Když se život chýlí ke konci …
Na skutečnost, že se život nemocného nachyluje k samotnému závěru a zbývá již pouze několik dní života, nás upozorní následující příznaky.
Nemocný se stává čím dál tím více unaveným, zhoršuje se jeho pohyblivost, postupně ubývá tělesných sil, začíná být plně závislý na pomoci druhých osob, stává se ležícím. Z toho důvodu je nutno dbát na to, aby nevznikly otlaky kůže (tzv. proleženiny – dekubity). Nejvíce ohroženými místy jsou zejména oblast hýždí a paty.
Dbáme na to, aby nemocný měnil polohu, z polohy na zádech po 2 hodinách otáčíme pacienta na pravý bok, po 2 hodinách opět na záda a poté na levý bok. Interval polohování je nutný zachovat i v noci, kdy lze otáčet po 3 hodinách. V poloze na zádech pod bérce podkládáme polštář tak, aby ho paty přesahovaly a neležely na podložce.
V poloze na boku zapřeme nemocného o polštář položený za jeho záda, mezi dolní končetiny vložíme malý polštářek, aby se kolena a kotníky mezi sebou nedotýkaly. Je vhodné použít podložku z ovčího rouna a zastlat ji do lůžka položením na prostěradlo.
Přes ni položíme napříč lůžka plátěnou podložku (lze použít i pevné plátěné prostěradlo přeložené na polovinu) a zasteleme ji z obou stran lůžka. Tato podložka nám umožní lépe pacienta polohovat ve dvou osobách.
K ochraně kůže používáme kosmetické přípravky. Suchou kůži promašťujeme olejem či zvláčňujeme tělovým mlékem. Oblast kolem konečníku chráníme ochranným krémem – např. pastou Menalind, rybí mastí či zinkovou pastou.
U nemocného můžeme pozorovat ospalost. Postupně ztrácí zájem o okolí, prospí větší část dne. Postupně ochabují všechny smysly. Do poslední chvíle života však bývá zachován sluch. I když nemocný vypadá že spí, vnímá a slyší, proto vždy pamatujeme na to, co před ním říkáme a snažíme se mu říci, co cítíme, že má být řečeno.
Někdy naopak může být dezorientovaný a to časem i místem (neví, co je za den a kde je)a projevovat neklid. Někdy může nemocný mluvit o odchodu, odjezdu, volat své rodiče. Při projevech neklidu se snažíme mluvit pomalu, klidně, dáváme nemocnému najevo svou fyzickou blízkost. Pečujeme o jeho bezpečnost, předcházíme ev. pádu z lůžka.
Nemocný je bledý, hubne, přestává jíst a pít. Umírající pacient nemá již tak vysoké nároky na přísun energie ze stravy a je proto přirozeným procesem, že ustává potřeba jíst a pít.
Rodinu může tato skutečnost uvést do stresu a obav a často se mohou dožadovat podávání tzv. umělé výživy ve formě infuzí.
Je potřeba, aby lékař pečlivě zvážil, zda je nemocný ve fázi, kdy mu infuze prospějí, nebo zda je nemoc natolik pokročilá a stav závažný, že by infuze přinesly spíše negativa ve smyslu zátěže srdečně cévního systému, plic, hrozících otoků, vyšší sekrece do trávicího traktu i dýchacích cest a tedy i riziko zvracení a ztíženého dýchání. Někdy rodina v panice a obavách z dehydratace nechá narychlo převézt nemocného do nemocnice, ale přitom by bylo vhodnější nechat ho v klidu završit svůj život v jeho známém domácím prostředí.
Pokud nemocný přestává jíst a pít, podáváme mu častěji během dne malé porce jídla. Vhodná je polévka, kaše, pudink, tvaroh, smetanové jogurty, omáčky. Pokud odmítá jídlo, nenutíme ho do něj, ale snažíme se mu zachovat příjem tekutin.
Vhodný je bujón, džus oblíbené chuti popíjený pomocí slámky, pár doušků piva či jiného oblíbeného nápoje. V lékárně lze zakoupit výživové nápoje s vyšším obsahem energie a bílkovin. Jedná se např. o přípravky Nutridrink, Nutricomp, Resource, Nutrilac apod.
Tyto nápoje jsou vhodné k popíjení v průběhu dne. Jedna lahvička Nutridrinku energeticky nahradí jedno denní jídlo. Většina těchto nápojů má mléčný základ a různé příchutě (káva, vanilka, čokoláda, apod.).
Pokud nemocný nemá rád mléčné příchutě, lze volit variantu džusovou (Nutridrink fat free, která se vyrábí v jahodové a jablečné příchuti).
Pokud nemocný nemá sílu nasát tekutinu brčkem a má zachovalou schopnost polykání, lze přistoupit k pití pomocí 20 – 50 ml injekční stříkačky, na kterou nasadíme hadičku.
Při podávání tekutin po stříkačce je vždy nutno počínat si velmi opatrně, neboť při rychlém podávání tekutin hrozí jejich vdechnutí do dýchacích cest s následkem dušení či zápalu plic.
Před pitím dáme pacienta do polosedu, natáhneme do stříkačky nápoj, hadičku vložíme opatrně do úst nemocnému – zasunutím kolem ústního koutku a podáme pomalu 5 ml tekutiny. Počkáme na polknutí a teprve až nemocný polkne, dáme dalších 5 ml.
Další možností je pití ze speciálně upraveného hrníčku s náústkem, z lahvičky od džusu Jupíku či z dětské kojenecké lahve se savičkou, do níž prostřihneme nůžkami větší otvor, aby tekutina po naklonění měla tendenci v malém množství sama vytékat. Opět si počínáme pomalu, opatrně, vždy vyčkáme na polknutí a nikdy nevpravujeme více tekutiny naráz.
Mezi velmi nepříjemné příznaky patří sucho v ústech. Ke zmírnění osychání sliznic používáme cucání ledových kostiček, které lze vyrobit nejen z vody, ale třeba z džusu různých příchutí, z nutridrinku, coca-coly či jiných oblíbených nápojů. Někoho osvěží malá porce zmrzliny či ovocného pyré.
Pokud již není zachována schopnost polykání, pečujeme o dutinu ústní, sliznice a rty.
Pokud není nemocný schopen cucat ledové kostičky, čistíme mu dutinu ústní pomocí štětiček napuštěných olejíčkem s citronovou chutí (Lemogil), nebo pomocí tamponků smočených v oblíbeném nápoji, olivovém oleji, případně v ústní vodě (např. Tantum verde) nebo mu zvlhčujeme patro a jazyk pomocí malého rozprašovače naplněného vodou či minerální vodou.
Při obtížném polykání je nutno léky, jež nemocný užívá, zredukovat na minimum dle zvážení lékaře. Vždy je nutné ponechat léky tišící bolest, horečku, zvracení, léky zklidňující a léky proti křečím.
Pro snažší polknutí tablety nadrtíme ve hmoždíři a podáváme je na lžičce přesnídávky či jogurtu.
V této fázi obtížného polykání je rovněž vhodné zvážit jiné lékové formy, a to například náplasti, čípky, injekce.
Dalším příznakem umírání je zrychlení pulzu a pokles krevního tlaku, rychlé mělké dýchání, neschopnost odkašlat, s čímž souvisí někdy též i chrčivé dýchání, které je vnímáno ze strany rodinných příslušníků velmi negativně, neboť mají strach, že se nemocný dusí a často se dožadují odsátí .
Pacientovi samotnému však nezpůsobuje chrčivé dýchání tak značný dyskomfort a naopak nepříjemně vnímá zavádění odsávací kanyly do dýchacích cest.
Odsávací kanylou jsou dýchací cesty vždy podrážděny a efektivně odsát lze sekret hromadící se v průduškách pouze u pacientů se zavedenou tracheostomií (kanylou zavedenou do průdušnice v oblasti krku), což většina nemocných nemá. Zaváděním odsávací kanyly ústy není možné proniknout koncem kanyly do dolních cest dýchacích.
Z tohoto důvodu volíme pro pacienta šetrnější způsob odstranění hlenů z dýchacích cest a to polohováním na bok, kdy je umožněno sekretu vytéci z průdušek do průdušnice, dále lze provádět masáž hrudníku s vibrací, jež sekret uvolní.
Poslední dny a hodiny člověka jsou jak pro umírajícího, tak pro doprovázejícího extrémně náročné a je proto dobré je prožívat v rodinném kruhu.
Doprovázející osoba bdící u nemocného potřebuje také sama načerpat sílu spánkem, procházkou na čerstvém vzduchu, potřebuje obstarat domácnost apod.
a je tedy dobré, pokud ji na určitou dobu může u lůžka umírajícího zastoupit jiný člen rodiny.
Je-li nemocný věřící je vhodné, aby rodina zkontaktovala kněze a poprosila ho o návštěvu s udělením svátostí.
V době umírání je důležité zachovat klidnou, láskyplnou a důstojnou atmosféru, vyhnout se spěchu, panice, naříkání. Umírající člověk potřebuje vědět, že je milován, ale zároveň i to, že rodina bude fungovat i po jeho odchodu, že jeho blízcí zvládnou to těžké, co je bude čekat.
Ve chvílích bdění u umírajícího je dobré dát mu najevo svou blízkost. Můžeme ho např. držet za ruku, nebo položit svou ruku na jeho hrudník a pomáhat mu tak uvědomovat si vlastní dech.
Může být vhodné zazpívat oblíbenou písničku nemocného, pustit jeho oblíbenou hudbu, pronést modlitbu či setrvat s nemocným v tichu, být s ním a podpořit ho tak v nejtěžší chvíli. Je možné říci poslední důležitá slova rozloučení, díků. Mohou to být například tyto věty: „ Mám tě rád(a). Děkuji ti…, Odpusť mi…, Odpouštím ti…, Můžeš odejít.“
Okamžik blížící se smrti poznáme dle následujících pěti příznaků:
Nemocnému se změní vědomí, často upadá do bezvědomí, neodpovídá. Oči mohou být zavřené či pootevřené a pohled upřený do jednoho místa. Srdce začíná pracovat nepravidelně. Je obtížné nahmatat pulz.
Pokud již nelze nahmatat pulz na zápěstí, smrt nastává zpravidla během několika hodin. Rovněž dýchání je změněné, nepravidelné, s dechovými pauzami, kdy nemocný na několik sekund přestává dýchat.
Dolní i horní končetiny začínají chladnout, dostávají nafialovělou barvu (cyanoza), která je patrná též na nose, nehtových lůžkách.
Ve chvíli, kdy umírajícímu zcela ustal dech, nelze hmatat pulz na krkavici a nereaguje na slovo ani dotek, nastává okamžik smrti. Není důvod k panice. Doprovázející osoba setrvá v tichém bdění u zesnulého.
Otevře okno, může zapálit svíci. Svolá ostatní členy rodiny. Je vhodná chvíle k poslednímu rozloučení, společné modlitbě za duši zesnulého.
Modlitba může znít například takto: „Bože, uděl odpuštění a pokoj našemu drahému …… Přijmi ho ve své lásce, aby s tebou mohl žít navěky.“
Poté následuje umytí , oblečení a úprava těla zemřelého a to do dvou hodin od okamžiku smrti. Po dvou hodinách začíná tělo tuhnout a oblékání by bylo obtížné.
Pokud jsou oči zemřelého pootevřeny, zavřeme je přiložením zvlhčených mulových čtverečků. Dolní čelist podložíme stočeným ručníkem, případně ovážeme obinadlem tak, aby ústa zemřelého byla zavřena.
Učešeme vlasy, ruce sepneme a vložíme do nich květiny, obrázky, růženec či fotografie.
I když úmrtí bylo očekávané a proběhlo v domácím prostředí, je nutné zavolat lékaře, a to buď pacientova praktického lékaře, je-li dostupný, nebo lékaře RZP.
Dalším krokem je kontaktování pohřební služby za účelem odvozu zemřelého do chladícího boxu, kde setrvá do dne pohřbu.
Rodina se domluví, kdo bude vypravovat pohřeb a navštíví pohřební službu, s níž domluví datum a náležitosti obřadu.
Zaměstnanci pohřební služby obvykle vyžadují občanský průkaz zemřelého, který spolu s listy o prohlídce zesnulého dopraví na matriku příslušného městského úřadu.
Matrika pak vystavuje úmrtní list, který je zaslán na adresu vypravitele pohřbu zpravidla do 3 týdnů.
Smrt milované osoby patří k nejtěžším ztrátám v životě. Rodinní příslušníci při ztrátě blízkého člověka vstupují do náročného období truchlení, v němž prožívají hluboký zármutek, cítí se opuštění, zoufalí a bezmocní. Jejich život se natrvalo změnil a mohou mít pocit, že ztrácí smysl.
Smyslem období zármutku je postupné přijetí reality ztráty a akceptace velké životní změny, kterou úmrtí přineslo.
Při prožívání žalu si pozůstalí uvědomují, jak byl zesnulý člověk jedinečný a důležitý. Čím více svého blízkého milovali, tím intenzivněji ztrátu prožívají. Žádná smrt nemůže přerušit lásku, kterou k milované osobě cítíme.
Smrt je koncem života, nikoliv koncem vztahu.
R.Silvermannová
SLOVO PŘÁTELŮM OSTRAVSKÉHO BOSKA
5. neděle postní ve Čtyřicetidení
V týdnu jsem objevil připomínku P. Alfreda Delpa, jezuity, který byl před 75 lety popraven v Berlíně. R. 1941 o slavnosti apoštolů Petra a Pavla v Mnichově v jezuitském kostele kázal:
„Čím žiješ, církvi? Na co umíráš, církvi? Jsi církví života nebo jsi u konce? Zdá se, že jsi sama sobě překážkou na tvé cestě…. Jsme na mrtvém bodu. Úřad má špatnou pověst a musí se nově legitimizovat. Jenže strach je naše “kardinální ctnost”… Víme vše nejlépe a jsme spokojeni sami se sebou…“
Jak se vám podařilo ve středu
v poledne spojit se s papežem Františkem a ostatními k Modlitbě
Páně? – Ne že by bylo potřeba Pánem Bohem zatřást semknutým šikem. Spíše chtěl
Pánův Služebník pohnout námi. V Bosku se to spíš nepovedlo.
Nemluvili jsme
o tom mezi sebou, nepovzbudili jsme se navzájem k tomu, ani jsme se
nesešli včas, televize řvala na plný koule a … (?) I to se stává.
Jak se
podařilo v pátek večer připojit se k Františkově modlitbě na prázdném
svatopetrském náměstí?
NOUZOVÝ STAV – Ztráta nebo zisk? Újma nebo obdarování? – V tom běžném systému
obživy, soužití, výchovy a … si netroufám tvrdit. Ale v duchovním životě
si dovoluji říci, že mnohým z vás rozumím.
Před 4 roky jsem
v Litomyšli o Popeleční středě vstoupil do Čtyřicetidenní přípravy na
Velikonoce společně s evangelíky, husity i „českými“ bratry. Byl jsem
obviněn z údajné nedovolené koncelebrace s nekatolíky a postaven mimo
službu. Na 4 měsíce.
Ukázalo se, že k trestnému činu proti Eucharistii
nedošlo. Nakonec jsem byl poslán sem do Ostravy (sesazený trnavský arcibiskup
Bezák se i se svým kněžstvím musel vypařit). To čtyřměsíční vakuum se mi teď
vybavuje, a proto si umím živě představit bezradnost a úzkosti mnohých
z vás.
Vyšel jsem z toho trochu pomlácený, dezorientovaný,
nedůvěřivý… ale troufám si říct i s novými zážitky a zkušenostmi. A řeknu
vám: stojí to za to. Takže: nebojte!
Do letošního roku jsme vstoupili se
znovustavěním Mariánského sloupu v Praze na Staromáku. Názory těch pro i
těch proti se dají dohledat podle vlastního zaujetí. Já se podělím o dvě osobní
zkušenosti, z Babic a z Fryšavy.
Jako novokněz jsem zajížděl do Babic, kde se odehrály známé události z r.
1950.
Po Listopadu ´89 se lidovci na okrese domlouvali, že by bylo dobré ten
komunistický památník z návsi odstranit a Muzeum dělnického hnutí ve
zrušené škole předělat. Skvělý kostelník p. Ludvík Stehlík (politický vězeň,
jako jeho otec), sám lidovec, však prohlásil: „To by byla velká škoda. Jen ať
se naše děti a vnoučata mohou dívat na to, čemu my jsme museli věřit.
“ A dodal:
„Co se stalo, nejde odestát.“ Přemýšlel o něčem novém, co by posloužilo všem
občanům. Pak jsem působil na Fryšavě. Chtěli jsme obnovit zvonici na Třech
Studních. Nastaly však dohady ohledně Panny Marie, jaké části života nebo
jakému místu zjevení jí byla zasvěcena.
Až přišel oduševnělý bodrý rodák: „Jsme
tu na Třech Studních, silnice vedou na tři strany, žijeme tu vedle sebe
katolíci, evangelíci i ateisté. Pojďme zvonici svěřit nejlépe komunikující
Trojici. Boží Trojici.“ Přijel biskup Herbst a slavnost se týkala všech občanů
z obce i okolí. Trochu jsem si ty citáty upravil, protože už zapomínám,
ale pointu jsem uchoval.
Život jde dál. Psychiatr Cyril Höschl říká: „Není
důležité, co se nám děje, ale jak to čteme.“ A tak k četbě jako pomoc nabízím:
Když jsem navštívil ekumenickou
komunitu bratří v Taizé, mohl jsem hovořit s představeným br. Aloisem
nejen o jejich eucharistické pohostinnosti, ale také o jejich společném slavení
nesvátostného
smíření. Byl to pro mě znovuobjev.
Tuto neděli, 5. ve Čtyřicetidení,
čteme o vzkříšení Lazara (Jan 11,1-45).
Máme-li doma někoho, poprosme jej o
pomoc, zda by do toho nešel s námi. Do četby, do mlčení, do ticha, do
naslouchání, do opatrného sdílení jeden druhému, do uzarděné modlitby… Mějme
k tomu připravený čistý list papíru.
Františkán Richard Rohr k tomu
říká: „Prázdno se v křesťanství
hledá k tomu, aby bylo vyplněno, abychom byli připraveni a otevřeni.
Utváří se v lůně Panny Marie tak, aby v něm mohl být počat Kristus.
Souhlasím, že cílem křesťanské modlitby není hledání jakéhosi
transcendentálního prázdného stavu vědomí.
Naším cílem je ale odpoutat se od
vlastního ega, od svého já, tak aby Kristus s námi mohl konat, co chce. Ať
chce totiž Bůh ke mně promluvit cokoli, já sám přitom stojím mimo. Vyprázdnit
se pro nás znamená, učinit tak kvůli plnosti. Avšak ona plnost je něco, o čem
ani nevíme, že to očekáváme; nevíme, jak ji definovat, a neumíme říct, kdy jsme
ji dosáhli.
A když jsme ji dosáhli, nemůžeme na ní stavět, jinak se nám stane
modlou. Většinou píšu tak, že se posadím k psacímu stroji. Jen tak sedím.
Někdy tak sedím dlouho – ani nevím jak – a když mi přijdou slova, jsem
připraven psát. Když přijdou, mám před sebou připravený papír. Ve svém životě
se vůbec snažím mít vždy tenhle prázdný list k dispozici.
Je to prázdný
list, který musíte hledat každého dne. Odstraňte všechny své programy, zranění,
potřeby a strachy tak, abyste nabídli Bohu prázdný list pro případ, že by vám
na něj chtěl do duše vepsat nějaká slova.“
Tentokrát (ač se to na první
poslech bude zdát divné) nabízím píseň od Ztracené kapely, kterou
v Bosku rádi zpíváme. Ve středu 25.3. jsme slavili Boží Vtělení. Každý
z nás máme možnost podílet se na tom, aby Slovo „stanovalo“mezi námi.
Některým se to už daří delší dobu, třeba 12 let J.
A tu se nás rozhodne
Ježíš pozlobit a ztratí se nám na 3 dny. A správní rodiče zpanikaří, zda se mu
něco nestalo. Těm, kteří s ním putují déle (?), před očima skutečně umře.
Naštěstí na 3 dny. Takže se těch 3 dnů Velikonočního Tridua nebojme, zbytečně
nepanikařme.
Třeba objevíme, tak jako Josef s Marií, kam Ho to ve
skutečnosti táhne.
A na závěr dávám slovo opět
jezuitovi, tentokrát P. Janu Rybářovi, starci z Podkrkonoší. Ke karanténě říká: „Sedíme sami doma a přemýšlíme, proč to všechno, co nás to přepadlo.
Dříve by lidé řekli, že virus je trest Boží. Dnes víme, že Bůh netrestá. Nebo
nám bleskne hlavou – to máme za to, že stále víc peněz dáváme na zbrojení místo
na mírové účely.
Ale co když je lidstvo nemocné a vzpírá se léčit se
evangeliem?! Smutek má ten, kdo si chce jen užívat. Teď je naprosto omezen! My
křesťané si také rádi užíváme, ale známe také cenu odříkání. Bez něj bychom
ztratili z očí náš cíl, a sice to, že jsme na cestě, která je úzká a strmá
(Mt 7,14). Na této cestě si člověk
musí hodně odříci.
Pokud jsme na to pozapomněli, pak nám tato současná situace
pomáhá. Blahobyt je totiž stálá nástraha “knížete tohoto světa” (Jan
14,30). My ji přemáháme odříkáním, četbou
evangelia a modlitbou srdce, slov, růžence. Náš rozhodný závěr tedy je, že
život člověka je cestou k Bohu a jeho vůle je, unést život. Zůstáváme
klidní (Iz 30,15).
Jak je dobře být
křesťanem!“ A pokud chcete i naživo, tak díky radiu Proglas Všimli jsme si.
Na dálku jsme spolu denně ve 20:00 při modlitbě. Pokud byste chtěli přes obrazovku, pak salesiáni ze Žabin nabízejí růženec na Boscopointu.
Jiří Veselý
Tramp the stars (@llllllllleonka). Ask me anything on ASKfm
Previous Hledám sama sebe-svůj význam v téhle společnosti-svůj osud…Hledám štěstí-život, o kterém tajně sním…
Hledám lásku-člověka, který mě bude milovat jaká jsem-partnera na celý život-slova, která mi pohladí srdce-objetí, které mě znovu slepí…
Hledám smysl života-obnovu společnosti-otázky ohledně lidstva a jejich odpovědi-život po smrti-svobodu…
Hledám duše zemřelých-jejich poslední pocity, myšlenky-místo, kde odpočívají…
View more
Také ti přeji štěstí, zdraví, lásku, pohodu a ty dárečky samozřejmě taky 🙂
View more
Za co život stojí?Ptají se, ale všechno vědí.Možná jsou to maličkosti,
- a možná tvorové z masa a kostí.
- a cestičku hledat v nekonečných tmách.
- vše ostatní se v tmu změnilo.
- View more
Ale proč se upínat k lidem,lžou, trápí a spolčují se zlem.Možná by měl být každý sámŽiji, ale zároveň umírám,ten kdo mě zachrání tomu srdce dám.Je to jediné, co mi ještě zůstalo,
Mizí z mého těla v podobě slz. Každá slza s sebou nese jeden sen, který už se nevyplní. Zmizí ve smutku, bolesti. Proto jsem pořád smutná, proto mi chybí sebevědomí, proto nemám fantazii, proto už nemám sny. Vím, že o ně stejně přijdu….
View more
Touha? Štěstí? To už se vytratilo, nikdo nepochopil cenu života. Sliby? Žádné nejsou. Nikdy nebyly. Vždy to byli jen sladké řeči, kterými nás balamutili. Ale teď už jsem dospěla, vím že život není o touze, štěstí, slibu. Život je o bolesti, ranách, které se nehojí, o zradě. Kde je ten starý svět, plný lásky, touhy, zdraví…
View more
Ano. Naše životy se zastaví. Nastane tma, nekonečné černo, kde nezasvítí ani paprsek naděje. Naše největší noční můry nás budou pronásledovat. Nezbude nám ni jiného, než se našemu strachu podřídit. Stát se jeho součástí. Už nám na cestu nebude svítit měsíc, už nám nebudou hvězdy ukazovat směr, kterým se vydat, ani slunce nám nebude dávat energii jít dál. Stanou se z nás temné stíny naší duše. Budeme bloudit ve věčných kruzích, bez možnosti vybočit. Pronásledováni, chyceni, pohlceni…
View more
Touha je pro mě jako růže…rudá růže, která má lákavou vůni, pro každého jinou, přesto stejně působící…snaží se dostat člověku pod kůži, zmást ho, ovlivnit ho…je neodbytná a hodně chtěná, každý si chce přivonět, sáhnou, ale kdo jí podlehne, stane se pro něj závislostí…
View more
Okej a děkuji ti mocccc. Příště bez anonymu, abych tě mohla sledovat. 🙂 😉
View more
Každý má svou hvězdu, ve které se ukrývají vzpomínky, naděje, tajemství, bolest..
View more
Využiji otázku a pogratuluji Leovi za „výhru“ Oscara. Fakt jsme mu to ze srdce přála a věděla, že si ho zaslouží. Ve svých rolích do toho dává srdce i duši a proto je pro mě tak oblíbeným hercem. Takže Leo konečně jsi se dočkal..:D GRATULUJI
View more
Barvíš svět narůžovo, ale jednou ti dojde barva a ty si uvědomíš, že jsi žil ve špatném světě. Tvoje realita byla sice krásná a ty jsi se vznášel v oblacích, ale teď jsi tvrdě dopadl na zem, na krutou realitu. Tvůj nový svět, který teď vidíš černo bílý se ti vůbec nelíbí, chceš zpátky svou realitu, ale už to nejde, došla ti fantazie, tvá růžová barva se mění na temně černou a ty tápeš ve světě, který neznáš….
View more
Strach. Šíří se rychleji než světlo, je to něco jako nákaza. Bojí se jeden a rázem jich jsou desítky. Ale proč se bát? Je k tomu vůbec důvod? Co když je to jen něčí výmysl? Co když ani strach neexistuje? Možná si ho jenom nalháváme, vytváříme si jeho iluzi. Ale kdo vlastně ví, co je to strach? Kdo má tu zodpovědnost nést to tajemství? Kdo se postará, aby se už nikdy nikdo nebál? Kdo nás před ním zachrání?…
View more
Nedokážeš, neexistuje, nesmíš, nemůžeš, nevěř….
View more
Johnny Deep_
Můj obdiv si zasloužil, protože je neuvěřitelné lidský. Je to skvělý herec, který se nebojí hrát i blázny nebo vrahy. Miluji jeho role, umí se do nich vžít a zahrát je vždy na 200%. Přitom je to úplně normální člověk s velkým srdcem v těle a neštítí se navštívit nemocné děti v nemocnici a zvednout jim náladu. Je to člověk, kterým by měl být každý. ♥♥
View more
V tmavých uličkách velkých městZa každým stínemV temné černi nociV zákrytech matčiných svatebních šatůPod každým kamenem na ZemiV jediné kapce deštěZa šedivou kápí všedního dneV husté mlze zbarvené do mléčné bíléV nepřístupných lesíchV knihách, mezi řádkyNa obloze jako jedna z hvězdV očích každého živého tvoraV paprscích teplého letního slunceNa střeše vysokého mrakodrapuZa obláčkem ve tvaru slůnětePod tečkou za každou větou
…
View more
Ano, máš pravdu. Napsala jsem, že jsem raději venku a přitom jsem vysedávala tady. Ale něco ti povím. Ask je pro mě zatím nejlepší sociální síť, jakou jsem si kdy založila a nelituji jediné vteřiny ztrávené zde. Jsem tu ráda, protože zde mohu psát své myšlenky, názory, pocity. Tady se nemusím za nikoho vydávat. Tady jsem sama sebou.Jsou tu báječní lidi, kterým se líbí mé názory, dokonce by je řekli úplně stejně. Jsem za tyhle lidi opravdu ráda a těší mě, že s nimi mohu sdílet své myšlenky.Nejšťastnější ale jsem venku. Mezi zvířaty, rostlinami, stromy. Přeber si to jak chceš, ale věř, že já jsem ráda jak tady, tak na čerstvém vzduchu.
View more
Utíká mi život….Moc rychle se blížím ke konci…Každou chvíli, kterou probrečím, jsem blíže a blíže…Proč se nesměji?…Protože život je moc krátký…
Ale přeci jen jsou tu chvíle, které trvají věčnost, ale zároveň jsou mou vteřinou…
View more
Já nejsem nudná ani placháJSEM INTROVERT-Umělec-Milující člověk-Snílek-Bojovník
-Hledač…
View more
Ach ta doba :,) 😀
View more
Oblíbené citáty
☰
Anna 13
- Autoři 50
- Série 14
- Žánry 13
- Seznamy
- Citáty 4347
- Uživatelé 3
„- U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě, a přece nenalézají to, co hledají. – Nenalézají … – odpověděl jsem. – A přesto by mohli, najít, co hledají v jediné růži nebo kapce vody… – Ano – odpověděl jsem. A malý princ dodal: Ale oči jsou slepé. Musíme hledat srdcem.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„„Důkazem, že malý princ skutečně existoval je to, že byl rozkošný, že se smál a že chtěl beránka. Chce-li někdo beránka, je to důkaz, že žije.““
— Antoine de Saint-Exupéry
„„Kdybych nařídil generálovi, aby byl mořský pták a on neuposlechl, nebyla by to chyba generálova, ale moje. Je třeba žádat od každého to, co může dát.““
— Antoine de Saint-Exupéry
„„Svět slz je tak záhadný.““
— Antoine de Saint-Exupéry
„Cíl bez plánu je jen přání.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Co mě na spícím malém princi tolik dojímá, je jeho věrnost květině, ten obraz růže, který v něm září jako plamínek lampy, i když spí… A tušil jsem, že je ještě křehčí. Lampy musíme dobře chránit: stačí závan větru a lampa shasne…“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Člověk je sám i mezi lidmi“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Člověk přece nemůže trvale žít z ledniček, politiky, financí a křížovek. Člověk to prostě nemůže. Člověk přeci nemůže žít bez básní, bez barev, bez lásky.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Člověk vnímá jen ten svět, který nosí v sobě.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Jedině děti vědí co hledají.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Krása je totéž jako štěstí.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Nikdy nejsme spokojeni, tam kde jsme.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Předpokládáme, že ostatní myslí stejně jako my. A z toho důvodu máme strach být uprostřed jiných sami sebou. Protože se domníváme, že nás ostatní budou soudit, dělat z nás oběť, zneužívat nás a obviňovat, jako to děláme my sami. Ještě dříve, než nás mají příležitost zavrhnout jiní, zavrhneme se sami.“
— Miguel Ángel Ruiz Macías
„Když cítíte lásku sami k sobě, nežijete už svůj život v závislosti na názorech jiných lidí. Nepotřebujete, aby vás druzí lidé přijímali nebo vám říkali, jací dobří jste, protože vy víte, kdo jste.“
— Miguel Ángel Ruiz Macías
„„Gatsby věřil v to zelené světlo, v šílenou vzrušující budoucnost, která před námi rok za rokem ustupuje. Teď nám unikla, ale to nevadí – zítra poběžíme rychleji, ještě víc rozpřáhneme paže… A jednoho nádherného rána – Tak se potácíme kupředu, jako lodě proti proudu, bez přestání odnášeni zpět do minulosti.““
— Francis Scott Fitzgerald
„A tak sebou zmítáme dál, lodě deroucí se proti proudu, bez přestání unášeni zpátky do minulosti.“
— Francis Scott Fitzgerald
„Až někdy dostaneš chuť někoho kritizovat, vzpomeň si, že ne všichni lidé na tomhle světě měli takové výhody jako ty.“
— Francis Scott Fitzgerald
„Byl mužem své ženy, nepatřil sobě.“
— Francis Scott Fitzgerald
„Potom ji políbil. Když se jejich rty setkaly, rozkvetla pro něj jako květina a vtělení bylo úplné. (Velký Gatsby, s. 94)“
— Francis Scott Fitzgerald
„Člověk je sám i mezi lidmi.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Nestojím o učenost, důstojnost ani vážnost. Chci tuhle hudbu a tohle svítání a teplo tvojí tváře.“
— Džaláleddín Balchí Rúmí
„Víš, ty jsi přece jen trochu složitá.“ „Ale ne,“ ujistila ho spěšně. „Ne, to opravdu nejsem – jsem jenom – jsem jenom spousta všelijakých jednoduchých lidí dohromady.“
— Francis Scott Fitzgerald
„Život začíná vždycky znova, když zvadne.“
— Francis Scott Fitzgerald
„Mládí je sen, forma chemického šílenství.“
— Francis Scott Fitzgerald
„Budoucí matka by měla vidět hvězdy. A darovat mu v myšlenkách všechny hvězdy a všechny planety, svému překrásnému dítěti.“
— Vladimir Nikolajevič Puzakov
„Nic nemůže být tak ohnivé a tak svěží jako to, co člověk dokáže nahromadit v příšeří svého srdce.“
— Francis Scott Fitzgerald
„Minulost se nedá opakovat.“
— Francis Scott Fitzgerald
„Na trávníku a na cestě se kupily tváře těch, kdož spřádali teorie o tom, jak je Gatsby zkažený, a on stál na těch schodech, kynul jim na rozloučenou a skrýval před nimi svůj nezničitelný sen…“
— Francis Scott Fitzgerald
„Myslel jsem na Gatsbyho úžas, když poprvé spatřil zelené světlo na konci Daisyiny loděnice. Gatsby věřil v to zelené světlo, vzrušující budoucnost, která před námi rok od roku ustupuje…“
— Francis Scott Fitzgerald
„Věděl, že když tuto dívku políbí a navždy zasnoubí své nevyslovitelné vidiny s jejím smrtelným dechem, nebude se jeho mysl už nikdy lehce vznášet jako mysl boží.“
— Francis Scott Fitzgerald
„Svět slz je tak záhadný.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Je to opravdu užitečné, protože je to hezké.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Co je důležité, je očím neviditelné…“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Nikdy nejsme spokojeni tam, kde jsme.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Jedině děti vědí, co hledají. Ztrácejí čas pro hadrovou panenku, panenka se stane hrozně důležitá, a když jim ji někdo vezme, pláčou… Mají štěstí.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„V noci rozum spí a věci prostě jen jsou. Ty, na kterých opravdu záleží, nabudou zase své podoby, přežijí pustošení denních analýz…“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Krásu může člověk poznat a zamilovat se do ní během hodiny, a přestane ji milovat ještě rychleji. Ale duši se člověk musí naučit znát.“
— Lev Nikolajevič Tolstoj
„Žena krásná a věrná je tak vzácná jako dokonalý překlad poezie. Překlad obvykle není pěkný, když je věrný, a není věrný, když je pěkný.“
— William Somerset Maugham
„Zapomínám většinu toho, co jsem četl, stejně jako to, co jsem jedl; vím však, že obojí přispívá k uchování mého ducha i těla.“
— Georg Christoph Lichtenberg
„Klíčem k verši je lidský vzlyk.“
— Boris Leonidovič Pasternak