I před Vánoci můžete chodit na houby

I před Vánoci můžete chodit na houby

Vloženo 31. 08. 2018 Od jdeteven!cz  

Houby jsem začal sbírat v Kakovském lese u vesnice Polánka nedaleko Nepomuku. Už jako tříletého kluka mě táta s sebou bral do lesa. Ve čtyři hodiny ráno mě vyndal z postýlky a v pyžamu mě nesl do lesa. V jedné ruce nesl košík, druhou v náručí přidržoval mě. Před hřibem nebo křemenáčem mě postavil na zem.

Probudil jsem se, houbu jsem vyndal ze země, táta ji očistil nožíkem a dal ji do košíku. Vzpomínám si, jak jsem stál v mechu jako v nějakém koberci. Pak mě zvedl ze země do náručí. Hned jsem zase usnul. Probudil jsem se před další houbou. Táta mluvil potichu, šeptal, protože v lese se nemá křičet.

Vysvětloval mi, kde houby rostou. Že hodně roste poblíž stromů, se kterými si navzájem pomáhají. Kozák březový nikdy neopustí břízu. Hřib smrkový zase nedá dopustit na smrk a nikdy ho nevymění třeba za modřín. Dodnes se mi zdá sen, ve kterém spím a probouzím se před houbami.

A když teď najdu nějakou krásnou houbu, skoro pokaždé se nejdřív ujistím, jestli se mi jen nezdá.

I před Vánoci můžete chodit na houby                                                           Foto: autorův syn Jakub, který drží rodinou tradici houbaření, stejně jako jeho druhý syn Lukáš

Můj táta byl dobrý houbař. Houby začínaly teprve růst a ti nejlepší houbaři z vesnice nosili hříbky v čepici, táta jich měl plný košík, a když houbaři vytáhli košíky, táta šel do lesa s nůší.

Od táty jsem se naučil, jak se mám v lese chovat, že nesmím křičet, že mám sbírat jen houby, které znám, že dupání ruší podhoubí a že se musím pohybovat v lese tak, aby nikdo, kdo tam přijde po mně, nepoznal, že jsem tam byl. Že les nepatří jen mě.

Že v lese jsem jen na návštěvě a že sám rozhodnu, jestli budu návštěvníkem v lese zvaným nebo nezvaným. A že jen zvaný host může najít houbu, masečníka kulovitého, kterou u nás nikdo nenašel od roku 1966. Po masečníku kulovitém touží všichni naši houbaři.

S tátou jsem chodil na houby a s mámou jsem jezdil parníkem po Labi z Kolína do Poděbrad. V Poděbradech mě zajímala jediná věc: trpaslík na lázeňské kolonádě stojící uprostřed květinového záhonku. Trpaslík odměřoval každou čtvrthodinu úderem kladívka do hlavy houby, velké červené muchomůrky.

V Poděbradech jsem si hrozně přál, aby čas letěl a trpaslík bušil kladívkem nepřetržitě do kovové hlavy muchomůrky. Abych se toho bušení nabažil. K houbám patří pohádkové bytosti, nejen trpaslíci. Houby někdy rostou ve velkých kruzích. Ty kruhy vypadají tajemně. Jako by to byly brány někam do pohádkového světa. Vypráví se, že na tom místě s houbami seřazenými do kruhu, tančily víly.

Když po jejich tanci houby vyrostly, víly si na ty houbičky lehly jako na kanapátko. Také vánoce svého dětství mám spojené s houbami. Vánoční stromek jsme měli ve stojanu, sestaveném z kruhu trpaslíků s červenými čepičkami. Trpaslíci se drželi za ruce a tančili pod kloboukem vysoké červené muchomůrky s bílými skvrnami-vločkami.

Rovnováhu klobouku houby udržovali svými dlouhými špičatými vousy zvednutými nahoru. Takže můj Ježíšek za mnou přicházel v podobě trpaslíků tančících kolem muchomůrky červené.

I před Vánoci můžete chodit na houby

Houby vytvářejí podivuhodný svět. Nejsou jen k jídlu. Houby jsou krásné, i ty jedovaté. V lese se na ně můžete dívat jako na květiny na louce. Z troudnatce kopytovitého, parazitujícího jako cizopasná houba na listnatých stromech, se dříve vyráběly čepice a klobouky. Takže v čepici z troudnatce kopytovitého, kterého známe spíše pod jménem choroš, bychom mohli jít na houby.

Tvary hřiba objevíte v mracích na obloze. Ve skalách můžete najít kamenné hřiby z pískovce. Na dřevěném hříbku vaše babičky štepovaly ponožky, tedy zašívaly na nich díry. V čase Velké války se v zázemí svítilo malými lampičkami zvanými muchomůrky.

Svět hub je nesmírně veliký a pestrý, co se týče jejich někdy i velmi podivuhodných tvarů i názvů. Některé názvy zní opravdu zvláštně, spisovatel Vilém Werner, jich několik vybral: náramkovitka pomerančová, lencovník plotní, rovetka hvězdovýtrusá, plžatka olivobílá, něženka lesklotřebá, kyklen byssový, polnička lejnomilná, šupinovka švábí, bedla cibulkotřená.

Když houby rostou, běžte do lesa, když je sucho a o houbu v lese nezavadíte, můžete se třeba bavit tím, že si houby nakreslíte. Je povoleno vymýšlet si nové druhy hub, jejich tvary a také názvy. Při takovém kreslení se dá užít i dost legrace.

Jiří Kamen

Autor je spisovatel a rozhlasový redaktor. Doporučujeme se začíst do jeho knihy Báječný svět hub.

I před Vánoci můžete chodit na houby

Kdy je nejlepší čas vyrazit na houby, ráno nebo raději večer?

I před Vánoci můžete chodit na houby
Úvod » Kdy je nejlepší čas vyrazit na houby, ráno nebo raději večer?

Houbařská sezóna je v plném proudu, pokud ale s houbařením teprve začínáte, mohlo by se Vám, jako začínajícímu houbaři stát, že se necháte zmást některým z mýtů, které se s houbařením pojí. Hlavu vzhůru! Nikdo se nestal zkušeným houbařem přes noc a žádný učený z nebe nespadl. Dnes se podíváme na často zmiňovanou „radu“, že chodit na houby je třeba ráno. Je skutečně pravda že si musíme na houby přivstat?

Na houby můžete chodit celý den

Houby rostou nehledě na denní dobu, pokud si tedy o víkendu rádi pospíte, vyrazte klidně později, nějakou houbu určitě najdete. Na opozdilce, kteří ale přijdou až po odpolední siestě, toho většinou v lese moc nezůstane.

 Hlavním důvodem, proč si kvůli houbám přivstat je, že ostatní milovníci hub by mohli většinu hub vysbírat. Nepochybně je také výhodnější vyrazit na houby časně zrána, protože po ránu máme v porovnání s odpolednem bystřejší oči.

Proč je lepší chodit do lesa ráno

Vyrazit do lesa hned ráno má i řadu předností. Houby jsou po noci zchlazené, minimálně napadeny havětí, a tím se Vám pak budou doma i lépe zpracovávat. Chlad a pevnost plodnic opravdu dělá své. Houby vypadají v ranním čase nejlépe a to je důležité i pro naše zdraví.

Sbírat plodnice v pravé poledne nebo k večeru určitě není to pravé ořechové, v našem případě spíš houbové.  Navíc je v lese v tomto čase, když je slunce ještě za horama, nejkrásněji. Vynikající vzduch, vlhkost a zvířata co vychází na louky a do polí.

Je tedy na co koukat a co obdivovat.

Zvyk chodit do lesa brzy ráno má i historické kořeny

Zvyk chodit do lesa za svítání má historické kořeny z dob, kdy se houby prodávaly na trzích, přivydělávala si tím hlavně chudina. Sběrači věděli, že čerstvé houby sbírané za chladnějších rán lépe vypadají a snáz se prodají.

Houbová kuchařka aneb podívejte se na oblíbené recepty z hub

Co dělat při podezření na otravu houbami?

Nevíte, zda jste přinesli domů jedlou houbu? Máme pro Vás připravený atlas hub

I před Vánoci můžete chodit na houby

Ze zdi na mě tupě zírá po trezoru temná díra, poznáte i bez nesnází, že tam nepochybně něco schází. Více

Učení páni zkušení, já rád bych vám teď podotknul, nikdo z vás nemá tušení, že v dálce stojí malý úl. Více

Když muž se ženou snídá a vychládá žár, než se den rozhostí. Když muž se ženou snídá, noc zamknou jak chrám s ozvěnou něžností. Více

Kdepak ty ptáčku hnízdo máš, skrýš a zázemí. Vždyť ještě léčky málo znáš, málo zdá se mi. Více

Když milenky pláčou za stříbrných nocí, ten zármutek váží co pírko, ne víc. Více

Zpívám rád a je to na mně doufám znát. Zpívám rád, že chtěl bych trochu štěstí dát. Častokrát, když celý kraj šel v písních spát, zvonky štěstí, já slyším v dálce znít a hrát. Více

Budete mít zájem:  Alergie Na Zlato Projevy?

I kolem Vánoc můžete vyrazit do lesa na houby. Třeba v Izraeli právě začíná houbařská sezóna

„Sbíráme hlavně tohle,“ ukazuje mi Anna sáček částečně naplněný spíš menšími houbami. Hebrejsky se jim říká oranijot, česky klouzci. „Nedávno jsme našli také nový druh hřibu, má červený klobouk a modrý spodek. Ale u toho si nejsme jistí,“ dodává Anna. Je to prý nějaký blízkovýchodní druh, který z rodné Ukrajiny nezná.

V Izraeli totiž houbaří jen lidé, kteří to tak nějak mají v genetické výbavě. „Houby tu sbírají rodiny, které pocházejí z Ruska, z Polska, z Ukrajiny. Je to zvyk z jejich původní domoviny. Izraelci orientálního původu houbařit rozhodně neumějí,“ vysvětluje Anna.

Však i mně představa, že jdu s košíkem do lesa na houby, přijde tady na Blízkém východě hodně exotická. A Anna s manželem Igorem, které jsem v lese nedaleko Jeruzaléma potkal, mi připadali jako zjevení.

Na houby jedině v zimě

„Listopad, prosinec, leden, v podstatě všechny zimní měsíce. V lednu ale už je pak hub míň,“ radí mi Igor, kdy mám v Izraeli největší šance, a sám mi předvádí zdejší houbařský styl – vrhá se s nožíkem každou chvíli do strmého svahu nad cestou a zpod kamenů či větví vytahuje malé klouzky.

„Z hub dělám spoustu věcí, vařím je a smažím s cibulkou a kořením. A připravuju také houbovou polévku. Všechno jsou to ukrajinská jídla,“ říká Anna a zdůrazňuje, že taková si v izraelských restauracích běžně nedáte.

V Izraeli je podle houbařů z Ukrajiny vícero houbových oblastí, nejlepší je prý severní část země. „Tady kolem Jeruzaléma to ale taky není špatné. Dneska pršelo, tak jsme na sever nejeli. A že je šábes? To pro mě není problém,“ usmívá se Anna.

Nesbírat, nevařit, nejíst

Kopce v okolí Jeruzaléma jsou do velké míry lesnaté. Jsou tu ale trošku jiné lesy než ty české. Podloží je hodně skalnaté, rostou tu hlavně cypřiše, eukalypty, karoby, borovice, cedry, a celkově působí zdejší lesy poněkud suše a řídce. V takovém porostu by Čech zkrátka houby nehledal.

„Tady v Izraeli to rozhodně není běžné. Vlastně neznám nikoho, kdo by houby sbíral. Je to dost nebezpečné,“ říká mi Niv, další pocestný, kterého jsem na výletě v lese potkal. „Některé houby jsou jedovaté.

Musel byste dobře vědět, které se dají sbírat a které jsou nebezpečné,“ strachuje se Izraelec a manželka Maja mu přitakává: „Pokud vím, tak lidé tu houby ani nesbírají, ani nevaří. Většina nerozezná jedlé od jedovatých.

Když chce někdo houby do jídla, koupí si je v samoobsluze.“

Nicméně pro skalní houbaře platí pozvání: v Izraeli houbařská sezóna právě začíná.

Zimní houbaření a mykologovy Vánoce: penízovka, hlíva i pařezník

12. 12. 2014 | Doba čtení 9 minut

Když příroda spí zachumlaná do sněhové peřiny, houbaři mají během zimních večerů čas prostudovat atlasy, které dostali pod stromeček. Ale nabízejí se i jiné možnosti…

Dobrodružnější povahy by na houby mohly vyrazit do teplých krajin. V exotických zemích jim ale ani ty sebelepší domácí atlasy hub nepomohou, takže to není nejlepší řešení. Druhou možností je spolehnout se na počasí a doufat, že zima nebude krutě mrazivá, ale že alespoň na pár týdnů povolí. Pokud ano, máme v nižších polohách v lese šanci i v prosinci, lednu a únoru!

V závějích nerostou, ale stačí malá obleva…

Počasí někdy dělá pravé divy. Před několika lety i letos jsme dokonce zaznamenali tak neobvykle teplý podzim, že hřiby rostly až do prosince.

Hřibovité houby však z lesa obvykle mizí v říjnu a houbaři se později na podzim musí spolehnout především na houby lupenaté.

Většina z nich přestává růst v polovině listopadu, ale několik chladnomilných druhů můžeme přece jen najít i v průběhu zimy.

pařezník obecný (Panellus stipticus) Zdroj: Archiv ireceptar.cz

Není to ale tak, že bychom mohli pro houby vyrazit i do závějí nebo za dlouhotrvajících mrazů. Je třeba vyčkat na období, kdy denní teploty vystoupí výrazněji nad nulu. Zhruba po týdnu takového počasí je šance, že některé houby objevíme třeba i v mezerách mezi tajícím sněhem. Prakticky všechny tyto chladnomilné druhy hub rostou na tlejícím dřevě.

Sametová vánoční houba

Nejoblíbenější jedlou zimní houbou je penízovka sametonohá (Flammulina velutipes), které se lidově říká vánoční houba.

Roste hojně od října do dubna po celém našem území a představuje ideální cíl zimních vycházek do lesa; někteří houbaři ji tradičně hledají na Štědrý den nebo na Silvestra.

Je to houba rostoucí na dřevě listnáčů (vrby, buky, lípy), vzácněji také jehličnanů, takže ji hledáme na pařezech na pasekách a u lesních cest. Velmi nadějným místem jsou i lužní lesy s dostatkem padlých kmenů. Upoutá nás již z dálky:

  • Roste trsnatě a její kloboučky mají příjemnou hnědě oranžovou barvu, která ostře kontrastuje s tmavě hnědým, jemně sametově plstnatým třeněm.
  • Lupeny jsou bělavé až naoranžovělé a dužnina příjemně houbově voní. Pokud penízovky najdeme, je velká šance, že jsou v okolí další, protože houba vyrůstá ve vlnách a v zimě moc lidí houby nesbírá, takže konkurence není taková jako na vrcholu sezony.

penízovka sametonohá (Flammulina velutipes) Zdroj: Archiv ireceptar.cz

Klobouky „sametonožky“ se hodí např. do hovězího vývaru a jsou obohacením na čerstvou zeleninu chudé zimní kuchyně.

Pařezník, ozdoba tlejících stromů

Do prosince se zejména na vlhkých místech v údolích potoků můžeme setkat s pařezníkem pozdním (Sarcomyxa serotina). Tato estetická houba roste na dřevě listnáčů (obvykle na padlých štíhlejších kmenech a větvích olší, javorů a vrb) a tvarem plodnic připomíná drobnou hlívu.

Kloboučky jsou vějířovité či ledvinaté, v různých odstínech šedozelené, se kterou kontrastují jasně žlutě krémové lupeny a krátký, jemně šupinkatý okrový třeň.

Pařezník sice nepatří mezi běžně sbírané a konzumované houby, ale je jedlý a existují dokonce krajové recepty na jeho zpracování – v Podrkonoší jím vylepšují tradiční sejkory (bramboráky).

pařezník pozdní (Sarcomyxa serotina) Zdroj: Archiv ireceptar.cz

Legendární hlíva

Typicky chladnomilnou houbou je hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus). Roste na padlých větvích nebo kmenech listnatých stromů, především buků a ořešáků.

Plodnice obvykle vyrůstají v mohutných trsech nebo střechovitě nad sebou a šťastný nálezce hlívy na lokalitě může posbírat i několik kilogramů této chutné houby, která se hodí nejenom ke zpracování za čerstva, ale i k nakládání do octa nebo přípravě houbového prášku.

Podle řady popularizátorů „léčivých hub“ má její konzumace dokonce pozitivní vliv na zdraví. Rozhodně platí, že je to bohatý zdroj vlákniny; a mám také dobré zkušenosti s jejím zapojením při redukční dietě.

Osvědčeným receptem je hlíva na slanině:

  • Na pánvi rozpálíme anglickou slaninu (zbavenou přebytečného tuku, jen aby se teflonová pánev lehce omastila) a přidáme na tenké nudličky nakrájenou hlívu (na větší porci použijeme asi 400 g čerstvé houby).
  • Vydusíme vodu, přidáme sůl a drcený kmín a houby osmahneme dorůžova.

hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus) Zdroj: Archiv ireceptar.cz

Tento jednoduchý pokrm, který chutná např. v kombinaci s žitným chlebem, příjemně zasytí a jeho energetická hodnota je nízká.

Hlíva z balíku

Hlívu lze celkem jednoduše pěstovat na slámě (vyšlechtěné formy rostou i přes léto v domácích podmínkách), takže se produkuje i průmyslově. Kilogram této houby se na trzích prodává obvykle za 100–120 korun a k dostání je rovněž v každém supermarketu.

Doporučuji však přistupovat k nabízené hlívě kriticky – kvalita totiž kolísá a nabízené plodnice mají občas nevyhovující (jakoby rozbředlou) konzistenci nebo nepříjemnou vůni.

Proto je ideální chodit pro hlívu k prověřenému obchodníkovi, aby nás v kuchyni nezklamala.

hlíva vypěstovaná na slámě Zdroj: Archiv ireceptar.cz

Nejedlé, ale krásné choroše

Kromě jedlých hub můžeme v zimě na dřevě pozorovat víceleté plodnice různých „chorošů“ a také některé nejedlé druhy hub.

  • Je to např. pařezník obecný (Panellus stipticus), který si však s pařezníkem pozdním nespleteme – je mnohem menší, klobouk i třeň jsou špinavě okrové a dužnina má svíravou až hořkou chuť.
  • Další dřevní houbou rostoucí již během mírné zimy je houževnatec přivázlý (Lentinus adhaerens), který roste na odumřelých kmenech jehličnanů. Pro houževnatce jsou typické lupeny s nerovným, jakoby pilovitým ostřím a velmi tuhá dužnina, takže jsou nepoživatelné.
  • Na rostlinných zbytcích na zemi v lesích, parcích a zahradách můžeme nalézt drobné, červeně hnědé houbičky s prosvítavě rýhovaným kloboukem – kržatky z rodu Tubaria. Často rostou i ve velkých skupinách a přes poměrně malý vzrůst by mohly lákat k jídlu. Přestože pravděpodobně nejsou jedovaté, k jídlu se už právě pro svou křehkost nehodí.
Budete mít zájem:  Dá Se Vyléčit Alergie?

houževnatec přivázlý (Lentinus adhaerens) Zdroj: Archiv ireceptar.cz

Pozor na přemrzlé houby

Sběr hub v chladných měsících, kdy přes noc nebo k ránu mrzne, s sebou přináší riziko, že některé houby přemrznou. Při opakovaném přemrzání by hnilobné procesy mohly vést k produkci nežádoucích a někdy také toxických látek. Proto je třeba sbírat jen houby v dobré kondici, které příjemně voní a nevykazují známky rozkladu.

Mykologův útěk před klobouky

Přiznám se, že v zimě na houby nechodím. Zima je jediným obdobím, kdy si mykolog, který má po celý rok s houbami spoustu práce, může alespoň na chvíli vydechnout a věnovat se studiu usušených nálezů z léta a podzimu.

Houby jsou totiž všudypřítomné a jejich klobouky mě rozptylují i během volna nebo při sportu v přírodě. A tak je mou ideální dovolenou zimní pobyt s lyžemi vysoko v horách, kde na několika metrech sněhu setkání s žádnou houbou nehrozí.

Však brzy přijde jaro a všechno to houbové bláznění propukne nanovo…

Mykolog: Mrazy nemrazy, čerstvé houby na Vánoce budou

Penízovka sametonohá přečkala na severu půl metru sněhu a -15 °C

  • Liberec – Zima jak na Sibiři sice ochudí štědrovečerní stůl libereckého mykologa Zdeňka Peldy, ale čerstvé houby na něm přesto budou.
  • Některé „prašivky“ neudusila ani nezvykle vysoká sněhová peřina, která pokryla v prosinci severní Čechy, a třeskuté mrazy.
  • Známý houbař ze sídliště Broumovská přinese na Vánoce z lesa určitě jedlé penízovky sametonohé, ucha Jidášova a hlívy ústřičné.

„Rostou na pařezech, padlých kmenech a také na živých stromech až do výšky tří metrů. Některé penízovky sice zmizely pod nánosy sněhu, ale vím, kde jsou, a ometám si je smetáčkem,“ řekl Aktuálně.cz Pelda.

Na houby chodí každý Štědrý den už desítky let. Míří pěšky do lesíků a parků v Liberci a autem vyjíždí na svá oblíbená místa do asi 15 kilometrů vzdáleného Kryštofova údolí.

„V Liberci mi někdo ´ukradl´ penízovky, ale mám jich tady ukrytých ještě dost,“ prozradil.

Penízovky mráz nespálí

Penízovky jsou ze všech druhů jedlých hub nejvíc mrazuvzdorné a dají se bez obav jíst i nyní.

„Hlívy sice také hodně vydrží, ale když přes ně přejdou silné mrazy, mohou u lidí s citlivějším žaludkem vyvolat zažívací problémy. Na štědrovečerní stůl si je položím jen jako trofeje,“ upozornil Pelda

Penízovky se výborně hodí do polévky a ucho Jidášovo do zeleninových salátů – například do čočkového. V zimě lze na popadaných olších objevit rovněž blízkého příbuzného hlívy – pařezníka pozdního.

„Pařezník patří mezi jedlé houby se zajímavou chutí. Dělá se z něj guláš, stejně jako z hlívy. V zimě slouží také jako potrava divoké zvěři,“ podotkl Pelda.

Ve sněhu jsou i ohnivce, trhat se ale nesmí

V prosinci se v lesích vyskytují také maličké houby – ohnivce zimní a rakouské (dříve označované za šarlatové).

„Rostou až do dubna a jejich několikamilimetrové hlavičky připomínají svou velikostí špendlíkové hlavičky.

Jednou před Vánoci jsem potkal na lesní cestě několik žen, povídaly si – jak jinak – o cukroví. Dělaly si ze mě legraci, kampak že jdu, jestli na houby.

Tak jsem přikývl a dovedl je k místu, kde ohnivce rostou. A po chvilce hledání našly trs asi s patnácti houbičkami,“ vzpomněl si Pelda.

Ohnivce se řadí k nejedlým houbám, ale nesmí se trhat ještě z jednoho pádného důvodu. Jsou velmi vzácné, a ocitly se mezi chráněnými rostlinnými druhy. „Velmi dobře se fotografují. Jejich jasně červená barva krásně vyniká v kontrastu s okolním sněhem,“ dodal Pelda.

Před Vánoci 2006 našel mykolog 20 druhů hub

Kvůli časnému příchodu sněhu si skalní mykologové užili letos v prosinci mnohem méně radosti než v minulých letech. Třeba před čtyřmi lety našel na Štědrý den a těsně před ním rekordních 20 druhů hub.

Vévodil jim zástupce hřibovitých – klouzek obecný. A zcela zdravý a počasím nepoškozený. Mykolog tehdy nasbíral i hlívy ústřičné, desítky kusů čirůvky fialové, dvoubarevné a zelánky. Do košíku uložil také šťavnatku pomrazku, šťavnatku modřínovou či žampion.

„Prosinec byl v roce 2006 mimořádně teplý a houby rostly nejvíce za posledních 50 let,“ připomněl ojedinělý přírodní úkaz Pelda.

Úroda hub byla letos nadprůměrná

V letošním roce houbaři zaznamenali nadprůměrnou úrodu. Po přívalových deštích v pátek 6. a v sobotu 7. srpna, které vyvolaly ničivé záplavy, nastala v Libereckém kraji exploze hřibů.

„Nikdy jsem také nezažil tolik stročků troubkovitých. Ze sušených stročků se peče kuba a v lesích se jich rozprostíraly koberce. Vypadalo to, jako se tam rozlil asfalt,“ prohlásil Pelda.

Tomu, kdo chce vědět více o letošní úspěšné houbařské sezoně, doporučuje internetové stránky Nahouby.cz a Houbareni.cz

„V mládí jsem nosil houby po pytlích“

Lidé by si mohli myslet, že se po houbách může „utlouct“ a nic jiného nejí. Plzeňský mykolog Svatopluk Holec si ale mnohem radši pochutná na bramborovém salátu nebo dršťkové polévce. „Vynikající je také smaženice, ale musí v ní být aspoň patnáct druhů hub,“ říká Holec.

Jak se vyvíjí letošní houbařská sezona?

Jaro i začátek léta byly na houby rekordně bohaté. Ale pak přišly tropy. A to je pro houby konec. Pokud takové počasí vydrží a nebude pršet, tak se letní houbařská sezona nebude vůbec konat. Loni houby začaly růst až v půlce září. Houby nám pak ale lidé do poradny nosili až do Vánoc.

Jedlé houby se dají v Plzni sbírat i o Vánocích?

Ano. I na Štědrý den chodí lidé ke svému stromu a seberou penízovku sametonohou. Z ní si můžou udělat polévku, omáčku nebo smaženici. Taková lípa roste třeba na Mírovém náměstí.

Odlišuje se Plzeň nějak z hlediska mykologie?

Výjimečná je Šumava. Horažďovicko- sušické vápence, Slavkovský les. Zajímavé jsou i rezervace v Brdech. V Plzni se ale za posledních deset let našel třikrát hřib královský, což je vyloženě teplomilná houba a nemá v Plzni co dělat. Určitě se otepluje.

Existují v okolí Plzně i houbařské ráje?

Nejbližší je asi Svojšín. Tam rostou za dobrého počasí stovky hub. Tolik hub jako dříve už ale neroste. V mládí jsem bydlel v kruškohorském pohraničí a sbíral jsem houby do pytlů od brambor.

Kolik je v Plzni registrovaných houbařů?

Zhruba sedmdesát. Neregistrovaných jsou tisíce.

Češi jsou určitě houbařskou velmocí. Sbírají se houby i v zahraničí?

Podle sociologických průzkumů chodí na houby aspoň jednou za rok tři čtvrtiny Čechů. Opravdu jsme celosvětová výjimka. Houbařský národ jsou i Poláci. Na houby se hodně chodí i v Bavorsku, na Slovensku nebo v Rusku. Houbaří se i ve Francii. Například ve Spojených státech se na houby nechodí vůbec, v Anglii také ne. Ani severským národům chození na houby nic neříká.

Jaký pokrm z hub máte nejraději?

Naprosto nejlepší je muchomůrka růžovka nebo bedla vysoká. Stačí osmažená na sádle a posolená. Fantastická je i bedla, která má ještě zavřený klobouk, vytočíte třeň a dovnitř dáte kus tuhého sýra nebo uzeného a osmažíte.

Vynikající je také smaženice, ale musí v ní být aspoň patnáct druhů hub. Nemusím tam mít hříbky. Hříbky jsou výborné houby, ale spíš sušené nebo naložené v octě. Jinak jsou hřiby chuťově velice fádní. Nijak mě neoslovují.

Máte radši houby nebo svíčkovou?

Budete mít zájem:  Non-Hodgkinův Lymfom Příznaky?

Přiznám, že nejradši mám bramborový salát a dršťkovou polévku. Houby spíš beru jako zeleninu nebo doplněk stravy. Pomůže při otravě napít se mléka? Nesmysl. Pomáhá vlažná voda nebo slabý neslazený čaj a hlavně okamžitě vyvolat zvracení. Za každou cenu.

Je lepší chodit na houby s košíkem nebo s igelitkou?

Jedině košík, když jdete s taškou, tak si do ní dát krabici, aby mohly houby dýchat. Jak houbu co nejšetrněji utrhnout? Důležité je, aby v zemi zůstalo podhoubí. Když hříbek vydloubnete ze země, tak potom díru zahrabte, aby podhoubí nevyschlo. Nebo odřízněte klobouk a třeň nechte v zemi.

Našel jste, nebo ochutnal někdy lysohlávky?

Našel a vím, kde v Plzni rostou, ale nikdy jsem je neochutnal. V kroužku ale máme jednoho kolegu, který je pod dozorem psychiatra požil. Na minulé schůzce nám říkal svoje dojmy. Občas se nám stává, že do houbařské poradny přijdou mladíci s houbičkou v ruce a zajímá je, jestli to není lysohlávka.

Kouzelná penízovka: Léčivá houba a nezmar, který neskolí ani mrazy

Kdo se pohybuje v lese dost často i po konci „klasické“ houbařské sezony, ještě s prvními mrazy najde hřibovité druhy – praváky i hřiby hnědé. Při jejich sběru a případné konzumaci je třeba se mít ale na pozoru. Houby mohou být přemrzlé, a tím pádem i toxické, což může způsobit nemalé probémy.

Pokud si však nechcete odepřít čerstvé houby v pokročilém podzimu a někdy i v zimě, nezoufejte. I nyní můžete sebrat čerstvé houby, které se dají konzumovat a připravit z nich chutný pokrm. Nebudeme se nyní věnovat hlívě ústřičné, kterou můžeme sbírat právě nyní.

Naučte se sbírat penízovku

Opravdovým nezmarem z říše hub je penízovka sametonohá. Najdete ji nyní, a to ve zcela čerstvém stavu. Jen musíte pravděpodobně změnit místo hledání. Tam, kam běžně chodíte na hřiby či křemenáče, ji najdete jen stěží. Jejím biotopem je totiž jak zahrada či sad, tak i porosty kolem potoků a řek nebo starý les pralesovitého typu.

Roste většinou v hustých trsech na odumírajících, ale často i živých listnatých stromech. Častými hostitelským stromy jsou vrby, topoly, ale také olše, jasany, jabloně a rovněž i buky. Vyskytuje se především od října do dubna a nezmarem je proto, že její růst zastaví jen velký mráz.

Můžete ji sebrat i pod sněhem

Penízovce sametonohé se říká také vánoční houba. Můžete ji mít totiž čerstvou i na vánočním stole. Klidně ji díky její odolnosti můžete sebrat i pod sněhem. Jen musíte vědět kde. Houbaři, kteří tuto houbu sbírají, mají svoje fleky podobně jako ti, co chodí na hřiby.

Když ji na začátku zimy najdou ještě maličkou, počkají si a jdou ji sebrat později. A to už může být houba schovaná pod sněhem. Z penízovky se dá připravit mnoho pokrmů, ale mezi skalními houbaři je oblíbená štědrovečerní houbová polévka, která je pro ně oblíbeným menu.

Houba má léčivé účinky

U penízovky sametonohé jsou známé i léčivé účinky. V lidovém léčitelství se užívá jako přírodní antibiotikum na likvidaci zánětů, její konzumace pomáhá proti civilizačním chorobám – stresu, nespavosti, posiluje imunitní systém. Z penízovky bylo izolováno také cytostatické antibiotikum Flammulin, které je účinné proti sarkomu S180. Je součástí mnoha léčebných přípravků.

Využití v kuchyni

Pro kulinářské účely se používají mladé plodnice s tenkým třeněm a malým kloboukem. Chlazená bývá v nabídkách obchodů s asijskými potravinami, zpravidla pod japonským názvem enoki nebo enokitake. Chutná v asijských nudlových a zeleninových pokrmech nebo v kombinaci s kuřecím masem. Nejlepší úpravou je smažení nebo restování a není třeba ji upravovat déle než 5 minut.

Penízovková polévka

Tato polévka může být alternativou k tradiční rybí polévce na štědrovečerním stole. Receptů na tuto polévku jsou spousty, ale asi nejčastější variantou je ten, který už před mnoha lety publikoval nestor české mykologie František Smotlacha.

Připravte si asi 300 g penízovky a silný hovězí vývar. Do vařícího vývaru přidejte na plátky uvařené a nakrájené kloboučky penízovky. Zvlášť uvařte 100 g kořenové zeleniny, jednu cibuli a dvě brambory.

Vývar z hub a zeleniny slijte do masového vývaru, který můžete podle chuti zvýraznit polévkovým kořením, přidejte rozmělněné uvařené brambory a zeleninu. Zahustěte světlou máslovou jíškou. Ochuťte zázvorem, kmínem a můžete přidat špetku prášku ze sušené houbové směsi. Polévku jemně osolte a vše krátce povařte a zjemněte trochou mléka.

Nakonec přidejte stroužek česneku utřeného se solí a sušenou pažitkou či petrželkou podle chuti. Podávejte s krajícem čerstvého chleba.

Omeleta s penízovkou

Budete potřebovat 8 vajec, sůl, máslo, 250 g penízovek, 1 malou cibuli a petržel. Nejdříve si nakrájejte nahrubo kloboučky hub. Na másle zpěníte spolu s nadrobno nakrájenou cibulí jemně nasekanou petrželku. K tomu přidáte houby a dusíte doměkka. Udušené zchladlé houby zamícháte do rozkvedlaných vajec a směs osolíte.

Na pánvi rozehřejete část másla, nalijete na ně čtvrtinu vaječné směsi a mícháte vidličkou do ztuhnutí. Pak omeletu obrátíte, dopečete a vyklopíte na talíř. Pokračujete, až spotřebujete všechny houby s cibulkou a petrželí. Recept předpokládá, že uděláte čtyři omelety.

Štědrovečerní dobrota: Kde se vzal tradiční houbový kuba?

Zatímco dnes si většina rodin pochutnává na Štědrý den na cukroví, následovaném smaženým kaprem s bramborovým salátem, dříve se na stolech prostých lidí objevoval houbový kuba. Stačilo pár základních ingrediencí a slavnostní pochoutka byla na stole.

Staročeský recept

K přípravě tradiční štědrovečerní dobrototy jsou třeba kroupy, houby, cibule, česnek a sádlo. Příprava je snadná a jídlo je v různých krajích oblíbené už stovky let. Vařené kroupy, dušené houby, to vše provoněné sádlem a společně zapečené.

Dnes toto menu nabízí mnoho dobových restaurací. Jeho tradice ale sahá až k pohanům. Ti houbami často nahrazovali maso, kterého byl nedostatek. A jak běží čas, upravuje se i recept. Chvíli se kuba připravuje z krup, chvíli z jáhel.

Zkrátka z toho, čeho je v kraji dostatek.

Traduje se, že toho nejlepšího kubu ochutnáte v jižních Čechách. A důvod? Kubovi se taky část říká Černý kuba a to díky speciální houbě. Jmenuje se stroček trubkovitý a roste hlavně v listnatých lesích. A právě na jihu Čech jich je požehnaně.

V některých krajích se toto jídlo podává o Štědrém večeru. Tradice praví, že do večera se nesmí jíst maso. Kdo chce, může tedy bojovat s hladem, aby viděl zlaté prasátko, ale ti už moc hladoví houbovým kubou jistě nepohrdnou.

TIP: Štědrovečerní hostina v lidovém prostředí: Co všechno patřilo na vánoční stůl?

A proč vlastně byly houby v minulých stoletích tolik oblíbeným a využívaným pokrmem? Kraje sužovaly války a plenění nepřátelských vojsk. Místní hledali úkryt v hlubokých lesích.

Ale co tady jíst? Co jiného, než plody přírody. Houby nasytí a dají se připravit na mnoho způsobů. Mnozí králové dokonce požadovali z každého košíku nasbíraných hub část pro zámeckou kuchyni.

Jestli z nich ale taky připravovali houbového kubu, to nikdo neví.

Jak správně připravit houbového kubu

  1. Sušené houby necháme alespoň 2 hodiny namáčet ve vodě, před použitím z nich přebytečnou vodu opatrně vymačkáme.
  2. Kroupy propláchneme studenou vodou a v mírně osolené vodě uvaříme do měkka, asi 20–30 minut. Pak je slijeme a necháme v cedníku okapat.
  3. Mezitím na sádle osmahneme nadrobno nakrájenou cibuli dozlatova, přidáme namočené houby, nakrájené na větší kusy. Krátce osmahneme a přidáme česnek utřený se solí, kmín, majoránku a čerstvě mletý pepř.
  4. Pekáček vymažeme sádlem, promícháme v něm kroupy s ostatními ingrediencemi, uhladíme a v troubě rozpálené na 180 stupňů zapečeme asi 25 minut dozlatova.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector