Emfyzém plic (rozedma plic) – příčiny, příznaky a léčba

CHOPN je zkratka onemocnění označovaného jako „chronická obstrukční plicní nemoc“. Odborníci ještě přesněji hovoří o „chronické obstrukční bronchitidě s rozedmou plic, nebo bez ní“. CHOPN je tedy chronické onemocnění, které spočívá v zúžení dýchacích cest (obstrukce) prostřednictvím trvalého zánětu.

Pokud jsou v důsledku mnoha zánětlivých procesů zničeny také plicní sklípky, dochází k abnormálnímu rozšíření plic (rozedma plic). V takovém případě je i nadále možné normálně vdechovat, ale zúžené dýchací cesty nedovolí, aby vzduch tělo úplně opustil. V důsledku toho při každém nádechu zůstává v plicích příliš velké množství zbytkového vzduchu. 

Nejdůležitější úlohou plic je přijímání kyslíku a odvádění oxidu uhličitého. Tato výměna probíhá v plicních sklípcích. U CHOPN je funkce plic v důsledku výše uvedených změn tak omezená, že dochází k typickým příznakům, jako je častější kašel a dýchací potíže.

V dýchacích cestách plic (průdušnice, průdušky) se vedle toho nachází jemné řasinky: odvádějí škodlivé látky, které do sebe tělo při nádechu dostane, zase ven. Při onemocnění CHOPN jsou tyto řasinky zničené a přirozené čisticí procesy v plicích již nemohou probíhat.

Dochází k častějšímu kašli.

Emfyzém plic (rozedma plic) – příčiny, příznaky a léčba Příznaky CHOPN

CHOPN nepropukne najednou, ale rozvíjí se postupně v průběhu let. Prvním příznakem je většinou kašel doprovázený vykašláváním. Objevuje se především ráno a v průběhu času je stále nepříjemnější.

CHOPN o sobě dá důrazně vědět tehdy, jakmile se objeví další příznaky, jako jsou dýchací potíže – nejprve při tělesné námaze a později i v klidovém stavu.

Čím je nemoc pokročilejší, tím výraznější bývá snížení výkonnosti v důsledku stále závažnějších dýchacích obtíží. Tento stav je však možné pomocí účinné léčby zlepšit.

Pro onemocnění CHOPN je typické:

  • vlhký kašel (zejména ráno),
  • dušnost (zejména při zátěži),
  • zvuky při vydechování,
  • pocit tísně na hrudi.

Léčba CHOPN

S ošetřujícím lékařem byste měli vytvořit individuální léčebnou koncepci a akční plán na míru vašim potřebám a promluvit si o cílech, kterých můžete dosáhnout.

I vy můžete mít pozitivní vliv na průběh onemocnění a zvýšit kvalitu svého života: vyhýbejte se cigaretovému kouři, nezapomínejte na pravidelné očkování proti chřipce, naslouchejte svému tělu a včas si všímejte příznaků a pravidelně se hýbejte.

Bez adekvátní léčby se totiž vaše nemoc bude nadále zhoršovat. Zkuste si vybudovat návyky spojené s každodenní inhalací léčivého přípravku. Zamyslete se nad tím, co děláte každý den – kde byste do svého programu mohli zahrnout pravidelnou inhalaci? Chtěli bychom vás v tom podpořit a motivovat vás, protože nám na zdraví vašich plic záleží.

Neodmyslitelnou součástí léčby CHOPN je inhalace léčiv a správná inhalační technika.

 Při inhalaci se vdechují léčiva rozptýlené v kapalině nebo plynu přímo do plic pomocí inhalátoru a zajišťují léčbu nejen vysoce účinnou, ale také s minimem nežádoucích účinků a lékových interakcí.

 Při správné inhalaci nejen dostanete do plic potřebnou dávku léčiva, také bude mít více času se v plících usadit a tím i lépe účinkovat.

Rozedma plic

Onemocnění, které se velmi špatně léčí a vzniká díky špatnému životnímu stylu. Rozedma plic neboli emfyzém vzniká rozpadem plicního parenchymu, způsobeného rozpadem alveol. V plicích vznikají cysty naplněné vzduchem až o velikosti 1 cm.

Emfyzém plic (rozedma plic) – příčiny, příznaky a léčba

Poškození alveolů vzniká kvůli chemickému narušení tkáně. Nejčastěji vzniká rozedma plic kouřením, dále jsou to opakované respirační infekce, vystavování chemickým látkám. Dědičné dispozice jsou přítomny v případě, že je rozedma plic přítomna u lidí mladších 40 let.

Rozedma plic je velmi nebezpečná hlavně díky tomu, že se z alveolů jednotlivých stávají spojené shluky, které mohou být naplněny vzduchem nebo hnisem a tím znemožňují kvalitní dýchání. U pacienta je přítomna výdechová dušnost, kdy vám bude připadat, že nemůžete vydechnout všechen vzduch z plic. Výdechová dušnost se objevuje i u astmatického záchvatu.

Působící přetlak v alveolách způsobí při kašli trhání jednotlivých segmentů. Vzniká snížená elasticita plic, plíce nejsou schopny normálně fungovat a vzniká dechová nedostatečnost, která vede k cyanózám, potížím s dechem, velkou dušností a kašli.

Dále mohou vznikat paličkovité prsty, růžová pokožka, typické je soudkovité postavení hrudníku a úlevová poloha s názvem Ortopnoická.

Komplikace

Mezi nejčastější komplikace můžeme určit pravostranné srdeční selhání, kdy se krev hromadí v plicích a srdce není schopné jí přečerpat. Z rozedmy plic se pomalu stává CHOPN neboli chronická obstrukční plicní nemoc, která vede k pomalé a velmi nepříjemné smrti, pokud se nijak neléčí.

Diagnostika

Již první pohled na pacienta může napovědět jakým onemocněním trpí. Je-li přítomna Ortopnoická poloha jedná se vždy o problém v oblasti dýchacích cest. Dále se provádí odběr krve, RTG plic, spirometrie či CT.

Léčba rozedmy plic

Mezi nejdůležitější kroky k léčbě rozedmy a vlastně všech dýchacích obtíží je úplný a přísný zákaz kouření. Dále se provádí kyslíková terapie, kdy jsou léky a kyslík aplikovány přímo do dýchacích cest.

Podávají se bronchodilatancia, expektorancia, antibiotika, kortikosteroidy. Nedílnou součástí terapie jsou také dechová cvičení, která vedou k posílení plic a správnému dýchání.

Ve velmi závažných případech může být pacient zapsán na transplantaci konkrétního laloku nebo celých plic.

Pokud máte v rodině dýchací obtíže a někdo z vaší rodiny zemřel na obstrukci plic, je dobré myslet na svoje zdraví včas a přestat kouřit a nevystavovat se chemickým látkám. Myslete na sebe, dokud je ještě čas něco udělat.

Autor: Lucie Kliková, DiS.

Dušnost

Kašel

Rozedma plic (plicní emfyzém): příčiny, příznaky, diagnostika a léčba

Emfyzém plic (rozedma plic) – příčiny, příznaky a léčba

Rozedma plic (odborně plicní emfyzém) je onemocnění plic, při kterém dochází ke zničení plicních alveolů, což snižuje pružnost plic a hlavně jejich schopnost okysličovat krev. Nejvýznamnějším příznakem rozedmy plic je dušnost, zejména při námaze. V tomto článku popisujeme příčiny, příznaky, diagnostiku a možnosti léčby rozedmy plic.

Emfyzém je onemocnění plic, které nejčastěji postihuje kuřáky, ale vyskytuje se i u lidí, kteří dlouhodobě (například v rámci práce) dýchají dráždivě nebo zdraví škodlivé látky.

Rozedma plic ničí plicní alveoly, což jsou váčky v plicích naplněné vzduchem, který dýcháme. V počátečních fázích onemocnění dochází k oslabení stěny alveolů a poté k jejich prasknutí, což vede k podstatnému snížení pracovního objemu plíce a tím i ke zhoršení přestupu kyslíku do krve.

Postižená osoba pak trpí dušností, a to zejména při zátěži (například při cvičení, ale v pokročilých fázích se dušnost objevuje již při ujití pouhých pár kroků, což je pro pacienta velmi obtěžující).

Emfyzém také způsobuje ztrátu elasticity (pružnosti) plíce.

Plicní emfyzém je jedním ze dvou nejčastějších onemocnění, které spadají do skupiny chorob označovaných jako chronická obstrukční plicní onemocnění (CHOPN). Druhým nejčastějším onemocněním z této skupiny je chronická bronchitida.

Rozedma plic je nevratné onemocnění (jednou poškozené alveoly již nejde opravit), takže léčba se zaměřuje jen na zpomalení progrese a zmírňování příznaků.

Příznaky

Příznaky rozedmy plic nastupují plíživě. Někteří lidé mají emfyzém několik let bez toho, aniž by si všimli nějakých obtíží.

  • Jednou z prvních známek onemocnění je dušnost a kašel, zejména při cvičení nebo jiné fyzické námaze.
  • Dušnost a kašel se postupně zhoršují a nakonec se mohou objevit i po ujití pár kroků nebo být přítomny trvale, i když je pacient v klidu.
  • Mezi další příznaky emfyzému plic patří:

U postižených osob se také vyskytuje modrošedé zbarvení konečků prstů a rtů. Tomuto stavu se odborně říká cyanóza (zmodrání) a pokud se u vás vyskytne, je nutné okamžitě volat lékařskou pomoc.

Koho plicní emfyzém nejčastěji postihuje?

  1. Podle Americké asociace pro choroby plic bylo v roce 2011 ve Spojených státech amerických více než 4,5 miliónu osob s rozedmou plic (1).

  2. V České republice chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN), což je skupina chorob, mezi které patří i plicní emfyzém, každoročně zabije až 3 500 lidí a přes 300 tisíc lidí o své chorobě dokonce neví (2).

  3. Většina lidí s emfyzémem je starší 65 let a riziko vzniku tohoto onemocnění je stejné u mužů i u žen.

Hlavní příčinou emfyzému je kouření. Čím více (a déle) kouříte, tím se riziko emfyzému a CHOPN zvyšuje.

  • Riziko emfyzému zvyšuje i takzvané pasivní kouření (pobyt v zakouřených prostorách, i když sami nekouříte).
  • Také osoby, které pracují nebo žijí v oblastech s vysokým stupněm znečištění vzduchu, dýchají chemikálie nebo látky, které dráždí plíce, mají vyšší riziko rozvoje plicního emfyzému.
  • Podle některých autorů se na rozvoji rozedmy plic v mladším věku může podílet i dědičnost, ale naštěstí je dědičná forma plicního emfyzému velice vzácná.

Diagnostika

Diagnostika rozedmy plic v první řadě spočívá v odebrání anamnézy pacienta. Zejména se lékař musí zeptat zda kouříte a zda jste doma nebo v práci vystaveni nebezpečným látkám nebo parám.

Na potvrzení diagnózy plicního emfyzému se používají:

  • zobrazovací metody, zejména CT vyšetření a RTG plic
  • pulzní oxymetrie je neinvazivní způsob sledování takzvané saturace krve kyslíkem (tedy kolik % kyslíku krev obsahuje)
  • funkční vyšetření plic, která spočívají v tom, že pacient dýchá do přístroje zvaného spirometr, který vypočítá jaký objem vzduchu je pacient schopen do plic nasát a jak dobře plíce fungují z hlediska přenosu kyslíku do krve
  • vyšetření krevních plynů z arteriální krve, které se provádí z tepenné krve, která se získá buď kapilárně (z drobné kapiláry na špičce prstu) nebo z tepny (nejčastěji ze vřetenní nebo stehenní tepny – a. radialis nebo femoralis)
  • EKG, což je vyšetření sloužící k ověření činnosti srdce a k vyloučení kardiální příčiny dušnosti
Budete mít zájem:  Adenoidně Cystický Karcinom Léčba?

Podle situace může lékař doporučit další vyšetření.

Léčba

Rozedma plic je neléčitelné onemocnění. Léčba se tedy zaměřuje na zmírnění příznaků a zpomalení progrese onemocnění.

Pokud jste kuřák, je prvním a nejdůležitějším krokem v léčbě emfyzému zanechání kouření.

Dalšími možnosti léčby emfyzému plic jsou léky, podpůrné prostředky a operace.

Léky

Na zmírnění projevů plicního emfyzému lékaři předepisují řadu různých léků, jako jsou například:

  • bronchodilatancia, což jsou léky roztahující průdušky. Tím se otevřou dýchací cesty, což pacientovi přináší úlevu od dušnosti a kašle.
  • kortikosteroidy na úlevu od dušnosti
  • antibiotika na léčbu bakteriálních infekcí plic a dýchacích cest, které mohou příznaky plicního emfyzému zhoršovat

Všechny tyto léky lze podávat inhalačně nebo perorálně (ústy).

Podpůrné prostředky

Mezi podpůrné prostředky, které pomáhají zmírňovat příznaky rozedmy plic patří například:

Pravidelné cvičení a dechová terapie: ideální fyzickou aktivitou je chůze, která pomáhá posilovat dýchací svaly a zmírnit tak námahovou dušnost. Naučte se také správně dýchat a vyzkoušejte jógu nebo tai chi.  

Kyslíková terapie (oxygenoterapie): tento způsob léčby pomáhá tělu dodat chybějící kyslík. Někteří pacienti s pokročilými stádii plicního emfyzému potřebují oxygenoterapii 24 hodin denně, což ale má svá rizika, proto vždy dodržujte pokyny lékaře.

Operace

V pokročilých stádiích onemocnění je někdy nutné odstranit nevzdušné oblasti plic (buly) a zmenšit tak objem plíce, což pomáhá zmírnit dušnost. Této operaci se říká bulektomie.

Někdy pacient musí až na transplantaci plic.

Bulektomie i transplantace plic se jako způsob léčby používají jen v oprávněných případech při velmi těžkém emfyzému.

Ostatní způsoby léčby

Lidé s rozedmou plic mají často podváhu a nedostatek vitamínů. Proto je důležité konzumovat dostatek potravin bohatých na vitamíny A, C a E, jako jsou ovoce a zelenina.

Důležité je také očkování proti některých infekcím, jako je například pneumokok (baktérie, která je častým původcem zápalu plic). Očkování pomáhá snížit riziko infekčních onemocnění dýchacích cest, která jsou častou komplikací plicního emfyzému.

  1. Lidé s emfyzémem často trpí úzkostmi a depresí, protože nemohou být tak aktivní jako dříve a někdy jsou dokonce závislí na oxygenoterapii (musí tedy být neustále připojeni na kyslíkovou bombu).
  2. V takových případech může pomoci zapojit se do skupin, které sdružují lidi se stejným onemocněním a podělit se o své zkušenosti.
  3. Pacient si tak uvědomí, že není sám, koho rozedma plic trápí a že podobné potíže mají i jiní, což velmi často pomáhá zmírnit projevy depresí a úzkosti.

Prevence a prognóza

Protože hlavní příčinou plicního emfyzému je kouření, je nejlepší prevencí přestat kouřit.

Stejně tak se vyhněte opakovanému dlouhodobému pobytu v prostředí zamořeném škodlivými chemickými látkami a parami.

Prognóza pacientů s emfyzémem plic závisí na závažnosti onemocnění. Přestože rozedmu plic neumíme léčit a stav pacienta se postupně zhoršuje, dokážeme progresi onemocnění alespoň zpomalit a pacientům ulevit od příznaků.

Kouření vždy projevy onemocnění zhoršuje, takže je velice důležité co nejrychleji přestat kouřit.

Stejně tak je zásadní, aby tato choroba byla diagnostikována co možná nejrychleji, protože u lidí s emfyzémem plic postupně dochází nejen k poškození plic, ale i srdce, což může být život ohrožující.

Je také důležité udržovat se pokud možno v dobré tělesné kondici a cvičit. Není nutné vymýšlet nic světoborného, stačí alespoň 5x týdně na 30 minut jít na procházku do přírody.

Pokud přestanete kouřit, budete zdravě jíst, hýbat se a brát léky podle pokynů svého plicního lékaře, můžete i s plicním emfyzémem žít dlouhý a prakticky plnohodnotný život. 

Chronická obstrukční choroba dýchacích cest

Chronická obstrukční choroba dýchacích cest (chronická obstrukční choroba bronchopulmonální, CHOCHBP, chronická astmatická bronchitida) je onemocnění, jehož společným jmenovatelem je trvale zvýšený odpor proudění vzduchu během usilovného výdechu (tzv.

obstrukce) spojený s různými kombinacemi chronické bronchitidy (zánětu průdušek), respirační bronchiolitidy (zánětu tzv. respiračních bronchiolů neboli průdušinek – malých dýchacích cest uložených na konci dýchacího stromu těsně před vyústěním v plicní sklípky), průduškového astmatu a emfyzému (rozedmy plic).

Základním příznakem choroby je zpomalení výdechu, což prokážeme při funkčním vyšetření plic (spirometrii).

CHOCHBP je významnou příčinou nemocnosti obyvatelstva. Úmrtnost na toto onemocnění, částečně v důsledku stárnutí populace, stále stoupá. V USA je CHOCHBP na druhém místě mezi příčinami invalidity po srdečních onemocněních. Emfyzematózní typ onemocnění je častější u mužů. Výskyt nemoci u žen stoupá v souvislosti s přibývajícím kouřením v ženské populaci.

Chronická bronchitida je provázena nadměrným vylučováním hlenovitého výměšku (sekretu) – tzv. sputa sliznicí průdušek a strukturálními změnami jejich stěny. Vyznačuje se chronickým kašlem s vykašláváním hlenu (tzv. produktivní kašel).

Objevuje se při dlouhodobé expozici látkám dráždícím sliznici průdušek, nejčastěji souvisí s kouřením cigaret.

Stejně však může vzniknout jako odpověď na alergizující látky u osob, jejichž reaktivita není natolik velká, aby vyvolala křeč průdušek (bronchospazmus) typickou pro průduškové astma.

Plicní emfyzém (rozedma) je chorobné zvýšení vzdušnosti plicní tkáně, jehož podstatou je rozšíření plicních vzduchových prostor periferně od respiračních bronchiolů.

Tato změna je vyvolána buď pouhým rozšířením průsvitu drobných průdušinek a plicních sklípků, anebo navíc dochází k destruktivním změnám stěn těchto struktur.

Termínu chronický obstrukční emfyzém používáme, je-li v popředí výrazná obstrukce dýchacích cest.

Výše uvedené stavy se vyskytují často v kombinaci a v jednotlivých případech bývá obtížné rozhodnout, co je hlavní příčinou obstrukce.

Platí to zejména pro kombinaci chronické obstrukční bronchitidy a emfyzému, často označované neutrálně jako chronická obstrukční choroba bronchopulmonální (CHOCHBP).

Navzdory časté kombinaci příčin je třeba pokud možno vždy odlišit osoby s chronickou astmatickou bronchitidou od pacientů s primárně emfyzematózním typem choroby, protože průběh, prognóza a odpověď na léčbu se výrazně liší.

Emfyzematózní změny plic jsou časté u kuřáků, mnozí kuřáci mají také onemocnění malých dýchacích cest (respirační bronchiolitidu); obstrukce dýchacích cest se však u nich vyvine jen v menšině případů.

Většina pacientů s CHOCHBP má určitou kombinaci onemocnění malých dýchacích cest a emfyzému a u některých je onemocnění do určité míry vratné (reverzibilní), což svědčí pro přítomnost astmatické složky. U většiny astmatiků, zejm.

mladších 40 let, je onemocnění při léčbě téměř plně reverzibilní a nemělo by být zaměňováno za CHOCHBP; s přibývajícím věkem má průduškové astma stále více trvalý charakter.

Základní strukturální změnou při chronické obstrukční chorobě dýchacích cest je emfyzém. Vzniká působením tzv. proteáz – enzymů (katalyzátorů chemických reakcí) štěpících bílkoviny. Proteázy jsou uvolňovány z bílých krvinek přítomných při zánětu, pokud tomu nezabrání určité obranné mechanizmy.

Kouření má nepříznivý účinek na obranné mechanizmy a vede k zánětu mírného stupně. Kuřáci jsou při vzniku emfyzému různě vnímaví, u některých vzniká rozedma již v časném středním věku. U vzácného vrozeného deficitu α1-antitrypsinu je výrazně snížená schopnost eliminovat účinky enzymů proteáz a objevuje se rozedma již v mladším věku.

Při dostatečné expozici dráždivým látkám, zejména cigaretovému kouři, se u většiny lidí vyvine určitý stupeň chronické bronchitidy. Obvykle je následkem přímého dráždění sliznice průdušek, u vnímavých osob může jít o alergickou reakci, aniž by došlo k vyvolání křeče průdušek typické pro astma.

Při vdechování dráždivých látek se objevuje ve velmi různé míře onemocnění malých dýchacích cest – respirační bronchiolitida. Za faktory určující vnímavost jsou považovány infekce dýchacích cest v ranném dětství, vrozená dispozice ke zvýšené reaktivitě bronchiolů a neidentifikované imunologické mechanizmy.

Také osoby s přetrvávajícím průduškovým astmatem (chronickou astmatickou bronchitidou) mívají postižení respiračních bronchiolů. Astmatici jsou také mimořádně citliví na kouření.

U nemocných s emfyzémem jsou plíce velké a bledé, v pokročilých stadiích nemoci jsou přítomny tzv. buly (plicní puchýře). Mikroskopické vyšetření plicní tkáně prokáže úbytek členění plic následkem zničení stěn plicních sklípků, takže vznikají vzduchové váčky různých rozměrů.

Je zmenšena plocha plicních sklípků, na níž probíhá výměna dýchacích plynů mezi sklípky a krví. Ubývají elastická (pružná) vlákna ve stěnách průdušinek i plicních sklípků, takže dochází ke „zhroucení“ dýchacích cest při výdechu. Ubývá také cévní vlásečnicová síť obklopující plicní sklípky.

Konečným výsledkem je nepoměr mezi plicní ventilací (výměna vzduchu mezi atmosférou a plicními sklípky zprostředkovaná dýchacími cestami) a perfúzí (prokrvením plíce) – viz. nemoc Dechová tíseň. Při chronické bronchitidě jsou stěny průdušek ztluštělé, v jejich průsvitu je hlen, roste množství hlenových žláz ve sliznici.

Budete mít zájem:  Rodičovská bude pružnější. Ale dostanete míň

Při infekci může bývá hnisavý obsah v průduškách a jsou přítomny zánětlivé buňky ve stěnách průdušek i okolní plicní tkáni.

CHOCHBP patrně začíná v časné dospělosti, ačkoli významné příznaky a invalidizace se obvykle objevují později ve středním věku. Lehkou poruchu ventilace lze při vyšetření zaznamenat dlouho před rozvojem nápadných příznaků. Mírný „kuřácký kašel“ předchází vzniku námahové dušnosti často řadu let.

Nejčastější subjektivní obtíží je postupně se zhoršující námahová dušnost. Pacienti někdy spojují vznik dušnosti s akutním onemocněních dýchacích cest. Akutní infekce však pouze odhalí již existující chronickou poruchu dýchání, kterou si pacient předtím neuvědomoval.

Prvními projevy mohou být také kašel, hlasité sípání a pískání během dýchání (tzv. spastické zvuky), opakované infekce dýchacích cest, slabost, váhový úbytek nebo pokles libida.

Vzácně si někteří nemocní nevšimnou kašle ani dušnosti a první udávané obtíže vztahující se k chronické obstrukční chorobě dýchacích cest souvisejí až se selháním pravé srdeční komory (tzv. cor pulmonale), kdy vznikají otoky zejm. dolních končetin a cyanóza (modravé zbarvení kůže a sliznic).

Základní poruchou je překážka v proudění vzduchu dýchacími cestami při výdechu, která se projevuje zpomalením usilovného výdechu. Požádáme pacienta, aby se zhluboka nadechl a potom co možná nejrychleji a nejúplněji vyprázdnil plíce. Normálně je usilovný výdech ukončen za méně než 4 sec. U pacientů s CHOCHBP zaznamenáme často na konci výdechu spastické zvuky (viz. výše).

V pokročilých stadiích CHOCHBP s rozvinutou rozedmou plic je díky zvýšené vzdušnosti plic charakteristicky zvýšený poklepový zvuk nad plícemi a poslechem prokazujeme sníženou polohu bránice.

Pacient dýchá se sešpulenými rty, má shrbenou postavu, někdy mozoly na loktech od častého zaujímání polohy vsedě s lokty opřenými o podložku. I při klidném dýchání je výdech prodloužený.

U nemocných s astmatickou bronchitidou slyšíme pískoty během výdechu..

Základním zobrazovacím vyšetření je rentgen srdce a plic. V časných stadiích onemocnění je rentgen často normální.

Při zvýšené vzdušnosti plic u rozedmy, která nastává většinou až při pokročilé chorobě, nacházíme sníženou polohu bránice a povšechné nebo ložiskové projasnění plicní tkáně (vymizení „kresby“ cév a drobných průdušek).

  U nemocných s opakovanými plicními infekcemi lze zaznamenat nespecifické pozánětlivé změny (např. vazivovou přeměnu nebo nevzdušnost určitého okrsku plíce – atelektázu), projevující se na rentgenu jako ložiskové snížení vzdušnosti plíce. U nemocných s plicní rozedmou a někdy i izolovaně prokazujeme tzv.

buly (viz. výše), větší jsou viditelné již na prostém rentgenovém snímku, menší lze zjistit na počítačové tomografii.  Bronchitida sama o sobě nemá na prostém rentgenovém snímku hrudníku charakteristický obraz.

Suverénní metodou vyšetření průdušek je dnes endoskopické vyšetření dýchacích cest (bronchoskopie), kterou však běžně u pacientů s CHOCHBP neprovádíme; metoda je vhodná při podezření na závažné strukturální změny průdušek (např. bronchiektázie – viz. článek). Rentgenové vyšetření průdušek s podáním kontrastní látky do dýchacích cest (tzv. bronchografie) je dnes prováděno zcela výjimečně.

Nepoměr mezi ventilací a perfúzí prokáže ventilační nebo perfuzní plicní scintigrafie (vyšetření ventilace, resp. cévního plicního řečiště pomocí radioizotopů podaných ve vdechované směsi, resp. nitrožilně).

Základním funkčním vyšetřením plic je spirometrie. Při vyšetření hodnotíme celou řadu dechových objemů a rychlostí. Mezi nejčastěji vyšetřované parametry patří tzv.

vitální kapacita – VC (maximální objem vzduchu, který lze pomalu a úplně vydechnout po maximálním nádechu) a vteřinová vitální kapacita – FEV1 (objem vzduchu usilovně vydechnutý po maximálním nádechu během první vteřiny výdechu; normálně představuje více než 75 % VC).

VC je obrazem elastických vlastností plic a hrudní stěny; klesá v průběhu chorob postihujících především vlastní plicní tkáň. U chronické obstrukční choroby dýchacích cest dochází především k poklesu FEV1; odpovídá to snížené průchodnosti dýchacích cest.

Měření krevních plynů v tepenné krvi: Hladina kyslíku a kysličníku uhličitého odpovídá účinnosti výměny dýchacích plynů mezi atmosférou, plícemi a krví. U těžších forem obstrukce dýchacích cest zjišťujeme chronickou hypoxémii (snížení hladiny O2), snížená eliminace kysličníku uhličitého se projeví jako hyperkapnie (zvýšení hladiny CO2).

U CHOCHBP lze při správně vedené léčbě zpočátku dosáhnout zmenšení obstrukce dýchacích cest a výrazného zlepšení subjektivních obtíží. Dlouhodobá prognóza nemocných však obvykle není příliš příznivá.

Postupně klesá vteřinová vitální kapacita, asi 2 až 3krát rychleji než odpovídá věku, a současně se pomalu zhoršuje námahová dušnost.

Průběh choroby je přerušován akutními zhoršeními obtíží, zpravidla v souvislosti s nasedající infekcí průdušek. Onemocnění zkracuje přežití.

Prognóza nemocných s chronickou astmatickou bronchitidou je výrazně příznivější a při správně vedené léčbě obvykle dochází ke stabilizaci plicních funkcí, takže onemocnění většinou neovlivní délku života nemocných.

Onemocnění nelze vyléčit, léčbou však zmírňujeme obtíže, zvládáme potenciálně smrtelné komplikace a můžeme také zpomalit zhoršování choroby. Mimořádně důležité je vyhýbat se látkám způsobujícím podráždění průdušek, zejména přestat kouřit.

Léčba je zaměřena na ovlivnění následujících stavů:

Infekce

Podáváme antibiotika se širokým spektrem účinnosti, např. trimetoprim v kombinaci se sulfamethoxazolem (preparát Biseptol), ampicilin nebo tetracyklin. Léčbu opakujeme při prvních známkách vzplanutí bakteriální infekce dýchacích cest. U některých pacientů s často se opakujícími infekčními komplikacemi podáváme antibiotika dlouhodoběji z preventivních důvodů.

Bronchospazmus (křeč svalstva průdušek se zúžením jejich průsvitu)

Podáváme léky ovlivňující průsvit průdušek ze skupiny parasympatolytik (Atrovent, Berodual), β2 sympatomimetik (Ventolin, Bricanyl, Berotec, Berodual) a xantinů (Afonilum, Spophyllin). Léky podáváme v tabletách nebo v inhalační formě.

Glukokortikoidy nemají obvykle pro léčbu emfyzematózního typu CHOCHBP význam, spíše je podáváme zkusmo k odlišení od astmatické bronchitidy. To platí zejména při kolísání obstrukce dýchacích cest, u nekuřáků apod. Podáváme tablety Prednisonu 30 až 40 mg ráno po dobu 3 až 6 týdnů.

Pokud nedojde k objektivně prokazatelnému zlepšení na spirometrii, léčbu vysadíme. V opačném případě pokračujeme v nejnižší možné dávce, obvykle v tabletách ob den nebo inhalačně.

Bronchiální sekrece (tvorba výměšků v průduškách)

Je nutné dostatečné zavodnění organizmu jako prevence zahušťování výměšků. Někdy je možné zlepšit hygienu dýchacích cest inhalací páry, polohovou drenáží (poloha hlavou a hrudníkem dolů) a dechovou rehabilitací.

Hypoxémie 

Těžká chronická hypoxémie, často spojená s hyperkapnií, zhoršuje přetlak v plicním cévních řečišti (tzv. plicní hypertenzi) a vede u nemocných s CHOCHBP k selhávání pravé srdeční komory (tzv. cor pulmonale). Bylo prokázáno, že trvalá dodávka kyslíku (oxygenoterapie) je u nemocných s těžkou hypoxémií přínosná a zlepšuje jejich přežívání.

Kyslíkový přístroj lze používat i v domácím prostředí. Při léčbě je nutné sledovat odpověď krevních plynů, aby bylo dosaženo „parciálního tlaku kyslíku“ v tepenné krvi asi 65 mmHg (pozn. Normální hodnota u zdravé osoby je 70 až 105 mmHg). Podávání kyslíku k zmírnění dušnosti bez průkazu závažné hypoxémie je neoprávněnou a nebezpečnou léčbou.

Hyperkapnie

Nemocní s akutní hyperkapnií jsou vážně ohroženi selháním dýchání a musejí být neprodleně hospitalizováni a léčeni (viz. článek Dechová tíseň). Chronická, dobře kompenzovaná hyperkapnie je zpravidla dobře tolerována a nevyžaduje specifickou léčbu.

Srdeční selhání (cor pulmonale)

Nejdůležitějším opatřením je úprava hypoxémie. Dále podáváme léky na odvodnění – diuretika (Furosemid) a omezujeme příjem solí.

Tolerance zátěže

Dlouhodobá tělesná inaktivita vede k výrazné invalidizaci. Není-li přítomno závažné postižení srdce, je důležité pravidelně cvičit, včetně svalů horních končetin fungujících jako pomocné dýchací svaly.

Význam má i nácvik běžných úkonů, jako je česání, jídlo a čištění zubů.

Úzkostní pacienti, trpící velkým zrychlením dýchání při zátěži, by měli provádět speciální dechový trénink k navození správných stereotypů dýchání.

U nemocných s CHOCHBP se vyhýbáme podávání tlumících a uklidňujících léků (sedativ, hypnotik), protože zvyšují riziko akutního selhání ventilace. Deficit α1 – antitrypsinu (viz. výše) léčíme náhradou chybějící látky nitrožilní cestou. Léčba je ekonomicky velmi náročná.

2 Líbí se mi Odpovědět Nahlásit

2MARTIN BIKAR12. 1. 2013 16:36:30

NA PLICÍCH MÁ NÁLEZ. BOLEST NA PLICÍCH DÉLE NEŽ MĚSÍC KAŠEL. HNĚDÝ A KRVAVÝ HLEN. CÍTÍ PACH Z PLIC. CÍTÍ BULKU OD PROSTŘED DO PRAVA KTERÁ SE OBJEVÍ A PAK SE SCHOVÁ POD HRUDNÍK2 LEDNA K DOKTORCE – HOREČKY 40 STUPŇŮ. NEMOHLA CHODIT.ZHUBLA BĚHEM DVOU MĚSÍCŮ ASI 10 KILO. SOLNÉ KRYSTALKY KOLEM OČÍ. BEZ ROVNOVÁHY. BEZ ENERGIE. NENÍ SCHOPNÁ UJÍT 50 METRŮ. PODLAMUJÍ SE JÍ POTOM NOHY V KOLENOU. CÍTÍ SE SLABÁ A STÁLE OSPALÁ.

VELMI ČASTO NEMOCNÁ MĚLA ANTIBIOTIKA JAKMILE SKONČÍ JEDNA NEMOC ZAČÍNÁ DRUHÁ NEMOC. Je to chronická obstrukční choroba dýchacích cest

1 Líbí se mi Odpovědět Nahlásit

[email protected]. 11. 2014 10:08:40

Jsem ročník 1941 – posledních 8 měsíců musím tlačit výdech a po několika schodech musím odpočívat. Při pravidelné jízdě na kole se sice zadýchám, ale poději jedu už pomaleji dál, nemusím odpočívat stačí jen krátce přestat šlapat a dech se vrátí

Budete mít zájem:  Alergie Na Bílkovinu Kravského Mléka U Kojence Příznaky?

Rozedma plic, plicní emfyzém

Do plic se dostaneme potrubím, které nazýváme průdušky (bronchi) a průdušinky (bronchioly), můžeme si je představit jako kořeny stromu.

Nejmenší trubky – průdušinky – na konci své cesty vstupují do plicních sklípků (alveolů).
Vypadá to jako větvička s hrozny vína, kde větvička představuje průdušku a jeden hrozen je plicní sklípek.

Plicní sklípky jsou protkány cévami a svou tenkou stěnou umožnují výměnu plynů mezi krví a vzduchem. Plicní sklípky tvoří lipoprotein surfaktant, jenž zabraňuje smrštění plicního sklípku, který by se jinak vyfoukl jako nafukovací balónek.

Etiopatogeneze (příčina a mechanizmus onemocnění)

Rozedma plic znamená rozšíření plicních sklípků. Sklípky se zvětší, dojde ke zmizení přepážek mezi nimi. Například ze 4 malých sklípků (kuliček) se stane jeden vetší, a tím dochází ke zmenšení plochy, kudy může prostupovat kyslík do krve.

Nyní se nabízí otázka, co způsobuje tento rozpad?

V celých plicích se vyskytuje nespočet bílých krvinek, které mají za úkol chránit plíce před nebezpečím ze vzduchu. Jakmile se do plicního sklípku dostane nebezpečná látka (bakterie, vir), mají bílé krvinky vyrazit do protiútoku. Jejich zbraní je vyvolat v místě zánět a uvolňovat enzymy, které zničí infekční mikroorganizmy.

Ale kouř a prašné prostředí též způsobují povolání bílých krvinek do zbraně. Kuřák tedy svým opakujícím se návykem burcuje bílé krvinky, aby uvolňovaly enzymy. Dlouhodobě uvolňované enzymy však nerozkládají cizorodého mikroba, ale naše vlastní plicní sklípky.

Příčiny

Příznaky – klinický obraz

Hlavním příznakem je kašel, nejčastěji produktivní s hlenem.

Mezi další projevy patří nedostatek dechu, slyšitelný sípavý dech, ranní vykašlávání hlenu.
Krev dlouhodobě nedostává dostatek kyslíku, takže může docházet k promodrání rtů, prstů (cyanóze).
Objevit se mohou paličkovité prsty.

Komplikace

Rozedma plic (plicní emfyzém) spolu s chronickým zánětem průdušek tvoří častou chronickou obstrukční plicní nemoc (CHOPN).

Dutina vytvořená spojením plicních sklípků může prasknutím porušit pleurální dutinu a vzniká pneumotorax.

Možná komplikace je i rozšíření cév v mozku a z toho plynoucí bolesti hlavy. Mozek tak reaguje na nižší množství kyslíku v krvi, aby jej měl dost.

Další komplikací je levostranné selhávání srdce, popřípadě zvýšené množství červených krvinek. Důvody si vysvětlíme na příkladu: Více…

Tělo potřebuje nějaké množství kyslíku. Kyslík se po proudu řeky (krve) vydávají nakládat dopravci (červené krvinky) do plic.

Plíce představují místa nakládání a rozedma plic v našem příběhu znamená úbytek nakládacích stanovišť.

Co na to tělo?
Může zvýšit počet dopravců (zvýšené množství červených krvinek), nebo zrychlit proud řeky (plicní hypertenze), což budu přetěžovat čerpadlo (srdeční arytmie, selhávání srdce).

Léky nevhodné (kontraindikované) při tomto onemocnění

  • opioidní analgetika (opioidy tlumí dech, takže není vhodné je užívat v případě plicních onemocnění, který sami o sobě snižují přísun O2 do organizmu)

Uvedené články a rady nemohou nahradit osobní návštěvu lékaře, či kvalifikovaného terapeuta, protože TOTOŽNÉ ONEMOCNĚNÍ MŮŽE MÍT ROZDÍLNÉ PŘÍČINY. Články a rady nám však mohou ukázat možné cesty, jakými lze usilovat o své zdraví.

Rozedma plic (plicní emfyzém) vede k nevratnému poškození plic. Léčba spočívá především v důsledném odstranění rizikových faktorů (kouření, prašné prostředí). Zpomalit onemocnění dokáže změna životního stylu, dechová cvičení, aktivity na čerstvém vzduchu.

Léky

Lékař může pro zmírnění obtíží volit léky umožňující lepší dýchání rozšířením průdušek (bronchodilatancia).

Byliny

(Informační zdroje stránky)

Diagnóza: Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) a program časného záchytu v rizikové populaci

Toto onemocnění se vyskytuje v populaci velmi často, je to
dáno zejména velkým počtem kuřáků a také stárnutím populace.

V České republice je podle posledního šetření Státního
zdravotního ústavu z roku 2017 každý čtvrtý obyvatel kuřák (25,2 % populace).
Ačkoli se CHOPN nerozvine u každého kuřáka, považuje se kouření za hlavní
příčinu onemocnění až u 70 % pacientů.

Mezi další rizika pro vznik této choroby
patří např. vdechování chemikálií, prachu a opakované záněty dýchacích cest.

V populaci se odhaduje, že trpí touto chorobou 8 –10 %
obyvatel, ale léčených je pouze 2,5 % populace. To znamená, že odhadem 600 000
osob o své nemoci neví. CHOPN je udávána jako 4. nejčastější příčina úmrtí a
dále vede k častým hospitalizacím a pracovní neschopnosti, omezuje denní aktivity
a tím pádem výrazně zhoršuje kvalitu života.

Pokud jste odpověděli ANO alespoň na první 3 body a zejména
pokud jste odpověděli ANO i na 4. bod, je vhodné se obrátit na Vašeho
praktického lékaře k dovyšetření a případnému následnému vyšetření plicním
lékařem.

Jak se CHOPN léčí?

Včasné stanovení diagnózy a včasná léčba jsou klíčové k
zamezení zhoršování plicních funkcí, zmírnění příznaků a zabránění komplikacím
a tím pádem k prodloužení života.

V léčbě je důležité přestat s kouřením, prevence infekcí
(očkování proti chřipce a zápalu plic způsobeného pneumokoky), udržování
tělesné kondice a pravidelné užívání léků inhalačních i tabletových na
rozšíření průdušek a potlačení zánětu v dýchacích cestách.

Projekt časného záchytu CHOPN v rizikové populaci

Vzhledem k častému výskytu této nemoci a lepším léčebným
výsledkům, čím dříve je choroba diagnostikovány, byl navržen projekt
organizovaný Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR, podporovaný
Ministerstvem zdravotnictví ČR, zaměřený právě na časný záchyt této choroby.

Do projektu je zapojeno 30 ambulancí plicních lékařů a 120
ambulancí praktických lékařů.  Pacienti,
kteří spadají do rizikové populace, tj.

ve věku 40–69 let a současní či bývalí
kuřáci, budou v zapojených ambulancích praktických lékařů osloveni, seznámeni s
probíhajícím projektem a dotázáni na doplňující informace:

Rizikové stran možného rozvoje CHOPN je 10 balíčkoroků a
více

Dušnost při námaze – dušnost při klidné chůzi po rovině či
při klidné chůzi do 1. či 2. patra (pokud není jasná jiná příčina – toto
zhodnotí Váš praktický lékař).Pacienti, kteří splní obě kriteria, by měli být vyšetřeni
plicním lékařem. Vyšetření zahrnuje zhodnocení příznaků a vyšetření funkce plic
před a po vdechnutí léku k rozšíření průdušek.

Pokud by tato vyšetření potvrdila, že se jedná o CHOPN,
plicní lékař si ponechá pacienta v péči a zajistí veškerá dovyšetření,
vysvětlení, poučení a nastavení léčby.

Užitečné odkazy:

Projekt Časného záchytu CHOPN Národního screeningového
centransc.uzis.cz/zdraveplice

Národní linka pro odvykání kouření, tel: 800 350 000  www.bezcigaret.cz

Český občanský spolek proti plicním nemocemwww.copn.cz

text: MUDr. Anna Frühaufová, MUDr. Viet Dung Ngofoto: iStock

Rozedma plic

Rozedmou plic se označuje plicní emfyzém. Ten se řadí do onemocnění, která se nazývají chronické obstrukční plicní nemoci.

Pro tuto nemoc je typické zúžení dýchacích cest a zároveň postupná destrukci plicních sklípků.

Destrukce je trvalá, nezvratná a léčba se soustřeďuje na zpomalení postupu onemocnění. Rozedma plic je chronickým onemocněním, kterým u nás trpí přes 7,5% obyvatel.

Nabízíme Vám rychlou a účinnou pomoc. Zásadním faktorem při řešení tohoto závažného onemocnění je včasná, rychlá a přesná diagnostika. Čím dřív se necháte vyšetřit, tím lépe.

Příčiny

K hlavním příčinám rozedmy plic patří dlouhodobé kouření tabáku. Toto onemocnění postihuje až 15% kuřáků. K dalším příčinám patří infekční onemocnění průdušek, také velmi časté u kuřáků. Vzácnou příčinou může být nedostatek jedné z bílkovin.

Příznaky

  • dušnost při námaze,
  • kuřácký kašel spojený s vykašláváním hlenů
  • problémy s přijmem potravy
  • srdeční selhání

Pacienti mají pocit, že se dusí a nemůžou se nadechnout.

Při nachlazení a akutní infekci je tento kašel ještě výraznější a objevuje si vykašlávání zabarvených hlenů. Všechny příznaky se postupně vyvíjejí a stupňují.

Pacient si mnohdy ani neuvědomuje zhoršující se zdravotní stav, protože tělo se na dušnost adaptovalo.

Prevence

Zcela zásadní je nekouřit, případně s kouřením přestat. Kouření je totiž faktorem, který z 80 % vyvolává chronické obstrukční plicní nemoci.

Dále se doporučuje vyvarovat se vdechování různých toxických sloučenin, které mohou dráždit dýchací systém.

V rámci prevence dbejte také na správnou životosprávu a udržujte si optimální tělesnou váhu, případně provádějte dechové a pohybové rehabilitace.

Zásadním předpokladem pro úspěšnou léčbu je včasná a přesná diagnostika

Diagnostický přístroj METATRON GR Clinical

umožňuje vyšetření pokrokovou neinvazivní cestou, kterou s vysokou přesností zjišťujeme plicní problémy. Certifikovaný přístroj provede celkový screening organismu, problémová místa označí a vyšetří do hloubky, specifikuje s vysokou přesností příčiny onemocnění a stanoví diagnózu.

Vyšetříme Vás bez odběrů, vpichů, rychle a bezbolestně. Součástí vyšetření je návrh léčby a doporučení vhodných preventivních opatření s cílem zamezit opakování onemocnění a tím i nebezpečí vzniku chronického stadia.

Pociťujete-li jakékoliv projevy, které napovídají na začínající onemocnění, neváhejte s vyšetřením!

Jsme připraveni Vám pomoci.

Důležité informace Vám sdělíme na telefonním čísle 775 44 77 55
Hovor je nezávazný, informativní a slouží pouze jako podklad pro Vaše rozhodnutí.

Objednávka vyšetření

775 44 77 55

* … Prosím vyplňte položky označené hvězdičkou.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector