Stále častěji si lidé volí hypnózu jako možnost řešení některých svých potíží. Uplatnění hypnózy je velmi široké. V naší ambulanci Klinické psychologie se věnujeme klinické hypnóze v rámci lékařství.
„Nejčastěji řešíme bolesti, včetně fantomových bolestí, tedy bolesti pociťované v amputované končetině. V tomto směru naše ambulance spolupracuje s oddělením chirurgie. Dále pracujeme s pacienty s atopickým ekzémem. Řešíme svědivost, narušený spánek, z kožních chorob lze hypnózou taktéž řešit bradavice.
Věnujeme se pacientům s psychogenními poruchami spánku, s obezitou, tedy zvládání chutí a dodržování dietního režimu. Již jsme úspěšně pracovali s několika pacienty s tinnitem. Hypnózu využíváme taktéž u pacientek s potížemi s otěhotněním a jsem ráda, že se rodiče mohou těšit z dětí, které se díky hypnoterapii narodily.
Výjimkou nejsou ani pacienti trpící trémou a různými úzkostmi. U dětí se nejčastěji řeší problém nočního pomočování, kousání nehtů a nízké sebevědomí, které vede k úzkostem a školním problémům.
V naší ambulanci máme taktéž velmi dobré zkušenosti s řešením koktavosti u dětí, a to i v případě dědičné etiologie potíží,“ sdělila k rozsahu léčby hypnózou PhDr. Irena Komendová.
Co to vlastně hypnóza je, kdy je vhodné ji využít, na jakém principu funguje a může mít i nějaké negativní následky?
Co je to hypnóza?Hypnóza je změněný stav vědomí, v němž se pozornost hypnotizovaného plně soustředí na hypnotizéra a jeho sugesce. Hlavní charakteristiky hypnózy jsou:
· zvýšená sugestibilita, tzn., že hypnotizovaná osoba přebírá tvrzení hypnotizéra bez kritického zvažování a tato tvrzení se pak postupně stávají prožitky, přesvědčeními či automatickým jednáním;
· změněný stav vědomí, tzn., že dochází ke zkreslenému vnímání a hodnocení skutečnosti, avšak zároveň zůstává aktivní část kontrolní funkce a „dohlíží“ na to, co se děje – hypnotizovaný tedy nikdy nemůže udělat něco, co je proti jeho vůli a přesvědčení;
· vztah k hypnotizérovi, to je tzv. raport, což je výběrové spojení, v němž podněty vycházející od hypnotizéra postupně nabývají podstatný význam.
Často se lidé obávají toho, že by mohli dělat něco, co by jim bylo nepříjemné nebo trapné – jak bylo řečeno výše – v hypnóze nemůžete dělat nic, co by se vám nelíbilo a s čím byste nesouhlasili. Část vašeho Já je stále bdělá a dohlíží na celou situaci.
Situace zneužití člověka k nějakému trestnému činu jak to známe z filmů, je tedy nemožná, pokud je pro něj páchání trestných činů morálně nepřípustné. Další častou obavou klientů je strach ze setrvání v hypnóze a neúplné „probuzení se“ z transu.
Jak již bylo poznamenáno výše, hypnóza je charakteristická raportem mezi hypnotizérem a hypnotizovaným. Jakmile je tento raport ukončen, klient nabyde plného vědomí, a to ihned nebo přejde ve spánek a asi do půl hodiny se probudí.
Nemůže se tedy stát, že by v hypnóze setrval dny či týdny. Bohužel i takový nesmysl se občas objeví v knihách či filmech.
Co se tedy během hypnózy děje?
Hypnózu můžeme využít různým způsobem, přičemž záleží na charakteru problému. Nejčastěji působíme přímo na daný problém. Během hypnózy postupně navozujeme co největší uvolnění a koncentrujeme pozornost klienta na naše sugesce.
Po ukončení sezení jsou klienti zklidnění, někdo se cítí nabitý energií a odpočatý, někdo příjemně uvolněný. Vedlejší účinky hypnózy nejsou známy, a pokud se pomocí hypnoterapie nedaří problém zvládnout, pak si klient alespoň příjemně odpočine a naučí se relaxovat.
Hypnóza není zárukou odstranění potíží – stejně tak není zárukou vyléčení předpis určitého léku. Někdy musí lékař hledat ten nejvhodnější lék, aby pacientovi pomohl.
Stejně tak je tomu v oblasti psychologie – hypnoterapie nemusí být řešení, vhodnější může být dlouhodobější psychoterapie či krátkodobá nácviková kognitivně-behaviorální terapie.
V hypnóze se taktéž můžeme vrátit v čase, např. do doby, kdy vznikly klientovi obtíže – tím např. můžeme lépe porozumět vývoji problému. V hypnoterapii nepracujeme s regresí do minulých životů – existence minulých životů je vědecky nevalidní a od tohoto tématu se odborná veřejnost distancuje.
Pomocí sugescí je možno výrazně ovlivnit prožívání, chování i fyziologické funkce. K tomu je ale potřebná dostatečná hypnabilita klienta. Hypnabilita je schopnost pohroužit se do hypnózy. V dospělosti je hypnabilita stabilním osobnostním rysem a nesouvisí s tím, zda je klient extravert, introvert, zda je submisivní či dominantní apod.
Souvisí pouze s mírou sugestibility člověka. Z výzkumů víme, že asi 5% populace není hypnabilní, tzn., že takové jedince nelze ani při jejich velké snaze zhypnotizovat. Celých 80% populace je lehce až středně hypnabilních.
Tito lidé si jasně pamatují, co se s nimi v hypnóze dělo, jen málokdy se u nich podaří vyvolat amnézii (tedy aby zapomněli na to, co v hypnóze prožili, přičemž vzpomínku vždy vyvoláme – ponechání klienta v nevědomosti by bylo neetické a pro klienta velmi nepříjemné!).
Asi 15% lidí je schopnost hluboké hypnózy, přičemž asi 4% z nich jsou schopni velmi hluboké hypnózy, kdy např. mohou během hypnózy otevřít oči a halucinovat to, co jim hypnotizér sugeruje. Tito lidé si také většinou nepamatují na to, co v hypnóze zažili a je třeba pomoci jim vzpomínku vyvolat.
V jakých případech lze hypnózu využít?
Uplatnění hypnózy je velmi široké. V naší ambulanci se věnujeme klinické hypnóze v rámci lékařství. Lze pracovat téměř s čímkoli, záleží na odborném zaměření hypnoterapeuta a na jeho tvořivosti.
V naší ambulanci nejčastěji řešíme:
– bolesti – včetně fantomových bolestí, tedy bolesti pociťované v amputované končetině. V tomto směru naše ambulance spolupracuje s oddělením chirurgie.
– Dále pracujeme s pacienty s atopickým ekzémem. Řešíme svědivost, narušený spánek, z kožních chorob lze hypnózou taktéž řešit bradavice.
- – Věnujeme se pacientům s psychogenními poruchami spánku.
- – Řešíme obezitu, tedy zvládání chutí a dodržování dietního režimu.
- – Již jsme úspěšně pracovali s několika pacienty s tinnitem.
- – Hypnózu využíváme taktéž u pacientek s potížemi s otěhotněním.
- – Výjimkou nejsou ani pacienti trpící trémou a různými úzkostmi.
– U dětí se nejčastěji řeší problém nočního pomočování, kousání nehtů a nízké sebevědomí, které vede k úzkostem a školním problémům. V naší ambulanci máme taktéž velmi dobré zkušenosti s řešením koktavosti u dětí, a to i v případě dědičné etiologie potíží.
Nedílnou součástí je taktéž aktivní přístup klienta a jeho důvěra v hypnotizéra – ta není samozřejmostí a buduje se. Představa některých lidí, že si sednou u psychologa, ten na ně „nějak koukne“, něco řekne a vše bude vyřešeno, je mylná.
Pokud se problémy a potíže rozvíjejí několik let, nelze očekávat, že se jich zbavíme po pár týdnech. Taktéž pasivní přístup klienta předurčuje spolupráci k zániku. V prvním sezení tedy s klientem musíme podrobně probrat jeho problémy a zjistit jeho míru motivace a důvod, proč se rozhodl právě pro hypnoterapii.
Pak je na hypnoterapeutovi aby zvážil, zda je hypnóza tím pravým řešením.
Velmi důležitou podmínkou využití hypnózy je jistota, že symptomy a problémy nejsou varovným příznakem organické choroby. V praxi to znamená, že např.
děti trpící nočním pomočováním musí být vyšetřeny lékařem a musí být vyloučena možnost nemoci – v tomto případě to často bývá chronický zánět močového měchýře. Stejně tak nelze pracovat s bolestí, pokud lékař nevyloučil somatickou příčinu bolesti.
Bolest je signální funkcí těla a nesmí se podceňovat a odstraňovat ji bez zjištění její příčiny je nebezpečné.
Hypnóza je nevhodná pro lidi trpící závažným neurologickým onemocněním nebo závažnou psychopatologií – např. pacienti v těžké depresi, pacienti trpící onemocněním ze schizofrenního okruhu apod. Překážkou je i podprůměrný intelekt klienta.
Hypnoterapie probíhá v maximálně půlhodinovém sezení, přičemž frekvence setkání je alespoň jedenkrát týdně. Pokud nedojde k žádnému zlepšení po pěti sezeních, terapii ukončíme a navrhneme jiný způsob řešení problému. Někdy se podaří dosáhnout velkého pokroku již po prvních 2-3 sezení, jindy je efekt velmi pozvolný.
Nejčastěji trvá hypnoterapie 10-20 sezení, přičemž se klient může kdykoli do terapie vrátit v případě zhoršení potíží či jejich plného návratu. Např.
v případě dětí s koktavostí máme zkušenost, že děti se jednou za rok vrátí na několik sezení, přičemž potíže se v žádném z případů nevrátily do původního stavu, ale došlo jen k menšímu zhoršení.
Pokud se rozhodnete pro hypnoterapii, ujistěte se, že je vámi vybraný hypnoterapeut odborník a má řádný výcvik v hypnoterapii. Existuje seznam certifikovaných hypnoterapeutů, kde můžete nalézt hypnoterapeuta ve svém okolí (www.psycholog.coolnet.cz/adresar).
Vaše Ambulance klinické psychologie – PhDr. Irena Komendová
Hypnóza není čarování, řeší deprese, stres i nespavost
O hypnózu je v poslední době stále větší zájem, pomáhá zvládnout problémy , s nimiž se moderní člověk dnes a denně setkává. Deprese, stres, nespavost, strach, nedostatek sebevědomí, intimní problémy či různé závislosti, to všechno lze pomocí hypnoterapie zvládnout.
Libore, co je hypnoterapie?
Hypnoterapie razantně urychluje procesy v podvědomí. První setkání si můžeme přirovnat k prvnímu dni na exotickém ostrově na dovolené, která brzy bude úžasná, ale nejdříve je potřeba se aklimatizovat, zorientovat, porozumět.
Ve všem jde o proces učení se a hypnoterapeut má podobnou roli jako instruktor přístrojového potápění. Nejdříve se od Vás musí dozvědět něco o vašem životě, zájmech, silných a slabých stránkách a pak vás vezme do bazénu na první ponor.
Tam začátečník rozhodně neprožije ohromující okouzlení, protože nejdříve se potřebuje naučit se cítit bezpečně pod hladinou, oddělen od vnějšího světa.
Moje zkušenost je značně podpořená zahraničními výcviky u světových špiček v hypnoterapii, a tak se velmi často během tří devadesátiminutových hypnotických sezení vyřeší podstatná část. Jde mi v první řadě o dlouhodobý účinek, nikoli o ukázání moci hypnózy. Ta je velká, ale skutečně terapeutický a dlouhodobý účinek se rozvíjí podobně jako zmíněné potápění.
Jak poznám, že právě pro mě je hypnóza to pravé?
Jedna věc je hypnóza a druhá je to, jak si sednete s hypnoterapeutem. Budete zklamaní, pokud přicházíte s představou, že by vás měl hypnotizovat kyvadlem či točící se spirálou, a způsobit něco jako „omdlení“ pod tlakem uhrančivého pohledu.
Toužíte-li prožít hypnózu, jak jí znáte z románových či filmových zpracování padesát let zastaralých postupů, pak se těžko dočkáte vyřešení problému, kvůli kterému jste přišli. Jak ukazují zkušenosti předních světových odborníků, tak někteří klienti jsou nepoučitelní.
Přestože jim několikrát řekneme, že to bude probíhat jinak, že nás budou slyšet i v hypnóze, a tedy že nebudou mít naprostý výpadek – amnézii, stejně pak něco takového očekávají a pod vlivem dezinformací odmítají pochopit, že senzační efekty nemívají nic společného s užitečnými změnami.
Jak terapie probíhá a jak nám může pomoci?
Pomoc si můžete představit jako odvirování počítače, anebo alespoň defragmentaci disku, na kterém jsou od sebe oddělené části jinak kvalitních programů a tedy zpomaleně či nedostatečně fungují.
Na začátku každého setkání se klientů ptám, co a jak se vylepšilo, testuji otázkami souvislosti a na základě odpovědí vytvářím terapeutický proces, který pak převedu do hypnotického transu.
Jen v ponoření do nitra je možné řešit niterné problémy, protože na povrchní vědomé úrovni neexistuje plný přístup k vnitřním zdrojům a tělesným inteligencím.
Je pro někoho naopak tato terapie nevhodná?
V odborných lékařských publikacích se ještě tu a tam vyskytují varování pro práci s lidmi, kteří mají nějakou duševní chorobu, nicméně medicínské zkušenosti ze světa ukazují, že jde o překonaný mýtus. To, co by mohlo vyvolat nevhodnost, je nezkušenost hypnoterapeuta, která je však bohužel značně rozšířená.
Jsem v šoku, protože jsem se již od mnoha lidí včetně profesionálů opakovaně dozvěděl, že některé oficiální psychologické výcviky nutí k memorování hypnotických textů z poloviny minulého století. Pak se nemůžete divit, že jinak milý terapeut řekne: Jste stále těžší a těžší, jdete do hypnózy.
A vůbec ho netrkne, že klient tam přišel kvůli hubnutí.
Jak dlouho může v průměru léčba trvat a může mít nějaké nežádoucí účinky?
Skutečně špičková hypnoterapie může dosahovat ohromných změn již během pár setkání a být tedy až několikanásobně rychlejší než v minulosti oslavované psychoanalytické postupy. Bezpečnost závisí na odbornosti a je to tedy stejné jako v medicíně či jinde. Když vám v autoservisu špatně seřídí auto, tak se můžete vybourat. Je to ale o lidském faktoru.
Co je to hypnóza a na jakém principu pracuje?
Mnozí lidé mají představu, že hypnóza je cosi jako ekvivalent kouzelnických zaklínadel a že trans je jako když na někoho mávnete a sešlete na něj kouzlo. Ve skutečnosti jde o něco prakticky všudypřítomného.
Jde o stav mysli, který je niterným prožitkem a dále o komunikaci – sugesce.
Taková slova však mohou sugestivně působit i zcela bez stavu transu a to zejména jde-li o slova pronesená autoritou, například známým hercem, sportovcem, uznávaným módním návrhářem…
Ve skutečnosti tedy přijetí a uvěření v nějakou informaci ovlivňuje důvěra v daný zdroj. Když věříte, pak nepochybujete a daná myšlenka ve vás může působit.
Trans, který prožíváte možná mnohokrát týdně, je ponoření se do filmu či do četby. Čím později v dané situaci slyšíme, že na nás někdo mluví, tím více jsme soustředění a v transu.
Kvalita toho, jaké myšlenky si vyberete, je po transovém soustředění další složkou, která se pak promění buď v posilující energii, anebo v temnou bublinu plnou myšlenkových virů.
Viry jsou vlastně chybné víry, které stahují mysl do problémů, snižují kvalitu života, narušují psychické a následně fyzické zdraví.
Ve skutečnosti tedy všichni prožíváme mix různých transů a úspěšní a spokojení můžeme být, když se vyhneme noření se do myšlenkových propastí a většinovému myšlení.
Mohu se zhypnotizovat i sama?
Jak funguje hypnóza? Rozhovor s předním českým hypnoterapeutem Jiřím Zíkou
Jiřího Zíku hypnóza fascinovala už od dětství a stala se pro něj i prvotním impulzem ke studiu psychologie. Hypnoterapii pak uplatňoval při práci s pacienty na klinikách a pracovištích, jimiž prošel.
V současnosti provozuje svou vlastní praxi a působí i jako trenér klinické hypnózy, tématu transu se tedy věnuje naplno. Médiím už poskytl nespočet rozhovorů, přesto také tentokrát trpělivě odpovídal i na ty nejobvyklejší otázky, které mnohdy pokládají i samotní klienti.
V jakých případech se při terapii hypnóza používá? Může být zhypnotizován každý člověk? A je možné tuto metodu i zneužít?
Co se vlastně s člověkem v hypnóze děje?
Občas se říká, že někdo „chodí jako tělo bez duše“ nebo že je „duchem nepřítomný“. Jedná se vlastně o projev stavu označovaného jako disociace. Tedy stavu, kdy se něco oddělí od něčeho.
Za běžných okolností je člověk takzvaně asociovaný, jeho pomyslné části jsou spojené. Ale v hypnóze se vůle, která vědomě řídí naše projevy, odděluje. Zjednodušeně řečeno je tedy naše vědomí potlačené, utlumené, vypnuté.
Zato spontánní část našeho já se aktivuje, rozeběhne. A navenek je to pozorovatelné různými projevy.
Jakými například?
Určitou změnou chování. Existuje několik indikátorů transu, jak tomuto stavu říkáme. Klíčová je změna dýchání, které se většinou prohloubí, zpomalí. Dále se mění probarvení pokožky či napětí svalů – to se buď maximálně zvýší do takzvané katalepsie, nebo se rozeběhnou automatismy jako třeba pohyb víček, u někoho se pak trans projevuje relaxací, svaly se uvolní, jako by člověk spal.
Ale spánek to není…
Navenek to tak vypadá, ale ve skutečnosti se o spánek nejedná. Člověk vlastně funguje ve třech režimech: Buď spí, nebo bdí, a to, co se nachází mezi spánkem a bděním, tedy přechodový stav, to je ten trans.
A jak trans slouží při psychoterapii?
Trans je totéž co hypnóza. Hypnóza slouží k tomu, abychom využili určité změny stavu vědomí a mohli tak kontaktovat podvědomí neboli odborně řečeno nevědomí. Díky dočasnému oddělení vůle od těla a od psychiky můžeme s nevědomím lépe pracovat.
Když to vyjádřím metaforou: Chcete-li pěstovat třeba zeleninu, nejdříve si připravíte půdu a pak zasejete. Trans představuje přípravu půdy a semínkem je pak vaše sdělení, užitečné podněty, které předáte nevědomí. Tam pak to „semínko“ roste.
Hypnóza tedy slouží jako prostředek pro psychoterapii.
A s jakými problémy se na vás lidé nejčastěji obracejí?
Při potížích, kdy je ve hře psychika, nebo kdy má psychika výrazný vliv na somatický tělesný problém. Konkrétně jsou to nejčastěji problémy z oblasti chování.
Třeba to, že se děti pomočují nebo si koušou nehty.
Lidé se přejídají, nebo naopak nejedí (jako třeba v případě anorexie), pijí příliš mnoho alkoholu, berou drogy, trhají si vlasy (to je takzvaná trichotillomanie)… Nebo mají různé emoční potíže, fobie, strachy.
S jakými strachy se nejvíc setkáváte?
Spousta lidí se bojí pavouků, plísní nebo bacilů, teď se hodně lidí bojí covidu. To jsou strachy a fobie, které mají obsah. Ale pak se často objevují úzkostné stavy, kdy člověk má zničehonic strach, ale neví proč. Úzkost je takzvaně nemotivovaný strach. Nebo lidé trpí panickými atakami.
To jsou takové stavy, kdy se člověk z absolutního klidu najednou dostane do šílené úzkosti. Často se ta úzkost pojí s nějakými prostorami – buď s uzavřenými, což je klaustrofobie, nebo naopak s otevřenými (agorafobie), kdy lidé třeba mají potíže vůbec odejít z domu.
Těchto lidí přichází poměrně nejvíc – s úzkostnými stavy, panickými atakami a pak také třeba s problémy se spánkem, s depresí, s různými formami apatie.
To jsou tedy bolesti duše. A co tělesné potíže? Může hypnóza pomoct také při nich?
To jsou takzvaně psychosomatické obtíže, které se projevují primárně jako tělesné, ale psychika tam má klíčovou roli. Jde třeba o projevy na pokožce, jako jsou ekzémy a lupénky, nebo žaludeční vředy, astma, často se setkávám i s dráždivým tračníkem… Každý je nemocný takovým způsobem, jaký je on sám. A také se dá velice dobře pracovat s bolestí.
Takže dokážete pomoct třeba i při chronických bolestech, kdy nelze pacientovi jinak ulevit?
Terapeut může s člověkem pracovat tak, že mu hypnózou pomáhá bolest rozpouštět.
Většinou ale tyto lidi naučíme určitým manévrům, třeba autohypnóze nebo jiným způsobům, jak bolest uvolnit, a oni si pak pomáhají sami. Vděčným tématem pro hypnózu jsou pak fantomové bolesti.
Tedy když člověka bolí to, co nemá, třeba amputovaná noha. Většina lidí, které jsem léčil s fantomovými bolestmi, se toho zbavila.
A co třeba tinnitus?
To je taky častý problém, se kterým teď chodí hodně klientů. Z deseti lidí jím trpí nejméně dva. Tinnitus se může objevit na základě nějakého neurologického poškození, ale někdy tyto obtíže nemají žádný organický podklad. Je to nepříjemný problém. Lidé s masivním tinnitem třeba nemůžou spát.
Někteří musejí usínat v hluku, aby přehlušili to, co slyší uvnitř. Neříkám, že všechny vyléčím úplně, ale pro každého má terapie výrazný přínos. Když přijde člověk jednou, tak to nemá efekt.
Ale pokud se tomu věnuje čas, tak se vždycky dostaví aspoň padesáti- nebo šedesátiprocentní úspěch, někdy problém zmizí úplně.
Dokážete zhypnotizovat každého člověka?
Neříkám, že dovedu zhypnotizovat každého hned, ale když je na to čas, tak si poradím s každým.
Takže je potřeba více sezení?
Ano, sezení se opakují právě proto, že trans, tedy stav, kterého chceme dosáhnout, je vlastně dovednost. Je to podobné, jako když se učíme plavat nebo jezdit na kole. Každý má danou určitou míru hypnability neboli citlivosti na trans.
Zhruba patnáct procent populace je takzvaně refrakterních, těm to ze začátku vůbec nejde. Dalších asi patnáct procent jsou hypnotiční „virtuosové“ – lidi, kterým to jde absolutně. A zbytek je průměr. Ale somnambulům, jak se říká právě těm „virtuosům“, zabere hypnóza hned napoprvé.
Oni při ní třeba i chodí, mluví, dělají všelijaké věci, ale upadnou rovnou do tak hlubokého transu, že si to vůbec nepamatují.
A mohou v transu provést i něco, co by jinak neudělali?
Ne, zhypnotizovaný člověk neudělá nic, co by bylo proti jeho vůli, co není jeho přirozeností. Prováděly se třeba pokusy, kdy experimentátor podal hluboce zhypnotizovanému člověku, tedy somnambulovi, pistoli a řekl, ať jej zastřelí. Zbraň samozřejmě nebyla nabitá.
A stalo se, že ten zhypnotizovaný ji vzal a zmáčkl spoušť. Moje vysvětlení ale je, že ten člověk podvědomě věděl, že je to habaďůra. Přece proč by někdo chtěl být zastřelen? Takže se choval, jako by to byla hra. V knize Fenomén hypnóza také píšu o takzvaném kodaňském případu.
Jednalo se o dva vězně, z nichž jeden ovládal hypnózu. Uváděl tak svého spoluvězně do transu, ve kterém mu zadával různé úkoly, například díky tomu získával jeho porce jídla. Vztah obou mužů pokračoval i na svobodě, až jednou dal hypnotizér svému „příteli“ sugesci, že vykrade banku.
A on to opravdu udělal. Hypnotizér tedy využíval toho, že ten člověk byl somnambul.
Takže somnambula je možné i zneužít?
Ano. Ale člověka lze naprogramovat i bez hypnózy – tedy dosáhnout toho, že udělá něco, co chcete vy. Je to vlastně manipulace. Ale v transu je to snadnější. Na druhou stranu somnambulům pak léčba pomůže rychleji. Zkrátka hypnóza je dobrý sluha, zlý pán.
Je možné ji využít třeba i při policejním vyšetřování?
Spolupracoval jsem na několika případech, většinou se jedná o oživení paměti. Například mi policie poslala děvče, které se probudilo v nemocnici se zlomenýma nohama. Dívka si naposledy pamatovala jen to, že byla se dvěma chlapci asi v pátém patře paneláku.
Neměla důvod si sama něco udělat a bylo potřeba zjistit, co se stalo. To je takzvaná retrográdní amnézie, kterou někdy trpí pacienti po vážných úrazech. Nepamatují si, co se dělo třeba ještě čtvrt hodiny předtím. V hypnóze se pak snažíme tu amnézii prolomit.
A funguje to i na běžnou zapomnětlivost?
Chodí ke mně i lidi, kteří si někde něco založili, třeba peníze, prstýnky, doklady. Tam to většinou funguje a vzpomenou si.
Může se stát, že by se člověk z hypnózy neprobral? Třeba kdybyste jej uvedl do transu a pak odešel?
Člověk se z hypnózy vždycky probere. Může si v sobě trvale nést posthypnotickou sugesci, ale nemůže být trvale v transu. Někdo se probere, jakmile odejdu z místnosti, jiný usne a probere se po probuzení.
Jaké jsou předpoklady dobrého hypnoterapeuta?
Musí ho to bavit. Musí být motivovaný a umět navázat s člověkem kontakt. A musí tomu věřit. Nejsem zastáncem toho, že to má někdo dáno od pánaboha, spíš je to otázka techniky. Dá se to naučit. Je to dovednost, která se rozvíjí, samozřejmě to chce praxi. Musíte se umět dívat a odčítat indikátory transu – projevy dýchání, pozice těla…
A můžete zhypnotizovat člověka i bez jeho vědomí?
Jde to. Říkám tomu implicitní hypnóza, kdy člověk neví, že jej hypnotizujete. Nejde to na potkání s každým, ale když je na to čas… Používá se při tom takzvané operantní podmiňování. Hypnóza se totiž dá navozovat různě. Osobně jsem se inspiroval Miltonem Ericksonem, který používal jako základní princip evokaci.
Tedy jestliže zaznamenám na chování člověka něco, co se dá využít pro navození hypnózy, tak to zakotvím. Třeba ťuknu do stolu na každé jeho mrknutí. Ale většinou se hypnóza dělá tak, že se dohodneme a já pak používám sugesce typu: bude se dít – děje se – stalo se. Takže například: „Vaše oči se budou zavírat – oči se zavírají – oči se zavřely.“ Pořád dokola.
Nebo: „Vaše ruka bude těžknout – ruka těžkne, táhne ji to dolů, klesá – ruka klesla, je dole. “
A sugesce pak ericksonovská hypnóza používá i v samotné terapii?
Ericksonovská hypnóza používá nepřímé sugesce, které vkládá po podvědomí klienta. Terapeut vytvoří sérii metafor, příběhů, pohádek nebo vtipů, které vypráví a poskytne je tak podvědomí, které si to už zpracuje.
Dá se říct, že Ericson představuje inverzní psychoanalýzu.
Zatímco Freud jde „zevnitř ven“, čili terapeut nechá klienta asociovat a sdělovat své sny, které pak interpretuje, u Ericksona je to, zjednodušeně řečeno, „zvenku dovnitř“.
Jak dnes na hypnózu pohlížejí lékaři a jiní odborníci?
Někteří lékaři se jí zabývají, ale osvěta je poměrně pomalá. I vzdělaní lidé vám budou vyprávět nesmysly, třeba že hypnóza škodí. Existuje spousta teorií o tom, co se vlastně při hypnóze děje. Podle některých jde o nevědomý postoj, tedy že člověk trans jen nevědomky hraje, aby naplnil očekávání toho druhého. Dobrání se skutečné podstaty je ale pořád zatím v nedohlednu.
TIP: Drsné pokusy na lidech: Psychologické experimenty s šokujícími výsledky
Pragmaticky ovšem víme, co a jak udělat, aby se člověk ponořil do transu, a funguje to. Člověk tomu ani nemusí věřit. Většinou lidé přicházejí s prekoncepcí, že budou spát a nic si nebudou pamatovat. A pak řeknou: „Nespal jsem, nebyl jsem v hypnóze.“ A přitom byli v nádherném transu.
A může se ten, kdo hypnóze nevěří, vůči ní nějak zablokovat? Předpokládám, že takový člověk za vámi asi nepřijde, ale jen teoreticky…
Tomu se říká rezistence a právě takoví lidé už často podruhé nepřijdou. Mají od průběhu hypnózy nějaká očekávání, a když je pak jejich zkušenost jiná, myslí si, že to nefunguje. Protože „nespali a všechno si pamatují“. Jenže i když někdy stačí jedno dvě sezení, většinou je jich potřeba víc, třeba i deset, patnáct. Zkrátka nejde na jedno posezení hned člověka obrátit naruby.
Kdo může léčbu hypnózou nabízet?
Při své praxi vycházím z „Kroměřížské školy“ hypnoterapie vedené prof. Kratochvílem, který vždy kladl důraz především na bezpečí a odbornou úroveň vedení hypnózy. Záměrem školy vždy bylo, učit hypnózu osoby, které mají vysokoškolské vzdělání v oboru psychiatrie či psychologie. Odbornost je důležitá zejména ve chvíli, kdy je třeba odlišit indikaci či kontraindikaci hypnózy.
Tedy určení toho, zda je hypnóza vhodnou metodou volby, zda klientovi pomůže a v případě, že klient velmi usiluje o zkušenost s hypnózou, zda mu neublíží. Toto odlišení není často schopen učinit odborník s jinou odbornou zaměřeností, např.
s technickým vzděláním, který nemá zkušenosti s lidmi s duševním onemocněním a může indikovat hypnózu lidem s křehkým duševním stavem, které léčba hypnózou může poškodit.
Jako nebezpečné vnímám i nácvik hypnózy pomocí náslechu sugescí přes youtube či z jiných audio či vizuálních nahrávek. Každé navození hypnotického spánku představuje kontakt se sebou samým, se svým utrpením, se svými traumaty.
Někdy může docházet k tomu, že některé části našeho těla se začínají odpojovat a stávají se necitlivými. V praxi to poté vypadá tak, že v komentářích na youtube čtete: „Co mám dělat, přestala jsem na chvíli cítit svou levou ruku“.
V případě, že bude klient v kontaktu s terapeutem, dochází velmi rychle k návratu zpět do normálního stavu. Ve virtuálním prostoru však nemáte nikoho, kdo by vám poskytl pomoc. Některé příznaky vyvolané v hypnóze po čase samy odezní, ale tyto situace jedince často zbytečně vyděsí.
Tyto zkreslené představy o hypnóze by nemusely vzniknout, kdyby zájemce o hypnózu navštívil odborníka a domlouval se na postupu léčby či experimentu s ním. Většinou nikoho z nás nenapadne vzít si skalpel, otevřít břišní stěnu a pozorovat své trávicí pochody.
Do své duše však někteří řežeme neodborně často a vytváříme další rány, které vyžadují svou pozornost.
A co lze tedy při léčbě hypnózou očekávat? Každé terapii, do které terapeut vkládá hypnózu jako léčebný prostředek, by měl předcházet rozhovor, kde se společně klient s terapeutem domluví na tom, co klienta k hypnóze přivedlo, jaké má očekávání. Terapeut by měl vysvětlit klientovi možnosti a limity hypnózy a měli by spolu vytvořit zakázku, tzn. za jakým účelem do hypnotického spánku klient vstupuje a zda lze daný problém hypnózou ovlivnit.
Hypnóza je často popisována jako královská cesta do nevědomí. Pokud však nejste hypnabilní, je mnoho jiných cest, jak na sobě pracovat. Aktuálně je popsáno minimálně několik set terapeutických cest, které mohou vést ke zlepšení psychického stavu.
V České republice je několik terapeutických škol, jejichž absolventi dokáží poskytnout odbornou pomoc při řešení problému, úzdravě v nemoci či při osobnostním růstu. V naší ambulanci můžete potkat terapeuty, kteří absolvovali výcviky v některých z nich.
Stačí si jen vybrat, který vám bude nejbližší, informace o absolvovaných výcvicích jednotlivých terapeutů naleznete na webových stránkách ambulance.
Hypnóza umí snížit stres i zlepšit paměť. Jak ale nenaletět podvodníkovi?
Takzvaná hypnoterapie je uznávanou metodou už i v Česku. A jako takovou ji nabízí celá řada českých psychoterapeutů a koučů. Jejich úroveň se ale liší.
„Řešila jsem toho víc, ale mimo jiné jsem se toužila zbavit odporu k cibuli.
Nejím ji od školky a myslím, že někde tam ten blok vzniknul,“ popisuje čtyřicetiletá Petra, která na doporučení kamarádky oslovila psychoterapeuta, jenž hypnózou doplňoval klasickou psychoterapii.
Přečíst článek ›
„Hodně jsem si od toho slibovala a byla jsem nakonec hodně zklamaná. Představovala jsem si nějaký trans, že se vrátím v čase do té školky a tam ten problém nějak uchopím. Ale celou dobu jsem věděla, že jsem u psychologa a podstupuju hypnoterapii.
Jen mi nesmírně ztěžklo tělo. Jako kdyby nebylo moje,“ vzpomíná Petra.
„Možná jsem se nedokázala dostatečně uvolnit, možná jsem si měla připlatit za delší sezení, možná to terapeut neuměl, možná jsem si to idealizovala,“ vypočítává možné důvody neúspěchu, protože cibuli dodnes nepozře.
Podle psychologa Simona Weissenbergera z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Petra hypnózou neprošla. „Osobně definuji hypnózu jako změněný stav vědomí charakterizovaný částečnou ztrátou vědomí a vysokou ovlivnitelností.
Často jsou obranné mechanismy potlačené a jedinec přijímá podněty zvenčí a řídí se jimi,“ vysvětluje doktor Weissenberger. Jinak řečeno – jde o stav podobný spánku nebo transu, ale liší se od nich schopností vnímat a reagovat.
Nejpravděpodobnějším vysvětlením Petřina zklamání hypnózou tedy je, že její terapeut neovládal umění hypnózy úplně.
Přečíst článek ›
Simon Weissenberger to přirovnává k situaci na trhu s kouči – jde o seriózní profesi, která klientům pomáhá, ale chybějí standardy. „Hypnoterapeutů je v Česku mnoho, ačkoli zdaleka ne tolik, jako třeba ve Francii nebo Německu.
Jenže ti dobří jsou skutečně vzácní a žádaní na mezinárodní úrovni.“ Jak je poznat? Doporučuje se hledat mezi lékaři a psychology, dát na doporučení a vlastní dojmy.
Stejně jako u běžné psychoterapie existují různé způsoby navození hypnotického stavu a každému vyhovuje něco jiného.
Víra tvá tě uzdraví
Právě různorodost hypnoterapie poněkud komplikuje hledání spolehlivých hypnotizérů. Úspěšné zvládnutí problému ještě neznamená, že klientovi pomohla hypnóza. Placebo efekt rozhodně není v těchto případech zanedbatelný.
Je celkem logické, že pokud se člověk po sezení u terapeuta cítí jistěji nebo lépe, dokáže snadněji zaktivovat své vnitřní zdroje a vyřešit problém, porazit závislost nebo podávat lepší výkon.
Zda skutečně prošel hypnózou, nebo jen věří, že jí prošel, dosud žádná studie nezkoumala.
Přečíst článek ›
„Je to těžké posoudit, ale asi hlavní je, že se člověk cítí lépe. A o to přece jde,“ zamýšlí se psycholog Weissenberger. Na tomto místě je třeba říct, že hranice mezi pozitivním placebo efektem a zneužíváním hypnózy ke zvýšení zisků je velmi tenká.
Na trhu se dnes objevují kurzy a workshopy, kde se lze pomocí hypnózy naučit cizí jazyk, zlepšit si paměť, získat ztracené sebevědomí, vytrénovat až zázračné schopnosti nebo v horším případě léčit závažná onemocnění.
Ceny se pohybují v řádech desítek tisíc korun, aniž by výsledky byly jakkoli vědecky podložené nebo vymahatelné.
Velkým hitem je dnes umění autohypnózy a neurolingvistické plánování (NLP). „Autohypnóza ani NLP nejsou uznávanými metodami, chybí jakékoli studie, dokonce se mnoho odborníků na hypnoterapii domnívá, že není možné hypnotizovat sám sebe. Jde spíš o určitou řízenou meditaci nebo navození transu opakováním nějakých formulí, ale není to ten samý stav,“ vysvětluje doktor Weissenberger.
Přečíst článek ›
Jak tedy poznat šarlatána? Celkem jednoduše. Pokud slibuje zázraky nebo rychlé řešení problémů, které se s vámi táhnou celý život, pak vás nejspíš čeká zklamání nebo pekelně drahý výsledek vaší vlastní víry v „uzdravení“. Hypnóza může urychlovat nebo zefektivňovat procesy učení nebo terapie, rozhodně z vás sama o sobě neudělá lepšího nebo šťastnějšího člověka.
Jeden příklad za všechny – u lidí trpících arachnofobií (strachem z pavouků) je mnohem účinnější tzv. kognitivně behaviorální terapie, kdy je člověk pomalu vystavován kontaktu s pavouky a strach nakonec zmizí.
Hypnózu může terapeut využít jako podpůrný nástroj k různým cvičením a vizualizacím, aby klient rychleji zpracoval vrozené nebo získané obavy. Žádné Až se vzbudíte, nebudete se bát pavouků! se nekoná.
Stejně tak hypnózou nezměníte sexuální orientaci ani povahu beránka v masového vraha. „Hypnoterapie je stejně zneužitelná jako jakákoli jiná psychoterapie.
Není to magie, nezmění vás v někoho, kým nejste, ale i tak by měl být hypnoterapeut vázaný určitými etickými a morálními zásadami,“ vypichuje Simon Weissenberger, proč být při výběru terapeuta opatrní a trochu si ho „proklepnout“.
Kouzlo to není, ale zázraky dokáže
Jak vypadá hypnóza, vyzkoušel v roce 2017 pod dohledem kamery pro časopis Reflex i novinář Jiří X. Doležal, který se pravidelně věnuje odhalování nejrůznějších ezo-podvodů. Během „probouzení“ mu psycholog bohnické léčebny vnukl myšlenku, že se po probuzení bude potřebovat vysmrkat. A vzpurný novinář, ačkoli poslechnout nechtěl, měl najednou plný nos. A to skutečně hypnóza dokáže.
„Člověk je velmi poslušné stvoření, mnohem poslušnější než jakýkoli jiný živočich. Posloucháme své myšlenky, posedlosti, impulzy.
Většinu z nich jsme přijali zvenčí, ale předpokládáme, že jsou naše vlastní,“ rozkrývá podstatu hypnózy doktor Weissenberger a jako příklad uvádí náš vztah k penězům, politikům nebo státu, kdy dobrovolně přistupujeme na daná pravidla hry, posloucháme a hrajeme.
Věří také, že každý člověk je hypnotizovatelný právě proto, že princip hypnózy stojí na tělesných reflexech a obecné teorii citové vazby. Co vlastně hypnóza dělá s naším mozkem ale Simon Weissenberger neví. „To je otázka za milion a odpověď by vydala na knihu,“ říká.
Přečíst článek ›
„Bylo ale prokázáno, že hypnóza ovlivňuje plasticitu mozku – to znamená, že mozek je schopen znovu dorůst a navazovat nová spojení i v pozdějším věku, což je neuvěřitelně důležité.
Bylo také zjištěno, že pomáhá zbavit se obsedantních myšlenek a lépe prožívat přítomnost,“ uvádí příklady.
Hypnóza se nejčastěji používá jako podpůrná metoda léčby závislostí a obsesí, konkrétně při odvykání kouření nebo hubnutí, kdy se pacienti potřebují zbavit nezdravých návyků. Dokáže zlepšit paměť i schopnost soustředit se a lidé se díky ní mohou snáze učit.
Samostatnou kapitolou je medicínská hypnóza, pomocí níž lékaři dokážou přesvědčit tělo, aby nevnímalo bolest.
Využití nachází jednak jako alternativa ke klasickému umrtvování při různých zákrocích, jednak i při léčbě chronické bolesti, u které není jasná příčina a na běžné tlumicí prostředky nereaguje.
Simon Weissenberger předpovídá, že v nejbližších letech získá na popularitě – nemá totiž vedlejší účinky jako léky a rizika jsou minimální. Hypnóza není vhodná jen pro lidi s psychózami a některé případy schizofrenie, to jediné je potřeba hlídat.
DOMINIKA RÝPAROVÁ
Tajemná hypnóza
Představili jste si vystoupení kouzelníka-hypnotizéra, který svou oběť uvede do hypnotického stavu a ta pak slepě vykoná všechny jeho příkazy? Dodnes má většina lidí hypnózu spojenou s jakýmsi tajemným šarlatánstvím, myslíme si, že zkušený hypnotizér může svou „oběť“ zneužít.
Slovo hypnóza (z řeckého hypnos – „spánek“) použil pro navozené transy James Braid (1795-1860). Již před mnoha staletími kněží v antickém Řecku užívali hypnózu k léčení tělesných i duševních onemocnění.
Pestrou historii hypnózy však zahájil rakouský lékař Franz Anton Mesmer (1734-1815).
Výzkumy přírodního magnetismu ho vedly k přesvědčení o existenci neviditelného fluida, které proudí a spojuje všechny předměty ve vesmíru. K nemoci by pak docházelo při narušení jeho toku. Jeho pacienti se shromáždili kolem nádoby naplněné vodou a železnými pilinami, které se dotýkali, zatímco je hudba a ztemnělé osvětlení přivedly do transu.
Mesmer při tom držel v ruce železnou tyčku a nechal na ně pak působit svůj magnetismus. Mesmer byl nakonec označen za šarlatána a jeho terapie zmizela z medicínské scény.
Na přelomu dvacátého století Britská lékařská asociace hypnózu zkoumala a zavrhla ji. Posledních padesát let se opět užívá. Lékaři nyní považují trans za léčivý stav, kdy mysl a tělo dosahují klidu a vyrovnanosti, v kterém může dojít ke změnám nemožným při plném vědomí.
Komu může hypnóza pomoci?
Hypnóza pomáhá při mnoha obtížích pramenících v úzkosti a stresu. Psychiatři ji využívají k léčbě fobií. Může dokonce omezit bolest a usnadnit porod. Hypnoterapie úspěšně léčí kožní obtíže, migrénu, hysterická onemocnění, koktavost, uleví od stresu. Má schopnost odstranit deprese, trému, nejistotu, slabou vůli či agresivní chování.
Je účinná i při hubnutí. Můžete ji využít také k výuce cizích jazyků a zlepšení paměti či koncentrace.
Někdy se tato metoda využívá jako forma anestézie při očních a gynekologických operacích, případně zubařských zákrocích. Probíhá to tak, že při operaci je přítomen hypnotizér, který dostane pacienta do stavu, ve kterém necítí bolest.
Příčiny našich těžkostí je údajně nutné hledat ve vlastní minulosti. V něčem, s čím jsme se nedovedli vypořádat, v nějakém traumatizujícím zážitku. Bolest a strach v nás zůstávají. Můžeme je sice vědomě či nevědomě potlačit, ale za nějaký čas vyjdou na povrch v podobě zdravotních problémů.
Člověku, který nemá o hypnózu upřímný zájem a nevěří v její působení, není možno pomoci. Asi pět procent lidí, některé prameny uvádějí až pětinu, je zcela nehypnabilních, vysoce hypnabilní je asi 15 procent populace – tehdy mluvíme o třetím stupni hloubky hypnózy – náměsíčnictví. Sám hypnotizér nemusí být obdařen „zvláštními“ schopnostmi, musí být odborně vyškolen.
Tato psychoterapeutická metoda patří do rukou jen speciálně vyškoleným odborníkům, nejčastěji psychiatrům a psychologům.
Hypnotický stav
Před samotnou hypnózou odborník seznámí klienta se vším, co jej čeká, a s otázkami, které mu během terapie položí. Terapeut by měl samozřejmě znát podrobnou anamnézu případu, informovat se o všech léčbách i o dalších obecných věcech, které mohou mít význam. Pacient se uvolní a terapeut ho uvede do transu.
Obvykle k tomu používá opakované sugesce („Cítíte se unaven, vaše víčka klesají…“), pronášené tichým hlasem. Někdy terapeut klienta požádá, aby na něco upřel pohled , např. na zdroj světla, nebo na kolo, které se pomalu otáčí. Touha zavřít oči tak zesílí.
Do hypnotického stavu se ale můžeme dostat i vyvoláním příjemných představ, například z přírody.
Pocit se podobá upadání do spánku. V tomto stavu může terapeut vést klienta k odhalení vlastních pozitivních schopností. Často pátrá i několik let nebo desetiletí dozadu.
V hypnóze lidé opětovně zažívají situace, které v nich již jednou vyvolaly strach, způsobily bolest nebo úzkost. Člověk neprožívá tuto bolest znovu, ví, že to, co prožívá, není skutečné.
V hypnotickém spánku komunikuje terapeut s podvědomím pacienta a ten většinou ví, co se s ním děje. I když v některých případech zvlášť hluboké hypnózy si nic nepamatuje. Někdy dokonce hypnoterapeut sám vydá příkaz, aby klient vše zapomněl. To v případech, narazí-li během pacientova spánku na skutečnost, která by mu mohla ublížit.
Někdy stačí jedno sezení, jindy je třeba hypnózu opakovat. Sezení obvykle trvá 30 až 60 minut.
Hypnóza mýtů zbavená
S hypnózou je spojeno mnoho pověr. Mýty o hypnóze zobrazují člověka jako oběť, se kterou je možné manipulovat. Ve stavu hypnózy však člověk nikdy nedělá to, co sám nechce. Hypnotizovaný také nebývá na hypnotizérovi závislý. Rozhodně ne více než v každém jiném terapeutickém vztahu.
Hypnóza není totéž co spánek – někdo je i v transu zcela bdělý, schopný chodit po místnosti s otevřenýma očima a plynule hovořit. Ve stavu hypnózy jako by se člověk ještě nevzbudil, ale už ani nespí. V takovém stavu necítí bolest.
Hypnóza není ani nebezpečná, a už vůbec není pravdou, že se hypnotizovaný z transu nemusí probrat.