Infekční choroby a onemocnění – co to je a podívejte se na ty nejzávažnější

Světová poptávka po antibiotikách je stále vysoká z důvodu rostoucí rezistence a zvýšeného rizika závažných infekcí jak u pacientů s oslabenou imunitou, tak i u stárnoucí populace. Naším cílem je přetvářet lidské životy a zlepšovat veřejné zdraví prostřednictvím boje proti infekčním chorobám po celém světě.

V tomto smyslu klademe pevné základy v oblasti vědy a inovativního myšlení s cílem přinášet průlomová řešení klíčových nenaplněných zdravotních potřeb, jakými jsou HIV, tuberkulóza, hepatitida typu C, a antibiotika na závažná onemocnění. Jsme průkopníky unikátní spolupráce při vývoji portfolia řešení sestávajícího z účinných léků, preventivních léčebných postupů, diagnostik a biomarkerů k rozlišování mezi různými podtypy onemocnění.

Život na okraji

K dnešnímu dni zabilo onemocnění AIDS více než 25 milionů lidí, čímž se stalo jednou z nejničivějších pandemií v historii lidstva.

Toto onemocnění způsobuje virus HIV, který napadá buňky imunitního systému a tím vystavuje nemocné lidi infekcím, které ohrožují život.

Virus HIV se vpisuje do DNA buňky tak, že napadená buňka kopíruje genetickou strukturu viru do své vlastní, dále se již dělí takto pozměněná a napomáhá tak k dalšímu šíření viru.

Virus HIV má mnohem nestabilnější genetickou strukturu proti našim vlastním buňkám a často kopíruje svou virovou DNA ne zcela identicky v porovnání se svou původní předlohou. Nové virusy se proto poměrně liší od těch původních. Důsledkem uvedeného je tak skutečnost, že virus HIV se neustále mění, a je proto těžké s ním bojovat.

Chyba v systému

Jedna třetina světové populace je v současnosti nakažená bakterií, která způsobuje tuberkulózu (TBC), přičemž je u každého nakaženého člověka 10% pravděpodobnost, že v průběhu svého života bude trpět klinickými projevy TBC.

Ohrožení jsou zejména lidé s oslabeným imunitním systémem, u kterých je největší pravděpodobnost, že u nich dojde k rozvinutí tohoto, často smrtelného, plicního onemocnění.

pacientů trpících AIDS je například desetkrát vyšší pravděpodobnost, že u nich propukne TBC, přičemž tito lidé často žijí v rozvojových zemích, kde je TBC infekce také rozšířenější. Například v Africe je nakaženo TBC 30-50% populace na rozdíl od 5%, zaznamenávaných na západě.

Naděje na vyléčení

První antibiotikum na léčbu TBC bylo objeveno před 50 lety; léčba je ale i dnes velmi složitá. Nemocní musí užívat čtyři antibiotika zároveň po dobu šesti až devíti měsíců, což je pro mnoho z nich náročné.

Pokud se antibiotika neužívají, jedna z deseti milionů bakterií, která odolá léčbě, má čas k tomu, aby se rozmnožila a rozšířila.

Pokračuje tedy hon na lék, který by dokázal rychleji léčit TBC a zabít bakterii, která dokáže odolávat léčbě současnými antibiotiky.

6 terapeutických oblastí

Pro pacienty aktivně vyvíjíme léčebné postupy v šesti důležitých terapeutických oblastech zdravotní péče:

Poskytujeme pacientům řešení pro jedny z nejzávažnějších onemocnění, které se na světě vyskytují. V Janssenu jsme připraveni poskytovat víc než jen léčebné přípravky a individuální léčbu. Nabízíme řešení v oblasti managementu onemocnění včetně spolupráce se odbornými organizacemi s cílem zajistit monitorování, prevenci a efektivní management zdraví.

Vše, co víme o koronaviru: nemění své chování, vytváří mikrosraženiny a chlad mu svědčí

Už osmý měsíc ovládá dění v Česku neviditelný nepřítel – koronavirus. Někdo ho překoná téměř bez obtíží, jiní bojují v nemocnicích o život.

Děti procházejí onemocněním prakticky bez příznaků, což ovšem může být pro okolí nebezpečné, muži mají dvakrát větší pravděpodobnost, že se nakazí. Dokáže postihnout řadu orgánů v těle.

A imunologové vzkazují: virus se nijak výrazně nezměnil a chladnější počasí mu dodává na síle.

Server iROZHLAS.cz vyzpovídal doktory, kteří léčí těžce nemocné, imunology a další odborníky a prostudoval poslední dostupné studie. Co dnes, po více než deseti měsících od prvních nakažených v čínském Wu-chanu, víme o novém typu koronaviru, který způsobuje onemocnění covid-19? V řadě věcí udělal svět značné pokroky, ale stejně tak zůstává hodně neznámých.

Začněme tím, jestli a jak se virus proměňuje.

„Ze své podstaty je koronavirus mnohem méně náchylný k mutacím než jiné RNA viry, všechny mají opravný aparát. Umí si díky tomu mutace opravit,” říká virolog a biochemik Libor Grubhoffer.

Vědci se shodují na tom, že se koronavirus změnil oproti jaru jen málo, zaznamenané mutace si můžete prohlédnout zde.

Sílí ovšem hypotéza, že jedna změna má vliv. „Původní forma viru byla vystřídaná jinou formou a oprávněně se zdá, že je nakažlivější. A proto vytlačila tu původní variantu. Ale ne každý tomu věří,” popisuje imunolog Václav Hořejší.

Podle něj se sice snadněji přenáší, ale na průběh nemoci nemá vliv. „Stejně tak se nechová antigenně – laicky tedy protilátky z první vlny fungují i v té druhé,” vysvětluje.

Zatím nic nenaznačuje tomu, že by byla tato mutace nebezpečnější pro zdraví lidí. Naopak, některé indicie spíše vedou k tomu, že se na ni umírá méně. „Zdá se, že tato mutace převládla. A zdá se, že se šíří rychleji.

Sice to nevíme jistě, ale zajímavé je, že počet úmrtí v Evropě výrazně klesl v porovnání třeba se Severní Amerikou, Brazílií nebo dalšími částmi světa,“ uvádí Paul Tambyah, prezident Mezinárodní společnosti pro infekční choroby.

Na druhou stranu je nutné podotknout, že zdravotnictví je na nemoc připravené mnohem lépe než na jaře. Jisté je, že koronavirus se v populaci šíří rychleji než chřipka a také způsobuje násobně více těžkých případů.

U chřipky se uvádí, že zhruba jedno procento nakažených skončí v nemocnici, u koronaviru je to mezi 5 a 20 procenty nakažených. Jaká je u koronaviru smrtnost, se nedá zatím přesně určit, nevíme, kolik lidí je opravdu nakažených.

Odborníci ji odhadují zhruba na jedno procento, pro srovnání u chřipky se udává smrtnost 0,1 procenta.

Před téměř rokem někteří věřili, že koronavirus možná přes léto sám vymizí. V podobném duchu mluvil ještě v srpnu český premiér Andrej Babiš (ANO), když tvrdil, že virus zeslábl. Nynější poznatky ale tyto domněnky vyvrací.

Koronavirus nezmizel. Nezeslábl. A bude tu s námi nejspíše navždy.

Navíc přírodní podmínky na severní polokouli naopak podle imunologů způsobí, že virus nabere na síle. „Nižší teplota koronaviru pomáhá stejně jako třeba viru chřipky. Proto i ty chřipkové epidemie jsou v zimě,” srovnává Hořejší.

A souhlasí s ním i další odborníci. „Kolegové fyzici říkají, že kapénky v takovém počasí déle vydrží a stejně jako u dalších respiračních chorob to viru usnadní šíření kapénkovou cestou. Ale není to jasně dané,” podotýká infektolog a epidemiolog Petr Smejkal.

„Nakažlivost covidu-19 závisí striktně na průměrné teplotě. Když o jeden stupeň klesne teplota, tak nakažlivost stoupne asi o tři procenta,” odkazuje Jaroslav Flégr na čínskou studii.

Podobně se ostatně chová většina respiračních onemocnění, včetně nemoci SARS, kterou způsobil jiný typ koronaviru.

Neznámou zůstává, jak ovlivní koronavirovou epidemii očekávaný nástup podzimních viróz a sezonní chřipky. „Nevylučuju, že by to mohlo zhoršit situaci.

Ale čekáme, co s tím udělá také fenomén interference (vzájemnému ovlivňování – pozn. red.) virů,” říká virolog a biochemik Grubhoffer.

Laicky řečeno: zatím není jasné, jestli onemocním koronavirem, pokud budu mít už chřipku nebo i obyčejnou rýmu.

Čím více nakažených, tím více poznatků, jak koronavirus řádí v lidském těle, pokud se do něj dostane. „Virus vstoupí přes sliznice nosohltanu a hltanu, popřípadě přes spojivky. Poté začne sestupovat přes lymfatický okruh do hrtanu a do dýchacích cest, kde začne postihovat plíce.

Předtím ho také spolknete a dostane se i do trávicího traktu a to může přinést symptomy jako průjem nebo zánět žaludku,” popisuje Martin Balík z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde se starají o vážně nemocné pacienty s covidem. „Ti lidé zvrací a vypadá to jako střevní chřipka.

A buď se přes to přehoupnou, nebo se poté projeví i v dýchacích cestách. Někdy to žaludeční šťávy zničí, ale ne vždy.“

Po proniknutí do těla viry zaútočí na buňky v organismu. „Nasednou na povrch hostitelské buňky.

Poté následuje proces, ve kterém si vlastně ten vir otevře dveře do buňky a splyne s její povrchovou membránou a dostane dovnitř genetickou informaci.

Poté se podle ní začnou tvořit virové proteiny a výsledkem je, že v buňce vznikne velký počet kopií viru, a ty opouští buňky. Tak ji vysílí, že odumře, a viry se šíří dál,” vysvětluje imunolog Hořejší.

Podle dostupných poznatků koronavirus hlavně napadá dýchací soustavu a cévy. „Když se dostane do těla ve velké infekční dávce, tak začne dělat zánět po cévních stěnách a to se může projevit na každém dobře prokrveném orgánu – to jsou plíce, ale i cévní problémy a sraženiny, mohou tam být cévní mozkové příhody, případně mají plicní embolizace,“ vypočítává Balík.

Komplikací pro oběhovou soustavu jsou mikrosraženiny, které koronavirus způsobuje. Ty poškozují srdce. „Objevují se hlavně v akutní fázi, ale zanechá to po sobě hroznou paseku.

Myslím, že často ty problémy, co si pak lidé nesou, tak jsou spojené s tím, že virus jim tam zanechal mikrosraženiny. To souvisí i s tím, že jsou slabí a nevýkonní. To je zánět v kombinaci s mikrosraženinami. Ale bavíme se o těžkých formách,“ říká Balík.

Koronavirus postihuje nejen plíce a srdce, ale třeba i ledviny a mozek.

Budete mít zájem:  Nejčastější mýty o hygieně

Nejčastější příznaky u covidu jsou: horečka, kašel, dušnost, bolest svalů a kloubů, únava. Dalším příznakem může být ztráta chuti a čichu.

A potom také takzvané kovidové prsty, což je u respiračních onemocnění nečekaný příznak. Podle lékařů souvisí už se zmíněnými mikrosraženinami. „To je přesně postižení té cévní stěny.

A i zánět aorty, který se popisuje jako syndrom u dětí, tak to také souvisí s tím,“ upozorňuje Balík.

„Souvisí to s tou srážlivostí. Je to tím, že vlásečnice jsou ucpané a projevuje se to na vzhledu prstů,” souhlasí imunolog Hořejší.

Covidové prsty | Zdroj: Fakultní nemocnice Královské Vinohrady

Netypickým a tím pádem zajímavým příznakem je i ztráta čichu a chuti, což spolu souvisí.

„Zdá se, že je virus trochu neurotropní a jde po chuťových a čichových buňkách, když se namnoží na sliznici,“ popisuje Balík. „Čichové buňky jsou de facto nervová zakončení čichového nervu, který jde z mozku. A jak tam běží zánět na sliznici, tak je to poškodí a lidé pak nic necítí a všechno je bez chuti,“ říká Balík.

Záleží na míře poškození, ale čichové buňky se obnovují velmi pomalu, to je důvod, proč někteří lidé popisují, že se jim po vyléčení čich vrátil až po několika týdnech. Ztráta čichu je také poměrně jasný náznak toho, že koronavirus pronikl do těla. „Je to dobrý indikátor nemoci.

Když mi teď někdo z ambulantů zavolá, že ztratil čich, tak mu říkám: ‚Běž na test.’ A ještě se mi nestalo, že by neměli covid-19. Je to dost specifická věc.

U jiných virových nemocí respiračního systému se s tím moc nesetkáváme,” líčí pneumolog Vladimír Koblížek z Hradce Králové, který spolu se svými kolegy z fakultní nemocnice systematicky studuje dlouhodobé následky onemocnění.

Ztráta čichu může také naznačovat, že je jedinec odolnější a virus se tak zastaví v nose a neproniká dále do těla. „Anosmie má častější výskyt u asymptomatických pacientů, kteří se setkali s menší virovou náloží nebo jsou imunitně silnější.

Imunitní systém zadrží virus v oblasti čichových vláken a ten tak neproniká dále do plic, kde může být pro mnohé lidi fatální,“ cituje Deník N Jana Plzáka, přednostu Kliniky otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku 1. LF UK, FN v Motole.

TikTok users turn their symptoms into a viral taste test challenge…. �

Seznam infekčních onemocnění, při nichž se nařizuje izolace na lůžkových odděleních nemocnic nebo léčebných ústavů a nemocí, jejichž léčení je povinné

akutní virové záněty jater

Zánět jater (hovor. a nepřesně: „žloutenka“). Může být způsobena řadou mikroorganismů, někdy je součástí celkových onemocnění (sarkoidóza, některé krevní nemoci, jiné infekce aj.). Zánětem reagují játra i na toxické poškození (alkohol, některé léky). Nejč. se však h. myslí virová h. způsobená viry, které napadají převážně játra a vedou k jejich poškození.

antrax

Infekční bakteriální onemocnění (původce Bacillus anthracis), jehož zdrojem jsou zvířata. Čes. uhlák, slezinná sněť. Postihuje kůži (vředová forma), plíce nebo střeva. K nákaze lidí dochází obv. kůží, vzácněji inhalací či alimentárně. Nákaza je v současnosti vzácná, obv. profesionální. Inkubace je cca 1–3 dny (někdy až 5 dnů, někdy ovšem jen několik hodin).

dengue

Virové onemocnění vyskytující se v (sub)tropických oblastech a přenášené komáry . Projevuje se zejm. silnými bolestmi hlavy, svalů, kloubů, při pohybu očí, v hrdle.

hemoragické horečky

Závažné onemocnění vyvolané viry z rodu Hantavirus. Výskyt je popsán v oblasti Dálného východu (klasicky Korea; dř. název Korejská hemoragická horečka). Projevuje se vysokou horečkou, myalgiemi, bolestmi hlavy a akutním selháním ledvin.

cholera

Infekční onemocnění vyvolané Vibrio cholerae charakterizované bolestmi břicha, těžkými vodnatými průjmy, zvracením a rozsáhlou dehydratací vedoucí až k šoku. Inkubační doba je 1 až 3 dny.

Typický je vzhled obličeje nemocných označovaný jako Hippokratova tvář (facies Hippocratica), chladná pokožka pokrytá studeným potem (algidní forma). Při suché formě – tj.

bez průjmů – dochází k masivnímu hromadění tekutin ve střevě nebo dojde k úmrtí před rozvojem průjmů.

infekce CNS mezilidsky přenositelné

mor

Těžké onemocnění způsobené bakterií Yersinia pestis, které se na člověka přenáší z hlodavců (např. krys), a to prostřednictvím členovců (blech), ale je možný i přenos z nemocného člověka (interhumánní). Inkubace může být někdy krátká (i během 24 hodin), obv.

je kolem 3 až 5 dnů, ev. do 2 týdnů. Onemocnění se projevuje vysokými horečkami, zduřením a zhnisáním mízních uzlin – bubonický mor, možné je též postižení plic, mozkových plen či celková sepse. Uzliny bývají zduřeny nejč. v tříslech, popř. v axilách či na krku.

paratyfus

Onemocnění způsobené Salmonellou (Salmonella paratyphi A, B, C). U nás se vyskytuje nejčastěji p. typu B projevující se buď podobnými příznaky jako břišní tyfus, nebo příznaky střevními (průjmy, zvracení).

syfilis v I. a II. stadiu

příjice, lues, syphilis. Chronicky probíhající infekční onemocnění způsobené anaerobní spirochetou Treponema pallidum, která je velmi citlivá na vyschnutí a na kyslík. Přenáší se pohlavním stykem (i orálním či análním stykem), výjimečně je možný přenos např. do kožních nebo slizničních poranění. Závažný je přenos z matky na plod. S. (neléčená) probíhá klasicky ve třech stadiích.

  • přenosná dětská mozková obrna
  • ricketsiozy
  • SARS a febrilní stavy nezjištěné etiologie s pozitivní cestovní anamnézou

Těžký akutní respirační syndrom virové etiologie.Infekce začíná obvykle vysokou teplotou (nad 38 °C), bolestmi hlavy, celkovou únavou. Po 2–7 dnech se přidružuje suchýkašel a dýchací obtíže. U většiny postižených se vyvíjí zápal plic.

Původce nákazy (zvláštní druh coronaviru) se šíří zejména kapénkovou infekcí při úzkém kontaktu s nemocnou osobou, případně prostřednictvím různých předmětů potřísněných sekrety dýchacích cest, jinými tělesnými tekutinami nebo stolicí.

spalničky

Vysoce nakažlivé virové ( paramyxovirus – Morbillivirus) onemocnění. Inkubační doba je 1–3 týdny. Projevuje se zánětem horních cest dýchacích, horečkou, zánětem spojivek. Nápadný je výsev charakteristické vyrážky. Nemoc zanechává imunitu a očkuje se proti ní.

trachom

Těžká infekční forma zánětu spojivek (konjunktivitidy) způsobená chlamydiemi. Vyskytuje se zejm. v Asii a Jižní Americe. Probíhá řadu měsíců a není-li léčen, vede ke ztrátě zraku. V rozvojových zemích je závažným zdravotním problémem a významnou příčinou slepoty

tuberkulóza

Závažné infekční onemocnění, jehož vyvolavatelem je nejč. bakterie komplexu Mycobacterium tuberculosis .

Mykobakterie mají schopnost intracelulárního přežívání, což navozuje reakci buněčné imunity s tvorbou cytokinů, reakcí opožděné hypersenzitivity, aktivaci makrofágů a vznikem granulomatózního zánětu.

Histopatologicky jsou patrné tuberkulózní uzlíky, žlutavé útvary tvořené granulomatózní tkání s obrovskými epiteloidními a Langhansovými buňkami. Vývoj zánětu i nemoci jako takové přitom výrazně závisí na odolnosti organismu, genetických faktorech, typu imunitní odpovědi.

břišní tyfus

Závažné infekční bakteriální onemocnění vyvolané druhem salmonely (S. typhi), které postihuje jen člověka. K nákaze dochází obv. znečištěnou vodou či potravinami. Inkubace je obv. 1–2 týdny. Nemoc začíná postupným vzestupem horečky, která pak přetrvává řadu dnů a nemocného velmi vyčerpává.

Někdy se objeví na břiše červená vyrážka (roseola), bývají bolesti břicha (ne však průjmy), zvětšená játra a slezina. Bývá relativní bradykardie. Neléčená nemoc ustupuje po čtyřech týdnech, z komplikací hrozí proděravění střeva se vznikem zánětu pobřišnice, záněty žlučníku, srdečního svalu, plic, jater aj. Ke komplikacím dále patří postižení CNS s komatózními stavy.

Při bakteriemii mohou vznikat metastatické záněty v různých orgánech.

  1. úplavice amébová
  2. úplavice bacilární v akutním stadiu onemocnění
  3. záškrt

Záškrt vyvolává mikrob Corynebacterium diphteriae, zdrojem nákazy je nemocný člověk, rekonvalescent nebo bacilonosič toxického kmene. Nemoc se přenáší přímo vzdušnou cestou, méně nepřímo kontaminovanými předměty. Vstupní branou jsou nejčastěji mandle, dnes vzácně sliznice nosní, sliznice hrtanu, spojivky, kůže.

další infekce podléhající hlášení HWO

Deset nejsmrtelnějších nemocí: dokážou zabít více než 95 procent zasažených

Nejčastěji se sice objevují v exotických zemích, ale občas pronikají i do našich krajů. Například vůbec nejsmrtelnější onemocnění současnosti, takzvaná transmisivní spongiformní encefalopatie, se už několikrát dostala i do České republiky.

Těchto deset nemocí je nebo bylo nejvíce smrtících – to znamená, že pokud se člověk nakazí, má minimální šanci přežít. Ne vždy ale platí, že by byly nejvíce nebezpečné. Právě vysoká úmrtnost jim mnohdy brání, aby nakazily vysoké množství lidí.

Ebola

Virové onemocnění nazvané krvácivá horečka ebola se poprvé objevilo roku 1976, od té doby experti zmapovali několik jejích kmenů. Některé z nich způsobují úmrtnost blížící se devadesáti procentům.

K přenosu stačí málo: kontakt skrze jakékoliv tělesné sekrety, tedy potem, krví, slzami, slinami, močí nebo třeba spermatem. Virus však potřebuje také mimořádně teplé počasí přes 30 stupňů, které panuje právě v oblastech rovníkové Afriky.

Proti ebole zatím nebyl znám účinný lék ani očkování. V současné době se sice vakcína testuje, ale výsledky nejsou zatím známé. Lékaři tak nakaženému pacientovi musí pouze pomáhat od symptomů, zavodňovat a podporovat jeho imunitní systém. V polovině srpna 2019 oznámili vědci, že první testy naznačují vysokou úspěšnost dvou léků testovaných od listopadu loňského roku.

Pravé neštovice

Říkalo se jim také černé neštovice a historicky to byla jedna z nejhorších chorob, kterou lidstvo znalo – ve dvacátém století na ně zemřelo odhadem 300 až 500 milionů lidí.

Budete mít zájem:  Proč kalorie nerovná se kalorie

Jednalo se o nemoc vyvolanou virem pravých neštovic, její krvácivá forma byla smrtelná u 95 procent nakažených. Decimovala populaci původních obyvatel Ameriky, kteří neměli dostatek protilátek. I ve dvacátém století, při prudkém pokroku medicíny, se úmrtnost pohybovala kolem třiceti procent.

Toto onemocnění se zpočátku projevuje jako chřipka, posléze se objevují typické hnisající vředy. Pacienti umírají na otravu krve, oběhové či dechové selhání. Choroba se přenáší vzduchem, ale i čerstvě znečištěnými předměty. Kdo přežil, byl většinou navždy poznamenán zjizvenou tváří nebo slepotou.

V roce 1967 WHO oznámila plán na úplné vymýcení pravých neštovic. Koncepci této akce vypracoval český epidemiolog Karel Raška, který byl šéfem oddělení přenosných nemocí WHO v Ženevě.

V polovině roku 1977 se již zdálo, že akce byla úspěšná, ale v říjnu onemocněl jistý kuchař nemocnice v Somálsku.

V dubnu 1978 WHO oznámila, že kuchař byl vyléčen a v roce 1980 organizace slavnostně ohlásila, že s pravými neštovicemi je konec.

Vozhřivka

Přes nepříliš hrozivý název se jedná o jednu z nejvíce smrtících chorob, s níž se lidstvo kdy setkalo. Přenáší ji bakterie Burkholderia mallei.

Dnes už je v civilizovaném světě téměř vymýcená, ale v minulosti se jednalo o nemoc, která naháněla strach celým civilizacím. Primárně napadá lichokopytníky, tedy hlavně koně, ale je přenosná i na člověka.

Poprvé o ní informoval už slavný antický lékař Hipokkrates.

Fakta

  • V březnu před 92 lety se na Moravě stala nešťastná událost, která se zapsala do historie veterinárního lékařství. V obci Věrovany u Přerova měl rolník dva koně, valacha a klisnu. Valacha získal v roce 1921 na revers od vojenské správy. Valach měl chronickou fistulární lézi v oblasti kohoutku (byl nositelem původce vozhřivky). O koně pečovaly nevlastní děti majitele Anna Symerská (zemřela 6. 3. 1923) a Josef Symerský (zemřel 30. 3. 1923). Při úředně nařízené pitvě v Přerově se nakazil tehdejší asistent patologicko-anatomického ústavu Vysoké školy zvěrolékařské v Brně Miroslav Derbek, který zemřel 30. 9. 1923. Při pitvě veterináře Derbeka se nakazil asistent patologického ústavu Karel Šolc a zemřel po týdnu. Tak si vozhřivka ve Věrovanech vybrala čtyři oběti a za pátou bývá označována manželka Miroslava Derbeka, která spáchala sebevraždu.
  • Zdroj: VFU Brno

Největší hrozbu představovala v dějinách pro armády, nejsnadněji se totiž přenášela v prostředí, kde bylo na jednom místě soustředěno hodně koní.

Úmrtnost na tuto chorobu u zvířat se pohybovala kolem 95 procent – nemoc tedy rozhodla nejednu středověkou a novověkou bitvu.

Ve dvacátém století se ji několik armád pokusilo využít vojensky – hovoří se například o tom, že ji Sovětský svaz nasadil v Afghánistánu. 

Ve dvacátém století začala s úbytkem koní mizet. Nemoc je také citlivá vůči celé řadě antibiotik, proto se dnes dá relativně snadno léčit. V Československu byla nákaza definitivně utlumena v roce 1950.

Balamutiová amébová encefalitida

Tuto málo známou, ale smrtící nemoc označovanou zkratkou BAE přenáší volně žijící améba Balamuthia mandrillaris. Poprvé byla pozorovaná až roku 1986 u samice opice mandrila v zoologické zahradě v San Diegu. Zvíře zemřelo pouhé dva dny poté, co se u něj objevily příznaky.

Od té doby se nemoc objevila také u asi dvou stovek lidí, nákazy byly smrtelné v 98 procentech případů. Roku 1995 zemřelo na nákazu tříapůlleté dítě. Tento případ byl současně prvním případem BAE v Evropě.

Améba se přenáší kůží nebo transplantovaným orgánem, ale při experimentech se ukázalo, že může infikovat i přes čichovou sliznici. Napadá mozek a nedá se z něj prakticky dostat pryč, nepomáhá ani moderní léčba.

Vzteklina

Také vzteklina je už v Evropě prakticky nemocí minulosti, v Asii a Africe na ni ale stále ještě umírá více než 55 tisíc osob ročně. Jedná se o akutní nemoc centrálního nervového systému, která může postihnout všechny teplokrevné živočichy – a tedy i člověka.

Vzteklina se může přenášet jen slinami, jedinou možností přenosu je tedy pokousání; ale protože mění zasažená zvířata na agresivní, je nákaza od infikovaného tvora velmi pravděpodobná. Smrt nastává v kómatu za současné paralýzy všech svalů.

Brazilské město Salvador trpí útoky upírů, jeden muž už zemřel

Propuknutí nemoci znamenalo až donedávna téměř stoprocentní jistotu, že pacient zemře. Pomohlo sice očkování, ale pokud se už člověk nakazí, umírá vždy. Jediná existující léčba nazvaná Milwaucký protokol je extrémně drahá a doposud ji přežil jen jediný člověk, který nebyl očkovaný. U očkovaných, kteří se přesto nakazili, je výrazně vyšší.

Primární amébová meningoencefalitida neboli neglerióza

Jedná se o vzácný hnisavý zánět mozkových blan a mozku, který způsobuje volně žijící améba Naegleria fowleri – je to příbuzná améby způsobující výše popsanou Balamutiové amébovou encefalitidu. Anglicky se jí říká „brain-eating amoeba“, tedy mozek požírající améba. Přesně tak totiž zabíjí, požírá mozkovou tkáň nakažených.

V Pákistánu zabíjí parazit požírající mozek

Tento organismus žije v půdě, ale především ve sladké vodě, a dokonce i na koupalištích.

Objevuje se sice především v exotických zemích, ale jeden z nejznámějších případů se odehrál v Československu: v letech 1963 až 1965 zemřelo v Ústí nad Labem 16 mladých lidí, kteří se jí nakazili v plaveckém bazénu. Jednalo se o vůbec největší výskyt této nemoci v dějinách, celkem ji měly asi dvě stovky lidí.

Také u této choroby překračuje úmrtnost 95 procent, například v USA od roku 1962 dostalo tuto nemoc 132 lidí, přežili jen tři.

Nemoc zkamenělých lidí

Tato nemoc je tak vzácná, že nemá ani české pojmenování, oficiálně se jmenuje Fibrodysplasia ossificans progressiva. Jedná se o genetické onemocnění pojivové tkáně, které se projevuje tím, že se tato tkáň osifikuje, tedy mění se v kostní. Klouby tuhnou a přestávají být pohyblivé. Nemoc je neléčitelná, ale její příznaky jsou u různých případů velmi odlišné. 

Kostní hmota ale obecně znehybňuje klouby, což při postižení žvýkacích svalů znamená v podstatě znemožnění příjmu potravy. Ztuhnutí páteře hrudního koše zase poškozují oběhové a plicní funkce, úmrtnost se tedy pohybuje také kolem sta procent: smrt nastává téměř vždy kvůli komplikacím spojeným s touto chorobou. Díky pokroku v medicíně se ale dnes pohybuje délka dožití kolem čtyřiceti let.

Viscerální leishmanióza

Této nemoci se říká také kala azar neboli černá horečka. Způsobuje ji parazitický prvok, kterého přenáší exotické druhy komárů.

Vyskytuje se především na indickém subkontinentu a je špatně léčitelná. Parazit totiž napadá řadu vnitřních orgánů a kostní dřeň. Pokud se v těle zachytí, neexistuje už možnost, jak pacienta zachránit.

Proti této nemoci neexistuje očkování. Pokud není včas léčená, úmrtnost se pohybuje kolem sta procent. Příznaky propuknutí nemoci jsou ale velmi nenápadné, projevují se podobně jako mnoho jiných nemocí, jež jsou v těchto oblastech časté.

Spavá nemoc

Do doby, než byla objevená její léčba, byla africká spavá nemoc neboli odborně africká forma trypanosomiázy v podstatě stoprocentně smrtelnou nemocí.

Způsobuje ji parazit prostřednictvím infikovaných much tse-tse, které se množí v teplých a vlhkých oblastech.

Zpočátku se projevuje jen lehkými příznaky, jako je horečka nebo bolesti kloubů, ve druhé fázi už ale nastupují vážnější projevy – únava, strnulost a potíže se spánkem, které končí smrtí.

video

Spavá nemoc je na cestě k vymýcení

Tato nemoc je dnes na ústupu, v roce 2017 bylo podle Světové zdravotnické organizace (WHO) hlášeno pouze 1447 případů spavé nemoci. Moderní způsoby léčby pomáhají potlačovat úmrtnost na méně než 30 procent.

Transmisivní spongiformní encefalopatie

Nejde vlastně o jedinou nemoc, ale o společné pojmenování pro takzvané prionové choroby. Jde o onemocnění, která jsou způsobená nahromaděním prionů v mozku. Odolné proteiny vyvolávají v těle poruchy centrální nervové soustavy, přičemž úmrtnost je stoprocentní.

Nemoc šílených krav zavinila smrt desítek lidí. Stále ji neumíme léčit

U lidí se objevuje rovnou několik nemocí fungujících na tomto principu, například Creutzfeldtova–Jakobova choroba nebo choroba kuru, která se ale objevuje jen u  příslušníků kmene Fore na Nové Guineji, a to jako důsledek rituálního kanibalismu, tedy pojídání mozku zemřelých lidí. Ještě vzácnější je smrtelná rodinná nespavost neboli fatální familiární insomnie. Ta se dědí jen ve čtyřiceti rodinách na celém světě. Když se projeví, člověk umírá do 36 měsíců.

Infekční nemoci v zimě

Infekční nemoci hrozí i v zimě „I teď je velmi snadné nakazit se všemi chorobami přenosnými kapénkovou infekcí a vzduchem, stačí jet hromadnou dopravou. Dotykem infikovaného předmětu, třeba madla, se i v zimě můžeme nakazit například žloutenkou,“ vysvětluje MUDr. Stanislava Šimková, primářka Infekčního oddělení FTN.

1) Zpravidla léčí infekční onemocnění obvodní praktik, jak se pacient ocitne u vás na klinice? Jsme akutní obor, kam jsou nemocní posíláni pro zhoršení stavu, vysoké horečky, různé komplikace, nebo s podezřením na infekční chorobu, u které je nařízena povinná izolace pacienta k zabránění jejího dalšího šíření. Na lůžkové infekční oddělení jsou pacienti nejčastěji odesíláni praktickým lékařem, někdy Záchrannou službou a často také přicházejí sami, bez doporučení.

Budete mít zájem:  Koukáte se do záchodu před spláchnutím?

2) Se kterými infekčními onemocněními se zde, čili u dospělých pacientů, setkáváte nejčastěji a na co si při příjmu stěžují? Nejčastěji přicházejí s průjmovým onemocněním, těžkou anginou s komplikacemi, virovými hepatitidami a neuroinfekcemi. Projevy infekčních chorob jsou samozřejmě různé a velmi mnohotvárné – horečka, bolesti hlavy, břicha, kloubů a svalů, zvracení, už zmíněné průjmy, vyrážky, zvětšené uzliny nebo například žloutenka.

3) Kromě jiných se v poměrně hojně objevil i svrab nebo třeba růže. Přibývá v poslední době infekčních onemocnění, nebo se to zdá, protože máme jejich výskyt lépe zmapovaný? Nezdá se, že by infekčních chorob nějak zásadně přibývalo.

Existují sezónní infekce, například. klíšťová meningoencefalitida, jejíž výskyt je vázán na období aktivity klíšťat.

Některých nemocí ubývá díky očkování, naproti tomu se objevují některé nové nemoci, které v minulosti buď nebyly, nebo nebyl znám jejich původce, a proto se nepovažovaly za infekční.

Možná ale přibývá pacientů – lidé nejsou zvyklí vyčkat dalšího průběhu choroby, chtějí být co nejdříve zdraví, proto často přicházejí do nemocnice již po několika málo hodinách od začátku nemoci. Tehdy ještě ani nejsou vyvinuty typické příznaky charakteristické pro tu kterou nemoc.

4) Podle informací Státního zdravotnického ústavu se u nás v letošním roce ale objevily i choroby – musím dodat, že v minimálním počtu, ale objevily – jako břišní tyfus, paratyfus A, legionelóza, horečka dengue a podobně.

Kde jsou zdroje těchto infekcí? Tyto nemoci jsou vesměs importované z rizikových zemí buď cestovateli, nebo imigranty. To, že jich přibývá, souvisí se stoupajícím cestovním ruchem a zvyšováním počtu turistů hlavně do „rizikové“ oblasti tropů a subtropů.

Například břišní tyfus, v minulosti i u nás časté onemocnění, se díky činnosti hygienické služby již nevyskytoval. V současné době se objevují pouze importované případy.

5) Máme se jich bát, mohou se tu rozšířit? Některé ano, některé ne. Záleží na způsobu přenosu té které nemoci.

Zmiňovaný břišní tyfus, pokud by nebyl správně léčen a nemocný nebyl izolován na infekčním lůžku, je velmi nakažlivý a nebezpeční jsou nedoléčení pacienti, takzvaní bacilonosiči. Ti bývají nebezpeční pro své okolí i po celý život.

Naproti tomu horečka dengue se u nás rozšířit nemůže, neboť v našem klimatickém pásmu nežijí druhy komára, které ji přenášejí.

6) Existuje vůbec nějaká rada, jak žádnou infekční chorobu nedostat? Vždy záleží na způsobu přenosu. Některé choroby se přenášejí kapénkovou nákazou, jiné pitím závadné vody nebo infikovanou potravou. Některé nemoci mají přenašeče – vektory: komáry, klíšťata a další hmyz. Další možnost přenosu je kousnutím zvířete. Řada chorob se přenáší. pohlavním stykem.

Obecná rada, jak se chránit před infekčními nemocemi, je tedy těžká. Stále platí nutnost dodržování hygienických norem, vyvarování se konzumace jídla z „podezřelých“ zdrojů, syrového masa.

Důležité je používání repelentů v teplých obdobích roku a v neposlední řadě očkování proti těm chorobám, proti nimž očkování existuje, nejlépe po konzultaci s praktickým lékařem nebo lékařem očkovacího centra.

7) Slyšela jsem, že k nákaze může dojít například i v tramvaji nebo v autobuse, a to velice snadno.

Je to pouze šíření „poplašné zprávy“, nebo se to stává často? V hromadné dopravě je velmi snadné nakazit se všemi chorobami, které se přenášejí kapénkovou infekcí a vzduchem.

Jsou to hlavně záněty dýchacích cest, virózy, chřipky, infekční mononukleóza, neštovice, příušnice a další. Také je však možnost nakazit se dotykem infikovaného předmětu, madla a podobně, například žloutenkou.

Prevence proti tomuto způsobu nákazy je mytí rukou, nebo jejich ošetření dezinfekčním prostředkem ve formě gelu po vystoupení z vozidla. Ochrana před kapénkovou nákazou je hůř proveditelná. Pokud nechceme nosit v období viróz a chřipek obličejovou roušku, chráníme se aspoň kapesníkem před ústy a nosem.

8) Jaké bývají nejčastější komplikace infekčních onemocnění? To nelze říci úplně obecně.

Je nutné odlišit různé formy jedné nemoci, kdy patogen může postihovat různé orgány a soustavy, potom hovoříme například o formě plicní, uzlinové, mozkové a další, a komplikace nemoci, kdy pozdě, nebo nedostatečně léčené onemocnění, ale také u oslabeného pacienta, nemoc přejde do závažnějšího stadia.

Příkladem může být salmonelou způsobené průjmové onemocnění, které se komplikuje salmonelovou sepsí. To znamená, že se bacil, způsobující onemocnění, dostal do krevního oběhu a vyvolal celkovou otravu organizmu.

9) Bojujete při léčbě infekčních chorob vždy jen s konkrétním patogenem? Ne. Léčba infekčních chorob je komplexní.

Zahrnuje symptomatickou léčbu, kdy léčíme příznaky nemoci – horečku, bolest hlavy, a léčbu kauzální, kdy působíme na vyvolávající patogen – antibiotiky, antivirotiky a podobně. Důležitý je také léčebný režim, který by měl pacient dodržovat.

Sem patří dieta, klid na lůžku, rehabilitace a další. U některých infekčních chorob je ze zákona nařízena izolace nemocného na infekčním oddělení.

10) V zimě jezdí lidé rádi za teplem do tropických zemí.

Setkáváte se v této souvislosti s nimi často jako s pacienty? Z tropických oblastí si cestovatelé častěji než „cizokrajnou“ nemoc přivážejí chorobu běžnou i v našich podmínkách- zápal plic, zánět ledvin apod.

Stoupá však i počet importovaných nemocí u nás se nevyskytujících, zvláště u lidí, kteří podcenili doporučená očkování, nebo nebrali antimalarickou profylaxi v malarické oblasti.

11) Může se „importovaná“ choroba projevit až po příjezdu domů? Infekční nemoci mají různě dlouhou inkubační dobu, což je období od nákazy do propuknutí nemoci. Proto se často objeví až po návratu cestovatele domů. Pro lékaře je proto důležitý údaj o navštívené oblasti, délce a charakteru pobytu, stravování a další údaje, které napomáhají při stanovení diagnozy.

12) Nechávají se takoví ti „dálkoví“ cestovatelé skutečně zodpovědně před odjezdem očkovat, nebo spíš spoléhají na náhodu, na to, že právě je nic potkat prostě nemůže? Těžko lze odhadnout, jaké procento cestovatelů do rizikových oblastí přistupuje zodpovědně k prevenci infekčních chorob a navštíví před plánovanou cestou očkovací centrum.

Ale i zde vídáme občas klienta, který se sice nechá naočkovat, ale odmítá antimalarickou profylaxi s tím, že zná řadu lidí, kteří v rizikové zemi byli, nic neužívali – a neonemocněli. Neuvědomují si ale, že právě oni mohou být právě ten jeden ze sta, který onemocní a třeba i na malárii zemře. Stále jde o chorobu, na kterou umírá celosvětově nejvíce lidí.

13) Jak se dozvědět, která očkování jsou nutná pro konkrétní destinace? Hodně informací lze získat na internetu.

Mnohem lepší je ale navštívit některé očkovací centrum, kde se každý dozví nejnovější epidemiologické údaje o oblasti a dostane řadu dalších rad.

Přihlíží se nejen k zemi a oblastem, kde bude cestovat, roční době, věku cestovatele, prodělaným chorobám, eventuálním předchozím očkováním. Důležité pro radu odborníka je kde a jak se bude cestovatel stravovat, kde bude bydlet, jaké aktivity hodlá provozovat.

Rady, které obdrží, se netýkají jen očkování a antimalarické profylaxe, ale též doporučení, jak upravit vodu, vybavení lékárničky, vhodných repelentů, jak minimalizovat nebezpečí nákazy dalšími cizokrajnými chorobami, proti nimž očkování neexistuje a další důležité informace.

14) Vraťme se zpět i infekcím „tuzemským“. Po propuštění z nemocnice většina pacientů odchází do domácího ošetření.

Na co by pak doma neměli zapomínat? Každý propouštěný pacient je znovu podrobně seznámen se svým zdravotním stavem, nemocí, kterou prodělal, a dalším postupem léčby a rekonvalescence v domácím prostředí. Dozví se, jaký režim má dodržovat, jakou držet dietu a jaký to má význam.

V neposlední řadě se také dozví termín eventuální kontroly na infekční ambulanci. Podle stavu a závažnosti nemoci je mu za hospitalizace vystavena Dočasná pracovní neschopnost a je seznámen s její odhadovanou délkou.

Pokud musí ještě užívat léky, například antibiotika, je mu podrobně vysvětleno, v jakých dávkách a intervalech je má brát. Důležité je také vědět, že po propuštění z lůžka již pacienti většinou nejsou nakažliví, spíše by se měli vyhýbat kontaktům s větším počtem lidí proto, aby chránili sebe před novou nákazou, neboť jejich imunita bývá oslabená.

15) Zavádějí se v současné době do klinické praxe nějaké zajímavé novinky? Jsou na obzoru nějaké další? Vývoj v medicíně jde rychle dopředu a stále se objevují nové léky, vyšetřovací a léčebné metody a k prevenci nemocí nové očkovací látky. Zde je možné zmínit probíhající výzkum k vývoji vakcíny proti viru HIV, malárii, lymské borrelioze, před registrací na trh je vakcína proti horečce dengue. Objevují se nová antivirotika, hlavně proti viru HIV, chronickým hepatitidám a podobně.

16) Vaše povolání se zdá laikovi velmi nebezpečné, bráníte se nějak přenosu infekcí od pacientů? Zaměstnanci na infekčních pracovištích jsou povinně očkováni proti hepatitidě B, někdy meningokokům a měli by se nechat každoročně naočkovat proti chřipce.

V období zvýšeného výskytu virových infekcí dýchacích cest, hlavně chřipky, jsou vybaveni obličejovými rouškami. Mají povinnost správně si mýt ruce a dodržovat hygienicko-epidemiologický režim pracoviště. Tím chrání nejen sebe, ale i svoje pacienty.

Ve skladech infekčních oddělení jsou pomůcky k ochraně před vysoce rizikovými nákazami, které by se na takovýchto pracovištích mohly objevit.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector