Druhá země hlásí oběť chřipky, v USA zemřelo malé dítě

Druhá země hlásí oběť chřipky, v USA zemřelo malé dítě Zdroj: čtk

Právě před sto lety u nás začala zabíjet španělská chřipka. V Českých zemích připravila o život možná až 75 tisíc lidí. Ve světě 50 až 100 milionů.

V neděli 13. října 1918 zemřel v pražské všeobecné nemocnici zaměstnanec Obilného úřadu Jaroslav Frida. Syn „našeho zvěčnělého největšího básníka“ Jaroslava Vrchlického skonal podle Národní politiky v pouhých 27 letech poté, co „onemocněl chřipkou, k níž se záhy přidružil oboustranný zápal plic“.

Do nemocnice odvezli rovněž jeho ženu, která – „když už byl Jaroslav Frida v agonii“ – povila „dvě zdravá děvčátka“. O pouhé dva dny později přinesly Lidové noviny zprávu, že Fridova žena „zemřela rovněž, a také jejich služka“.

Třetí obětí „chřipkové epidemie z rodiny velkého našeho spisovatele“ se pak toho samého dne stal Vrchlického mladší bratr – třiašedesátiletý Bedřich Frida.

Kromě „vyhubení“ Vrchlického rodiny psaly ty samé Lidové noviny o tom, jak „španělská chřipka řádí čím dál tím děsněji v Brně a okolí“, že na ni v Praze za pouhého půl dne zemřelo jedenáct osob, či o epidemii v plzeňském vězení, kvůli které už „od soboty nesmí nikdo nastupovati trest“. Zle bylo i jinde.

V Pešti chřipka jen během pondělí zahubila 64 osob a celé Německo se potilo a kašlalo. Epidemie nešanovala ani korunované hlavy.

Na „brunšvickém dvoře onemocněla vévodkyně, dědičný princ a jeho sestra“ a také choť s dcerou německého kancléře – velkovévody Maxe Bádenského – „byly nemocí zachváceny“ a ponechány napospas, protože „dvorní lékař zemřel“.

Druhá země hlásí oběť chřipky, v USA zemřelo malé dítě
Tři oběti. Španělská chřipka těžce postihla rodinu básníka Jaroslava Vrchlického (1853 až 1912). Zemřel jeho nevlastní syn Jaroslav Frida (chlapec stojící za Vrchlickým} se svojí ženou a Vrchlického mladší bratr Bedřich Frida.

Lidi a zvířata

„Španělská“ se epidemické chřipce z let 1918 až 1920 začalo říkat proto, že noviny v neutrálním Španělsku nesvírala válečná cenzura, a tak o hrůzách choroby – dvojnásobném onemocnění krále Alfonsa XIII., ulehnutí poloviny vlády, tisícovkách mrtvých či barcelonských tramvajích, které neměl kdo řídit – psaly otevřeně.

Kde se španělská chřipka skutečně vzala, dodnes nevíme.

Existují tři relevantní teorie: Čína – odkud se prý nemoc prostřednictvím desetitisíců smluvních dělníků (Chinese Labour Corps) rozšířila do Evropy a Severní Ameriky; americký Kansas – kde nemoc zabíjela už na jaře roku 1918 v táborech rekrutů, připravujících se na „výsadek“ do Evropy; a konečně evropská fronta, na které po čtyři roky hnily v bahně miliony mužů. Všechna tato místa měla společné dvě věci: lidé v nich dlouhodobě žili (či byli nuceni žít) v bezprostřední blízkosti hospodářských zvířat – drůbeže a prasat, která nemoc na člověka přenesla; a virus španělské chřipky se v nich objevil nejspíš již v roce 1917. Netušíme také, proč virus kromě tradičních obětí – dětí a starých lidí – zabíjel v takové míře mladé zdravé lidi mezi 25 a 45 lety.

Světová rýmička

Ať tak či onak, španělská chřipka zasáhla svět ve čtyřech vlnách.

Druhá (podzim 1918) byla vražedná, třetí (počátek roku 1919) a čtvrtá (rok 1920) jí zdatně sekundovaly, ovšem během první vlny (jaro a léto 1918) měla nemoc poměrně neškodnou reputaci.

Ne že by se vůbec neumíralo – víme už o nešťastných amerických rekrutech a v březnu 1918 podlehl chřipce v New Yorku děd dnešního amerického prezidenta Frederick Trump – ale většinu lidí nezajímala a některým byla k smíchu.

Tak třeba Český deník tvrdil na začátku července v článku „Světová rýma“, že „milenci a lyričtí básníci mají svůj světobol, Praha má svůj Světozor, Plzeň má svůj Světovar a Evropa má nyní svoji slavnou,španělskou‘ chřipku“.

Je prý na výsost demokratická, když kromě plebsu nutí i „hrdiny, diplomaty, politiky“, aby na několik dní „vlezli do kanafasu“, ale zároveň si umí dupnout: Jen si zkuste, zdali bude vám možno klásti odpor, uložím-li vám, abyste kýchali.

Hepčí!

Čtěte: Za první republiky nahrazovaly pekaře i uzenáře průmyslové podniky

Druhá země hlásí oběť chřipky, v USA zemřelo malé dítě

Nemoc – jak ve své letošní knize Španělská chřipka píše Harald Salfellner – zachytil na našem území jako první závodní lékař kladenské Poldovky Ernst Guth, a to již začátkem dubna 1918. Noviny se epidemii začaly věnovat na přelomu června a července, v době kdy zasáhla Vídeň a lehce onemocněla císařovna Zita. Už 25.

června hlásil Český deník, že je chřipka v Olomouci a o týden později sociálnědemokratická Nová doba publikovala rozsáhlý článek o tom, jak „španělská nemoc“ zamořila Plzeň: „Již po týdny řádí tato nemoc v dělnictvu závodů Škodových. Celá sta dělníků a dělnic byla jí již dle záznamů závodní nemocenské pokladny postižena.

V červenci a srpnu se chřipka dál nezadržitelně valila Evropou, ale lidé umírali jen sporadicky, a tak v novinách vycházely většinou jen krátké noticky typu – „v Mníšku u Stráže onemocnělo v jedné rodině najednou 6 osob“.

Legrace však pomalu končila, protože chřipka zmutovala a začala zabíjet.

Konec legrace

Skutečně smrtící kmen chřipky se v srpnu 1918 objevil prakticky najednou na několika místech světa.

Na východním pobřeží Spojených států v Bostonu – jistá zdravotnice později vzpomínala, že se zdálo „jako by umíralo celé město, v bytech vážná nemoc, v ulicích pohřební průvody“ – v africké Sierra Leone, kde pak zemřely minimálně tři procenta tamní populace, a ve Francii, odkud smrt vítězně táhla Evropou.

Úředně prvním zemřelým na španělskou chřipku u nás se stal 11. září pětadvacetiletý pražský policejní koncipista Egon M. Prorok. Jenže ve skutečnosti se umíralo již dřív.

Salfellner uvádí případ novináře Maxe Nachhera, jehož matka a bratr zemřeli v Moravské Ostravě někdy v červenci a profesor Jaroslav Hlava o pár měsíců později na schůzi Spolku českých lékařů líčil, že „už v červnu 1918 pražský pathologický ústav pitval pět těl, u kterých byl zjištěn zápal plic zaviněný chřipkou“.

Když smrt neznala slitování: záznamy z kronik jsou dokonalou anatomií neúrody a hladu

Druhá země hlásí oběť chřipky, v USA zemřelo malé dítě

Na konci září začalo každopádně smrtelných případů valem přibývat.

Lidové noviny například psaly, že v Třebíči „vyvolal velké vzrušení“ skon spolumajitele největšího kožedělného podniku v monarchii – Hanse Budischowského, přičemž prý „za obdobných příznaků“ onemocněla a zemřela rodinná vychovatelka, kuchařka a „šofér je těžce nemocen“.

Chřipka udeřila také v Klatovech, kde jí „ve dvou dnech padlo za oběť šest lidských životů“, a okresní hejtmanství proto zakázalo pořádání veškerých „zábav, koncertů, divadelních a biografických představení“.

Přesto se ještě 9. října na stránkách Národní politiky známý lékař Otakar Zuna rozčiloval, že se mezi lidmi šíří zbytečná panika a mínil, že nejde o nic vážného: „Je to česká, typická, ,naše‘ chřipka, celkem – což tvrdím – značně nevinná, v několika dnech normálně, lehce probíhající.“

Pravdu měl v tom, že od běžné – sezonní chřipky – se ta španělská lišila snad jen mimořádně úpornou bolestí hlavy, která občas své oběti dohnala až ke křiku.

A pak ještě jedním drobným detailem: u poměrně vysokého procenta nemocných podnítil virus chřipky těžký – často již bakteriový – zápal plic, proti kterému byla tehdejší „předpenicilinová“ medicína takřka bezmocná.

Občas pomohla torakoplastika (operace hrudníku používaná při léčbě tuberkulózy), ale řada nemocných po několika dnech umírala, když se doslova utopila ve vlastní krvi a hlenech.

Koňak, rum, kontušovka…

Na samotnou chřipku (její vir byl izolován až o 15 let později) doporučovali lékaři klid na lůžku, různé zábaly, obklady a – aby se pacient „uvedl do potu“- aspirin, případně trošku alkoholu, což se docela ujalo. V Anglii byla tenkrát whisky na předpis a u nás se vzmáhal obchod s pitím.

Jakýsi Augustin Soukup tak například v inzerátech sliboval, že „proti španělské chřipce dobré staré víno dodá za 10 K litr“ a pražská firma M. Kohn pro změnu nabízela „za přiměřené denní ceny rum, cognak, kontuszovku, žaludeční likér atd.

“ Konjukturu vycítili i drogisté a snažili se lidem prodat například dezinfekční prášek Morphus či „epochální ochranu proti španělské chřipce“, kterou měla být ústní voda Pleos.

Druhá země hlásí oběť chřipky, v USA zemřelo malé dítě
Koleje na onen svět. Pohřební tramvaj začala v Praze jezdit v říjnu 1917, aby na nově zřízené městské hřbitovy v Ďáblicích a Hostivaři vozila kupící se mrtvoly vojáků. Nejvíc v permanenci byla o rok později za chřipkové epidemie.

Na paranoidním dodržování hygieny bazírovali i lékaři. Mnohonásobné mytí rukou mýdlem či výplachy úst hypermanganem byly samozřejmostí, ale doporučení šla mnohem dál. Lidé měli chodit co nejméně do společnosti, nosit si vlastní sklenice a příbor, dávat si pozor na knihy z knihovny či papírové peníze – „ty zašpiněné papírky“- a omezit cesty tramvají.

K dokonalosti tyto rady dotáhlo okresní hejtmanství v Rokycanech, které nejdřív, jak psal deník Brdský kraj, zakázalo taneční zábavy, v půlce října je rozšířilo na veškerá shromáždění a nakonec i na „okázalé pohřby s hudbou“ a zároveň občanům nařídilo, aby omezili vzájemný styk na nejnutnější minimum, „a aby se přitom každý vystříhal obvyklého podávání rukou“.

Samozřejmě se zavíraly také školy, a to nejen na Rokycansku, ale rovněž v Opavě, Brně či Praze. Noviny každý den přinášely nejrůznější zaručené rady a recepty.

Budete mít zájem:  Allantoin – co to je a jaké jsou jeho účinky na pokožku

Přetiskly třeba doporučení britského lékařského časopisu Lancet o nutnosti proti chřipce očkovat, jenže vakcína jaksi ještě neexistovala.

Znovu se masivně začalo pouštět žilou, jakýsi Hausler z Feldkirchu nasazoval proti chřipce červenou řípu, jistý vídeňský profesor nechával pacienty šňupat kyselinu boritou, jiný jim vtíral do chřípí salicylovou mast s mentolem, a další přísahali na injekce mléka či kyseliny mravenčí.

Hrobníci došli, rakve nejsou…

Jenže nic nepomáhalo a v polovině října dosáhla epidemie vrcholu. V týdnu od 17. do 23. října zemřelo v USA rekordních 210 tisíc lidí a ve Vídni smrtelně onemocněli malíř Egon Schiele a jeho žena.

Pro české země tak přesná čísla nemáme, ale jistý obrázek si lze učinit z referátu Gottfrieda Picka a Antona Ghona, kteří na zasedání Spolku německých lékařů referovali, že zatímco běžná týdenní mortalita v Praze nepřesahuje 225 osob, „stoupla úmrtnost ve třetím říjnovém týdnu na 829“ lidí.

Víc než 600 mrtvých „nad plán“ bylo pro město zkrátka moc. „V Praze se už nedostává ani rakví, nedostává se hrobníků, kteří by stačili kopati hroby, nedostává se kněží, kteří by stačili vykrápět mrtvá těla,“ stěžovala si 18. října Národní politika.

Cesta na sever. Jan Eskymo Welzl pěšky procestoval Sibiř

Druhá země hlásí oběť chřipky, v USA zemřelo malé dítě

Armáda sice hrobníkům poslala na pomoc stovku sapérů a další vojáci-truhláři sbíjeli nouzové rakve, přesto se to neobešlo bez hromadných hrobů pro „těla chuďasů pochovávaných za nocí“, či mnohadenních prostojů, protože dnes už jsou „na hřbitovech naší Velké Prahy i fronty mrtvých“. Zemřelé tenkrát v Praze svážel -černě nalakovaný a velkým křížem opatřený – tramvajový vůz, do kterého se prý vešly čtyři rakve.

Není divu, že se mezi lidmi začala šířit městská legenda, že jde ve skutečnosti o mor. Lékaři ji v novinách vyvraceli až do omrzení a pražský městský fyzik Procházka na zasedání zastupitelstva přednesl obšírnou zprávu, ve které uvedl, že „tmavé zbarvení mrtvol není příznakem nějaké morové nákazy, nýbrž příčinou jeho jest nahromadění krve pod kůží, které nastává po smrti zadušením“.

V listopadu začala chřipka ustupovat – byť právě tehdy zemřel v Praze malíř Bohumil Kubišta a v Paříži básník Guillaume Apollinaire – a v prosinci se bezmála vytratila, ovšem stačila ještě poslat do hrobu spisovatele Edmonda Rostanda a málem zabít posledního rakouského císaře Karla.

Bohužel na začátku příštího roku dorazila další – třetí -vlna, která sprovodila ze světa brazilského prezidenta Rodriguese Alvese, bolševického předáka Jakova Sverdlova (sám Lenin přežil) a na řadu dní vyřadila z provozu amerického prezidenta Woodrowa Wilsona.

Se světem se španělská chřipka rozloučila v roce 1920 a vzala při tom s sebou sociologa Maxe Webera či kapitány amerického automobilového průmyslu bratry Dodgeovy.

Horší než komunisti

Kolik lidí má španělská chřipka na svědomí, už nikdy přesně nezjistíme.

Odhady se každopádně neustále zvyšují a dnes se obvykle pohybují mezi 50 až 100 miliony osob (WHO konzervativně udává 20 až 50 milionů), přičemž na světě tenkrát žila zhruba 1,8 miliardy lidí.

Západ ve skutečnosti neskončil až tak zle – v Evropě na chřipku zemřelo minimálně 2,3 milionu lidí a v USA 675 tisíc, což byl na druhé straně zhruba šestinásobek amerických válečných obětí.

Věda v zemi Sovětů: omlazující transfúze, křížení člověka s opicí

Druhá země hlásí oběť chřipky, v USA zemřelo malé dítě

Mimoevropské země dopadly mnohem hůř – v Indii šlo zřejmě až o 14 milionů obětí a v Číně a Rusku mrtvé nikdo nepočítal. Těžce byla zasažena Afrika, ovšem v poměru k počtu obyvatel dopadli nejhůře domorodci z některých tichomořských ostrovů – například na Nauru zemřelo plných 36 procent obyvatel.

Také Salfellnerovy odhady pro České země jsou mnohem vyšší, než se dříve soudilo – jde o 44 až 75 tisíc lidí, přičemž je nutno připočítat dalších dva až pět tisíc vojáků.

Je to sice méně, než zahynulo na bojištích v první světové válce (přes 300 tisíc mrtvých) a za druhé světové války (minimálně 122 tisíc), ale mnohem víc, než dokázal zahubit komunistický režim (méně než devět tisíc pro celé Československo) nebo zemřelých během odsunu Němců (okolo 30 tisíc).

Vcelku překvapivá čísla.

Přečtěte si také:

Život a dílo moravského ďArtagnana, bojovníka, aviatika a nesnesitelného parlamentního výtržníka

Válka o bagouny aneb Cla za velké hospodářské krize

Soudružka žena aneb Emancipace žen za socialismu

Na jasném čele lehký stín. Stalina i Gottwalda odvezli na lafetě

V USA zemřelo za poslední den přes 2500 lidí s covidem-19. V Rusku případy přesáhly 100 tisíc | Svět

Washington/Peking/Soul/Bangkok/Tokio/Moskva/Madrid/Kyjev Ve Spojených státech zemřelo za posledních 24 hodin více než 2500 lidí s covidem-19, uvedla Univerzita Johnse Hopkinse (JHU), která situaci kolem koronaviru dlouhodobě sleduje.

Celkem evidují podle JHU Spojené státy už téměř 61 000 mrtvých s covidem-19. Rusko oznámilo, že počet potvrzených případů nákazy koronavirem v zemi přesáhl 100 000.

Naopak v pevninské Číně za posledních 24 hodin přibyly jen čtyři případy nákazy koronavirem.

Po dvou dnech poklesu ve čtvrtek denní bilance mrtvých opět vzrostla. Podle JHU zemřelo za posledních 24 hodin ve Spojených státech 2502 lidí s covid-19. Celková bilance od počátku epidemie dosáhla krátce po půlnoci SELČ 60 853 mrtvých.

Spojené státy jsou zdaleka nejvíce postiženou zemí. Nákaza koronavirem SARS-CoV-2 se tu prokázala už u více než 1 038 000 lidí. Druhou nejvíce zasaženou zemí světa je Španělsko s 212 917 potvrzenými případy infekce. V počtu obětí následuje po USA Itálie (203 591 mrtvých).

Podle agentury Reuters se situace blíží k bodu, kdy bude horší než kterákoli chřipková sezóna od roku 1967.

Nejhorší chřipková sezóna v posledních letech byla ta z přelomu let 2017 a 2018, kdy zemřelo podle odhadu Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) více než 61 000 lidí.

Horší byly už jen bilance v letech 1967 (100 000 mrtvých), 1957 (116 000) a v roce 1918, kdy španělská chřipka zabila ve Spojených státech 675 000 lidí.

Počet potvrzených případů nákazy koronavirem v Rusku přesáhl 100 000, oznámily dnes tiskové agentury s odvoláním na krizový štáb. V zemi s přibližně 146 miliony obyvatel za uplynulých 24 hodin přibylo 7099 nových případů, což zvýšilo jejich celkový počet na 106 498. Zemřelo 1073 lidí. Z nemoci covid-19, kterou koronavirus způsobuje, se uzdravilo 11 619 lidí, dodala agentura TASS.

Postiženo je všech 85 regionů nejrozlehlejší země světa. Nejhorší zůstává situace v Moskvě, kde se potvrdilo 3093 nových případů, poznamenal list Kommersant. Deník také upozornil, že podle údajů americké Univerzity Johnse Hopkinse se Rusko v počtu infikovaných nyní nachází na osmé příčce ve světě.

Prezident Vladimir Putin kvůli pandemii prodloužil období pracovního klidu do 11. května, od následujícího dne má podle hlavy státu následovat postupné uvolňování platných omezení. Vše ale ještě bude záviset na ukázněnosti obyvatel za nadcházejících květnových svátků. Úřady doporučují Rusům „nerozšiřovat okruh přátel“ a zdržet se popíjení alkoholu, dodal deník na svém webu.

Všichni čtyři lidé, u kterých se nově prokázala nákaza virem SARS-CoV-2, se infikovali podle čínských úřadů v cizině. Čínští zdravotníci identifikovali také 33 lidí, kteří se nakazili koronavirem, nevykazují ale příznaky nemoci covid-19. O den dříve bylo nových případů lidí bez příznaků 26. I tito lidé přitom mohou virus šířit.

Koronavirem se v pevninské Číně od počátku epidemie na konci loňského roku nakazilo podle oficiálních údajů celkem 82.862 lidí. S tímto počtem je země až desátou nejpostiženější na světě. Nejvíce nakažených mají nyní Spojené státy, Španělsko a Itálie.

S nemocí covid-19 od počátku epidemie v pevninské Číně zemřelo 4633 lidí. V tomto případě je Čína ve světovém žebříčku až jedenáctá. Na prvních třech pozicích jsou USA, Itálie a Británie.

Jižní Korea nehlásí žádné domácí případy nákazy

Jižní Korea poprvé od vrcholu epidemie covidu-19 nehlásí žádné domácí případy nákazy koronavirem. Všechny čtyři nové případy infekce se potvrdily u lidí, kteří přicestovali z ciziny, informovala ve čtvrtek agentura Reuters. S nemocí covid-19 za posledních 24 hodin v zemi zemřel jen jeden člověk.

V Jižní Koreji se nákaza virem SARS-CoV-2 potvrdila celkem u 10 765 lidí, z nichž 247 s covidem-19 zemřelo. V posledních týdnech ale počet nakažených klesá. Více než dvě desítky nových případů infekce za den Jižní Korea hlásila naposledy 17. dubna.

Ve čtvrtek místní centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (KCDC) uvedlo, že poprvé od vrcholu epidemie z 29. února se všichni lidé, u kterých se nově nákaza potvrdila, nakazili v cizině.

V Jižní Koreji se začal počet nakažených prudce zvyšovat v polovině února 

poté, co se nákaza rozšířila mezi členy náboženského hnutí Sinčchondži ve městě Tegu. Brzy bylo v Jižní Koreji mnohem více potvrzených případů koronavirové nákazy než kdekoli jinde mimo Čínu. Země ale následně zahájila rozsáhlé testování a zavedla opatření omezující kontakty mezi lidmi, čímž se nárůsty potvrzených případů podařilo zmírnit.

Budete mít zájem:  Pijete mléko z mlékomatů? Dodržujte některé zásady

Thajsko otevře obchody a restaurace, Tokio prodlouží stav nouze

V Thajsku se v neděli znovu otevřou malé obchody, pouliční stánky, restaurace mimo nákupní centra, kadeřnictví, venkovní sportoviště a parky. V platnosti až do konce května naopak zůstane noční zákaz vycházení a zákaz prodeje alkoholu. Japonská vláda podle místního tisku pravděpodobně v pátek o další měsíc prodlouží stav nouze, platný zatím do 6. května.

Thajsko ve čtvrtek ohlásilo sedm nových případů infekce, nikdo další na komplikace spojené s nemocí covid-19 nezemřel. Od lednového propuknutí epidemie se koronavirem nakazilo v zemi 2954 lidí a 54 infikovaných zemřelo. Denní přírůstky nakažených jsou už čtvrtým dnem v řadě pouze jednociferné.

Zastavit šíření koronaviru se zatím nedaří v Japonsku, které od začátku epidemie registruje více než 14 000 potvrzených případů a 436 úmrtí. Nejvíce infekcí bylo zaznamenáno v metropoli Tokiu, a sice přes 4000.

Ve čtvrtek tam přibylo dalších 46 nakažených. Japonsko je kritizováno, že uskutečňuje jen malé množství testů na přítomnost koronaviru u obyvatel.

Na tisíc lidí Japonsko provádí 1,3 testu, zatímco Jižní Korea 12 testů a Spojené státy 18, píše agentura Reuters.

Ve Španělsku za poslední den zemřelo 268 lidí nakažených

Ve Španělsku za poslední den zemřelo 268 lidí nakažených koronavirem, což je 

nejnižší počet za skoro šest týdnů, uvádí dnes agentura Reuters s odvoláním na tamní ministerstvo zdravotnictví. Celková bilance mrtvých se tak k dnešku zvýšila na 24 543 ze středečních 24 275.

  • Koronavirem se ve Španělsku doposud nakazilo 213 435 lidí. Od středy přibylo 
  • 518 infikovaných. Ve Španělsku už více než měsíc platí přísná karanténní 
  • opatření, kvůli nimž se ekonomický a společenský život v této zemi, která patří k nejvíce zasaženým na světě, prakticky zastavil.

Nových případů nákazy je v Německu 1478

V Německu přibylo dalších téměř 1500 případů nákazy koronavirem. Celkem tak v zemi od počátku epidemie odhalili už skoro 160 000 infikovaných, informoval dnes Institut Roberta Kocha (RKI). Uzdravených je za poslední den ale dvakrát více než nově nakažených. S nemocí covid-19 v Německu, které má 83 miliony obyvatel, zemřelo dosud 6288 lidí.

Zatímco ve druhé polovině minulého týdne počet nových případů nákazy klesal 

a v pondělí Německo hlásilo jen 1018 nových případů, od úterý nakažených opět přibývá. V úterý jich RKI hlásil 1144, ve středu 1304 a dnes 1478. Celkem se k dnešku v zemi potvrdilo 159 119 nákaz virem SARS-CoV-2. Reprodukční číslo, tedy údaj o tom, kolik jeden infikovaný v průměru nakazí dalších osob, kleslo na 0,76.

V uplynulých 24 hodinách v Íránu zemřelo dalších 71 lidí nakažených koronavirem, čímž bilance mrtvých v zemi vystoupila na 6028. S odvoláním na sdělení íránského ministerstva zdravotnictví o tom informovala agentura Reuters.

Nákaza virem, jenž způsobuje respirační onemocnění covid-19, se dosud v jedné z nejhůře zasažených zemí Blízkého východu potvrdila u 94.640 lidí.

Země díky klesajícímu trendu šíření nákazy částečně obnovila hospodářské aktivity. Lidé se mohli vrátit do obchodů, na tržiště nebo do parků. Dále má však platit zákaz shromažďování, což se dotkne věřících o muslimském postním měsíci ramadánu, který začal před týdnem.

Ukrajina má přes 10 tisíc potvrzených případů

Ukrajina má nyní 10 406 potvrzených případů nákazy koronavirem, v souvislosti s nemocí covid-19 zemřelo zatím 261 lidí, uvedl ve čtvrtek ministr zdravotnictví Maksym Stepanov. V zemi s přibližně 42 miliony obyvatel se 1238 pacientů uzdravilo z covidu-19, který koronavirus způsobuje.

„K poklesu nedošlo,“ konstatoval list Ukrajinska pravda k údajům, že za uplynulých 24 hodin zdravotníci zaznamenali 540 nových případů, dalších 11 pacientů podlehlo komplikacím a 125 lidí se uzdravilo. Mezi 10 406 potvrzenými případy je 717 dětí a 2063 zdravotníků.

Ukrajinská vláda, která prodloužila protinákazová opatření do 11. května, očekává vrchol pandemie v zemi počátkem příštího měsíce, dodala agentura Reuters.

Přehled 15 zemí, kde se z covidu-19 vyléčilo největší procento lidí:

ZEMĚ PROCENTO UZDRAVENÝCH UZDRAVENÝCH NAKAŽENÝCHNAKAŽENÝCH NA MILIONMRTVÝCH
Čína 94 77 610 82 862 58 4633
Island 92 1656 1797 5266 10
Thajsko 91 2684 2954 42 54
Austrálie 85 5715 6752 265 91
Jižní Korea 84 9059 10 765 210 247
Nový Zéland 84 1241 1476 306 19
Lucembursko 83 3134 3769 6021 89
Rakousko 83 12 779 15 402 1710 580
Írán 79 73 791 93 657 1115 5957
Slovinsko 77 1091 1418 682 89
Švýcarsko 77 22 600 29 407 3398 1716
Německo 75 120 400 161 539 1928 6467
Ázerbájdžán 72 1267 1766 174 23
Dánsko 71 6366 9008 1555 443
Malajsie 69 4087 5945 184 100

Aktuální informace k chřipkové sezóně 2016/2017

Nižší vlhkost vzduchu a méně slunečného záření v nadcházejících měsících prodlužují životaschopnost chřipkových virů v prostředí.

Ideální podmínky pro přežití viru proto vznikají v zimním období. Ve světě mimo pandemické období chřipka každoročně způsobí 3 – 5 mil. závažných infekcí, z kterých 250 tis. až 500 tis. končí fatálně.

Česká republika má za uplynulé roky desítky přímých obětí chřipky a stovky nepřímých dekompenzací základní nemoci (hypertenze, cukrovka apod.) nebo superinfekcí, když na chřipku nasedne např. pneumokok a způsobí fatální zápal plic.

Podle údajů SZU se v ČR v rámci poslední chřipkové sezóny 2015/2016 vyskytlo 291 těžkých chřipkových infekcí, z toho 84 smrtelných případů způsobených u pacientů ve věku od 5 měsíců do 95 let.

„V současné sezóně 2016/2017 prozatím dominuje virus chřipky typu A H3N2, o něco méně se vyskytuje typ B, oba zatím však jen sporadicky bez epidemií. Momentálně převládají spíše nechřipkové adenoviry a rinoviry.

Vloni byl nejčastější typ A H1N1 způsobující těžké případy infekce i u nerizikové části populace. Pro současnou sezónu jsou v České republice k dispozici jen dvě vakcíny – štěpená vakcína (Vaxigrip) a subjednotková (Influvac)“, uvádí Doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D.

, prezident Fóra infekční, tropické a cestovní medicíny.

Vylučování viru chřipky trvá v průměru 5 dnů, u dětí však až 2 týdny a u imunodeficitních osob dokonce i delší dobu. K přenosu dochází nejen přímo vzduchem ale i nepřímou cestou prostřednictvím kontaminovaných předmětů a rukou.

Schopnost jeho přežití v životaschopné formě na kůži se odhaduje na 5 minut, na pevných neporózních materiálech (plast, kov) vydrží až 2 dny. Pokud je virus chřipky obalený hlenem, přežívá až 17 dnů. Ve zmraženém stavu přežívají viry chřipky velmi dlouhou dobu, až desítky let.

Inaktivaci lze dosáhnout především teplem, nízkým pH a dezinfekcí.

„Současná proočkovanost v České republice je na úrovni 5- 7%  Žádná vyspělá země západní Evropy na tom není hůř! U seniorů v ČR se odhaduje 20-30 % přičemž Světová zdravotnická organizace doporučuje alespoň 75%. Jejich včasná preventivní vakcinace přitom snižuje riziko úmrtí až o 80 %“, uvádí Doc. MUDr. Rastislav Maďar, prezident Fóra infekční, tropické a cestovní medicíny.

Za Českou republikou v tomto ukazateli v rámci Evropy jsou hlavně balkánské země a bývalé země SSSR. Na další příčce pod Českou republikou je Kazachstán.

Proočkovanost proti chřipce je v USA každoročně mezi 40 – 50 % populace, v Kanadě, cca 30 %, víc než 20 % v Argentině, Chile, Panamě i v Mexiku. Evropské země Velká Británie, Finsko, Irsko a země Beneluxu jsou na úrovni 25%. V dalších zemích např. v Německu, Itálii, Izraeli, Maltě a Portugalsku je očkován každý pátý obyvatel (přes 20 %). Těsně pod touto hranicí je Španělsko.

„Velkým problémem je i nedostatečná očkovanost zdravotnických pracovníků. Riskují svoje zdraví, ale ohrožují i svoje rodiny a především pacienty“, doplňuje Doc. MUDr. Rastislav Maďar.

Očkují se nejen dospělí ale i děti od 6 měsíců věku. V loňském roce se těžká chřipka vyskytla i ve velmi nízkém věku. Novorozence a nejmenší děti mohou chránit rodiče, prarodiče a další nejbližší kontakty svým očkováním. Očkování proti chřipce je vhodné i před pokusy o početí v rizikové sezóně.

U prvního očkování dítěte proti chřipce v životě se doporučují 2 dávky v odstupu 4 týdnů. Do 3 let věku je vhodné snížit dávku vakcíny na poloviční objem tj. 0,25 ml. Očkuje se přednostně do svalu ramena, u malých dětí do stehenního svalu.

Vakcínu proti chřipce lze aplikovat v jeden den s jinou neživou i živou očkovací látkou, vždy však samostatně do jiného ramena. Vzhledem k téměř identickým rizikovým skupinám je vhodná simultánní aplikace s pneumokokovou vakcínou.

Pokud nejsou vakcíny aplikované v jeden den, je nutné dodržet standardní odstup alespoň 2 týdny po neživých a 4 týdny po živých vakcínách.

Proč se bojíme ptačí chřipky

Celkem umírá ročně na všechna onemocnění (včetně úrazů) 57 milionů mužů, žen i dětí na celém světě, z toho na infekční nemoci téměř pětina. Vůbec nejvyšší počty úmrtí způsobují respirační infekce zejména dolních cest dýchacích. Za velmi závažná onemocnění se pokládají tuberkulóza, malárie a aids.

Budete mít zájem:  Cukrovku má 1 z 500 českých dětí. Může za to hygiena?

Odhaduje se, že latentně jsou tuberkulózou zasaženy 2 miliardy lidí a každoročně se jí nakazí 8 milionů. Nemocných malárií je 275 milionů a 40 milionů lidí má aids. Hrozivá a v určitém ohledu zbytečná jsou střevní a průjmová onemocnění, na která umírají hlavně děti do 5 let.

Po léta přetrvává statistika, která dokumentuje, že každé 3 vteřiny umírá na infekční onemocnění malé dítě, z toho 99 % na zápal plic.

V souvislosti s těmito čísly stojí za zamyšlení, proč se už delší dobu laická i odborná veřejnost obává ptačí chřipky, která byla poprvé identifikována v Itálii r. 1900 a dosud na ni nezemřelo ani sto lidí.

Proč se stejnou měrou neobáváme nemocí, jejichž původci byli určeni teprve nedávno? Vždyť ještě předloni byl středem pozornosti zcela nově se vynořivší virus vyvolávající těžké plicní selhání (SARS).

Zapomněli jsme, že téměř každoročně propukají nová onemocnění způsobovaná neznámými viry (i jinými mikroorganizmy)? Jen za poslední půlstoletí se jich objevily asi čtyři desítky (viz Vesmír 82, 443, 2003/8).

Chřipková onemocnění by měla být posuzována z obou uvedených pohledů. Chřipka sice každoročně epidemicky zasáhne řadu zemí, ale její oběti zdaleka nedosahují počtů každoročních úmrtí na zmíněná infekční onemocnění.

Bojíme se snad proto, že chřipkové viry jsou velmi variabilní a že by stačilo, aby si nové varianty, dosud přenášené ze zvířat na člověka, našly přímé cesty přenosu mezi lidmi a vyvolaly pandemii? (Pandemie „španělské“ chřipky, dosud nejhorší ze všech, si vyžádala během 16 týdnů více životů než všechny infekční nemoci na celém světě za několik let.)

Proč se ale nebojíme nedostatečně prozkoumaných původců nových onemocnění? Jsme si jisti, že se nové viry nemohou měnit podobně, jak se očekává od viru ptačí chřipky, a že se „nenaučí“ epidemicky se šířit? Viry, které jsou příčinou nových nemocí, a nové varianty chřipkových virů mají v přírodě zhruba stejné zdroje a není důvod, proč by základní mechanizmy jejich šíření neměly být principiálně podobné. Odborníci i novináři by v tomto smyslu měli informovat veřejnost objektivně a uvážlivě, nikoliv se soustředit na nemoc jedinou a pokaždé vyvolat novou „epidemii strachu“, jak to zmiňoval známý publicista Lewis Thomas před více než třiceti lety.

Je však možné, že strach z chřipkových onemocnění vyplývá z historické zkušenosti lidstva. Chřipka se v posledním století několikrát téměř bleskově vynořila ze zdánlivě odlehlých ohnisek a ve formě epidemií postihla rozsáhlá území nebo jako pandemie obletěla svět, přičemž skosila miliony lidí.

Na rozdíl od předchozích století, v nichž se střídaly epidemické nemoci, jejichž původci byly hlavně bakterie, by se zdálo, že se chřipkové viry staly patogenními poměrně nedávno.

Chřipka však napadala lidi od dob, kdy začali počátkem neolitu opouštět sběračsko-lovecký způsob života a zakládat prvá sídliště, což znamenalo do té doby nebývalé zvýšení počtu lidí na poměrně malých plochách a vyšší pravděpodobnost přenosu infekcí.

Trvalejší usídlování na jednom místě bylo podmíněno zvýšeným přísunem potravin, který mohlo zajistit jen zemědělství. Pěstování obilnin provázela domestikace zvířat, a tedy kontakt s novými, potenciálně patogenními mikroorganizmy. Nejpravděpodobnějšími původními nositeli chřipkových virů byli drůbež, prasata a koně.

Virus stále koluje zejména ve velkochovech a schopnost chřipkového viru měnit povrchové proteinové struktury je přisuzována právě neustálému koloběhu mezi domácími zvířaty navzájem a také mezi domácími zvířaty a lidmi.

Zpočátku se chřipka přisuzovala vlivu škodlivých výparů (miazmat) nebo nepříznivému postavení planet a hvězd. Výstižně označuje domnělou příčinu onemocnění chřipkou její italský název „influenza“ (viz lat. influere – vtékat, vloudit se).

První chřipková epidemie byla zaznamenána již r. 1387. V důsledku obchodních styků po objevení Ameriky se začala chřipka šířit pandemicky a objevila se až v Polynésii. Předpokládá se, že od 16. do 19. století propuklo nejméně deset epidemií nebo pandemií.

V roce 1833 proběhla pandemie, jež si vyžádala desetitisíce životů a snížila počet obyvatel v evropských velkých městech téměř na 50 %.

V letech 1889–1890 bylo pandemické šíření „asijské“ chřipky urychleno železnicí. V květnu 1889 vypukla v Buchaře, v říjnu zasáhla Tomsk. V prosinci udeřila v Severní Americe a v únoru až dubnu 1890 se šířila v Jižní Americe, Indii a Austrálii.

Vyznačovala se vysokou úmrtností (1 úmrtí na 1000 onemocnění). Jen v Evropě zemřelo čtvrt milionu lidí, což byl poměrně vysoký počet na dobu, která byla právem hrdá na úspěchy mikrobiologie (R. Koch, L.

Pasteur) i úspěchy, jichž bylo dosaženo při zavádění hygienických a asanačních opatření (R. Virchow, J. Lister).

V roce 1918, ke konci prvé světové války, kdy lidé už na poslední pandemii zapomněli pro jiné starosti, udeřila „španělská“ chřipka. Historie jejího šíření je poučná dodnes (viz rámeček 1 ).

Epidemie chřipek způsobené dalšími variantami chřipkového viru pak už naštěstí nikdy nedosáhly takových rozměrů (v letech 1957–1958 skosila „asijská“ chřipka 1,5 milionu lidí, 1968–1969 hongkongská chřipka 0,75–1 milion lidí; prasečí chřipka r. 1976 v New Jersey ani ruská chřipka r. 1977 již tolik obětí neměly).

Současný výzkum dokládá, že nízkopatogenní viry ptačí chřipky (LPAI, Low Pathogenic Avian Influenza), které určitou dobu cirkulují u drůbeže, se mohou změnit a stát se pro své hostitele vysoce virulentní (HPAI, Highly Pathogenic Avian Influenza).

Během epidemie u drůbeže v letech 1983–1984 v USA, jejíž příčinou byl zpočátku málo virulentní virus, vzrostla virulence během šesti měsíců do té míry, že úhyn v chovech dosáhl téměř 90 %. Likvidace více než 17 milionů kusů stála 65 milionů dolarů. Epidemie ptačí chřipky v Mexiku r.

1992 byla také vyvolána málo virulentními kmeny, které se však poměrně rychle změnily ve vysoce virulentní a epidemii se podařilo utlumit až po třech letech. V letech 1999–2001 se scénář opakoval na drůbežích farmách v Itálii, zlikvidováno bylo 13 milionů ptáků.

První onemocnění člověka dnešním typem ptačí chřipky bylo zaznamenáno r. 1997 při epidemii drůbeže v Hongkongu, kdy se nakazilo 18 lidí, z nichž 6 zemřelo. Do té doby byli odborníci přesvědčeni, že na rozdíl od virů lidské a prasečí chřipky nejsou pro tyto viry v dýchacím ústrojí člověka povrchové buněčné receptory. Zatím však nebyl přímý přenos z člověka na člověka prokázán.

Loni v září se ale na Maltě konala II. evropská konference o chřipce, kde byl zmíněn průkaz viru ptačí chřipky u dvou tygrů a dvou levhartů, kteří byli v zoologické zahradě v Thajsku krmeni kuřaty a uhynuli. Znamená to, že tento virus může mít schopnost šířit se i mezi dalšími druhy.

Vraťme se ještě k původcům nových nemocí.

Odborníci Světové zdravotnické organizace předpokládají, že vysoký potenciál pro epidemické až pandemické šíření mají rovněž arenaviry horečky Lassa a bolivijské hemoragické horečky (Machupo), phlebovirus horečky Rift Valley a filoviry hemoragických horeček Ebola a Marburg.

1) Prozatím si ještě zachovávají poměrně velmi vysokou virulenci, takže jejich ohniska zůstávají geograficky omezena.

Budou však původci nových onemocnění v průběhu příštích desetiletí nebo i staletí procházet podobnými vývojem, podobnými cestami šíření a přizpůsobování, jak tomu bylo za staletí a tisíciletí u virů chřipky? Čekají lidstvo epidemie a pandemie vyvolané novými původci, nebo už budou k dispozici nové účinné preventivní a asanační strategie i léčebné prostředky, které udusí vzplanutí nové epidemie v zárodku? K tomu může přispět celosvětové úsilí, 2) jehož cílem je zabránit epidemickému šíření ptačí chřipky.

Poprvé bylo onemocnění identifikováno mezi americkými vojáky ve výcvikovém táboře Camp Funston (dnes Fort Riley) v zapadlém, řídce zalidněném jihozápadním koutě Kansasu. Jak napsal J. M.

Barry z Centra pro bio-environmentální výzkum z Tulanské a Xavierské univerzity v New Orleans, v té době tam „vůně hnoje znamenala civilizaci“. Lidé chovali drůbež a prasata. Domky a zemljanky s drnovou střechou byly tak běžné, že v jedné z nich byla i pošta.

A právě zde byly shromážděny desetitisíce vojáků, kteří byli po absolvování výcviku přesunováni do amerických základen v Evropě. Do Funstonu přijížděli na návštěvu rodinní příslušníci a přátelé, z Funstonu odcházeli vojáci na dovolenou. To všechno byly poměry typické pro vznik a rychlé šíření epidemií.

Lze je nalézt ve všech oblastech, z nichž se dosud chřipkové epidemie rozšířily, a proto je důležité, aby se odborníci seznámili s místními poměry a přijali účinná opatření, nejen asanační, ale také omezující pohyb lidí.

Mnoho vojáků, kteří přijeli do Funstonu mezi 26. únorem a 2. březnem 1918, už bylo nakaženo. S příznaky chřipky se první z nich hlásil 4. března. Během následujících tří týdnů bylo z 56 200 vojáků soustředěných k výcviku 1100 hospitalizováno. Dalších více než 1000 muselo vyhledat ošetření v zařízeních poblíž tábora. Již 18.

 března hlásila prvá onemocnění střediska Camp Forrest a Camp Greenleaf v Georgii. Koncem dubna se epidemie rozšířila do 24 ze 34 vojenských výcvikových středisek a mezi civilní obyvatelstvo 30 větších měst v USA. V Evropě vypukla chřipka nejprve v Brestu, největším francouzském přístavu, kde se vyloďovaly americké oddíly.

Epidemie přerostla v pandemii.

V době, kdy počet obyvatel na světě činil asi 28 % současného, onemocnělo chřipkou na půl miliardy lidí a podle nejnižších odhadů jí 20–50 milionů lidí podlehlo (některé odhady jdou až ke stu milionů).

Jen amerických vojáků skosila desetkrát více, než jich padlo na evropských bojištích.

Většina obětí zemřela ve velmi krátkém období 16 týdnů mezi polovinou září a polovinou prosince 1918 (viz také Vesmír 76, 367, 1997/7).

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *