Kuchyňské utěrky jsou sice praktické, s ekologií a hygienou je to horší
Kuchyňské papírové utěrky se zdají být skvělým řešením na úklid, ale zdání trochu klame. Konkrétně v kuchyni nejsou právě hygienické a o hledisku ekologie se radši příliš nebudeme zmiňovat.
Rozmyslete si, na co kuchyňskou papírovou utěrku použijete. My s v dnešním článku podíváme hlavně na jejich využití v kuchyni, co se týká hygieny.
Spotřebitelský časopis dTest se podíval na kvalitu kuchyňských utěrek, které výrobci považují za hygieničtější oproti látkovým.
V laboratoři byla kontrolována savost, pevnost, uvolňování papírových vláken a také mikrobiální nezávadnost kuchyňských papírových utěrek při kontaktu s potravinami u 18 papírových utěrek.
Papírové utěrky v kuchyni je třeba využívat s rozmyslem. Foto: Styl života
„Papírové utěrky by měly být pevné, snadno se odtrhávat v místě perforace a být schopné dobře nasáknout tekutiny. Neměla by se z nich uvolňovat papírová vlákna.
Papírové utěrky přicházejí do kontaktu s potravinami, měly by proto splňovat základní hygienické nároky,“ popisuje ideální požadavky na tyto výrobky Hana Hoffmannová, šéfredaktorka časopisu dTest.
Savost jako hlavní vlastnost
Nejdůležitější u kuchyňských utěrek jsou požadavky na dobrou savost.
„V laboratoři jsme měřili, jak velká část role je potřeba na vsáknutí 100 ml vody. Utěrkám Billa/Clever se v této zkoušce vůbec nevedlo, na likvidaci jednoho deci vody bychom potřebovali skoro čtvrt role, což činí zhruba 1,60 Kč. Jednu deci vody přitom dokážou jiné utěrky vsáknout za 20 haléřů,“ hodnotí výsledky zkoušky Hana Hoffmannová.
Hygiena pokulhává
V papírenském průmyslu se může stát, že znečištěné stroje nebo voda z recyklovaného materiálu kontaminují materiál.
Protože spory bakterií dokáží přežít i velmi nepříznivé podmínky, může dojít k tomu, že ve vlhku a teple kuchyně se znovu zaktivují.
Zajímavé je, že utěrek Billa/Clever bylo potřeba na zachycení vody hodně, ale zároveň se jednalo o jediné utěrky, na kterých ani po dvou dnech působení vlhka a tepla nevyrostla žádná kolonie bakterií.Pozor na recyklované utěrky s optickými zjasňovači
Do recyklovaných utěrek se dávají směsi různých druhů papíru, které se nedají kontrolovat. Součástí recyklovaného papíru často bývá třeba kancelářský papír, který se bělí. Optické zjasňovače jsou schopny prosvětlit nevzhlednou barvu recyklovaného papíru.
dTest zjišťoval, jestli se optické zjasňovače (případně obsažené v utěrkách) mohou uvolnit do jídla. Laboratorní zkouška u dvou utěrek z recyklovaného papíru potvrdila přenos optických zjasňovačů do okolí. Jednalo se o dm/Saugstark & Sicher Recycling a Tesco/Springforce.
Z tohoto důvodu by se neměly recyklované utěrky dostávat do kontaktu s jídlem. Tolik žádaná ekologie je v tomto případě spíše nevýhodou.
„V rámci předběžné opatrnosti vybírejte do kuchyně raději utěrky ze 100% celulózy. Je u nich menší riziko mikrobiálního znečištění i uvolňování chemikálií,“ radí Hana Hoffmannová.
Další praktická zjištění
Více vrstev papíru nutně neznamená lepší absorpční schopnosti. V řadě případů byly dvouvrstvé utěrky savější než ty třívrstvé.
Pokud chcete využít recyklované kuchyňské utěrky jinde než v kuchyni (například při úklidu), tam je ekologie na místě. Samozřejmě z hlediska ekologie by bylo ideální kuchyňské papírové utěrky nepoužívat vůbec nebo výjimečně.
Řada nejasností panuje i u likvidování použitých utěrek. Určitě nepatří do záchodu, protože se ve vodě nerozpouštějí. Měly by zamířit do komunálního odpadu. Jestliže s nimi nebyly stírány chemikálie, mohou putovat na kompost. Utěrky s tukem a mastnotou se dají spálit v kamnech.
Zdroj: TZ dTestu
Test kuchyňských utěrek: Mohou znehodnotit jídlo a zatěžují přírodu
Papírové kuchyňské utěrky se v poslední době objevují v mnoha domácnostech. Jejich zastánci argumentují větší hygieničností v porovnání s látkovými utěrkami. Nemusí tomu tak být vždy, výroba navíc zatěžuje životní prostředí.
„Papírové utěrky by měly být pevné, snadno se odtrhávat v místě perforace a být schopné dobře nasáknout tekutiny. Neměla by se z nich uvolňovat papírová vlákna.
Utěrky přicházejí do kontaktu s potravinami, měly by proto splňovat základní hygienické nároky,“ popsala ideální vlastnosti Hana Hoffmannová z časopisu dTest, který testoval a srovnával 18 papírových utěrek. Jejich přehled naleznete zde.
Test se týkal pevnosti, savosti, uvolňování papírových vláken s vhodnosti pro kontakt s potravinami. Při testu savosti se v laboratořích měřilo, jak velká část role je potřeba, aby nasála 100 ml vody.
„Utěrkám Billa/Clever se v této zkoušce vůbec nevedlo, na likvidaci jednoho decilitrui vody bychom potřebovali skoro čtvrt role, což činí zhruba 1,60 Kč.
Jednu deci vody přitom dokážou jiné utěrky vsáknout za 20 haléřů,“ zhodnotila Hoffmannová.
Utěrky z Billy naopak zaválely při testu kontaminace bakteriemi. Byly totiž jedinými utěrkami, ve kterých po dvou dnech v teple a vlhku nevyrostla ani jedna kolonie bakterií.
Při laboratorní zkoušce totiž vyšlo najevo, že u dvou utěrek z recyklovaného papíru, dm/Saugstark & Sicher Recycling a Tesco/Springforce, se přenesly optické zjasňovače do okolního prostředí. Optické zjasňovače se používají k nastavení co nejbělejšího vzhledu recyklovaných utěrek.
Výroba a používání papírových utěrek zatěžuje přírodu. Použití recyklovaného papíru se sice zdá jako ohleduplnější varianta, takové utěrky by ale neměly přijít do kontaktu s jídlem. „V rámci předběžné opatrnosti vybírejte do kuchyně raději utěrky ze 100 procentní celulózy. Je u nich menší riziko mikrobiálního znečištění i uvolňování chemikálií,“ doporučila Hoffmannová.
Kuchyňské utěrky ale mohou pomoci posloužit i v jiných částech domu. Podle ankety časopisu, jíž se zúčastnilo 467 respondentů, jich 71 procent uvedlo, že kupuje kuchyňské role pravidelně.
V kuchyni při vaření nebo pečení využívá utěrky 30 procent respondentů, při úklidu v kuchyni pak 26 procent. Třináct procent účastníků ankety používá utěrky jako ubrousky při jídle, 11 procent jimi uklízí koupelnu či byt, při vysoušení rukou po nich sáhne 10 procent, při úklidu auta a garáže si jimi vypomohou 4 procenta a nejmenší část, 2 procenta, s nimi utře nádobí nebo vyleští okna.
- Praktické rady:
- Savost: Více vrstev papíru není zárukou lepší absorpční schopnosti utěrek – leckteré dvouvrstvé utěrky byly savější než ty třívrstvé.
- Hygiena: Do kuchyně (pro kontakt s potravinami) jsou vhodnější utěrky ze 100% celulózy.
Ekologie: Obecně ohleduplnější k přírodě jsou recyklované utěrky, mohou ovšem uvolňovat chemické zjasňovače. Využijte je proto raději na hrubý úklid.
Likvidace odpadu: Použité utěrky nesplachujte do záchodu, protože se ve vodě nerozpustí. Patří do komunálního odpadu. Pokud jimi neutíráte chemikálie, můžete je dát na kompost. Utěrky s tukem a mastnotou lze spálit v kamnech.
rod TN.cz
Test 10 nejlepších hrnců 2021 | Recenze & Jak vybrat
Pořízení nádobí na vaření je poměrně jednoduchou záležitostí. Na začátku se rozhodnete, zda pořídíte jeden hrnec či celou sadu, zamyslíte se nad velikostí a máte po starostech. Jenže, důležitou roli hraje několik dalších parametrů.
Nejdříve pravděpodobně zvolíte tvar, tedy celkové provedení. Tou nejzásadnější informací je pak výrobní materiál. Protože každý z nich má jiné tepelné vlastnosti, právě materiál rozhoduje o celkovém komfortu a pohodlí při vaření. Do jisté míry s ním navíc souvisí i následná údržba a spousta dalších podružných věcí.
To všechno vám osvětlíme v tomto praktickém návodu a na konci se ještě zmíníme o tom, jak takové hrnce čistit a prodloužit jejich celkovou životnost. Chybět nebude ani zmínka o tom nejpodstatnějším. Tím jsou pořizovací náklady nového hrnce.
Na úvod začneme opravdu zeširoka. Na počátku všeho vás totiž čeká rozhodnutí, zda se vydáte cestou klasického hrnce, o kterém pojednává tento článek, nebo dáte přednost elektrické variantě. Pro úplnost předkládaných informací považujeme za důležité zmínit se o základních vlastnostech obou řešení.
Klasický hrnec
Ten představuje sám o sobě produkt bez přidaných funkcí. Jde o kulatou či oválnou nádobu s uchy. Aby byl hrnec využíván k vaření, je zapotřebí jej položit na vhodnou varnou desku.
Pod ní si můžete představit klasické plynové hořáky, ale také elektrickou či dokonce indukční desku. A na zdroje tepla je zapotřebí volit vhodný výrobní materiál. Vkládat jej lze i do trouby.
Cena klasických hrnců samozřejmě začíná na menších pořizovacích částkách.
Elektrický hrnec
Větší provedení na první pohled klasického hrnce. Kromě útrob pro vkládání pochutin disponuje speciální elektrickou částí. Jde o samostatně fungující produkt, stačí jej připojit do elektrické sítě.
Nevyžaduje tedy žádnou varnou desku a není jej možné vkládat ani do trouby. Elektrický hrnec má vlastní ohřev. To zvyšuje jeho hmotnost a velikost. Na druhou stranu jde o mobilní samostatně fungující zařízení.
Nákupní cena těchto produktů je bezpochyby vyšší.
Elektrické hrnce často představují produkty vyrobené ke specifickému účelu. Najdeme zde například:
Jestliže jste přesvědčeni o tom, že klasický hrnec je tím, co doopravdy potřebujete a sháníte do své kuchyně, je možné přistoupit k dalšímu kroku.
V produktových nabídkách mnohých prodejců se totiž nemusíte setkat pouze s výrazem „hrnec“, ale také s dalšími pojmy.
Takové kuchyňské doplňky jsou si obvykle velice podobné, přesto nejde o stejné výrobky. Nyní vám vysvětlíme jejich základní dělení.
- Hrnec – Klasický hrnec má střední výšku a užší průměr. Je opatřen dvěma uchy.
- Kastrol – Takto je nazýván produkt s menší výškou a širším průměrem. Ani jemu nechybí dvě ucha pro uchopení.
- Rendlík – Menší hrnec s jedním uchem, respektive s prodlouženou rukojetí podobnou té, jaká se používá u pánviček.
Přesná definice rozměrů mezi variantami pravděpodobně neexistuje. Využít lze pouze jednoduché pomůcky vyplývající z výše uvedeného a ze samotného vzhledu. Hrnec má větší výšku než poloměr, u kastrolu je tomu naopak.
Nežli přistoupíme k tomu nejzásadnějšímu, tedy k výrobnímu materiálu hrnců, je vhodné zmínit se ještě o jednom obecnějším parametru. Tím je průměr dna hrnce. Tento údaj do jisté míry rozhoduje o celkové velikosti tohoto kuchyňského nádobí.
Průměr, respektive celkový objem hrnce, by měl odpovídat nejenom množství a typu pochutiny, kterou budete připravovat. Myslet byste měli také na průměr plotýnky. Ta musí být totožná, nebo alespoň přibližně podobná, průměru hrnce, aby docházelo k rovnoměrnému rozložení tepla.
Průměry hrnců se nejčastěji pohybují od 10 do 36 centimetrů. Výjimkou však nejsou ani velké hrnce s průměrem kolem 60 centimetrů. Ty najdou své využití v jídelnách či restauracích, v rodinné domácnosti budou nejspíš trochu zbytečné.
Této kapitole je třeba při nákupu nového hrnce věnovat nejvíce pozornosti. Je to právě výrobní materiál daného produktu, který rozhoduje o spoustě věcí týkajících se možností přípravy jídla, údržby, přichytávání jídla a vůbec celkového komfortu při vaření. Vybírat si můžete hned z několika typů odlišných materiálů.
- litinové hrnce
- smaltové hrnce
- nerezové hrnce
- titanové hrnce
- keramické hrnce
- skleněné hrnce
- měděné hrnce
Litina má v oblasti kuchyňského nádobí, potažmo hrnců, velice dlouhou historii. Už před stovkami let se tento materiál začal objevovat nad plamenem v kdejaké kuchyni. Jeho dnešní podoba je samozřejmě o několik úrovní výše a přináší řadu výhod.
Těšit se můžete na takové vlastnosti, jakými jsou tepelná vodivost a povrchová odolnost. Dalo by se říci, že ta stoupá s pravidelným používáním litinového hrnce.
Na jeho povrchu se totiž vytvoří ochranná olejová vrstva zabraňující nepříjemnému připékání a ostatním nežádoucím procesům.
Za klad lze označit nižší pořizovací náklady a možnost využití na nejrůznějších zdrojích tepla, jakými jsou plynové hořáky, elektrická a indukční deska. Odolnost vůči tlaku se pojí s mechanickou odolností.
Za pomyslné negativum lze označit nutnost vypálit litinový hrnec před jeho prvopočátečním použitím.
Pozor byste si měli dávat i na výrazné změny teplot, které litina jednoznačně nesnáší a mohla by popraskat. Při manipulaci s tímto typem nádobí počítejte s vyšší hmotností.
Zvolíte-li smaltovanou litinu, poměrně výrazně si usnadníte údržbu oproti litině surové. Vkládat ji totiž můžete i do myčky nádobí.
Smaltové hrnce
Smalt není třeba pravděpodobně komukoliv zdlouhavě představovat. Složení hned několika druhů výrobních materiálů působí stylovým dojmem a velice často připomíná sloučeninu porcelánu, skla a křemičitých prvků.
Velkou výhodou je vysoká odolnost, a to hlavně z hlediska změn teplot. Obávat se nemusíte jakékoliv koroze nebo povrchového poškození.
Tvrdý povrch se postará o to, že vaše smaltové hrnce budou vypadat stále, jako nové. Dokonce se na takové povrchové vrstvě nebudou tvořit ani bakterie a podobné prvky.
Připravíte-li si jakýkoliv pokrm ve smaltovém nádobí, počítejte s tím, že bude zaručeno dlouhé udržení vnitřní teploty.
Abychom jen nechválili, je vhodné zmínit i negativní vlastnosti smaltového hrnce. A to je zdlouhavější nahřívání, takže při přípravě jídla si počkáte o chvilku déle. Pozor byste si měli dávat na odlupování částí smaltu v hrnci, které by se mohly stát nežádoucí součástí vašeho pokrmu. Pak by šlo smaltové hrnce označit za zdraví nebezpečné.
Nerezové hrnce
Nerezové hrnce lze s naprostou jistotou prezentovat jako univerzální. Jsou cenově dostupné, odolné, tepelně stabilní a použitelné pro přípravu jakéhokoliv pokrmu. Jejich nákup je nejčastěji spojen s precizností samotného materiálu. Řídit byste se měli označením kvality od 8/0 přes 18/8, 18/10 až po 18/12 a více. Čím vyšší číslo, tím lepší nerezová ocel.
U nerezových hrnců je příjemné, že nesmrdí a není s nimi příliš práce při pravidelné údržbě. Na druhou stranu jejich poškození je nebezpečné z hlediska uvolňování nebezpečných částic do jídla. Pokud nebudete pravidelně používat tuk, počítejte s nevzhledným připalováním a fleky od jídla. Potom budete muset s údržbou trochu více zápasit.
Titanové hrnce
Titanové hrnce lze zařadit do vyšší cenové kategorie. Zároveň nejsou úplně ideální do myčky nádobí. To jsou ale upřímně jediné dva zápory, o kterých se můžeme zmínit. Následně budeme pokračovat pouze ve výčtu kladných vlastností.
Zvolíte-li kvalitní titanové hrnce, vězte, že budou vybaveny zesíleným dnem. To bude po dlouhá léta odolávat jakékoliv deformaci. Životnost těchto produktů se mimo jiné odhaduje na více než 20 let.
Titanový povrch je odolný proti jakémukoliv usazování pochutin a dokáže být zahřátý ve velice krátkém čase. Povrchová odolnost vás nebude omezovat ani při používání kovového příslušenství. Vše ale samozřejmě musíte provádět s rozvahou.
Titan je jako stvořený pro přípravu jídla bez tuku.
Keramické hrnce
Keramika je často využívaným materiálem u kuchyňského nádobí (například u nožů, o kterých si můžete přečíst zde). Pokud si pořídíte hrnce s keramickou povrchovou úpravou, můžete se těšit na vyšší tepelnou odolnost. I zde platí, že vaření bez tuku není žádný problém. Navíc keramické produkty lze v omezené míře vkládat do myčky nádobí.
Jediné, co byste si měli při výběru keramického hrnce pohlídat, je vhodné použití. Narážíme na to, že ne všechny hrnce tohoto typu jsou vhodné například na indukční desku, která je nedílnou součástí mnoha moderních domácností.
Skleněné hrnce
I když se může sklo tvářit jako velice křehký materiál, jsou z něj běžně vyráběny skleněné hrnce. A to jak z borosilikátového, tak z borokřemičitého skla. Tepelná odolnost těchto materiálů se pohybuje mezi 300 °C až 500 °C.
Z výhod lze jmenovat fakt, že sklo vypadá elegantně, takže hrnec se může stát v podstatě samotným servírovacím náčiním. Určitě se nemusíte obávat toho, že se ze skla budou uvolňovat jakékoliv látky nebo zápachy, jak tomu může být u ostatních materiálů. Sklo je v tomto směru povrchově vysoce odolné a univerzální. Nádoby z něj je možné mýt v myčce nebo je uložit do ledničky.
Jediné provozní omezení naleznete pouze v tom, kde budete schopni pokrm připravovat. Spoustu z těchto hrnců nelze používat na varných deskách včetně indukce. Využít musíte odlišný zdroj tepla, například plyn. Pozor byste si měli dát také na zacházení se skleněným hrncem. A to především na větší nárazy, kdy může prasknout. To samé se stane i při rychlém ochlazení.
Měděné hrnce
Měděné hrnce představují pomyslný vrchol mezi výše zmíněnými druhy výrobních materiálů. Ne nadarmo jsou označovány slůvkem „luxusní“. Měď se při výrobě tohoto typu nádobí používá především z vnější strany, ta vnitřní je kvůli absenci jakýchkoliv škodlivých látek nerezová či cínová.
Ve prospěch měděných hrnců hovoří dokonalé tepelné vlastnosti a změna barvy nádobí při různých teplotách. To se může stát velice praktickou pomůckou při přípravě libovolného jídla.
Kromě špičkového vedení tepla se lze těšit na vysokou odolnost, ať už je to proti poškrábání nebo vzniku nežádoucích bakterií.
Životnost měděných hrnců při správném zacházení a údržbě dokonce překračuje životnost titanových hrnců.
Prvotřídní vzhled a kvalita jsou samozřejmě vykoupeny vysokou cenou. Vyšší je také celková hmotnost při manipulaci. K jejich čištění navíc nemůžete využívat klasickou myčku na nádobí.
| Materiál | Výhody | Nevýhody |
| Litina | + Dobrá tepelná vodivost + Odolnost |
− Těžká − Nutné vypálení |
| Smalt | + Efektní vzhled + Tvrdost a odolnost vůči korozi |
− Může se odlupovat − Delší nahřívání |
| Nerez | + Univerzalita + Nižší cena + Nenáročná údržba |
− Snadno se připaluje − Bez použití tuku se na ní tvoří fleky |
| Titan | + Výborná životnost + Odolnost vůči poškrabání + Rychlé nahřívání |
− Vysoká cena − Není možné mýt jej v myčce |
| Keramika | + Odolnost vůči vysokým teplotám + Možné mýt v myčce |
− Mnoho produktů není vhodných na indukci − Snadno se připaluje |
| Sklo | + Nepřejímá pachy + Pokrm můžete sledovat během přípravy + Možné mýt v myčce |
− Není možné použít na indukci − Nutná opatrnost, protože je křehké |
| Měď | + Výborná životnost + Mění barvu dle teploty |
− Vysoká cena − Není možné vložit do myčky |
Každý člověk určitě ví, že po vaření je zapotřebí hrnce důkladně omýt a připravit k dalšímu použití. Ano, pravidelná a důkladná údržba se úměrně promítá do životnosti takového produktu. Každý typ hrnce vyžaduje trochu odlišnou péči, proto vám přinášíme základní rady při čištění jednotlivých hrnců.
- Litinové hrnce – Nepoužívejte chemické přípravky. Volte spíše jemné utěrky a velice měkké houbičky.
- Smaltové hrnce – Myjte teplou vodou v kombinaci s jarem a podobnými přípravky. Používejte jemné houbičky. Nevkládejte do myčky.
- Nerezové hrnce – Na hrubé nečistoty nepoužívejte drátěnky. Daleko efektivnější jsou citronová šťáva nebo jedlá soda. Vždy leštěte měkkou utěrkou, ideálně z flanelu.
- Titanové hrnce – Možné mýt v myčce. Při ručním mytí nechte odmočit nečistoty, použijte tekutý mycí prostředek a k vysušení zvolte papírové ubrousky.
- Keramické hrnce – Lepší je ruční mytí. Po odmočení lze zaschlé skvrny odstranit čisticím prostředkem v kombinaci s měkkým hadříkem. Někdy může pomoci i trocha octa.
- Skleněné hrnce – K mytí lze využít nejenom přípravky, ale také sůl a ocet v kombinaci s vodou. Sklo lze vkládat do myčky nádobí.
- Měděné hrnce – Rozhodně nevkládat do myčky. Efektivní je citron s kypřícím práškem nebo v kombinaci s jedlou sodou. Funguje i spojení soli a citronu. Vždy používat jemnou houbičku a hrnce důkladně omýt vodou.
Klasické hrnce jsou ve své podstatě jednoduchými produkty, žádné speciální funkce tedy u nich nenajdete. Stále však disponují několika doplňky, na které se při výběru můžete zaměřit.
- Skleněná poklice – Je průhledná, což umožňuje pokrm pohledem kontrolovat, aniž by bylo nutné poklici nadzvedávat.
- Otvor pro páru – Nachází se na většině skleněných poklic. Usnadňuje odvod přebytečných výparů.
- Cedicí poklice – Doplňuje ji více otvorů, což usnadňuje cezení.
- Odnímatelná ucha či rukojeť – Dělají z hrnce všestrannější spotřebič, protože po jejich odnětí můžete nádobu vložit do trouby a nechat pokrm zapéct. Hrnec také zabere méně místa v lednici.
- Izolovaná ucha – Zabraňují popálení a umožňují manipulaci s hrncem bez nutnosti použití chňapek.
- Měrné rysky – Na některých hrncích najdete z vnitřní strany rysky označující určitý objem.
- Další příslušenství – Někdy jsou součástí hrnce také specifické součástky. Hrnce na těstoviny mohou být například vybaveny cedníkem.
Zajímá vás, kolik stojí hrnce výše uvedeného provedení? Pak se začtěte do následujících cenových kategorií, které vám mnohé prozradí.
Pokud se pustíte do nákupu hrnce, myslete vždy na to, že kvalitní výrobce je spojen s precizností daného produktu.
Proto volte pouze prověřené značky, jakými jsou například Banquet, Lamart, Tefal, Tescoma, Kolimax, Mauviel, Metalac, BergHoff, Paderno, Blauman, PGX, Mammut a jim podobné.
Cena do 1 000 Kč
Pokud do nového hrnce budete investovat částku do 1 000 Kč, určitě si přijdete na své. Vybírat lze mezi hrnci i rendlíky. Jejich hlavním výrobním materiálem bude s největší pravděpodobností hliník, nerezová ocel a smalt. Co se týče velikosti, jde spíše o hrnce s průměrem do 20 centimetrů.
Cena od 1 000 Kč do 2 000 Kč
Potřebujete-li větší prostor na vaření o průměru 20 – 25 centimetrů, připlaťte si. Nabízené výrobky budou upotřebitelné na libovolných plotnách, včetně dnes velice využívané indukce. Do popředí vašeho zájmu se mohou dostat i titanové produkty. Nerez zde bude mít to největší zastoupení.
Cena od 2 000 Kč do 4 000 Kč
Kvalita, kterou si zaslouží nadšený kuchař. Titan, teflon, ocel, keramika a různé druhy slitin. Na výběr bude v tomto případě víc než dost. Navíc součástí takových hrnců budou i praktické pokličky ve stejném provedení. Omezovat se nebudete ani z hlediska průměru, na trhu najdete modely široké až do přibližně 36 centimetrů.
Cena nad 4 000 Kč
Tato cenová kategorie se jednoznačně otevírá těm, kdo to s vařením myslí doopravdy vážně, profesionálové či sběratelé. Dopřávat si můžete luxusnějších značek, jakými jsou Emile Henry, Staub, Mauviel, Korkmaz nebo Silit.
S rostoucí cenou se samozřejmě posunete k luxusnějším výrobním materiálům, mezi které rozhodně patří měď. Hrnce mohou svou velikostí dosahovat průměru až 60 centimetrů. Ty nejlepší hrnce stojí přes 60 000 Kč.
Pokud však hledáte jednoduchého pomocníka, na nějž nekladete velké nároky, produkty této kategorie pro vás budou zbytečně předražené.