Naše společnost breAd. & edible labels s.r.o. realizuje projekt s názvem „Pořízení technologií společností breAd. & edible labels“, reg. č. CZ.01.2.06/0.0/0.0/15_038/0006144, který je předložen ke spolufinancování z Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost, tedy ze zdrojů Evropské unie a státního rozpočtu ČR.
Předmětem projektu společnosti breAd. & edible labels s.r.o. je pořízení 6 kusů výrobních technologií pro výrobu reklamních etiket a dekorací z jedlého papíru a pro výrobu perníčků zdobených jedlými dekoracemi.
Díky těmto technologiím dojde zásadní změně výrobního postupu a zefektivnění výroby.
Cílem a přínosem projektu je rozšíření odběratelské základny, navýšení odbytu společnosti a zvýšení konkurenceschopnosti v potravinářském průmyslu.
Podpora společnosti breAd. & edible labels s.r.o. na zahraničních veletrzích
Naše společnost breAd. & edible labels s.r.o. realizuje projekt s názvem „Podpora společnosti breAd. & edible labels s.r.o. na zahraničních veletrzích“, reg. č. CZ.01.2.111/0.0/0.0/18_167/0013548, který je předložen ke spolufinancování z Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost, tedy ze zdrojů Evropské unie a státního rozpočtu ČR.
Obsahem projektu je individuální účast společnosti breAd. & edible labels s.r.o. na sedmi prestižních pekárenských a cukrárenských veletrzích, a to v období 2018 – 2020. Veletrhy jsou pořádány v zemích EU – Německo, Slovensko a Francie.
Koncept projektu je postaven na originálním způsobu úpravy designu potravinářských výrobků vhodných pro způsob značení za použití dekorací z jedlého papíru.
Hlavním zaměřením jsou etikety z jedlého papíru za účelem značení pekárenských bezobalových produktů.
Aditiva – "Éčka"
Seznam kódů a jejich technologické funkce najdete zde.
Kdo peče doma bábovku, potřebuje k tomu mouku, vejce, máslo, cukr, sůl a nanejvýš trochu kypřícího prášku… Rozhodně si do špajzu nepůjde pro mono- a diglyceridy mastných kyselin nebo pro xanthanovou gumu, ani pro E 471. Všechny tyto látky však potřebují průmysloví výrobci.
První dvě proto, aby spojili suroviny, které se bez vydatného míchání smísit nechtějí, třetí proto, aby se zase nerozpojily a bábovka tak vydržela i několik týdnů. Ani kuchařka se však bez chemie neobejde.
Pokud přidává do těsta kypřící prášek, používá vlastně totéž, co velkovýrobci – difosforečnan nebo uhličitan sodný (nebo také E 450 či E 500).
Souhrnně se těmto látkám říká aditiva (z latinského addere – přidávat). Aby v nich byl pořádek, byly jim přiděleny mezinárodně platné kódy sestávající z písmene E a trojmístného čísla.
Kód E zavedla Evropská Unie pro přídatné látky, které byly podrobně zhodnoceny na základě toxikologických studií a jsou v povolených dávkách bezpečné pro zdraví konzumentů. Kromě názvu nebo kódu E je uveden i název příslušné kategorie, do které látka patří.
Některé přídatné látky spadají dle účelu použití do několika kategorií, ale uvádí se pouze název kategorie, která odpovídá účelu, pro který je látka v potravině použita. Pokud by mohla mít látka nepříznivý vliv na zdraví člověka, musí být tato skutečnost uvedena na obale.
V poslední době se z etiket výrobků „éčka“ ztrácejí. Není to tím, že by se přestala používat. Výrobci však přešli ke slovnímu označení látek, které se pod nimi skrývaly. Bojí se totiž úbytku zákazníků.
Přídatné látky se dělí podle toho k jakému účelu se používají do následujících kategorií: antioxidanty, barviva, konzervanty, kyseliny, regulátory kyselosti, tavicí soli, kypřící látky, náhradní sladidla, látky zvýrazňující chu´t a vůni, zahušťovadla, želírující látky, modifikované škroby, stabilizátory, emulgátory, nosiče a rozpouštědla, protispékavé látky, letící látky, balicí plyny, propelanty, odpěńovače, pěnotvorné látky, zvlhčující látky, plnidla, zpevňující látky, sekvestranty a látky zlepšující mouku.
Tyto skupiny se dále navíc dělí na látky přírodní, přírodně identické a syntetické. Látky přírodně identické jsou synteticky připravené chemikálie o stejném složení, jako přírodní ekvivalent. Jsou relativně menším zlem, než syntetické chemikálie. Ty se totiž v přírodě nevyskytují vůbec.
K čemu mohou také přídavné látky sloužit
Aromata
mohou nahradit suroviny, kterými se výrobek chlubí v názvu, ale které v něm vůbec nejsou. Nenechte se mýlit, slaninové chipsy skutečnou slaninu nikdy neviděly, stejně tak sýrová příchuť nahradí ve slaných tyčinkách pravý sýr.
Aditiva
mohou také úspěšně zastřít méně hodnotné ingredience. Například červené barvivo ve slaném koláči může způsobit, že tuk vypadá jako maso. Zahušťovače a želírovací látky se postarají o to, aby ovocné náplně vypadaly „ovocněji“.
Pozor na slova „příchuť“ a „ochucený“ v názvech potravin. Zmrzlina s jahodovou „příchutí“ neznamená, že jsou v ní skutečně jahody, když je však „ochucena jahodami“ nebo „s jahodami“, musí být vyrobena ze skutečného ovoce.
Některá obvyklá použití emulgátorů
Chléb
Chléb je možné vyrobit bez přídavku emulgátorů, výrobek však často bývá suchý, málo vykynutý a snadno okorává. Již 0,5% emulgátoru přidaného do těsta postačuje k získání výrobků s dobrým objemem, jemnější strukturou střídky a delší trvanlivostí.
Při výrobě chleba se uplatňují dva typy emulgátorů (zlepšovacích prostředků), které zpevňují těsto a chléb má dobrou texturu i objem (E 471e (Mono-diglyceridy mastných kyselin), E 481 (Stearoyl-2-laktylát sodný), E 482 (Stearoyl-2-laktylát vápenatý)) dále pak E 471 pro jemnější strukturu střídky a delší trvanlivost.
Čokoláda
Všechny čokoládové výrobky obsahují 0,5 % lecitinu (E 322) nebo (E 442 (amonné soli fosfatidových kyselin). Tyto emulgátory zajišťují správnou konzistenci čokolády při výrobě tabulek, tyčinek a podobných produktů.
Jestliže je čokoláda skladována při vyšších teplotách, její povrch může být matný nebo až bílý. Tento jev se nazývá „tukový květ“ a výrobek ztrácí pro zákazníka přitažlivost.
Přídavek tristearátu kyseliny sorbové (E 492) může vznik této závady pozdržet.
Zmrzlina
Zmrzlina patří mezi nejkomplexnější potraviny, neboť obsahuje pěnu, emulzi, ledové krystaly a tekutou vodní směs.
Emulgátory se přidávají během zmrazovacího procesu a zajišťují hladkou texturu a dále zabraňují rychlému tání při podávání, neboť zlepšují stabilitu procesu zmrazení – tání.
Mono- a diglyceridy mastných kyselin (E 471), lecitin (E 322) a polysorbany (E 432, E 436) se běžně používají při výrobě zmrzliny. Tyto látky se rovněž používají při výrobě dalších produktů, jako jsou šerbety, mléčné koktejly, mražené smetanové pěny a mražené jogurty.
Margariny
Emulgátory zajišťují margarinům požadované vlastnosti, jako jsou stabilita, textura a chuť.
Jemnou disperzi vodných kapének v olejové fázi zajišťují mono- a diglyceridy mastných kyselin (E 471) a lecitin (E 322), které se používají nejčastěji.
Estery mono- a diglyceridů kyseliny citronové (E 472 dodávají výrobkům hladkou strukturu, zatím co estery polyglycerolů a kyseliny mléčné zajišťují požadované vlastnosti těchto tuků při výrobě jemného pečiva.
Masné výrobky
Nejrozšířenějším výrobkem masného průmyslu v Evropě jsou párky. Jejich hlavní složky představují masné bílkoviny, tuk a voda, které dohromady tvoří stabilní emulzi. Emulgátory tuto emulzi stabilizují a zajišťují jemné rozptýlení tuku v celé hmotě.
Ve výrobcích s nízkým obsahem tuku aditivní látky zlepšují jejich celkové vlastnosti, takže se podobají běžným výrobkům s normálním obsahem tuku. V masném průmyslu se používají mono- a diglyceridy mastných kyselin (E 471) a estery kyseliny citronové (E 472 c).
Rozdělení přídatných látk dle jejich technologické funkce
Antioxidanty (E300-E321)
Antioxidanty jsou látky, které prodlužují údržnost potravin chrání potravinu proti zkáze způsobené oxidací. Oxidace je reakce potraviny s vzdušným kyslíkem. Vzdušný kyslík s potravinami vytváří řadu sloučenin. Projevem oxidace je např. žluknutí tuků, barevné změny potraviny atp.
Jsou široce používanými aditivy, můžeme je rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří látky (některé kyseliny a jejich sloučeniny), které působé proti změnám barvy (např. v masných výrobcích). Patří sem např. kyselina askorbová (E300) a kyselina citronová (E330).
Druhou skupinu antioxidantů tvoří látky, které zabraňují oxidaci v tucích a olejích (taková oxidace vede ke žluknutí, potraviny se pak stávají nepřitažlivé až nepoživatelné). Vlivem oxidace může docházet i ke ztrátě vitamínů nebo ke vzniku toxických látek.
Řadíme sem aditiva s označením E 310-312, E320, E321 (tyto látky jsou vyráběné synteticky – žluknutí tuků je však přírodní proces a příroda „umí vyrobit“ sama látky ze skupiny antioxidantů, které tomuto procesu zabraňují – řadíme sem kyselinu askorbovou = vitamín C (E300), lecitin (E322) a tokoferoly (E306-E30).
Antioxidanty najdeme nejčastěji v potravinách s vysokým obsahem tuků – oleje, masné výrobky, čokolády, burské oříšky, různé cereální výrobky aj.
Barviva (E100-E182)
Barviva jsou látky, které udělují potravině barvu, kterou by sama o sobě neměla a nebo obnovují barvu, která byla poškozena nebo zeslabena během výrobního procesu. Potravina tak získá lákavější vzhled. Některé potraviny není povoleno dobarvovat. Patří k nim např.
dětská výživa, med, ovocné šťávy a nektary. Pro máslo se mohou používat pouze karoteny. Patří sem barviva přírodní (jsou získány z přírodních zdrojů – rostlin, živočichů nebo nerostů) – chlorofyly E140, karoteny E160a, karamel E150 apod.
, přírodně identická (po chemické stránce stejná jako přírodní, ale vyrábí se chemickou cestou), a syntetická (vyrábí se z ropných produktů).
Většina těchto barviv se v přírodě nenachází, proto je vhodné se barveným potravinám pokud možno vyhýbat (najdeme je převážně v potravinách s nízkou výživnou hodnotou).
Konzervanty (E 200- E290)
Konzervanty jsou látky, které prodlužují údržnost potravin. Zamezují růstu mikroorganismů, které by mohly být pro lidský organismus škodlivé. Mezi nejznámější přírodní konzervanty patří např. kuchyňská sůl, ocet. Z uměle vyrobených konzervačních látek je nejznámější např.
oxid siřičitý, kyselina sorbová, kyselina benzoová a jejich soli a estery. Oxid siřičitý může vyvolávat u citlivých osob alergické reakce. Je jedním z alergenů „velké osmičky“. Nepřidávají se jen do konzervovaných potravin, ale prakticky do všech potravin, které mají mít určitou trvanlivost (dny až roky).
Patří sem sorbany (E200-E203), benzoany (E210-E213), dusitany a dusičnany (E249-E252) aj.
Kyseliny
Kyseliny jsou látky, které zvyšují kyselost potraviny nebo potravině udělují kyselou chuť.
Regulátory kyselosti E500 až E599
Regulátory kyselosti jsou látky, které mění či udržují kyselost či alkalitu potraviny.
Tavicí soli
Tavicí soli jsou látky, které mění vlastnosti proteinů. Používají se při výrobě tavených sýrů, aby se zamezilo oddělování tuku. Pomáhají stabilizovat směs tuků a bílkovin (např. v tavených sýrech) – takové potraviny se pak lépe roztírají. Příkladem jsou fosforečnany (E339).
Kypřící látky
Kypřící látky jsou látky nebo směsi látek, které vytváří plyny. Tím se zvyšuje objem těsta.
Náhradní sladidla
Náhradní sladidla jsou látky, které udělují potravinám sladkou chuť, ale nepatří mezi monosacharidy a disacharidy. Za náhradní sladidla se nepovažují potraviny se sladkou chutí – např. fruktóza a med.
Náhradní sladidla se používají i k výrobě stolních sladidel. Stolní sladidla musí obsahovat jako součást označení text: „Stolní sladidlo na bázi?“ a doplní se název náhradního sladidla.
Pokud potravina obsahuje aspartam E 951 musí být na obale uveden text: „Obsahuje zdroj fenylalaninu“.
Potraviny obsahující více než 10 % náhradních sladidel polyalkoholických cukrů E 420, E 421, E 953, E 965, E 966 nebo E 967 musí být na obalu určeném pro spotřebitele označeny výstrahou „Nadměrná konzumace může vyvolat projímavé účinky“.
Tyto látky jsou mnohem sladivější než řepný cukr (sacharóza) a současně dodávají méně energie (používají se v mnohem menším množství při stejném sladivém efektu).
Přidávají se do potravin buď ke snížení jejich energetického obsahu (light potraviny), nebo cíleně do potravin pro diabetiky. Náhradní sladidla se přidávají do limonád a slazených nápojů, pro velmi malé děti jsou tyto nápoje ve větší míře nevhodné.
Mezi náhradní sladidla patří např. acesulfam K (E950), aspartam (E951), sacharin (E 954).
Látky zvýrazňující chuť a vůni E600 až E699
Látky zvýrazňující chuť a vůni jsou látky, které zvýrazňují již existující chuť nebo vůni potraviny. Patří sem hlavně kyselina glutamová, kyselina guanylová, kyselina inosinová a jejich soli. Ve žvýkačkách se používá i acesulfam K, aspartam, thaumatin a neohesperidin. Nejčastěji diskutovanou látkou z této kategorie je glutaman sodný, používaný do polévek a masných pokrmů.
Zahušťovadla
Zahušťovadla jsou látky, které zvyšují viskozitu potraviny.
Mezi nejznámější patří kyselina alginová a její soli, agar, karagenan, karubin, guma guar, arabská guma, pektiny, celulózy a různě upravovaný škrob.
Patří sem látky, které pomáhají zvýšit viskozitu (hustotu) některých potravin (mléčné produkty, omáčky, polévky, zálivky aj). Patří sem modifikované škroby, celulózy a rostlinné gumy.
Želírující látky
Želírující látky jsou látky, které vytváří gel a udělují tím potravině její texturu.
Modifikované škroby
Modifikované škroby jsou látky, které se vyrábějí chemickými změnami jedlých škrobů. Mohou se měnit vlastnosti škrobů přímo v nativním stavu nebo škrobů, které byly předtím pozměněny fyzikálními nebo enzymovými postupy a nebo škrobů již pozměněných působením kyselin, zásad nebo bělících činidel.
Stabilizátory
Stabilizátory jsou látky, které pomáhají udržovat fyzikální vlastnosti potraviny. Stabilizátory pomáhají udržovat homogenní disperzi dvou nebo více nemísitelných látek v potravině, např. při výrobě zmrzlin, emulgovaných tukůemulzních likérů, studených omáček, dezertů atp. Stabilizátory se dále používají ke stabilizaci, posilování a udržování zbarvení potraviny.
Emulgátory E400 až E499
Emulgátory jsou látky, které umožňují tvorbu stejnorodé směsi dvou nebo více nemísitelných kapalných fází nebo které tuto směs udržují. Patří sem lecitiny, estery mono- a diglyceridů mastných kyselin, polysorbáty, cukroestery, stearoyllaktáty a sorbitanmonostearát.
Používají se při výrobě celé řady potravin – jemného pečiva a cukrářských výrobků, emulgovaných tuků, zmrzlin, dezertů, cukrovinek, kakaových a čokoládových výrobků, žvýkaček, emulgovaných omáček, tepelně opracovaných masných výrobků, práškových náhrad mléka a smetany, emulzních likérů, různých doplňků stravy a potravin ke snižování hmotnosti a mnoha dalších.
Nosiče a rozpouštědla
Nosiče a rozpouštědla jsou látky, které se používají k rozpouštění, ředění, disperzi (rozptylování) a jiné fyzikální úpravě přídatných látek, potravních doplňků a aromat. Nesmí přitom měnit jejich technologickou funkci.
Používáním těchto látek se usnadňuje manipulace, aplikace nebo použití přídatné látky. Za nosiče a rozpouštědla se nepovažují látky obecně považované za potraviny a látky, které mají primárně funkci kyseliny nebo regulátoru kyselosti a které se používají v nezbytném množství.
Používání nosičů je omezeno u dětské výživy. Pro její výrobu se smí používat jako nosiče pouze některé látky.
Protispékavé látky (protihrudkující)
Protispékavé látky jsou látky, které snižují tendenci jednotlivých částic potraviny ulpívat vzájemně na sobě. Patří sem hlavně oxid křemičitý a křemičitany.
Protispékavé látky se přidávají do potravin jako je rýže, práškovité potraviny, jedlá sůl a náhrady soli, plátkované nebo strouhané sýry, tabletované potraviny, doplňky stravy, koření atp.
Používají se i k ošetření povrchu drobných masných výrobků a cukrovinek.
Leštící látky
Leštící látky jsou látky, které se nanášejí na vnější povrch potraviny a tím udělují potravině lesklý vzhled nebo vytváří lesklý povlak. Povlaky, které jsou jedlé nebo jsou snadno odstranitelné se nepovažují za leštící látky.
Leštící látky se používají hlavně k úpravě povrchu ovoce nebo leštění (glazování) potravin, např. cukrovinek, čokolády, drobného trvanlivého pečiva s polevou, snacků, ořechových jader, zrnkové kávy a doplňků stravy.
K leštění a úpravě povrchu se používají hlavně vosky – včelí, kandeliový a karnaubský a šelak.
Balicí plyny
Balicí plyny jsou plyny jiné než vzduch, které se zavádí do obalu před, během nebo po plnění potraviny do obalu. Používá se argon, helium, dusík. Potraviny u kterých byla trvanlivost prodloužena použitím balicích plynů, se na obalu označí slovy „Baleno v ochranné atmosféře“.
Propelanty
Propelanty jsou plyny jiné než vzduch, které vytlačují potravinu z obalu.
Odpěňovače
Odpěňovače jsou látky, které snižují pěnění nebo zabraňují vytváření pěny.
Pěnotvorné látky
Pěnotvorné látky umožňují vytváření stejnorodé disperze plynné fáze v kapalné nebo tuhé potravině
Zvlhčující látky
Zvlhčující látky jsou látky, které chrání potravinu před vysycháním. Působí proti účinkům vzduchu s nízkou relativní vlhkostí. K zvlhčujícím látkám se počítají i látky, které, které podporují rozpouštění práškovitých potravin ve vodném prostředí.
Plnidla
Plnidla jsou látky, které pomáhají zvětšovat objem potraviny a nezvyšují přitom významně její energetickou hodnotu. Příkladem může být mikrokrystalická celulóza (E460).
Zpevňující látky
Zpevňující látky jsou látky, které činí tkáně ovoce a zeleniny pevnými nebo křehkými a nebo pomáhají pevnost udržovat. Za zpevňující se považují i látky, které reakcí se želírujícími látkami ztužují gely.
Sekvestranty
Sekvestranty jsou látky, které vytvářejí chemické komplexy s ionty kovů.
Látky zlepšující mouku
Látky zlepšující mouku jsou látky jiné než emulgátory, které se přidávají do mouky nebo těsta. Jejich účelem je zlepšení pekařské kvality.
ZDROJ:
http://www.abicko.cz/Clanek6684.htm http://kaleidoskop.hyperlinx.cz/view.php?cisloclanku=2004121301 http://www.mujweb.cz/www/astrology/ecka.htm http://www.stripky.cz/nemoci/vyziva/aditiva.html http://www.coop.cz/magazin/2_2002/ecka.html http://www.spotrebitel.cz/article/articleview/8469/1/141/
lpr.cz/down/zpravodaj/zprav02-2004.pdf
Reklama na pečivu, to je pěkně vypečená reklama
Obal prodává. Jak důležité je zákazníka zaujmout vkusně a zajímavě provedeným obalem výrobku i samotnou reklamou na něj, o tom už se přesvědčilo velké množství výrobců. Existuje ale i zboží, které se prodává nebalené a které od sebe zákazník na první pohled téměř nerozezná. Jde například o pekárenské a cukrárenské výrobky.
Způsobů, jak označit nebalený pekárenský výrobek, není mnoho. Často se používají papírové etikety lepené či vpíchnuté na povrch výrobků nebo papírové pásky kolem bochníků chleba. Jejich efektivita je ale diskutabilní a například pásky si vyžadují poměrně složitou aplikaci.
I v tomto oboru už ale existují možnosti, jak na chléb nebo jakýkoli jiný druh pečiva upoutat jinak. Řešení se jmenuje jedlé etikety.
S nápadem označovat pečivo jedlými etiketami přišli před lety Němci a Rakušané a pomalu se dostává do popředí zájmu i v České republice. Produktů, které je možné jedlou etiketou označit, je celá řada.
Kromě chlebů jsou to bagety, vánočky, croissanty a mnohé další. Prakticky je možné označit kteroukoli potravinu, protože se jedná o označení, které je jedlé a zdravotně nezávadné.
Může tak být přímo spojené s výrobkem.
Reklama je až na prvním místě
Jedlé etikety mohou mít hned několik funkcí. Především se ale používají k navigaci zákazníků za konkrétním zbožím. Pekaři totiž mají problém s tím, jak odlišit své chleby od chlebů konkurence, když jsou podobného vzhledu a velikostí.
Jedlá etiketa se zajímavým logem nebo jiným sdělením se o toto postará zcela jednoduše a ubezpečí zákazníka, že má v ruce právě ten chléb, který mu chutná. Každý takto označený bochník pak osloví nejen kupujícího, ale i další konzumenty v jeho domácnosti.
Reklamu na chlebu uvidí i ostatní členové domácnosti, kdykoliv si budou krájet krajíc. Působí tedy na všechny, i na ty, kteří nechodí do obchodů. A navíc působí dlouhodoběji. Obvykle se to snažím vysvětlit srovnáním s billboardem, kolem kterého člověk projede a jakmile mu sejde z očí, sejde zároveň i z mysli.
Reklama na chlebu působí dlouhodoběji. Od nakoupení v obchodě až do snězení celého bochníku, vysvětluje Richard Plasgura, jednatel společnosti breAd. & edible labels. Další z důležitých funkcí jedlých etiket je zabránění parazitování na kvalitním zboží.
Pekárny bojují s tím, že se jim snaží konkurence přebrat zákazníky na první pohled nerozeznatelným zbožím. Zapečením jedlé etikety do výrobku pekárna významně omezí riziko takového plagiátorství.
Autor: www.na-chlebu.cz
Na pekařské a cukrářské výrobky lze umístit velmi efektivní reklamu na vlastní výrobky nebo kůrku „pronajmout“ jako reklamní plochu jiné firmě.
Jedlá etiketa s vhodným designem slouží k podpoře prodeje už tím, že je na českém trhu zatím spíše jen raritou a budí v zákaznících zvědavost. A jak se ukazuje, v tomto ohledu funguje zcela bezchybně.
V dnešní době je k dostání spousta druhů chlebů, proto jsem začal na naše chleby dávat takzvanou jedlou reklamu, aby si zákazníci lépe našli cestu k našim výrobkům. Sázka na tento marketingový tah se vyplatila, prodej šel nahoru o 50 %, říká Josef Bočinec, majitel malého rodinného pekařství z Valtic.
Významný vliv na zvýšení prodeje potvrzují i velké firmy, například pražské Hostivařské pekárny, které takto označují svůj kmenový produkt Hostivařský pecen.
Z marketingového hlediska je důležité navyšovat nejen prodej, ale i povědomí o značce a výrobci jako takovém. A ani v tomto ohledu jedlé etikety na pečivu nezklamaly. Účinek reklamní kampaně byl testován na zvýšení návštěvnosti webových stránek uvedených na etiketě.
A výsledek? Během týdenního testování v rámci ostravského divadelního festivalu Dream Factory se návštěvnost stránek klienta zvedala až o 40 %. Byly dny, kdy čtyři z deseti zákazníků, kteří si chléb s reklamou zakoupili, navštívili webové stránky pořadatele festivalu přes odkaz na reklamní etiketě.
Přitom by je samo o sobě ani nenapadlo se o festival zajímat, líčí Richard Plasgura. Tento typ označení, tedy jedlými etiketami, může nést libovolnou informaci. Na chlebu lze například propagovat další potravinářské zboží, které se s ním dá konzumovat. Přímo na pecnu chleba je tak možné zákazníka upozornit na nový druh paštiky nebo pomazánky.
Stejně tak jsou jedlé etikety na pečivu využitelné pro inzerci specializovaných webů na potraviny nebo zdravou výživu. Variant fúzního marketingu, kdy se dvě značky spojí a propagují se navzájem, se nabízí spousta.
Praktický význam etiket z jedlého papíru spočívá i v možnosti uvádění doplňujících informací, důležitých pro rozhodování spotřebitele o koupi. Těmi jsou například nutriční a dietetické hodnoty výrobku, které jsou u pečiva obyčejně k dispozici jen na vyžádání u personálu dané prodejny.
Na etiketu se dá umístit i EAN (čárový) kód, který pak ušetří práci obsluze obchodů při markování. Zatím si musí prodavači číselné označení jednotlivých druhů pečiva v drtivém množství případů pamatovat, nebo hledat v tabulkách.
Rádi bychom do konce roku zavedli i doplňující službu pro zatraktivnění reklamy na chlebu, a to soutěžní jedlé QR kódy, nastiňuje další možnost využití Richard Plasgura.
Letos bude jeho firma nabízet i speciální vánočky s označením firmy a přáním do nového roku, které se stanou netradiční variantou novoročních přání. V takových případech si zadavatel etikety pečivo sám vykupuje a distribuuje.
Pochopitelně se nabízí otázka, zda další typ reklamy v dnešním reklamou přesyceném světě zákazníky spíše neodrazuje. Ti, kteří jedlé etikety vyzkoušeli, jsou ale přesvědčeni o opaku.
Lidé hodnotí kladně, že jim pomáháme najít přímou cestu k výrobkům, o které mají zájem, které jim chutnají.
Šetří jim to čas při výběru požadovaného chleba, komentuje pekař Josef Bočinec a Jiří Černý, obchodní ředitel Hostivařské pekárny, doplňuje: Z obchodního hlediska jsem v minulosti zažil jen jeden dlouhotrvající záporný názor pracovníka jednoho z prodejních řetězců při nabídce našeho chleba s etiketou. Zhruba po šesti měsících odmítání tento prodej vyzkoušel a uznal, že se chléb prodává opravdu dobře a bez problémů. Naopak nám od zákazníků chodí i reakce, že by etiket na bochníku potřebovali víc, protože se o ně doma děti perou.
Označení pekárenských nebo cukrárenských výrobků jedlými etiketami samozřejmě přináší zvýšené náklady. Ty se ale dají kompenzovat provizemi.
Pekárnám reklama na chlebu vydělává peníze na provizích, kterou dostávají za poskytnutí reklamní plochy na jejich výrobcích.
Tento výdělek může sloužit například na pokrytí bonusu pro pekaře, který má s umisťováním etiket práci navíc. Shrnuto, podtrženo, jedlé etikety jsou „pěkně vypečenou reklamou“.
Reklama na potravinách dává práci dalším oborům
Vzrůstající zájem o jedlou reklamu potvrzují i tiskárny, které se dosud zabývaly tiskem na klasické materiály. Nejprve se začaly prosazovat okrasné motivy a obrázky pro děti, které se používají ke zdobení moučníků a slavnostních dortů. Největší využití je proto pro různé rauty, oslavy, výročí, svatby a podobně.
Jedlý papír nemá prakticky žádná větší omezení. Jeho základní složkou je bramborový škrob doplněný o vodu a olej. Jeho chuť je proto neutrální a na rozdíl od hostií, kterým se nejvíce podobá, neobsahuje lepek. Je proto vhodný i pro označování bezlepkových výrobků. Papír se dá vysekávat, řezat a stříhat do nejrůznějších tvarů.
Vyrábíme ozdoby pohárů, muffinů, ale tiskneme i mapy. Také se dají vytvářet koláže, do kterých je možno použít výřez fotografie a tu zasadit do atraktivního prostředí a doplnit například textem, uvádí Ludmila Petráková, majitelka Tiskárny EDIT. Jedlý papír neprosvítá a téměř se neohýbá. Díky dnešním technologiím také zaručuje stálost barev.
Pečivo nebo cukrářské výrobky se jím dají označovat před pečením nebo až následně jednoduchým navlhčením povrchu jedlým olejem a přilepením. Kromě tisku na jedlý papír, což je v současnosti nejčastější metoda, se dá využít i takzvaný chocotransfer. To je přenos obrázku na folii s vrstvou cukru, která se zalije kvalitní bílou čokoládou.
Folie se po ztuhnutí sloupne a obrázek zůstane přenesen na čokoládě, upozorňuje na další možnost Ludmila Petráková.
Poněkud zavedenějším typem reklamy přímo na potravinářském produktu jsou loga na lázeňských oplatkách. I tento byznys je na vzestupu, a proto se na něj specializují i firmy, u kterých by to nikdo nečekal. Příkladem je Strojírna Chrášťany, která se specializuje na výrobu pečících strojů na lázeňské oplatky.
Původně jsme měli jen vlastní malou pekárnu, kde jsme pouze testovali některé nové výrobky v praktickém provozu. Na základě poptávky a zájmu zákazníků jsme ale výrobu rozšířili. V současnosti pečeme oplatky v mnoha příchutích pro nejrůznější zákazníky, říká Marie Kopalová, ředitelka Strojírny Chrášťany.
Existují i další specializované firmy, které nabízí oplatky nejrůznějších motivů, tvarů, velikostí, barev a příchutí. Motivy a reliéfy zpracováváme na základě požadavků zákazníka s přesností na jeden milimetr.
Motiv může být tištěn na obou stranách oplatky. Oplatky se hodí jako předměty PR aktivit firem, dárkové zboží, upomínkové předměty a tak dále, uvádí Tomáš Brázda, business director společnosti EventFactory.
Lázeňské oplatky s vlastním reliéfem se pak dají distribuovat v zákazníkem navrženém obalu, a to buď po jednotlivých kusech nebo ve větších baleních v papírových, kovových a dřevěných krabičkách.
O tom, jak dobrý byznys výroba lázeňských oplatek s vlastním logem je, se server Podnikatel.cz zmínil už ve starším článku Církve chtějí zpět majetek. Jaké ale budou hospodářky?.
Připomeňte si příběh krachující hostiárny, která se díky oplatkám postavila na nohy.