Downův syndrom – příznaky, příčiny a léčba

  • Partnerské stránky
  • Downův syndrom – příznaky, příčiny a léčba

Hlavní – Obsah – Sledované vady – Downův syndrom

Downův syndrom patří mezi nejznámější a nejtypičtější syndromy způsobené chromosomální aberací. V klasické formě jde o nejčastější syndrom způsobený trisomií chromosomu a nejčastější vrozenou příčinou mentální retardace.

Historie

Downův syndrom je relativně běžnou chromosomální aberací a je pravděpodobné, že s jeho charakteristickými rysy se setkávala řada lékařů.

První popis syndromu je ovšem přiznáván anglickému lékaři Johnu Langdonu Downovi, který v roce 1866 publikoval svou nejslavnější práci: Observations on an Ethnic Classification of Idiots (London Hospital Reports, 3, s.

259-262, 1866) a po kterém je také syndrom pojmenován. Chromosomální podstata Downova syndromu však zůstala ještě mnoho let skryta. Teprve v roce 1959 byla za příčinu Downova syndromu označena trisomie chromosomu 21.

Zasloužil se o to francouzský genetik a pediatr Jérôme Lejeune, který své výsledky shrnul v práci Etude des chromosomes somatiques de neuf enfants mongoliens (Comptes Rendus Hebd Seances Acad Sci 248 (11), s. 1721–1722, 1959).

Výzkum Downova syndromu však tímto nebyl (a stále není u konce). Kromě dalších specifických cytogenetických forem, které byly objeveny v průběhu následujících let, byl (a dodnes je) výzkum zaměřen i na molekulárně genetické hledisko a identifikaci genů, jejichž trojnásobná přítomnost je za rozvoj typického fenotypu zodpovědná.

Cytogenetika

Z cytogenetického hlediska je v drtivé většině případů Downův syndrom způsoben prostou trisomií chromosomu 21, tedy přítomností tří chromosomů 21 v karyotypu. Příčinou tohoto stavu je proces nondisjunkce – tedy chybného rozestupu chromosomů v průběhu I. či II. meiotického dělení. Tato nondisjunkce nastává nejčastěji na straně matky – tedy v průběhu vývoje oocytu.

Mnohem vzácnější je tzv. translokační forma trisomie 21, u které je nadbytečný chromosom 21 připojen na jiný chromosom. Jde vesměs o různé Robertsonské translokace, u kterých došlo k fúzi dvou akrocentrických chromosomů (chromosomu 21 a jiného, například 14 či 15).

Samotná Robertsonská translokace představuje balancovanou chromosomální aberaci, která u svého nositele nevede ke klinickým projevům (příslušný jedinec má však v karyotypu pouhých 45 chromosomů – neboť dva jsou spojené v jeden celek).

Ovšem existuje zde významné riziko, že nositel balancované translokace předá svému potomkovi jak fúzovaný chromosom složený z chromosomu 21 a jiného akrocentru, tak i samostatný chromosom 21.

Po splynutí této výbavy s chromosomem 21 od druhého rodiče dojde ke vzniku karyotypu, ve kterém bude sice správných 46 chromosomů, ovšem celkem tři kopie chromosomu 21 (dvě samostatné a jedna připojená na jiný akrocentr).

Vzácně se vyskytuje i mosaiková forma Downova syndromu, kdy nadbytečný chromosom 21 nese pouze určitá linie buněk.

V tomto případě došlo buď k chybnému rozestupu chromosomů až v průběhu mitotického dělení při vývoji embrya nebo chromosomální mosaika vzniká z původní kompletní trisomie, kdy u určité části buněk došlo ke ztrátě nadbytečného chromosomu 21 (a tím i k obnovení normálního karyotypu). Klinická závažnost takovéto formy je závislá na procentuálním zastoupení linie s trisomickým karyotypem.

Molekulární genetika

Z molekulárně-genetického hlediska je Downův syndrom velice komplikovanou klinickou jednotkou. Patologický fenotyp totiž není způsoben nefunkčními geny, jako je tomu například u Hemofilie a jiných monogenně podmíněných chorob.

Naopak – zde se uplatňují zcela funkční geny (a to stovky genů!), ovšem nesprávné je celkové množství genetické informace.

Navíc je pravděpodobné, že na patogenezi Downova syndromu se podílejí jak kódující, tak nekódující sekvence chromosomu 21 a dále také komplexní interakce těchto sekvencí s ostatními součástmi genotypu.

V současné době již bylo identifikováno několik genů, které se na rozvoji fenotypu Downova syndromu pravděpodobně podílejí. Jde například o sérii genů, označovaných jako DSCR (Down Syndrome Critical Region, DSCR 1-4), nebo gen APP (Amyloid Beta A4 Precursor Protein; 21q21), potenciálně spojeného se vznikem Alzheimerovy choroby.

Klinický obraz

Downův syndrom je choroba s komplexním fenotypovým projevem. Existuje celá řada typických projevů tohoto syndromu a pak mnoho dalších znaků, které jsou s Downovým syndromem spojeny méně pevně. Celkově lze shrnout, že projevy Downova syndromu mohou být variabilní, přičemž největší variabilita je u mosaikových forem.

Typická facies je u Downova syndromu způsobena oční řasou – epikantem a vzhůru směřující oční štěrbinou, nízko posazenými ušima a zvětšeným jazykem – makroglosií. Dříve používaný termín ‚mongolismus‘ se však dnes již nepoužívá.

Dalšími typickými projevy syndromu jsou: generalizovaná svalová hypotonie, těžká mentální retardace, přidružené vrozené vady – zejména vrozené vady srdce (otevřená Botallova dučej či defekt atrioventrikulárního septa).

Průměrná doba přežití činí něco málo přes 40 let, postižení jedinci často umírají právě na rizika spojená s vrozenými srdečními vadami. Popisováno je zvýšené riziko některých nádorových onemocnění (leukémií) a riziko rozvoje Alzheimerovy choroby.

Muži s Downovým syndromem jsou neplodní, u žen bylo výjimečně narození potomka zaznamenáno.

Prenatální diagnostika

V současné době není možné Downův syndrom kauzálně léčit. Existuje možnost symptomatické léčby, například chirurgické korekce srdečních nebo jiných strukturních vrozených vad, ovšem symptomatickou léčbou možnosti lékařského zásahu končí. Z tohoto důvodu je důležitá především prevence.

Díky prenatální diagnostice je možné velice významně snížit incidenci Downova syndromu u narozených. Významná část prvotrimestrálního i druhotrimestrálního screeningu vrozených vad je zaměřená na odhalení zvýšeného rizika chromosomálních aberací – včetně Downova syndromu.

Pomocí biochemických markerů (zejména PAPP-A, hCG) a ultrazvukových markerů (nuchální translucence, přítomnost nosní kosti, délka stehenní kosti apod.

) jsou v souvislosti s věkem matky (vyšší věk matky znamená vyšší populační riziko chromosomálních aberací) vytipována těhotenství s vyšším rizikem Downova syndromu (mluvíme o pozitivním screeningu).

V tomto případě je doporučena konzultace u klinického genetika, který může nabídnout provedení některé z invazivních vyšetřovacích metod (amniocentéza, odběr choriových klků, kordocentéza) za účelem získání vzorku pro vyšetření karyotypu plodu. Dnes je již možná i tzv. rychlá diagnostika pomocí QFPCR. V případě potvrzení trisomie 21 u plodu je těhotné nabídnuto umělé ukončení těhotenství.

Postnatální diagnostika je opět založena na ověření karyotypu narozeného dítěte cytogenetickým vyšetřením. Podezření na tento syndrom je zpravidla vysloveno na základě typického klinického obrazu.

MKN-10 klasifikace

(viz Přehled kapitol, podkapitol a skupin MKN-10)

  • Q90.0 Trisomie 21‚ meiotická nondisjunkce
  • Q90.1 Trisomie 21‚ mosaika (mitotická nondisjunkce)
  • Q90.2 Trisomie 21‚ translokace
  • Q90.9 Downův syndrom NS (nespecifikovaný)

Epidemiologie

Díky moderním metodám prenatální diagnostiky se v České republice podařilo výrazným způsobem snížit incidenci Downova syndromu u narozených dětí. Literární incidence Downova syndromu je uváděna okolo 1:500-1000 narozených. V ČR činila tato incidence v roce 2007 více jak 1:2500 narozených.

Celková incidence Downova syndromu (se započítáním prenatálně diagnostikovaných – a pro tuto diagnózu ukončených případů) v ČR však stoupá.

Pravděpodobně se na tom podílí jak lepší a časnější diagnostika (umožňuje diagnostikovat a zaregistrovat takové případy, které by se časně potratily a tím unikly oficiální registraci) tak i nepříznivý trend – v rámci kterého se zvyšuje průměrný věk rodiček.

Incidence Downova syndromu (DS) v ČR

RokNaroz.DS nar.DS PrnDg.DS celkemIncid. nar.Incid. celk.Ef. PrnDg.
2001 90978 47 94 141 5,17 15,50 66,67
2002 93047 50 102 152 5,37 16,34 67,11
2003 93685 63 116 179 6,72 19,11 64,80
2004 97664 47 122 169 4,81 17,30 72,19
2005 102498 54 152 206 5,27 20,10 73,79
2006 105831 44 171 215 4,16 20,32 79,53
2007 114642 42 196 238 3,66 20,76 82,35
2008 119570 35 219 254 2,93 21,24 86,22

Naroz. = Počet narozených v ČR; DS nar. = Případy Downova syndromu u narozených; DS PrnDg. = Případy Downova syndromu prenatálně diagnostikované; DS celkem = Případy Downova syndromu celkem; Incid.

nar. = Incidence Downova syndromu u narozených (přepočteno na 10 000); Incid. celk. = Incidence Downova syndromu celková (přepočteno na 10 000); Ef. PrnDg. = Efektivita prenatální diagnostiky (v procentech).

Downův syndrom – příznaky, příčiny a léčba

Downův syndrom – příznaky, příčiny a léčba

Možná léčba Downova syndromu s pomocí látky obsažené v zeleném čaji

Downův syndrom je pravděpodobně nejznámější z genetických syndromů způsobených abnormálním počtem chromozomů – nadpočetným chromozomem 21. Je to nejčastější chromozomální aberací podmíněná příčina opožděného psychomotorického vývoje vůbec.

Geny uložené na chromozomu 21 jsou v buňkách přítomné ve třech kopiích, což způsobuje narušení potřebné rovnováhy jejich exprese.

Z tohoto úhlu pohledu jsou to právě správně fungující geny z chromozomu 21, které jsou buňkou využívány (exprimovány) v nadměrném množství, které díky vzniklé nerovnováze způsobí u daného jedince patologické projevy spojené se syndromem – například srdeční vady, či výše zmíněné opoždění psychomotorického vývoje.

Právě na ovlivnění exprese těchto genů se zaměřují experimentální studie zkoumající možnosti alespoň nějaké léčby (dosud neléčitelného) Downova syndromu. Novinky v této oblasti nabízí například čerstvě publikovaná studie španělských autorů, zaměřená na vliv látky EGCG (obsažené mimo jiné v zeleném čaji) na utlumení exprese genu DYRK1A za účelem zlepšení psychických schopností pacientů s Downovým syndromem.

Budete mít zájem:  Kardiomyopatie (onemocnění srdečního svalu) – příznaky, příčiny a léčba

Downův syndrom – příznaky, příčiny a léčba

Na úrovni chromozomální je tedy příčina syndromu víceméně „jasná“: karyotyp jedinců s Downovým syndromem obsahuje místo normálního počtu 46 chromozomů (23 párů) také nadpočetný chromozom 21; v malém procentu případů se tento nadpočetný chromozom může nacházet v komplexu s jiným chromozomem, nebo být přítomen jen v určitém procentu buněk (chromozomální mozaika) (Gardner a Sutherland, 2004).

Na molekulárně genetické úrovni je pochopení příčiny Downova syndromu o poznání složitější. U Downova syndromu nepůsobí patologicky mutace jednotlivých genů, patologická je přítomnost celého nadpočetného chromozomu 21, byť by všechny geny (resp. alely) z tohoto chromozomu byly zcela v pořádku.

Zjednodušeně řečeno – u Downova syndromu dochází k nadměrné expresi genů uložených na chromozomu 21, což způsobuje nerovnováhu v celkové genové expresi a tím mimo jiné k ovlivnění různých regulačních signálních drah (Patterson, 2007). Na chromozomu 21 jsou přitom lokalizovány více jak dvě stovky genů,  funkce řady z nich ještě není zcela známá.

Naopak u vybraných genů – např. APP, BACE2, PICALM, APOE, GATA 1, JAK 2, CRELD 1 a DSCAM víme, že jsou přímo spojeny s kardiologickými, neurologickými či hematologickými projevy Downova syndromu (Aasim et al., 2015). V této souvislosti byl popsán i gen DYRK1A, kterým se budeme v další části ještě zabývat.

Kóduje protein s tyrozin-kinázovou aktivitou, který se uplatňuje v buněčné signalizaci a je důležitý pro správný vývoj nervové soustavy (Lepagnol-Bestel et al. 2009).

Downův syndrom je nejčastější syndrom způsobený chromozomální aberací. Celkový počet narozených dětí s tímto syndromem však klesá. Díky pokročilým metodám prenatální diagnostiky je většinu případů Downova syndromu možné diagnostikovat již v průběhu těhotenství.

Řada těhotných pak (s ohledem na platnou legislativu) v této situaci volí možnost umělého ukončení těhotenství. Například v České republice (v r.

2009) byla celková četnost Downova syndromu 21,63 na 10 000 živě narozených, ovšem četnost u živě narozených dětí byla pouze 4,14 na 10 000 živě narozených (Šípek et al., 2013).

V současné době nelze Downův syndrom cíleně léčit ani vyléčit. Možná je pouze tzv. symptomatická terapie, která spočívá například v chirurgickém řešení vrozené srdeční vady. Řada vědeckých týmů se ovšem snaží o zavedení cílenější terapie, která by působila právě skrze ovlivnění exprese genů z nadpočetného chromozomu 21.

A tím se dostáváme právě k nové studii španělských vědců (de la Torre et al., 2016), která bylaDownův syndrom – příznaky, příčiny a léčba nyní publikována v časopise The Lancet Neurology. Vědci se zabývali účinkem látky EGCG (epigalokatechin galát) u dospělých osob s Downovým syndromem. EGCG je relativně známá látka, hojně obsažená v zeleném čaji. Dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie trvala celkem 12 měsíců, a účastnilo se ji dohromady 84 osob s Downovým syndromem ve věku 16-34 let. Obě skupiny pacientů (skupina, která dostávala placebo, i skupina, které byl podáván EGCG) se účastnily stejného tréninku kognitivních funkcí. Výsledky studie ukázaly významné zlepšení vybraných kognitivních funkcí (například v oblasti adaptivního chování či obrazové paměti) po 12 měsících užívání EGCG. Vědci předpokládají, že EGCG může do jisté míry kompenzovat nadměrnou expresi výše zmiňovaného genu  DYRK1A  a tím tak zmírňovat projevy Downova syndromu – alespoň v oblasti kognitivních funkcí (de la Torre et al., 2016).

Dá se předpokládat, že s postupem času bude známo více látek, které budou obdobným způsobem ovlivňovat fenotyp Downova syndromu.

Komplikací tohoto způsobu léčby je nepochybně fakt, že abnormální genová exprese u Downova syndromu se uplatňuje již v prenatálním období, řada vývojových aspektů u Downova syndromu tak může být ovlivněna již nevratně.

Přesto jde o významný pokrok v léčbě chorob ze skupiny chromozomových aberací, které byly dosud prakticky neléčitelné.

Autor: MUDr. Antonín Šípek

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Downův syndrom: příznaky, léčba (Down syndrome)

Je nejčastější a nejznámější genetická chromozomální vadačlověka. Zároveň je také nejznámější genetickou příčinoumentální retardace.

Tímto syndromem je postižen asi 1 novorozenecz 900.

 Velmi ovšem záleží na věku budoucí matky, pokud je její věknapříklad vyšší než 35 let, zvýší se výskyt vady až na1 novorozence ze 400, v případě 40letých maminek je již prevalence1 ze 100.

Buňky (vyjma pohlavních buněk) normálního člověka obsahují46 chromozomů, to jsou dvě sady po 23 chromozomech.

Jednu sadu získá plodod otce druhou od matky, protože každá pohlavní buňka nese pouze23 chromozomů. Problémem u Downova syndromu je přítomnost47 chromozomů, konkrétně má pacient tři 21.

 chromozomymísto dvou (trisomie 21. páru chromozomů). Toto je příčina u téměř95 procent pacientů.

U daleko menší skupiny lidí trpících touto vadou je takzvanýmozaicismus. To znamená, že některé buňky mají47 chromozomů a ostatní buňky správných 46. Na poměru těchto dvouskupin buněk také záleží výsledné postižení člověka.

Další možností vzniku vady je nález Robertsonskétranslokace, kdy má pacient 46 chromozomů, ale na jednom z nich jepřipojený další 21. chromozom a vzniká takzvaný translokovaný chromozom.Poslední velice zřídka se vyskytující příčinou je duplikace23. chromozomu, kdy vznikne kousek dalšího chromozomu (částečná trisomie21. páru chromozomů).

Rizikové faktory Downova syndromu  

Nejdůležitějším rizikovým faktorem je věk matky.Pouze z hlediska výskytu Downova syndromu se jeví jako nejoptimálnějšívěk pro početí zdravého potomka 20-24 let. Později výskyt postiženýchdětí prudce narůstá. Je zajímavé, že věk otce zřejmě nehraje žádnoudůležitou roli, výzkumy tomu alespoň nenaznačují.

Dalším rizikovým faktorem je budoucí rodič, který máRobertsonskou translokaci. To znamená, že pohlavní buňkyotce nebo matky mohou mít 2 chromozomy spojené (například 221. Chromozomy). Výsledkem při splynutí pohlavních buněk potom budou tři21. chromozomy v buňkách zárodku. Na tomto rizikovém faktoru se můžepodílet matka, ale i otec.

Prevence Downova syndromu  

Nejvýznamnější prevencí této vady je prenatálnídiagnostika. Jedná se o množství vyšetření před narozenímdítěte, které jsou častější u rizikových případů, kdy je matkastarší 35 let atd.

V prenatální diagnostice se používá zejména odběr plodovévody (amniocentéza), dále je možné provést odběr choriovýchklků (CVS) nebo odebrat vzorek pupečníkové krve (PUBS)jehlou přes břišní stěnu matky.

Dále je možné vyšetřit obarodiče geneticky, zdali nemají Robertsonskou translokaci chromozomů,ale to se běžně nedělá.

Takové vyšetření je na místě, pokud serodičům již narodilo dítě s Downovým syndromem a existuje tedy obava, žepřípadný další potomek by mohl být také ohrožen.

Dále během těhotenství je nastávající matka a její plod podrobeniněkolika rutinním ultrazvukovým vyšetřením, která někdy také dokážouodhalit plod s Downovým syndromem.

Příznaky a projevy Downova syndromu  

Tato vada má velmi mnoho typických příznaků, proto se ji podařídiagnostikovat již při narození nebo krátce po něm. Jejich vyjádřeni jeovšem u různých jedinců velmi variabilní. První známkou problému můžebýt svalová hypotonie novorozence. Jedná se o sníženénapětí svalů = snížený svalový tonus.

Dále má pacient malou postavu,krátký tvar lebky (brachycefalii) a s tím související ploché záhlaví.Celý obličej je výrazně okrouhlý. Krk může být velmi krátkýs uvolněnou kůží na týlu, jakoby kůže přebývala. Dále jsou ušníboltce postaveny níže a mají nezvyklý tvar. Na očích můžeme naléztokolo okraje duhovky tzv. Brushfieldovy skvrny.

Jsou to malébílé až nažloutlé tečky na krajích duhovky. Pokud duhovka pozdějizhnědne, skvrny velmi často vymizí. Pacienti s Downovým syndromem majíčasto zvětšený rozbrázděný jazyk, který se jim úplně nevejde do úst,a proto jsou nuceni mít trochu otevřenou pusu. Výsledkem je pocit, že titolidé neustále plazí jazyk.

Charakteristickým rysem je mírné zešikmeníočí a přítomnost epikantu. Epikantus je kožní řasa,která se táhne vertikálně mezi vnitřním koutkem a kořenem nosu. Vzhledvelmi vzdáleně připomíná asijskou rasu, takže historický název proDownův syndrom je mongolismus. Z etických a rasovýchdůvodů je ovšem dnes již nepřijatelný.

Ruce jsou typicky širokés krátkými prsty. Na dlaních můžeme nalézt jednu až dvě rýhy, kterése táhnou napříč celou dlaní (tzv. opičí rýha).

Budete mít zájem:  Znáte hlavní (ne) dietní jídla? toto jsou ty nejznámější

Děti s Downovým syndromem jsou psychomotorickyopožděné. To znamená, že dosahují jednotlivých stádií vývojepozději, než zdravé děti. Dále je pro ně typickáhyperaktivita, která se projevuje roztěkaností,výbušností, nesoustředěností, neklidností a přehnanou aktivitou.

Velmičasté je jejich destruktivní chování. Rozbíjejí předměty, které jenezaujmou nebo jim nerozumí. Na druhou stranu někteří z nich mohou působitzakřiknutým dojmem.

I přesto není chování pacientů překážkou vevývoji! Velmi záleží na rodičovské výchově!Inteligenční kvocient (IQ index) u nich bývá snížen na 30-60 bodů.

Diagnostika Downova syndromu  

Nejspolehlivější vyšetření je genetické, kterémůže odhalit případnou chromozomální aberaci (porucha v počtu čistavbě chromozomů), to se dělá po narození novorozence, kdy vzniknevážné podezřeni Downova syndromu, či se může provést z buněk ploduzískaných z plodové vody, choriových klků či pupečníkové krve. Jakjsme již zmínili, u rizikových párů se mohou vyšetřit genetickyi rodiče. Dále se provádí ultrazvukové kontroly budoucímatky a jejího dítěte. Součástí prenatálního screeningu(tzv. triple test) je odběr krve matky, ze kterého se určí množstvíjistých hormonů a dalších látek, jejichž hodnota je v případě Downovasyndromu změněna. V prenatální diagnostice se po pozitivníchscreeningových testech či z důvodu vyššího věku rodičky dále provádíodběr plodové vody (amniocentéza), odběr choriových klků (CVS) nebo se dáodebrat vzorek pupečníkové krve (PUBS), které se použijí k jižjmenovanému genetickému vyšetření.

Léčba Downova syndromu  

Downův syndrom je genetická vada, takže sama o sobě se léčitnedá. Důležité ovšem je diagnostikovat a léčit projevy akomplikace této aberace.

V případě hypotonie a psychomotorické retardaceje důležitá rehabilitace a individuální speciální vzdělávacípřístup. Díky mnoha vážným komplikacím se pacienti s Downovým syndromemdožívají průměrně 50 let.

Velmi ovšem záleží na etnických asocioekonomických podmínkách.

Komplikace Downova syndromu  

Mezi méně závažné nemoci patří časté infekce horních cestdýchacích a záněty dásní a uší. Zrak bývá často postižen krátko čidalekozrakostí a šilháním (strabismus).

K velmi závažným komplikacímpatří vrozené srdeční vady (Fallotova tetralogie, defekty srdečnípřepážky atd.

) a krevní onemocnění (lymfomy, leukémie), která jsouu nich až 15× častější než u běžné populace! Výjimkou není anireflux žaludeční šťávy do jícnu, onemocnění štítné žlázy(hypotyreóza = nedostatek hormonů štítnice) a další hormonálníonemocnění.

Diskuse o Downově syndromu  

Další názvy: Down syndrome, Lidé s mongoloidním obličejem, mongolismus

Downův syndrom-nejčastější vada

Datum publikace: 03.08.2011

Mezi nejčastější genetické vady plodu patří Downův syndrom. Jak se nemoc projevuje? Co znamená termín mozaicismus a co obnáší screening této vady?

Downův syndrom je genetická vada označována také jako trizomie 21. chromozomu vyskytující se u jednoho z 600 – 800 vzniklých těhotenství.

Co termín trizomie znamená

Každý zdravý člověk se správnou genetickou výbavou má od každého chromozomu jeden pár. Jeden chromozom je získán od matky, druhý od otce. U trizomie dojde k tomu, že jsou na místo dvou chromozomů určitého páru přítomné chromozomy tři (obecně se chybám v uskupení chromozomů také říká chromozomové aberace).Jedinci s Downovým syndromem mají o jeden 21.

chromozom navíc – v takovém případě se jedná o tzv. prostou trizomii. Tato forma onemocnění postihuje většinu lidí s tímto syndromem, odhaduje se, že tvoří více než 90 % takto nemocných.Asi u 5 % postižených Downovým syndromem se nadbytečný 21. chromozom připojí k jinému chromozomu. Této formě se říká translokační forma.

Tato forma je dědičná, tzn. je zděděná od jednoho z rodičů, kteří mají spojené chromozomy ve své genetické výbavě, ale jsou pouze tzv. nosiči genetické vady, tedy – choroba se u nich neprojevuje, ale chyba v genetické výbavě je předávaná dále na potomky.

Ti mohou být také pouhými nosiči vady bez projevů syndromu, pokud ovšem rodič předá svému potomkovi místo jednoho chromozomu 21 tyto chromozomy dva, pak se u nich Downův syndrom projeví.Vzácnou formou Downova syndromu je tzv. mozaicismus – tedy mozaika. To znamená, že chybnou genetickou výbavou jsou postiženy pouze některé buňky, ne celý organismus.

Mozaicismus obecně znamená lehčí formu nemoci, o míře závažnosti rozhoduje především to, které buňky v organismu jsou trizomií zasaženy.

Projevy nemoci

Znaky Downova syndromu jsou patrné již krátce po narození dítěte. Pro novorozence s tímto syndromem jsou typické šikmé oči, které mezi vnitřním koutkem a nosem lemuje rýha, zploštělý nos, široké čelo a krátký silný krk, na kterém je jakoby volná kůže.

Pro syndrom jsou charakteristické i nízce postavené uši a velký jazyk, který později vede k tomu, že má postižený jedinec stále pootevřenou pusu – jazyk se mu do ní nevejde. Narozená miminka mají slabý svalový tonus – svaly miminka jsou velmi slabé, jako by hadrové.

Jak dítě roste, jsou stále patrnější i další znaky nemoci, tedy menší vzrůst, silná postava nebo ruce se silnými krátkými prsty. Na syndrom se váže mnoho dalších komplikací, mezi nejčastější patří srdeční poruchy.

Během krátké doby je na dítěti znatelný i opožděný psychomotorický vývoj – dítě se tedy ani mentálně ani pohybově nevyvíjí tak jak by mělo a je celkově opožděné. Mentální úroveň člověka s Downovým syndromem je snížená a pohybuje se v rozmezí 30-60 bodů inteligenčního kvocientu.

Syndrom je možné odhalit už v těhotenství

Na odhalení vrozených vývojových vad je zaměřen již screening v I. trimestru těhotenství. Screening se provádí v období od 11. do 13. týdne těhotenství.

Součástí vyšetření je biochemický rozbor z krve matky a podrobné ultrazvukové vyšetření plodu, které je mimo jiné zaměřeno na měření tzv. šíjového projasnění. Při něm se zjišťuje množství přechodně nahromaděné tekutiny pod kůží sahající přes hlavu a krk.

Hodnoty šíjového projasnění jsou důležité, protože je prokázáno, že se zvětšením množství nahromaděné tekutiny dochází přímo úměrně ke zvýšení rizika postižení plodu některými typy onemocnění, mezi něž Downův syndrom patří.

Díky prenatálnímu screeningu se výskyt Downova syndromu u narozených dětí snížil na 1 případ na 2000 živě narozených dětí.Riziko vzniku Downova syndromu stoupá s věkem matky. Ve vzácných případech se jedná o dědičnou poruchu.

Do skupiny trizomií vedle Downova syndromu patří i Edwardsův syndrom (trizomie 18. chromozomu) a Patauův syndrom (trizomie 13. chromozomu).

Text vznikl ve spolupráci  s MUDr. Antonínem Šípkem jr. z ÚBLG 1. LF UK a VFN

DOWNŮV SYNDROM: Projevy, příčiny, diagnostika

Zploštělá tvář a šikmé oči – typické znaky dětí s Downovým syndromem. Dnes je tato genetická anomálie dobře odhalitelná již v prvním trimestru těhotenství, avšak stoprocentní diagnóza může být stanovena až po narození. V dnešním, prvním díle článku o Downově syndromu si přiblížíme, co vše tato diagnóza obnáší, jaké jsou její příčiny a zda existuje účinná léčba.  

Co je to Downův syndrom?

Definice vymezuje Downův syndrom jako genetickou anomálii chromozomů, jinak nazývanou též trisomie (ztrojení) 21 chromozomu. U zdravého člověka jsou v každé buňce pouze dva chromozomy 21, zatímco lidé s Downovým syndromem mají o jeden tento chromozom navíc. V ČR je podle statistik pravděpodobnost této anomálie u dětí zhruba v poměru 1:1500.

Anomálie, respektive společných odlišných znaků (vzhled, chování, poruchy vývoje…) si všiml již J. Esquirol roku 1838 a pojmenoval ji kretenismus. O necelých třicet let později, roku 1866, popsal syndrom a jeho příznaky anglický lékař J. L. Down, ten jej přejmenoval na mongolismus (až později se vžilo označení tak, jak jej známe dnes – Downův syndrom). S myšlenkou, že se děti s Downovým syndromem rodí s přebývajícím chromozomem přišel však až francouzský lékař a genetik J. Lejeune a jeho teorie byla roku 1959 potvrzena.

Možné druhy změn 21. chromozomu:

  • NONDISJUNKCE – prostá trisomie, nejběžnější forma Downova syndromu, kdy jsou v buňce přítomny 3 samostatné chromozomy 21, tato anomálie není dědičná.
  • TRANSLOKACE – dědičná forma Downova syndromu, postihuje cca 4 % nemocných.
  • MOZAIKA – mírnější forma Downova syndromu, kdy ztrojený chromozom 21 neobsahují všechny buňky. Míra postižení a typických příznaků pak závisí na počtu postižených buněk.

21. března – PONOŽKOVÝ DEN         

V minulosti byli lidé s Downovým syndromem postaveni na okraj společnosti, často strávili svůj život za zdmi ústavu. Přestože i dnes jsou ještě patrné dozvuky těchto „tradic“, je široká veřejnost k Downovu syndromu mnohem tolerantnější.

Z toho důvodu byl také vyhlášen Mezinárodní den Downova syndromu, který byl symbolicky stanoven na 21. 3.

Lidé si v tento den navlékají odlišné ponožky, mnohdy pruhované a dávají tak najevo svou podporu lidem trpícím tímto syndromem a jejich rodinám.

A proč zrovna ponožky? Je to jednoduché. Podíváte-li se na stavbu chromozomu, připomíná dvě ponožky patami k sobě (písmeno X), pruhy na ponožkách pak tento dojem ještě více utvrzují. Projekt ponožkového dne se velmi ujal, je podporován městy, obcemi, školami a dalšími institucemi či jednotlivci.

Příčiny Downova syndromu

Proč přesně dochází u některých jedinců ke ztrojení 21. chromozomu je dosud nejasné (až na malé procento, kdy tuto anomálii zdědí dítě po jednom z rodičů).

Chromozomální změny nastávají většinou již v průběhu oplodnění vajíčka, kdy v buňce „jednoduše“ zůstane chromozom navíc, avšak ani toto není stoprocentně prokázáno. Downův syndrom tedy můžeme s jistým nadhledem vnímat jako jakousi loterii, buďto vše vyjde tak, jak má, nebo ne.

Předejít tomu nijak nemůžeme. Lékaři však v rámci prevence doporučují ženám otěhotnět před 35 rokem života, poté pravděpodobnost vzniku této poruchy stoupá.

Projevy Downova syndromu

  • malý vzrůst, mohutnější postava
  • zploštělý obličej
  • zešikmené oči
  • malá ústa, velký jazyk
  • krátký, široký krk
  • nízko posazené uši
  • příčná rýha na dlani (tzv. opičí rýha)
  • Brushfieldovy skvrny na krajích duhovky aj.

Zdravotní komplikace Downova syndromu

  • lehká až střední mentální retardace
  • snížená imunita
  • poruchy zraku a sluchu
  • snížená funkce štítné žlázy
  • nemoci dýchacího ústrojí
  • komplikovaný rozvoj motoriky
  • vrozené srdeční vady
  • zpomalené reflexy
  • epilepsie
  • zvýšené riziko Alzheimerovy choroby ve stáří a mnoho dalšího

Diagnostika a léčba Downova syndromu

V současnosti se hojně využívá prenatální diagnostiky Downova syndromu, zejména u rizikové skupiny žen nad 35 let.

Nejčastější metodou je prvotrimestrální screening zahrnující odběr krve a ultrazvukové vyšetření šíjového projasnění, nosních kůstek a délky stehenní kosti. V druhém trimestru je u žen, které nepodstoupily prvotrimestrální screening prováděn tzv.

double test nebo někdy také triple test. Invazivní metodou zjištění Downova syndromu je pak odběr plodové vody nebo vzorků z placenty.

Léčba této anomálie bohužel není možná, dají se však do jisté míry ovlivnit přidružené zdravotní problémy. Dítě s Downovým syndromem je již těsně po narození podrobeno mnoha vyšetřením, po celý život je pak potřeba jeho zdravotní stav důsledně sledovat.

Nutná vyšetření:

  • vyšetření zraku a sluchu
  • neurologické vyšetření
  • vyšetření štítné žlázy
  • RTG páteře
  • sledování růstu a vývoje
  • psychologické vyšetření
  • kardiologické, endokrinologické vyšetření
  • rehabilitace

Život s Downovým syndromem není jednoduchý, a to jak pro nemocného, tak pro jeho rodinu. Proto jednoznačně doporučujeme vyhledat pomoc odborníka – psychologa. Jen ten vám pomůže se s touto životní situací vyrovnat, stane se vaší oporou, nabídne různé možnosti terapie nejen pro vás, ale i pro vaše dítě.

Právě jste četli článek: DOWNŮV SYNDROM: Projevy, příčiny, diagnostika

Downův syndrom je nejčastější vrozená vada. Napoví už tvar hlavy, příznaků je přes 120

Průměrně se tento syndrom vyskytuje u každého sedmistého narozeného dítěte. Ve většině případů se diagnostikuje hned po porodu nebo krátce po něm, a to podle vzhledu dítěte. Jen velice zřídka se stává, že příznaky nejsou příliš viditelné.

S věkem matky roste i riziko, že se může narodit dítě s Downovým syndromem. Toto riziko je obzvlášť vyšší po dosáhnutí 35. roku.

Proč vlastně záleží na věku matky, a ne otce? Pokud se narodí dívka, tak všechna vajíčka, která jsou vaječníky vyprodukována, jsou již v nezralé podobě hotová a jejich další vývoj je potlačen do té doby, než nastane konkrétní cyklus, během kterého se vajíčko uvolní. Jedná se tak o dlouhodobý proces, čím je žena starší, tím se prodlužuje. Naproti tomu spermie se tvoří teprve v pubertě.

Charakteristické znaky

U této vady bylo charakterizováno více než 120 příznaků, většina dětí jich pak má asi šest až sedm. Kromě mentální retardace neexistuje ani jeden příznak, který by se musel vyskytovat u všech postižených dětí.

Jedná se hlavně o kulatý obličej, který má z profilu plochý tvar. Hlava je často zezadu zploštělá. Oči jsou pak mírně šikmé a často se u nich vyskytuje malá kožní řasa. Vlasy jsou většinou rovné a jemné. Tvar krku je u novorozenců občas na zadní straně s volnou kůží, přičemž během růstu se vyhladí. Starší děti a dospělí mají krátký a široký krk.

Ústa jsou malá a jazyk naopak trochu větší. Ruce jsou široké s krátkými prsty a malíček může mít pouze jeden kloub místo dvou. Na dlaních se pak objevují jedna nebo dvě příčné rýhy. Nohy bývají mohutnější a mívají také širokou mezeru mezi palcem a ukazovákem. Celkový vzhled postavy se projevuje hlavně v menším růstu.

Složité začátky

Těsně po narození podobně postiženého dítěte nastává složité období, kdy se rodiče musí vyrovnat s diagnózou. Novorozenci vyžadují stálou pozornost a musí se častěji krmit a přebalovat. Není nutné, aby takto postižené dítě bylo ihned stimulováno. V tomto stadiu je nejdůležitější uspokojit potřeby dítěte a vytvořit mu pocit bezpečí.

Rodiče to mají složitéVýchova těchto dětí je nesmírně náročná. Děti jsou někdy i obtížně zvladatelné a díky tomu může přijít stres. Pak je důležité si umět odpočinout a trochu se odreagovat. Je tak dobré, když je v rodině někdo v záloze, kdo může při výchově pomoci.

V průběhu prvního roku se motorika rozvíjí pomaleji, i tak ale jde o velký skok. Dítě je schopno se rozvíjet v rámci reakcí na okolní svět, jemné motorice a uvědomění rukou. Na konci prvního roku dokáže sedět již samo a bez opory. V poloze na bříšku se pokouší lézt, ale nedělá žádné pokroky.

V rámci chování se názory rozcházejí. Jeden říká, že jde o klidné jedince, druhý pak, že se jedná o těžce zvládnutelné bytosti. Děti s Downovým syndromem jsou ve vývoji opožděnější než průměrné děti.

Pokud je porovnáme s ostatními, pak jejich chování neodpovídá jejich věku ani tělesné zdatnosti. Období vzdoru, které se u normálních dětí objevuje okolo 2-3 let, se u nich objevuje až kolem čtyř let, kdy jsou děti větší a silnější.

V podstatě ale u nich neexistují žádné výchovné problémy, které by měly souvislost výhradně s diagnózou Downova syndromu.

Asi od patnácti měsíců do tří let je běžné, že jsou děti roztěkané, výbušné a neustále aktivní. Základní problém je v tom, že se nedokáží soustředit na jednu činnost.

 Pomoc existuje jen taková, že budeme dítě zahrnovat přiměřeně náročnými úkoly, které budou trvat pouze pár minut, a postupně intervaly navyšovat.

Je také vhodné dát dítěti příležitost k tomu, aby nadbytečnou energii spálilo při pohybových hrách, jako je například plavání.

Velmi těžká dospělost

Období, kdy děti odejdou z domovů, je složité nejen pro ně, ale i pro rodiče. Je třeba velká podpora od rodičů, nicméně i směřování dětí k tomu, aby byly schopny samostatného života s co nejmenší cizí pomocí. V dospělosti je třeba pravidelných lékařských prohlídek, které by měly vyloučit či potvrdit případné zdravotní problémy.

Lidé trpící Downovým syndromem se dožívají okolo padesáti až šedesáti let. Náplň, kvalita a jejich začlenění do běžného života se podstatně změnila. V současné době pracuje v mnoha komunitách a centrech spousta organizačně schopných a energických lidí, kteří se snaží vytvořit pro osoby s tímto mentálním postižením stále lepší podmínky.

KAM DÁL: Může dnes ještě kouřit někdo, kdo má rozum? Dobrovolně si ničit zdraví a utrácet peníze už není trendy.

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *