CHKO ve stanu tedy můžete, ovšem neměli byste zde rozdělávat oheň a zanechávat po sobě odpadky.
Jak cestovat nalehko. Balení a cestovatelské vychytávky
Stanování a národní parky
V národních parcích jsou předpisy ohledně stanování o něco přísnější. Rovněž je zde zakázáno táboření, ale nikoliv stanování. V tzv.
první zóně se zde však můžete pohybovat pouze po vyznačených stezkách, a to platí jak ve dne, tak i v noci.
Stan si tedy můžete postavit pouze zde, případně na zvláštních místech určených k přenocování, které se v některých národních parcích nacházejí (například v NP Šumava). V druhé a třetí zóně pak platí stejné podmínky jako v CHKO.
Stanování v dalších evropských zemích
Oblíbenou zemí, kam se často jezdí stanovat, je Chorvatsko.
Zde platí podobně liberální zákony jako u nás – není zde možné stanovat pouze v národních parcích a dalších chráněných územích, na dálničních odpočívadlech, parkovištích a soukromých pozemcích.
Víceméně volné stanování je tolerováno také v Polsku, Bulharsku, Finsku či Rusku. Naopak velmi přísné předpisy ohledně stanování platí v zemích jako je Švýcarsko, Rakousko, Německo, Belgie či Nizozemsko.
Jak legálně přespat v přírodě – nocuji, nebo už tábořím?
Sbalit si jídlo na dva dny, v pátek hodit na záda batoh a celý víkend vandrovat po lese. Česká vášeň, které se v současné době říká bushcraft nebo survival, byla dříve označovaná prostě jako tramping.
Tahle záliba v lidech přežila těžké časy za nacismu i komunismu a pamatují na ni i naše zákony. Nemusíte tedy mít strach spát v lese, stačí znát svoje právo na rekreaci.
Bloumat lesem, slyšet zpěv ptáků, občas zahlédnout nějakou tu srnku, užít si výhled, sbírat houby či maliny, přinést si podzimní listí nebo se ponořit do tmy s hvězdným nebem nad hlavou – to vše jsou činnosti, které jsou považovány za pozitivní vedlejší účinky přírody, potažmo lesa. V dnešní době jsme se rozhodli některé přírodní oblasti chránit, jiné přešly do osobního vlastnictví. Pokud budete mít v plánu strávit noc v přírodě beze strachu z odhalení a trestu, bude se to velmi lišit v závislosti na tom, jak moc je území chráněno, případně komu patří.
Nejprve zdůrazněme, že vstup do lesa nelze bezdůvodně zakázat, a to ani v případě soukromého lesa. Jde o ochranu práv veřejnosti čerpat pozitivní vedlejší produkty přírody, což je rozdíl třeba proti USA, kde majitel může vstup nepovolaným osobám libovolně zakazovat.
V ČR je vstup veřejnosti možné omezit pouze dočasně v době páření zvěře nebo v případě, že v dané oblasti probíhá lov, lesní práce, či hrozí jiné nebezpečí (požár, polom).
Zvláštní kapitolou jsou chráněné oblasti jako národní parky, kde je pohyb umožněn pouze po značených stezkách z důvodu ochrany vzácných druhů rostlin či zvířat.
Nocuji, nebo už tábořím?
V lese můžete zůstat i přes noc a nikdo vás nemůže žádným způsobem omezovat. České zákony umožňují v přírodě volně “nocovat”.
Definice tohoto termínu se ustálila na tvrzení, že jde o jednorázové přespání bez znaků dlouhodobějšího pobytu.
Příkladem nocování je například položení karimatky a zalehnutí ve žďáráku, či přespání v hamace. Ráno na místě nelze najít ani stopu po mém pobytu.
Druhým termínem, který zákony zmiňují, je táboření. Tím je například vícedenní pobyt na jednom místě, kde si postavím stan, vykopu latrínu, založím ohniště a natáhnu šnůry na prádlo. Táboření je na většině míst zakázáno, případně k němu musíte mít souhlas majitele pozemku.
Hranice mezi těmito termíny není v zákoně úplně jasná, nicméně už fakt, že o nich víte, vám pomůže v případě jakýchkoliv problémů. Dá se ale říci, že postavením stanu či jiného pevného přístřešku se dostáváte na hranu oblasti nocování, ačkoliv chcete setrvat jen jednu noc.
Být viděn nebo splynout s okolím?
Nocujete v bivaku v houští, pořídili jste maskáčovou plachtu a snažíte se o maximální neviditelnost? Je to určitě dobrý způsob, jak se vyhnout nechtěné pozornosti.
Já jsem naopak od tohoto stylu přešel raději k řízené pozornosti.
Spím na dobře viditelném místě, používám svítivé barvy na provazy a někdy dokonce nechám na stromu opodál na výstrahu přes noc svítit čelovku.
Moje motivace je prostá. Vím, že nedělám nic zakázaného a moje zkušenost s “kontrolami” je jen dobrá – narazil jsem na rozumné muže. Ať klidně přijdou a popovídáme si, třeba mi dají nějaký dobrý tip na místo v okolí.
Kým chci být ovšem 100% viděn, jsou myslivci (potažmo prostě lovci). Pamatuji si tu hrůzu, když jsem spal v Brdech a celou noc se ozývaly výstřely, občas někdo kolem projel na čtyřkolce.
Distancuji se od novinových článků, které myslivce prezentují jako “opilce a vrahy”, nicméně se při lovu zvěře používají střelné zbraně a raději budu velice dobře vidět, než abych se náhodou ocitnul v něčím hledáčku.
Pokud takové riziko považujete za nereálné, čtěte tento případ, kde šlo jen o jednu ránu na tmavý bod uprostřed louky před rozbřeskem. Ano, správně hádáte, že tmavým bodem byl bivakující mladík…
Co rozhodně nedělat
Nerozdělávejte oheň, nedělejte hluk, nevyhazujte v lese odpadky, nekácejte stromy, neničte ani jiné rostliny. Zní vám to jako zákazy ze školky? Není to žádná věda, ačkoliv za každým zákazem je baterie legislativy, kterou si můžete načíst, a dělat alespoň to, co vám nikdo nezakazuje.
- Rozdělávání otevřeného ohně je povoleno 50m od hranice lesa. V lese si tedy ani nezakouříte, uvařit si musíte vždy na povoleném místě (ohniště), s povolením majitele či na louce. A pozor na sucha! I tady je potřeba používat selský rozum – založením fatry uprostřed noci s proudem jisker až ke korunám stromů si koleduji o problém, pokud si uvařím jedno Adventure Menu na malém plynovém vařiči, jen těžko to někdo postřehne…
- Je povoleno z lesa odnášet klestí do 7 cm v průměru (suché, bez kůry, na zemi ležící). Zapomeňte na kácení soušek či lámání větších větví – to vše je obchodovatelným materiálem, který náleží majiteli pozemku.
- Biologický odpad se po sobě snažte zahrabat, vše ostatní si po sobě odneste. Skládky a vyhazování odpadků je zcela logicky pokutováno a upozorňuji, že plechovky nehoří úplně nejlépe, takže si je také odneste.
- V CHKO či v soukromých lesích je povoleno sbírat lesní plody a houby. To ovšem nedělejte v Národních parcích nebo v případě, kdy sběrem dochází k ničení rostlin (obligátní hrábě na borůvky).
Jsem v CHKO, NP na pozemku obce nebo v soukromém?
Podle toho, na jakém pozemku se nacházím, se odvíjí množství zákazů, které se mě týkají. Je fajn si toto před výletem zjistit, takže hurá na iKatastr.
- Národní park – v první zóně NP mi je nakázáno pohybovat se pouze po vyznačených stezkách a nocování bývá až na výjimky zakázáno úplně. Čistě teoreticky by sice šlo nocovat přímo na stezce. Je to však otázka výkladu, se kterým byste nemuseli uspět, a proto v tomto ohledu doporučuji využívat vyhrazených “nocovišť” (například v NP Šumava) a strážce NP zbytečně neprovokovat.
- Chráněná krajinná oblast – zde je situace přívětivější, přenocovat mohu prakticky kdekoliv. Dokazuje to i spor z roku 2008, kdy pan Hyťha žádal správu CHKO o povolení 10 let bivakovat na jejich územích. Po ujasnění definic mu bylo vyhověno a tímto se nám všem otevřely dveře ke klidnému spánku.
- Přírodní rezervace a památky jakožto další typy chráněných oblastí ze svých plánů raději vypusťte. Pravidla tam jsou přísnější.
- Území obce – obec může zvláštní vyhláškou zakázat táboření i nocování na celém svém území, ale obvykle se tak neděje. Než ale vyrazíte, zkuste se na obecním úřadě informovat.
- Soukromý pozemek – pokud jde o soukromý pozemek (les, louka) máte povinnost si před tábořením(!) získat souhlas vlastníka. Vlastník vám nemůže zakázat vstup a zákony i postupy soudů naznačují, že k nocování žádný souhlas nepotřebujete. Ale vysvětlujte to uprostřed noci majiteli, který vás se svým dobrmanem Rexem přišel důrazně požádat o opuštění jeho pozemku. Nebo se s ním dohodněte předem, třeba si domluvíte i možnost postavení nějakého atypického přístřešku.
Jak se bránit?
Pokud se nevyhnete nepříjemnému probuzení a budete si jistí, že děláte maximum proto, abyste dodrželi platné zákony, zkuste svoje jednání slušně vysvětlit.
Lesní stráž, strážce NP či majitel pozemku jistě rádi uslyší, že jste informovaní, přírodu nepoškozujete a ráno po sobě uklidíte a půjdete.
Výhrůžky soudem, stížností na zneužití veřejné pravomoci či přetahovačky o pokutě nebo správním řízení bych vždy nechal až na úplný konec a raději se domluvil. V nejhorším případě bych vše řešil pod dohledem policie, držel se tvrzení, že jsem zákony neporušil a odmítal pokutu.Tip redakce: Na mapy.cz najdete krásné značky označené jako Přístřešek či Nocoviště. Zkuste si příští výšlap naplánovat podle nich, vždyť spát nemusíte jen na jehličí!
Tak strach stranou a hurá pod širák
Nemůžete-li se z jakéhokoliv důvodu vzdát spaní ve stanu, dělejte tak maximálně opatrně, využívejte primárně kempy a oficiální místa určená k táboření. Zajímá-li vás pobyt v přírodě na divoko, zkuste si odlehčit, vezměte jen plachtu nebo žďárák a s ohněm moc nepočítejte.
Na této planetě je nás stále více a já vás všechny, kdo jste tento článek dočetli až sem, prosím, važme si přírody a volnosti, kterou v přístupu k ní máme. Stačí málo a na procházku lesní pěšinou si budeme kupovat vstupenku.
Užitečné odkazy:
| iKatastr | katastr nemovitostí s přehledem Národních parků, přírodních rezervací atd… |
| mapy.cz | asi nejlepší online turistické mapové podklady, včetně přehledu nocovišť |
| spaní v hamace | obsáhlý průvodce výběrem hamaky a jejím následným používáním |
| seznam věcí na čundr | přehled věcí, bez kterých byste neměli na čundr vyrážet |
Autor: Matyáš Vejskal
Zdroje: archiv autora, ikatastr.cz, lidovky.cz, mapy.cz
Penzion Emílie Jeseník – ubytování Jeseníky, ubytování na horách, penziony Jeseníky, ubytování v Jeseníkách
Stále otevřeno !!! Volný dvoulůžkový i čtyřlůžkový pokoj s kuchyňkou.
Celoroční příjemné a pohodlné ubytování ve městě Jeseník
Chcete se důkladně odreagovat a načerpat nové síly? Vychutnejte si volné dny v romantické krajině průzračných pramenů, bystřin a čistého vzduchu v prostředí nádherné jesenické přírody.
Nabízíme Vám příjemné, atraktivní a přitom levné ubytování v penzionu v Jeseníkách. Uvolněte se v pohodlí našeho útulného penzionu za cenu, jakou v níže položených městech běžně nenajdete.
Vyzkoušejte atmosféru ubytování v Jeseníku
Penzion Emílie se nachází v klidné, zelené části horského města Jeseník, nedaleko proslulých Priessnitzových lázní. Ubytování přímo v Jeseníku má své velké výhody v dostupnosti.
Po dobré snídani, snadno připravené v plně vybavené kuchyňce, své auto klidně ponechejte v bezpečí soukromého parkoviště v zahradě penzionu. Využijte turistické trasy a cyklotrasy vedoucí přímo z Jeseníku různými směry či mnohá vlaková spojení a cyklobusy.
V zimě lze využít lyžařské vleky přímo ve městě Jeseník, Ski areál Lázeňský vrch v nedaleké obci Lipová – lázně či lyžařská střediska (skicentra) lokalitách Ramzová, Ostružná, Petříkov, Miroslav, Praděd, Přemyslov, Filipovice nebo Červenohorské sedlo .
Po návratu vás potěší osvěžující či hřejivá sprcha přímo na pokoji. Večer doporučujeme návštěvu místních gastronomicky vyhlášených restaurací či lázeňských kaváren. Pokud vás však zmůže příjemná únava, lze dát přednost televizi v soukromí vašeho pokoje.
Objednejte si ubytování na horách ještě dnes
Jeseníky se stanou pravděpodobně brzy novým národním parkem. Kromě možného vlivu na ceny ubytování lze předpokládat dopad hlavně na omezení pohybu ve volné přírodě jesenických hor.
Přijďte se proto potěšit touto unikátní přírodou ještě nyní! Pro nezávazné i závazné objednávky či dotazy jsme tu pro vás.
Těšíme se na Vaší návštěvu!
Pátý národní park v Česku? Možná Jeseníky
15.09.2009 15:30
Z Chráněné krajinné oblasti Jeseníky by se mohl v budoucnu stát národní park. Petici za jeho vznik už podepsalo více než 3000 lidí. Vzniku národního parku nechce bránit ani ministerstvo životního prostředí, řekl po jednání s iniciátory petice, starosty a zástupci dalších institucí v Karlově Studánce ministr životního prostředí Ladislav Miko. V Česku jsou nyní čtyři národní parky.
Podle Mika ministerstvo už v minulosti vyhodnotilo jako jediná dvě území, která mají potenciál stát se národním parkem, Křivoklátsko a právě Jeseníky. „Náš postoj k tomu rozhodně není negativní.
Umím si ale představit diskusi o národním parku pouze za předpokladu, že prostě dojdeme ke shodě, že ho chceme.
Jestliže dojdeme i v souladu s regionem k názoru, že park tady chceme, tak ministerstvo to rozhodně podpoří,“ uvedl.
Vysokohorská příroda
Ministerstvo nyní s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR připraví základní balíček informací s odpověďmi na nejčastější dotazy, které pošle starostům. Tento krok by mohl být hotov během dvou měsíců.
„Starostové budou diskutovat se svými zastupitelstvy a občany a z toho vzejde nějaké přesnější stanovisko, případně další otázky,“ uvedl Miko.
Bude třeba oslovit i další zúčastněné instituce, například Lesy ČR.
Iniciátoři petice si od vzniku národního parku slibují především větší ochranu přírody, ale i snadnější přístup ke státním a evropským financím, řekl zástupce petičního výboru Ondřej Bačík. Podle něj je příroda Jeseníků v mnoha ohledech jedinečná.
Ve vysokých horských partiích nejsou uměle vysázené stromy, ale jde o jakési horské pralesy tvořené původním jesenickým smrkem. Porosty jsou v některých místech staré až 200 let. Vysokohorská příroda je navíc podobná severské přírodě Skandinávie.
Jeseníky nyní poškozují například organizované nájezdy sběračů lesních plodů v nejpřísněji chráněných lokalitách, ale i provoz horských kol mimo povolené úseky, neoprávněné vjezdy motorových vozidel a neukáznění snowboardisté a lyžaři. Území o rozloze 740 kilometrů čtverečních má na starosti jeden profesionální strážce, podle Bačíka by jich bylo potřeba alespoň deset. Větší přísun peněz do případného národního parku by umožnil i vyšší počet těchto strážců.
Jeseníky jako národní park
Iniciativu vítá i Správa CHKO Jeseníky. „Určitě bychom přivítali, kdyby z centrální části Jeseníků byl národní park.
Z hlediska odborného a praktického by to byl dle mého názoru přínos a umožnilo by to skutečně lepší péči o přírodu i její lepší ochranu,“ uvedl vedoucí správy Jan Halfar. Podporu má vznik národního parku i v Rýmařově, v městě v podhůří Jeseníků.
Starosta Petr Klouda řekl, že v případě, že by vyhlášení národního parku neohrozilo rozvoj a život v obci, nic proti němu nenamítá.
Nejstarším a zřejmě nejznámějším národním parkem v zemi je Krkonošský národní park. Největším národním parkem v ČR je Národní park Šumava, nejmladším je Národní park České Švýcarsko a primát nejmenšího drží Národní park Podyjí.
Foto: Czechtourism.com
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.
Krajinný ráz a výstavba
Správa CHKO Jeseníky >> Činnost pracoviště >> Krajinný ráz a výstavba
Postavit si dům či rekreační zařízení v Chráněné krajinné oblasti Jeseníky není právě jednoduché.
Nové projekty musejí respektovat tradici jesenické zástavby a splňovat poměrně přísná kritéria výstavby.
Na to aby nedocházelo k necitlivým zásahům do vzhledu sídel a krajiny, dohlíží také stavební oddělení Správy CHKO Jeseníky.
Brožura: Jak stavět v CHKO Jeseníky.pdf
Preventivní hodnocení krajinného rázu 2011 stáhnout soubor RAR 36.3 MB
Chráněná krajinná oblast Jeseníky je rozčleněna do čtyř zón s odstupňovanou ochranou přírody a krajiny, přičemž:
První zóna užívá nejpřísnější stupeň ochranného režimu. Z krajinářského hlediska je nejcennější částí volné krajiny, výjimečnou existencí bezlesí subalpínského pásma a jedinečností biotopu. Historicky jde o málo dotčené území s obtížně přístupným terénem.
Původně jedinými stavbami zde byla osamocená kamenná nebo dřevěná stavení, sloužící jako přístřeší pastevcům a dobytku. V této zóně není v současnosti žádná nová výstavba přípustná. Novostavby, stejně jako nové využití území, jsou ze zákona zakázány.
Stavební úpravy stávajících objektu musí vést ke zhodnocení vzhledu a k zachování nebo zlepšení krajinného rázu, který se vyznačuje vysokou přírodní hodnotou.
Druhá zóna představuje polohy převážně zalesněných horských úbočí, vysoko položených údolí a horských květnatých luk. Reprezentuje přírodně cennou část volné krajiny s prostředím přírodě blízkým nebo jen mírně pozměněným. Zde je možné umístit drobná myslivecká zařízení, lesní cesty, sítě technického vybavení, vodojemy apod. Tato zóna však rovněž není určena k zástavbě.
Třetí zóna se vyznačuje hodnotným krajinným rázem s mozaikou luk, pastvin, dochovaných mezí, lesů a sídel v podobě osamocených osad nebo s rozvolněnou, převážně tradiční zástavbou, dokumentující historii místního stavitelství. Novostavby se bez výjimky musí svým půdorysem, podlažností, vzhledem – včetně materiálového a barevného řešení – co možná nejvíce přiblížit původním dochovaným stavbám.
Čtvrtá zóna je oblastí nižších horských a podhorských poloh se sítí obcí a několika menšími městy s koncentrací průmyslové a zemědělské výroby. Většina sídel leží při hranici chráněné krajinné oblastí nebo jimi tato hranice prochází.
Jedná se o urbanizovanou krajinu, více či méně přetvořenou činností člověka.
Návrhy novostaveb v této zóně, zejména v prostoru městské zástavby, by měly respektovat základní požadavky Správy CHKO Jeseníky na výšku hřebene, sklon střechy a členění průčelí v návaznosti na charakter zástavby určitého místa a naopak, neměly by obsahovat prvky ve zdejší krajině neznámé a působící cizorodě. V okrajových částech této zóny se mohou vyskytovat krajinářsky zajímavější území, kde na zástavbu tradičnějšího pojetí navazuje volná krajina. Posouzení návrhu novostavby v takovém území podléhá již přísnějším požadavkům na objemové
- a architektonické ztvárnění.
- Projektanti jsou pro ochránce krajiny partnery
Má-li být novostavba umístěna do Jesenické krajiny v místě s hodnotným krajinným rázem, měla by co nejlépe odrážet typické znaky domů, stavěných v Jeseníkách zhruba před 100 až 200 lety a dochovaných v podobě jednotlivých památkově chráněných objektů nebo památkových zón architektury lidového stavitelství.
Vycházíme přitom z pojetí lidové stavby, která byla v dávné minulosti budována neškoleným řemeslníkem. Ten po staletí přenášel na nová pokolení jakousi matrici osvědčeného stavebního typu a odzkoušených stavebních pravidel, která se uplatňovala tak intenzivně, že došlo k zavedenému opakování stále stejných a jednoduchých znaků.
Přitom ale není důvod se obávat, že by přenos prvků tradičního lidového stavitelství do dnešní doby znamená ztrátu nebo omezení tvůrčí práce projektanta. Je však pravdou, že lepší výsledky ve vztahu k tradici podávají ti projektanti, kteří rádi pracují ve vesnické krajině, vnímají ji s porozuměním a citem a mají lásku k přírodě jakoby zakódovanou v sobě.
Pak snadno a bez problémů chápou požadavky ochrany krajiny a umí je vhodně zohlednit ve své práci. Je potřeba zdůraznit, že území CHKO Jeseníky není příliš vhodným terénem např. pro realizaci typových projektů, představující kombinace stavebních skládaček a modulů, jakousi všehochuť bez vlastní identity.
Není ani prostředím pro uskutečňování pionýrských stavebních představ, dosud v krajině neznámých a nepoznaných, které na jiném místě, mimo území chráněné krajinné oblasti mohou vzbuzovat úžas, obdiv a zájem a stanou se sami, o sobě překvapivým výsledkem tvůrčího úsilí a fantazie projektanta.
Naznačujeme tím, že pokud Správa CHKO Jeseníky neodsouhlasí projekt nějaké novostavby, neznamená to, že projektant svou práci neumí. Jedním z cílů je působit na projektanta do takové míry, aby navrhl stavbu, jejíž dokonalé umístění a vzhled vypovídají o sepětí s přírodou, krajinou a její tradicí. Jak velmi výstižně říká Ing. arch.
Ivana Míchalová, zabývající se stavbami českého venkova: „Dům by měl respektovat okolí. Přizpůsobovat se terénu, nikoliv, aby tomu bylo naopak. Zatímco dům jsme dnes schopni postavit za několik měsíců, strom k tomu, aby vyrostl, potřebuje celá desetiletí“.
Architektům a projektantům proto doporučujeme záměr ještě ve stádiu konceptu před vlastním zpracováním projektu projednat se Správou CHKO Jeseníky, ať už písemnou formou na základě žádosti o odborné stanovisko, nebo přímo osobně. Projektant není naším úhlavním nepřítelem, který nechce vnímat, nýbrž za každou cenu narušit krásy krajinných scenérií. Je pro nás pracovním partnerem a kolegou.
Tradiční slezské stavení
Tradiční Jesenický horský dům byl roubený, se sedlovou symetrickou střechou sklonu 45°, krytou doškem, šindelem nebo břidlicí. Mohutnost střechy často opticky mírnily polovalby ve štítech. Obdélníkový půdorys, navíc mnohdy s přístavkem a předsunutým zádveřím, byl velmi výrazný a vycházel z vnitřního uspořádání a členění.
Měl vnitřní spojovací chodbu, vedenou ze síně mezi komorami do chléva. Často se používala dvojí nebo trojí konstrukce domu, a to srubová (obytná), zděná (hospodářská s topeništěm) a deštěná (sklad) – vše pod jednou střechou. Štít byl velmi výrazný, prostorný, deštěný s podlomením, desky byly často kladeny „na doraz „ a spáry kryty lištou.
Ve vrcholu štítu se objevovalo malé větrací okénko. Na Bruntálsku byly štíty obkládány břidlicí. Na Šumperku jsou poměry poněkud složitější. Ze Svitavska a od Moravské Třebové zde zasáhly dispozice s dvory do čtverce, plně uzavřené. Výzdoba zděných objektů se soustředila na výraznou římsu a na jednoduché šabrány oken a dveří.
Významným prvkem na šumperské straně byly výklenky pro sošku ve štítě, často zdobně svázané se štítovými okny.
Pro Jesenicko typické je řešení průčelí se třemi okny. V podkroví byla zpravidla dvě symetricky umístěná okna, vždy menší než v přízemí. Dům byl přízemní s podkrovím, nepodsklepený nebo z části podsklepený.
Podezdívka byla nízká, kamenná, omítky vápenné, bílé, okna dřevěná, zpravidla dvoukřídlá dělená venkovními příčkami na dvakrát tři díly. Komín se stavěl z ostře pálených spárovaných cihel nebo bíle omítnutý. Byl posazený co nejblíže hřebeni střechy.
Prosvětlení půdního prostoru zajišťovaly vikýře se sedlovou, valbovou, méně pultovou střechou.
Extravagantní stavby nemají šanci
Dále se budeme zabývat pouze novostavbami v krajinářsky ceněném území s hodnotnou tradiční zástavbou. Ty by měli co nejvíce vycházet z místní stavitelské tradice. Je velmi důležité, aby projektant přesně věděl v jakém území CHKO Jeseníky bude stavbu navrhovat. Z těchto důvodů považujeme konzultaci před zpracováním projektu za velmi vhodnou.
Ideální je obdélníkový půdorys s poměrem stran 2:1. Krátké až čtvercové půdorysy působí cizorodě. Možný je i půdorys tvaru „L“. Stavba by měla být přízemní s obytným podkrovím a symetrickou sedlovou střechou s polovalbami ve štítě nebo bez nich.
V současné době disponuje náš trh širokou nabídkou střešních krytin, které velmi zdařile imitují pokrývačskou břidlici, protože krytina novostavby by měla pravou břidlici co nejvěrohodněji napodobovat. Štít je obložený svisle loženými masivními deskami nebo omítnutý.
Podezdívka je vyžadována kamenná nebo z pohledové strany kamenem obložená, může být rovněž omítnutá k zemi. Jakékoliv náhražky kamenné jsou nevhodné. Vnější omítky mají být hladké, bílé nebo světlých nekřiklavých tónů.
Okna na celém domě jsou vždy typově stejná, dřevěná (v některých případech i plastová dobře imitující dřevo), dělená na šest případně jenom na čtyři díly, přičemž tabulky v horní části kříže jsou vždy menší.
Imitace okenních příčlí nebo vnitřní meziokenní dělení nejsou přípustné. Stálým problémem zůstává užití a začlenění takových novodobých prvků, jako jsou střešní okna, prosklené vstupy na zahradu, balkóny, lodžie, terasy, uzavřené zimní zahrady apod.
Platí pro ně, že čím méně jich návrh zahrnuje tím bude celkový výraz domu čistší a útulnější.
Pokud investor nemá zájem o stavbu navrženou podle určitého řádu zdejší krajiny, jenž byl v hrubých rysech nastíněn, pak bude vhodnější, aby dům svých představ umístil v méně významné a exponované lokalitě, která z hlediska ochrany rázu krajiny nemá tak vysokou historickou, přírodní a estetickou hodnotu.