Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.Děkujeme za pochopení.
 |
jak chcete bojovat se statem kde hitler a putin jsou jen slabym odvarem lenina a masoveho vraha Stalina? Problem ruska je v tom ze Putin je moc mekej a malo vrazdi.. pak ho budou mit jeste radsi az jim povoli nosit v zime boty…. |
| |
Omg..Idnes a zbytek medii v ČR bleju..aneb zase pokrk propagandě.Pokud odsuzujete jednu stanu za neco tak odsuzujte takhle aktivne u ty proti stranu ktera se chova nekdy mnohem mnohem hure |
 |
Polský historik, publicista a šéfredaktor čas. Gazeta Wyborcza Adam Michnik, po pádu komunismu tvrdil: “ Posledním stadiem komunismu bude nacionalismus.“ V případě Ruska to byla prorocká slova. |
| Ano, platí to skvěle také pro USA. |
| Nevšiml jsem si, že by v USA měli komunismus, popřípadě nějakou senátorku podobnou té ruské. |
|
| Omlouvat se vubec nemusite, staci kdyz odkazete na ten spravny clanek. Asi omyl ze ?http://www.newsru.com/russia/30jan2015/yarovaya.html |
| Já jsem poskytl odkaz na to, co doopravdy řekla. Vy na nějaký přežvýkaný cancy. |
| Nechce se mi verit ze jste jeden z tech co tom maj v zadani. Tak jeste jednou z Vaseho zdroje http://er.ru/news/127270/ |
| Větu „Místo cizích jazyků se učte lásce k vlasti“ tam bohužel nemohu najít. |
| Je to trapné.Propaganda už vaří z vody.Co tak informovat z různých pohledů,analysovat alespoň tak,jak se děje v západních médiích/ZDF,WDR,ORF,die Zeit,Spiegel,atd./ |
| Pekné by bolo : Okrem cudzích jazykov sa učte aj láske k vlasti. |
| Ani se nedivím, že s učí cizí jazyky, nebo chtějí lásky plně opustit Rusko a to co nejdříve a pokud to jenom ještě jde !! |
| Láska k vlasti je v nich zakořeněná, ale nenajíte se z ní. Proto až 20% VŠ některých oborů miluje vlast raději na dálku z Ameriky. |
| Ďalšia vec, ktorá len dokumentuje, že náš a ruský systém sú takmer identické – korupcia, vláda oligarchov – kmotrov a finančných skupín, zdeformované média, policajné mafie, sudcovské mafie, exekútori, alkohol, politickí väzni, na mítingoch tiež mlátia ľudí ako u nás, mladí i starší ľudia utierajú zadky rakúšakom, lekári na Západe ………. (vidíte niekto rozdiel ?)oni nemajú aspoň nebankovky a majú zakázaný hazard a majú ohromné nerastné bohatstvo na rozdiel od nás. |
| Ale to je sranda, jak jste většinou nepochopili ruskou náturu. Podumá o duši a světě a vzápětí vás klidně oddělá. Što s toboj, suky syn. Přitom jednotlivce nemůžete mít neradi. Jsou vstřícní, milí, pohostinní. Jen se nesmíte ptát. Nesmíte se ptát na věci, které jsou v rozporu s oficiální propagandou. Pak jim ztvrdnou rysy a je po přátelství. Oni tomu totiž skálopevně věří. V lepším případě diskuse končí slovy: Vot, zděs napisano!!!“ V tom horším, co inostráněc, dostanete přes hubu a na nejhorší variantu se mne neptejte. To je jedna stránka věci a tou druhou je strach. Což je ještě horší. Oni tak pitomí nejsou, aby sežrali vše, co jim předkládají stávající mocipáni. Ale žít se chce, tak proč si dělat problémy? Jednou částí jejich filozofie je „Nas mnogo“, což jim zvyšuje sebevědomí pánů světa, ale na druhou stranu si uvědomují, že právě díky tomu množství jsou zcela postradatelnou entitou, což je v rozporu s tím Žiť chočet sja. Čehož skvěle využívá vládnoucí garnitura. |
| Výstižné |
| Poslankyně je zřejmě ovlivněna starým sovětským pornofilmem „1000 způsobů milování V.I.Lenina“ |
| „Jarová předložila rovněž několik návrhů na přejmenování ulic ruských měst jménem diktátora Josifa Stalina.“Semelová má u nás co dohánět! |
| Má pravdu. A hlavně dokud budete okrádat státy o území, tak se k nám nesnažte jezdit.Tady se zloději a vrazi nepodporují. |
| Kdyby jen polovina byla pravda co je v dokumentu „Neznámé dejiny Spojených států“, tak si nejsem přesvědčen co píšete. |
| Podle jedné blbky bych Rusko neposuzoval. Autor nejspíš zcela záměrně neotisknul reakce některých vedoucích představitelů Jednotného Ruska, kteří se jí vysmáli. Takový Putin mluví několika jazyky a určitě se za to nestydí.A pro naše nacionalisty jeden vzkaz – pravý vlastenec na sobě maká, učí se čemukoli užitečnému včetně jazyků a právě tím své vlasti nejvíc prospěje! |
| Problém je, že těch blbek je v Rusku hodně a šovinismus a nacionalismus tam jen kvete. Putin sice mluví německy ( byl dlouho jako důstojník KGB v bývalém NDR) a anglicky, ale šovinista a lhář je taky velký |
| Myslím,že to platí o většině politiku na téhle zeměkouli. Podívejte na Obamu,taky není žádný vzor pravdomluvnosti a o jeho předchudcích se dá tvrdit to samé. |
| Tenhle názor má v Rusku vládnoucí garnitura už desítky let. A úspěšně zašlapávají ruský národ do země. |
| No ale uz za dob SSSR se ve škole anglicky nebo nemecky učili. |
| Jo umět 2 světové jazyky, se v nejednom totalitním režimu bralo jako vrcho sprostoty. Jinak paní poslankyně, nejen že je populistka, ale dokonce i uplně blbá populistka. Najednu stranu velebí úspěchy Rudé armády, na druhou stranu propaguje Stalina, jehož čistek nebýt by těch úspěchů bylo pravděpodobně víc a asi by přišli rychleji a za mnohonásobně nižších ztrát. |
| Mno, tak ono hloupý poslanec, to není žádná exotika. |
| A je jisté,že zmíněná poslankyně myslela svůj výrok vážně? |
| V demokratickém státě by to možná dotyčný myslel jako vtip, ale v současném Rusku, kde je společnost totálně zblblá propagandou, kde prezident mluví na srazu fanatické provládní mládeže o jaderné válce (už skoro jako v KLDR) to asi vtip nebude. |
| Ešteže sa tu necitujú výroky slovenských poslancov, a ich návrhy v parlamente, to by bola diskusia. |
| Nacionalismus se nejvice opira o jazyk, z Ruska nic noveho. |
| Na celém článku je nejhezčí ilustrační foto. Hezká děvčata cukříčky! Hrozný se jen olizuje. Paní poslankyně je …… dopište si! |
| Kdyby tohle chtel prosadit Porosenko, co by na to tak asi rekli v Rusku? |
| Co by na to asi tak měli říkat? |
| Vlastenectví absolutně neprospívá lidské společnosti. Jenom nás rozděluje a vlastně přineslo mnohem více špatného než dobrého… Člověk by měl být věrný pouze lidstvu. Bohužel něco takového dnes ještě není uskutečnitelné. |
| Ono to totiž hlavně nefunguje. RVHP, EU, to jsou pokusy o nadnárodní útvary. Marné, samozřejmě. |
| Jsou různé druhy nesvobody. Jedna „nedoporučuje“ studium cizích jazyků, protože ví, že tupce snadněji ovládne. Jiná zas bere lidem děti, protože sama ví, co je pro ně nejlepší. Lidé, bděte! |
| Ale pravidelný spánek je také důležitý! |
| On velký ruský člověk bude jednou poroučet celému světu o to jim jde.Tam směřuje ruská politika. |
| Nebude, je jich málo, i když jim samotným to asi často nedochází 🙂 |
| A navíc se nedomluví. |
| Ale, domluví ! Dcera ovládá 4 jazyky,přesto se Itálii s prodavačkou nedomluvila. |
Blatného slova o statistice obětí jako kritiku neberu, na přehodnocení dat pracujeme, říká Dušek
Index rizika systému PES je na 68 bodech, velmi mírně stouplo reprodukční číslo, nově nakažených za včerejšek (čtvrtek, pozn . red.) je necelých osm tisíc.
Vidíte v těch aktuálních datech nějaký varovný signál?
Ano, těch signálů je tam více. Prudký pokles indexu rizika je dán zabrzděním epidemie, kterého se nám podařilo dosáhnout na začátku ledna, kdy také kleslo reprodukční číslo.A to se všechno pozitivně promítá do indexu. Ale nyní pozorujeme dva týdny po sobě, že zpomalování v tuto chvíli stagnuje.
Váš prohlížeč nepodporuje přehrávání audia.
Index PES stagnuje, to je varovný signál, říká ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistik Ladislav Dušek
A i když se hodnoty dále promítají do nižšího indexu rizika, tak zásadní věc, která dramaticky mění pohled na situaci, je, že v té stagnaci zůstaly i nemocnice. Počet pacientů s covidem, kteří jsou v nemocnicích a zejména na JIP, neklesá, naštěstí ani rizikově neroste.
Ale je to stále velmi vysoká zátěž, která blokuje běžnou péči, a v některých regionech je extrémní. Kdyby se nemoc začala šířit rychleji, tak se nemocnice mohou dostat za hranu kapacit.
Tím se snažím vysvětlit ten rozpor, že index klesl, ale přitom nikdo nepřistoupil k rozvolňování.
Má tedy index v tuto chvíli smysl?Má smysl každý ukazatel, který o epidemii víme. Je dobře, že ji měříme z různých úhlů pohledu.
V tuto chvíli je více než dobře, že na dočasný pokles se nahlíží komplexně, zároveň se zvažuje i zátěž nemocnic a jejich vývoj, a že to rozhodnutí je takové, že nemůžeme nic riskovat.
Mimochodem úplně stejně k ještě lepším číslům přistupují i okolní státy – Německo, Rakousko, celá Evropa. Ta situace není výjimečná.
Nestálo by za to buď index změnit, nebo ho přestat vydávat? Má smysl, že každý den ho čteme v médiích?Nezveřejňujeme jenom index, s ním zveřejňujeme i všechny další parametry včetně hospitalizačních dat. Nutno dodat, že i ty jsou velmi seriózně zveřejňovány v médiích.
Situace není dobrá a jsem rád, že se k ní přistupuje komplexně, v tuto chvíli není důvod, aby index byl měněn. Opatření jsme přijali po 26. (prosinci), a velmi silně zabrala po nějakém 10. lednu. Měli jsme z toho všichni radost, ale ta opatření trvají dál, nikdo je nezměnil a situace je stejná.
A tudíž to, že to teď zabrzdilo a stagnuje to a že index dál neklesá, je samo o sobě varovný signál.
Dá se z modelů vyčíst, jestli dojde v nejbližších dnech ke zlomu a čísla začnou růst?Bohužel ano. A nejsou to jenom moje modely. Toto riziko prezentují i jiné skupiny vědců, kteří pracují i s našimi daty. Aktuálně vidíme stagnaci, ale i to je určitým varováním.
Prvním indikátorem je stagnující relativní pozitivita testů. Pokles této hodnoty, který byl velmi markantní na přelomu roku, se zastavil. Toto je jasný signál, že se v populaci něco děje. Druhým signálem je stále velký denní počet příjmů pacientů do nemocnic, který překračuje 400.
Svědčí to o tom, že se nemoc šíří mezi zranitelnými skupinami obyvatel. A třetí signál potenciálního rizika jsou rozdíly mezi regiony. Ty jsou velké a v některých krajích pozorujeme dokonce růst pacientů na jednotkách intenzivní péče. To jsou jasné signály potenciálního rizika.
Kdy by podle propočtů mělo dojít ke zlomu?Pokud by už teď v populaci běžela změna, která je příčinou stagnace, tak už během dalších 10 dnů bychom mohli vidět obrat epidemie směrem k růstu. A to si samozřejmě nepřeji.
Jak výraznou roli hraje v tomto scénáři britská mutace koronaviru?Víme o ní a počítáme s ní. Z literatury a vědeckých zpráv, které jsem dostal ze zahraničí od kolegů, to vypadá, že je nakažlivější až o 40 až 70 procent. Podle mě to je někde uprostřed, ale ani to není dobré.
Máme-li počítat s tím, že by se v populaci šířil virus, který je nakažlivější o 50 procent, tak si to představme tak, že každý kontakt je pak rizikovější o 50 procent. Při reprodukčním čísle 0,9 bychom se rychle dostali nad 1. Podle prediktivních modelů by se epidemie okamžitě otočila nahoru během sedmi dní.
Stejné modely zpracovávají i kolegové v Německu i v jiných zemích. A jsou důvodem i větší ostražitostí a přijímaných opatření po Evropě.
Počet zemřelých s covidem v Česku překročil 16 tisíc. Reprodukční číslo vzrostlo na 0,99
Číst článek
Jak by se v takovém případě zjistilo, jaké zpoždění statistiky mají?Zjistí se to dvěma způsoby. Ten první jde za Státním zdravotním ústavem a krajskými hygienickými stanicemi.
Nyní už je tento mechanismus spuštěn – laboratoře budou hlásit podezření na mutaci koronaviru, ta se bude sekvenovat a krajské hygienické stanice budou přednostně tyto kontakty trasovat.
Z těchto dat žádné zpoždění není v tom smyslu, že bychom to viděli poměrně rychle.
Obecné statistiky na to začnou reagovat i s větším zpožděním. Aby se to projevilo v progresivním růstu, tak musí mutace v populaci být četná. Nebudu teď říkat kolik, ale bude to třeba od těch sedmi do deseti dnů.
Výpočet mortality
Hejtmanka Středočeského kraje Petra Pecková (STAN) před týdnem uvedla, že ji překvapilo vykazování nemocných covidem v nemocnicích.
Tvrdila, že každý nakažený je automaticky po 20 dnech od prvního pozitivního testu považován za zdravého, přestože v některých případech leží na jednotce intenzivní péče, nebo dokonce na umělé plicní ventilaci. Opravdu to takhle funguje?Ne, takhle to úplně nefunguje.
Chci zdůraznit, že paní hejtmanka má pravdu, protože to vykazování se opravdu týká pacientů, kteří jsou v daném čase covid pozitivní. Postupujeme podle schválené národní metodiky a data, která reportujeme, jsou hlášená z nemocnic.
Svým způsobem je na nich, jakým způsobem vyhodnotí covid pozitivní stav. Je samozřejmé, že pokud má člověk prokazatelný negativní test na covid, tak už není pacient covidový. Ale paní hejtmanka má pravdu v tom, že řada lidí leží v nemocnicích déle.
Nebylo by tak správné pacienty přepočítat, aby bylo z čísla jasně vidět, jak je systém zatížený?Můžeme pacienty přepočítávat, ale jenom tím administrativně zatěžujeme nemocnice. V tuto chvíli hlásí nemocnice v reálném čase dostupnou kapacitu jednotek intenzivní péče.
To znamená, že hlásí obsazenost a volnost lůžek. Takže i když je pacient takzvaně covid minus a není nemocnicí hlášen jako pacient covidový a ze statistik zmizí, tak nemocnice dále udržuje obsazené lůžko. Zátěž nemocnic ale pokračuje i po takzvaném vyléčení člověka z covid plus stavu.
Čísla budeme hodnotit, jak se třeba dohlásí i přes zdravotní pojišťovny.
Velké emoce vyvolala slova ministra zdravotnictví Jana Blatného (za ANO) o tom, že statistika obětí je příliš poctivá a jsou v nich započítány i oběti dopravních nehod, pokud měly předtím pozitivní test na covid.
Vnímáte tahle slova jako kritiku na statistiku, kterou připravujete?Absolutně ne a troufnu si říct, že řada výroků je a musí být vytržená z kontextu, protože sám pan ministr statistiku expertně umí velmi dobře vysvětlovat.
Každý si to může ověřit, protože minulý rok udělal tiskovou konferenci, kde zhodnotil a sám přednášel výsledky panelu expertů za první pololetí roku 2020. V tuto chvíli dobíhá stahování listů o prohlídce zemřelých za minulý rok. Je ustaven panel expertů, kteří souhlasili s tím, že data přehodnotí.
Hamáček: Vláda ještě může zakázat pohyb do nějaké vzdálenosti od bydliště i zavřít některé podniky
Číst článek
Ta slova nevnímám jako kritiku, protože to je schválená mezinárodní metodika. Nyní rozlišujme obecnou statistiku úmrtí, která se hlásí v reálném čase.
A pak zpětně musí experti vyhodnotit příčinu úmrtí člověka, a to je zrovna u nakažlivých chorob poměrně obtížná a časově náročná práce. Vyhodnocují se čtyři až pět aspektů příčin úmrtí.
A analýza za první pololetí není zas tak reprezentativní.
Máte nějaký termín, kdy bude revize těchto dat hotová?Určitě to nebude v únoru, stihne se to nejdříve v březnu. A právě termín určitě bude březnový, nebude únorový, to se nepodaří stihnout. Úmrtí významně přibylo. Tečku udělá národní zpráva o mortalitě za rok 2020.
Podle statistik Českého statistického úřadu během podzimní vlny, od 1. 10. do 13. 12., zemřelo v Česku o 13 500 lidí víc, než umíralo ve stejném období v předešlých letech. Přitom podle stávající, průběžné statistiky bylo za to období hlášeno 9200 obětí s covidem, což je o třetinu méně.
Pokud má tedy člověk covid, neví o tom, neřeší to s lékaři, zemře doma, nebyla provedena pitva, jak jste dodatečně schopni zjistit, jestli měl covid?Každý záznam o zemřelém člověku je ve spolupráci ministerstvem zdravotnictví a Českým statistickým úřadem kódován, projde rukama expertů a každý bude podle pravidel WHO zaznamenán.
Pak uvidíme příčiny úmrtí právě ve vztahu k excesům v mortalitě. Nadbytečný rozdíl v mortalitě ale jednoznačně existuje.
Nadúmrtí je vážný problém, který bude muset být analyzován. Pokud se v excesivní mortalitě najde velká masa dalších úmrtí, která budou velmi nespecifická, může tam platit i interpretace, že se to bude naklánět částečně ke covidu, který nebyl diagnostikován.
Epidemie v regionech
Spolu se změnou výpočtu indexu rizika systému PES se přestaly koeficienty počítat pro jednotlivé kraje. Kde je to teď situace nejhorší?Počítání pro kraje nepřestalo proto, že by to nešlo spočítat, ale protože to de facto postrádá smysl. V této úrovni šíření epidemie je potřeba postupovat celostátně.
Mám-li teď hovořit o nemocnicích, tak velmi vážná situace je z hlediska kapacit nemocniční péče a růstu počtu pacientů na jednotkách intenzivní péče v Královéhradeckém a Karlovarském kraji.
Velmi vysoká čísla hospitalizovaných má i Plzeňský kraj, roste i Pardubický kraj a dlouhodobě vysoká čísla na jednotkách intenzivní péče mají i Jihomoravský a Moravskoslezský kraj.
Je někde rychlost šíření koronaviru skutečně extrémní?Nálož v populaci a epidemické parametry jsou v tuto chvíli naprosto největší v České republice v Královéhradeckém kraji, jmenovitě na Trutnovsku.
Lidé smí jen na vlastní chaty a chalupy. ‚To nejlepší, co lze udělat, je zůstat doma,‘ uvedl Hamáček
Číst článek
V některých zemích vlády v souvislosti s obavami z britské mutace zavádějí povinné nošení respirátorů ve veřejné dopravě a v obchodech. Ukazují i vaše data, že jsou to nejrizikovější prostředí z hlediska nákazy?Všechny provozy, kde se potká velké množství lidí, kteří by se jinak normálně nepotkali, jsou rizikové.
Například u městského hromadného prostředku nevím, kolik stihne obsloužit za den lidí a to jsou to ty neznámé kontakty, kde může dojít k poměrně intenzivnímu přenosu poměrně. Přitom zpětně kontakty nedotrasujete, protože si člověk neuvědomí, že se nakazil právě v městské hromadné dopravě.
To je ten rozdíl oproti školám nebo sociálním zařízením, kde máte uzavřené komunity.
Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza před dvěma týdny řekl, že mu všichni tři poslední ministři zdravotnictví potvrzovali, že obchody nejsou rizikové místo a nemají zmapovaný jediný případ, že by se v obchodě nakazila velká skupina lidí.
Jak to tedy je?
Nechci komentovat výroky třetích osob, neznám jejich kontext. Rizikovost daného provozu a prostředí určují jeho parametry a síla sociálních interakcí.Ve chvíli, kdy máte dobře zavedená preventivní opatření a provozovatel opravdu dodržuje podmínky, aby zamezil přenosu, tak naprosto souhlasím s tím, že riziko jde v obchodě i minimalizovat.
Nyní máme komunitní šíření a kontakty nejsou ani zdaleka dotrasovatelné. Velká část nakažených si ani neuvědomí, kde se nakazila. Data sama zpětně nemůžou být stoprocentním důkazem bezpečnosti nebo nebezpečnosti.
Řada lidí navíc hygienikům nedává informace o všech, se kterými se potkali, protože jim nechtějí komplikovat život. Setkáváte se s tím. Vychází vám takovéto podezření z dat, například z průměrných počtů kontaktů?Ano, ale to je otázka na krajské hygienické stanice a na kolegy, kteří hlídají kvantitu toho trasování. Z toho, co oni říkají, to tak ale vypadá.
Na druhou stranu ve chvíli, kdy jsou lidé ve společné domácnosti, tak se zaznamená jenom jeden kontakt, další si to řeknou a s hygienou se domluví na nějaké formě karantény, takže nemusí být zaznamenaní.
Nová opatření jsou jen plivnutí do moře a nebudou mít žádný efekt, myslí si biochemik Trnka
Číst článek
Tím, že kontakty nenahlásíme, tak poškodím úplně všechny, včetně sebe sama a epidemii nikdy nezastavíme. A já si myslím, že nikdo z nás nechce v tomto světě dlouho žít.
Izolovanost člověka, který je pozitivní, anebo který potenciálně může nemoc roznášet, protože má velmi blízký kontakt s pozitivním, je jádrem jakéhokoliv úspěchu, dokud nebudeme proočkování.
Pokud na to budeme touto formou rezignovat, tak tady budeme v jednom kuse brzdit.
Vliv očkování
Počítáte ve svých modelech s dopady očkování? Při kolika proočkovaných vychází, že se situace může začít výrazně lepšit?Extrémně těžká otázka, ze které bych se nejradši vykroutil.
Do modelů můžeme zadávat, že klesá počet rizikových kontaktů, protože proočkovaní se chrání a chrání i okolí, takže klesá o deset až dvacet procent počet rizikových kontaktů. To už pak má nějaký efekt.
Na závěr chci říct jednu pozitivní věc. V tuto chvíli očkování podstoupilo, a je tedy určitě minimálně částečně imunizovaných přibližně 37 až 40 procent zdravotnických pracovníků. V nemocnicích akutní lůžkové péče je to až 56 procent lékařů. A pozorujeme pokles nákazy zdravotnických pracovníků, což bylo jedno z čísel, které mě nejvíce trápilo.
Vyřazuje to totiž kapacity péče, navíc jsou tito lidé opravdu nemocní. Sám jsem teď sledovat pokles z 8000 na aktuálních 4100 nakažených a doufám, že bude pokračovat dál. Naprosto jednoznačně to je začínající efekt očkování. Je to světlo na konci tunelu, které snad přijde co nejrychleji.
Do té doby bych chtěl moc poprosit, aby lidé dodržovali opatření – zejména s respektem vůči potenciálně zranitelným lidem.
Bude tedy posun zásadnější při 10 nebo 20 procentech očkovaných?Cokoliv teď řeknu, tak bude použito proti mně, protože na tuto otázku nejsem připraven a musel bych si to vyzkoušet.
Ale už deseti až dvacetiprocentní pokles rizikových kontaktů, jestli ho dosáhnete proočkováním, anebo tím, že něco zbrzdíte, v tom modelu vychází zhruba jako stejný faktor.
Jak nemoc reaguje, je vidět na jejím šíření.
Příběhy našich studentů
Erasmus v Antverpách – Thomas More University (ZS 2019/2020)
„Pět měsíců v Antverpách vnímám jako výborně investovaný čas. Škola byla skvělá, naučila jsem se mnoho nového a to, co už jsem znala, jsem viděla v novém světle.
Nadchl mě tam přístup ke klientům, profesionální, individuální, lidský; a to, jak všecko, co jsme se učili, bylo pojaté prakticky, tak, abychom neměli jen vědomosti, ale abychom je uměli použít.
Škola nebyla snadná, nároky na studenty jsou tam vysoké – ale stojí to za to, protože se tím skutečně naučíte to, co v praxi budete používat.
Antverpy jsou hodně multikulturní město. Bylo zajímavé vidět, jak se to promítlo do výuky. V předmětu Komunikační poruchy u bilingvních dětí jsme, stejně jako v ostatních předmětech, během seminářů běžně pracovali s případovými studiemi. Učili jsme se např.
rozpoznat, kdy se u bilingvních dětí jedná o specificky narušený vývoj řeči a kdy jde naopak o přirozený jazykový vývoj u bilingvního dítěte, nebo jak můžeme u dítěte orientačně vyšetřit mateřský jazyk, který neznáme.
Ve spojení s tím, že všechny případy byly reálné a Antverpy jsou bilingvních dětí plné, dostávala teorie úplně nové rozměry.
Další z mých oblíbených předmětů byla Dyskalkulie. Ve skupinách jsme měli přidělené různé případy, u kterých jsme na základě probrané teorie, videí z vyplňování diagnostických testů a dalších informací měli udělat diagnostiku a navrhnout konkrétní terapeutický plán.
Pro splnění tedy nestačilo naučit se teorii, ale umět ji použít. Učili jsme se vývoj matematických dovedností, analyzovali jsme druhy matematických chyb, aby následná intervence byla realistická a cílená.
I tady bylo zajímavé vidět rozdílnost mezi tím, jak se matematika učí v různých zemích.
Profesní kontexty v Evropě byl zase předmět, kde jsme se dostali na různá působiště logopedů – do nemocnice, do soukromé praxe, do veřejnoprávní televize a rádia (kde logoped učí dabéry a rozhlasové moderátory, jak správně používat hlas) nebo do školy pro děti s postižením. Kromě toho jsme se v rámci třídy dozvěděli, jak se studuje logopedie jinde, kolik let, kolik praxe (nebo jestli ji vůbec mají), což bylo opravdu zajímavé srovnání.
Po téhle zkušenosti se cítím mnohem víc připravená do praxe. Je to náročné studium, ale vyučující jsou skvělí, vstřícní a učí tak, abychom nebyli jen studenty, ale budoucími odborníky.
Můžete tam načerpat inspiraci k tomu, jak posouvat českou logopedii dopředu, seznámit se s logopedy z různých zemí, znovu se do tohoto krásného oboru nadchnout.
Je možné, že se program a náplň kurzů bude měnit, ale i tak to určitě bude stát za to! Nebojte se a jeďte!“
Iniciativa Chcípl PES se změnila v politické hnutí
Iniciativa Chcípl PES, která nesouhlasí s kroky vlády proti šíření covidu-19, se změnila v politické hnutí Otevřeme Česko – chcípl PES. Cílem hnutí je sesadit vládu.
Na vznik hnutí iniciativa sesbírala podpisy a bude usilovat o dostatek podpisů pro možnost kandidovat do Sněmovny. Předsedou je majitel pražské restaurace Šeberák Jakub Olbert a jedním z místopředsedů bývalý poslanec a pražský radní Jiří Janeček (tehdy ODS).
Současnou vládu na pondělní tiskové konferenci zástupci iniciativy označili za zločineckou.
„My jsme po určité době došli k rozhodnutí, že bez politické práce a boje nedokážeme něco změnit. Nepatříme mezi lidi, kteří by se hrnuli do Parlamentu, já bych raději zase vařil pivo.
V zásadě se nám nikomu nechce do politiky jako takové, ale podle toho, co se stalo, si nemůže republika dovolit žádné další experimenty. Je až trapné, když vidíme, že vláda není schopna koupit ani antigenní testy pro děti.
Kdyby takhle fungovaly naše firmy, tak bychom do měsíce zkrachovali,“ řekl Janeček.
Iniciativa podle něj původně sdružovala lidi napříč politickým spektrem, kterým vadí současná situace a podle Janečka má na 5000 podporovatelů. Proto prý bude mít hnutí jediný program, a to svrhnout současnou vládu. „Budeme spolupracovat se všemi politickými stranami a budeme pokračovat ve snaze svrhnout tuto zločineckou vládu,“ řekl Janeček.
Vláda podle představitelů hnutí svými rozhodnutími způsobila, že v Česku je špatná pandemická situace. „Máme rekordní čísla, přeplněné nemocnice, krachující podnikatele, děti jsou doma, nemáme dostatek vakcín. Od začátku slyšíme jen sliby. My jsme pořád na začátku,“ řekl Olbert.
Vláda podle Olberta dlouhodobě rozkrádá státní rozpočet a otročí své občany. Představitelé hnutí vládu rovněž obvinili z manipulace s čísly nakažených nebo výší kompenzací a ve státě podle nich vládne chaos. Vláda se svými kroky podle nich dopouští vlastizrady.
Pokud by se iniciativa dostala ve volbách do Parlamentu, iniciovala by vznik vyšetřovací skupiny, které předají všechny informace, které nyní shromažďují. „Budeme prosazovat vyšetření všech trestných činů vlády v době nouzového stavu a zabavení majetku viníků,“ řekl Olbert. Zároveň vyzvali policii, aby začala konat, jinak je prý účastna zločineckého spiknutí.
Iniciativa Chcípl PES v minulosti například organizovala protestní akce proti vládním opatřením. Vyzvala mimo jiné restaurace a další podniky, aby navzdory nařízením otevřely, a 10. ledna uspořádala na pražském Staroměstském náměstí demonstraci, kam přišly tisíce lidí.
Seznam – najdu tam, co neznám
Takřka 4,9 metru dlouhé auto to ale podle vedení koncernu má do budoucna spočtené. S příští generací bychom již neměli počítat. Arteon Shooting Brake se tak přibližně v roce 2023 nejspíš stane minulostí.
Je to škoda, protože v porovnání s Passatem ve vyšších výbavách nabízel výraznou příležitost k tomu, se odlišit od uniformního sedanu/kombi. Designu dominuje výrazná maska, do níž jsou zakomponovány světlomety propojené u vyšších výbav světelnou linkou.
Specialitou jsou ve vyšších verzích dotykové plošky na volantu, které nahradily klasická tlačítka. Původní řešení je praktičtější.
Oproti Octavii nebo Golfu má Arteon nadále klasický volič dvouspojkové převodovky a po jeho stranách tlačítka k vypnutí stop-startu nebo přepnutí jízdního režimu.
Adaptivní tlumiče jdou v individuálním módu nastavit pomocí posuvníku. Mohou tak být i tužší než v předkonfigurovaném nastavení Sport. Podobně to jde i v nové Octavii nebo Golfu.
Masážní funkce je poměrně jednoduchá, v podstatě jen střídavě nafukuje a vyfukuje bederní opěrku.
Kufr pojme 565 litrů, v porovnání s liftbackem jen o dva litry více. Chválíme ale přístupnost.
Dvoulitrový motor měl v případě testovaného vozu výkon 200 kW, dnes se již prodává o šest kilowattů silnější verze. Cena je stejná a lišit by se příliš neměl ani reálný projev čtyřválce.
Radek Kašpárek: Jsem náročný nejen v kuchyni
Michelinský šéfkuchař Radek Kašpárek se letos dočasně vrátil k české kuchyni. Vařil hotovky pro zdravotníky z první linie.
Foto: Jan Handrejch, Právo
Vážně to chcete slyšet? Já to hrozně nerad říkám… Kávu a dvě cigarety. To je moje obvyklá snídaně. Uvařím si kafe, jdu na terasu, zapálím si a ještě dvě hodiny potom se probírám.
Bohužel. Stará osvědčená pravda sice říká, že snídaně je základ, ale já jsem si na ni nezvykl. Možná kdyby mě někdo přivázal k židli, abych nemohl odejít, dokud se nenajím, časem bych se to i naučil. Jenže odjíždím z domu brzy, když ještě všichni spí.
Sladké nemusím mít vůbec, a to nejen k snídani. Nanejvýš občas nějaký svěží dezert. Ráno jím nejčastěji párky, míchaná vajíčka, hemenex, k tomu mám rád čerstvé křupavé pečivo a tu kávu… Freshe ani čaj nemusím. Mně stačí voda.
Nedávno jsem změnil životosprávu, dokonce jsem i zhubnul. Podle krevních testů, na které pravidelně chodím, tělo funguje, jak má. Akorát je to bez té snídaně…
Asi jsem se celkově zklidnil. Rozjezd restaurace byl náročný a zdravému životnímu stylu nepřál, ale to tempo by se nedalo dlouhodobě vydržet.
S dietami problém nemám, sám jsem jednu držel a shodil jsem čtrnáct kilo. Ale strava by měla být hlavně vyvážená, důležitý je obsah bílkovin a k tomu vitaminy, zelenina.
Vynikající hovězí po znojemsku.
Ano, miluju znojemskou a vůbec jakékoli hovězí dušené maso… K tomu bude výborná voňavá jasmínová rýže a hovězí polévka s vejcem. Poctivá, hustá, se zeleninou. Taková ta domácí, jakou dělaly naše maminky a babičky.
Každý den chystáme jiné jídlo, většinou klasickou českou kuchyni. S žádnými přáními ani požadavky jsme se zatím nesetkali. Oni všichni vědí, že to děláme z dobrého srdce, a tak nám to nekomplikují. Jsem rád, že pro ně můžeme něco udělat, protože si jich hodně vážím.
Společně s šéfkuchaři Janem Punčochářem (vlevo) a Přemkem Forejtem natáčel Radek Kašpárek na podzim už třetí řadu televizní soutěže MasterChef.
Foto: TV Nova
Chytil jsem ho sám, v říjnu. Ale černého Petra jsem si naštěstí nevytáhl, a dokonce jsem ani neměl žádné příznaky. Až jsem si říkal, jestli v laboratoři nedošlo k nějaké chybě.
Potkal jsem se s někým, kdo onemocněl, a tak jsem si zašel na test. Byl jsem hodně překvapený, že vyšel pozitivně, protože mi vůbec nic nebylo. Musel jsem samozřejmě do karantény. Naštěstí z mého okolí nikdo vážněji neonemocněl.
Jídla, která vaříme ve Fieldu, je potřeba jíst v restauraci. Otevřít prodejní okénko by nám proto nepomohlo.
Ani ne, protože jsem se cítil dobře, jenom mi okamžitě proběhlo hlavou, že bych nerad ztratil čich a chuť.
Párkrát jsem při nemoci v minulosti samozřejmě zažil, že mi smysly kvůli rýmě trošku otupěly, ale v případě covidu může jít o úplnou ztrátu. Lidi například vůbec nepoznají, že jedí chilli papričku.
Návrat do normálu potom trvá dlouho a bohužel ani není záruka, že se všechno obnoví do původního stavu.
To by mohl být i úplný konec.
Když jsme na jaře se spolumajiteli přemýšleli, jestli máme otevřít prodejní okénko, nebo k tomu spustit ještě rozvoz na objednávku, nedávalo nám to smysl. Nijak bychom si tím finančně nepomohli. Ale hlavně jsme si uvědomili, že jídla, která vaříme ve Fieldu, je potřeba jíst v restauraci.
Rozhodně bych nechtěl, aby si zákazník vyklepl jídlo z krabičky, ohřál ho v mikrovlnce a potom třeba řekl, že tu rybu měl suchou. Z ruky pustím jen stoprocentní výsledek, na nic jiného nemám povahu. Proto jsme se rozhodli, že raději někomu pomůžeme, než abychom se snažili navzdory všemu vydělávat.
A tak ve spolupráci s nadací Via posíláme denně 160 obědů zdarma zdravotníkům z první linie.
Na obědy jim může přispět každý. Je to jen příspěvek na suroviny, další náklady hradíme ze svého, naše práce je dobrovolná.
Pokud jde o peníze na suroviny, naštěstí nás podpořilo hodně dárců, takže se to celé podařilo zvládnout i finančně.
Co se týká budoucnosti, v současné době je opravdu těžké odhadnout, jak se celá situace bude vyvíjet, zda se znovu nezavře.
Proto se také těžko odhaduje, jaké náklady pro nás bude pandemie mít a jak ji celkově finančně „ustojíme“.
Já ji nevařil jen ve škole, ale i na vojně. Pro 1200 vojáků.
No jasně, kdybychom měli větší hrnce a víc místa, tak to všechno vyšvihneme tady! Těch 160 porcí, které děláme teď, to je proti tomu brnkačka. V Motole to samozřejmě zmizí jako nic, ale my na víc porcí nemáme kapacitu.
Je to pro nás samozřejmě úplně jiné vaření než obvykle. Když chystáme naše degustační menu, připravujeme všechno v malých rendlíkách, kdežto teď jsme museli vytáhnout ty největší hrnce, co tady máme. Je to ale super, baví nás to. Aspoň nesedíme zbůhdarma doma.
Rozdělili jsme se na dvě party, které se vůbec nepotkávají, aby mohla aspoň jedna fungovat, kdyby druhá onemocněla. Střídáme se ve směnách, přes den je nás tu vždycky tak deset.
Doma to máme rozdělené. Manželka vaří omáčky, já dělám steaky a pečená masa.
Taky jsem rád, že jsem se zaměstnanci stále v kontaktu, protože si aspoň popovídáme…
Ne, na husu nedošlo. Náklady na suroviny by totiž neměly přesáhnout 100 Kč na oběd, což obnáší polévku a hlavní jídlo.
Husu peču vždycky já. My to máme doma rozdělené. Manželka dělá svíčkovou, naprosto skvělou, a omáčky, já zase steaky a pečená masa…
Ze začátku se trochu zdráhala, ale už spolu žijeme šest let, tak teď už ne. A ani nemá proč, je dobrá.
Ještě ne, manželka má termín až v červnu, ale jsem hodně zvědavý. I se ženou jsem totiž v rodině se čtyřmi babami: z prvního manželství mám dvě dcery a manželka má z předchozího vztahu také dceru. Protože i můj bratr má dvě holky, chybí nám pokračovatel rodu Kašpárků… Ale samozřejmě budu moc rád i za další holčičku.
Ne, takhle nepřemýšlím. Nechal bych mu volné pole. Určitě bych na něj nenastoupil s rozhodnutím, že z něj musím udělat špičkového kuchaře, ať chce, nebo ne.
Ono to takhle stejně nefunguje. Vaření musí mít člověk rád. Práce v gastru je hodně náročná, což si spousta lidí neuvědomuje. Pokud to opravdu chcete dělat na dobré úrovni, stojí vás to vždycky spoustu fyzických i psychických sil.
Podobně už vychovávám dcery. Nic jim neurčuji, nechávám je, aby si samy vybíraly, čemu se chtějí věnovat. Jestli se nám tedy narodí kluk, určitě pro mě nebude prioritou, jakou profesi bude dělat ani jaké bude mít koníčky. Budu ale chtít, aby to byl skvělý, slušně vychovaný chlap, ze kterého budou ženské šílet. (smích)
V mém případě to bylo trochu jiné, já jsem totiž na základce nebyl bůhvíjaký premiant, na žádné větší směrování to nebylo. Nebyl jsem gauner, ale pravda je, že jsem byl lajdák. Učení mě chytlo až na střední.
Nejspíš ano. Děda byl řezník a od dětství jsem vyrůstal v rodině, která měla ráda jídlo.
Dědu jsem bohužel moc nepoznal, protože brzy zemřel, ale dodnes si pamatuju jeho zabijačkové speciality, masové rolády nebo jitrnice. Uměl je skvěle ochutit a já to cítím na jazyku dodnes.
Což je zvláštní, protože pokud by k vaření nemělo dítě vrozené vlohy, asi by mu neutkvěla až do dospělosti chuť nějaké jitrnice.
Kromě dědy za to může i mamka, ona je špičková kuchařka, umělkyně. Miloval jsem třeba její musaku, umí geniálně i omáčky, koláče, buchty…
Nevedla, mě to tam táhlo samo.
Pórkový krém. Mám rád husté polévky, tam to asi začalo.
Nejstarší, nevlastní dcera chodí do devítky a chtěla by být cukrářkou. Je opravdu moc šikovná, pořád něco peče. Prostřední míří úplně jinam, ta by chtěla být herečkou, ale ta nejmladší, sedmiletá, v sobě možná nějaké vlohy k vaření má.
Zatím ne, ale všiml jsem si drobnosti, která mi napovídá, že by po mně mohla něco zdědit. Ono to asi vyzní jako blbost, ale když si sedmileté dítě nakrájí banán na kolečka, všechna je má stejná, hezky si je vyloží na talířek a jde si to ďobat k televizi, místo aby ukusovalo napůl oloupaný banán z ruky, tak je to přece jen trochu zvláštní.
Je a asi to kvůli tomu se mnou není jednoduché. To mi jednou řekla i kartářka, že lidi v mém okolí trpí, protože jsem puntičkář a mám vysoké nároky. Sám na sebe i na ně.
Po vojně jsem poslal životopis do několika pětihvězdičkových hotelů v Praze, protože jsem se chtěl učit od těch nejlepších. Říkal jsem si: O co jde? Buď tě vezmou, nebo ne. A když tě vezmou, budou vědět, že jsi kluk po maturitě, že se teprve učíš. Byl jsem navíc pyšný na to, že jsem se mohl při pohovorech blýsknout výučním listem a maturitou s vyznamenáním, na to jsem i trochu sázel…
To je těžké říct. Všechno! Nešlo jen o vaření, ale i o přístup k lidem.
Například že všechny suroviny musí být bezpodmínečně čerstvé, že každý detail je důležitý. Když třeba potřebujete vykrojit z kedlubny centimetrové plátky, musí všechny mít přesně centimetr. Nic nám neodpustili, přeměřovalo se to pravítkem!
Restaurace Field se pod vedením Radka Kašpárka zaměřila na skandinávskou gastronomii.
Foto: Restaurace Field
V té době byla v Savoyi jedna z nejlepších restaurací v Praze a já jsem brzy pochopil, že se musím začít učit všechno od začátku. Hodně mi pomohl pan Josef Štangel, šéfkuchař, který už je teď v důchodu. Toho si dodnes moc vážím. Pak jsem byl v hotelu Aria, v restauraci Coda, kde mě šéfkuchař David Šašek taky hodně naučil…
Všude. Třeba přijdu večer z práce a okamžitě mě bouchne do očí, že věci na komodě jsou rozestavené jinak. Musím je hned srovnat. Má to tedy spíš vtipné projevy. Ale probíhá to v dobrém, ne že bych někoho šikanoval.
Nemyslím, že by se tím nějak trápily. Když jim to občas předhazuju, spíš si ze mě dělají legraci, ať si prý fotky natočím tak, jak se mi to líbí, a hotovo. Ale dost trvám na pořádku v lednici, to je moje doména. Jakmile přijedeme z velkého nákupu, musím všechno sám urovnat, to nikomu nesvěřím.
Spousta lidí preferuje francouzskou nebo italskou gastronomii, mně ale vyhovuje sever.
To víte, že to byl můj sen mít jednou michelinskou hvězdu, ale neměl jsem k tomu potřebný finanční zdroj. Ta šance se objevila, až když do mých kurzů Škola vaření začali chodit mí dva nynější společníci a rozhodli se investovat do naší společné restaurace. Dal jsem know-how a kluci mi v tom pomohli. Dostat hvězdu po tak krátké době byl samozřejmě obrovský, nečekaný úspěch.
Já teď nepřemýšlím o hvězdě, ale jen o tom, aby byl chvilku klid a mohli jsme mít půl roku nepřetržitý provoz a pracovat. Abychom se mohli soustředit na vaření a dělat hostům radost.
Spousta lidí preferuje francouzskou nebo italskou gastronomii, mně ale vyhovuje sever. Používají jiné techniky, jídla jsou jednodušší, ne tak přezdobená. Sleduju hlavně michelinské restaurace, které si všechno vyrábějí samy. Fermentují, dělají si vlastní oleje a octy…
Skandinávská gastronomie je hodně postavená na rybách a mořských plodech. Špičkové restaurace je dostávají každé ráno čerstvě ulovené. Zhruba před deseti lety mi ryby hodně chutnaly, asi nejvíc ze všeho, teď jsem si zase oblíbil dušená masa, ale ryby mám rád pořád. Děláme je i u nás a myslím, že dobře.
Úplně obyčejně, tradičně. Musí být rybí polívka, ale vařím ještě hovězí s knedlíčky a nudlemi, protože ne každý má rybí rád. Potom přijde smažený kapr, jako alternativa jsou řízky, k tomu bramborový salát. A cukroví, které nám peče maminka nebo tchyně. Víc nic. To úplně stačí.