Jak Češi zabili Vitanu

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.Děkujeme za pochopení.

Jak Češi zabili Vitanu „“Nemůžeme komentovat spekulace ohledně prodejů a akvizic, protože jsme společnost listovaná na norské burze,““Co je tohle za blábol ? Buď dotyčný odpověděl na něco úplně jiného než byl tázán nebo norské zákony zakazují uveřejňovat info ?
Jak Češi zabili Vitanu Typicky se takové kroky zveřejňují až poté, co jsou vyřešeny s akcionáři.
Jak Češi zabili Vitanu Vitana, tak jako Knorr a další nežijí a nebudou žít z polévek v pytlíku!Vitana a jí podobné firmy žijí velice dobře z konvenience pro gastro provozy a vývařovny, tak i ze směsí pro ně určené. Tam je ta cílová skupina na které se vydělává. Jenže poslední dobou konkurence roste a dostávají se na trh i levnější firmy, které hrají přesně na notu vývařovnám, kdy se dražší „značkové“ chemie postupně vytlačují levnější náhražkou. A popravdě, pokud mám dát za polévku v pytlíku 25-30Kč pro 2-3 osoby, tak za ty peníze udělám v poměru na porci mnohem lepší polévku a hlavně bez chemie.
Jak Češi zabili Vitanu To se nedivím, i když nejsem Čech. Pytlíkovou polívku jsem nekoupil asi tak osm let.
Jak Češi zabili Vitanu Co jste tím chtěl říci? „To se nedivím, i když nejsem Čech“ Co se tím vylučuje?
Jak Češi zabili Vitanu No, že se ten nadpis netýká jen Čechů.
Jak Češi zabili Vitanu
Jak Češi zabili Vitanu no jsou i jiný výrobci (dobře, spíše baliči) koření, kde Kč/kg může být lepší. Pokud máte vyšší spotřebu – třeba kusovou skořici beru v Makru.
Jak Češi zabili Vitanu Nechápu, koření se snad prodává zcela bez soli, ne? Pokud píšete o směsích, tak to je stejně nesmysl.
Ohledně polévek v sáčku – jsou drahé.
A vesměs velmi nechutné. Jen jako nouzovku to beru, jinak ani omylem.
Dobré a kvalitní nemůže být levné.
No ale to by nesměli inovovat k horšímu. Nejvíc masa, i podle deklarovaného složení, má z asi 6ti druhů gulášovek Vitana ta původní nejstarší – bez přívlastků jako „svačinová“, „vydatná“ a jak je ještě jmenují ty inovace. Postupně jsem je pruboval, a vždy to vylepšení je ve snížení obsahu masa (ok – masové pasty) a jsou to jen paprikové řídké kaše.Tak co se diví. Poslední novinka – takové vaničky – testnul jsem hovězí s těstovinou, a i divně smrděla  Tak tudy ne soudruzi z Byšice
Pytlíková polívka snad není ani dobrá, ani kvalitní.
Vidím že ste takmer všetci sadli takpovediac na lep pisateľovi článku!!! Vitana nebola len o polievkách v sáčku Cuzím sa tam bude dariť už lepšie. Takže úspešne ste už odfajčili aj Vitanu Gratulujem
A myslíte si, že kdyby tu všichni plakali a protestovali proti prodeji Vitany, že by se něco změnilo?
No nezmenilo by sa nič, to je fakt. Zasa iba príde o prácu dosť Čechov a cudziemu majiteľovi sa určite bude len dariť. Viem že to je vec vašich politikov a pod.
Ona je Vitana v rukou držení českých majitelů??? Ta už je dávno v držení zahraniční firmy 😀 A s politiky toto nemá vůbec nic společného, jen to, že se Vitana soustředila na segment, který dnes tolik nevydělává a konkurence podobných „chemiků“ je čím dál větší.
Václav …Nemám prehľad o tom či Vitana je v rukách českých alebo nie. Držím sa iba článku a z toho sa mi zdalo že bola tá Vitana ešte v rukách českých. Tiež som myslel že Vitana vyrábala a hádam aj vyrába aj iné výrobky ako tie uvedené v článku a nie málo výrobkov. Ešte si na ne pamätám z minulosti. 
Polévka ze sáčku NIKDY. Mám doma domácí brambory, naše vypěstované na poli i zeleninu, maso si koupím u řezníka na vývar a udělám si doma pravou poctivou polévku bez glutamátu.
Uživatel požádal o vymazání
Viděl jsem to párkrát, ale že by tam byl nějakej odborník, to jsem si tedy nevšiml…..
Taky jsem to viděla kdysi dávno a jen občas a taky jsem si nevšimla, že by tam byl odborník na vaření 
Top ovšem byla slečna, co rozmrazovala kachnu horkou vodou z varný konvice…
Hm…. to snad ani nemůže být pravda ,  tak to byla asi podívaná, že ? Pane Bože, když se do něčeho takového přihlásím, tak tam jdu s tím, že mně uvidí většina národa i moji známí atd…….zrovna, tak když se chodí tím bytem a kritizuje se bydlení a pořádek či nepořádek……
Aha takže Vy jste to už absolvovala, když to tak víte a znáte. Já toto nemusím a NIKDY by do toho nešla, kromě toho, že ten pořad ani nesleduji.
Vy se zřejmě stravujete po hospodách nebo fastfoodech, když domácí stravou opovrhujete “ odborníku “
Ano, doma nikdy. Ale co vaříte, když jste mimo civilizaci?
Tak mám upečené zavařené maso nebo nasušenou zeleninu.
bez glutamátu? zcela určitě tam glutamát je, protože ten je i v bramborech, zelenině a především masu
Zcela určitě,jak určitě !? Jak Vy víte jak Já vařím ? Když uvařím sama tu polévku a vím co do ní dám jenom koření a sůl nic víc, nebo upeču maso taky jenom s kořením a solí a pak ho zavařím. Kde je glutamát ? V těch hnusech v sáčku a polotovarech ano ty jsou plné éček a glutamátu. V bramborách je glutamát a to jste slyšel kde ? V bramborách je především solanin a žádný glutamát, to zas vím Já. 
Glutamáty, neboli kyseliny gluamové se v mase nacházejí zcela přirozeně, tedy alespoň podle odborných článků o masu . Čili ANO v masu je glutamát, stejně jako v houbách a jiných potravinách. To co je ovšem spíše škodlivé, než toto přirozené množství glutamátu je jeho přidávání navíc, pokud nejde o asijskou kuchyni. Glutamát je totiž zdrojem chuti UMAMI
No, ano. Má se na mysli, to co už je tam jaksi navíc. Tzv, přídatné látky Umami – chuť glutamátu maskuje jídlo, které žádnou chuť nemáAutor: Isifa.czAsijská kuchyně přinesla světu novou, tzv. pátou chuť umami. Mnoha lidem ale také bolesti hlavy, protože jim vadí přemíra glutamátu sodného. Navíc často jde jen o levný kuchařský trik.
u nas znam dost asijskych restauraci, ktere inzeruji, ze nepouzivaji glutamat sodny.
Krásná ,vášnivá, zasvěcená a velmi sofistikovaná debata „Odborníků na cokoli“ ,by mě jen zajímalo jakou „kvalitu“  převážíte v plných vozících ze supermarketů do svých automobilů,zřejmě se se jedná pouze a výhradně o „farmářské“ obchodní řetězce s nejvyšší kvalitou sortimentu takže není co řešit ,hej ?      
Jak víte, že každej jezdí do supermarketu nakupovat úplně všechno?..
Pan Marek tam jezdí a proto tam jezdí přece všichni. 🙂
Podle pana Marka “ podle sebe soudím Tebe “ ……..
Jj, internetoví vševědové….
Klamavá reklama se konečně někomu nevyplatila.
Je to spíše proto, že Vitana dnes vyrábí nechutné šunty plné glutamátů. Za KOMUNISTŮ byla polévka polévkou a to i z pytlíku, v konzervách bývalo maso… Ne jak dnes, ve všem jídle odpad…
To byl ovšem pouze důsledek faktu, že potravinářský průmysl byl o 50 let za dneškem, a současně podmínky pro pěstování zvířat byly podstatně benevolentnější, takže bylo levnější vykrmit krávu/kuře/prase než snažit se to fixlovat náhražkou.Ostatně dnes také koupíte konzervy s masem. Jen to nejsou ty za 10 Kč.
Budete mít zájem:  Alergie Na Bodnutí Komárem?
Uživatel požádal o vymazání
tak si přečtětě složení a potom mudrujte.
Ano, doporučuji Peklo na talíři – vepřové konzervy. Závěr po titulcích – konzerva pro hafíka… Tam maso je… Tu vepřovou z Hamé by měli servírovat Babišovi k obědu.
Tak ten kdo neví že se zvíře nepěstuje ale chová, ten ani nemůže vědět co bylo za socialismu
Potravinářský průmysl byl o 50 let za dneškem – prosím vás, kde vidíte nějaký pokrok? Podmínky pro pěstování zvířat byly benevolentnější – člověče, kdy jste se narodil?  Kdo vám vymývá mozek?  Pokrokem není  dovážení argentinského hovězího, polského masa, chilského drůbežího, či z které jihoamerické země ho  sem dovážejí.  Technický pokrok není zárukou pokroku  v kvalitě potravin. Nemyslím si, že máte pravdu.
Jen se nám tu nerozplačte.Polívka z pytlíku byl stejnej humus tehdy, jako dnes…
ano a kdo tvrdi opak, ten si pamatuje polevky za socijaaalizmu ve stejnem falesnem ruzovem svele jako krupicovou kasi=pohadku mladiPamatuji take, ze babicky tenkrat v samoskach bezne kupovaly glutamat, ktery byl inzerovan jako „chutova prisada do jidla“.
PS. a ten samy glutamat byl prisadou ve vsech tech polevkach v kostce jako Rumfordska atd atd

"Chicagský Titanic" uvěznil a zabil 220 Čechů. Stal se hrobem celých rodin

Měla to být oslava a poděkování zaměstnancům. Společnost Western Electric Company, jedna z největších místních firem, si v Chicagu pronajala celkem čtyři lodě včetně parníku Eastland, aby svým dělníkům dopřála celodenní odpočinkový výlet. Podle původního plánu mělo jít o cestu přes Michiganské jezero spojenou s piknikem v dunách poblíž Michigan City.

Přečíst článek ›

Cestující, z nichž plnou třetinu tvořili čeští přistěhovalci, se začali naloďovat v půl sedmé ráno. Šlo převážně o celé dělnické rodiny, pro něž byl takový výlet vzácnou a vítanou příležitostí, jak si trochu osladit život. V přístavu se tak shromáždily tisíce lidí, a čeština nebo alespoň český přízvuk se v jejich štěbetání rozhodně neztrácely.

Ve čtvrt na osm skončilo naloďování na parník Eastland, který byl ze všech čtyř lodí největší (na délku měřil přes 81 metrů, což se blíží standardní délce fotbalového hřiště).

Na loď nastoupilo celkem 2572 cestujících. Spousta z nich obsadila horní paluby, odkud mohli mávat svým přátelům a dalším příbuzným na břehu. Psalo se datum 24.

 července 1915 a do obrovské tragédie zbývalo už jen pár minut.

Lidi to smetlo jako mravence

Přetížená loď se vinou špatné konstrukce a velkého zatížení horní paluby začala v přístavišti téměř okamžitě zlověstně naklánět. Na chvíli se ještě narovnala, ale byl to jen krátký mezičas.

V 7:23 se vyklonila až do úhlu 45 stupňů. Do strojovny začala téct voda a její osazenstvo utíkalo na horní paluby.

Cestující, kteří sešli na nižší paluby poslechnout si lodní orchestr, začal zabíjet a drtit těžký nábytek, který se svážel ke straně.

„Seděli jsme dole uvnitř lodě a byli veselí, neboť jsme se těšili na zábavu. Bylo tam víc než dvě stě lidí! Asi po dvaceti minutách začala se loď kloniti a klesati k jedné straně. Nejprve jsme z toho měli švandu, neb jsme myslili, že je to obvyklé kývání lodi a že nehrozí žádné nebezpečí. Pojednou nás to všechny srazilo k jedné straně.

Piano se převrhlo, rozbilo a zabilo asi dvacet lidí. Všichni křičeli a hleděli se zachrániti. Voda vnikala do lodi,“ popisoval později začátek katastrofy v krajanském časopise Amerikán Národní kalendář syn českých imigrantů Bedřich Šimonek.

Ten se coby dvanáctiletý účastnil plavby (jeho otec, Bedřich Šimonek starší, byl teprve pátým českým zubařem v Chicagu, svou ordinaci zde otevřel v roce 1896, pozn. red.).

Přečíst článek ›

Za necelé dvě minuty se obrovský Eastland převrátil na bok a položil se na dno zhruba sedm metrů hlubokého přístavu. Loď se okamžitě stala smrtelnou pastí plnou vody. Pasažéři z dolních palub se zoufale snažili dostat se z kabin a z kalných vln, jež se valily dovnitř.

Ve větší nevýhodě byly ženy, protože si na sebe vzaly u příležitosti pikniku své nejlepší společenské šaty, většinou s rozložitými sukněmi, které jim teď bránily v pohybu.

Snažily se udržet na hladině a najít z lodi nějaký podvodní východ, ale ve většině případů šlo bohužel o marné úsilí.

Ani pobývání na horní palubě ale neznamenalo žádnou výhru. „Když se loď převrátila na bok, lidi na horní palubě to smetlo jako mravence ze stolu,“ napsal o katastrofě novinář Harlan Babcock z Chicago Herald. „Hladina řeky okamžitě zčernala obrovským množstvím bojujících, plakajících, vyděšených a topících se lidí. Maličké děti se převracely ve vodě jako korkové zátky.“

Ohromení lidé na nábřeží s hrůzou sledovali, jaká katastrofa se před nimi odehrává. Někteří se vrhli do řeky a pokusili se osobně zachraňovat topící, jiní házeli do řeky bedny a prkna, aby se křičící lidé ve vodě měli čeho zachytit. „Bože můj, ten křik byl strašlivý, ještě dnes mi zní v uších,“ řekl chicagským novinám jeden z dělníků pracujících v přístavních docích. 

Zdroj: Youtube

Záběry z pozdější záchranné akce zachytil a uchoval dokument, který v roce 2015 objevil v chicagských archivech student místní univerzity Jeff Nichols. V nizozemském válečném zpravodajském týdeníku našel jeden 55vteřinový záběr zachycující záchranáře v akci a půlminutový záběr sledující pokus o vyzdvižení převráceného parníku týden po katastrofě.

Brzy bylo zřejmé, že tragédie bude mít za následek stovky mrtvých. Jako provizorní márnice posloužila blízká zbrojnice druhého pluku, jež byla zanedlouho plná mrtvých těl. 

Zmizely celé rodiny

Lidé, kteří se nalodili na Eastland, prožívali během katastrofy čistou hrůzu. Českého přistěhovalce Františka Doležala, který na parník nastoupil spolu s manželkou a třemi dětmi, donutil nelítostný osud dokonce sledovat smrt vlastních dětí.

Spolu s ním totiž spadla do vody i jeho čtyřletá dcerka Marry, kterou chtěl zachránit, ale než na ni dosáhl, rozrazila jí hlavu lodní kladka, padající z paluby převracející se lodi. Zahlédl i to, jak jeho tříletý syn Frank zajel pod vodu. Doležal se pro něj několikrát potopil a zkoušel to znovu a znovu, ale v kalné vodě syna najít nedokázal.

Potápěl se tak dlouho, dokud ho zcela vyčerpaného nevytáhli záchranáři. Z celé rodiny zůstal sám, manželku ani děti už nikdy nespatřil.

O život bojoval i již zmíněný dvanáctiletý Bedřich Šimonek, jenž se po převrácení lodi ocitl uprostřed topících se nešťastníků. „Jsem dobrým plavcem a hleděl jsem se plováním udržeti na povrchu. Šlo to těžko. Asi šest osob se mě chytlo, ale strhly mne též dolů.

Strachem se mě pustily a snažily se jinak zachrániti. Následkem toho bylo mi možno dostati se opět na povrch. Byl bych rád pomohl jiným, ale nemohl jsem a byl jsem rád, že ztěžka jsem zachránil svůj vlastní život.

Budete mít zájem:  Prvni Priznaky Strevni Chripky?

Oknem lodi jsem se dostal ven a po provaze byl jsem vytažen na břeh – do výše asi patnácti střevíců na ulici,“ líčil později Šimonek v Amerikánu. 

Přečíst článek ›

O své zážitky z tragédie se s krajanským časopisem podělil také Vincenc Dubek, který byl na lodi se svou ženou Kateřinou a třemi dětmi (dcerou a dvěma syny). „Vykřikl jsem ´Skočte do vody!´ a už jsem byl ve vodě. Když jsem se dostal na povrch, byla již loď ve vodě. Spatřil jsem nejprve mladšího hocha a ploval jsem k němu.

V tom mne podruhé voda zalila, ale chlapce jsem už držel a dostal jsem se s ním až na člun po řece plující, na kterém jsme se zachránili. Díval jsem se na všechny strany, uvidím-li někoho ze svých drahých, ale nespatřil jsem nikoho. Voda náš člun unášela dolů k jiné lodi, kde nás vytáhli po žebříku nahoru.

Manželky, dcery ni syna jsem již více živých nespatřil.“

Pro samotné Chicago se stal symbolem katastrofy zejména osud sedmiletého Vilíka Novotného, který se utopil spolu s rodiči a sestrou Maruškou. Jeho tělo leželo týden ve zbrojnici, označené evidenčním číslem 396. Nakonec ho identifikovali jeho spolužáci Walter Čech a František Řežábek, po nich posléze i Vilíkova babička, které z celé rodiny nikdo živý nezbyl…

Časopis Amerikán zmínil i tragický příběh sedmičlenné rodiny Šindelářových (rodičů a pěti dětí), z níž nikdo katastrofu nepřežil.

Zkázu Eastlandu přivodil i Titanic

Proč k takové děsivé katastrofě vůbec došlo? Jako ve většině podobných případů, i tady sehrálo roli vícero chyb, které v konečném součtu vedly k tragédii.

Za prvé, parník Eastland nebyl původně vůbec určen pro přepravu cestujících, ale k převážení ovoce. Na výletní loď byl přestavěn až později, jenže ne moc zdařile, jeho problémem bylo především vysoké těžiště.

Při zaplnění cestujícími se snadno rozkymácel, což se poprvé ukázalo už dvanáct let před katastrofou, v červenci roku 1903, kdy nástup lidí na horní palubu rozkýval loď do té míry, že vytvořila vlny, které cákaly až přes přístavní můstek.

V témže měsíci došlo ještě k poškození zádi parníku, protože jeho sací síla byla taková, že přitáhla vlečný remorkér George W. Gardner, který do zádi narazil. Podobnou kolizi zaznamenal při svém odjezdu z přístavu i Titanic. Obě nehody byly způsobeny tím, že tehdejší námořní odborníci ještě dostatečně neznali sílu a chování lodí takových rozměrů, jaké se začaly stavět. 

A konečně ke zkáze Eastlandu přispěla i tři roky stará katastrofa Titaniku, respektive – paradoxně – snaha amerických úřadů předejít propříště takovým ztrátám na životech, jaké přinesl právě Titanic.

Vyšetřování této katastrofy totiž prokázalo, že na Titaniku nebyl dostatek záchranných člunů pro všech 2200 cestujících, což po jeho srážce s ledovcem přispělo k děsivému číslu 1500 mrtvých a utopených.

Nový americký federální zákon, přijatý poté, co se Titanic potopil, proto nařizoval, aby každá loď byla vybavena dostatkem záchranných člunů pro všechny lidi na palubě.

Eastland tak musel zvýšit počet svých záchranných člunů na 37, přičemž každý z nich vážil víc než půl tuny (zhruba 550 kilogramů).

Kromě toho musel být na lodi dostatek záchranných vest pro 2570 osob, což byla jeho maximální kapacita.

Většinu této hmotnosti nesla horní paluba, přičemž po zvýšení počtu člunů nikdo neprověřil, jak se přidaná váha projevuje na stabilitě lodi a bezpečnosti plavby. A k dovršení všeho zlého byly v době katastrofy prázdné i balastní nádrže, jejichž úkolem bylo právě to, pumpovat do lodi vodu a zajistit jí tak hlubší ponor a lepší rovnováhu. V době katastrofy ani jedna nádrž nefungovala.

Přečíst článek ›

„Vypadá to, že Eastland byl pravděpodobně od začátku odsouzen k zániku,“ zhodnotil všechny tyto chyby spisovatel a novinář Erin Kelly, jenž se zkáze parníku věnoval.

Konečný počet obětí činil 844 osob, což byla zhruba třetina všech lidí na palubě. Z tohoto počtu bylo 220 mrtvých Čechů. Velký počet obětí, asi 70 procent z celkového počtu, tvořili lidé mladší 25 let.

Pozůstalí i přátelé obětí samozřejmě chtěli vědět, kdo za neštěstí nese vinu – výrobce lodi, kapitán, inženýr, který loď navrhl? Jmenovitou odpovědnost se nakonec nepodařilo určit, nehoda byla přičtena souhře nešťastných okolností. Občansko-právní řízení kvůli odškodnění za více než 800 mrtvých se táhla po celá desetiletí, většina postižených rodin se však nikdy nedočkala pořádného odškodného.

Přečíst článek ›

Vitana je na prodej. Češi si vaří sami a polévky z pytlíku nekupují

Případné zájemce už obesílá americká investiční banka Lazard, která prodej pro Nory organizuje. Hotovo by mělo být do poloviny letošního roku. Zástupce norské společnosti informace přímo komentovat nechtěl.

„Nemůžeme komentovat spekulace ohledně prodejů a akvizic, protože jsme společnost listovaná na norské burze,“ uvedl pro MF DNES viceprezident pro korporátní komunikaci Hakon Mageli.

Nicméně možné změny v regionu nepřímo připustil s odkazem na prezentaci pro investory ze září loňského roku.

„V té jsme konstatovali, že naše východoevropské byznysy nedosahují kritické velikosti a že budeme revidovat naše strategické možnosti,“ dodal neurčitě.

Podle všeho by Orkla mohla prodat také své aktivity v Rakousku, kde funguje pod značkou Felix, a v Polsku, kde ovládá společnost Delecta. V Česku a na Slovensku operuje pod značkou Vitana.

Zájemce může dát za Vitanu až miliardu

  • Založena jako s.r.o.Graf v roce 1919 v Praze, byla to výrobna sladových výtažků.
  • V roce 1921 začala vyrábět polévkové kostky v pobočce v Chrudimi.
  • V roce 1925 zakoupila firma budova v cukrovaru v Byšicích a po rekonstrukci tam přesunula veškerou výrobu.
  • Na koci 50. let po připojení kralupského závodu na výrobu polévkového koření a kostek vznikl národní podnik Vitana v Byšicích.

Vitaně v Česku přitom už několik let po sobě klesají tržby, nadále se však drží kolem dvou miliard. Čistý zisk se jí v roce 2012 meziročně scvrkl na polovinu.

Slabým místem jsou zejména prodeje v Česku, zatímco vývoz jí meziročně mírně roste, tržby z domácí trhu klesly v roce 2012 asi o sedm procent.

Společnost zaměstnává ve třech výrobních závodech v Česku zhruba osm set lidí. Zástupci Vitany na dotazy MF DNES včera nereagovali. Předpokládaná prodejní cena se podle odhadů a spekulací z trhu pohybuje kolem 800 milionů až jedné miliardy.

O zájemcích se zatím pouze spekuluje. Padají jména zejména oborových hráčů – například chorvatské Podravky, tradičních sběračů „značek“ Unilever či Nestlé, ale také rakouské potravinářské společnosti Vivatis. Její zástupci na dotazy MF DNES však uvedli, že o tomto obchodu zatím nic nevědí.

Největší propad zaznamenaly instantní polévky

Trh takzvaných sušených potravin v Česku dlouhodobě klesá, podle dat výzkumné společnosti GfK asi o pět procent. To potvrzují také konkurenti Vitany, třeba Maggi, kterou vlastní potravinářský obr Nestlé.

Budete mít zájem:  Přírodní Léčba Zánětu Štítné Žlázy?

„Kategorie dehydratovaných potravin v pojetí Nestlé dlouhodobě klesá. Pokles kategorie v hodnotě je vyšší než pokles jejího objemu, dochází tedy ke snižování průměrné ceny výrobků zejména v důsledku vysokého promočního tlaku, tedy prodeje v akcích,“ říká Miroslav Matušinec, marketingový manažer Nestlé.

Požadavky na méně glutamátu, konzervantů a menšího obsahu soli. Aktuální informace v časopise Retail Info Plus.

Podle něj se nejvíce propadly instantní polévky a základy pro přípravu jídel. Naopak stále mírně rostou kořenící směsi a předpřipravená hotová jídla. „Dá se říci, že výrobky Maggi víceméně kopírují vývoj trhu,“ dodává Matušinec.

Lidé se totiž poučili z kuchařských show a dají více na čerstvost a více sami vaří. „Důvodem je především trend zdravého životního stylu. Zákazníci preferují čerstvé potraviny, z kterých si doma vaří sami,“ potvrzuje mluvčí řetězce Globus Pavla Hobíková.

„Poslední dva roky lidé určitě více přemýšlejí o tom, co jedí. Osobně mám pro používání rychle připravených jídel pochopení. Vždyť lidé mají po práci na vaření doma stále méně času. Ale určitě to nepatří do restaurací, tam je to zločin. V nich jsou lidé placeni za to, aby vám připravili poctivé jídlo,“ uvažuje Roman Vaněk z Pražského kulinářského institutu.

Tragická smrt vynálezce. Objevitel inzulinu Banting umíral ve sněhové pustině

Ačkoli Británie odrazila v největší letecké bitvě té doby dotírající německé bombardéry a zmařila Hitlerovy plány na pozemní invazi, její piloti stále bojovali a americká i kanadská pomoc byla nanejvýš vítaná.

Přispět spojeneckému úsilí se rozhodl svou mimořádnou tvůrčí invencí také sir Frederick Grant Banting, kanadský lékař, vědec, vynálezce a nositel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu z roku 1923.

Přečíst článek ›

Šlechtický titul i Nobelovu cenu získal tento výjimečný muž díky svému objevu inzulinu, jímž zásadně přispěl k léčbě následků jedné z nejrozšířenějších autoimunitních chorob, kterou je cukrovka.

Banting se o problematiku cukrovky zajímal řadu let a znal vědecké práce, které ukázaly, že příčinou jejího vzniku je nedostatek hormonu inzulin vylučovaného ve slinivce břišní.

Ve spolupráci se studentem medicíny Charlesem Bestem se mu podařilo tento hormon extrahovat ze slinivky psů a využít jej po biochemickém vyčištění k léčbě pacientů.

Havárie ve sněhové pustině

Do britské metropole však mířil s jiným svým vynálezem. Od roku 1938 se věnoval fyziologickým problémům pilotů za letu a prováděl klinická šetření pro královské kanadské letectvo. Výsledkem jeho bádání byl revoluční návrh tlakového oděvu, vymyšleného tak, aby zabránil pilotům omdlít při dokončování vysokorychlostních manévrů, provázených velkým přetížením.

Oděv chtěl Banting představit zástupcům britského letectva osobně, a tak nastoupil v osudný pátek do vojenského letadla s tříčlennou posádkou, která ho měla přes Newfoundland a Atlantický oceán dopravit do Londýna.

Přečíst článek ›

Krátce po vzletu však selhaly letadlu oba motory a brzy bylo zřejmé, že se do Anglie už nedostane. Jako východisko zvolil pilot nouzové přistání ve sněhové pustině asi 16 kilometrů jižně od kanadského přístavu Musgrave. 

Náraz do země byl bohužel mnohem tvrdší, než posádka zamýšlela. Radista a navigátor zahynuli na místě, Banting a pilot J. C. Mackey přežili, vědec se však bohužel vážně zranil a byl v kritickém stavu.

Trvalo hodiny, než se k havarovanému letadlu s přísně tajným posláním dostala záchranná služba. Když se vědec konečně dostal do nemocnice, bylo už pozdě. Brzy ráno 21.

 února 1941 zemřel a o necelé dva týdny později byl pohřben se všemi vojenskými poctami na hřbitově Mount Pleasant v Torontu.

Kdo byl vlastně tento pozoruhodný muž?

Válečný hrdina od mládí

Banting se narodil 14. listopadu 1891 v Allistonu v Ontariu a v roce 1916 vystudoval s nadprůměrným výsledkem lékařství v Torontu. Ihned poté se zapsal do armády a v březnu následujícího roku byl v hodnosti poručíka poslán do Británie. Následovala roční služba na západní frontě ve Francii, kde působil ve francouzsko-kanadské všeobecné nemocnici jako lékař praporu.

V létě roku 1918 převzal 13. kanadskou polní nemocnici poblíž Arrasu v severní Francii. V září téhož roku byl Vyznamenán Vojenským křížem za statečnost na bojišti, když pokračoval v ošetřování zraněných vojáků i pod palbou a byl přitom sám zraněn.

Přečíst článek ›

V únoru 1919 se vrátil domů do Kanady a začal pracovat v torontské nemocnici pro nemocné děti. V létě téhož roku opustil armádu.

Po několika měsících práce v Torontu si otevřel vlastní lékařskou praxi v Ontariu a v roce 1920 začal působit na částečný úvazek jako asistent ve Fyziologickém ústavu na Západoontarijské univerzitě. Někdy v té době ho zaujala problematika cukrovky, jíž se začal studijně věnovat. 

Objev inzulinu

Díky četbě vědeckých prací a lékařských článků o slinivce břišní Banting věděl, že cukrovku vyvolává nedostatek hormonu, který slinivka břišní produkuje, a začal se zabývat myšlenkou, jak tento hormon izolovat a dodat tělu uměle. 

V roce 1921 začal v laboratoři profesora fyziologie Johna Jamese Rickarda Macleoda zkoumat možnosti extrahování tohoto hormonu, přičemž největšího pochopení a podpory se dočkal u Macleodova asistenta, studenta lékařství Charlese Besta.

Ve spolupráci s ním se mu podařilo 27. září 1921 izolovat z Langerhansových ostrůvků v psí slinivce látku pojmenovanou jako isletin a několika pokusy provedenými rovněž na psech si ověřil, že při léčbě projevů cukrovky skutečně funguje.

Přečíst článek ›

Pankreas psů však nemohl pro masovou produkci léku postačovat. Členem výzkumného týmu se proto stal další specialista, biochemik James Collip, jenž přišel na to, jak extrahovaný hormon čistit.

Banting tak mohl začít používat k výtažkům isletinu také břišní slinivky krav a prasat. Na světě byl nový lék, jenž jeho vynálezci nakonec přejmenovali z isletinu na inzulin.

Prvním pacientem, jemuž byl úspěšně aplikován, byl čtrnáctiletý diabetik Leonard Thompson.

I když Banting získal inzulin ve spolupráci s Macleodem, nevycházel s tímto fyziologem nejlépe (více si cenil spolupráce se studentem Bestem) a v roce 1922 si raději otevřel vlastní soukromou ordinaci a diabetickou kliniku v kanadské nemocnici pro vojenské veterány na Christie Street v Torontu. Když 25. října 1923 získal spolu s Macleodem za převratný objev inzulinu Nobelovu cenu, rozdělil se s Bestem o svůj díl finanční odměny, aby tak vyzdvihl jeho podíl na objevu. Macleod naopak podobně ocenil přínos biochemika Collipa.

Na armádu nezapomněl

Přestože z armády odešel, zůstal Banting nadále veden jako důstojník v záloze, a když v roce 1939 vypukla nová světová válka, okamžitě nabídl Královské kanadské armádě své služby. Stejně jako za první války navrhoval, že bude sloužit přímo v Evropě v bojových liniích, ale vojenští velitelé se rozhodli využít spíš jeho mozek než odvahu, a zařadili jej ke zdravotnickému sboru.

Přečíst článek ›

Protože hlavní tíha bojů spočívala v té době na bedrech britských pilotů, zaměřil se úspěšný vědec zejména na to, jak by situaci co nejvíce ulehčil jim. Vedle otázek spojených s působením přetížení se zabýval také možnostmi léčby popálenin a působil jako styčný důstojník mezi britskou a severoamerickou zdravotní službou.

Svůj poslední vynález, jímž byl speciální letecký oblek, již bohužel britským pilotům doručit nedokázal…

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector