Nejprve je potřeba si vysvětlit, že žádné dítě, které se narodí, nemá odpor k vodě! Trávily v ní 9 měsíců, vyvíjely se v ní. Vlastně plavaly už od 
zrození. ???? Nelibost, kterou může miminko projevovat při vložení do vody, je spojená s nerespektováním potřeb daného miminka. Je důležité znát potřeby malého novorozence, čeho se bojí, co mu nedělá dobře, a také jakou povahu miminko má. Což je pro novopečenou maminku často velmi těžké poznat. Miminko se mění každým dnem a maminky po porodu mají co dělat s vlastním tělem a hormony. Protože nikdy to není tak idylické jako v časopise Betynka. ???? Jak je to tedy s malými křiklouny ve vodě?
Komplikovaný a těžký porod může mít za následek podráždění nervové soustavy, a mít tak na svědomí tzv. dráždivé dítě (projevuje se větším svalovým tonusem miminka, plačtivostí, jednoduše se rozruší, je velmi citlivé na zvuky, špatně spinká, hůř se po narození adaptuje, trpí hodně na koliky – bolesti bříška).
Individuální potřeby miminka a vliv těhotenství a porodu na psychiku dítěte
Každé miminko je jiné, stejně jako dospělí lidé. Není to jen miminko. Ani je nelze rozdělit na choleriky, sangviniky apod. Je to pořád stále jen miminko, ale také malá osobnost, která má již své vlastnosti, potřeby a způsoby, kterými se projevuje.
Něco jste mu do vínku skrze geny přeci jen vložili, a 
podle toho se musíte s ním naučit zacházet. A nejde jen o barvu vlasů, ale obecně o vnímání sebe sama, vnímání světa okolo. Záleží například i na tom, jaké bylo těhotenství a jaký byl průběh porodu. MUDr. Stanislav Grof popsal perinatální období do 4 stádií – tzv. bazálních perinatálních matric (více o matricích v článku o dětském pláči). Pojednávají o vlivu psychiky matky v průběhu těhotenství a porodu na dítě. Např. pokud se matka v těhotenství nedokáže ztotožnit s novou rolí, pochybuje o sobě jako o budoucí matce, stresuje tím plod uvnitř svého těla. Zárodek trpí depresí. Dobrý průběh porodu přináší dítěti do budoucna smysluplnost, pevnost a vnitřní sílu. Možné komplikace mohou mít za následek koktavost, psychosomatické potíže, problémy se zažíváním. Komplikovaný a těžký porod může mít za následek podráždění nervové soustavy, a mít tak na svědomí tzv. dráždivé dítě (projevuje se větším svalovým tonusem miminka, plačtivostí, jednoduše se rozruší, je velmi citlivé na zvuky, špatně spinká, trpí hodně na koliky – bolesti bříška).
Pokazili jste mu život, a to je světě pouze pár dní
A to vlastně tím, že jste jej porodily. Chudák miminko, mělo v bříšku vše, co potřebovalo k dokonalému životu. A vy jste si to dovolily ukončit! Představte si, jaký šok musí miminko zažívat! Nevíte? Tak ze sebe udělejte Alenku v říši divů, vypijte kouzelný lektvar a zmenšete se.
Pohodlně se schoulete do té nejjemnější bavlny a přímo se do celé peřiny probořte. Zavřete oči, poslouchejte déšť, který jemně bubnuje na střechu nad vámi. Nic vás nebolí, všechny vaše potřeby jsou uspokojeny a přímo do úst vám proudí váš nekonečný oblíbený koktejl. Muži si představí pivo… No, a teď šmitec! Hned! Ostré světlo vás pálí do očí, je vám zima, ležíte na tvrdé studené podložce, matraci, máte hlad, mezi nohama mokro, žádný déšť nikde nebubnuje, jen vás přímo ohlušuje to nekonečné ticho. Neobklopuje vás báječná teplá plodová voda, ale přímo studený… co že to je? Vzduch? To jste totiž neznali, musíte se naučit dýchat. Také trávit. Je to šílená dřina. Že jste rádi, že se znovu nemusíte učit dýchat, trávit a mít šílené bolesti s trávením potravy? Nedivím se vám. Ale miminko na vybranou nemá.
Co že tedy miminko potřebuje?
- jemné, citlivé a pomalé, houpavé pohyby
- těsný prostor kolem sebe
- teplo
- šero
- monotónní zvuk, který nahradí šum vašich tepen, střev
- váš hlas
- vaši vůni
- vaše teplé ruce a tělo
- sát – přívod potravy nonstop ????
- váš klid! a přesvědčení, že vy jste pro vaše miminko to nejlepší a tím nejlepším expertem.
- pevnou ruku, která se nebojí jej pořádně chytit. Na kurzech manipulace s miminky, které dělám, se hodně věnujeme tématu, jak „pevné“ má být uchopení miminka. Protože ono ledabylé položení do náruče, nebo příliš jemné držení ve vaničce, děti nemají rády.
Děti se různě projevují
Již jsem psala, že ve vodě trávily 9 měsíců, vodu tedy musí mít rády. Ale jde o to, že každé miminko se projevuje při pocitech nelibosti jinak. Některé se jen stáhne do sebe, sevře pěstičky, vytřeští oči a snaží se „přežít“.
Druhé začne automaticky plakat, spustí výstražnou sirénu, že je něco špatně, a 
požaduje nápravu. Reklamace! Často, když přijdete problému na kloub, dítě plakat nepřestane, a to jen z toho důvodu, že je tak rozrušené a neumí se uklidnit. Má tedy slabší sebeuklidňující reflex. A roztočí se spirála, která se ukončí až úplným vyčerpáním miminka a jeho usnutím.
V rozhovoru pro matkynapalubu.cz jsem rozdělila kojence na pozorovatele a objevitele. Pozorovatel je klidné, pohodové ale citlivé miminko. Objevitel je neposeda, chce u všeho být, vše vidět, touží po akci. Takové děti velmi často rychle chodí, zkrátka objevují svět. Pozorovatel si nechá donést hračky a prohlíží si knížky.
Dítě není zcela ponořené do vody, a je mu tedy zima. Automaticky pak maminky usoudí, že se mu koupání nelíbí. Přitom je zde jednoduché řešení.
Co způsobuje pláč při koupání?
Maminka se musí tzv. napojit na své miminko a poznat, co mu ve vodě dělá dobře a co ne. Podle toho se také zařídit. Poté je miminko ve vodě spokojené. Často se setkávám s tím, že miminku např. vadí široký prostor kolem sebe, ostré světlo nebo není zcela ponořené do vody, a je mu tedy zima.
Neumí mluvit, a proto pláče. Automaticky pak maminky usoudí, že se mu to nelíbí. Někdy se může stát, že má miminko nemilou zkušenost s jedním z prvních koupání. Nešetrné zacházení sestry v porodnici. Nebo si dokonce možná vody i loklo.
Zde pomůže pouze správné a něžné zacházení a opětovné získání důvěry v osobu, která o něj pečuje.
Důležité je také respektovat náladu dítěte: Tedy koupat, když…
- Není hladové, ale ani těsně po jídle.
- Není unavené. Většina rodičů koupe miminko večer a snaží se nastavit nějaký režim. Děti jsou plné dojmů za celý den a snáze propuknou v neutišitelný pláč, když je vyndáte z vody.
- Miminko nic nebolí.
Co dělat, když mi miminko ve vodě pláče?
- Miminko není zcela ponořené. Aby se novorozenec ve vodě cítil dobře, musí být co největší část jeho těla pod vodou. Nohy, bříško, ručičky. Z vody koukají jen ramínka a hlavička.
- Voda není dostatečně teplá. Teplota vody by se měla pohybovat okolo 37°C.
Pokud máte teplotu vody nižší, přitočte teplou.
- Vadí mu světlo, do kterého se dívá, oslňuje ho. Nikomu není příjemné se dívat přímo do žárovky. Proto maminkám radím, aby osvětlení v koupelně nebylo ostré. Stačí umístit do rohu místnosti lampičku.
- Chybí jim těsný prostor kolem sebe – cítí volnost, na kterou není doposud zvyklé. Tento problém se dá vyřešit velmi snadno, a to pomocí obyčejné látkové pleny, do které miminko zabalíte a společně s ním vložíte do vody.
- Sání – miminko se často uklidní sáním.
Mohl by zabrat dudlík? Nebo proč rovnou nevyzkoušet společnou koupel a miminko nakojit ve vodě?
- Nervozita rodiče, zda dělá vše správně. Miminko vaši nejistotu vycítí. Důležitá je pohoda a nepospíchat, být dobře naladěn a chtít si společnou chvíli užít.
- Nahlas syčte nebo pusťte na zemi vedle vany fén. Miminku to bude připomínat zvuk, který slýchalo u maminky v bříšku.
Co mám dělat, když mi miminko vyklouzne z ruky a lokne si?
Nic se neděje. Zachovejte klid, miminko sbalte ve vodě do klubíčka, aby vodu polklo a nadechlo se. Pokračujte dál, miminko nevyndavejte a v klidu jej houpejte. Miminko na sebe přebírá vaše reakce.
Zjednodušeně řečeno, pokud zpanikaříte, začnete křičet, miminko v rychlosti vyndáte z vody a začnete s ním třást, jednoduše bude více v šoku z toho, co jste s ním udělala, než z toho, že se napilo vody. Pokud zachováte chladnou hlavu a tzv.
celou situaci zahrajete do „autu“, miminko si toho často ani nevšimne. Zasmějte se, zpívejte a pokračujte dál, jako by se nic nestalo.
Mohu jít do vany s miminkem i já?
Samozřejmě. Je to moc příjemné a je to krásný zážitek. Pokud si troufnete sama, můžete jít hned. Pokud ne, počkejte si na video, které pro vás připravuji.
Ukáži vám v něm různé finty, jak se s miminkem do vody dostat, jak jej ve vodě držet a jak se zase dostat bezpečně z vany ven (jak jej při tom držet).
Také vám ukáži cviky, které s miminkem ve vodě můžete dělat, jak si jej na sebe položit.
Nevadí, že jsou pod vodou i ouška?
Nevadí. V maminčině bříšku je také mělo ve vodě. Tím, že má miminko vyvinut sací reflex, se voda pohybem sanice a kůstek ve středním uchu dostane přirozeně ven. Ouška je vhodné po koupeli vytřít vatovým tamponkem nebo čtverečkem.
Záněty středouší nejsou spojené s potápěním do vody. Zánět středního ucha tvoří bakterie, která je v oušku. Neznamená tedy, že děti, které se potápějí, trpí více na záněty.
Stejně tak může mít zánět středního ouška miminko, které nebylo nikdy pod vodou, ale nafoukalo mu do ouška, nebo to má prostě dědičné a zánět získalo ze „zadní“ rýmy.
Rada na závěr
Pokud se vám nepovedlo načasování a miminko ve vodě plakalo, ať už kvůli hladu, nebo že bylo unavené, snažte se otírání a oblékání zkrátit na co nejkratší nutnou dobu. Nemusíte jej pokaždé mazat, masírovat apod. Stačí rychle otřít ručníčkem a obléknout. Holt se nepodařilo, příště to bude lepší. ????
Chtěli byste s něčím poradit? Ozvěte se mi.
Vanda S.
Oblékání v zimě: vadí moc i málo
Na straně druhé jsou to pak zejména mladé dívky, které na sobě i v mrazech mají krátké bundy a sukně, které tak odhalují nejen nohy ve slabých punčocháčích, ale nezřídka i záda.
Častější záněty „Ani jedno z toho není zrovna dvakrát zdravé a může se to projevit i častějšími nemocemi,“ říká pražský dětský lékař Milan Kudyn.
Zatímco nabalené děti jsou mnohdy málo otužilé a snadno se pak nakazí infekcemi, jako je rýma nebo kašel, polooděné dívky si zase zahrávají s prochlazením. „Tyto slečny patří k velmi častým návštěvníkům mé ordinace,“ říká pražská gynekoložka Eva Mazánková.
Dívky k ní přivádějí zejména záněty močových cest, které se mohou pojit rovněž s obtížemi gynekologickými. „Jakékoli prochladnutí totiž riziko zánětů zvyšuje,“ upozorňuje lékařka.
Na druhé straně není pravda, že občasné odhalení zad může vést rovnou k onemocnění ledvin – ty jsou v těle příliš dobře ukryté a tak snadno nastydnout nemohou. Spíše se může stát, že by se do nich rozšířil špatně léčený, či dokonce vůbec neléčený zánět močových cest.
Raději méně než moc Děti, které tráví zimu v přetopených panelácích a venku se pohybují nabalené doslova jako pumpy před zmrznutím, bývají zase málo odolné vůči infekcím, protože jejich tělo nemá jak se otužit.
Pak stačí, když jednou třeba více prochladnou a zároveň se dostanou do styku se zdroji nějaké infekce, a rýma či kašel jsou na spadnutí. Lepší je proto děti otužovat průběžně, oblékat je přiměřeně počasí a tomu, jak dlouho mají třeba být venku.
Oblékejte děti tak, aby neprochladly Dětem by venku neměla být zima, ale neznamená to, že by měly být oblečené dvakrát tepleji než dospělí. Možná dokonce naopak – děti se venku více hýbou, a tím se i více zahřejí.
Na tuhle jednoduchou pravdu však mnoho rodičů zapomíná a děti oblékají přespříliš. Ty se zpotí a stačí, když se pak svléknou někde, kde je chladněji, a prochladnou. „Takové prochladnutí obecně je rizikovým faktorem infekce, třeba močových cest,“ říká profesor Vladimír Tesař, nefrolog, tedy odborník na nemoci ledvin.
Hrozí gynekologické problémy Na druhou stranu podle něho nemusí být nutně pravda, že si s ledvinami zahrávají dívky, které na rozdíl od malých dětí chodí i v zimě oblečené relativně málo – mnohdy v krátké bundě a s odhaleným břichem.
„Určitě i to zvyšuje riziko infekce, ale záleží mimo jiné na závažnosti onoho prochladnutí.“ Pokud se infekce objeví, léčí se třeba antibiotiky. Nemusí být ani pravda, že odhalená záda přivolávají na tuto tělesnou partii bolesti.
„Samozřejmě, platí všeho s mírou, ale zdraví záleží také na fyzické a psychické pohodě a tomu, kdo je zvyklý, nemusí něco takového nijak ublížit,“ soudí rehabilitační lékař Jan Hnízdil, podle něhož je oblékání „nalehko“ de facto možné zařadit do širšího rámce otužování.
Asi největším rizikem, s kterým se v zimě málo oblečené dívky potýkají, jsou gynekologické problémy. „Tady se riziko zvyšuje zcela určitě,“ soudí gynekoložka Eva Mazánková.
Podle ní existuje dokonce přímá souvislost mezi potížemi s orgány umístěnými v malé pánvi a prochladnutím nohou, zejména chodidel. „Reakcí těla bývá často zánět močových cest a přidružit se mohou i gynekologická trápení,“ popisuje lékařka.
„Holky, které dělají v zimě frajerky, jsou moje časté návštěvnice,“ uzavřela lékařka, která doporučuje nechat vypasované bundičky a bokové kalhoty spíše na teplejší dny.
|
Jak oblékat miminko v zimě?
Mráz, sníh, vítr a ještě mnohem víc. Tyto všechny vlivy se pokusí na vaše miminko zaútočit. Nicméně vy tomu můžete jednoduše zabránit. Důležité je vaše dítko správně oblékat, aby neprochladlo. U novorozenců je to celkem jednoduché, s těmi se nedoporučuje chodit ven vůbec.
A to jak v létě, tak v zimě. Novorozenec si totiž ještě zkrátka nezvládne udržet stálé teplo, takže na nějaké vánoční vycházky rozhodně nepřipadají v úvahu. A to i v případě, že byste své miminko nabalila do několika vrstev.
Nicméně to, že miminko nesmí ven, neznamená, že budete celé dny jen topit a mít věčně zavřená okna. To rozhodně nemusíte, a navíc, miminku byste tím spíš uškodila, než pomohla. Pak totiž bude jeho tělíčko zvyklé na extrémní teplo, a jakmile vyjde ven, prochladne.
Mnohem lepší je pravidelně větrat, ale vždy jen na malou chvíli. Dítě si tak zvykne na čerstvý a studený vzduch, a pak mu vycházky nebudou dělat problém.
VRSTVY OBLÉKEJTE CHYTŘE
Když už od narození miminka uběhne delší doba, než dva týdny, nastává čas na vaši první vycházku. Jak na ni vaše miminko správně připravit? Základem je vrstevní oblečení, nicméně je potřeba se naučit vrstvit oblečení správně a efektivně.
První vrstva je ta nejdůležitější, ta má udržet miminku teplo a pohodlí. Ideální jsou dupačky s dlouhým rukávem, nebo punčochy a do nich zastrčené tričko s dlouhým rukávem. První vrstva by měla být vždy z nějakého příjemného materiálu, aby to miminku bylo příjemné. Ideální je samozřejmě bavlna, která je k jeho jemné kůžičce šetrná.
Na první vrstvu poté oblékněte vrstvu druhou. Doporučuje se teplejší svetřík nebo mikina, na dupačky poté nějaké teplejší kalhoty nebo tepláky. Na nožky nezapomeňte navléknout ještě ponožky, i když je už má miminko zakryté.
Pozor, miminko by nemělo mít druhou vrstvu oblečení příliš upnutou, bude se totiž víc potit a ke všemu mu bude dělat problém jakýkoliv pohyb. Volte proto volnější oblečení.
No a na závěr sáhněte po teplé bundičce nebo kabátu. Můžete zvolit také oteplovačky, ale dávejte si pozor na způsob jejich vyteplení. Pokud budou uvnitř až moc „huňaté,“ mohlo by se vaše miminko začít potit, což by pro něj znamenalo riziko prochladnutí, až byste ho z kočárku vyndala ven.
NEPODCEŇUJTE ČEPICE ANI RUKAVICE
Dalším důležitým doplňkem, který by vašemu miminku neměl chybět, je čepice. Je to totiž jediná ochrana hlavičky, kterou má. Některé maminky se spoléhají na teplou kapuci, ale to bohužel nepostačí. Sáhněte po nějaké příjemné čepičce, co se dá například zavázat nebo zapnout, aby miminku skutečně držela.
I rukavičky by měly patřit do základní výbavy. Jako vždy, pořádně si osahejte materiál, aby miminko nesvěděl nebo mu nebyl nepříjemný. Před vycházkou mu rukavičky nasaďte a nejlepší by bylo, kdybyste mu je následovně schovaly také do fusaku. Miminko by mělo být skutečně kompletně zabalené.
KONTROLUJTE JEHO TEPLOTU
A na závěr musíte pravidelně plnit jeden zásadní úkol. Pravidelně kontrolovat svému děťátku teplotu. Nemělo by být studené, ale zároveň by nemělo být mokré od potu. Ani jedna z těchto variant není správně a na zdraví vašeho miminka by to mohlo napáchat neplechu.
Pokud jde o vaše první oblékání miminka v zimě, je jasné, že ze začátku to pro vás nebude úplně jednoduché. Nicméně si z toho nic nedělejte, žádný vyučený přeci z nebe nespadl.
Naopak se snažte ze svých chyb poučit a příště se jich vyvarovat. Ne vždy je totiž dobré miminko co nejvíce nabalit, ale na druhou stranu je mnohem více nebezpečné, kdyby mu bylo chladno.
Za pár týdnů už budete jistě vědět, v čem se vaše miminko cítí pohodlně, a v čem naopak ne. Hlavní je dbát na správné vrstvení oblečení, nepodceňovat čepice a rukavice, a také si všímat toho, jak se miminko v oblečení cítí. Pokud tohle všechno budete zvládat na jedničku, nemusíte se o zdraví svého miminka vůbec bát.
Jak obléct malé dítě? Studené ruce neznamenají, že mu je zima
„Prakticky v každém období je nejlepší volbou metoda vrstvení,“ uvádí Jana Bíbová, pediatrička EUC Premium. Díky tomu můžeme dítěti vždy sundat nebo přidat jeden kus oblečení.
Tak mu i v případě proměnlivého počasí zabezpečíme přiměřené teplo.
Tedy nevolit jednu teplejší vrstvu, i když by v tomto případě bylo oblékání dětí snadnější (a ocenili bychom to zejména u dětí, nesnášejících oblékání), ale více vrstev.
U miminek a menších dětí platí, že oblékáme o jednu vrstvu více, než máme sami na sobě. U větších dětí se ale v podstatě řídíme pravidlem: co mám na sobě já, tolik toho dám i dítěti, prostě dát na zdravý selský rozum.
Přílišné oblékání dětí, nešvar v podobě přetopených místností a nedostatek pobytu na čerstvém vzduchu vede ke zchoulostivění dětského organismu.
Dítě byste neměli příliš nabalovat ani na doma a na spaní.
Ale co když se pořád odkopává a rodiče mají starost, aby nenastydlo? Lékařka doporučuje používání spacích pytlů, které jsou na zip a na ramínkách bez rukávů: „Prodávají se letní i zimní verze, které jsou z přírodních materiálů přímo vyvinuty pro dané roční období a jsou určeny pro konkrétní teplotní rozmezí okolní teploty při spánku. Na tyto pytle je však asi nutné děti zvykat prakticky od narození, protože názor mnoha matek, které zkusily používat takový pytel později u staršího dítěte, je negativní a tvrdí, že dítě pytel nesnášelo. Nelze-li používat na spaní pytel, jsou velmi dobré overaly, které dítě ochrání i v případě, že se v noci odkope.“ Teplota v ložnici novorozence a malého kojence by se měla pohybovat mezi jednadvaceti a čtyřiadvaceti stupni. U novorozence by zpočátku teplota měla být spíše vyšší (uvědomte si, jaká teplota byla v porodnici), postupně lze dítě přivykat na spaní při nižších teplotách.
Studené ruce automaticky neznamenají, že je dítěti zima
Takřka většina rodičů je zvyklá dítěti sahat na ruce a tak se ujišťovat, zda mu náhodou není zima. Ruce ale nejsou spolehlivým ukazatelem, což potvrzuje i dětská lékařka: „Studené ručičky jsou individuální a nejsou známkou toho, že je dítěti zima.
Pokud chcete zjistit orientačně teplotu dítěte, lze mu sáhnout na zátylek, případně na čelo anebo zepředu na hrudníček. Pokud si nebudete stále jistí, můžete změřit dítěti teplotu teploměrem. Normální tělesná teplota se pohybuje kolem 36,5 až 37 stupňů Celsia.
“ (Který teploměr nejlíp měří a je vhodný i pro malé děti zjistíte v článku Digitální, infračervený, proužkový…)
Ve skutečnosti je prochlazené dítě spíše výjimkou a mnohem častěji dochází k přehřátí dětského organismu. Spousta maminek dělá zásadní chybu – dítě obléká až příliš. Navíc prochladnutí s následným nachlazením mnohem častěji hrozí u dítěte, které oblečeme nepřiměřeně teple, protože se hned zpotí.
K možným projevům přehřátého a podchlazeného dětského organismu Jana Bíbová dodává: „Tento problém je nejzáludnější u novorozenců a malých kojenců, kteří nemají dostatečně vyvinutou termoregulaci. Někdy se může dítě pláčem snažit dát najevo svou nelibost, není to ale jakkoli pravidlem a v žádném případě na to nelze spoléhat.“
- mrzutost, pláč
- pot – mokré záhlaví, hlavička, tělíčko
- drobné červené pupínky, tzv. potničky
- mírně zvýšená teplota
Děti s atopickým ekzémem: Pozor na zpocení a zhoršení ekzému
Adekvátní oblékání dítěte s ohledem na venkovní teplotu nabývá na důležitosti u dětí s atopickým ekzémem. Zde opět dáváme přednost více tenkým vrstvám, které můžeme dle potřeby jednoduše sundat a zabránit tak zpocení a následnému zhoršení ekzému. Oblékání atopických dětí má svá specifika (ostatně podobně jako jejich hygiena, více v článku Atopické miminko – co použít při koupání).
- Používejte oblečení z přírodních tkanin, které nesmí být těsné ani tuhé, tedy volte spíše volnější a pohodlné kousky.
- Doporučované je oblečení z bavlny či biologické bavlny, které jsou pro dítě s atopickým ekzémem velmi vhodné. Nevhodné materiály jsou vlna, kožešina, flanel, úplet, froté materiály.
- Nezapomeňte odstranit všechny etikety z vnitřní strany oděvu, které při nošení a pohybu citlivou pokožku dítěte dráždí. Jakékoliv tření oděvu o kůži může totiž ekzém zhoršit.
- Dávejte si také pozor na hrubé vnitřní švy oblečení.
- Samozřejmostí je nový oděv před prvním nošením vyprat (v pracím prášku pro citlivou a alergickou pokožku) a pečlivě vymáchat.
Ani mrholení není překážkou k procházce
U větších dětí maminky řeší oblečení vhodné i do nevlídných podmínek, zejména nyní na jaře, kdy je aprílové počasí – déšť, bláto. Pokud je dítě zdravé, není důvod úzkostlivě setrvávat s dětmi jen doma, obzvláště pokud deštivé dny trvají delší dobu.
Klasikou jsou pláštěnky, ale mnohem komplexnější ochranu poskytne pogumované oblečení, kterému nevadí ani skákání v kalužích a čvachtání v blátě. Samozřejmostí jsou gumáky. Výhodou navíc je, že takové oblečení a obuv po návratu jen otřete vlhkým hadříkem a je čisté.
Malé děti navíc mohou i v sychravém počasí spát venku v kočárku. Podmínkou však je, že mu jste schopni vytvořit dobré podmínky pro to, aby kočár nepromokl a nebyl vystaven větru, ideální je umístění například v závětří pod střechou.
„Průvan je obecně nevhodný a může způsobit potíže v každém věku, počínaje nachlazením a konče obtížemi s hybností například krční páteře (známe jako ofouknutí řidiče),“ doplňuje lékařka.
Dítě by nemělo spát v kočárku venku, je-li inverze a špatná smogová situace.
Jak správně obléct dítě do auta
Stále pracujeme s metodou vrstvení oblečení. „V současnosti lze bez problémů zakoupit řadu kvalitních fusaků určených přímo do autosedaček, které lze podle potřeby otevřít, případně do něj dítě zabalit. Pokud není fusak dostatečný, můžete použít navíc ještě přes autosedačku dečku,“ doporučuje Jana Bíbová.
U oblečení do auta hraje roli ještě jeden důležitý aspekt – bezpečnost. Dítě byste neměli dávat do autosedačky příliš oblečené. Problémem je hlavně zimní bunda. Aby autosedačka dítě ochránila, musí totiž pásy přiléhat. Jenomže právě tlustá zimní bunda způsobí to, že pásy nikdy neutáhnete tak, jak byste měli. Přečtěte si, jak probíhají testy autosedaček.
Diskuze Miminko má stále studené ručičky
Máme doma 2m holčičku, jenže má stále studené ručičky.
V zavinovačce nechce být a když ji hodně obleču a zabalím do deky
(v chladných deštivých dnech)tak se potí, ale má ručičky teplé, ale
když jí nezachumlám má ruce jako led. A přijde mi, že lépe spí, pokud
je zachumlaná. Jenže když se potí tak to také není dobré.
Velikost písma:
Dle dr. miminku studené ruce nevadí, zvlášť zezačátku, protože je to
pro něj moc velký výdej energie vůbec existovat a ještě aby si posílalo
teplo do rukou. Nemají být studené nohy nebo nos, to je mu zima a když se
potí za krkem, je mu vedro. Mimochodem spousta ženských má celý život
věčně studené ruce, já teď taky:) a to sedím v triku a fakt mi
zima není.
Chladné končetiny u miminek jsou normální. Nemá se orientovat podle
ručiček, ale zátylku. Takže pokud je zátylek teplý a ručičky
chladnější, tak bych už nepřioblékala. Pokud se potí, tak oblékat méně
i za cenu chladných ruček. U nás to taky tak bylo.
Jj, taky nam to mudr. rikal, ne podle rucicek, ale podle zatylku. U nas to
tak fungovalo perfektne.
ahoj u nás je to to samé, ruce jako led, ale jinak když ho přikreju
dekou tak se zase spotí a to fakt není dobrý… měl už z toho vyrážku…
manžel vždycky sáhne na ruce a už na něj vrství deky . dobře že jsi se zeptala, aspon ho už nebudu
tak nabalovat
Tak u nas v porodnici rikali, ruce nevadi, ale nohy maji byt teply. Kdykoli
prisli tchani a mala mela studeny ruce, tak chteli davat rukavice, a to je
srpnova.
Jak je psáno výše studené ručičky nic neznamenají…
inap píše:
Tak u nas v porodnici rikali, ruce nevadi, ale nohy maji byt teply. Kdykoli
prisli tchani a mala mela studeny ruce, tak chteli davat rukavice, a to je
srpnova.
Tak vypadalo by to sice dost divně, ale pořád mi to přijde lepší, než
kdyby chtěli malou navlékat celou…
A jen tam mimochodem, už několikrát jsem měla jen košili s dlouhým
rukávem a k tomu rukavice, mám je občas tak podchlazené, že až bolí,
když něco dělám…
inap píše:
Tak u nas v porodnici rikali, ruce nevadi, ale nohy maji byt teply. Kdykoli
prisli tchani a mala mela studeny ruce, tak chteli davat rukavice, a to je
srpnova.
Teta balila Veru do deky jenom proto, že měla škytku- nutno podotknout,
že to bylo teď v červenci a že byla těsně po krmení:) No a mámě zase
nevysvětlim, že jednorázový plíny opravdu nemusí měnit každou hodinu,
jak to dělávala ona s látkovejma:)
Moje dcera má neustále studené ruce od narození až doteď… ostatně to
má po mně, já také.
Miminkům to nevadí a neznamená to, že je jim zima. Ta se zjišťuje na
tělíčku, nejčastěji a nejlépe na zátylku, jak píší holky. Potit by se
Ti malá každopádně neměla, v takovém případě je zabalená
přespříliš…
Nám mudr. říkala, že pokud jsou ručičky studené jen po zápěstí, je
to ok, pokud i dál, pak už přiobléct.
Děkuji moc za rady, alespoň už vím , jak na ni. Nějaký instinkt mi
říkal, že ji mám nechat se studenýma ručičkama, ale jak už někdo
podotkl, tchýně by byla schopná nabalit jí a taky jsem si myslela, že když
by jí byla zima, byla by nevrá, nebo uplakaná, ale s tím jsem si moc
nebyla jistá
Ahoj, ja jeste dostala radu a osvedcila se mi, kdyz mas pocit, ze ji je zima
a nechces ji balit,aby se nezpotila, staci dat cepicku. Hlavou se ztraci
nejvice tepla…
Poslední dny a týdny
Nebuďte hned aktivní. Nechte na sebe působit ticho a výjimečnost takové situace. Nechte své pocity přicházet a projevit se. Věnujte se tomu, co pokládáte za případné. Můžete rozsvítit svíčky, otevřít okno, pustit tichou hudbu, číst z knihy potichu nebo i nahlas, uvařit s přítomnými čaj a posedět, vzpomínat a děkovat.
Někteří by se třeba rádi modlili. Děkujme Bohu za setkání s tímto člověkem a za to, že milovaný člověk je nyní volný, zbavený svého utrpení. Odpouštějme nebo prosme za odpuštění.
Poslední úkony
Pokud jste sami, může se stát, že vám je nepříjemné osamocení s mrtvým tělem. Nestyďte se někomu zavolat a požádat jej o pomoc – některému z přátel nebo někomu, kdo už se setkal s umíráním a se smrtí. Neváhejte ani tehdy, je-li to uprostřed noci, jistě se setkáte s pochopením. Někdy může být dobré si takovou pomoc domluvit předem.
Kontaktujte potom lékaře, aby vystavil list o prohlídce mrtvého. Pokud je to v noci, můžete klidně počkat do dalšího dne, nejsou žádné lhůty, které by nás zavazovaly a nutily k jakémukoli spěchu. Bývá nejlepší zavolat pak přímo praktickému lékaři zemřelého, který přijde konstatovat smrt. Teprve poté zavolejte pohřební službu, kterou si sami vyberete.
Podrobný návod, jak postupovat při úmrtí v domácnosti
Úprava těla
Někteří lidé mají strach hýbat mrtvým tělem. Není třeba se ničeho bát, zemřelému již neublížíte. V první hodině, před vznikem ztuhlosti, je lehčí mrtvé tělo srovnat. Zacházejte s ním s pozorností a s úctou.
Přitom lze doporučit:
- Po smrti položte zemřelého na záda do vodorovné polohy, bez polštáře nebo jen s malým polštářkem pod hlavou.
- Zavřete opatrně oční víčka, eventuálně položte navlhčený tampónek na asi 1 hodinu na oční víčka.
- Pokud jsou ústa nepřirozeně vpadlá, nasaďte opatrně zase zubní protézy do úst. Zdá-li se vám to příliš násilné nebo nepříjemné, nemusíte to dělat.
- Aby ústa zůstala zavřená, můžete srolovat malý ručník a položit jej pod bradu, někdy jde bradu podvázat obvazem nebo šátkem
Pokud si to přejete, můžete tělo milovaného člověka umýt, a tak se s ním naposledy rozloučit. Buďte si vědomi toho, že konáte spíše obřad než důkladnou hygienu, a konejte tuto očistu klidně a jemně. Někdy dochází ještě k mimovolnému vyprázdnění, a proto je vhodné po umytí dát čistou plenu, která zůstává pod oblečením.
Není nezbytné zvlášť oblékat zemřelého k pohřbu, ale můžeme to učinit, přejeme-li si to. Zvolme takový oděv, který zemřelý rád nosil a který mu padne, nebo takový, jaký by on sám rád měl na sobě. Pokud nemocný během nemoci hodně zhubl a všechno oblečení je mu veliké, nebojme se ho založit pomocí pár stehů nebo jenom zavíracím špendlíkem.
Rozloučení
Upravme pokoj, odstraňme léky a ošetřovatelské pomůcky.
Zapalme svíčky. Můžeme na mrtvé tělo položit čerstvé květiny. Jejich rozvité i uvadlé květy jsou symbolem pomíjivosti viditelných projevů života.
Dopřejme si čas k rozloučení. Posaďme se vedle lůžka a pokusme se vnitřně se uklidnit. Když pozorujeme obličej zemřelého, můžeme sledovat, jak mizí všechno napětí a vyzařuje pokoj. Jestli chceme, mluvme se zemřelým, doprovoďme jej svými myšlenkami na jeho pro nás neviditelné cestě. Nechme vynořit se vzpomínky na společná setkání. Bděme u opuštěného těla.
Zemřelého můžeme ponechat ještě chvíli v bytě, abychom měli čas se rozloučit, nebo aby se mohli rozloučit i přátelé. Pro přátele, kteří bydlí daleko a nemohou přijet rozloučit se osobně, je mnohem hůře pochopitelné, že milovaný člověk zemřel. Zdá se to neskutečné. V takovém případě pomáhá, jestliže zemřelého vyfotografujeme.
Přinese to uklidnění a ujištění, že opravdu zemřel.
Vyrozumějme pohřební službu. Můžeme si ji vybrat a zavolat sami, lze to učinit i nějaký čas před smrtí. Je dobré se seznámit s nabídkou a kvalitou služeb. Pokud zemřel náš blízký v nemocnici a odvezla jej pohřební služba jiná, než kterou si přejeme, máme právo si pohřeb objednat tam, kde chceme.
Volba závisí pouze na nás.
Období smutku
Když pomine zařizování kolem pohřbu, nastane období velké samoty, opuštěnosti, únavy a truchlení.
V tomto období je dobré vyhledat pomoc lidí, kteří takovou zkušeností prošli, nebát se zeptat odborníků, najít vhodnou literaturu.
Někde také existují svépomocné skupiny pozůstalých, kde člověk může reflektovat své truchlení snáz než se svým nejbližším okolím, které nechce svou bolestí zatěžovat.
Uspávání a spánek
Milí v Nevýchově,
sleduji Nevýchovu už dlouho, začala jsem kvůli dvěma vyvdaným dětem a
když byl vlastnímu synovi rok, vstoupila jsem do kurzu, teď v jeho
15 měsících pokračuji v kurzu novém.
Chtěla bych se podělit o naše
úspěchy i neúspěchy, protože perfektně ilustrují, jak rozdílné situace
se dějí, když jsem v klidu, odpočatá, takzvaně u sebe a tak dokážu
být i se synem a nikoliv proti němu, když někdy není po mém.
O respektující přístup k nevlastním dětem jsem se snažila od
začátku ještě před Nevýchovou, protože chci být všechno jen ne jako
moje máma, typický policajt, a nesu si hodně bolístek, které se snažím si
poléčit, a nechci, aby se děti, které se mnou sdílejí domácnost někdy
cítili kvůli nám jako já kvůli své mámě.
Jsem teď ve 3. měsíci a změny, které to s sebou přineslo nebo ještě
přinese, jsou těžké pro nás oba.
Jsem hodně kontaktní, ale už na těch
jeho 11 kg přestávám mít sílu, a tak se ho snažím méně nosit, odbourat
denní uspávání v nosítku a hlavně s ním za ruku ťapat od výtahu
20 schodů ke dveřím od bytu.
Nebojujeme kdo s koho a jestli vyhraju já a
nová situace se odehraje po mém. Jsme v tom spolu, pro oba je
to těžké.
Příklad s uspáváním.
Když jsem šla poprvé uspávat přes den bez nosítka, zkusila jsem v posteli
jako při uspávání večerním. Vysvětlila jsem situaci, ale asi málo, a
hlavně do toho šla totálně nervní z výsledku.
A tak se stalo, že během
hodiny, kdy syn neusnul a chtěl si hrát, slézal z postele, tahal mě
z ložnice, já ho dávala do postýlky a zkoušela odcházet, pomalu ztrácela
nervy, že prostě neusne (spí klidně i 2,5 hodiny a já tak přijdu
o potřebný odpočinek).
Po skoro hodině a půl jsem nosítko stejně nakonec
použila.
Na druhý den jsem mu znovu vysvětlila, jak to bude probíhat, proč to tak
musí být a že nemusí spinkat, jen bych chtěla být v klidu a odpočívat.
Hodinu si v klidu hrál s dekou, ponožkama nebo polštářema a celou dobu
vydržel v posteli.
Pak začal polehávat a zkoušel spát, zpívala jsem mu,
jak to děláváme večer, ale po 15 minutách už byl frustrovaný, že
nemůže zabrat a tak mě začal tahat za ruku a že chce z ložnice.
Pustila jsem to a smířila jsem s tím, že to dnes nevyjde.
Jen jsem ho
ještě vzala do náruče, začala se s ním kolíbat a mazlit a ze srandy
zpívala „Co by ti pomohlo, aby už jsi usnul, co by ti pomohlo, aby už jsi
spal?“ A oba jsme se smáli a on byl najednou za dvě minuty v kómatu :))
Musela jsem smát. Snažila jsem se tomu nechat volný průběh a nedoufat, ale
až v momentě, kdy jsem to úplně pustila a nechala to plavat, to vyšlo.
Byla jsem na nás hrozně pyšná.
Příklad s odchodem.
Myslím, že na pomalu se blížící změnu syn reaguje, že ji cítí. Je teď
na mě neuvěřitelně fixovaný a často ani táta mě nedokáže
v některých situacích zastoupit. Spali teď u nás tchán s tchyní a na
druhý den měli syna od rána cca do 14:30 hlídat, abych mohla jít pomoct
manželovi do práce, jsme kolegové.
Už den před tím večer jsem jim syna nechala, když jsem jela jeho
nevlastní sestry odvézt domů. Chtěla jsem, aby se s prarodiči na sebe
trochu naladili.
Dvakrát jsem mu před odjezdem říkala, kam jedu, proč a na
jak dlouho, co to znamená pro něj a že koupat a ukládat budu já. Přišlo
mi, že mě nevnímal, byl zabraný do hry s dědou, ale už jsem musela jít,
aby holky byly doma včas.
A to mě tchyně ještě pobízela, ať se zdejchnu,
aby si toho nevšiml. Tohle dělat nechci a nebudu.
Byla jsem pryč 35 minut, z toho 25 minut prý hystericky probrečel,
když jsi všiml, že tam nejsem, opravdu mě nevnímal. Nešlo ho utišit,
dokud jsem nepřišla. To mi moc klidu před druhým dnem nedodalo.
Ráno vstal naštěstí dobře naladěný a měli jsme prostor, abych mu
celkem třikrát zopakovala, jak bude jeho dopoledne vypadat, že se nemusí
bát nechat se přebalit, ať najdou, jak jim to vyhovuje, kdy přijdu a
hlavně, že „máma se vždycky vrátí.“ Věděla jsem, že něco z toho
pobral.
Když jsem odcházela, jen zkrabatil bradičku a měl skelná očka, ale
plakat nezačal a podle prarodičů neplakal za celou dobu a byl úplně
v pohodě, hezky si hráli, i přebalování bylo OK, zpívali mu, jako to
děláme spolu, jen si našli jiné přebalovací místo, které sám chtěl,
gauč v obýváku. Akorát skoro nejedl a to dělá vždy, když nejsem
s ním. Vím tedy, že 100% v pohodě nebyl, ale snad pochopil, že je na mě
spolehnutí, zbytek dne jsme spolu strávili jen hrou a mazlením a měl
báječnou náladu. Byla jsem na něj tak moc pyšná!
Tak to je pár střípků z naší společné cesty. Pořád si říkám,
že když si mě vybral, ví snad proč, a že to snad bude hlavně proto, že
i když nejsem a nikdy nebudu dokonalá máma, budu vždycky upřímná,
ochotná se omluvit, pracovat na sobě a hledat lepší řešení.
Díky Vám, že tu jste.