Zálohované výživné je téma, které se v parlamentu periodicky objevuje už od roku 2001. Nejnovější návrh ministryně Maláčové přitvrzuje oproti těm předchozím podmínky způsobem, který více myslí na stát a méně na potřebné rodiče-samoživitele. Pro Heroine ho komentuje advokátka Lucie Hrdá.
Jaká jsou fakta? Shrnuje je Veronika Hejná na našem partnerském webu Peníze.cz.
Předkládaný návrh zákona o zálohovaném výživném se změnil už mnohokrát a jeho aktuální podoba podmínky pro přiznání dávky oproti předchozím verzím zásadně zpřísňuje.
Podle předchozího návrhu například stačilo, aby povinný rodič neplatil výživné oprávněnému rodiči po dobu dvou měsíců, nyní to jsou měsíce čtyři.
Pro získání dávky nebylo nutné podávat na povinného rodiče trestní oznámení, nyní je to podmínkou. Co taková zpřísnění znamenají pro potřebné děti a jejich rodiče?
Čekání na hlad
Rodiče samoživitelé, jejichž dětem druhý rodič neposílá alimenty, mají většinou svých starostí dost.
Nemusí mít – a většinou ani nemají – prostor na to, aby podávali návrh na exekuce a trestní oznámení.
Ne každý má potřebné sociální schopnosti a mentální kapacitu na zahájení takových právně celkem komplikovaných procesů. Ze zákona se vytrácí myšlenka nízkoprahovosti – pomoci těm nejpotřebnějším.
Prodloužení doby, po kterou nesmí oprávněný rodič (respektive oprávněné dítě – protentokrát si to ale zjednodušme a počítejme je jako jednu jednotku) dostat od povinného rodiče alimenty, aby dosáhl na zálohované výživné, bude v praxi často znamenat, že se čeká, až bude potřebné rodině opravdu zle, až bude velký hlad. Také to znamená, že pokud povinný rodič pošle třeba po třech měsících pár korun, aby se vyhnul trestnímu stíhání, oprávněný rodič na dávku nedosáhne a bude muset čekat další čtyři měsíce. Pak povinný rodič pošle zase dvě stovky (to je běžná praxe dlužících rodičů vycházející z judikatury trestních soudů), a situace se opakuje. Po osmi a více měsících (prakticky) bez výživného už se oprávněný rodič s potřebnými dětmi může dostat do situace existenční nouze, ze které je velmi těžká cesta ven. Řetězí se dluhy, vzniká dluhová a exekuční past, hrozí odebírání dětí z důvodu špatné sociální situace.
Ano, můžeme si říci, že oni potřební samoživitelé a samoživitelky přece nedostávají nic už teď, tak je nějaké to čekání už nezabije.
Potom budou mít konečně nárok na dávku a budou se mít lépe, ne? V Česku je mnoho povinných rodičů, kteří svým dětem dluží na alimentech statisíce korun, a právě tyto konkrétní potřebné rodiny často končí ve velmi špatných sociálních podmínkách.
Chce stát – deklarující snahu zavést sociální dávku pomoci pro ty nejpotřebnější děti – takovou situaci podporovat a prodlužovat? Není lepší raději rodinu co nejrychleji stabilizovat a zajistit, že bude řádně plnit svou společenskou funkci, že se na ni nebudou nabalovat existenční problémy, dluhy, alkoholismus, deprese a podobně?
Všem stejně: málo
Samostatnou kapitolou je pak stanovení limitu výživného na 3000 Kč pro všechny oprávněné – bez ohledu na výši skutečného dlužného výživného a na věk dětí.
Původní návrh vycházel z doporučujících tabulek ke stanovování výživného soudy a zohledňoval skutečnost, že čím je dítě starší, tím vyšší náklady na jeho výchovu a výživu rodič má.
Potřebné dítě by tak mohlo dostávat i přes osm tisíc korun měsíčně, pokud by byla povinnému rodiči rozsudkem takto vysoká vyživovací povinnost stanovena, a on ji neplnil.
Ano, jsou mezi námi rodiče s nízkým příjmem a vyměřeným vysokým výživným. Může se v tom odrážet skutečnost, že se starali o děti a nemohli budovat kariéru – a umožnili to tak svému partnerovi, který je později opustil. Může to znamenat, že takový rodič má zdravotní omezení, kvůli kterým nemůže vydělávat víc.
Nebo že má třeba dítě se zdravotním postižením, o které se musí starat, a nemůže pracovat, zatímco druhý rodič ano. Zálohované výživné má nyní měřit všem stejným metrem, bez ohledu na existenci individuálních rozhodnutí vydávaných k tomu určenými opatrovnickými soudy, které zvažují situaci každé rodiny zvlášť.
Zálohované výživné považuji za dobrou myšlenku, která může fungovat.
Pokud může systém pomoci rodičům samoživitelům v jiných evropských státech (Belgie, Francie, Německo či Slovensko), zcela jistě to může jít i u nás.
Základ je ale nastavit systém tak, aby ve svém důsledku nebyl nepřátelský k nejvíce ohroženým a potřebným příjemcům dávky, a zároveň zefektivnit vymáhání dlužného výživného po povinných rodičích.
Více než patnáct let zabývá nejen obhajobou v trestních věcech, ale také zastupováním poškozených a problematikou obětí zvlášť závažných trestných činů a domácího násilí. Je advokátkou v Praze a snaží se dlouhodobě zpřístupnit problematiku sexuálních…
Alimenty a nejčastější otázky kolem nich
Pojem výživné (obecně alimenty) není přímo v zákoně definován. Ze zákonné úpravy lze odvodit, že výživným se rozumí zabezpečování a úhrada odůvodněných potřeb mezi osobami, které k sobě mají příbuzenský, popř. jiný rodinný vztah.
Pokud to pak nevylučují okolnosti, je výživným myšlena i tvorba úspor. Zákon o rodině tedy chápe výživné (vyživovací povinnost) v širším smyslu a rozumí jím nejen vlastní výživu, ale i uspokojování dalších nezbytných potřeb, jako jsou např. kulturní, sportovní apod.
, tedy nikoliv jenom strava.
Kdo je povinen platit výživné na dítě?
Každý rodič má vůči svému potomkovi, který není schopen se sám živit, zákonnou povinnost poskytovat mu výživu. Nejčastěji se setkáváme se stanovením výživného rodiči, který nemá dítě svěřené do své péče. Pečující rodič totiž díl své výživy často nahrazuje osobní péčí.
Kolik je výživné na dítě?
V zásadě existují dvě možnosti. Výše výživného může být určena na základě dohody mezi rodiči – i v takovém případě ovšem doporučujeme, abyste měli dohodu písemně a nechybělo jí úřední ověření. Pokud ke shodě nedojde, dostane se otázka výživného k soudu. V takovém případě existuje hned několik kritérií, podle kterých soud určí výši alimentů:
- životní úroveň rodičů,
- odůvodněné potřeby dítěte,
- majetkové poměry rodičů (jejich příjem, výdaje, vlastnictví movitých a nemovitých věcí),
- poměr péče o dítě.
O finální částce výživného na dítě ovšem vždy rozhoduje soudce. Aby bylo rozhodování co nejvíce sjednocené, vydalo Ministerstvo spravedlnosti tabulku pro výživné. Ta určuje procento z příjmu rodičů, které by mělo náležet dítěti. Bude vám tak nápovědou pro orientační výši alimentů ještě před zahájením soudního řízení.
| 11—15 % |
| 13—17 % |
| 15—19 % |
| 16—22 % |
| 19—25 % |
Je důležité zmínit, že tabulka je pouze doporučující a pro soudce tak představuje jedno z kritérií. O výši alimentů rozhoduje soud vždy individuálně.
Získejte pro své dítě to, na co máte právo
Tvrdí druhý rodič, že nemá peníze a nabízí vám minimální výživné, nebo se své vyživovací povinnosti zcela vyhýbá? Nechte to na nás. Pomůžeme vám zajistit nejvyšší výživné, abyste nemuseli živořit.
Zajistit co nejvyšší možné alimenty
Co se prokazuje u soudu pro určení výše výživného?
Při určení výživného soud vždy posuzuje odůvodněné potřeby dítěte a stejně tak schopnosti, možnosti a majetkové poměry jeho rodičů. Po obou stranách tak může chtít předložení důkazů. Rodič, který má dítě svěřené do péče, tak obvykle předkládá potvrzení o studiu, potvrzení o školném, lécích, které potřebuje, nákladech na bydlení atd.
U druhého rodiče je podstatné doložení příjmů. I to se snaží mnoho rodičů obcházet. Soud ovšem zkoumá i to, zda rodič schválně nepřijal hůře placenou práci, zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika, jen aby se vyhnul placení alimentů, nebo zda se nevzdává svých příjmů.
Kdy podat žádost o zvýšení alimentů?
O zvýšení můžete zažádat v okamžiku, kdy dojde ke změně poměrů v rodině. Nejčastěji se o zvýšení žádá v těchto situacích:
- Dítě nastupuje do mateřské, základní nebo střední školy.
- Dítě mění mimoškolní zájmové aktivity, které vyžadují vyšší finanční prostředky. Důležitý je fakt, že by s nimi druhý rodič měl souhlasit.
- Zdravotní stav dítěte, ať už chronické onemocnění, nebo určité zdravotní postižení, které vyžaduje více péče a prostředků.
- Na straně rodiče došlo ke změně v majetkových poměrech.
Tip: Výživné pro dítě lze zvýšit zpětně – a to až za dobu 3 let ode dne zahájení soudního řízení.
Do kdy se musí platit alimenty?
Vyživovací povinnost není fixně omezena věkem dítěte. Obecně se výživné platí až do dokončení studií, tedy do doby, kdy je dítě schopno samo se živit.
I zde se ale najdou výjimky – například pokud potomek studuje ještě ve 30 letech, můžeme polemizovat o tom, zda už není schopen uživit se sám, a v takovém případě je možné obrátit se na soud se žádostí o zrušení výživného.
Vyživovací povinnost končí i se sňatkem potomka.
Komu platit alimenty?
Pokud máte vyživovací povinnost vůči nezletilému dítěti, alimenty se platí osobě, která ho má svěřené do péče. V případě zletilých dětí se výživné poukazuje přímo jim, pakliže není v rozsudku uvedeno jinak.
Tip: Myslete na to, že povinnost platit alimenty máte i v případech, kdy potomek dosáhl 18 let a nemá statut studenta. V takovém případě je nutné podat na soud návrh na zrušení vyživovací povinnosti. Abyste měli veškeré důležité informace o vyživovací povinnosti vůči zletilým dětem, sepsali jsme o tom samostatný článek.
Co dělat v případech, když rodič alimenty neplatí?
Abyste mohli po druhém rodiči vymáhat alimenty, budete potřebovat tzv. exekuční titul, pod kterým se v tomto případě skrývá pravomocný rozsudek.
Při vymáhání výživného touto cestou budete komunikovat s exekutorem, který po zaslání evidence vydá exekuční příkaz a rozhodne, jakou cestou bude dluh vymáhat.
Neplatícímu rodiči může exekutor obstavit účet, nechat strhávat výživné ze mzdy, prodat jeho věci nebo zabavit řidičský průkaz (není možné použít v případě řidičů z povolání).
Druhou možností je podání trestního oznámení pro zanedbání povinné výživy. Neplacení výživného po dobu delší než 4 měsíce totiž může být trestným činem, za který hrozí až 3 roky ve vězení (za situace, že by se tím dítě dostalo do nebezpečí nouze). O tom, co dělat v případě neplacení výživného, jsme se detailněji rozepsali v jednom z našich článků.
Výjimkou nejsou ani případy, kdy je výživné placeno jednou za čas a neúplně
Trestní oznámení můžete podat i v takovém případě. Velmi často se totiž stává, že dlužník pošle jednou za 4 měsíce symbolickou část s úmyslem vyzrát nad zákony.
Trestní zákoník ale nic takového neuznává. Aby se takový rodič vyhnul trestnímu stíhání, muselo by dojít k naplnění tzv. účinné lítosti.
To znamená, že by musel dluh na výživném uhradit do doby, než jej soud za tento trestný čin odsoudí.
Jak je to s alimenty, pokud máte dítě ve střídavé péči?
TIP! Co obnáší střídavá péče se dočtete v samostatném článku
V takovém režimu se většinou stanovuje platba výživného oběma rodičům.
Pokud mají rodiče podobné příjmy a péče o dítě je rovnoměrně rozložena, soud nejčastěji uloží stejnou výši výživného, nebo povinnost vzájemného hrazení výživného neurčí.
V případech, kdy příjem jednoho z rodičů převažuje nebo nedochází k rovnoměrnému rozložení péče, stanoví soud výživné jako v případě výhradní péče.
Otec dětí odmítá platit výživné. Co můžete dělat?
Spotřebitel
Už dlouho vám bývalý partner neposlal ani korunu na vaše společné děti? Odmítá platit výživné stanovené soudem? Podívejte se s námi, jaké jsou vaše možnosti.
Na problematiku v oblasti neplatičů alimentů a na to, jak danou situaci bezplatně řešit, odpovídá Mgr. Iveta Novotná, ředitelka spolku VašeVýživné.cz
Obracejí se na vás lidé často?
Ano, týdně se na naši linku obrátí přes 200 potřebných. Jsou to jak stávající rodiče, tak rodiče, kteří teprve hledají možnosti řešení své nelehké situace.
Obracejí se na nás jak s žádostmi o sdělení průběhu vymáhaného výživného, tak s radou, jak můžou situaci řešit dále, zda podávat trestní oznámení, co dělat, když…
, kam se obrátit pro jinou možnou podporu pro rodiny s dětmi, popřípadě se chtějí podělit o svá trápení a sdílet je s námi.
Co hrozí osobě, která odmítá platit výživné anebo na něm dluží?
Rodiče v České republice mají v podstatě dvě možnosti, jak se v případě dluhu na výživném zachovat. Jednou z možností je podání trestního oznámení na policii, kterou je možné zvolit, jakmile dlužné výživné dosáhlo prodlení v období čtyř měsíců.
Nehrazení výživného je trestným činem a neplatič se vystavuje riziku odnětí svobody až na tři roky. Tato možnost ale bohužel v mnohých případech nezajistí neúplné rodině finance jako takové.
Někteří dlužníci se sice zaleknou a opravdu zaplatí, ale v mnohých případech se setkáváme se situacemi, kdy zaplatí jen malou část, tím se mnohdy vyhnou trestu a následně výživné opět nehradí a nebo trestní oznámení vůbec neřeší a čekají na trest.
Tímto se snaha rodiče řešit dostává do úzkých a potřebné peníze pro dítě stále nemá.
Druhou možností, jak problém řešit, je vymáhání výživného soudní cestou nebo přímo s pomocí soudního exekutora. V tomto případě je nejjednodušší obrátit se na některý z asistenčních programů, který rodiči pomůže celý průběh vyřešit.
Výhodou pro rodiče je, že se nemusí obávat neznalosti zákonů a procesních postupů, protože ve všem mu pomůžou odborní konzultanti. Každý program má jinak vyjednané výhody. V případě našeho programu Vaše Výživné má například rodič všechny služby zcela zdarma.
Zákonem stanovené náklady za právní zastoupení a odměna a náklady exekutora jsou posléze vymáhány s dluhem po neplatiči. Rodič má výhodu také v tom, že v případě neúspěšné exekuce nehradí také nic a již od samého začátku je část vymožených peněz zasílána dítěti.
Pokud by to řešil po vlastní ose, nepodařilo by se mu vyjednat s exekutorem lepší podmínky. Například pokud by exekuce nebyla úspěšná, byly by mu vypočítány dílčí náklady, které by i bez získaného výživného musel zaplatit.
zdroj: Shuttestock
Následným trestem pro neplatiče v případě probíhající exekuce jsou srážky ze mzdy, zabavení řidičského oprávnění, prodej movitých a nemovitých věcí, zabavení vozidla a jeho následný prodej, obstavení bankovních účtu a jinak uložených finančních prostředků a jejich následná exekuce, tedy exekuce na vše, co dlužník má a co je zákonem povoleno exekučně zabavit. Dále dalším trestem, který plyne z exekuce, je zbytečné navýšení dluhu, ke kterému by v případě řádného posílání alimentů nedošlo.
Máte nějaký přehled o tom, jaká je v ČR nejčastější měsíční výše alimentů?
Dle statistik je celorepublikový medián výživného 2000 korun, průměr pak asi 2200 korun.
V případě našeho programu je pak průměrná výše výživného o trochu vyšší a pohybuje se v rozmezí 2000 až 3000 Kč měsíčně. Když se na tuto částku podíváme detailně, je to 100 Kč na den dítěte.
Já jako matka si plně uvědomuji, jak je tato částka malá, a o to více je pro mě děsivé, že ani tuto částku děti nedostávají.
Jak probíhá vymáhání výživného?
Prvním krokem je prosba o pomoc přes náš web nebo forma telefonické konzultace. Rodič nikam nemusí chodit, naší asistenti s ním proberou aktuální stav a zjistí vše potřebné k možnosti zahájení pomoci formou asistovaného vymáhání výživného. Po doručení potřebných dokumentů a následné naší kontrole, dojde k předání podkladů advokátní kanceláři.
Advokát vyhotoví návrh na nařízení exekuce, soud pověří exekutora k výkonu a následně je započat výkon exekuce. Veškerá komunikace je vždy mezi rodičem a asistentem, rodič se tedy nemusí nikterak obávat špatné komunikace s exekutorem nebo toho, že bude pokaždé mluvit s jinou osobou. Vždy se může s průběhem obrátit na naši službu.
Jak by měla postupovat osoba, která chce využít vašich služeb?
Prvním krokem je vyplnění jednoduchého registračního formuláře, který rodič nalezne na vasevyzivne.cz.
V případě, kdy nemá možnost internetu, je možné nás kontaktovat na naší bezplatné infolince na čísle 800 400 441, kde vše zařídíme za něj.
Po registraci je zpravidla do 24 hodin kontaktován asistentem, který s ním probere celou situaci, na všechny jeho obavy a dotazy odpoví a se vším ho seznámí.
Jaké doklady k tomu budou zájemci potřebovat?
Pro zahájení vymáhání výživného je nutné mít originál nebo ověřený rozsudek, kde je soudem stanoveno výživné. Důležité je, aby rozsudek měl již doložkou nabytí právní moci. Pokud dokumenty rodič nemá nebo neví, jak zajistit, se vším mu poradí naši asistenti na naší bezplatné lince, tedy kdykoliv se na nás můžou obrátit.
Čtěte také:
MPSV navrhuje zálohované výživné do 15 až 25 pct průměrné mzdy
Vláda ANO a ČSSD s podporou komunistů v programovém prohlášení slibuje, že prosadí zákonnou úpravu, podle které by výživné za jasných podmínek poskytoval stát. Koaliční strany o tom už několikrát jednaly, názor ale jednotný nemají. Alimenty od státu prosazují hlavně sociální demokraté.
Podle legislativního plánu mělo ministerstvo práce normu předložit v lednu a platit měla od příštího roku. V chystaném zákoně je teď účinnost od ledna 2021. Zálohované výživné plánovala v minulém volebním období už vláda ČSSD, ANO a lidovců. Shodnout se na něm ale nedokázala. Proti zavedení nové dávky se stavěli politici ANO, chtěli hlavně posílit vymahatelnost.
„Zálohované výživné je v zásadě sociální nepojistnou dávkou,“ uvedlo teď v podkladech pro vládu ministerstvo práce. Podle něj rodiny, kde jeden z partnerů neplatí alimenty, „zůstávají zcela bez pomoci státu“.
Autoři pak ale podotýkají, že pokud se osamělí rodiče dostanou do nepříznivé situace, mohou získat různé sociální dávky jako ostatní.
Ministerstvo píše, že výživné od státu má pomoci dětem a dospělým, kteří na jiné příspěvky nedosáhnou a hrozí jim chudoba.
Resort práce v čele s Janou Maláčovou (ČSSD) návrh připravil už před půl rokem. Původně měly zálohované výživné dostávat buď děti neplatičů z rodin s příjmem pod 2,7násobek životního minima, nebo všechny děti neplatičů. Dávka měla činit nejvýš 2500 korun. Podle nynější verze představuje podpora díl z průměrné mzdy a mohla by být výrazně vyšší.
Také posuzovaný příjem pro nárok na dávku se už neodvíjí od životního minima, ale má být pod průměrným výdělkem. Podle paragrafů je tato hranice zřejmě stejná pro rodiče s jedním dítětem i pro rodiče se čtyřmi dětmi. V návrhu také není, jaká průměrná mzda by se měla vlastně započítávat – zda za předchozí rok, minulé čtvrtletí, nebo jiný časový úsek.
Podle plánu by dítě do šesti let z domácnosti s příjmem pod průměrnou mzdou mělo dostat měsíčně od státu až 15 procent průměrného výdělku, mezi šesti a deseti lety až 17 procent, mezi deseti a 15 lety až 19 procent, mezi 15 a 18 lety až 22 procent a mezi 18 a 26 lety při studiu čtvrtinu. Ministerstvo ČTK sdělilo, že zálohované výživné se bude poskytovat ve vyměřené výši a stanovené podíly představují maximální částky.
Průměrná mzda za loňský rok činí 31.885 korun. Výživné od státu by se tak podle potomkova věku pohybovalo do 4783 až 7971 korun. Pokud by rodič dětem posílal jen část alimentů, stát by je celé dorovnal, ale také nejvýš do stanoveného podílu průměrné mzdy.
O dávku by mohli krajský úřad práce žádat lidé, kteří alimenty na děti nedostali za dva měsíce. Museli by ale dluh začít sami vymáhat v exekuci či u soudu. Úřad práce by pak vymáhání převzal.
Podle podkladů pro vládu by úřady ročně mohly dostat asi 24.000 žádostí o výživné a vyplatit by se mohlo asi 861,3 milionu, stát by zpět mohl dostat asi desetinu.
Nutné by bylo pořídit nový informační systém a přijmout asi 149 úředníků. V prvním roce by to vyšlo na 111 milionů, v dalším pak na 101,3 milionu.
Náklady by tak v prvním roce po odečtení vymožené částky činily 886,2 milionu, v dalším roce 876,5 milionu. S růstem průměrné mzdy by se zvedaly i výdaje.
Některé opoziční strany záměr kritizují. Vadí jim přijímání dalších úředníků, růst administrativy i zavádění nové dávky. Sněmovna před časem dostala už dva návrhy od poslanců – o náhradním výživném od komunistů a o zálohovaném výživném od ČSSD. O předlohách začal jednat sněmovní sociální výbor. Jednání přerušil. Po předložení vládního zákona by zákonodárci mohli své návrhy stáhnout.
Opatření k posílení vymahatelnosti navrhuje v novele občanského zákoníku ministerstvo spravedlnosti. Neplatičům by se nově nezabavoval jen řidičský průkaz, ale také zbrojní, pilotní či lodní kapitánský průkaz.
Omezení možností věnovat se koníčkům by podle resortu mohlo přispět k plnění povinnosti platit na děti. Nově by se mohly pohledávky na výživném také postoupit jednotlivcům či společnostem, které si je dokážou vymoci.
Rozcházející se rodiče by se mohli na výživném dohodnout rovněž sami bez soudu jen u notáře.
Názory k článku Pět tisíc měsíčně by měl platit na dítě rodič s průměrnou mzdou
Přidám se do diskuse, problematiku znám z obou stran.
Pořízení dítěte – to, že se dítko narodí, se u nás háže jen na ženu. Ona je ta nezodpovědná, ona ho neměla chtít. Někdy ale žena nemůže brát antikoncepci (jsou při ní i jistá zdravotní rizika a taky to zvyšuje obsah hormonů v přírodě).
Pravda, je to jednodušší, než u mužů, ale co kdyby se takhle třeba po dvou narozených dětech obětoval muž? Žena by nemusela brát drahou antikoncepci (ono to i něco stojí, když už jsme na Měšci), ušetřila by své zdraví a ušetřilo by se životní prostředí.
Podvázání chámovodů muže může, ale nemusí být nevratné, a je přitom jednorázovou záležitostí. Doufám, pánové, že Vám nevyschlo v ústech, ale vydržte, bude hůř.
Jdeme dál: rodina se rozpadla. Je to blbé, ale co se dá dělat. Někdy je to z viny muže, jindy ženy. Bohužel nelze paušalizovat, je to fakt případ od případu. Jediný, kdo na to doplácí, jsou děti. Jak citově – ony chtějí mít oba rodiče, tak finančně.
Ptala jsem se soudkyně. V drtivé většině mají děti v péči ženy.
Muži je obvykle nechtějí, i když se stane, že je do péče dostanou. Když se tak ale stane, mluví se o tom v půlce republiky a po hodně let, Američani na toto téma dokonce natočí film (Kramerová versus Kramer, pokud mne paměť nešálí). Ne že by to chlapi nezmákli, ale naše kultura není stavěná na model, kdy se muž stará o děti.
Ono to totiž znamená především práci od-do, bez sobot a nedělí, nepřítomnost po dobu nemoci dětí a další legrácky. Tu a tam se to toleruje ženám, muži mají smůlu. Muži jsou diskriminováni i důchodem: ženě se započítá počet vychovaných dětí do důchodu (zatím odcházejí dříve), mužům ne, a ani v případě, že děti prokazatelně sami vychovali, třeba v případě ovdovění.
Za pár let to stejně bude jedno, hranice odchodu do důchodu bude pro obě pohlaví stejná.
Výše výživného – nejvíce sporná věc. Je třeba zohlednit, že jeden z rodičů se stará, nemůže pracovat podle své vůle, ale podle otevírací doby školky/školy/družiny, musí se postarat v době nemoci (a to i své). To je věc, která by se zohledňovat měla. Měla by se ale také zohledňovat situace druhého rodiče.
Neberu, když má z prvního manželství pět dětí a naseká si další tři, tam být soudcem bych dotyčného asi dost sejmula, protože to je nezodpovědnost. Ale pomáhala jsem jednomu muži v situaci, kdy byl pro svou ex doslova dojnou krávou. Byl sám a těžce mu onemocněla matka. Ve věku přes 80 let potřebovala péči 24/7.
On byl nejdřív nemocný (ošetřující lékař chápal těžkou situaci a napsal neschopenku, i v práci to pochopili a nedělali potíže). Měl ale v té době nízký příjem, takže ho ex sejmula exekucí, žádost o snížení výživného na soud neprošla, soud mu ho paradoxně ještě zvýšil!!! Situace se dostala tak daleko, že ho živila ona ležící a těžce nemocná důchodkyně.
Je to blbé, ale situace trvala něco přes rok, pak stará paní zemřela. V té době se radši zbavil majetku (přepis na bratra), protože soud byl toho názoru, že by měl veškerý majetek prodat a dát dětem. Těm dětičkám, které víc než 4 roky neviděl (v té době 16 a 19 let, takže nebyly tak malé, aby je musel vyzvedávat, starší mělo dokonce řidičák.
Ex jim tak dlouho zakazovala stýkat se s otcem, až se vzájemně odcizili). Tak málo na ně taky neplatil, kolem 5.000,–/měsíc. Teď už platí jen na to mladší, 3.500,–/měsíc. Tady bych soudkyni za necitlivý postup nakopala do zadele.
A to ještě nepíšu o situaci, kdy rodič, co se nehodlá nějakými dětmi vůbec zabývat, nemá prokazatelný příjem ani majetek, popř. propadnul alkoholu/gamblerství nebo jiným neřestem (a přitom v době pořízení dětí to mohl být ještě relativně slušný člověk, takže ten druhý to neměl šanci poznat). To je teprve sado-maso!
Takže vážení, život je pestrý a soudce by měl vážit na zlatých váhách a měl by být v rámci možností spravedlivý. Jak tu ale na fóru kdysi kdosi podotknul, „k soudu se nechodí pro spravedlnost, k soudu se chodí pro rozsudek“.
KOROPORADNA – Unie rodinných advokátů
15) Zaměstnavatel nedodržuje podmínky vládního krizového opatření. Co dělat?
Konkrétní ustanovení usnesení vlády o tzv. nařízení karantény váš zaměstnavatel neporušuje. Usnesení vlády dovoluje zaměstnancům chodit do zaměstnání a zaměstnavatel je oprávněn žádat po Vás výkon práce. ALE: zaměstnavatel je podle zákoníku práce také vždy povinen vytvářet zaměstnancům pracovní podmínky, které umožňují bezpečný výkon práce.
Ze všech dosud přijatých opatření vlády vyplývá, že jakékoli větší shromáždění osob v jedné uzavřené místnosti je rizikové. Z dnešního usnesení vlády vyplývá nejen doporučení všem, aby ve veřejných prostorech zachovávali rozestup min.
2 metry, ale i doporučení zaměstnavatelům, využívat nejvyšší možnou měrou práci na dálku, pokud ji zaměstnanci mohou vykonávat v místě bydliště, podporovat dovolené a placené volno pro zaměstnance a obdobné nástroje uvedené v kolektivní smlouvě, omezit výkon prací, které nejsou významné pro zachování činnosti zaměstnavatele.
Jako první doporučujeme jednat se samotným zaměstnavatelem o zajištění větších rozestupů, roušek a jiných bezpečnostních a hygienických opatření. Pokud nebudete úspěšní a je u Vás zřízena odborová organizace, obraťte se se žádostí o řešení situace na ni. Případně se lze obrátit i na Inspektorát práce v místě Vašeho pracoviště (https://www.suip.cz/) nebo na krajskou hygienickou stanici opět dle sídla zaměstnavatele (kontakt najdete po zadání hesla ‚krajská hygienická stanice‘ plus název kraje do vyhledávače). Všichni zaměstnanci musejí nosit roušky, i kdyby byly jen doma ušité či provizorní, opakovaně si mýt ruce a desinfikovat si telefon i klávesnici počítače.
18) Zaměstnavatel mi kvůli karanténě nařídil, abych byl doma, že pro mě nemá práci. Mám nárok na nějakou odměnu či mzdu?
Zaměstnavatel
se dostal kvůli stávající situaci do pozice, za kterou bohužel nemůže, shodně
jako Vy. Kvůli ochraně veřejného zdraví je řada provozoven uzavřena. Jedná se
tak o překážky v práci na straně zaměstnavatele, které jsou upraveny
v ustanovení § 207 a násl. zákoníku práce.
Zatím není jednoznačný výklad
toho, zda se má poskytovat v tomto případě 100 % náhrady průměrné mzdy, či
pouze 60 % náhrady průměrné mzdy.
MPSV ČR zaujalo zatím názor, že by to mělo
být 100 % průměrné mzdy, s tímto výkladem se náš Korotým neztotožňuje,
neboť situaci lze podřadit pod živelní událost, která nastala, a v takovém
případě náleží zaměstnanci pouze 60 % průměrné mzdy.
Výklad se bude jistě
ustalovat a lze očekávat v budoucnu nějaké sjednocující stanovisko, které
bude znamenat doufejme kompromis na obou stranách, neboť pokud položíme
zaměstnavatele nekompromisním vyžadováním 100 % mzdy, v konečném důsledku
položíme i zaměstnance, kteří budou propouštěni.
Je nutné se tedy na situaci
podívat objektivně a obě strany přijmout určitý kompromis, neboť do budoucna je
zřejmě lepší zůstat zaměstnán, neboť nevíme nikdo, jaký dopad bude situace na
ekonomiku mít. Nicméně včera vláda rozhodla o náhradě zaměstnancům do plné výše. Doporučujeme tedy vyčkat a sledovat další vývoj. Blíže také viz web MPSV, projekt Antivirus : https://www.mpsv.cz/web/cz/antivirus
19) Mohu se v době
karantény dohodnout s masérkou na soukromé masáži (platí i pro kadeřnické služby, pedikůru apod.)?
Vzhledem k
obsahu posledních usnesení vlády ČR o přijetí
krizového opatření by soukromý terapeut neměl vůbec obdobné služby u sebe v
provozovně poskytovat, neboť se nejedná o poskytování zdravotních služeb ani
o zajištění neodkladné zdravotní péče, ale o komerční služby, a to navíc se
zvýšeným rizikem přenosu koronaviru. Aktuálně Ministerstvo zdravotnictví svým mimořádným opatřením ze dne 25. 3. 2020 zakázalo přijímat nové pacienty i do lázeňské rehabilitační péče. Odložte proto masáž na dobu po
skončení omezujících vládních opatření, jinak se vystavujete nejen riziku
nákazy, ale i postihu dle právních předpisů.
Neprávní otázky a odpovědi
20) Dítě zůstalo s druhým rodičem, strašně mi chybí. Jak se tím mám smířit?
Jste-li sami v karanténě a dítě se má vracet k vám, pak se určitě domluvte s druhým rodičem nebo dalšími příbuznými, kde by dítě mohlo po tuto dobu zůstat. Děti sice nemoc obvykle zvládají dobře, ale jsou i výjimky, a určitě nechcete dítě vystavit riziku nákazy.
Pokud dítě musí zůstat s druhým rodičem v povinné karanténě, není možné, aby se k vám vrátilo. V takové chvíli je důležité se domluvit, jakou formou bude probíhat pravidelný kontakt s vaším dítětem. Zda telefonicky nebo po dalších sociálních sítích. Vše je hodně závislé na věku dítěte. U starších dětí si to zvládnete domluvit s dítětem sami, ale každopádně o tom nejprve promluvte s druhým rodičem, aby potom kolem vašeho kontaktu nevznikali konflikty (že voláte v nevhodnou dobu; moc dlouho; že dítě odmítá nějakou aktivitu, protože čeká, až se ozvete atp.) Je-li dítě malé a máte obavu, jak ponese vaše odloučení, pak je někdy lepší kontakt minimalizovat. Dítěti vysvětlit, že je to výjimečná situace, že ho máte rádi, ale že teď musíte být zodpovědní a stateční. I velmi malé děti takovou situaci pochopí a zvládnou ji. Rozhodující je váš klid ve chvílích, kdy o tom s dítětem mluvíte. Vaše emoce jsou „nakažlivé“, budete-li klidní a laskaví, pak uklidníte i svoje dítě. Na zvládnutí smutku a odloučení pro děti se skvěle hodí četba pohádek a pak si o tom popovídat – to můžete buď udělat sami (např. Kolja – četba pohádky do telefonu) nebo poproste druhého rodiče. Podle toho, jak se dítě s touto situací smíří, můžete domluvit další kontakty.
Rozhodně druhému rodiči nic nevyčítejte, často se nedá určit, zda a jak došlo k případné nákaze. Může se to stát i nám. Potřebujete, aby i druhý rodič byl v pohodě a dobře se o dítě staral. To ve stresu a emoční nepohodě moc nejde. Pokud máte vztek a zlobíte se, je to normální a pochopitelné, ale zkuste si ho vyventilovat někde jinde.
Například tak, že si postěžujete někomu, kdo vás vyslechne a pochopí, ale nebude vám „radit“. Nebo se vykřičte doma či při procházce v lese, vypište se ze svého napětí, prostě cokoliv, co vám uleví. Jen své negativní emoce nepouštějte na druhého rodiče – to ničemu nepomůže. A navíc on má teď možnost „omezit“ váš kontakt s dítětem.
Vaše případná nedorozumění bude možné řešit po odeznění nařízených opatření. Myslete především na své dítě.
Pro sebe zajistěte „program“ a kroky podle dalších doporučení, která jsou zde již uvedena – viz „Jak se nezbláznit“… Připomínáme, že fungují také Linka bezpečí 116 111 a Rodičovská linka 606 021 021.- Nezapomeňte, že
- · chování
rodičů k sobě navzájem je návodem (vzorem) pro chování dětí v životě - · pomáhá
se podívat na situaci pohledem dítěte – co je pro něj v dané situaci
bezpečnější - · spory
rodičů dítě nezajímají – trpí jimi - · dítě
je v krizi citlivější a všechny hádky si více pamatuje (emoční poškození) - · kontakt
v nouzové situaci je možný udržovat elektronicky (Skype, WhatsApp,
telefon…), (video) hovor pomůže uklidnit nejistoty - · dítě
potřebuje vědět, že má bezpečí u obou rodičů - · dohoda
v současné krizové situaci je pozitivnější než zvyšování nebezpečí citově
i infekčně