Globální oteplování – o co se stále přou?

Británie a životní prostředí

Globální oteplování a změny klimatu patří ke klíčovým tématům politické agendy Británie. Premiér Tony Blair chce během britského předsednictví skupině nejrozvinutějších států světa G8 a také během nadcházejícího vedení Evropské unie přimět ostatní státy, aby se snažily předejít důsledkům, jež by změny klimatu mohly způsobit.

Emise ohrožují životní prostředí

Právě exeterské setkání, kde se nad výsledky své práce sešlo více než dvě stě odborníků, mělo politiky vybavit argumenty pro vytvoření mezinárodní strategie pro boj proti nebezpečným změnám klimatického systému. Třídenní konference přinesla varovné poselství: rizika spojená s globálním oteplováním jsou zřejmě větší, než se předpokládalo. Hans Joachim Schellnhuber, ředitel Tyndallova výzkumného centra na Východoanglické univerzitě říká: „Očekáváme, že se planeta během tohoto století oteplí ve srovnání s předindustriální érou o dva až pět stupňů Celsia. Samozřejmě, že to bude velmi podstatně záviset na citlivosti klimatu, tedy na tom, jak by planeta zareagovala na zdvojnásobení množství oxidu uhličitého v atmosféře.“ Podle Shellnhubera několik nových výzkumů ovšem naznačuje, že tato citlivost může být dokonce ještě vyšší, než se předpokládalo, což by v konečném důsledku znamenalo relativně katastrofické oteplování během tohoto století – o šest, sedm nebo až osm stupňů Celsia. „Musím ale říci, že k takovému scénáři dojde pouze v případě, když proti globálnímu oteplování nic nepodnikneme, tedy pokud nepřijmeme skutečně agresivní opatření na ochranu klimatu,“ upozorňuje John Schllenhuber.

Postup ledovců

A času na přijetí nezbytných kroků podle vědců nezbývá příliš. Jak podotýká britský klimatolog Geoff Jenkins z Hadley centra pro výzkum a předpověď klimatu, změny klimatu se projevují už dnes:

Kdyby roztál grónský ledovec, hladina oceánů by se zdvihla o sedm metrů a takovým změnám by se lidé přizpůsobovali těžko Hans Joachim Schellnhuber

„Nové výzkumy nasvědčují tomu, že například v Antarktidě kvůli zvyšování teploty taje led, do moře odplouvá větší množství ledovců a ty poté působí zvyšování hladin moří. A existuje možnost, že tento trend je mnohem masivnější, než nám ukázala předchozí měření.“ Podle Hadleye obavy vzbuzují také změny v cirkulaci oceánských proudů. V tuto chvíli většina modelů naznačuje, že nehrozí bezprostřední nebezpečí zastavení koloběhu, což by v Evropě způsobilo novou dobu ledovou. „Ovšem řada měření naznačuje, že už dnes dochází v tomto procesu k vážným změnám,“ říká Geoff Jenkins, podle něhož vědci zaznamenali kromě ledovců postup změn v mnoha ekosystémech a například i ve srážkových režimech.

Varování pro planetu

Pokud by změny klimatu postupovaly dále stejným tempem, aniž by se státy pokusily alespoň o zachování současného stavu, mohlo by podle Hanse Joachima Schellnhubera dojít k takzvaným náhlým a nevratným změnám, kdy se ekosystém takříkajíc „přepne“ do jiného stavu.

Vědci se obávají postupu ledovců

Jedním z takových projevů by mohlo být například potlačení golfského proudu a tepelné cirkulace, nebo kolaps amazonských pralesů. Mohli bychom být svědkem zásadních změn v monzunech, což by se velmi dramaticky projevilo v Indii, Bangladéši, a možná dokonce i Číně. Podle řady teorií by mohly začít tát a postupně se rozpadat některé velké ledové kry. Ke všem těmto projevům samozřejmě nedojde během tohoto století, ale během příštích tisíců let. „Kdyby ale například roztál grónský ledovec, hladina světových oceánů by se zdvihla o sedm metrů a takovým změnám by se lidé přizpůsobovali jen velmi těžko,“ varuje Hans Joachim Schellnhuber. Dodává, že důsledky změn klimatu by se projevily prakticky ve všech odvětvích lidské činnosti:

„Zaprvé se pokračující globální oteplování bude projevovat stále škodlivěji například na zemědělství, protože se některé ekosystémy zcela změní.

Změny by se v některých částech světa velmi negativně projevily na turistickém průmyslu, na vodních zdrojích, negativně by byla ovlivněna velká sídla, život v největších světových metropolích by byl mnohem obtížnější.

Zdvihly by se hladiny moří, což by způsobilo zaplavení pobřežních regionů.“

Globální oteplování – o co se stále přou?

Pod pojmem globální oteplování si představujeme ekologicky nepříznivý proces, k němuž má docházet na naší planetě. Na jeho existenci a příčiny existují různé názory. Koho máme brát vážně?

Předkládáme zde hlavní argumenty, které uvádějí zastánci i odpůrci globálního oteplování. Informace pocházejí z diskuzí a článků psaných představiteli obou táborů. Nezaujatému čtenáři mohou pomoci k lepší orientaci v celé problematice.

Globální oteplování – oficiálně

Autor: SXC

Termín globální oteplování označuje nárůst průměrné teploty zemské atmosféry a oceánů, který byl pozorován v posledních dekádách. Ve srovnání s lety 1860 až 1900 se teplota na zemi i v moři zvedla o 0,75 % °C. O předchozích dvou tisíciletích před rokem 1850 se předpokládá, že světové teploty byly relativně stabilní, s občasnými výkyvy jako středověké klimatické optimum nebo malá doba ledová.

Většina klimatologů souhlasí s tvrzením, že se planeta ohřívá, neshodují se ale ve stanovení příčin klimatických změn.

Zpochybňováno je zvláště tvrzení, že za oteplováním stojí zvyšování obsahu oxidu uhličitého (CO2) nebo methanu (CH4) v atmosféře, produkované spalováním fosilních paliv, tedy lidskou činností.

Na vině totiž mohou být i různé externí vlivy jako sluneční aktivita nebo vulkanické emise skleníkových plynů.

Očekávají se další klimatické změny včetně zvedání hladiny moří a změny v množství a alokaci srážek, které povedou k vyšší četnosti a intenzitě extrémních a chaotických atmosférických jevů, jako jsou sucha, povodně, hurikány, vlny veder, snížení zemědělských výnosů, globální stmívání a vymírání biologických druhů.

Co říkají klimaskeptici

• Média a různi „vědci“ už celou generaci mystifikují veřejnost o změnách klimatu.
• Zastánci alarmismu ovládli OSN a vytvořili z ní jakousi chiliastickou sektu, ovládli program UNEP a založili organizaci zvanou IPCC (Mezinárodní panel pro změny klimatu), která šíří iracionální ideologii klimatismu, a jak ukazuje nedávná aféra Climategate, IPCC upravoval, případně zcela vymýšlel údaje podporující tezi, že globální oteplování je způsobeno člověkem.
• Už Kjótský pakt byl založen na kolosálním podvodu – klimatolog Santer do zprávy IPCC z roku 1996 tajně vložil 40 neautorizovaných změn, které podpořily dojem, že se otepluje.
• „Princip předběžné opatrnosti“, který v roce 1992 přijal „Summit Země“ v Riu, je je absurdním výkřikem, podle kterého nemáme čas čekat na vědecké důkazy o nebezpečí CO2 a raději se řídit pocity ekologistů.
• Existuje spousta petic, otevřených dopisů a průzkumů mínění mezi klimatology, z nichž jednoznačně vyplývá, že realistický pohled na klima (čti: popírání vlivu činnosti člověka na globálním oteplování) sdílí široká vědecká komunita. Pod Oregonskou petici (1998 až dodnes), podle níž „neexistují žádné vědecké důkazy, že by lidmi vypouštěný oxid uhličitý, metan či jiné skleníkové plyny způsobovaly, či v dohledné budoucnosti mohly způsobit katastrofální oteplení pozemské atmosféry a zhroucení pozemského klimatu“ se podepsalo cca 30 000 vědců z USA. D. Bray a Hans von Storch provedli r. 1996 a znovu v r. 2003 průzkum mínění mezi klimatology. Vyšlo najevo, že zhruba polovina z nich si nemyslí, že za současné klimatické změny mohou lidé.
• CO2 tvoří 0,04 % atmosféry a jeho skleníkový efekt je jen ve velmi úzkém rozmezí teplot. Nemůže mít tedy nijak rozhodující vliv.
• Obavy z tání ledovců jsou neopodstatněné – od 30. let v Grónsku ledu přibylo, nikoliv ubylo.
• Data, odvozená z dendrochrono­logických řad (letokruhy) po roce 1960 dokonce indikují mírné ochlazení.
• „Není povinností „klimatických realistů“ prokazovat, že lidmi způsobené změny klimatu neexistují. Naopak břemeno důkazu leží na těch, kteří s tímto tvrzením přišli a požadují masivní investice do řešení tohoto údajného problému.“ (z otevřeného dopisu 141 vědců generálnímu tajemníkovi OSN týkající se konference o změnách klimatu v Kodani).

Autor: SXC

Co říkají klimatologové

• Metoda měření teploty pomocí letokruhů se nedá v posledních dekádách používat, protože stromy konzumují zvýšený obsah CO2, díky čemuž rostou rychleji. Dendrochronologická metoda byla použitelná před průmyslovou revolucí, kdy byla koncentrace CO2 přibližně konstantní. Je proto nutno užívat metody přímého měření.
• 80. léta byla nejteplejší v historii, poté 90. a poslední dekáda je ještě teplejší. Z 10 nejteplejších let v historicko meteorologických měřeních od roku 1850 je devět z období 2001–2009, přičemž nejteplejším z nich byl rok 2005. I letošní rok je výjimečně teplý, což ho činí horkým kandidátem na prvenství. A to navzdory tomu, že slunce je v minimu. Oceány, které pohlcují 90 % tepelné nerovnováhy planety, byly letos nejteplejší v měřené historii.
• O nárůstu teplot v posledních dekádách svědčí i zvyšování hladin moří, tání ledovců, období extrémního sucha, migrace kůrovce a dalšího hmyzu na sever.
• Je evidentní, že se bude nadále oteplovat, neboť energetická bilance planety je kladná. Nezávislá data ukazují, že Země se otepluje. Vertikální stratifikace ukazuje jednoznačně na skleníkové plyny.
• Seriózní klimatologie nepředkládá žádné katastrofické vize, jak jí vyčítají její kritici. Veškeré výsledky klimatického výzkumu týkající se budoucího vývoje mají v zásadě pravděpodobnostní charakter.
• Vliv lidské činnosti na globální oteplování dosvědčuje několik modelů. Například pevnina se ohřívá rychleji než oceán, což lze vyložit jako důsledek lidského vlivu a nikoliv jako následek proměnné intenzity slunečního záření.

Studium a srovnávání argumentů obou táborů by nebralo konce.

Jisté je, že konsensus ohledně globálního oteplování ve vědecké komunitě není tak jednoznačný, jak se běžně uvádí. Na druhé straně nelze přehlédnout fakt, že klimaskeptici častěji než věcnými důkazy argumentují různými konspiračními teoriemi: jak ten či onen vědec z IPCC profituje ze svých závěrů, jakým je globální oteplování byznysem atd.

Možná by někoho zajímal názor autora článku. Pokusím se zodpovědět stručně: Existence globálního oteplování? – Ano. Má lidská činnost vliv na oteplování? – S velkou pravděpodobností ano. Spočívá tato příčina ve spalování fosilních paliv? – Nelze říct jednoznačně. Zdá se, že třetí a druhá odpověď si odporují.

Nemohou-li za oteplování fosilní paliva, co je potom tou lidskou činností, která je vyvolává? – Nevím. Je možné, že příčina dosud nebyla objevena.

Jak každý může vypozorovat, počasí se poslední dobou chová, mírně řečeno, zvláštně, a tyto chaotické vzorce počasí se vyskytují právě v době, v níž je impakt člověka na planetu větší, než byl kdykoliv v minulosti.

Jaký je váš názor?

Názory „oteplovačů“ jsou čerpány především z informací klimatologa Ladislava Metelky, klimaskeptické údaje čerpány hlavně od Mgr. Vítězslava Kremlíka, tvůrce webu www.klimaskep­tik.cz. 

Důsledky změny klimatu – Opatření v oblasti klimatu – European Commission

Změna klimatu postihuje všechny regiony světa. Ledovce v Arktidě i Antarktidě ustupují, hladina moří stoupá. V některých regionech dochází stále častěji k extrémním povětrnostním jevům a srážkám, zatímco v jiných se zase lidé potýkají s intenzivnějšími teplotními vlnami a obdobími extrémního sucha.

V příštích desetiletích se očekává, že se tyto důsledky změny klimatu ještě zintenzivní.

Objem vody se zahřátím zvyšuje. Globální oteplování způsobuje zároveň tání ledovců a ledové pokrývky v polárních oblastech.

Souhra těchto jevů způsobuje zvyšování hladiny moří, což vede k záplavám a erozi v pobřežních a nízko položených oblastech.

Silné deště a podobné extrémní povětrnostní jevy jsou v dnešní době stále častější. To může vést k záplavám a snížení kvality vody a zároveň ke zhoršení dostupnosti vodních zdrojů v některých regionech.

Důsledky pro Evropu

• Jižní a střední Evropa se dnes potýká s častějšími vlnami veder, extrémního sucha a lesních požárů.
• Ve Středozemí spadne za rok stále méně srážek, což způsobuje častější období sucha a vznik lesních požárů.
• Na severu Evropy jsou naopak srážky stále častější a běžně by tak mohlo docházet k povodním během zimních měsíců.
• Ve městech, kde žije 80 % Evropanů, se častěji setkáváme s vlnami veder, záplavami nebo zvyšováním hladiny moří. Města jsou přitom na tyto průvodní jevy změny klimatu nedostatečně připravena.

Důsledky pro rozvojové země

K nejvíce postiženým patří chudé rozvojové země. Jejich obyvatelé jsou často do velké míry závislí na přirozeném prostředí, přičemž mají na boj proti měnícím se klimatickým podmínkám nejméně prostředků.

Rizika pro lidské zdraví

Změna klimatu se již projevuje na zdraví obyvatel:

• V některých regionech již dochází ke zvýšení počtu úmrtí v důsledku období zvýšených teplot a v jiných oblastech se zase snížil počet úmrtí souvisejících s nízkými teplotami.
• Navíc jsou již patrné změny v rozložení některých nemocí přenášených vodou a změny způsobu přenosu chorob.

Náklady pro společnost a hospodářství

• Poškození majetku či infrastruktury, jakož i lidského zdraví v důsledku těchto změn představují pro společnost a hospodářství vysoké náklady.
• V období 1980-2011 bylo povodněmi zasaženo více než 5,5 milionu obyvatel, přičemž přímé hospodářské ztráty činily přes 90 miliard eur.
• Poškozeny jsou především hospodářská odvětví, jež jsou odkázána na určité množství srážek a určité teploty, jako je například zemědělství, lesnictví, energetika a cestovní ruch.

Rizika pro volně žijící živočichy a planě rostoucí rostliny

Ke změně klimatu dochází takovým tempem, že se mu mnohé rostlinné a živočišné druhy nestíhají přizpůsobit.

Mnohé suchozemské, sladkovodní a mořské druhy se již z tohoto důvodu přemístily do jiných lokalit. Pokud nedokážeme udržet nárůst průměrné teploty i nadále pod kontrolou, budou některým druhům navíc hrozit vyhynutí.

Podzim 2020 – máme poslední šanci zastavit oteplení planety? – Greenpeace Česká republika

Po několika měsících, ve kterých politici, média i lidé řešili hlavně dopady koronavirové krize, se na pořad dne dostává i řešení krize klimatické.

Na podzim nás čekají klíčové momenty a rozhodnutí, která odpoví na otázku, zda svět má stále naději zastavit globální oteplování a vyhnout se tak těm nejděsivějším dopadům změn klimatu či zda kapitulujeme a naplní se ty nejkatastrofičtější scénáře.

Výchozí stav není příznivý, planeta se otepluje rychleji, než jsme ještě před několika málo lety předpokládali. Aktuálně směřujeme k oteplení o více než o 4 °C do konce století.

Prakticky celý svět se v roce 2015 v Paříži dohodl, že je nutné udržet zvyšování teploty výrazně pod dvěma stupni Celsia a co nejvíce se přiblížit hodnotě 1,5 stupně v porovnání s teplotou v předindustriálním období.

Už oteplení o 1,5 stupně by mělo závažné následky, oteplení o dva stupně by mohlo být v mnoha oblastech katastrofické, natož pak oteplení ještě větší.

MInistr Karel Havlíček stojí v cestě ambicióznějším plánům na ochranu klimatu a ne transformaci české energetiky. (c) Greenpeace – Petr Zewlakk Vrabec

Od té doby také pravidelně slýcháme, že omezit globální oteplování na 1,5 stupně vyžaduje rychlé, dalekosáhlé a bezprecedentní změny ve všech oblastech společnosti. Především pak v oblasti energetiky, průmyslu, stavebnictví, dopravy či obhospodařování krajiny. Tyto změny ale nepřicházejí, nebo jsou jen kosmetické a pomalé. A emise skleníkových plynů rostou i nadále. 

Podzim 2020 tak může být bodem zlomu, či potvrzením kapitulace na dosažení cílů Pařížské dohody. Minimálně v EU a Česku. Ale to co se odehraje zde, bude mít zásadní dopad i na zbytek světa. Bez EU se ostatní státy světa totiž jen těžko rozhoupou ke nutné klimatické akci. A co že jsou ty klíčové momenty na evropské i české scéně, které mohou být pověstným bodem zlomu? 

1. Klimatické cíle 2030 a Klimatický zákon

Členské státy EU předložily svůj návrh společně. Zavázaly se snížit emise o 40 % do roku 2030 oproti roku 1990.

Nicméně pokud srovnáme tento cíl s doporučením zprávy IPPC, tedy snížit emise o 45 % – ovšem vůči roku 2010, je naprosto zřejmé, že stávající závazky Česka a celé EU jsou naprosto nedostatečné – jak pro udržení oteplení nejen o 1,5 °C, ale i o 2 °C. Proto chce většina států EU klimatické cíle navýšit alespoň na úroveň 50-55 % snížení emisí oproti roku 1990.

I to je však málo pro udržení oteplení o 1,5 °C. Cíl by měl být okolo 65 %, což podporuje nejen Greenpeace a vědecká komunita, ale i část europoslanců. Například Výbor pro životní prostředí Evropského parlamentu schválil a doporučil snížení o 60 %. 

Pro Česko by navýšení cílů do roku 2030 nemělo přitom představovat zásadní problém. Po odstavení velké části těžkého průmyslu po roce 1989 jsme zažili skokový propad emisí a 40% snížení pro nás není žádná výzva.

Jak uvádí Zpráva o ŽP za rok 2018: „Emise skleníkových plynů v ČR v období 1990–2017 poklesly o 35,1 % a o 0,9 % v meziročním srovnání, a to i přes meziroční růst HDP o 4,4 %.” Navíc i oficiální vládní dokumenty, jako je Politika ochrany klimatu, schválená ještě před vydáním klíčové zprávy IPCC o 1,5 °, počítají do roku 2030 se snížením emisí o 50 %.

A v lednu schválený Vnitrostátní plán České republiky v oblasti energetiky a klimatu vypracovaný ministerstvem průmyslu a obchodu počítá se snížením o 47,9 procent. 

Avšak nyní, když přišlo na lámání chleba, jakékoliv navýšení klimatických cílů odmítáme, stejně jako jsme před rokem odmítali závazek uhlíkové neutrality do roku 2050. Tlak veřejnosti, ekologických organizací a vědců pomohl změnit názor českého premiéra a k uhlíkové neutralitě jsme se zavázali. Proto i na podzim  nesmíme mlčet a být pasivní. 

Přidejte se k naší kampani Zdravá budoucnost, napište premiérovi nebo svému europoslanci. O navýšení cílů bude totiž spolurozhodovat Evropský parlament a Evropská rada, tedy lídři členských států. Evropský parlament bude o návrhu hlasovat v týdnu od 5. října a lídři členských států se sejdou 17. a 18. října a na agendě budou mít kromě navýšení cílů i Klimatický zákon.

To, jakým způsoben se EU postaví ke klimatickým závazkům, bude mít klíčový dopad i pro zbytek světa. Klimatické cíle jsou jedním z hlavních témat summitu EU-Čína a před námi je také odložený klimatický summit OSN, kde jednotlivé státy budou předkládat klimatické závazky do roku 2030. Včasné navýšení evropských cílů je bezpodmínečně nutné pro to, aby tak učinila i Čína a zbytek světa. 

2. Národní hospodářská strategie 2030 a Národní plán na podporu oživení a odolnosti

Je potřeba nejen rychle snížit naše emise, ale také zvýšit odolnost krajiny a lesů a jejich schopnost ukládat uhlík, což je i kvůli usychání lesů a kůrovcové zkáze velmi obtížné. Nic z toho se neobejde bez podpory státu, ať už vytvořením potřebných podmínek či přímou i nepřímou finanční podporou.

Zvyšování klimatických cílů musí být také doplněno i zvýšením našich cílů v oblasti rozvoje obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti. Právě na podzim bude vláda rozhodovat o Národním plánu obnovy, jinými slovy o tom, jakým způsobem naloží ze zhruba 182 miliardami korun, které získá z nového unijního nástroje na podporu oživení po koronaviru.

K tomu si budeme moci ještě od EU půjčit více než 400 miliard. 

Otázkou zůstává, jak Česko tyto peníze utratí. Zda peníze vynaloží na přechod k moderní bezuhlíkové ekonomice či zda podlehne tlaku všemožných lobbistů a bude se opakovat případ finanční podpory korporacím typu Smartwings, ovšem v mnohem větším měřítku, nebo zda se do plánu obnovy dostanou bizarní a nesmyslné projekty typu kanál Dunaj-Odra-Labe. 

I zde záleží na vás a vašem hlasu. Zapojte se do kampaně Greenpeace spoluproklima, sledujte aktuální vývoj a pomozte nám vládu dotlačit  ke smysluplnému plánu. Nebo se můžete inspirovat ve Francii. Francouzská vláda projednává 146 nových opatření, jak snížit emise.

Vtipem je, že tato opatření jsou inspirována přímo francouzskými občany a občankami.

Napište přímo ministru Havlíčkovi nebo některému ze členů Národní ekonomické rady vlády (NERV), která se bude ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu podílet na přípravách Národní hospodářské strategie do roku 2030 a Národního plánu na podporu oživení a odolnosti.

3. Uhelná komise – harmonogram útlumu spalování uhlí

Uhelná komise je poradní orgán vlády ČR, který by měl zhodnotit budoucí potřebu spalování uhlí k výrobě energie. Jeho cílem je navrhnout vládě postup útlumu využití uhlí. Nejočekávanějším výstupem Uhelné komise je doporučení data, ke kterému by se v Česku mělo úplně ukončit spalování uhlí. 

Komise má 19 členů, předsedá ji ministr životního prostředí Richard Brabec a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. V komisi je i zástupce Greenpeace Jan Rovenský. Původně měla komise své doporučení zveřejnit již v září, to se ale patrně o několik měsíců posune. 

Každopádně je žádoucí, aby doporučení komise bylo v souladu s cíli Pařížské dohody.

Studie vědecké společnosti Climate Analytics, která spočetla, jak rychlý má být odklon od uhlí, aby bylo dosaženo cíle maximálního nárůstu teploty o 1,5 °C.

Propočty mimo jiné ukazují, že Česko ani v budoucnu, pokud nepřijde rychlá změna energetiky, nebude plnit cíle dohody, protože zatím plánuje těžit a spalovat uhlí několik dalších desítek let. 

Pro splnění cílů Pařížské dohody musí s uhlím skončit celý svět do roku 2037. Vyspělé státy – kam se samozřejmě počítá i ČR – musí podle studie skončit s uhlím kolem roku 2031.

Z hlediska závazků, které pro nás plynou z Pařížské dohody – a zároveň s ohledem na technologické možnosti Česka – by měly být podle návrhu Greenpeace odstaveny všechny hnědouhelné elektrárny do roku 2030 a zbytek uhlí by se měl přestat spalovat i v teplárnách nejpozději do roku 2035.

Globální oteplování už není abstraktní téma, každý se ho může dotknout, říká Vamborgová

Jedním z nejsledovanějších dokumentů dneška je pořad Davida Attenborougha s názvem Život na naší planetě. Britský popularizátor ochrany přírody v něm upozorňuje na to, že všemožně ničíme naši planetu. Některé recenze mluví o Attenboroughově nekrologu pro Zemi. V této souvislosti existují ale i dobré zprávy.

Japonsko se před pár dny přihlásilo k závazku dosáhnout takzvané uhlíkové neutrality celé země do roku 2050. Rovnováha mezi emisemi uhlíku a jejich pohlcováním z atmosféry je klíčová pro udržení teploty země na stávající úrovni. Vědkyně Freja Vamborgová z Institutu Copernicus, programu Evropské unie pro pozorování Země na základě sesbíraných dat varuje v rozhovoru pro web E15.

cz před tím, že pokud teplota Země stoupne o víc než 1,5 stupně Celsia, bude to problém. 

Co je největší klimatický problém dneška?

Růst teploty na planetě. Náš institut měří vývoj teploty na měsíční bázi, teplota v dlouhodobém sledování neodikutovatelně roste a je zřejmé, že hlavní příčina jsou skleníkové plyny. Koncentrace skleníkových plynů v atmosféře dále přináší i další změny klimatu, nejen globální oteplování. 

Máte pocit, že veřejnost si tuto skutečnost stále více uvědomuje a je to pro ni důležitější téma než dříve? 

Rozhodně. Pokud se podíváte na dobu před 20 lety, už byly pozorovatelné změny v nárůstu teploty na Zemi, věděli o tom ale vědci, nebo jen ti, kdo o tom vědět chtěli, nebylo to vidět, cítit. Postupně to nyní vidíme na různých příkladech, na zmenšování ledových ploch na Zemi, u požárů na Sibiři a podobně. Už to není abstraktní téma, každý se ho může doslova dotknout.

Přesto jsou ve společnosti stále přítomni takzvaní popírači. Těch je podle vašeho soudu tedy méně? 

Myslím si, že ta debata dnes už nestojí tak, jestli ta věc existuje, nebo ne. O tom není pochyb. Společnost je rozdělena jinak. Na ty, kteří si myslí, že s tím jako civilizace máme něco dělat, a na ty, kdo si myslí, že to není naše úloha. 

Jaký v této oblasti na poli veřejné debaty čekáte další vývoj?

Přibývá dat, Copernicus v tom doufám hraje svoji důležitou roli a data budou pomáhat ve správném pochopení celé věci. Myslím si, že to má velký potenciál. Na data se pak může kdokoliv připojit a řídit podle nich třeba i svůj byznys. To se týká snahy o co největší efektivnost přepravy, zemědělství a podobně. 

V Copernicus institutu se zabýváte i projekcemi. Jak bude klima Země vypadat v roce 2050?

Pokud budeme pokračovat na křivce emisí skleníkových plynů tempem jako dosud nedodržíme závazky Pařížské dohody a teplota Země stoupne do té doby o dalšího minimálně 1,5 stupně Celsia. Cokoliv nad tuto hranici by bylo podle dostupných výzkumů pro další vývoj alarmující. 

• Všímáte si na datech, která sbíráte, nějakých změn a dopadů na klima v souvislosti s pandemií COVID-19?
• Mnozí se snaží prokázat přímou úměru toho, že když snížíme ekonomickou aktivitu, jak se to stalo plošně na planetě v průběhu roku 2020, tak se něco stane, ale jde pouze o měsíce, kapku v moři a zatím žádné dopady v tomto směru nepozorujeme. 

Je příčinou globálního oteplování oxid uhličitý?

Za největší současný globální problém lidstva je stále častěji označována změna klimatu vyvolaná působením civilizace. Přesto, že se jedná o dosud nepotvrzenou hypotézu, zanechává za sebou významnou stopu. Lze skrze ni totiž snadno oslovovat veřejnost. Lidé jsou stále fascinováni přírodními živly a hypotéza dává tradičním nářkům nad počasím nevídaný, téměř apokalyptický rozměr.

Nálepkou globálních změn klimatu bývá označována kdejaká lokální změna počasí. Hodnocení skutečných změn klimatu je nudné: například globální teplota se na Zemi během 20. století zvýšila o 0,6 °C. Takovými údaji se nedosáhne publicity, a o tu jde především.

Mediální manažeři vědí, že akční témata jsou veřejností vděčně přijímána, a proto jí servírují, co si žádá. Extrémy počasí médiím neuniknou, ať se odehrají kdekoliv. Ta politická síla, která si dané téma přivlastní, má zaručenu publicitu, jež podmiňuje volební úspěch.

Vzniká jakási symbióza médií a uskupení schopných dodávat událostem punc senzačnosti, mj. i aplikací různých hypotéz, doporučených limitů atd.

Je s podivem, že veřejnost nežádá důkazy pravdivosti bombastických vizí budoucího vývoje. Pro většinu je dostatečná odborná záštita sporného tvrzení odvoláním se na „mnohé odborníky“, „vědeckou komunitu“ či „panel“.

Pro tu část veřejnosti, kterou nepřesvědčí „srdeční“ argumenty (připravujeme katastrofickou budoucnost našich vlastních dětí), si profesionální zvěstovatelé špatných zpráv připravili účinnou iluzi: neprůkazné argumenty o změně klimatu prokládají nezpochybnitelnými pravdami, jako „je třeba šetřit energiemi“ nebo „musíme zachovat kvalitní životní prostředí příštím generacím“. Takový mix vyznívá důvěryhodněji.

Mediálně chytlavou hypotézu o změně klimatu si přivlastňují různé politické strany. V USA dokonce obě. Významná část pravidelné zprávy o stavu unie, přednesené v roce 2006, byla věnována energetice a environmentálně čistým technologiím. Bezpochyby ji připravovali mediální profesionálové, nikoliv techničtí odborníci.

Proto se v ní objevují polovičaté informace o tzv. bezodpadovém palivu budoucnosti – vodíku. Zapomíná se, že vodík není zdrojem energie; obsahuje jen tu, kterou do něj při jeho výrobě vložíme.

Stejně krátkozraká je sázka na elektromobily, neboť při výrobě potřebné elektřiny se vyprodukuje více oxidu uhličitého než při pohonu benzínovým motorem. Rovněž představa, že se v USA bude vyrábět etanol z dřevěné štěpky, je pouze prázdnou proklamací.

Z chemické podstaty je dřevo pro tento účel nejméně vhodnou obnovitelnou surovinou. Zpráva ukazuje, že na téma změny klimatu vytvoří profesionálové snadno mediálně zajímavé představení, avšak bez ohledu na správnost obsahu.

Sternova zpráva

V současnosti je diskutovaným materiálem zpráva týmu vedeného Nicholasem Sternem, jež byla vypracována pro britskou vládu. Již formulace zadání od ministra financí je úsměvná: provést „rozbor klimatických změn s důrazem na vědecký přístup“.

Prováděl snad někdo jiný rozbor klimatických změn bez vědeckého přístupu? Zdůrazněním vědeckosti zřejmě šéf ekonomického týmu vyplňuje slabiny zprávy. Uvádí například, že do atmosféry se v důsledku lidské činnosti dostává ročně 45 miliard tun skleníkových plynů.

Z materiálů OSN lze vyčíst, že lidstvo ročně přidá do koloběhu uhlíku 20 miliard tun oxidu uhličitého. Zbytek do oněch 45 miliard jsou jiné skleníkové plyny. Přesto je autory zprávy navrhováno nesystémové řešení založené pouze na snižování produkce oxidu uhličitého.

Kdyby autoři byli přesvědčeni o blížící se katastrofě, nemohli by ignorovat víc než polovinu dalších, antropogenních skleníkových plynů.

Podíl oxidu uhličitého na skleníkovém efektu je stále nejednoznačný. Odborná veřejnost z důvodu předběžné opatrnosti jeho rostoucí koncentraci v ovzduší nebagatelizuje.

Během více než století, kdy rostla jeho koncentrace, se navzdory množství naměřených údajů neprokázaly účinky na globální klima.

Za tohoto stupně poznání evidentně nelze předpovídat účinky růstu koncentrace oxidu uhličitého na klima v budoucnu. Pokud tak někdo činí, měl by své dílo označit jako sci-fi.

Sternova ekonomická komise přesto vytvořila z ničeho mediálně poutavé scénáře vývoje klimatu v budoucnu, provázala je s dopady na lidstvo a pak se teprve věnovala tomu, na co má kvalifikaci – simulacím globální ekonomiky.

Modely jsou ale založeny na beletristických konstrukcích, které se nemohou zaštítit vědeckým přístupem. Řada parametrů je objektivně nepředvídatelných.

Například nelze předpokládat, že intenzita slunečního záření bude trvale konstantní, musí se proto pracovat s více variantami.

CO2 není usvědčeným viníkem globálního oteplování

Bezprostřední souvislost mezi koncentrací CO2 v atmosféře a růstem průměrných teplot není prokázána, i když podle paleoklimatologických měření se může zdát, že je tomu naopak. V posledních 400 000 letech zemské klima nikdy nebylo dlouhodobě ustálené.

Cyklicky se měnící koncentrace CO2 oscilovala mezi 190 až 290 ppm (ppm = jeden díl z milionu, např. 1 ml z 1 m3) a odchylky od současné teploty dosahovaly -8 až +2 °C. Změna koncentrace CO2 v rozmezí 100 ppm je spojena se změnou teploty v rozsahu 10 °C. Co bylo příčinou těchto významných změn, se spekuluje.

Rozhodně z těchto údajů nevyplývá vztah příčiny (růst koncentrace CO2) a následku (oteplení).

V posledních 150 letech, v důsledku spalování fosilních paliv, koncentrace CO2 narůstá a na počátku 21. století již dosahují hodnot kolem 380 ppm.

Protože koncentrace stoupla o téměř 100 ppm oproti cyklickým maximálním hodnotám, měla by se podle paleoklimatologického modelu teplota zvýšit téměř o 10 °C. Průměrná globální teplota v posledním století však stoupla jen o 0,6 °C.

Z toho lze usuzovat, že teplota na planetě Zemi a koncentrace CO2 spolu přímo nesouvisejí.

Často používaný argument, že v poslední dekádě minulého století bylo zaznamenáno takové množství extrémních jevů, které značně převyšuje jiná období, zpochybňuje jednoduchou rovnici „vyšší koncentrace CO2 v ovzduší = vyšší výskyt extrémů počasí“. Koncentrace CO2 v atmosféře totiž roste přibližně stejnou rychlostí již 150 let . Platila-li by uvedená rovnice, poruchy počasí by se musely během této doby postupně zvýrazňovat a nekumulovaly by se do jedné dekády.

CO2 není nečistotou v životním prostředí

V souvislosti s poškozováním životního prostředí jsou často zmiňovány emise oxidu uhličitého.Opomíjí se však, že CO2 je přirozenou součástí zemské atmosféry a spolu s vodou základní stavební jednotkou veškeré živé hmoty. Bez fotosyntézy a bez skleníkového efektu by na Zemi nemohl existovat život. Oxid uhličitý v atmosféře není znečištění, či dokonce špína.

CO2 se navíc v atmosféře nachází v takových koncentracích, že i když jeho množství roste, na zdraví člověka nemá vliv. Vždyť ve vzduchu, který vydechujeme, je koncentrace CO2 stokrát vyšší než v atmosféře. Nikoho by nenapadlo označit sportovce jako znečišťovatele kvůli tomu, že při své činnosti produkují desetkrát více oxidu uhličitého nežli diváci, kteří je sledují z ochozů.

Životodárná fotosyntéza

Fotosyntéza je chemická rekce, která ze surovin neživé přírody vytváří složky živé přírody. Je to reakce vody a oxidu uhličitého poháněná sluneční energií, která probíhá v zelené hmotě rostlin.

Je fascinující, že ze dvou jednoduchých molekul se v řetězci přeměn vytváří miliony látek potřebných pro život v celé jeho rozmanitosti. Uvádí se, že 95 % biomasy na Zemi vzniklo fotosyntézou.

Také prekurzorem fosilních paliv (zemní plyn, ropa, uhlí) byla fotosyntetizovaná hmota. CO2 je tedy bez přehánění základem života.

Je-li vyšší koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší, vytvářejí se podmínky pro rychlejší tvorbu biomasy.

Profesor Nádr například odhaduje, že zvýšení výnosů kulturních plodin v posledním století je asi z jedné třetiny umožněno růstem koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší. Tato skutečnost není příliš známá.

Vyšší intenzita rostlinné produkce je většinou spojována s novými technologiemi, ochrannými prostředky či genovou manipulací.

* * *

Změna klimatu a koncentrace CO2 se tedy zdá být uměle zveličeným problémem, v historii nikoli prvním. Před několika desítkami let se například běžně tvrdilo, že Země nemůže poskytnout dostatek potravy pro všechny a že neexistuje jiný mechanismus populační regulace než války a hladomory. Ty měly být vyvolány růstem počtu obyvatel.

Stejně tak se dnes běžně tvrdí, že další zvyšování koncentrace CO2 přinese celoroční mrazy v Evropě a ze značné části amerického kontinentu udělá jednu velkou poušť. To, že takové předpovědi „stojí na vodě“, části veřejnosti příliš nevadí.

Hlasatele všemožných apokalyptických scénářů totiž většinou ani tak nezajímá jejich správnost, jako jejich mediální účinnost.

Autor je pedagog Fakulty chemické technologie VŠCHT Praha, působící v Ústavu organické technologie. S kolegy naplňuje obsahem nově akreditovaný obor „Systémové inženýrství životního prostředí“, jehož je garantem.

Tento příspěvek vznikl úpravou textu ze sborníku Energie a energetika, mýty a budoucnost (www.svobodomyslni.cz).

Globální oteplování. Jak se otepluje naše planeta? (video)

Globální oteplování. Pojem, který slyšel snad každý. Průměrná teplota povrchu Země stoupla od průmyslové revoluce za posledních 200 let o téměř jeden stupeň Celsia. Je to hodně, nebo málo? A jaký dopad to na nás může mít?

Klima se dlouhodobě proměňuje, to není nic nového. Ovlivňuje ho sluneční aktivita, změna oběžné dráhy Země nebo třeba sopečná činnost. Vliv máme ale i my, lidé – je nás stále víc, likvidujeme lesy nebo stavíme továrny. Kvůli tomu se totiž do ovzduší vypouští plyny, které způsobují nadměrný skleníkový efekt.

Je to proces, kvůli kterému zůstává část sluneční energie v atmosféře a dochází tak k oteplování planety.

Sluneční paprsky proniknou skrz atmosféru a dorazí k zemi. Při setkání s povrchem se velká část z nich přemění na teplo. Proto je nám také na sluníčku o tolik tepleji než ve stínu. Zahřátá země a voda odrazí teplo zpátky do vesmíru ve formě infračerveného záření.

V atmosféře ale narazí na skleníkové plyny. Ty snadno propustí viditelné sluneční světlo, ale na infračervené záření reagují jako zrcadlo, které je odrazí zpátky na Zemi. Tím se celá Země ohřívá.

Je to přirozený proces. Kdyby skleníkový efekt neexistoval, teplota Země by byla asi o 30 stupňů nižší a nemohli bychom tu žít.

Každý den vypouštíme do atmosféry velké množství skleníkových plynů. Například oxid uhličitý se do ovzduší uvolňuje, když jezdíme autem, vyrábíme cement nebo spalujeme uhlí v tepelných elektrárnách.

Další z těchto plynů – metan – vypouštějí do ovzduší krávy nebo se uvolňuje při rozkládání odpadků na skládkách.

Koncentrace skleníkových plynů je větší než v minulosti. Proto se nadbytečně ohřívá atmosféra, oceány – a tím i Země.

Lidé nedokážou zcela přestat s produkcí skleníkových plynů, můžou ji ale omezit. Proto se někteří rozhodli jíst méně masa nebo jezdit méně autem.

Vědci dokážou poměrně přesně předpovědět, jaké změny zvýšení globální teploty přinese. Budoucnost však není daná: o tom, kolik bude za padesát let skleníkových plynů v atmosféře a o kolik se planeta oteplí, se rozhoduje v současnosti.

Když budou nadále tát ledovce, zvýší se hladina oceánů a může zmizet například celé Nizozemí. Pokud se průměrná teplota zvedne o dva stupně Celsia, prakticky vymizí korálové útesy a změní se celý ekosystém oceánů. Počasí bude více extrémní, tajfuny, hurikány i záplavy budou ničivější. Lidé budou muset opustit své domovy. Ne kvůli válkám, ale kvůli počasí.

Jak rychle změní globální oteplování naše životy? Je to i na nás.

Fakta o klimatické změně

Emise skleníkových plynů z lidské činnosti jsou hnací silou klimatické změny a stále rostou. Momentálně jsou na nejvyšší úrovni v historii. Globální emise oxidu uhličitého se od roku 1990 zvýšily o téměř 50 procent.

Koncentrace oxidu uhličitého, metanu a oxidu dusného v atmosféře se zvýšily na bezprecedentní úroveň za posledních nejméně 800 tisíc let.

Koncentrace oxidu uhličitého se od doby před průmyslovou revolucí zvýšily o 40 procent, a to především spalováním fosilních paliv a také vlivem výrazně zvýšeného využívání půdy.

Oceány absorbovaly asi 30 procent vypouštěného antropogenního oxidu uhličitého a tím došlo k acidifikaci oceánů.

Všechny poslední tři dekády byly jedna po druhé teplejší než všechny předcházející od roku 1850. Období mezi lety 1983-2012 bylo pravděpodobně nejteplejších 30 let za posledních 14 století.

Od roku 1880 do roku 2012 se průměrná globální teplota zvýšila o 0,85˚C. Pokud se nic nezmění, zvýší se průměrná světová povrchová teplota ve 21. století pravděpodobně o více než 3 stupně Celsia. V některých zemích v tropických a subtropických oblastech to může být dokonce více. Nejvíce to postihne nejchudší a nejzranitelnější lidi a státy.

Míra vzestupu mořské hladiny od poloviny 19. století byla větší než průměrná míra za poslední dvě tisíciletí. Mezi lety 1901 až 2010 se průměrně hladina moře celosvětově zvýšila o 0,19 [0,17 až 0,21] metru.

Od roku 1901 do roku 2010 se hladina moře celosvětově zvýšila v průměru o 19 cm v důsledku globálního oteplování a tání Rozloha ledové plochy v Arktidě se každé desetiletí od roku 1979 zmenšuje o1,07 milionu km2.

Pokud lidstvo změní své chování a využije širokou škálu technologických opatření, bude ještě možné omezit zvýšení průměrné globální teploty na 2 stupně Celsia nad úroveň před průmyslovou revolucí.

Existuje mnoho způsobů, jak dosáhnout významného snížení emisí v průběhu několika příštích desetiletí, které jsou potřebné ke snížení růstu průměrné globální teploty na max. 2 stupně Celsia (cíl stanovený vládami států).

Dopady pandemie COVID-19: Navzdory dramatickému poklesu v lidské aktivitě emise poklesly je o 6 %, což je o 1,6 % méně, než je cílem Pařížské dohody pro začátek roku 2020. S rušením restriktivních opatření emise pravděpodobně opět vzrostou.