Helena Pavlincová Střízlivost a střídmost sub specie aeternitatis
- Zpět na obsah
- Helena Pavlincová
- Střízlivost a střídmost sub specie aeternitatis
Masaryk o alkoholu
Kdo by neznal proslulá vinařská místa moravského Slovácka – Hodnonín, kde se Tomáš Garrigue Masaryk narodil, a Mutěnice, Čejkovice, Čejč, kde vyrůstal.
V Masarykově rodném kraji bylo pití vína něco přirozeného, a tak víno pil už jako malý chlapec. Později na sebe prozradil, že nikdy nepil kořalku, a pivo se naučil pít až v Brně, kde studoval na gymnáziu.
Přestože na Valašsku a Slovensku viděl, jak zhoubné může být pití alkoholu, nepoznal hned, jaký má hluboký sociální dopad.
Záhy však, v habilitačním sociologickém spise Sebevražda (1881), se rozepsal o škodlivosti pití. V požívání alkoholu viděl příčinu degenerace a dekadence, narušeného mravního i tělesného zdraví, životní omrzelosti, a věřil v dědičnost těchto sklonů.
Argumentoval větší nemocností a úmrtností pijáků, duševní i tělesnou méněcenností dětí zplozených v opilosti a dětí pijáků vůbec. Masaryk, pověstný svým aforistickým vyjadřováním, vystihl i vztah mezi alkoholem a pohlavní promiskuitou pádnou větou: Kde Bakchus topí, za kamny sedí Venuše.
A nejen to – rozpoznal i souvislost alkoholismu a sebevražednosti.
O patnáct let později se k tomuto problému vrátil v článcích Moderní člověk a náboženství (Naše doba, 1896). V nich rozborem Garborgových Umdlených duší dospívá k závěru, že delirium sebevražednosti je po opici: Ani Bakchus ani Venuše nepomáhají, nezbývá tedy než revolver nebo morfium – anebo kostel a kněz.
K zásadní změně v Masarykově vztahu k alkoholu došlo na přelomu století, před jeho padesátým rokem. Poznal, že alkohol je spíš k zlému, a přestal jej zcela pít. Jednou se s tím dokonce písemně svěřil svému velkému kamarádovi, malíři Hanuši Schwaigerovi. Ten prý mu odpověděl na korespondenčním lístku: „Máš recht, Tomášu, že´s přestal pít. Já už taky nepiju, protože nemožu.
“ V roce 1901 se Masaryk v přednášce Sociologický význam alkoholismu na vídeňském VIII. mezinárodním kongresu proti alkoholismu vyznal z toho, že dlouho tápal a nemohl se rozhodnout, zda je správná střídmost či abstinence, ale že už skoro celý rok nepije, neboť našel důkazy, že abstinence zaručuje vyšší kvalitu života, radostnější a čistší postoj k věcem i lidem.
Tímto rokem zahájil Masaryk přednáškové turné, v němž upozorňoval na škodlivost alkoholismu a výhody abstinence. V červenci 1905 obohatil výroční schůzi německé velkolóže II.
řádu dobrých templářů v Gdaňsku příspěvkem Etika a alkoholismus, velkou kampaň vedl od září 1905 na Vsetínsku; jeho slova tu zřejmě padala jak naklíčené zrno do úrodné půdy, neboť občané tohoto kraje ho nedlouho poté zvolili za poslance.
O abstinenci mluvil častěji zejména mládeži, neboť věděl, že staré už nepředělá.
Na podzim 1912 líčil vysokoškolákům veškerá úskalí studentského života a důtklivě je varoval především před hospodou. „Když se člověk v hostinci stravuje, není na tom nic závadného. Ale hospoda stravuje rovněž ducha a tělo mladého člověka.
To vysedávání v hospodě, to pivaření – to ničí… Proto se rozumný student stane abstinentem. Nebude pít, vůbec nebude pít! To je dnes jediné pravidlo. (…) Není radosti tam, kde člověk ničí zdraví a sílu.
(…) Alkohol znamená také nižší úroveň mravní a společenskou.“
Na pivo si Masaryk nikdy nezvykl, pivo mu nechutnalo. Dokládá to i drobná, rovněž na fotografii zachycená událost, která se odehrála v Brně. V roce 1929 navštívil prezident Masaryk pivovarsko-sladařskou výstavu. Když se pořadatelé chlubili oceněným vzorkem, z nabízeného korbele se nenapil, pouze olíznul prst namočený v pěně a řekl: „Brr, to je hořké.“ (kliknutím na foto získáte větší obrázek)
V dobách prezidentování ho doktoři nutili, aby pil před jídlem skleničku vína; nechutnalo mu a zjistil, že to jde bez vína také a ještě lépe.
Zprvu chtěl i své hosty nutit, aby jedli bez vína nebo piva, ale neměl úspěch. Tak je nechal, ať každý dělá, jak se mu líbí.
Považoval to za soukromou záležitost každého z nich, ale sám se držel svého předsevzetí a jen občas podotkl, že nemírné pití je hloupé.
Když viděl, jak lidé prahnou po alkoholu, jak uctívají jeho kult, zdálo se mu, že ve společnosti nepřevažuje křesťanství, ale úplně jiné náboženství s třemi bohy: jeden bůh je víno, voda sluneční, druhý pivo, voda vařená, a konečně spiritus, duch, voda ohnivá. Duch je hlavní bůh a všichni ti bohové nejsou neviditelní, dají se koupit a mohou se přijímat.
V osvětových přednáškách Masaryk vyvracel některé mýty o pití. Např.: 1. není pravda, že alkohol je potravou. Připouštěl, že snad trochu pivo, ale opravdu jen trochu. Ovšem relativně za stejné peníze, které se vydají za pivo, se nakoupí mnohem více lepší potravy.
(kliknutím na foto získáte větší obrázek)
2. Alkohol není také lékem: Statistiky dokazují, že nemocnice bez alkoholu mají lepší výsledky léčby než ty, které nemocným alkohol dávají. Alkohol sám vyvolává mnohé nemoci – scvrknou se ledviny a scvrkají se játra. Ve Švédsku si dokonce všimli, že lidé nepijící jsou vyšší – alkoholik se scvrká, poněvadž celé tělo degeneruje. Alkohol způsobuje i duševní choroby a piják je náchylnější k sebevraždě. Alkohol je jed a pití je smrt po částech.
3.
Vyvracel i pověru, že alkohol hřeje a že zvláště v zimě je zapotřebí se oteplit: Uváděl případ norského polárního badatele Fritjofa Nansena, který vyzkoušel na sobě i na svém mužstvu, že expedice k točnám je nejúspěšnější na základě protialkoholistickém. Aby se polárníci zahřáli, nepili alkohol (přestože v těch místech je hodně zima), nýbrž různé ovocné šťávy – a výprava měla ohromný úspěch. A naopak, je dokázáno, že v horkých krajinách vojáci, kteří pijí lihoviny, slábnou a padají.
4. Nepití je proti přirozenosti lidské. Člověk prý musí mít radost ze života: A Masarykova odpověď? Lidé pitím slábnou na těle i na duchu, ničí sebe i svou rodinu – to že jsou radosti životní? Jakápak je to radost ze života, když jednotlivec, rodina, národ degenerují?
5. Další mýtus – pití prý podněcuje tvořivost a fantazii: Podle Masaryka ale zkušenosti vynikajících lidí dosvědčují, že je nikdy nic pořádného nenapadlo, když se napili. Slavný německý fyzik Hermann Ludwig Ferdinand von Helmholtz to o sobě výslovně konstatuje, a platí to jak pro vědce a filosofy, tak pro básníky a umělce. Tvůrčí činnost se pitím podlamuje.
6. Také se říká – a to je poslední mýtus, že lidé chodí do hospody, protože potřebují společnost, přátelství a kamarády: Ano, na to Masaryk. Bez přátelství nikdo nemůže žít, ale alkoholové přátelství je špatné přátelství. A upřesňuje, že přátelství je poměr duše k duši bez závoje a stěny alkoholických mlh.
Masaryk spoléhal na to, že inteligenti pochopí nezbytnost abstinence a půjdou ostatním příkladem. Kdyby lékař, učitel nebo vychovatel pití trpěl nebo k němu radil, dopouštěl by se zločinu. Každý přece vidí, jak alkoholismus brání člověku konat jeho povinnosti.
Kupříkladu lékař… jak je to hrozné, když ho musíte přivézt z hospody k nemocnému, jak nepozorně vyšetřuje. A stejně soudce a profesor a učitel.
Takový učitel může studentům vykládat, co chce, duchovní může dětem evangelium třeba rozkrájet, a když ho pak vidí pijícího a snad opilého?
Zkrátka: Alkoholismus prýští z touhy po pozitivní slasti, ale též z nespokojenosti se sebou samým a svým okolím. Otupuje duševní činnost člověka, jeho rozum, cit i vůli. Zmenšuje chápavost, zeslabuje pozornost. (…) Oběti alkoholismu přesahují daleko oběti války; ale oběti alkoholismu pouze neumírají, nýbrž plouží se bídně svým chorobným životem a vštěpují svůj úpadek příštím pokolením.
Masaryk o jídle
Ze vzpomínek pamětníka víme, že Masaryk tíhl k vegetariánství. Svědčí o tom další drobná příhoda z Brna, kam přijel počátkem července 1910 na politickou poradu. Cestou z nádraží potkal svého známého, hodonínského učitele dr.
Emanuela Havelku, a pozval ho na večeři do vegetariánské kuchyně, která byla v České ulici: „Vy jste zvyklý na slováckou vepřovou s knedlíkem, kvůli mně můžete udělat jednou výjimku. Bude vám třeba také chutnat.“ A co si objednali? Zeleninovou polévku, zeleninové řízky a k pití ovocnou šťávu.
Nebylo to prý zlé a nebylo to laciné. Masaryk si pochvaloval, Havelka také, ale pak se šel přece jen dojíst tím vepřovým.
Masaryk v době svého prezidentování propagoval střídmost. Sám jedl třikrát denně: k snídani napřed něco ovoce, ždibec másla a zavařeniny na topince, občas kousek opékané slaniny a tak asi půl sklenice neslazeného čaje; jídával někdy i vejce na měkko, ale nepovažoval to za moc zdravé jídlo.
K obědu měl několik lžic bílé polévky, malý kousek masa, víc zeleniny, kousek moučníku, ovoce a černou kávu. K večeři si zvykl na talířek kaše nebo kousek buchty s mlékem obarveným kapkou kávy. Ani svým hostům nepředkládal k obědu víc, až na jeden ústupek, předkrm, obyčejně rybu; říká se, že prý takový zákusek podněcuje apetit.
Masaryk sice nevěděl, k čemu je to dobré – podle něho stačilo ukojit přirozený hlad. Mezi tím trojím jídlem nepožíval nic, jen o páté doušek čaje, když byla společnost. Žaludek si potřebuje odpočinout, a toho se mu dostane vyhladověním. Přejídat se je jako nosit nad své síly těžká břemena.
Tlouštíci se nedožijí dlouhého věku, protože ukládají většině svých orgánů přílišnou námahu. A nadto tloušťka není pěkná na pohled. I to patřilo k jeho programu humanitnímu, aby lidé byli krásní.
Pravděpodobně všichni známe Masarykovu fotografii v elegantním bílém stejnokroji. Když ho prvně v tomto oblečení viděl ministr (později předseda vlády) Antonín Švehla, poradil, aby prezidentovi ušili aspoň šest takových šatů a aby mu je dávali, kdy to jen půjde. Že je to ohromná věc pro stát, když je prezident krásný.
Masaryk měl velké osobní charisma, knížecí vystupování a krásnou postavu, ale říkal, že držení těla, úpravnost a ladnou eleganci má každý ve své moci. Proto si také všímal zevnějšku druhých lidí a leckterému z tehdejších generálů nemohl odpustit obtloustlost, která je průvodním znakem obžerství a pití piva.
Vzdělaný člověk se má pozorovat, má přemýšlet o své dietě; je špatné nemyslet a jíst a pít, co hrdlo ráčí, přes míru a proti rozumu. (…)
K jeho zdraví a svěžesti přispívala nesporně i rozumná životospráva. Když ráno vstal, vykoupal se ve studené vodě a pak sokoloval – cvičil. Denně hodinu až dvě chodil nebo si vyjel na koni. Stejně důležitá byla pro něho čistota – čistota zubů a úst, čistota těla a čistota vzduchu.
Co se týče kouření, jako kluk si hrál na mužského – v roce šedesátém šestém (ve svých šestnácti) chtěl Prušákům ukázat, že je Čech, tož si ubalil cigarety z bílo-červeno-modrého papíru a z těch před nimi bánil. Později na univerzitě chvíli kouřil cigarety, ale víc ho těšilo je dovedně udělat.
Kouření, pití a nestřídmost nepovažoval za potřeby, ale za špatné návyky. Normální člověk jí, když má hlad a až má hlad. Ale s pitím je to jinak: lidé nepijí, až mají žízeň, nýbrž pijí bez skutečné potřeby, ze zvyku. Žít do sta let by nemělo být žádné umění, má-li člověk zdravé návyky.
Růst na zdravém vzduchu a sluníčku, rozumně jíst a pít, žít mravně, pracovat svaly, srdcem, mozkem, mít starosti, mít cíl – to je podle Masaryka celý recept makrobiotiky. A neztratit živý zájem, protože zájem, to je právě život sám, bez zájmu a bez lásky není života.
Lidé ale dosud myslí víc na to, jak život prodloužit, než jak jej opravdu naplnit. Měří život podle jeho délky a ne podle jeho velikosti.
*
Masaryk tedy v rámci svých humanitních ideálů a sub specie aeternitatis radil k abstinenci a střídmosti. Jednou předpověděl: „Budoucnost patří střízlivým!“ A jindy naznačil: Budu se na vás dívat, jak si vedete. Připomněli jsme si tu rady našeho krásného prezidenta, připomeňme si také, že se na nás dívá…
Pití alkoholu při hubnutí lze přirovnat k pití oleje
Alkohol má bezmála tolik kalorií jako tuk. Snažíte-li se hubnout a pijete často alkohol, je to jako byste pili často olej. Zda je možné za takových okolností shazovat kila – netřeba odpovídat. Jistěže troška alkoholu neuškodí, stejně jako troška tuku neuškodí (v případě tuku je to dokonce nutnost). Zvažte, zda právě Vaši snahu nemarní konzumace alkoholu.
Jak se hubne s alkoholem?
Lidé tohle neradi slyší, ale celkem obtížně. Pokud chceme redukovat hmotnost, nejlepší volbou je nepít alkohol vůbec. Nevyhnutelně, ať již ze společenských či jiných důvodů, si vybíráme slabý alkoholický nápoj. Při střídmé konzumaci nízko alkoholického nápoje je tedy redukce hmotnosti možná. Střídmá konzumace to je 2dcl vína / 24h.
Ale po nadměrné a dlouhodobé konzumaci alkoholických nápojů vzniká nadbytková energetická bilance, která vede k nárůstu hmotnosti. Znamená to, že přijmeme více energie, než jsme schopni spálit. Při redukci hmotnosti se naopak udržujeme ve ztrátové energetické bilanci. Tedy, že přijmeme množství živin a všechny se stihnou spálit.
Tělo si k tomu ještě šáhne i na svoje vnitřní zásoby. To je princip hubnutí.
Nyní Vám poradíme na co si při výběru alkoholického nápoje dát pozor a jaký si správně zvolit.
Alkohol je součástí života lidí už odpradávna. Potvrdit to mohou zmínky v Bibli, arabských textech, Chammurapiho zákoníku a dalších historických dokumentech.
Alkohol působí především na lidský mozek a to nejrůznějším způsobem. V první fázi působí povzbudivě, dochází k pocitům uvolnění, klidu či zvýšeného sebevědomí.
V druhé fázi pak působí tlumivě, sedativně a způsobuje únavu a spavost.
Zdůvodnění vyhýbání se alkoholu při redukci hmotnosti je velmi jednoduché. Jeden gram čistého alkoholu totiž obsahuje energetickou hodnotu 29,4 kJ. Pro porovnání, jeden gram sacharidu obsahuje 17 kJ, bílkoviny také 17 kJ a tuku 39 kJ. Tedy při porovnání s tuky, to není zas tak velký rozdíl. Na rozdíl od sacharidů, bílkovin a tuků je však energie z alkoholu tzv.
balastní energií. Obsahuje vysokou energetickou hodnotu, ale jeho další výživový přínos pro organismus je téměř nulový. Konzumace alkoholu je navíc spojena se zvýšenou chutí k jídlu a prohloubením pocitu hladu. Ve většině případů jsou preferována k pití alkoholických nápojů slaná, mastná a energeticky bohatá jídla typu brambůrky, oříšky či tyčinky.
Jak již bylo řečeno, s alkoholem slábnou zábrany, a tak se oslabuje i kontrola nad příjmem stravy. Doporučená denní dávka alkoholu neexistuje. Udává se pouze hodnota, která by neměla být pro organismus škodlivá. Tato hodnota je pro dospělého zdravého člověka 10 g čistého alkoholu na den u žen a 20 g u mužů.
Hodnoty jsou pouze orientační a záleží na spoustě faktorů, které je mohou ovlivňovat, např. pohlaví, genetika, věk, aktuální zdravotní stav či momentální rozpoložení člověka. Mírný příjem alkoholu má údajně i své pozitivní efekty. Může snižovat výskyt aterosklerózy a komplikací z aterosklerózy plynoucí. Nemůžeme ale jasně říci, zda tento pozitivní efekt, např.
u pití červeného vína, je způsoben samotnou přítomností alkoholu, či zda je to způsobeno přítomností i jiných zdraví prospěšných látek, např. antioxidantů.
Velmi vhodnou variantou je výběr suchého vína. Ještě lepší a žádoucí variantou je suché víno mixované vodou či sodou. Tento drink, nazývaný jako vinný střik, je složený z 2 dcl bílého vína a vody či sody dolitý do objemu 0,5 l. Obsahuje zhruba 440 kJ. Vinný střik je navíc velmi osvěžující a díky jeho objemu toho nevypijeme tolik.
Horší variantou je volba piva. I přes to, že má hořkou chuť, tak obsahuje spolu s alkoholem spoustu sacharidů. Díky enzymatickému kvašení se sacharidy v pivě nachází ve své nejjednodušší podobě, a proto se energie z nich uvolňuje velmi rychle. Pivo patří mezi ,,potravinu“ s největším glykemickým indexem. Jedno desetistupňové pivo o objemu 0,5 l obsahuje zhruba 780 kJ.
Naprosto nevhodnou variantou alkoholického nápoje je volba destilátu či destilátu smíchaného se sladkým nápojem. Destilát je nevhodný už jen kvůli svému vysokému obsahu alkoholu. Navíc, pokud je destilát obohacený o sacharidy, např.
nápoje typu baileys, či sami si mixujeme destilát se sladkým nápojem, např. vodka s džusem, získáváme naprosto nevhodnou variantu obsahující velké množství alkoholu a sacharidů. V takové chvíli se dostáváme na obsah energie srovnatelný s pitím čistého oleje.
Vychází například až na 800 kJ v 40 ml vodky s 200 ml koncentrovaného džusu. Tedy opravdu vražedná dávka na naše kila.
Jak již bylo zmíněno, nadměrná a dlouhodobá konzumace alkoholických nápojů pro redukci hmotnosti není dobrá. Existují alkoholické nápoje vhodnější, které bychom měli upřednostňovat a méně vhodné, které bychom neměli konzumovat vůbec. Rada závěrem, pijme s mírou a kdo váhá, ať radši nepije.
Obsah energie ve vybraných druzích alkoholického nápoje:
| Druh alkoholu | Energetická hodnota |
| Víno bílé suché – 200 ml | 440 kJ |
| Víno červené – 200 ml | 580 kJ |
| Bohemia Sekt – 200 ml | 660 kJ |
| 10° světlé pivo – 500 ml | 780 kJ |
| Piña Colada – 300 ml | 830 kJ |
| Vodka – 40 ml | 380 kJ |
| Vodka s džusem – 40 ml + 200 ml | 800 kJ |
| Amundsen jahoda – 40 ml | 820 kJ |
Birel 0,5l 425kJ
Zdroje literatury:
SVAČINA, Štěpán. Dietologie pro lékaře, farmaceuty, zdravotní sestry a nutriční terapeuty. Praha: Triton, 2013. ISBN 978-80-7387-699-9.
VELÍŠEK, Jan. Chemie potravin II. Havlíčkův Brod: OSSIS, 2009. ISBN 978-80-86659-16-9
Pít či nepít?
V Revue České lékařské akademie č. 7/2011 vyšel zajímavý článek prof. Šamánka.
Víno a diabetes mellitus Studie u lékařů, finských dvojčat, žen z Holandska, z Harvardu a z Austrálie svědčí o tom, že střídmé pití alkoholu významně snižuje vznik diabetu mellitu 2. typu ve srovnání s osobami popírajícími jakoukoli konzumaci alkoholu.
Riziko ve srovnání s abstinenty pokleslo podle jedné metaanalýzy o 33 až 56 %, podle druhé o 30 %. Mírné pití alkoholu, podle metaanalýzy Howardové se spolupracovníky nejen snižuje výskyt, ale také úmrtnost na infarkt myokardu u diabetu o 34 až 55 %.
Tento výsledek potvrdila studie z Harvardovy univerzity, která prokázala pokles úmrtnosti na srdeční infarkt u mužů diabetiků o 58 % a u žen o 52 %.
Podle stanoviska Americké společnosti pro diabetes vede tedy jednoznačně střídmá konzumace alkoholu ke snížení rizika srdeční choroby u diabetu mellitu 2. typu.
Mentální a další schopnosti u osob pokročilého věku po střídmém pití alkoholu
Současné poznatky získané u osob pokročilého věku ukazují, že pití jakéhokoli alkoholu, zejména vína, je v pokročilém věku velmi žádoucí a není žádný důvod, abychom na stáří s pitím přestali.
Přesvědčila nás o tom studie z Austrálie, která zjistila prodloužení věku u konzumentů alkoholu, dánská studie, která ukázala, že klesá počet úmrtí na infarkt myokardu, i další studie, zaměřené na mentální i fyzické schopnosti starších osob.
Velká americká studie 5 962 mužů ve věku 65 let a starších ukázala, že muži, kteří pili 7–14 drinků týdně, měli celkovou tělesnou aktivitu nejlepší a odds ratio bylo ve srovnání s abstinenty 0,52.
U 12 480 žen starších 70 let bylo zjištěno, že ženy konzumující 1–14,9 g alkoholu denně měly lepší mentální funkci, která se projevovala vyšším skóre kognitivních funkcí, paměti a verbální pohotovosti, než ženy, které nepily vůbec.
Co je malá dávka alkoholu?
Za střídmé pití alkoholu považujeme v Čechách konzumaci 20 až 40 g absolutního alkoholu denně u mužů. U žen je doporučované množství alkoholu nižší a činí pouze 20 až 30 g denně. Příčinou rozdílu mezi muži a ženami je relativně nízká hladina enzymu alkoholdehydrogenáza u žen.
Aktivita mají aktivitu alkohol-dehydrogenázy o 70 až 80 % nižší než muži.
Protože existují výrazné rozdíly u obou pohlaví v toleranci k alkoholu, ale také ve složení těla, způsobené zejména výškou, hmotností a obsahem tukové tkáně, udáváme při určování střídmého pití ne jednu, ale vždy určité rozmezí hodnot.
Jak často bychom měli střídmě pít?
Dojem, že častější pití vína je zdravější než jednorázové, přinesly dvě základní studie, studie u 38 077 zdravotníků z USA a studie z Austrálie. Obě zjistily, že nejmenší riziko výskytu infarktu myokardu měly osoby, které pily každý den, nebo alespoň 5 až 6 dní v týdnu. Nejlepší je pít večer, jak to u nás zavedly již římské legie.
Závěr
V současné době již není pochyb o příznivém působení alkoholu, nejlépe vína, na kardiovaskulární onemocnění, jako infarkt myokardu, cévní mozkové příhody, zvláště ischemického typu, hypertenze a diabetes melllitus.
U celé řady jiných než kardiovaskulárních chorob se však příznivý účinek střídmé konzumace alkoholu bezpečně neprokázal.
Opravdu o to běží? Pít či nepít?
MÝTY a RADY
K vínu i panáčku voduAlkohol organismus dehydruje – pokud na večírku popíjíme víno nebo tvrdý alkohol, měli bychom zároveň ke každé sklence alkoholu vypít i skleničku vody. Nejen, že většinou pak za večírek vypijeme menší množství alkoholu, ale za doplnění tekutin budeme vděčni zejména druhý den, kdy následky popíjení nebudou tak drastické.
Asi nikdo si nedovede představit, že by pivo zapíjel vodou a ani to není tak potřeba – pivo samotné jí obsahuje dost.
Pivo a vitamínyI když spotřeba piva v České republice klesá, pivo stále patří mezi náš národní nejoblíbenější alkoholický nápoj. Pivaři své popíjení rádi obhajují tím, že je zdravé – obsahuje přeci vitamín B.
„Je to pravda, protože to je přirozená složka kvasinek, a z kvasnic se dostává i do piva. Takže je tam obsah vitamínů B, akorát si nejsem jistý, jestli při pití rozumného množství piva je to ta dávka, která by nám stačila jako denní doporučovaná dávka B vitamínu,“ vyvrací mýtus profesor Melzoch.
Obecně se dá říct, že nepasterovaná piva mají trochu vyšší obsah vitamínů a minerálních látek než ta pasterovaná, ale rozdíl není zas tak významný. Platí, že vyšší obsah vitamínů skupiny B budou mít piva kvasnicová právě proto, že jsou obohacena o kvasnice.
Pivní břicho S pitím piva je spojený další mýtus. Říká se, že z piva vzniká pivní břicho. Ve skutečnosti je to ale trochu jinak. Pivní břicho totiž není nic jiného, než uložený tuk v dutině břišní.
Zejména muži, ale i některé ženy, jsou geneticky naprogramováni tak, že se jim tuk ukládá v okolí břišních orgánů. Pivo je kalorickou bombou.
Kromě alkoholu, který sám o sobě má dost energie, pivo obsahuje i hodně cukru a při požití většího množství už organismus nestihne tuhle energii spotřebovat. Tak ji uloží v podobě tuku právě tam, kam to má jedinec geneticky předurčeno.
Někomu se udělají „pneumatiky“, někomu se zvětší břicho. Stejně si ale takové břicho „vyrobí“ ten, kdo pivo vůbec nepije a jenom přijímá velké množství energie z jídla. Stejný efekt může způsobit i nadměrné pití vína, u kterého se zas „proslýchá“, že je velmi zdravé.
Víno, skvělý zdroj antioxidantůTvrdý alkohol nám kromě alkoholu samotného nepřinese nic navíc. Pivo dodá trochu vitamínu B a i víno má svá pozitiva.
To platí zejména u červených vín, která obsahují řadu fenolových látek, které mají funkci antioxidantů. Antioxidanty najdeme i ve víně bílém a růžovém, ale v menším množství i škále.
Červenému vínu se často přisuzuje i jeho pozitivní vliv na krvetvorbu. To už ale patří k zavedeným pověrám.
„Možná plynou z jeho barvy, protože řada lidí, kteří konzumují červené víno, má pocit, že v nich něco zůstává. Protože ta barevná změna mezi příjmem a výdejem je markantní,“ dodává s úsměvem Karel Melzoch.
Likéry – ovoce a bylinky, něco pro zdraví?Některé likéry podle obrázku na obalu také vypadají, že dodají něco navíc – třeba vitamíny, když je na nich vyobrazeno jablko a dokonce se podobně i jmenují. Opak je většinou pravdou.
Jen málokterý takovýto nápoj obsahuje jablečnou šťávu, a i kdyby, vitamínů by tam bylo opravdu pramálo. Převážná většina likérů, na kterých je vyobrazené ovoce, nemá s přírodní složkou nic společného.
Základem je rafinovaný etanol, voda, cukr, aromata, barviva, konzervanty a stabilizátory.
Ještě pak existují likéry s vyšším obsahem alkoholu a bylinami. Ty nám při konzumaci sice vitamíny také nedodají, ale pomohou třeba trávení. Bylinné likéry byly v dávných dobách záležitostí pouze lékárníků, stejně jako bylinné hořké kapky apod.
Alkohol a ženy « napivosrozumem.cz
Většina rizik i pozitivních účinků konzumace alkoholu se týká žen i mužů, nicméně reakce žen na požití alkoholického nápoje je rychlejší, než je tomu u mužů, protože ženský organismus reaguje na alkohol odlišně.
Tělesné odlišnosti
Ženské tělo se liší od mužského. Následující faktory mohou přispívat k tomu, jak rozdílně se u obou pohlaví alkohol dostává do krevního oběhu, neboli jak se mění tzv. hladina alkoholu v krvi (zkr. BAC).
- Ženské tělo obsahuje v průměru o 10% více tukových buněk než průměrné mužské tělo. Tělesný tuk obsahuje malé množství vody a alkohol, předtím než se dostane do krve, se vstřebává právě ve vodě v tkáních
- Ženský organismus produkuje méně určitého enzymu, který rozkládá alkohol v žaludku
- Vzhledem k menšímu objemu ženského těla mají ženy méně krve k zředění alkoholu, který se dostane do krevního oběhu
Není možné předpovědět, jak přesně bude určitá osoba na alkohol reagovat, protože každý organismus a každá situace jsou neopakovatelné (např.
výška, váha, objem a načasování příjmu potravy, genetické předpoklady, užívané léky, zdravotní stav, atd.).
Pokud žena vypije stejné množství jako muž, vystavuje se tím většímu zdravotnímu riziku než muž, proto jsou hodnoty doporučení „střídmého pití“ nižší pro ženy než pro muže. Ženy by se nikdy neměly snažit v pití alkoholu vyrovnat mužům.
Těhotenství
Těhotné ženy by alkohol vůbec pít neměly nebo by jeho konzumaci měly zkonzultovat s lékařem. V současné době neexistuje žádný odborný konsenzus, jaké množství alkoholu je pro těhotnou ženu neškodné, aniž by ohrozilo plod.
Rakovina prsu
- Rakovinou prsu trpí ženy více než muži.
- Některé výzkumné organizace dospěly ke zjištění, že konzumace alkoholu může způsobit rakovinu prsu, přičemž riziko stoupá se zvyšujícím se množstvím vypitého alkoholu.
- Ženy, které více než pět let prodělávají hormonální léčbu a požívají alkoholické nápoje, mohou být vystaveny riziku vzniku rakoviny prsu.
Konzumace alkoholu v kombinaci s užitím léků může být nebezpečná, ať už se jedná o medikamenty na předpis nebo volně dostupné léky.
Některá léčiva by nikdy neměla být kombinována s alkoholem, u jiných je potřeba zachovávat opatrnost. Je zapotřebí se vždy poradit s lékařem nebo lékárníkem, zda je možné s danými léčivy pít alkoholické nápoje.
Stručně
- Ženy mohou být ovlivněny stejným množstvím alkoholu rychleji než muži, protože jejich organismus reaguje na alkohol odlišně
- Podle vládního doporučení „umírněné konzumace“ je množství alkoholu nižší pro ženy než muže
- Existuje spojitost mezi konzumací alkoholu a výskytem rakoviny prsu, přičemž ženy jsou náchylnější k tomuto onemocnění než muži
- Těhotné ženy by buď neměly pít alkohol vůbec nebo by se měly nejdříve poradit s lékařem
Co by vás také mohlo zajímat
Odkazy na externí webové stránky v angličtině
Alkohol je přece lék!
– Než se dostaneme k vlivu alkoholu na dospělý organismus – co říkáte jako dětský kardiolog průzkumům, které říkají, že české děti jsou evropská špička v pití alkoholu?
Pro děti platí přísný zákaz alkoholu, to je bez debat. Stejně jako pro těhotné a kojící ženy. Důvod je jednoduchý, ale o to závažnější – poškození mozku. Mozek se vyvíjí až do sedmadvaceti let.
Každý gram alkoholu jej v tomto období poškodí. Samozřejmě, čím mladší mozek, tím větší poškození.
Bohužel u nás je běžné, že otec pije pivo a klidně dává napít svému malému synkovi a všichni ho plácají po zádech, že je pašák, že už pije. To je špatně.
– Ale jak chcete dětem zakázat pít, když vidí, že my pijeme?
Nesmíte jim nic zakazovat. Je třeba s nimi o alkoholu mluvit. Ale ne, až jsou v pubertě. To je pozdě. Co nejdřív, klidně jakmile budou takzvaně brát rozum, ve čtyřech v pěti letech, a uvidí vás s pivem nebo vínem.
Musíte dítěti vysvětlit, že alkohol je dobrý, proto ho pijete, a že ho také budou moct pít. A že když ho budou pít střídmě, mohou ho konzumovat celý život. Ale začít s ním mohou, až jejich mozek bude vyvinutý, jinak je nečeká v budoucnosti nic hezkého.
Klidně jim dejte líznout, ale doprovoďte to slovy: Beztak ti to ani nechutná, protože tvůj mozek to nechce, ví, že teď je to pro něj jed.
– To zní dost idealisticky.
I mně to zprvu znělo jako pohádka, ale je dokázáno, že právě tento přístup funguje. Čísla ze Spojených států hovoří jasně, za deset let se snížila zkušenost nezletilých s alkoholem o šest procent a významně ubylo opilých mladých osob, zatímco s marihuanou a drogami ne.
Podmínkou ovšem je, že to dítěti vysvětlíte – ne zakážete – opravdu dřív, než s alkoholem začne. Ve Spojených státech mají také atraktivní počítačové hry pro děti o alkoholu. Také je nezbytné, aby společnost netolerovala opilé děti a aby z toho byly tresty a ostuda i pro rodiče.
Jde o to, naučit děti nepít alkohol, aby, až vyrostou, mohly začít pít správně.
– Vy říkáte, že pití alkoholu je pro dospělé prospěšné. Když je alkohol dobrý, proč se tedy veřejně odsuzuje?
Tomu taky nerozumím. Přitom pokud jde o prospěšnost alkoholu pro lidský organismus, nejde opravdu o nic nového. Když pominu, že alkohol používali ve své praxi lékaři už před tisícovkami let, jak je dobře známo. Nová éra začala v roce sedmdesát devět.
Tehdy jeden student dostal za úkol jako svou doktorandskou práci zjistit, jak je to na světě s úmrtností na alkohol. Objevil, že tam, kde se pije tvrdý alkohol, je úmrtnost podstatně větší než tam, kde se pije víno.
Tato práce vzbudila velkou pozornost a na studium účinků alkoholu se najednou dalo mnohem víc lékařů a vědců. A postupně se začínalo zjišťovat, že malé množství alkoholu snižuje úmrtnost na infarkt myokardu. Že navíc hned poté, co jste infarkt prodělal, byste měl začít alkohol pít.
Když budete hned po infarktu pokračovat v pravidelném pití malého množství alkoholu, máte dva- až třikrát menší pravděpodobnost, že se vám infarkt vrátí.
– To je pravý opak toho, co mnoho lékařů svým pacientům říká.
No ano, v mnoha nemocnicích můžete slyšet, jak lékař přikazuje po infarktu přísnou dietu a naprostou abstinenci. Je to nesmysl. Totéž platí i o hypertenzi, tedy vysokém tlaku.
– Na vysoký krevní tlak přece nesmíte pít alkohol, jinak se dorazíte.
To není pravda. U vysokého krevního tlaku malé množství alkoholu snižuje úmrtnost. Jednoznačně.
– Mluvíte vážně?
Naprosto. Z lékařského hlediska je nejvýznamnější kladný dopad alkoholu na dvě nejčastější příčiny úmrtí u nás a těmi jsou srdeční infarkt a mozková mrtvice. Tam je díky pravidelné konzumaci malého množství alkoholu snížení úmrtnosti o třicet až padesát procent.
Dále střídmá konzumace alkoholu zpožďuje výrazně nástup cukrovky a zlehčuje její průběh. Alkohol nám prodlužuje život, když to tak mám říct. My lidé nejsme projektováni na tak dlouhý život, naše tělo nepočítá s tak vysokým stářím, jehož se dožíváme.
Konzumace malého množství alkoholu nám s tím dokáže pomoct.
– Takže alkohol je prospěšný i pro ty, jimž nehrozí infarkt nebo mrtvice?
Samozřejmě. Je prokázáno, že pravidelné a dlouhodobé pití malého množství alkoholu prodlužuje život a jste ve stáří čilejší, bystřejší, celkově v lepší kondici. Mozkově i fyzicky.
Dokonce britská psychiatrická společnost vydala takzvané guidelines, tedy závazná doporučení, že lidé nad pětašedesát by měli každý den konzumovat zvýšené množství alkoholu, než je ono takzvané malé, jež se obecně doporučuje.
A když už takové doporučení vydají angličtí psychiatři, mezi kterými sedí mnoho abstinentů…
– Vy jste jen nezkoumal cizí práce o účincích alkoholu na lidské zdraví. Sám jste také provedl pokus.
Náhodou jsem se setkal s inženýrem Vajčnerem ze Znovína, a tak jsem se ho zeptal, jestli by nám nedal víno, abychom mohli i my reálně otestovat závěry těch všech prací našich kolegů.
Souhlasil, a tak jsme se rozhodli pro krátkodobý vědecký pokus, jehož výsledky jsou koneckonců k dispozici. Vyšlo to jednoznačně pozitivně.
Že malé množství alkoholu konzumované pravidelně snižuje všechny ukazatele, jež signalizují přicházející infarkt nebo nástup aterosklerózy a mnohé další nemoci.
– To se pak ale nesmíte divit, že vás někteří označují za propagátora pití alkoholu.
Přitom já jen říkám, co všechno alkohol umí, co je prokázáno. Na celém světě se ví, že malé množství alkoholu snižuje úmrtnost – teď bych mohl dlouho vyjmenovávat na co všechno, není toho málo – a prodlužuje život. A že velké množství alkoholu, obzvlášť konzumovaného najednou, úmrtnost naopak zvyšuje. Tato křivka je prostě jasná. Ví se to už dlouho.
– Co si mám představit pod pojmem malé množství alkoholu? Je stejné pro ženy i pro muže? Říká se, že ženy mají pít méně. Jak máme správně pít? Jak často je často?
Dávky pro ženy jsou skutečně nižší, neboť ženy mají sníženou aktivitu enzymu alkohol-dehydrogenázy, který rozkládá alkohol.
Množství alkoholu, o němž mluvíme jako o zdraví prospěšném, je dvacet až čtyřicet gramů čistého alkoholu na den pro muže a deset až třicet pro ženu. Nejlepší dopad na zdraví má dlouhodobé pití alkoholu pravidelně pět až sedm dní v týdnu.
V podstatě se dá doporučit, aby navečer k jídlu vypili muž se ženou společně láhev vína. Důležité jsou i rituály s pitím spojené, žádný spěch, vypjaté situace, ale klid, pohoda.
– Mluvíme vlastně jen o víně. Jenže alkohol zdaleka není pouze víno.
Stejné účinky jako víno má i tvrdý alkohol, ale toho můžete samozřejmě vypít podstatně menší množství, neboť obsahuje vysoké procento alkoholu.
Pivo pak bývá z hlediska dopadů konzumace alkoholu na zdraví hodnoceno nejméně kladně. Když to zjednoduším – má příliš málo alkoholu a příliš mnoho balastních látek. Avšak z hlediska zdraví jde o alkohol. To on je prospěšný.
Říká se, že víno je lepší kvůli dalším látkám, jež obsahuje. To se však neprokázalo.
– To je onen známý francouzský paradox, kdy se lidé, co jedí tučné, ale pijí víno, dožívají delšího věku?
Ano, tady se ovšem zaměnily pojmy. Je pravda, že pravidelné popíjení vína spolu s takzvanou středomořskou dietou má příznivý dopad na zdraví. Ale znovu opakuji, že za to může alkohol ve víně, a ne víno samo o sobě.
Samozřejmě výrazně k dobrému výsledku přispívají rituály, jež při pití v zemích kolem Středozemního moře dodržují. Nespěchají s jídlem ani pitím, často si víno ředí vodou. Dodržují siestu.
To všechno jsou z hlediska životosprávy důležité, prospěšné věci.
– Když jsme u Středozemního moře, nemohu si nevzpomenout na otázku: je červené víno opravdu zdravější než bílé?
Tak do této nekonečné debaty bych se pouštěl jen nerad. Zjednoduším to – i na to existují výzkumy a ty prokázaly, že z hlediska dopadů na zdraví je mírně, opakuji mírně prospěšnější víno bílé. Ale jinak vám můžu říct, že v tom není příliš rozdíl. Pijte, co vám chutná — bílé nebo červené víno.
– Co na to játra? Nepropiju se ve jménu oddálení infarktu k cirhóze jater?
To je další mýtus, jenž platí pouze o velkých dávkách alkoholu. Při střídmém pití je to právě naopak. Malé množství alkoholu játra chrání. Dá se říct, že pravidelné pití malých dávek alkoholu je prevencí před ztučněním jater a cirhózou.
– Takže střídmě jíst, hýbat se a pít sklenku až dvě vína každý den – je tohle recept na zdravý život?
Jednoznačně. Člověk má jíst všechno, ale v malém množství. Žádné šílené jednostranné diety. Pak je třeba se hýbat. Stačí trochu, ovšem každý den. A stejně tak pít trochu, ale každý den.
– Jak se vůbec dětský kardiolog dostane ke zjištění, že alkohol je lék?
Musím přiznat, že mne velmi irituje, když o mně lidé říkají, že propaguji alkohol, protože pocházím z Moravy. Jsem ze Zborovic od Kroměříže, to není vinařský kraj. U nás byly švestky, pálila se slivovice, ale v naší rodině jsme nebyli zvyklí pít. Já jsem se k vínu dostal mnohem později.
Když jsem po studiích dostal umístěnku do Uherského Hradiště, tak mi pacienti občas nosili ochutnat své víno. To se před šedesáti lety slušelo, přinést své nejlepší víno jako poděkování za vyléčení. Někdy vybírali i dva týdny, co mi mají přinést, aby mě uctili, a mně to vůbec nic neříkalo.
Já jsem v podstatě nepil a neměl jsem k pití žádný vztah.
– Ještě řekněte, že jste patřil k těm, co považovali alkohol za metlu lidstva.
Víte, že ano? Je to vskutku paradox. Do vína, jeho výroby i konzumace mě nakonec zasvětil pan primář Váňa, který měl nádherný vinohrad. Tehdy jsem se vlastně naučil trochu rozumět vínu. Ale i poté, co jsem už leccos o víně věděl, jsem nadále žil u vědomí právě onoho známého, že alkohol je metla lidstva, zkrátka že je třeba si na něj dávat pozor.
– Tak proč jste názor změnil?
Rád bych upozornil, že jsem jej ani moc nezměnil. Ony jsou totiž dva druhy konzumace alkoholu. Jeden je ten, o němž se bavíme my, což znamená pít malé množství a často. Pak je druhá kategorie konzumentů alkoholu, ti končí u kolegů, jako je Karel Nešpor, kteří se zabývají alkoholiky, již jsou ubozí stejně jako narkomani. Ovšem jejich pití nemá s tím, o kterém mluvím já, nic společného.
– Podle Národního protidrogového koordinátora jsou vlastně závislé dva milióny Čechů a Češek, již pijí alkohol pravidelně každý den.
To je nesmysl. Každodenní střídmé pití neznamená alkoholismus. Naopak může být zdraví přínosné. Je hloupost míchat do tohoto typu konzumace alkoholu problematiku alkoholiků. Nechápu, proč to někteří lidé dělají a proč se snaží alkohol tak démonizovat.
Už se přece ví, že sklon k alkoholismu je dán z velké části geneticky. Rodiče alkoholici bohužel mají velmi často děti alkoholiky. Potvrdily to studie, kdy děti alkoholiků vychovávali rodiče abstinenti, ale děti stejně nakonec jako alkoholici skončily.
– Jak jste se dostal od dětské kardiologie k alkoholu? Přes dětské závislosti?
Vůbec ne. Byla to čistá náhoda. Dělám dětskou kardiologii šedesát let. Na začátku mé praxe profesor Jonáš psal ve své knize, vyšla, tuším, kolem roku padesát sedm, že vrozené srdeční vady patří patologickým anatomům, že se jimi my, kliničtí kardiologové, nemáme zabývat.
A dnes je situace taková, že ze všech dětí, co mají vrozenou srdeční vadu, umírá méně než jedno procento.
Víte, co to je pro mě za štěstí, že jsem se ve svém krátkém životě dožil tak obrovského medicínského skoku z absolutní beznaděje na téměř sto procent úspěšnosti? Podle auditu, jejž dělala mezinárodní komise kardiochirurgů, jsme v Česku jedni z nejlepších na světě. To je můj životní úspěch. Dětská kardiologie.
A přitom před pár lety jsme dostali s kolegyní Urbanovou první cenu Mezinárodní organizace pro révu a víno (OIV) za knihu o víně. Tomu říkám paradox. Protože když to trochu nadnesu, k alkoholu mě dostala nuda, která začala narůstat v dětské kardiologii.
– Nevypadáte zrovna na člověka, jenž nemá co dělat a který se nudí.
Dětskou kardiologii miluju, je to mé životní poslání, ale nastala situace, kdy všechny zásadní věci byly vyřešeny, vyzkoušeny a zavedeny do praxe a běželo to samo. Podařilo se nám zavést u nás prenatální diagnostiku. My už víme před narozením, s jakou vadou se dítě narodí. To jsou celosvětově úžasné věci, kdysi nemyslitelné.
Takže když tohle všechno už bylo, jaksi jsem před sebou najednou neviděl žádnou velkou výzvu. Tak jsme si řekli, že nastal čas, abychom se my pediatři začali zabývat vznikem aterosklerotických změn a infarktů myokardu už v dětství.
Do té doby se uvažovalo, že jde o nemoci dospělých, ovšem my předpokládali, že je na ně zaděláno právě již v dětství. Začali jsme problematiku studovat a při tom se nám opakovaně objevovalo, že alkohol působí příznivě na infarkty a všechny možné nemoci s tím spojené.
Já jsem si říkal: Ježišmarjá, to musí být omyl, to přece nejde, vždyť o alkoholu všichni víme, že je to metla lidstva, buněčný jed, že se na něj umírá.
– Vy jste si to myslel také?
No jistě, tak se to učilo i na školách, to byl před desítkami let ofi -ciální postoj. A bohužel je mnohde dodnes. Ovšem mě to tak zarazilo, že jsem začal problematiku alkoholu studovat. Zjistil jsem, že, jak už jsem řekl, požívání alkoholu je dvojí.
Jedno, to správné a zdraví jednoznačně prospívající, což dokazovaly vědecké studie a práce, tedy pití malého množství alkoholu každý den a dlouhodobě. A druhé, kdy se konzumuje velké množství alkoholu najednou, což je pro zdraví devastující, jak bylo dobře vidět na severských zemích.
Bylo nezpochybnitelné, že alkohol v malých dávkách lidskému tělu vyloženě prospívá, takže jsem to prostě musel publikovat. Myslím, že poprvé v roce dva tisíce.
– Tušil jste, jakou tím vyvoláte u mnohých svých kolegů nevoli?
Ale když jsme o tom byli přesvědčeni, bylo vědecky, lékařsky i lidsky správné tyto závěry zveřejnit. Většina z vás nemá způsob, jak se k těmto datům a výzkumům dostat, přitom jsou to důležité informace. Proto považuji za svou povinnost takové zásadní zjištění sdělit. Říct nahlas: Je to tak, alkohol není jen škodlivý, právě naopak. Vy jste to nezkoumali, já ano, a proto říkám: Je to tak.
PROFESOR MUDr. MILAN ŠAMÁNEK, DrSC., FESC se narodil v roce 1931 ve Zborovicích u Kroměříže. V roce 1977 založil dětské kardiocentrum v motolské nemocnici a stal se jeho přednostou. Byl mnohaletým členem evropských i světových výborů dětské kardiologie.
Poté, co dostal českou dětskou kardiologii mezi světovou špičku, zaměřil se na prevenci aterosklerózy a ischemické choroby srdeční.
Při tom náhodou narazil na mnohé výzkumy, jež prokazují nezpochybnitelné pozitivní a léčivé účinky pravidelného a střídmého pití alkoholu nejen na tyto nemoci, ale celkově na lidské zdraví.
Za knihu Víno na zdraví získali s docentkou Urbanovou v Paříži první cenu Mezinárodní organizace pro révu a víno (Organisation Internationale de la Vigne). V roce 2010 mu bylo prezidentem republiky uděleno státní vyznamenání: Medaile za zásluhy I. stupně.