Poruchu čichu udává na základě metaanalýz přes 60 procent lidí, kteří se nakazili virem SARS-CoV-2. Může jít o jediný symptom, kterým se onemocnění projevuje, proto je to důležitý varovný signál. Pacienti, u kterých v současné době vznikne porucha čichu a chuti bez zřejmé příčiny, proto musejí být testováni na covid-19.
„Porucha čichu se v souvislosti s koronavirem typicky vyskytuje u mladších jedinců s lehkým nebo bezpříznakovým průběhem, zatímco pacienti na jednotkách intenzivní péče poruchu čichu udávají daleko méně často.
Jinak nevysvětlitelná porucha čichu může být spojena i s ostatními hlavními příznaky covidu-19, tedy s dušností, kašlem a podobně,“ vysvětluje profesor Jan Plzák, přednosta Kliniky otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku 1.
lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole.
| Máte potíže s čichem po prodělaném koronaviru? Podrobné informace, jak získat sadu parfémovaných fixů zdarma, návod na rehabilitaci pomocí čichového tréninku a pacientské dotazníky, prostřednictvím kterých se mohou zájemci zapojit do stále probíhajících studií, najdete na zde. |
Navíc se podle profesora Plzáka v nynější koronavirové vlně s poruchou čichu setkávají lékaři ještě častěji než na jaře.
„Snažíme se proto pacienty informovat o příznacích, prognóze a možnostech léčby při přetrvávajících obtížích. Nabízíme jim možnost samovyšetření čichu pomocí parfemovaných fixů.
Přestože pacienti často vnímají poruchu čichu jako úplnou (anosmie), jedná se obvykle pouze o částečnou poruchu čichu (hyposmie), což je prokazatelné právě vyšetřením pomocí parfémovaných fixů,“ vysvětluje profesor Jan Plzák, který se spolu s dalšími kolegy z rinologické skupiny České společnosti otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku ČLS JEP zapojuje v rámci Evropské rinologické společnosti do celoevropských studií věnujících se poruchám čichu v souvislosti s covidem-19.
Základním léčebným postupem je čichový trénink, až další v pořadí je farmakologická léčba, kterou musí vést lékař. Čichový trénink se ukazuje jako úspěšný a probíhá tak, že pacient čichá dvakrát denně minimálně po dobu pěti minut ke čtyřem vůním (růže, eukalyptus, hřebíček, citrón). Trénink je doporučeno provádět dlouhodobě, alespoň po dobu 32 týdnů.
„Dobrou zprávou je, že pouze u cca 10 % postižených porucha čichu přetrvává déle než čtyři týdny. Tím se covid-19 výrazně liší od jiných povirových poruch čichu, u kterých dochází ke spontánní úpravě jen přibližně v jedné třetině případů,“ dodává profesor Jan Plzák.
Trénovat jako v posilovně. Lékaři radí, jak navrátit čich po covidu
Porucha čichu u nakažených se v druhé vlně epidemie nyní objevuje častěji, než tomu bylo na jaře. Často jde o jediný příznak, který nakažení mají.
„Proto pacienti, u kterých v současné době vznikne porucha čichu a chuti bez zřejmé příčiny, musejí být vyšetřeni stran onemocnění covid-19,“ upozorňuje na stránkách Cich.info otorinolaryngolog Jan Vodička z Pardubické nemocnice.
Lékaři zatím nevědí, proč je právě čich tak často koronavirem napadán. Virus se ale koncentruje v oblasti nosohltanu, a k čichovému poli tak nemá příliš daleko.
„Čichové pole se nachází ve stropu nosní dutiny. Virus často napadá jeho podpůrné buňky a tam způsobuje poruchu vjemu čichu,“ vysvětluje přednosta kliniky otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku Fakultní nemocnice Motol Jan Plzák.
Otorinolaryngolog Jan Plzák na modelu ukazuje čichové pole, na které virus útočí.
Foto: Novinky
Zhruba do čtvrtého až pátého týdne od onemocnění se pacientům čich v 90 procentech případů vrátí. „To je mnohem více než u jiných virových nachlazení, kde k regeneraci dochází zhruba jen u třetiny pacientů,“ říká otorinolaryngolog Plzák.
Přesto se ale ukazuje, že u některých pacientů trvá návrat čichu mnohem déle. „Nemáme zatím data k tomu, proč tomu tak je, ani zda to souvisí s průběhem či intenzitou nemoci. Studie teprve probíhají,“ dodává.
Pacienti na jednotkách intenzivní péče ale udávají poruchu čichu méně často, tento příznak by tak mohl souviset s méně závažným průběhem onemocnění.
Lékaři mají několik tipů, jak regeneraci čichových buněk napomoct. Prvním krokem v případě kuřáků je přestat kouřit. „Jakékoliv onemocnění v oblasti dýchacích cest u kuřáka probíhá mnohem hůř, u intenzivního kuřáka je regenerace toho čichového epitelu v podstatě nemožná,“ upozorňuje Plzák.
Existuje ale také takzvaný čichový trénink. Začít by s ním měl každý, komu se čich do pěti týdnů nevrátí sám. „Čichový trénink si můžeme představit podobně, jako když chodíme do posilovny a potřebujeme zesílit naši svalovinu. Stejně tak máme čich, který nám nefunguje úplně naplno a my ho musíme trénovat,“ říká lékař.
Čichový trénink je třeba dělat pravidelně ráno i večer po dobu půl roku.
Foto: Novinky
Tréninkový plán není jednoduchý. Cvičit by se mělo pravidelně, a to po dobu pěti minut každé ráno a večer. První změnu mohou pacienti ucítit až po dvou nebo třech měsících, pro úplný návrat čichu by tak měli v pravidelném tréninku pokračovat i půl roku.
„Z velkých evropských studií máme vypozorováno, že nejlepší je stimulovat čich pomocí čtyř ingrediencí, které jsou každá jiného typu. Je to esence růže, to znamená nějaká esence květinová, esence citronu, něco z oblasti ovoce, hřebíček, to znamená aromata, a eukalyptus, nějaká pryskyřičná vůně,“ popisuje Plzák.
Vůně by měly být co nejintenzivnější, vhodné je proto zakoupit si éterické oleje s těmito příchutěmi. „Ty bychom si měli dát do nepopsaných lahviček, aby nebylo poznat, která je která. Způsob nadechování nemusí být nijak intenzivní, stačí si nosem jemně přičuchnout a jednotlivé lahvičky střídat,“ radí lékař.
Trénovat čich by lidé měli na těchto čtyřech aromatech.
Foto: čich.info
Čichový trénink má několik úrovní. Prvním stupněm je rozpoznat, že se v lahvičce nějaká vůně nachází. Ke druhé úrovni pacient dojde, pokud je schopen rozeznat, že vůně v jednotlivých lahvičkách se liší. Nejvyšší stupeň potom spočívá v popsání konkrétní ingredience.
Čich se ale dokáže na vjemy po nějaké době adaptovat, vhodné je proto zhruba po dvou měsících vůně vystřídat za jiné. „Aby měl trénink smysl, měl by si člověk vést i čichový deník a zapisovat si, co vlastně a v jaké intenzitě cítil,“ dodává Plzák.
Aby z bezpečnostních důvodů nemuseli pacienti chodit do nemocnice, uzpůsobili lékaři diagnostiku čichu i pro domácí použití. Lidé se tím zároveň mohou dobrovolně účastnit studie poruchy čichu vlivem koronaviru, a pomoci tak zjistit o tomto příznaku více informací. Hlavním koordinátorem studie je Jan Vodička z pardubické kliniky otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku.
Při účasti na studii obdrží lidé parfémované fixy, na kterých svůj čich otestují.
Foto: Novinky
„Zájemci se mohou do studie přihlásit přes internet, kde začnou vyplněním dotazníku. Na základě toho jim potom pošleme testovací sadu, která se skládá z devíti parfémovaných fixů, se kterými se pacient sám doma otestuje,“ vysvětluje Plzák, který na výzkumu s Vodičkou a dalšími lékaři spolupracuje.
Zaslání fixů je pro každého účastníka zdarma. Zájemců o tuto diagnostiku je ale aktuálně zhruba 900, autoři projektu proto plánují zahájit veřejnou sbírku na tuto studii. Více informací o čichovém tréninku i studii se mohou lidé dozvědět na stránkách Cich.info.
Hlavní zprávy
Změny čichu nebo chuti u pacientů s COVID-19 – FNUSA
Aktuální k 22. 4. 2020
Mgr. Jitka Löscherová, Úsek vědy a výzkumu, knihovna FNUSA
Článek pod názvem „Změny čichu nebo chuti u mírně symptomatických pacientů s infekcí SARS-CoV-2“ zveřejnil 22. dubna 2020 na svých stránkách časopis JAMA
Od prosince 2019, kdy se celosvětově rozšířila pandemie koronavirového onemocnění COVID-19, se ukázalo, že koronavir napadá centrální nervový systém prostřednictvím čichového neuroepitelu a šíří se z čichových buněk.
V dýchacím systému nosní epitelové buňky také vykazují nejvýrazněji receptor SARS-CoV-2, angiotensin-konvertující enzym.
I přes množství zpráv o anosmii (ztráta čichu) pouze jediná studie přispěla k našemu poznání o prevalenci (poměr počtu všech existujících případů) poruchy čichu a chuti u hospitalizovaných pacientů s COVID-19. Studie vykázala prevalenci 34 %, ale bez údajů o souvislostech s dalšími příznaky.
Tato studie hodnotila prevalenci, intenzitu a dobu, kdy změny čichu nebo chuti u pacientů s infekcí SARS-CoV-2 nastaly.
Studie byla schválena etickou komisí provincií Treviso a Belluno, a informovaný souhlas byl získán ústně pomocí telefonických rozhovorů. Dospělí (≥18 let), kteří byli mezi 19. a 22.
březnem 2020 následně vyšetřeni v Treviso Regional Hospital a byli pozitivně testováni na SARS-CoV-2, byli zahrnuti do studie. Výtěry byly provedeny podle doporučení Světové zdravotnické organizace.
Pacienti, kteří byli kontaktováni 5 – 6 dnů po provedení odběrů, nahlásili své demografické informace a vyplnili dotazník o infekci akutního respiračního traktu (ARTIQ; s příznaky hodnocenými jako: žádný – 0; trochu – 1; hodně – 2).
Během telefonického rozhovoru byli požádáni o informace, zda pociťovali během dvou týdnů před úplným dokončením testu (SNOT-22) náhlé nástupy změn čichu nebo chuti. Stupnice závažnosti symptomů SNOT-22: žádný (0), velmi mírný (1), mírný nebo mírný (2), střední (3), závažný (4) nebo velice špatný (5).
Výskyt syndromu byl vyjádřen procentuálně z celkového počtu pacientů; interval spolehlivosti byl vypočten s použitím Clopper-Pearsonovy metody. Prevalence byla srovnána pomocí Fisherova exaktního testu.
Z 374 vhodných pacientů byly k dispozici kontaktní informace od 283 a 202 (71,4 %) dokončilo telefonní průzkum. Demografické údaje a klinické příznaky jsou shrnuty v tabulkách č. 1 a č. 2. Průměrný věk byl 56 let (rozmezí 20–89 let), 52 % byly ženy. Jakoukoliv změnu čichu nebo chuti nahlásilo 130 pacientů s průměrnou hodnotou (SNOT-22) 4; 23,8 % pacientů uvedlo skóre 5.
Ze 130 pacientů, 45 (34,6 %) také uvádí ucpaný nos. Mezi další časté příznaky patřila únava (68,3 %), suchý nebo produktivní kašel (60,4 %) a horečka (55,5 %).
U všech pacientů došlo k nástupu změn čichu nebo chuti dříve než k ostatním příznakům u 24 (11,9 %); ve stejnou dobu u 46 (22,8 %) a po dalších příznacích u 54 (26,7 %; tabulka 2).
Změnu čichu nebo chuti zaznamenalo jako jediný příznak 6 pacientů (3,0 %). Změněný čich nebo chuť byly častější u žen (105) než u mužů (97).
Změny čichu nebo chuti byly často hlášeny jako symptomy u pacientů s infekcí SARS-CoV-2 a často byly prvním zjevným příznakem. Výsledky musí být interpretovány s opatrností kvůli omezením studie: údaje hlásili pacienti sami a na základě průřezového průzkumu byl vzorek relativně malý a geograficky ohraničený.
I přesto, že dotazník SNOT-22 prokázal poskytnutí testování čichových funkcí, pacienti mohly mít potíže se správným vyčíslením. Proto by do budoucích studií měly být zahrnuty objektivnější testy.
Pokud budou tyto výsledky potvrzeny, mělo by se zvážit testování a izolace pacientů se změnou chuti nebo čichu během pandemie COVID-19.
Zdroj: JAMA, April 22, 2020. doi:10.1001/jama.2020.6771
Vše, co víme o koronaviru: nemění své chování, vytváří mikrosraženiny a chlad mu svědčí
Už osmý měsíc ovládá dění v Česku neviditelný nepřítel – koronavirus. Někdo ho překoná téměř bez obtíží, jiní bojují v nemocnicích o život.
Děti procházejí onemocněním prakticky bez příznaků, což ovšem může být pro okolí nebezpečné, muži mají dvakrát větší pravděpodobnost, že se nakazí. Dokáže postihnout řadu orgánů v těle.
A imunologové vzkazují: virus se nijak výrazně nezměnil a chladnější počasí mu dodává na síle.
Server iROZHLAS.cz vyzpovídal doktory, kteří léčí těžce nemocné, imunology a další odborníky a prostudoval poslední dostupné studie. Co dnes, po více než deseti měsících od prvních nakažených v čínském Wu-chanu, víme o novém typu koronaviru, který způsobuje onemocnění covid-19? V řadě věcí udělal svět značné pokroky, ale stejně tak zůstává hodně neznámých.
Začněme tím, jestli a jak se virus proměňuje.
„Ze své podstaty je koronavirus mnohem méně náchylný k mutacím než jiné RNA viry, všechny mají opravný aparát. Umí si díky tomu mutace opravit,” říká virolog a biochemik Libor Grubhoffer.
Vědci se shodují na tom, že se koronavirus změnil oproti jaru jen málo, zaznamenané mutace si můžete prohlédnout zde.
Sílí ovšem hypotéza, že jedna změna má vliv. „Původní forma viru byla vystřídaná jinou formou a oprávněně se zdá, že je nakažlivější. A proto vytlačila tu původní variantu. Ale ne každý tomu věří,” popisuje imunolog Václav Hořejší.
Podle něj se sice snadněji přenáší, ale na průběh nemoci nemá vliv. „Stejně tak se nechová antigenně – laicky tedy protilátky z první vlny fungují i v té druhé,” vysvětluje.
Zatím nic nenaznačuje tomu, že by byla tato mutace nebezpečnější pro zdraví lidí. Naopak, některé indicie spíše vedou k tomu, že se na ni umírá méně. „Zdá se, že tato mutace převládla. A zdá se, že se šíří rychleji.
Sice to nevíme jistě, ale zajímavé je, že počet úmrtí v Evropě výrazně klesl v porovnání třeba se Severní Amerikou, Brazílií nebo dalšími částmi světa,“ uvádí Paul Tambyah, prezident Mezinárodní společnosti pro infekční choroby.
Na druhou stranu je nutné podotknout, že zdravotnictví je na nemoc připravené mnohem lépe než na jaře. Jisté je, že koronavirus se v populaci šíří rychleji než chřipka a také způsobuje násobně více těžkých případů.
U chřipky se uvádí, že zhruba jedno procento nakažených skončí v nemocnici, u koronaviru je to mezi 5 a 20 procenty nakažených. Jaká je u koronaviru smrtnost, se nedá zatím přesně určit, nevíme, kolik lidí je opravdu nakažených.
Odborníci ji odhadují zhruba na jedno procento, pro srovnání u chřipky se udává smrtnost 0,1 procenta.
Před téměř rokem někteří věřili, že koronavirus možná přes léto sám vymizí. V podobném duchu mluvil ještě v srpnu český premiér Andrej Babiš (ANO), když tvrdil, že virus zeslábl. Nynější poznatky ale tyto domněnky vyvrací.
Koronavirus nezmizel. Nezeslábl. A bude tu s námi nejspíše navždy.
Navíc přírodní podmínky na severní polokouli naopak podle imunologů způsobí, že virus nabere na síle. „Nižší teplota koronaviru pomáhá stejně jako třeba viru chřipky. Proto i ty chřipkové epidemie jsou v zimě,” srovnává Hořejší.
A souhlasí s ním i další odborníci. „Kolegové fyzici říkají, že kapénky v takovém počasí déle vydrží a stejně jako u dalších respiračních chorob to viru usnadní šíření kapénkovou cestou. Ale není to jasně dané,” podotýká infektolog a epidemiolog Petr Smejkal.
„Nakažlivost covidu-19 závisí striktně na průměrné teplotě. Když o jeden stupeň klesne teplota, tak nakažlivost stoupne asi o tři procenta,” odkazuje Jaroslav Flégr na čínskou studii.
Podobně se ostatně chová většina respiračních onemocnění, včetně nemoci SARS, kterou způsobil jiný typ koronaviru.
Neznámou zůstává, jak ovlivní koronavirovou epidemii očekávaný nástup podzimních viróz a sezonní chřipky. „Nevylučuju, že by to mohlo zhoršit situaci.
Ale čekáme, co s tím udělá také fenomén interference (vzájemnému ovlivňování – pozn. red.) virů,” říká virolog a biochemik Grubhoffer.
Laicky řečeno: zatím není jasné, jestli onemocním koronavirem, pokud budu mít už chřipku nebo i obyčejnou rýmu.
Čím více nakažených, tím více poznatků, jak koronavirus řádí v lidském těle, pokud se do něj dostane. „Virus vstoupí přes sliznice nosohltanu a hltanu, popřípadě přes spojivky. Poté začne sestupovat přes lymfatický okruh do hrtanu a do dýchacích cest, kde začne postihovat plíce.
Předtím ho také spolknete a dostane se i do trávicího traktu a to může přinést symptomy jako průjem nebo zánět žaludku,” popisuje Martin Balík z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde se starají o vážně nemocné pacienty s covidem. „Ti lidé zvrací a vypadá to jako střevní chřipka.
A buď se přes to přehoupnou, nebo se poté projeví i v dýchacích cestách. Někdy to žaludeční šťávy zničí, ale ne vždy.“
Po proniknutí do těla viry zaútočí na buňky v organismu. „Nasednou na povrch hostitelské buňky.
Poté následuje proces, ve kterém si vlastně ten vir otevře dveře do buňky a splyne s její povrchovou membránou a dostane dovnitř genetickou informaci.
Poté se podle ní začnou tvořit virové proteiny a výsledkem je, že v buňce vznikne velký počet kopií viru, a ty opouští buňky. Tak ji vysílí, že odumře, a viry se šíří dál,” vysvětluje imunolog Hořejší.
Podle dostupných poznatků koronavirus hlavně napadá dýchací soustavu a cévy. „Když se dostane do těla ve velké infekční dávce, tak začne dělat zánět po cévních stěnách a to se může projevit na každém dobře prokrveném orgánu – to jsou plíce, ale i cévní problémy a sraženiny, mohou tam být cévní mozkové příhody, případně mají plicní embolizace,“ vypočítává Balík.
Komplikací pro oběhovou soustavu jsou mikrosraženiny, které koronavirus způsobuje. Ty poškozují srdce. „Objevují se hlavně v akutní fázi, ale zanechá to po sobě hroznou paseku.
Myslím, že často ty problémy, co si pak lidé nesou, tak jsou spojené s tím, že virus jim tam zanechal mikrosraženiny. To souvisí i s tím, že jsou slabí a nevýkonní. To je zánět v kombinaci s mikrosraženinami. Ale bavíme se o těžkých formách,“ říká Balík.
Koronavirus postihuje nejen plíce a srdce, ale třeba i ledviny a mozek.
Nejčastější příznaky u covidu jsou: horečka, kašel, dušnost, bolest svalů a kloubů, únava. Dalším příznakem může být ztráta chuti a čichu.
A potom také takzvané kovidové prsty, což je u respiračních onemocnění nečekaný příznak. Podle lékařů souvisí už se zmíněnými mikrosraženinami. „To je přesně postižení té cévní stěny.
A i zánět aorty, který se popisuje jako syndrom u dětí, tak to také souvisí s tím,“ upozorňuje Balík.
„Souvisí to s tou srážlivostí. Je to tím, že vlásečnice jsou ucpané a projevuje se to na vzhledu prstů,” souhlasí imunolog Hořejší.
Covidové prsty | Zdroj: Fakultní nemocnice Královské Vinohrady
Netypickým a tím pádem zajímavým příznakem je i ztráta čichu a chuti, což spolu souvisí.
„Zdá se, že je virus trochu neurotropní a jde po chuťových a čichových buňkách, když se namnoží na sliznici,“ popisuje Balík. „Čichové buňky jsou de facto nervová zakončení čichového nervu, který jde z mozku. A jak tam běží zánět na sliznici, tak je to poškodí a lidé pak nic necítí a všechno je bez chuti,“ říká Balík.
Záleží na míře poškození, ale čichové buňky se obnovují velmi pomalu, to je důvod, proč někteří lidé popisují, že se jim po vyléčení čich vrátil až po několika týdnech. Ztráta čichu je také poměrně jasný náznak toho, že koronavirus pronikl do těla. „Je to dobrý indikátor nemoci.
Když mi teď někdo z ambulantů zavolá, že ztratil čich, tak mu říkám: ‚Běž na test.’ A ještě se mi nestalo, že by neměli covid-19. Je to dost specifická věc.
U jiných virových nemocí respiračního systému se s tím moc nesetkáváme,” líčí pneumolog Vladimír Koblížek z Hradce Králové, který spolu se svými kolegy z fakultní nemocnice systematicky studuje dlouhodobé následky onemocnění.
Ztráta čichu může také naznačovat, že je jedinec odolnější a virus se tak zastaví v nose a neproniká dále do těla. „Anosmie má častější výskyt u asymptomatických pacientů, kteří se setkali s menší virovou náloží nebo jsou imunitně silnější.
Imunitní systém zadrží virus v oblasti čichových vláken a ten tak neproniká dále do plic, kde může být pro mnohé lidi fatální,“ cituje Deník N Jana Plzáka, přednostu Kliniky otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku 1. LF UK, FN v Motole.
TikTok users turn their symptoms into a viral taste test challenge…. �
Ztráta čichu jako symptom
Všimli jste si v médiích, že jedním z příznaků nakažení novým koronavirem je ztráta čichu ? Praktiky TČM toto vůbec nepřekvapuje. Nos je branou plic a není-li dostatečně vyživován, dojde ke ztrátě čichu.
Už jsem se nechtěla tématu koronavirus vůbec věnovat. Informací už je tolik, že pokud chcete pro sebe něco udělat, tak rozhodně máte kam nahlédnout. Nicméně jsem od přírody velmi zvídavý člověk a hledání odpovědí na otázky PROČ mě prostě baví :-). PROČ tedy ztráta čichu?
100% víme, že koronavirus je tzv. větrnou škodlivinou. Je to tedy zevní škodlivina, která vnikne do organismu a tam představuje horký epidemický toxin (nákazu).
Vítr je předchůdcem sta onemocnění, je lehký, má tendenci vstoupat vzhůru a rozptylovat, je pohyblivý a proměnlivý. Choroby jím působené obvykle vznikají náhle a rychle odeznívají, jejich symptomy jsou nestálé.*
Nový koronavirus představuje větrnou nákazu, která přináší mimořádně rozvratně působící disharmonickou čchi. Šíří se jednak zvenčí ovzduším, jednak přenosem od nakaženého pacienta, a to zejména dýchacími cestami. Některé její příznaky mohou zpočátku připomínat obyčejné napadení větrným chladem (chřipku). Jsou však rozdíly, které se mohou, ale i nemusí objevit. Je však dobré na ně upozornit.
Může být nepříjemně cítit. Hlavně pokud se jedná o horkou nákazu.
Může být jakoby nečistá, mastná nebo temná.
Při nákaze je povlak jazyka bílý, ale jakoby hrubý (ne hladký). Může být i světle žlutý, ale vždy tam je taková ta hrubá struktura.
Horečka je spojena s neklidem. Ten neklid může být pociťován dobu před příchodem horečky a může se objevit extrémně neklidný spánek.
Citlivost na průvan a vítr, bolesti hlavy, pocity horkost, které se stěhují, změny povlaku jazyka.
Větrná škodlivost blokuje čchi plic, tím naruší jejich rozptylovací funkci, proto se jejich otvor, nos, může ucpávat hleny, ale může dojít ke ztrátě jeho funkce, tedy čichu.
Vítr udělá tolik neplechy, kolik mu dovolí náš terén a ten je dán tím, jak o sebe dlouhodobě pečujeme a budujeme ZHENGQI (řádná čchi).
Aktuálně najdeme všude mnoho doporučení na byliny, které mohou pomoci při nákaze či jako prevence. Ve výběru dejte na intuici. Musíme si ale uvědomit, že pokud jsme desítky let na své zdraví kašlali, tak nám ani právenka latnatá nepomůže. Bohužel, sáhli-li jsme do svého životního kontokorentu, tak požadavek na rychlé splacení může být poslední kapkou.
Jsem zvyklá o svoji ZHENGQI pečovat, tak trochu to vyplývá z mé práce, ale zároveň je to i moje životní filosofie. Právě správný přístup k prevenci je to, co mě na TČM fascinuje.
Říká se tomu YANGSHENFA – pěstování života.
Nicméně jsem od přírody trochu líná a v určitých věcech mám velké rezervy. A to hlavně v jídle, což je bohužel ten největší přínos pro slezinu. Abych své „výkyvy“ vyrovnala, dávám si pravidelně Nápoj čínských mudrců (4 odměrky). Piji ho teplý a je úplně první, co si ráno dám.
Cítíte-li že potřebujete něco silnějšího, doporučuji Proknox. To už je takový vyšší kalibr.Nápojem zapiji perilu, jeden den s dangešenem a druhý den dangšen vyměním za boryt barvířský.
Kombinace perila a dangšen podporuje tu řádnou čchi a boryt barvířský s perilou se doporučují při chřipkové epidemii (pomáhá vylučovat horký a větrný patogen).
Dangšen a danšen. Je to stejná bylina?
Není. Jedná se o dvě naprosto rozdílné byliny. Dangšen je pazvonek chloupkatý a danšen je šalvěj červenokořenná.
Vzhledem k tomu, že jsou tyto byliny teď často skloňovány, tak jen upozorňuji na jejich rozdíl. Vyjadřovat se k účinkům není cílem tohoto článku.
Důležitou prevencí je také chránit se před větrem jako takovým, ať si zbytečně nenarušujete povrch. Hlavně chraňte oblast šíje a ramen.
Zdravě jíst aktuálně znamená – vše teplé, žádné studené nápoje nebo syrová zelenina. Když už syrovou zeleninu, tak jen jako doplněk k uvařenému jídlu. Úplně bez mléčných výrobků.
Dýchejte – zhluboka a nosem, ideálně čerstvý vzduch.
V rámci zachování zdraví je také dobré vypnout televizi a nenechat se rozhodit tím, co na nás z ní proudí. Strach oslabuje a to teď nemůžeme potřebovat.
Hlavně neklesejme na mysli. Největší tma bývá před úsvitem.
Cílem článku není dávat doporučení na nějaké konkrétní byliny, protože to může být velmi individuální. Máte-li konkrétní otázky, napište nám do ePoradny.
*Kalasická čínská medicína – základy teorie V., Vladimír Ando, ISBN 9788086601235, str. 47
Selen 100 mcg v jedné tabletě….
335 Kč
Koupit
Kosti – imunita – vitalita
428 Kč
Bylinná směs dle tradiční čínské medicíny…
350 Kč
Koupit
Odolnost organismu – krevní cukr – krevní…
490 Kč
Koupit
Deník nakaženého: 150 dní bez čichu. Co můžete čekat při ztrátě čichu během covidu a co když se nevrátí?
Tenkrát na konci léta se existence koronaviru popírala možná ještě víc, než je tomu dnes, neboť mnoho lidí s ním do té doby nemělo osobní zkušenost. Sklidil jsem mnoho reakcí od lidí, kteří mne poučovali, že oni čich ztrácí pravidelně při silnějších rýmách a chřipkách a že to přeci hned neznamená covid.
Rozdíly mezi ztrátou čichu při rýmě, chřipce a koronaviru, včetně vysvětlení, proč se tomu tak v případě jednotlivých nemocí děje, jsem popsal ve článku zde, odmítavých reakcí bylo ale stejně požehnaně. Lidé si prostě covid nechtěli připouštět. Nyní po 150 dnech trvání čichových potíží už mi asi těžko někdo řekne, že to mám z rýmy. Lidé už ani covid tolik nezpochybňují.
Je příliš očividný, všude kolem nás a i ti, co si jím osobně neprošli, pravděpodobně znají někoho, kdo ano.
Dnes už je ztráta čichu a chuti jako symptom koronaviru široce známý fenomén, každý o něm slyšel, nicméně kdo tím neprošel, si to jen stěží dovede představit. Rozhodl jsem se sepsat své poznatky z této zkušenosti chronologicky tak, jak jsem si jimi prošel a jak si jimi pravděpodobně projde každý, koho tento symptom postihne.
Co můžete očekávat
V první moment mi ztráta čichu a chuti přišla samozřejmě zajímavá. Věděl jsem, že se jedná o dočasný symptom, jenž vymizí u většiny lidí během deseti dnů, tudíž strach o dlouhodobé problémy ze začátku nehrál žádnou roli.
První myšlenka po zaznamenání deficitu čichu či chuti je pochopitelně ta, že máte covid. Pokud jste to předem nevěděli například díky pozitivnímu testu či jiným příznakům, nebo jste si nebyli jisti, nyní si poměrně jisti být můžete.
Jako první tedy podniknete kroky pro vyrozumění všech, kterých se vaše onemocnění nějak týká (zaměstnavatel, zrušení schůzek, popřípadě rodina atd.) Další logický krok je zavolat svému lékaři, aby vám předal další instrukce. Já jsem si ztrátu chuti uvědomil o víkendu.
S telefonátem lékaři jsem tedy čekal do pondělí a mezitím se samoizoloval.
Co následuje poté, je, vsadím se, u všech lidí podobné – nutkání otestovat rozsah své neschopnosti chutnat a cítit. Jednoduše řečeno, bude vás zajímat, „co všechno nedokážete cítit/ochutnat“.
Pokud se nejprve rozhodnete otestovat chuť, tak pravděpodobně vyrazíte k lednici a započnete chuťovou zkoušku. Čichová zkouška následuje vzápětí.
Co vše jsem zkoušel já a s jakým výsledkem, jsem již jednou detailně popisoval ve svém článku o čichu, nebudu tedy nyní zabíhat do podrobností a jednoduše shrnu, že jsem necítil absolutně nic.
Pokud máte ve svém kruhu známých někoho, kdo se nakazil ve stejné chvíli jako vy a trpí stejnými příznaky, čeká vás téměř denní komunikace s tímto člověkem v této podobě: „Tak co? Stále nečmucháš?… Ani já ne.
“ První pochyby se dostaví ve chvíli, kdy vám tento člověk sdělí, že se mu/jí již smysly buď vrátily úplně, nebo se postupně začínají vracet a váš čich je mezitím stále tupý jako poleno. V tu chvíli začnete vyhledávat, jak dlouho lidem opravdu trvá získat smysly zpět.
Dozvíte se, že nejčastěji se smysly obnoví nebo začnou zlepšovat do deseti dnů, méně častěji pak do tří měsíců a nějakému zlomku lidí se nevrátí vůbec, či se ještě doteď nevrátily od doby jejich nákazy. „Fíha,“ řeknete si a začnete počítat s časovou lhůtou plus minus tři měsíce.
Že by to trvalo déle, nepředpokládáte, neboť se jedná o vzácný úkaz, a proč by se měl stát zrovna vám, že.
Čich > chuť?
Když lidem řeknu o své ztrátě čichu a chuti, většina z reakcí, co jsem pozoroval, se zaměří na ztrátu chuti a tvrdí, že si to neumí představit, že by bez toho nemohli žít a podobně. Lidé automaticky předpokládají, že ztráta chuti je větší problém a nepohodlí než ztráta čichu. Osobně mám opačný názor, ale věřím, že tento aspekt je velmi individuální.
Narazil jsem například na vyjádření lidí, kteří mají problémy s váhou v tom smyslu, že se jim nedaří přibrat. Ti tvrdí, že jim dělá problém „dokopat se se najíst“ a že jediný důvod, proč se nakonec najedí, je požitek z jídla a jeho dobrá chuť. Umím si představit, že v takovémhle případě by ztráta jediné motivace k jídlu mohla představovat další problém.
Z mojí zkušenosti však ztráta požitku z jídla nepředstavovala takový problém. O všechny požitky totiž nepřijdete. Necítíte sice chuť jídla, cítíte ale jeho konzistenci, teplotu a podobně. V době absolutní ztráty chuti jsem si například oblíbil bramborové chipsy, neboť křupají, příjemně řežou do dásní a ústní dutiny a máte díky tomu alespoň nějaký pocit, že jíte.
Za větší problém nežli ztrátu požitku z jídla tedy vidím ztrátu schopnosti identifikovat věci, které byste neměli jíst a pít. Zkažené potraviny a tekutina v neoznačené láhvi představují obzvlášť velké riziko. Často jsem chodil za přítelkyní s otevřeným balením šunky, aby čichem zkontrolovala, zdali není zkažená.
Zažijete takovou trochu paranoiu, jestli jídlo, co jíte, není zkažené, a budete mít tendenci to častěji kontrolovat. Potíž nastane i tehdy, kdy vaříte jídlo, které bude jíst i někdo jiný. Nepoznáte, jestli není přesolené nebo prostě jednoduše nechutné.
Ve výsledku to bude vypadat tak, že při finální dochucovací fázi vaření budete ke sporáku volat svého partnera/ku, aby ochutnávali nebo raději jednoduše dodělali jídlo za vás.
Ke ztrátě čichu přistupují nezasvěcení opačně, tzn. nepřijde jim tak hrozná. Logicky to tak je. Když rozdělíme pachy na kladné a záporné, řekněme vůně a smrady, tak přijít o schopnost přivonět si k něčemu voňavému se nezdá tak hrozná a naopak ztráta schopnosti necítit smrad se může na první pohled jevit jako výhoda.
Když jsem ve svém článku o ztrátě čichu poznamenal, že podle čichu nepoznám, jestli jsem náhodou venku nešlápl do psího hovna, několik lidí reagovalo, že to je výhoda. Opak je pravdou a tento aspekt covidové ztráty smyslů mi přijde zdaleka nejhorší.
Pokud šlápnete do hovna a nevíte o tom, pravděpodobně ho ani neodstraníte a co tomu poté řekne okolí? Jsou samozřejmě i další situace, jež vás bez schopnosti čichu dostanou do potíží – rozdělil bych je na nebezpečné a nepříjemné.
Je například nebezpečné, když necítíte, že vám doma uniká plyn, že v baráku hoří, že vám z auta teče benzín, že elektronika, kterou se pokoušíte zapojit, se vyzkratovala, že bazének, do kterého se chystáte vlézt, není plný vody, ale kyseliny chlorovodíkové a tak dále.
I když tyto situace nejsou časté a je pravděpodobné, že vás nikdy nepotkají, jsou tu pak ještě ty nepříjemné situace, před nimiž by vás měl váš čich varovat: že vypijete zkažené mléko, že sníte zkažené maso, že vám páchne z úst, že na sobě máte příliš mnoho/moc málo parfému, že vaše flatulence není tak nenápadná, jak jste si mysleli, že vám váš kocour nachcal do bot, do vypraného prádla nebo co hůř, do postele, anebo jednoduše, že jste cítit potem. Sečteno a podtrženo – osobně mi víc vadila ztráta čichu nežli chuti.
Tři měsíce bez čichu
Chuť se mi začala vracet dříve než čich. První vlaštovky jsem zaznamenal poměrně brzy, zhruba po měsíci od ztráty smyslů jsem si všiml, že lehce cítím kyselou chuť. Krátce poté se přidala chuť slaná a v tomto stavu to setrvávalo zhruba další dva měsíce. Sem tam jsem zaznamenal, že nějakou chuť trochu cítím, ale nic výrazného.
Absolutní ztráta chuti stále přetrvávala u čehokoliv sladkého, u příloh, jako jsou brambory, rýže, knedlíky, těstoviny a u masa jakéhokoliv druhu. Pokud byl však pokrm osolen, cítil jsem alespoň to. Všiml jsem si také, že v potravinách, které se skládají z více chutí, cítím třeba jen jednu.
U slaného karamelu jsem cítil jen slanost, nikoliv sladkost, ve sladkokyselých omáčkách jsem zase cítil pouze kyselost, nikoliv sladkost.
Absence čichu první tři měsíce konzistentně přetrvávala. Hledal jsem na internetu, co mohu pro návrat tohoto smyslu udělat já. Účinná léčba zatím neexistuje.
Často narážím na informaci, že účinnou metodou může být tzv. čichový trénink. Nacházím stránky cich.info zřízené Rinologickou skupinou – Českou společností otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku.
Stránky uvádějí následující informace k čichovému tréninku:
● Každý den pacient volně čichá dvakrát denně alespoň po dobu pěti minut ke čtyřem vůním (růže, eukalypt, hřebíček, citrón).
● Trénink je doporučeno provádět dlouhodobě (alespoň 32 týdnů) a koncentrace látek má být vysoká. Případně lze látky po 12 týdnech změnit.
● Doporučuje se i zapisovat, co pacient cítí nebo během dne cítil – diář.
● Čichový trénink se jednoznačně ukazuje jako úspěšný v léčbě poruch čichu.
Stránky cich.info také umožňovaly široké veřejnosti zúčastnit se studie ztráty čichu u koronavirových pacientů. Studie funguje následovně: Vyplníte formulář na webu, kde uvedete své informace typu: Kdy jste zaznamenal/a první příznaky, kdy jste přišel/a o čich a chuť, zdali cítíte částečně či vůbec atd.
Na stránkách byla také možnost požádat o zaslání sady testovacích čichových fixů, pomocí kterých kvantifikujete svou schopnost cítit 6 druhů vůní. Tato možnost není momentálně na webu k dispozici z důvodu zpracování předchozích dat. Mne se však již před časem podařilo stihnout do studie zapojit a čichové fixy jsem po několika týdnech obdržel poštou.
(Fixy lze i zakoupit v papírnictví, jmenují se Perfumed Markers od firmy Centropen a jsou fialové s barevnými víčky).
Fixy, jež jsem obdržel, měly barvy a příchutě: červená – jahoda, žlutá – citron, zelená – jablko, modrá – borůvka, hnědá – čokoláda, černá – lékořice. Z těchto fixů jsem slabě cítil zelenou a žlutou – tedy ty „kyselejší“ vůně, ale to pouze v případě, že jsem si je přiložil tak blízko k nosní dírce, jak jen to šlo, a i tehdy byl pach sotva znatelný.
Moje přítelkyně, která nebyla ztrátou čichu postižena, cítila všechny fixy okamžitě po otevření již ze vzdálenosti cca 30 cm. Vyplnil jsem tedy další formulář na cich.info a odeslal výsledky svého čichového testu k zahrnutí do studie. Při odesílání jsem zvolil možnost, že chci znát výsledky testu.
Po několika uplynulých týdnech jsem obdržel e-mail s vyrozuměním:
- Na základě Vaší žádosti Vám zasíláme výsledek Testu parfémovaných fixů:
- Bodový zisk: 6 bodů
- Odpovídá: hyposmii – zhoršené funkci čichu
- No, nedá se říct, že by mne strohý výsledek testu jakkoliv překvapil, nicméně chápu, že studie se zabývá především rozšířením tohoto postihu v populaci.
Co tedy dál? Na internetu nacházím informaci, že při postižení ztrátou čichu déle než tři měsíce má pacient kontaktovat svého lékaře a domluvit si prohlídku na ORL.
Když jsem se své lékařky zeptal, co si o tom myslí, bylo z její odpovědi zjevné, že se s takovýmto dotazem setkala poprvé a v podstatě mi bylo sděleno, že za pokus nic nedám a že si mám vybrat ORL ordinaci, zavolat si tam a zkusit se objednat.
Lékař z ORL nebyl z mého telefonátu a dotazu vůbec nadšený.
Upozornil mne, že se s touto formou ztráty čichu nejspíš nedá nic dělat, že můžou maximálně provést vyšetření a pokusit se zjistit, zdali nebyla ztráta čichu způsobena něčím jiným, například nějakou bakterií, ale že jinak se jedná o neurologický problém a že bych možná mohl zkusit neurologii. Z jeho odpovědi jsem pochopil, že tudy cesta nepovede a vrátil se k pasivnímu vyčkávání, zdali se čich navrátí samovolně.
Tak tohle jsem nečekal
Někdy kolem čtvrtého měsíce tohoto postihu jsem si začal uvědomovat, že čím dál tím víc věcí jsem schopen cítit. Rovněž jsem si ale uvědomil, že je necítím tak, jak tomu bylo předtím, a že sice dokážu detekovat pachy, nicméně je nedokážu rozpoznat.
Jako první jsem si uvědomil, že cítím cigaretový kouř, který jsem předtím necítil. Smrděl ovšem velmi jinak. Posléze jsem cítil, když si přítelkyně dělala kávu v kávovaru.
Zápach to byl totožný jako ta cigareta a jako první mne napadlo, že s tím kávovarem je něco v nepořádku, že bude potřeba ho vyčistit nebo že se v něm něco pálí. Byl jsem ujištěn, že vydává vůni stejnou jako obvykle a že je s ním vše v pořádku.
Později mi došlo, co se děje – některé pachy jsem nyní opravdu schopen cítit, splývají mi ovšem v jeden. Káva, jakýkoliv kouř, různě připravené vepřové a hovězí maso (uzené, vařené) nyní cítím jako jeden pach, který bych popsal jako něco mezi uzeným a pálící se elektronikou.
Brzy poté nastal stejný fenomén s vůněmi – různé vůně, jež jsem předtím necítil vůbec, nyní cítím jako jednu, chemickou vůni, již nedokážu k ničemu přirovnat. Osvěžovač vzduchu, deodorant, jakékoliv voňavky, mýdlo, prášek na praní a různá chemicky ochucená jídla a nápoje, jako jsou bonbony, zmrzlina a limonády, nyní cítím všechny stejně.
Až při sepisování tohoto článku jsem vygooglil, že se jedná o jev zvaný parosmie.
Zatímco anosmie znamená kompletní ztrátu čichu, hyposmie omezenou ztrátu čichu, parosmie je podle Wikipedie „dysfunkční detekce zápachu charakterizovaná neschopností mozku správně identifikovat přirozenou vůni pachu.
Místo toho se přirozený zápach obvykle přemění na nepříjemné aroma, obvykle spálený, hnijící, fekální nebo chemický zápach.“ Musím uznat, že popis zní velmi výstižně, neboť přesně to momentálně zažívám.
Sice se mi čich nevrátil úplně a stále jsem si vědom několika pachů a vůní, které nedokážu ani zaznamenat, natož rozpoznat, beru tento vývoj pozitivně. Je to znamení toho, že i když pomalu, tak přeci jen se s mým čichem něco děje. Nad aktuální parosmií přemýšlím tak, že mozek se jednoduše musí znovu naučit vůně rozpoznávat a oddělovat, ale vše nasvědčuje tomu, že na tom pracuje.
Co když se nevrátí?
Po nějakých třech až čtyřech měsících bez čichu člověka samozřejmě napadne, že by ztráta mohla být trvalá. Ani nyní vlastně nemám jistotu, že se moje chuť a čich budou nadále zlepšovat, řekl bych však, že je to pravděpodobné. Co kdyby ale ne? V jednu chvíli jsem s tím byl téměř smířen.
Není to zase taková tragédie v porovnání s tím, co jiní lidé po covidu prožívají. Slyšel jsem o případech, kdy se vyléčeným pacientům po covidu projevily jiné zdravotní problémy.
Slyšel jsem o dýchavičnosti, o velmi silných a častých migrénách, které se předtím neprojevovaly, o syndromu únavy, o změnách na srdečním svalu, kardiovaskulárních potížích atd.
Nemluvě o lidech, kteří si peklo prožili již při boji s covidem, nedej bože na plicním ventilátoru, na JIP, nebo dokonce o těch, kteří během onemocnění zemřeli. V porovnání s tím je ztráta čichu sice velice nepříjemná, ale pokud nejste someliér či šéfkuchař, nezničí vám život jako například výše zmíněné následky.
Jsem zvědavý, kolik zdravotních problémů jako následek covidu postupně vypluje na povrch. Prvotní strach ze smrti, jenž se prohnal naší společností během první vlny koronaviru, je totiž převážně tentam, což je jistojistě správně, ale mnoho lidí má z covidu aktuálně velikou legraci, což je naopak jistojistě špatně.
- Nakažený je redaktorem Reflexu a všechny díly jeho koronavirového deníku můžete nalézt zde >>>